Boj s globálním oteplováním se stupňuje a Evropská unie postupně plánuje omezit jakoukoli produkci oxidu uhličitého. Členské státy z východní Evropy ale často naříkají, že na potřebné změny a plánovaný odchod od uhlí nemají peníze. EU proto připravila nástroje, jak na východ poslat významnou podporu. Jen Česko by mohlo do roku 2030 získat stovky miliard korun.
I proto prošel tento pátek Poslaneckou sněmovnou zákon o obchodování s emisními povolenkami. Ten ustanovuje takzvaný modernizační fond. Z něj budou moci čerpat dotace hlavně firmy.
Peníze do něj půjdou z prodeje emisních povolenek. To je nástroj, který si musí každý velký spotřebitel od elektráren a tepláren až po ocelárny či chemičky kupovat za každou tunu oxidu uhličitého vypuštěnou do ovzduší. Jejich cena za poslední dva roky vzrostla téměř pětinásobně.
„Evropská směrnice pro další obchodovací období v letech 2021 až 2030 přináší ještě větší ambice ve snižování emisí. V systému tak bude méně povolenek a ty budou dražší, poroste tak ještě více tlak na firmy spalující fosilní paliva,“ popisuje Jan Tůma z odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí.
„Vlastně jim tím říkáme – vy tady nyní máte velmi vysoké náklady na emisní povolenky. Vezměte si tedy peníze z modernizačního fondu, zainvestujte do čistých technologií a náklady vám klesnou,“ vysvětluje Tůma.
V Česku bude modernizační fond řídit Státní fond životního prostředí, žádosti ještě posoudí Evropská investiční banka a Evropská komise. Bude mít tři hlavní zdroje příjmů napojené na emisní povolenky. Základ budou tvořit peníze z prodeje dvou procent všech emisních povolenek vydaných v EU, které si rozdělí deset nejchudších zemí. Na Česko z těchto peněz připadne zhruba 15 procent.
Dále do něj Česko přesune povolenky, které v posledních letech dávalo firmám výměnou za investice do ekologizace výroby, takzvaných derogací. A také sem pošle polovinu takzvaných solidárních povolenek, které bohatší evropské státy posílají těm chudším.
Odhady, kolik se celkem v modernizačním fondu sejde, se výrazně liší. Pohybují se od sta zhruba do dvou set miliard korun. Tuto sumu očekává například Komora obnovitelných zdrojů energie, která vychází z toho, že by se cena povolenky mohla do roku 2030 zdvojnásobit až na 50 eur.
Kam s penězi
Z celkové sumy má jít až 70 procent firmám, které dnes za vypouštění skleníkových plynů platí. Tedy hlavně elektrárnám a teplárnám. Zejména teplárny spalující uhlí se v posledních letech dostávají kvůli drahým povolenkám do finančních problémů.
Peníze formou investičních dotací mohou jít na nákup nízkouhlíkových technologií. Může se jednat o solární elektrárny, úsporná opatření nebo i přechod z uhlí na plynový kotel. Spalování uhlí, i kdyby modernizace vedla ke snížení emisí, dotováno být nemůže.
„Pozitivní je, že záběr fondu je velmi široký a je možné z něj financovat také investice v zařízeních zahrnutých do systému emisního obchodování. Ta v současném programovém období nejsou a ani v tom příštím je s největší pravděpodobností nebude možné podporovat z evropských fondů, což se pro Česko ukazuje jako velký problém při dosahování cílů v oblasti energetické účinnosti,“ komentuje fond výkonný ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek.
Dnes není možné získat evropskou dotaci ani na fotovoltaickou elektrárnu v případě, že firma elektřinu sama nespotřebovává, ale dodává ji do sítě. I to se má s modernizačním fondem změnit. Na starých haldách proto solární parky o výkonu desítek megawattů připravuje Sokolovská uhelná, až 500 megawattů nových fotovoltaik plánuje i ČEZ.
Vedle těchto velkých hráčů si ale o peníze z fondu bude moct požádat téměř každý, kdo bude chtít dotaci na solární elektrárnu, kogenerační jednotku či větrnou elektrárnu. Jediným omezením bude, aby fond nenabízel něco, co už pokrývají například jiné evropské operační programy, ale aby se projekty spíše doplňovaly. Kolik v těchto programech bude po roce 2020, zatím není jisté, bude se pravděpodobně jednat o desítky miliard korun.
Firmy si ale na jejich dnešní fungování často stěžují. Vyřizování žádostí například v rámci operačního programu podnikání a inovace, který spravuje ministerstvo průmyslu, trvá někdy podle firem i rok až dva. Z vyčleněných čtyř miliard tak bylo na nové solární elektrárny za poslední roky vyplaceno jen 32 milionů na 22 projektů.
Příliš peněz do rozpočtu
Třetím velkým zdrojem evropských miliard budou jako doposud dražby povolenek. Ty v aukcích prodávají národní státy a suma, kterou z aukcí získávají, se v posledních letech díky vyšším cenám znásobila. Ještě před šesti lety mělo z prodejů Česko jen něco přes dvě miliardy, letos už by to mohlo být 15 miliard. Za deset let by tak mohlo jít až o 150 miliard korun.
Tyto peníze mají už dnes podporovat zelené projekty. To se ale v Česku z větší míry neděje a většina peněz končí ve státním rozpočtu. „To se bude muset změnit, jinak Česko nebude schopné nové ambiciózní cíle do roku 2030 plnit,“ komentuje za teplárníky Hájek.
Ze zákona by si měly až do výše dvanácti miliard korun ročně peníze napůl dělit ministerstvo životního prostředí a průmyslu. Vše nad tuto sumu má jít do rozpočtu.
Z peněz pro ministerstvo průmyslu se ale namísto podpory nových zelených elektráren „lepí“ dotace na stávající obnovitelné zdroje. Ministerstvo životního prostředí pak z těchto peněz dotuje program Nová zelená úsporám, ze kterého se platí hlavně zateplování, malé soláry či tepelná čerpadla pro domácnosti a obce. Ten je ale nastavený na vyplácení zhruba 1,5 miliardy ročně. Připravují se sice nové dotační programy, zatím ale většina ze slíbených šesti miliard končí ve státním rozpočtu.
Zdroj: HN (11.11.2019)
