Ropa, uhlí, zemní plyn, to všechno jsou zdroje energie, které každý den uvádí do pohybu kolos lidské populace. Bez nich by se zastavila doprava, zhasla by světla, vychladla topení a nefungoval by třeba ani Instagram. Bohužel pro naši planetu stále představují ten nejlevnější způsob, jak energii získávat, což by se mohlo do budoucna změnit. Je to totiž také velmi špinavý způsob. Více ZDE

Environmentální i zdravotní rizika, plýtvání, problém pro budoucí generace. Svět produkuje čím dál více elektronického odpadu. Podle zprávy OSN v roce 2019 vyprodukoval rekordních 53,6 milionů tun odpadu. Na každého člověka na zemi tak vychází zhruba 7 kilogramů elektronického odpadu ročně. Více ZDE

 

Předpokládá se, že do roku 2022 bude 61 % veškerého termografického papíru v EU na bázi bisfenolu S (BPS). Na žádost Evropské komise ECHA od roku 2017 monitoruje vývoj v oblasti termopapíru na trhu EU, ale především nahrazení bisfenolu A (BPA) bisfenolem S (BPS) a dalšími alternativami.

Celoevropský zákaz používání BPA v termopapíru platí od ledna 2020. Poslední průzkum trhu potvrdil, že výrobci termopapíru postupně nahrazují bisfenol A alternativou bisfenolem S. V roce 2019 bylo na trh EU uvedeno 187 kilotun termopapíru na bázi BPS, avšak podíl papíru s BPA byl stále 29%. Do roku 2022 by mělo být 61 % (neboli 307 kilotun) veškerého termopapíru v EU na bázi BPS.

Rozšířené používání BPS však vzbuzuje obavy z podezření jeho vlivu na reprodukční a hormonální systémy u člověka.

Belgické orgány v současné době vyhodnocují, zda používání BPS představuje riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Závěry se očekávají do roku 2021. Belgie v roce 2019 předložila návrh na harmonizovanou klasifikaci a označování BPS jako látky toxické pro reprodukci. Své stanovisko k tomuto návrhu vydá Výbor ECHA pro posuzování rizik na jaře 2021.

V současné době ECHA na bisfenoly pohlíží spíše jako na skupinu než na jednotlivé látky a shromažďuje informace pro komplexnější regulační strategii týkající se těchto chemických látek.

ECHA vyzývá k veřejné konzultaci k návrhům harmonizované klasifikace a označování (CLH) v termínu do 21. srpna 2020. Oba návrhy předložilo Německo. Komentáře k těmto návrhům mohou zainteresované subjekty předkládat do 21. srpna 2020 v anglickém jazyce formou elektronického formuláře v tabulce konzultace CLH na stránkách ECHA. Byla zahájena veřejná konzultace k návrhům harmonizované klasifikace a označování pro následující chemické látky:

• 4-nitrosomorpholine (EC 627-564-6, CAS 59-89-2);

• N,N-dimethyl-p-toluidine (EC 202-805-4, CAS 99-97-8), látka již má harmonizovanou klasifikaci v příloze VI nařízení CLP.

ECHA zařadila na Kandidátský seznam 3 látky toxické pro reprodukci a jeden endokrinní disruptor. Kandidátský seznam nyní obsahuje 209 látek.

Kandidátský seznam (dále KS) obsahuje látky vzbuzující velmi velké obavy (SVHC), které mohou mít vážný dopad na lidské zdraví nebo na životní prostředí.

Látky nově zařazené na KS, jejich vlastnosti a příklady použití:

• 1-vinylimidazole (EC 214-012-0, CAS 1072-63-5): látka toxická pro reprodukci; používá se ve formulacích a jako monomer při výrobě polymerů;

• 2-methylimidazole (EC 211-765-7, CAS 693-98-1): látka toxická pro reprodukci; používá se jako katalyzátor a při výrobě nátěrových hmot;

• dibutylbis(pentane-2,4-dionato-O,O')tin (EC 245-152-0, CAS 22673-19-4): látka toxická pro reprodukci; použití jako katalyzátor a aditivum při výrobě plastů;

• butyl 4-hydroxybenzoate (butylparaben) (EC 202-318-7, CAS 94-26-8-): látka s vlastnostmi narušujícími endokrinní činnost s účinky na lidské zdraví (čl. 57f),

• používá se v kosmetice, ve výrobcích pro osobní péči a ve farmacii.

Kandidátský seznam obsahuje nyní 209 SVHC látek, z nichž 54 látek je zařazeno do přílohy XIV nařízení REACH tj. na seznam látek podléhajících povolení.

Po zařazení látek do KS vyplývají společnostem zákonné povinnosti, které se mohou vztahovat na látky samotné, ve směsích nebo v předmětech.

Každý dodavatel předmětů obsahujících látku z KS v koncentraci vyšší než 0,1% hm. musí poskytnout dostatek informací příjemcům předmětu a spotřebitelům.

Od ledna 2021 budou muset společnosti uvádějící předměty na trh EU oznamovat výrobky do databáze SCIP, pokud předměty obsahují látky SVHC v koncentracích vyšších než 0,1% hmotnostních. Databáze zajistí dostupnost informací o předmětech obsahujících látky SVHC po celý životní cyklus výrobků. Cílem je podpora nahrazování nebezpečných chemických látek v předmětech bezpečnějšími alternativami.

Kromě toho, dodavatelé a výrobci předmětů obsahujících látku z KS musí do 6 měsíců od jejího zařazení podat oznámení agentuře ECHA.

Informace o všech povinnostech a souvisejících nástrojích najdete na internetových stránkách ECHA.

Další informace

• Kandidátský seznam

• Souhrn povinností vyplývajících ze zařazení do KS

• Jak oznámit látky v předmětech

• Databáze SCIP

• Integrovaná regulační strategie

• Celá zpráva ECHA v anglickém jazyce

Evropská komise vyzývá v souvislosti s přezkumem nařízení CPR (nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS) k účasti v online průzkumu.

Všechny subjekty zainteresované v oblasti stavebních výrobků se mohou zapojit do celoevropského otevřeného online průzkumu pod názvem Future Options for the Review of the Construction Products Regulation (CPR). Průzkum je otevřen do 31. 8. 2020 na webových stránkách Evropské komise pod tímto odkazem:
https://ec.europa.eu/eusurvey/runner/FutureOptionsForTheReviewOfTheCPR

Evropská komise rovněž zve všechny zainteresované subjekty k účasti na online diskusi na téma současnost a budoucnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (CPR). Diskuse formou otázek a odpovědí se uskuteční v termínech 6. 7. a 20. 7. 2020. Zájemci se mohou registrovat pod tímto odkazem:
https://ec.europa.eu/eusurvey/runner/QandAsessionCPRReviewJuneJuly2020

Ministerstvo životního prostředí souhlasí s 21 lokalitami navrženými Ministerstvem zemědělství k doplnění do tzv. Generelu LAPV, zjednodušeně řečeno na seznam míst, která budou do budoucna chráněná pro případnou výstavbu vodních nádrží. Ve stávajícím Generelu LAPV je již zařazeno 65 takových lokalit.

Ministr životního prostředí Richard Brabec upozornil, že zařazení lokalit do generelu neznamená, že se nádrže skutečně postaví: "Rozhodně nejde o vydání stavebního povolení. Lokality v generelu budou nyní chráněny proti případnému jinému strategickému využití území, aby nedošlo ke znehodnocení vynaložených investic v případě budoucí výstavby nádrží."

Pokud se v budoucnu prokáže potřeba výstavby nádrží pro nové zdroje pitné vody, dojde ke standardnímu posuzování záměrů podle platných zákonů, včetně prokazování převažujícího veřejného zájmu a hledání nejpřijatelnějších variant s nejmenšími dopady na jiné veřejné zájmy, např. na ochranu přírody a krajiny.

MŽP akceptuje aktualizaci lokalit pro Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod (LAPV), po ní by v ní mělo být 86 lokalit.

Nově do něj přibylo 21 lokalit: Stříbrný potok, Nabdín, Stěbořice, Vosovec, Rybník, Skřiváň, Chotěbudice, Brodce, Batelov, Zaječí, Kačenka, Blazice, Bělkovice, Ostružno, Tuřany, Chlum, Smilov, Albrechtice, Střížov, Hředle II, Chumava.

Vedle hájení lokalit pro vodní nádrže určené pro akumulaci pitné vody musíme samozřejmě co nejvíce investovat do obnovy krajiny a její schopnosti odolávat klimatickým extrémům a zadržovat vodu. To znamená například do obnovy mokřadů, do obnovy přirozených koryt řek nebo přírodě blízkých lesů.

Evropská komise vydala první zprávu hodnotící implementaci směrnice o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší (NEC), která ukazuje, že většina států není na dobré cestě ke splnění svých cílů do roku 2020 nebo 2030. Zpráva tudíž konstatuje, že je zapotřebí dalších opatření zaměřených na snížení znečištění ovzduší. Zlepšení je nutné zejména v oblasti zemědělství, kde je zapotřebí výrazně snížit emise amoniaku, s čímž má problém většina členských států. Podle Komise je efektivní implementace směrnice nutná ke splnění cílů Zelené dohody pro Evropu.

Z výpočtů vyplývá, že takto tištěný dům vznikne sedmkrát rychleji než klasická stavba a vytvoří několikanásobně méně stavebního odpadu. Oproti klasickým stavbám ušetří ovzduší až o 20 % z produkce CO2. Samotný tisk nezabere déle než dva dny a celkové dokončení maximálně dva měsíce. Cena domu je nyní přibližně dva a půl milionu korun.

Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytlo záštitu na první 3D tištěný dům v Česku. Ten se právě v těchto dnech za velkého zájmu médií a odborné i laické veřejnosti tiskne v Českých Budějovicích. Autorem návrhu je sochař Michal Trpák. Spolu se svými kolegy z iniciativy Scoolpt projekt také přímo realizuje. Dům, který dostal výstižný název Prvok, majitelům nabídne moderní technologie, jako je například rekuperace, recirkulační sprcha, vzdálené ovládání, vlastní nádrže na pitnou, šedou i černou vodu. Dům je navržen tak, aby v jakémkoliv prostředí vydržel minimálně sto let.

Dne 11. června pracovníci odboru stavebnictví a stavebních hmot MPO, pod vedením ředitele Ing. Serafína, zamířili do Českých Budějovic, kde roste první tištěný dům o velikosti 43 metrů čtverečních. Celoročně obyvatelný dům ze speciální směsi betonu obohacenou o nano-polypropylenová vlákna, plastifikátory, je tištěn speciálně upraveným a přeprogramovaným pro 3D tisk robotickým ramenem z továrny na auta. Robot tiskne rychlostí 15 centimetrů za sekundu, což odpovídá 2 % jeho možného výkonu. Hrubá stavba bude vysychat 28 dní a následně bude ve dvou částech převezena do Prahy, kde se smontuje a vybaví.

Scoolpt (https://www.scoolpt.com/) ve spolupráci s Master Builders Solutions (BASF) otestoval novou směs betonu pro tisk, která je obohacena o nano-polypropylenová vlákna, plastifikátory, které zlepšují plasticitu a umožňují lépe vytvářet organické tvary, a urychlovač tuhnutí. Tento typ betonu je již po 24 hodinách pevný jako základy klasického rodinného domu (tj. 25 MPa). Po celkovém vytvrdnutí za 28 dní nabývá beton hodnot (65 MPa) jako u mostů. Odolal tlakové zátěži 50 tun bez následků.

Z výpočtů Stavební spořitelny Buřinka, garanta projektu „Prvok od Buřinky“, vyplývá, že takto tištěný dům vznikne sedmkrát rychleji než klasická stavba a vytvoří několikanásobně méně stavebního odpadu. Oproti klasickým stavbám ušetří ovzduší až o 20 % z produkce CO2. Samotný tisk nezabere déle než dva dny a celkové dokončení maximálně dva měsíce. Cena domu je nyní přibližně dva a půl milionu korun. Prvok bude mít tři místnosti – koupelnu se záchodem, obývák s kuchyní a ložnici. Stavba pro dvojčlennou rodinu bude ukotvená na pontonu na vodě.

Než bude metoda 3D tisku zavedena do běžné praxe budování pozemních staveb, čeká jí ještě celá řada aplikovaného výzkumu souvisejícího s vlastnostmi materiálu, certifikacemi a atesty konstrukcí, na čemž již realizátoři Prvoka spolupracují s ČVUT v Praze i VUT v Brně. Zároveň bude nutné vnést nový pojem vytištěný prvek do stavebních předpisů, aby bylo možné takovéto domy 3D tiskem stavět a především kolaudovat. Výhodou metody 3D tisku je kromě zmiňovaných úspor také odolnost vůči nedostatku pracovní síly na trhu. V neposlední řadě by ve stavebnictví mohly vzniknout i nové obory, které by přilákaly mladé lidi.

3D tisk stavby považujeme za inovativní a perspektivní směr při rozvoji stavebnictví. Zatím je pouze „v plenkách“ vytvářen skupinou nadšenců, zaslouží si však do budoucna velkou pozornost a podporu.

Prvok bude představen veřejnosti 18. srpna u Střeleckého ostrova. V průběhu září a začátkem října si jej budeme moci prohlédnout na Náplavce kousek od MPO u vyšehradského železničního mostu https://www.burinka.cz/kdy-a-kde-prvoka-muzete-videt/.

Po téměř dvou letech diskuzí na úrovni Evropské komise, Evropského parlamentu i Rady EU a po předvánočním oznámení o tom, že Rámcová vodní směrnice je jako právní předpis pro daný účel vyhovující ( "fit for purpose") potvrdil  22. června 2020 komisař pro životní prostředí Virginijus Sinkevičius konečný verdikt Evropské komise o tom, že směrnice nebude revidována. Evropská komise uvedla, že se zaměří na podporu jejího provádění a prosazování cíle dále zlepšit kvalitu vodních útvarů.

Otevření a revizi (změkčení cílů a požadavků) směrnice přitom požadovalo několik členských států, zájmový spolek Business Europe a také zástupci výrobců vodní energie. Na druhé straně se za ochranu stávajících požadavků směrnice postavily např. Světový fond na ochranu přírody (WWF) či sdružení Business coalition. Kladné doporučení pro zachování stávajícího znění směrnice dal svým členům i spolek SOVAK ČR v rámci probíhajících veřejných konzultací.  

Zlepšování kvality podzemních i povrchových vod i dosažení dobrého ekologického stavu pro vodní útvary v Evropské unii v roce 2027 tak zůstávají jasnými cíli pro následující období. 

Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LL.M., Ing. Radka Hušková,
zástupci SOVAK ČR v EurEau

Mohlo by Vás zajímat:

Shrnutí semináře: Nakládání s odpadními vodami ze zdravotnických zařízení

Firma EUROVIA CS, a.s. nakládala v rozporu se zákonem o odpadech s minimálně 3 000 m3 odpadní zeminy na pozemcích, které k tomu nebyly určeny. Za to jí inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Hradce Králové uložili pokutu 110 tisíc korun.

V srpnu 2019 zahájila ČIŽP na základě předchozího šetření kontrolu. „Zjistili jsme, že v červnu a v červenci 2019 využila výše uvedená firma k terénním úpravám v katastrálních územích Nová Ves v Orlických horách a Černá Voda u Orlického Záhoří odpadní zeminu s příměsí stavebních materiálů. Jednalo se například o kamení, štěrk, cihly, betonové roury, pocházející z rekonstrukce komunikace III/3111 Rokytnice v Orlických horách – Orlické Záhoří,“ řekl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Firma EUROVIA CS, a.s. napomáhala k odstranění škodlivého následku a dodatečně zajistila zjištění kvality odpadní zeminy, což bylo polehčující okolností, ke které inspektoři přihlédli při stanovení výše pokuty. Společnost se proti rozhodnutí ČIŽP neodvolala a pokuta tak nabyla 25. února 2020 právní moci.

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Olomouci uložili společnosti CARMAN, a. s., která je v Uničově provozovatelem zdrojů znečišťování ovzduší spalování pevných paliv a zpracování dřeva pokutu 330 tisíc korun. Firma nerespektovala povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně ovzduší.

Uvedená firma se v provozovně Uničov zabývá převážně zpracováním listnatého dřeva a výrobou tepla spalováním biomasy v kotlích pro vlastní využití. Na zdroji spalování paliv má stanovenu povinnost provádět každoročně jednorázové měření emisí. „V roce 2018 ji ale nesplnila a v roce 2019 prokázalo měření překročení emisního limitu pro tuhé znečišťující látky více než dvojnásobně. Pro zdroj zpracování dřeva také nezajistila jednorázové měření emisí v intervalu jednou za tři roky. Pro oba zdroje pak společnost ve třech po sobě jdoucích hlášeních uvedla v rámci Souhrnné provozní evidence nepravdivé údaje,“ řekl Radek Pallós, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Olomouci.

Přitěžující okolností při stanovení výše pokuty bylo, že v případě spalovacího zdroje společnost nepodnikla technické nebo organizační opatření směřující ke splnění zpřísněných emisních limitů platných od roku 2018. Přitom na základě předcházejících výsledků měření emisí bylo zřejmé, že zdroj zpřísněné emisní limity nesplní.

„Došlo k porušení jedné ze základních zákonných povinností provozovatelů stacionárních zdrojů, jejíž dopad, tedy následek, může mít vliv na zhoršení kvality ovzduší a v důsledku toho na stav životního prostředí a zdraví obyvatel,“ uvedl Pallós.

Společnost CARMAN, a. s. se proti rozhodnutí ČIŽP neodvolala a pokuta 330 tisíc korun nabyla 6. 3. 2020 právní moci.

Dne 15.6.2020 bylo v Úředním věstníku Evropské unie v částce L 188 I zveřejněno nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU)2020/784 ze dne 8. dubna 2020, kterým se mění příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021, pokud jde o zařazení perfluoroktanové kyseliny (PFOA), jejích solí a sloučenin příbuzných PFOA.

Kyselina perfluorooktanová (PFOA), její soli a příbuzné sloučeniny byly podle nařízení o perzistentních organických znečišťujících látkách (POPs) zakázány. Cílem je zabránit vystavení občanů EU a životního prostředí této perzistentní, bioakumulativní a toxické skupině látek.

Nařízení se řídí rozhodnutím přijatým na konferenci Stockholmské úmluvy v květnu 2019, kterým bylo schváleno zařazení perfluoroktanové kyseliny (PFOA), jejích solí a sloučenin příbuzných PFOA do přílohy A této úmluvy.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/784 nabývá účinnosti od 5. července 2020.
V současné době je používání a výroba PFOA, její soli a příbuzných sloučenin omezeno podle bodu 68 přílohy XVII nařízení REACH.

Od 4. prosince 2020 dojde k redukci výjimek pro výrobu a používání těchto látek.

Text nařízení v české i anglické verzi naleznete na těchto webových stránkách:

• Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/784

• Commission delegated regulation (EU) 2020/784

V posledních několika týdnech jsme v rámci projednávání návrhu nového zákona o odpadech svědky velkého mediálního tlaku některých subjektů týkající se certifikace zpracování elektroodpadu. Z médií se dozvídáme, že certifikace zpracovatelů elektroodpadu ohrožuje tržní prostředí, je namířená proti chráněným dílnám a díky certifikaci budou zpracovatelé elektroodpadu v ČR krachovat.

V prvé řadě je třeba si jasně říci, proč vůbec existuje zákonná povinnost elektroodpad sbírat a zpracovávat. Je to zejména z toho důvodu, že obsahuje řadu nebezpečných a zdraví škodlivých látek. A to nejen elektroodpad u kterého je to obecně známo, jako je např. lednice, televize nebo zářivka. I u dalších spotřebičů, které jsou pseudoodborníky považovány za bezpečné, jako jsou například sporáky, rádia nebo počítače, lze nalézt mnoho nebezpečných anorganických i organických látek – rtuť (vypínače, LCD displeje), kadmium (kontakty, spínače, barviva plastů), azbest (těsnění), olovo (pájky), bróm (zpomalovače hoření u plastů), v mnoha novějších spotřebičích navíc velmi nebezpečné lithiové akumulátory. Z tohoto důvodu by měly být na zpracování všech druhů elektroodpadu kladeny poměrně vysoké nároky, které nelze splnit při běžném zpracování odpadu. Často se také udává, že recyklací elektroodpadu zachraňujeme pro národní hospodářství cenné suroviny. To je pravda, nicméně zde je potřeba říci, že ČR dnes nemá (kromě železa) zpracovatelskou základnu pro barevné ani drahé kovy, která by dokázala obstát v mezinárodním srovnání. Z toho důvodu jsou všechny tyto cenné suroviny vyváženy k přepracování mimo ČR.

Jaká je stávající situace v oblasti zpracování elektroodpadu v ČR? Z médií se dozvídáme, že v naší zemi funguje více než 200 zpracovatelů elektroodpadu. To vypadá na první pohled na skvěle fungující průmysl. V prvé řadě se nejedná o 200 zpracovatelů, ale o 200 vydaných povolení, kdy velká část z nich není vůbec využívána. Zbylé zpracovatele lze pak rozdělit do několika kategorií. Chráněné dílny, kterých v ČR fungují nižší desítky, jsou subjekty, kde převažuje sociální aspekt nad vlastním zpracováním. Chráněné dílny provádějí zejména ruční demontáž a jsou v podstatě předstupněm mechanického zpracování elektroodpadu, nelze je tedy považovat za finální zpracovatele. Zpracovatelé, kteří provádějí kompletní mechanické zpracování elektroodpadu a jsou schopni ho připravit pro hutě – těch jsou v ČR nízké jednotky. A pak zde máme největší masu „zpracovatelů“ – to jsou různé odpadové firmy, kovošroty, výkupny a sběrny, kterým se v minulosti podařilo získat povolení na zpracování elektroodpadu, aniž disponují adekvátní technologií. Ti většinou pouze vyzobají třešničky – např desky tištěných spojů, velké kusy hliníku a mědi, které prodají a zbylý materiál v lepším případě přidají do kovového odpadu, v horším vyhodí na skládku.

Koho by se připravovaná certifikace nejvíce dotkla? Zpracovatelů elektroodpadu? Tak těch opravdu ne, většina z nich ji už totiž dávno má – potřebují ji pro svojí práci. Chráněných dílen? Těch také zásadně ne. Pro chráněné dílny jsou k dispozici zjednodušené certifikace, které snižují administrativní a finanční náročnost celého procesu. Navíc většina chráněných dílen, provádí demontáž opravdu velmi odpovědně a pečlivě a nárokům certifikace bez problému vyhoví. Takže už nám zbývají jen tzv. „zpracovatelé“ – tedy výkupny, sběrny, kovošroty a odpadáři. A ano těch by se certifikace výrazně dotkla, znamenala by pro většinu z nich ukončení recyklace elektroodpadu, protože by jejich postupy nevyhověly z pohledu ochrany životního prostředí a ani z pohledu technologického.

A to je také to o co se v celé certifikaci bojuje. O zachování možnosti vydělat si rychle a jednoduše peníze, i když třeba na úkor životního prostředí. To je také důvod proč jsou v boji proti certifikaci nejaktivnější oborové asociace – ČAOH (sdružující odpadové firmy) a SPDS Aporeko (sdružující kovošroty a výkupny). Možná je také zajímavá úvaha, proč se k nim přidal i jeden z kolektivních systémů. Není to však složité pochopit – jedná se o kolektivní systém, který nemá vybudovanou sběrnou síť a svůj sběr a zpracování založil právě na výkupnách. Takže bez nich by nemohl fungovat.

Považoval jsem za důležité vysvětlit motivy a pohnutky jednotlivých aktérů, z toho důvodu, že bulvarizací a zneužíváním tématu standardizace se často zapomíná, co by mělo být prioritou při zpracování elektroodpadu, tj. zpracování nejlepšími dostupnými technologiemi s co nejmenším dopadem na životní prostředí. Standardy, které se při zpracování elektroodpadu používají jsou platné celoevropsky, nejedná se tedy o žádné české specifikum. Auditorů jsou v Evropě stovky, a většina z nich funguje v mnoha zemích. Čeští auditoři auditují provozy např. v Německu, Holandsku, Británii a na Slovensku a španělský auditor zase třeba českého zpracovatele. Celý systém certifikací byl vyvíjen mezinárodní komunitou, odborníky na zpracování elektroodpadu a je tak velmi detailní a technicky orientovaný. Je podporován všemi významnými evropským asociacemi – od výrobců, přes kolektivní systémy až po zpracovatele.

Za naši společnost mohu deklarovat, že se výše uvedenými standardy budeme řídit, ať už bude povinná certifikace schválená či nikoliv. Naše společnost nepožaduje povinnou certifikaci zpracovatelů elektroodpadu, domníváme se, že právě dobrovolnost dává certifikaci punc exkluzivity a ukazuje na to, kdo to s recyklací elektroodpadu myslí opravdu vážně.
 

Autor: Jan Vrba, ASEKOL

Vzhledem k častým dotazům SFŽP doplňuje informace o tom, jak správně nastavit projekty vztahující se k aktivitám z prioritní osy 3 Operačního programu Životní prostředí na vybudování nebo rozšíření infrastruktury předcházení vzniku jednorázového nádobí a jednorázových obalů.

Jak správně nastavit režim podpory
Projekty vybudování/rozšíření infrastruktury předcházení vzniku jednorázového nádobí nebo jednorázových obalů budou vždy podávány v režimu veřejné podpory s výjimkou případů, kdy bude o dotaci na vratné nádobí žádat obec/město/svazek obcí nebo příspěvková organizace (PO) menší obce, v jejímž případě se jedná o lokální dopad a nehrozí narušení trhu.

V takovém případě může být projekt zařazen mimo veřejnou podporu, ale pouze při současném splnění podmínky, že vratné zálohované kelímky/nádobí bude příjemce dotace využívat výhradně na svých akcích a na akcích pořádaných na jeho území (např. trhy, festivaly, sportovní akce) a pro potřeby vlastních příspěvkových organizací.

Podmínkou pro toto dočasné zapůjčení pořízeného vybavení příspěvkové organizaci je, že využitím nedojde k nepovolené veřejné podpoře (předpokladem je, že příspěvková organizace je nepodnikatelského charakteru, např. školy, nebo působí čistě lokálně, tedy i podnikající příspěvkové organizace v malých sídlech). Součástí způsobilých výdajů může být i pořízení souvisejícího vybavení, jako jsou např. regály, přepravky a myčka nádobí.

Projekt není možné administrovat mimo veřejnou podporu v případech, pokud by tyto kelímky atd. sloužily k propagaci jiných subjektů (např. soukromých kaváren) nebo pokud by je využíval trvale třetí subjekt (např. na obecní koupaliště provozované soukromou osobou). V takovémto případě musí být projekt administrován vždy v režimu veřejné podpory.

Specifické případy budou řešeny individuálně.

U projektů, jejichž předmětem je pouze nákup vratného nádobí bez vytvoření uceleného systému zahrnujícího pořízení infrastruktury na jeho mytí, je jediná možná forma veřejné podpory podpora de minimis.

Jak správně nastavit uznatelnost DPH

Pokud příjemce podpory nebo jím pověřený třetí subjekt (např. pořadatel farmářských trhů) bude v souvislosti s vratným nádobím evidovat jakékoli příjmy včetně DPH, a to v době realizace projektu a/nebo v době jeho udržitelnosti, bude DPH vztahující se k pořízení tohoto nádobí vždy nezpůsobilým nákladem. Toto se týká i výběru zálohové platby za zapůjčení nádobí. Splnění této podmínky deklaruje žadatel čestným prohlášením (ke stažení zde), které je povinnou přílohou žádosti o dotaci.

 

CENIA, česká informační agentura životního prostředí upozorňuje, že k 30.6.2020 bude ukončen přístup k aplikaci https://kontaminace.cenia.cz, a to z důvodu zastarání technického řešení a ukončení podpory některých softwarových komponent (Adobe Flash). Vrstva historického ortofota ČR z 50.let 20.st. bude nadále k dispozici na Národním geoportálu INSPIRE. Aktuální mapa kontaminovaných míst je dostupná na adrese: https://www.sekm.cz.