Ekologická soutěž E.ON Energy Globe každoročně sbírá a oceňuje zajímavé projekty, které přispívají k ochraně přírody. Letos v kategorii Produkt nominovala odborná porota do užšího finále dva projekty – aplikaci zachraňující neprodané jídlo z restaurací Nesnězeno.cz a projekt společnosti ReFork, která z přírodního odpadu z prvovýroby vyrábí jednorázové obaly a nádobí.

Zachránit milion porcí neprodaného jídla měsíčně z restaurací, bister a podniků rychlého občerstvení si dali za cíl zakladatelé projektu Nesnězeno.cz. „V České republice je 34 tisíc restauračních zařízení a každý podnik vyhodí minimálně jedno jídlo denně. Měsíčně takto skončí v odpadu přibližně milion porcí jídla, u něhož bylo jediným důvodem jeho likvidace to, že se neprodalo,“ vypočítává Jakub Henni, jeden ze spoluzakladatelů projektu. Do záchrany neprodaného jídla z restauračních zařízení se může zapojit velmi jednoduše úplně každý. Stačí si do mobilního telefonu stáhnout speciální aplikaci a objednat si za zvýhodněnou cenu jídlo z oblíbené restaurace, které se v daný den nepodařilo všechny navařené porce prodat.

Češi chtějí zachraňovat. Aplikace Nesnězeno.cz má téměř 20 tisíc uživatelů

Zájem zachraňovat přebytky jídla je ze strany lidí i restaurací velký a počet příznivců postupně roste. „Za půl roku se nám podařilo zachránit osm tisíc porcí jídla, což považujeme za dobrý začátek. Aktuálně spolupracujeme se zhruba stovkou restaurací a aplikaci si do svého mobilu stáhlo téměř dvacet tisíc uživatelů,“ uvádí poslední čísla Michaela Gregorová, spoluzakladatelka projektu Nesnězeno.cz. Do konce letošního roku chtějí autoři projektu získat alespoň tisícovku spolupracujících restaurací. Nejbližším cílem je rozrůst se do dalších větších měst a později i do menších měst v regionu. Dlouhodobou vizí je také šířit dobré příklady z podniků, jimž se daří neplýtvat jídlem.

Jednorázové vidličky a obaly, které se po vyhození rozloží

Celá řada výrobků z jednorázových plastů se po jednom použití stává odpadem bez dalšího využití. Hromadění přírodu zatěžujících a neekologických jednorázových plastů chce zabránit společnost ReFork. Ta vyvinula speciální materiál, ze kterého vznikají jednorázové ekologické obaly či nádobí. „Náš projekt je výjimečný tím, že zasahuje obrovský počet lidí. Po celém světě se lidé každý den stravují v sítích rychlého občerstvení nebo si berou jídlo v krabičkách domů. Pokud nás lidé podpoří svými hlasy, mohou naše produkty brzy vídat na každém kroku,“ pobízí k zaslání hlasu do soutěže E.ON Energy Globe Ondřej Vomela, marketingový ředitel společnosti ReFork.

Materiál vyvinutý společností ReFork je čistě přírodního původu a po použití se za běžné teploty v přírodě zcela rozloží. „Vstupní surovinou je přírodní odpad z prvovýroby. Při zpracování dřeva vznikají například piliny, které naší procedurou speciálně upravíme. Další přírodní surovinou je například škrob, jenž je odpadem při zpracování brambor,“ přibližuje výrobu ekologicky rozložitelného materiálu Ondřej Vomela, marketingový ředitel společnosti ReFork. Předností výrobků ReFork oproti těm z plastů je na dotek příjemnější materiál, vůně dřeva a atraktivní design.

Společnost ReFork si dala za cíl dodat dokončenou technologii rozložitelných obalových materiálů co největšímu počtu zákazníků z celé Evropy. Cílem projektu je do konce roku 2023 získat 10% podíl na evropském trhu jednorázových obalů.

Vítěznou firmu vybírá veřejnost

Oba projekty nominované v soutěži E.ON Energy Globe v kategorii Produkt teď soutěží o hlasy veřejnosti. „O vítězném projektu rozhodnou lidé v online hlasování. Odměnou za podpoření projektu je přitom šance na výhru elektrokola či zápůjčky vozu SUPERB iV s plug-in hybridním pohonem na tři měsíce,“ říká Vladimíra Glaserová z organizačního týmu soutěže. Hlasovat pro jeden ze dvou ekologických projektů mohou lidé na stránkách www.energyglobe.cz do 15. září.

Vláda včera odmítla návrh lidovců na ústavní ochranu vody. KDU-ČSL chtěla Ústavu změnit pouze pěti slovy. Podle vlády by se však přepsáním nic nezměnilo. Předlohu i tak posoudí poslanci. KDU-ČSL chce změnit Ústavu pouze přidáním pěti slov. Článek 7 uvádí, že „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. Lidovci ho chtěli doplnit o to, že dbá zejména o ochranu vodních zdrojů a půdy. Kabinet se ale diskuzi o ústavní ochraně vody nebrání. „Vláda to bere jako vklad do debaty, kterou s ústavními právníky vedeme přes půl roku. Do konce srpna bychom měli mít k dispozici studii, kterou ministerstvo zemědělství objednalo u právníků z Univerzity Karlovy,“ sdělil Brabec (ANO). Celý článek ZDE

Inspektoři z oddělení odpadového hospodářství České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Ostravě uložili pokutu 150 tisíc korun společnosti Klásek Trading s.r.o. Ta, coby dovozce, prokazatelně uváděla v roce 2017 na trh nebezpečné chemické látky obsažené v dovážené pyrotechnice. Porušila tak chemický zákon i evropské předpisy.

Inspektoři zjistili, že firma minimálně v roce 2017 dovážela z Číny bez registrace pyrotechniku s obsahem látek jako chloristan draselný, dusičnan barnatý, hliníkový prášek, oxid měďnatý, dusičnan draselný a síru, a to v množství přesahující jednu tunu ročně. Tuto činnost navíc coby dovozce a dodavatel neohlásila Ministerstvu zdravotnictví. Společnost také na webových stránkách internetového obchodu, v nabídce nebezpečných výbušných chemických směsí, neuvedla informace o nebezpečných vlastnostech a ani o nich zákazníky nijak neinformovala. Nezajistila ani vypracování bezpečnostních listů v souladu s nařízením REACH. To je v rozporu s chemickým zákonem i s předpisy Evropské unie.

„Po zvážení všech okolností jsme a uložili pokutu v dolní části zákonného rozpětí, které je stanovené podle chemického zákona až do výše 5 milionů korun. Výše pokuty je přiměřená rozsahu porušených povinností, má nápravný a do budoucna preventivní charakter,“ řekl Karel Kozubek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ostravě.

Proti rozhodnutí podal obviněný odvolání k Ministerstvu životního prostředí, které výši pokuty potvrdilo a ta nabyla 28. června 2019 právní moci.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 180 tisíc korun společnosti SAVE CZ s.r.o. Firma provozovala v obci Rychnov na Chrudimsku mobilní drtič odpadů a kompostárnu v rozporu s podmínkami provozu těchto zařízení, které stanovil Krajský úřad Pardubického kraje.

Při kontrole v roce 2018 inspektoři zjistili, že firma přijala a následně provedla v mobilním drtiči drcení odpadu, jehož zpracování v tomto zařízení nebylo povoleno. „Jednalo se o stovky tun starých dřevěných železničních pražců napuštěných kreosotovým olejem – tedy nebezpečný odpad obsahující velké množství polycyklických aromatických uhlovodíků,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové. Firma navíc nedodržela podmínku provozu, a to, že činnost drtiče musí před každým zahájením drcení ohlásit. „Na krajském úřadě jsme ověřovali, že od počátku roku 2017 do doby naší kontroly nebyla činnost drtiče ani jednou řádně ohlášena, ačkoli k drcení prokazatelně docházelo,“ řekl Trávníček.  

Inspektoři kontrolovali také kompostárnu firmy provozovanou ve stejné obci. Zjistili, že přijala a neoprávněně kompostovala odpady, které ke kompostování nebyly schválené. Šlo o více než 1772 tun škváry a strusky, přes 151 tun dřevěných obalů a více než 94 tun dřeva. „Společnost dále výrazně překročila povolenou kapacitu kompostárny. Podle platného provozního řádu mohla ke zpracování přijímat celkem 2400 tun odpadů ročně. V roce 2017 však přijala přes 5575 tun, tedy více než dvojnásobek. Překročení kapacity o více než tři tisíce tun hodnotíme jako závažné,“ doplnil Trávníček.

Při stanovování výše pokuty inspektoři vyhodnotili jako přitěžující okolnost to, že se nejednalo o první porušení zákona, kterého se společnost SAVE CZ dopustila. V roce 2017 jí za neoprávněné nakládání s odpady uložili pokutu 70 tisíc korun.

NMP je klasifikován jako toxický pro reprodukci (může poškodit plod v těle matky), způsobuje vážné podráždění očí a kůže a může způsobit podráždění dýchacích cest. Používá se jako rozpouštědlo nebo při procesu povlakování drátů. NMP je důležitou látkou pro různá průmyslová odvětví vyrábějící baterie, polovodiče, vlákna, léčiva.

Podle nařízení Komise (EU) 2018/588 (položka 71 přílohy XVII nařízení REACH) se NMP nesmí uvádět na trh, vyrábět ani používat jako látka samotná nebo obsažená ve směsích v koncentraci rovné nebo vyšší než 0, 3 % po dni 9. května 2020, pokud nebudou přijata vhodná opatření k řízení rizik a nebudou poskytnuty uvedené provozní podmínky. Pro NMP používaný jako rozpouštědlo nebo reaktant při procesu povlakování drátů se termín posunuje na 9. května 2024.

ECHA v úzké spolupráci s výrobci a hlavními uživateli NMP připravila pokyny, které pomohou společnostem, včetně malých a středních podniků, řídit rizika při používání NMP v průmyslových podnicích. Cílem bylo vytvořit praktický, výstižný a srozumitelný návod, který pomůže uživatelům této látky dodržovat ustanovená omezení. Obecný přístup popsaný v těchto pokynech lze využít i u dalších aprotických  rozpouštědel podobných NMP (např. DMF a DMAC), pokud by u nich v budoucnu byla zavedena podobná omezení.

Na podzim 2019 budou pokyny dostupné ve 23 jazycích EU.

Své názory na tyto pokyny je možné vyjádřit zodpovězením tří otázek uvedených na stránkách ECHA.

Další informace:

Pokyny "Jak dodržovat omezení NMP stanovené přílohou XVII REACH" [PDF][EN]

Nařízení Komise (EU) 2018/588 [PDF][EN]

Informace o NMP

Zdroj: MPO

Podle revidovaného nařízení o POPs má ECHA nové úkoly podporující kontrolu nejnebezpečnějších znečišťujících látek. Cílem je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před účinky těchto toxických chemických látek (zveřejněno ECHA 15. 7. 2019).

Perzistentní organické látky jsou toxické, bioakumulují se potravním řetězcem a dochází u nich k přenosu daleko od míst, kde byly vyrobeny nebo používány. Tyto látky představují riziko pro lidské zdraví a životní prostředí. Jsou celosvětově regulovány Stockholmskou úmluvou o perzistentních organických znečišťujících látkách a Aarhuskou úmluvou. Oba právní předpisy jsou v Evropské unii prováděny nově revidovaným nařízením (EU) 2019/1021 o perzistentních organických znečišťujících látkách (dále POPs).

ECHA začíná pracovat na vědeckých, technických a administrativních úkolech spojených s identifikací a regulací POPs. Nařízení o POPs zakazuje nebo přísně omezuje výrobu a používání těchto látek v Evropské unii. ECHA bude podporovat identifikaci nových POPs a bude působit jako mezičlánek pro podávání zpráv o plnění nařízení, což znamená shromažďovat a zveřejňovat informace od členských států o používání, objemech, únicích, údajích z monitorování, zásobách a odpadech souvisejících s POPs a také podporovat Komisi při přezkumu a aktualizaci dalších činností, aby v boji proti rizikům způsobeným POPs nastal pokrok.

K dalším úkolům patří podpora výměny informací o POPs mezi různými subjekty v EU a třetími zeměmi, pomoc při práci Komise ve výboru pro přezkum POPs ve Stockholmské úmluvě a podpora činností EU v oblasti prosazování práva prostřednictvím Fóra agentury ECHA.

V roce 2020 začlení ECHA údaje o POPs do své databáze chemických látek. To umožní snadnější přístup k informacím o regulaci a rizicích látek, které jsou navrženy jako POPs nebo jsou již uvedeny v seznamu nařízení o POPs.

Další informace:

• Informace o POPs

• Nařízení (EU) 2019/1021 [CZ]

• Látky uvedené v přílohách nařízení o POPs

• Látky navržené jako POPs

• Perzistentní organické znečišťující látky, ECHA Newsletter 4/2018

ECHA žádá zúčastněné strany a společnosti (výrobci, dodavatelé, distributoři, dovozci), obchodní sdružení a vědecké subjekty, aby předložily potřebné informace a pomohly tak při přípravě dokumentace.

Cílem výzvy je shromáždit konkrétní důkazy a informace pro přehodnocení některých výjimek stávajícího omezení olova a jeho sloučenin (záznam 63 v příloze XVII nařízení REACH) a případně tento záznam odpovídajícím způsobem změnit.

Zúčastněné strany mohou své informace předkládat do 19. září 2019 prostřednictvím odpovědí na otázky uvedené v tabulce Výzvy k předkládání připomínek a důkazů na internetových stránkách ECHA. Jedná se o následující otázky:

• Jakou zkušenost máte s analytickými metodami pro stanovení toho, že míra uvolňování olova z předmětů (povlakovaných nebo nepovlakovaných) nepřesahuje hranici 0,05 μg/cm² za hodinu?

• Jak byste popsali dostupnost a vhodnost těchto analytických metod?

• Jak často a v jakém množství se používá olovo v těchto předmětech:

• klíče a zámky včetně visacích zámků

• hudební nástroje

• náboženské předměty a přenosné zinko-uhlíkové baterie a knoflíkové baterie?

• Jaká je technické funkce (účel) přítomnosti olova v těchto předmětech?

• Jaké jsou dostupné alternativní látky nebo technologie olova a jeho sloučenin používané ve výše uvedených předmětech?

• Jaké by byly socioekonomické důsledky spojené s omezením používání olova v uvedených předmětech?

Co to ty regulované látky vlastně jsou? Jsou to látky, které poškozují ozonovou vrstvu země. Regulované látky se začaly ve velkém rozsahu používat ve druhé polovině minulého století v souvislosti s rozvojem chladírenského průmyslu (ledničky, mrazničky) a nárůstem množství vyráběných klimatizací. Používají se v protipožární ochraně, jako nadouvadla izolačních pěn, v zemědělství proti škůdcům a chorobám, v nátěrových hmotách jako rozpouštědla, ve zdravotnictví jako hnací plyn inhalátorů apod.

Regulované látky obsahují chlor či brom. Známé jsou pod označením „freony“ (tzv. CFC – halogenové uhlovodíky a HCFC látky – částečně halogenové uhlovodíky), halony a další. Jejich vliv na ozonovou vrstvu se charakterizuje hodnotou potenciálu poškozování ozonové vrstvy. Kromě toho jsou všechny regulované látky významnými skleníkovými plyny. Tyto látky mají při vypuštění do atmosféry různou dobu životnosti, od jednotek po stovku let.

Jejich seznam je uveden v příloze I nařízení (ES) č. 1005/2009.

Definice skleníkových fluorovaných plynů.

Fluorované skleníkové plyny sice nemají potenciál poškozovat ozonovou vrstvu Země, zato však mají tzv. potenciál globálního oteplování (tzv. GWP z anglického „global warming potential“). Emise těchto látek tedy mají negativní vliv na klimatický systém Země ve smyslu jeho oteplování. Fluorované skleníkové plyny, označované také jako tzv. F-plyny, se dělí do skupin obsahujících částečněfluorované uhlovodíky (látky HFC), zcela fluorované uhlovodíky (látky PFC), fluorid sírový (SF6) a další fluorované skleníkové plyny.

Jejich seznam je uveden v příloze I a II nařízení (EU) č. 517/2014.

Od 1. ledna 2015 není možné pro údržbu a servis stávajících chladicích a klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel použít žádné regulované látky. Výjimka stanovená čl. 11 odst. a 4 nařízení (ES) č. 1005/2009  pro regenerované a recyklované látky typu HCFC (např. R22) skončila ke dni 31. prosince 2014. Nicméně pokud bude zařízení v pořádku fungovat bez úniku chladiva a nutnosti jeho oprav, může takto pracovat i po 31. prosinci 2014. Doba použití a provozu zařízení bude záviset na délce jeho životnosti. Na konci životnosti se zařízení vyskytne v okamžiku, kdy dojde k úniku chladiva z chladicího okruhu zařízení.  V případě úniku chladiva po 31. prosinci 2014 není možné toto zařízení doplnit chladivem typu  HCFC, ani jinou regulovanou látkou.

Jsou nějaké regule pro zacházení s těmito látkami?

Pro bezpečné zacházení s chladicími systémy a chladivy, které jsou rizikové pro životní prostředí, bylo Evropským parlamentem a Radou vydáno nařízení o povinnosti certifikace osob, které s těmito látkami zacházejí. Certifikát je platný ve všech zemích Evropské unie. Bez tohoto certifikátu není možné vykonávat praxi odborného technika a manipulace s chladicími systémy.

Povinnost certifikace byla zavedena na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 o fluorovaných skleníkových plynech (toto nařízení je od 1. ledna 2015 nahrazeno nařízením (EU) č. 517/2014. Na národní úrovni je certifikace upravena zákonem č. 73/2012 Sb. Tímto krokem bylo stanoveno, že certifikace se vztahuje na činnosti u dále specifikovaných zařízení s obsahem fluorovaných skleníkových plynů a také látek, které poškozují ozonovou vrstvu (tzv. regulovaných látek).

Certifikáty se vydávají pro tyto oblasti:

• stacionární chladicí a klimatizační zařízení, tepelná čerpadla (podle činností se rozlišují 4 kategorie).

• stacionární protipožární zařízení.

• elektrická spínací zařízení.

Od 1. února 2009 musí mít všechny osoby provádějící instalaci, servis, údržbu, opravu, znovuzískávání a kontrolu těsnosti zařízení s obsahem fluorovaných skleníkových plynů a látek poškozujících ozonovou vrstvu (tzv. regulovaných látek) CERTIFIKÁT. Certifikát opravňuje držitele k výkonu činností uvedených v certifikátu. Oprávnění pro jednotlivé činnosti se liší podle oblasti (případně kategorie), pro kterou se certifikát vydává.

Certifikáty se vydávají podle čl. 10 nařízení (EU) č. 517/2014 a § 10 zákona č. 73/2012 Sb. Všechny certifikáty vydané nebo uznané podle předchozí legislativy (již neplatné, viz nařízení (ES) č. 842/2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech a zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší) zůstávají nadále v platnosti v rozsahu a za podmínek, které jsou v nich stanoveny, a jsou považovány za certifikáty vydané podle platné legislativy.

Co je potřeba ve vztahu k reg. látkám a F-plynům rozlišovat?

Jedná se především o povinnosti týkající se kontroly těsnosti vedení revizní knihy nebo dalších dokumentů, které se k těmto revizím vztahují.

Pro regulované látky se jedná o povinnosti podle zákona č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech.

§ 4

Podmínky pro provoz a prodej zařízení obsahujícího regulované látky nebo fluorované skleníkové plyny

(1) Zařízení obsahující nejméně 300 kg regulovaných látek je možné provozovat pouze, pokud je v něm instalován systém detekce úniků. Osoba provozující toto zařízení kontroluje systém detekce úniků alespoň jednou za 12 měsíců.

(2) Osoba provozující zařízení s obsahem nejméně 3 kg regulovaných látek je povinna vést evidenční knihu zařízení, uchovat ji pro účely kontroly v místě provozu zařízení po dobu 5 let a předložit ji ke kontrole na výzvu kontrolního orgánu. Do evidenční knihy zařízení se zaznamenají

a) údaje podle článku 23 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009,

b) množství náplně a druh regulované látky,

c) datum servisních činností,

d) úkony údržby a revize spojené se zařízením, včetně kontroly úniku regulované látky,

e) číslo certifikátu osoby provádějící servisní činnost, její jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa,

f) stručný popis provedené činnosti, včetně stručného popisu závady,

g) výsledek provedené revize,

h) množství uniklé regulované látky zjištěné výpočtem,

i) množství a druh doplněného oleje,

j) množství znovuzískané regulované látky a údaj o jejím předání ke zneškodnění certifikované osobě, včetně uvedení čísla jejího certifikátu a u fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení a identifikační číslo osoby, u právnické osoby obchodní firma, právní forma a identifikační číslo osoby,

k) označení a množství fluorovaného skleníkového plynu nebo jiné látky, na kterou zařízení přechází.

V případě nakládání s F-plyny se jedná o nařízení EPaR č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech. Toto nařízení v čl. č. 4 odst. 1 ukládá od 1. 1. 2015 provozovatelům zařízení, které obsahuje fluorované skleníkové plyny v množství 5 tun ekvivalentu CO₂ nebo větším v jiné než pěnové formě, povinnost zajistit u tohoto zařízení kontroly těsnosti.

Povinnost provádět kontroly těsnosti se vztahují na provozovatele těchto zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny:

• stacionární chladicí zařízení;

• stacionární klimatizační zařízení;

• stacionární tepelná čerpadla;

• stacionární protipožární zařízení;

• chladicí jednotky chladírenských nákladních vozidel a přívěsů;

• elektrická spínací zařízení;

• organické Rankinovy cykly.

Kontroly těsnosti se nevztahují do 31. 12. 2016 na:

• na zařízení obsahující více než 5 tun ekvivalentu CO2, ale zároveň méně než 3 kg fluorovaných skleníkových plynů;

• hermeticky uzavřená zařízení, která jsou příslušně označena a obsahují více než 10 tun ekvivalentu CO2 a méně než 6 kg fluorovaných skleníkových plynů.

Kontroly těsnosti se provádějí v následujících intervalech:

a) u zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny v množství 5 tun ekvivalentu CO₂ nebo větším, ale menším než 50 tun ekvivalentu CO₂: nejméně jednou za 12 měsíců, nebo nejméně jednou za 24 měsíců, pokud je na zařízení instalován systém detekce úniků;

b) u zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny v množství 50 tun ekvivalentu CO₂ nebo větším, ale menším než 500 tun ekvivalentu CO₂: nejméně jednou za šest měsíců, nebo nejméně jednou za 12 měsíců, pokud je na zařízení instalován systém detekce úniků;

c) u zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny v množství 500 tun ekvivalentu CO₂ nebo větším: nejméně jednou za tři měsíce, nebo nejméně jednou za šest měsíců, pokud je na zařízení instalován systém detekce úniků.

Pokud jde o protipožární zařízení uvedená v odst. 2 prvním pododstavci písm. d), má se za to, že povinnosti stanovené odstavcem 1 jsou splněny, pokud jsou dodrženy tyto dvě podmínky:

a) zavedený systém inspekcí splňuje normy ISO 14520 nebo EN 15004 a

b) inspekce protipožárního zařízení se provádějí tak často, jak vyžaduje odstavec 3.

Provozovatelé zařízení, u něhož je třeba provádět kontrolu těsnosti, jsou povinni zřídit a vést o každém z těchto zařízení tyto záznamy

a) množství a typ instalovaných fluorovaných skleníkových plynů;

b) množství fluorovaných skleníkových plynů doplněných v průběhu instalace, údržby či servisu, nebo v důsledku úniku;

c) zda byla daná množství instalovaných fluorovaných skleníkových plynů recyklována nebo regenerována, včetně názvu a adresy recyklačního nebo regeneračního zařízení a případně čísla certifikátu;

d) množství znovuzískaných fluorovaných skleníkových plynů;

e) identifikační údaje podniku, který provedl instalaci, servis, údržbu a případně opravu nebo vyřazení z provozu daného zařízení, v příslušných případech včetně čísla jeho certifikátu;

f) termíny a výsledky kontrol;

g) pokud bylo zařízení vyřazeno z provozu, opatření podniknutá k znovuzískání a likvidaci fluorovaných skleníkových plynů.

Provozovatelé mají povinnost vést tyto záznamy po dobu 5 let a dodavatelé mají povinnost uchovávat kopie těchto záznamů po dobu 5 let.

V čem spočívá detekce?

Systém detekce úniku je kalibrované mechanické, elektrické nebo elektronické zařízení pro zjišťování úniků fluorovaných skleníkových plynů, které provozovatele při zjištění úniku varuje. Systémy detekce úniku fluorovaných chladiv jsou povinné pro všechna stacionární chladicí zařízení a tepelná čerpadla (neplatí pro chladicí jednotky chladírenských nákladních vozidel a přívěsů). V případě, že množství jejich náplně je vyšší, než 500 tun ekvivalentu CO₂, musí od 1. ledna 2015 zajistit systém detekce. Funkce detekce musí upozornit provozovatele nebo servisní společnost na jakýkoli únik chladiva. Systém musí být pravidelně kontrolován, a to nejméně jednou za rok.

Povinnosti z pohledu podávaných hlášení.

Ohlašovací povinnosti se vztahují jak k regulovaným látkám, tak F-plynům. Ohlašovací povinnost vychází z národní, ale i z evropské legislativy.

Pro regulované látky jsou ohlašovací povinnosti stanoveny v čl. 27 nařízení (ES) č. 1005/2009. Pro fluorované skleníkové plyny je to stanoveno čl. 19 nařízení (EU) č. 517/2014 a jeho prováděcím nařízením (EU) č. 1191/2014, které stanovuje formát a způsob předkládání zpráv. Tyto informace se ohlašují přes systém EIONET, Business Data Repository (BDR).

Podle zákona č. 73/2012 Sb. § 11 odst. 1 je povinnost hlásit prostřednictvím ISPOP tyto údaje:

• F-plyny

• Získání F-plynů z jiného členského státu EU více než 200 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů

• Předání F-plynů do jiného členského státu EU více než 200 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů

• 200 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů, nebo

• Regulované látky

• První uvedení na trh na území ČR s výjimkou dovozu

• Znovuzískávání (odsátí RL ze zařízení)

• Recyklace

• Regenerace

• Zneškodnění (fyzická likvidace)

To znamená, že ten, kdo s těmito plyny nakládá (nakupuje, prodává, upravuje, odstraňuje) v množství větším než, musí podat do 31. března za uplynulý kalendářní rok přes ISPOP hlášení na formuláři F_OVZ_RL.

Zmiňujeme se zde o regulovaných látkách a F-plynech ve smyslu chladiv, ale často se jedná o obdobné látky, které jsou také hasivy. Jednou označeny jako R (refrigerant) podruhé jako H (Halony). Např. halon H1202 (dibromdifluormethan) a chladivo R22 Chlordifluormethan. Přesto se k hasivům vztahují i další povinnost. S odkazem na zákon č. 73/2012 Sb. § 11 odst. 2 je uvedena povinnost hlásit halony a halonové instalace. Do 31. března za uplynulý kalendářní rok se hlásí počet systémů požární ochrany a hasicích přístrojů s halony, jejich typ a množství halonů v nich obsažených, množství použitých a skladovaných halonů a opatření ke snižování emisí.

To znamená, že ten kdo má např. SHZ (stabilní hasicí zařízení) na bázi halonů, nebo jen hasicí přístroje tohoto typu, musí podat do ISPOP hlášení na formuláři F_OVZ_PO.

Závěrem upozorňujeme na limity chladiv při nákupu chladících zařízení po 1. 1. 2020. Jedná se i o běžné chladící jednotky, případně jednotky, které jsou například součástí strojního vybavení -  nejčastěji obráběcí stroje, CNC sestavy apod. (omezení je uvedeno v následující tabulce).

Časová omezení se téměř nedotknou tepelných čerpadel (stacionární chladicí zařízení, viz tab. výše). Žádné z chladiv dnes používaných v tepelných čerpadlech nemá GWP vyšší než 2500. Zákaz se naopak výrazně dotkne zařízení, u nichž je do budoucna předepsáno chladivo s GWP 150 nebo nižším. V těchto zařízeních lze očekávat nasazování nových chladiv (např. R1234yf s GWP 4) nebo čistých uhlovodíků (propan).

Co je tedy při nakládání s reg. látkami a F – plyny to nejdůležitější?

Ve zkratce - kontrola těsností, revize, vedení deníků a plnění ohlašovacích povinností.

Pokud Vás tento příspěvek zaujal a pokud potřebujete legislativní pomoc, pak využijte služeb poradenství, které Vám společnost INISOFT Consulting nabízí v oblasti všech složek životního prostředí se zaměřením především na nakládání s odpady, obaly, vodami a při ochraně ovzduší. Více najdete na https://www.inisoft.cz/

Chcete vědět ještě více? Vzdělávejte se s námi. Připravili jsme pro Vás řadu legislativních seminářů zaměřených na výklady jednotlivých složkových zákonů životního prostředí a prováděcích vyhlášek k nim s aplikací do praxe https://www.inisoft.cz/skoleni.

Autor: Ing. Václav Kuncl, INISOFT Consulting s.r.o.
 

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 180 tisíc korun společnosti SAVE CZ s.r.o. Firma provozovala v obci Rychnov na Chrudimsku mobilní drtič odpadů a kompostárnu v rozporu s podmínkami provozu těchto zařízení, které stanovil Krajský úřad Pardubického kraje.

Při kontrole v roce 2018 inspektoři zjistili, že firma přijala a následně provedla v mobilním drtiči drcení odpadu, jehož zpracování v tomto zařízení nebylo povoleno. „Jednalo se o stovky tun starých dřevěných železničních pražců napuštěných kreosotovým olejem – tedy nebezpečný odpad obsahující velké množství polycyklických aromatických uhlovodíků,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové. Firma navíc nedodržela podmínku provozu, a to, že činnost drtiče musí před každým zahájením drcení ohlásit. „Na krajském úřadě jsme ověřovali, že od počátku roku 2017 do doby naší kontroly nebyla činnost drtiče ani jednou řádně ohlášena, ačkoli k drcení prokazatelně docházelo,“ řekl Trávníček.  

Inspektoři kontrolovali také kompostárnu firmy provozovanou ve stejné obci. Zjistili, že přijala a neoprávněně kompostovala odpady, které ke kompostování nebyly schválené. Šlo o více než 1772 tun škváry a strusky, přes 151 tun dřevěných obalů a více než 94 tun dřeva. „Společnost dále výrazně překročila povolenou kapacitu kompostárny. Podle platného provozního řádu mohla ke zpracování přijímat celkem 2400 tun odpadů ročně. V roce 2017 však přijala přes 5575 tun, tedy více než dvojnásobek. Překročení kapacity o více než tři tisíce tun hodnotíme jako závažné,“ doplnil Trávníček.

Při stanovování výše pokuty inspektoři vyhodnotili jako přitěžující okolnost to, že se nejednalo o první porušení zákona, kterého se společnost SAVE CZ dopustila. V roce 2017 jí za neoprávněné nakládání s odpady uložili pokutu 70 tisíc korun.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany ovzduší v Brně uložili pokutu 100 tisíc korun společnosti AM INTERIÉR, a.s. Při kontrole v únoru 2019 zjistili, že firma ve svém závodě ve Zlíně-Loukách provozovala tři zdroje znečišťování ovzduší, aniž by dodržovala povinnosti dané zákonem o ochraně ovzduší.

Nejzávažnějším přestupkem společnosti bylo provozování plynové kotelny bez povolení Krajského úřadu Zlínského kraje. „Kotelna fungovala bez povolení od ledna 2015, tedy více než čtyři roky, což považujeme za velmi dlouhou dobu a velmi závažné porušení zákona,“ řekl Tomáš Augustin, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Brno.

Dalším pochybením firmy AM INTERIÉR bylo, že nezajistila v zákonem stanoveném intervalu tří let měření emisí těkavých organických látek produkovaných z lakovny dřevěných povrchů. „Poslední dokladovatelné měření na výduších z lakovny bylo provedeno v roce 2012. V roce 2015, ani v roce 2018 provedeno nebylo,“ konstatoval Augustin.

Doplnil, že třetím výrazným přestupkem bylo neměření emisí tuhých znečišťujících látek z dřevovýroby. To mělo být opět prováděno každé tři roky. Inspektoři však zjistili, že od roku 2013 provedeno nebylo.

Kromě toho firma za kalendářní roky 2015 až 2017 nezpracovala a nezaslala do integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) údaje ze souhrnné provozní evidence lakovny, dřevovýroby a kotelny.

Proti pokutě uložené inspektory ČIŽP se společnost AM INTERIÉR neodvolala, sankce v červnu nabyla právní moci.

Ekologická soutěž E.ON Energy Globe každoročně sbírá a oceňuje zajímavé projekty, které přispívají k ochraně přírody. Letos v kategorii Firma nominovala odborná porota do užšího finále dva projekty. Prvním z nich je unikátní technologie úpravy bioplynu z čistírenských kalů na biometan, jenž následně slouží jako palivo pro vozidla městské hromadné dopravy. Druhým nominovaným projektem je mobilní čistička odpadních vod, která upraví i vodu z kaluže na kvalitní pitnou vodu.

Při čištění odpadních vod vzniká velké množství čistírenských kalů. Institut cirkulární ekonomiky představil v soutěži E.ON Energy Globe komplexní technologický řetězec zpracování tohoto bioodpadu na biometan. Ten je pak možné využít jako palivo v dopravních prostředcích. „Náš projekt lze snadno rozšiřovat, a pokud bychom využili všechny možnosti tohoto řešení, dokážeme dále zužitkovat velké množství bioodpadu z čistíren odpadních vod,“ uvádí Petr Novotný, projektový manažer Institutu cirkulární ekonomiky.

První testovací autobus městské hromadné dopravy poháněný biometanem z čističky odpadních vod vyjel do ulic v Brně. Linkový autobus, který pro pilotní testování zapůjčil Dopravní podnik města Brna, najezdil téměř 5 000 kilometrů a spotřeboval 1 660 kilogramů biometanu z čistírny odpadních vod v Brně-Modřicích. Součástí projektu je i plnicí stanice s jednotkou na membránové čistění bioplynu od české inovační a výzkumné společnosti. Plnicí stanice díky tomu poskytuje biometan v kvalitě běžného zemního plynu.

Autobus MHD na biometan v běžném provozu uvidíme nejdříve v Praze

Projekt předkládá návrh na efektivní zpracování bioodpadu, jenž se díky této technologii stává velmi cennou surovinou s širokými možnostmi dalšího využití. Zkušenosti z projektu pohonu autobusu biometanem využijí inovátoři nejen k dalšímu rozvíjení technologie přeměny bioodpadu na plynné palivo, ale mají i cenný vzdělávací potenciál pro další města a firmy. „Nejdříve můžeme očekávat nasazení autobusů městské hromadné dopravy na biometan do běžného provozu v Praze, kde aktuálně jednáme, a poté bychom mohli vyjet i v Brně,“ prozrazuje Petr Novotný.

Pitná voda z řeky do 30 minut

Mobilní úpravna vody Hutira CCV na přívěsném vozíku může začít dodávat pitnou vodu už za 30 minut od spuštění. Systém využívá dostupné povrchové zdroje vody z rybníků či řek. Úpravnu vody je možné využít například při haváriích nebo živelních katastrofách, kdy nejsou k dispozici běžné zdroje kvalitní vody. „Voda je velká výzva do budoucna a zatím s ní neumíme zacházet. Chceme pomáhat lidem dostat se ke kvalitní pitné vodě v každé situaci, která nás může nejen v blízké budoucnosti čekat,“ popisuje motivy vzniku zařízení Petr Hajný, výkonný ředitel společnosti Hutira.

Denně může zařízení zajistit pitnou vodu až pro 7 200 lidí a lze k němu připojit i linku na plnění pitné vody do sáčků, případně je možné pitnou vodu skladovat ve flexibilních vodojemech. Mobilní úpravna tak může přes den přejíždět a pracovat na různých místech.

Zařízení se dá využít také v případě havárií a odstávek stávajících systémů pro dodávky pitné vody. Obce se tak vyhnou tradičnímu rozvozu vody v cisternách. Jsou ale i další místa a příležitosti, kde bude úpravna užitečná – při plnění bazénů nebo při zásobování pitnou vodou na festivalech a jiných větších kulturních akcích. „Vyvíjíme ještě jednu menší úpravnu vody, která bude určena pro rodinné domy, restaurace či penziony,“ doplňuje Petr Hajný.

Vítěznou firmu vybírá veřejnost

Oba projekty nominované v soutěži E.ON Energy Globe v kategorii Firma teď soutěží o hlasy veřejnosti. „O vítězném projektu rozhodnou lidé v online hlasování. Odměnou za podpoření projektu může být auto ŠKODA SUPERB iV s plug in hybridním pohonem na tři měsíce zdarma, elektrokolo od společnosti svetelektrokol.cz nebo poukázky do Hornbachu,“ říká Vladimíra Glaserová z organizačního týmu soutěže. Hlasovat pro jeden ze dvou ekologických projektů mohou lidé na stránkách www.energyglobe.cz do 15. září.

Metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního prostředí k zařazování odpadů z obalů znečištěných nebezpečnými látkami nebo obsahujících zbytky nebezpečných látek pod katalogové číslo 15 01 10* podle zákona č.185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č.93/2016 Sb., o Katalogu odpadů

Odbor odpadů Ministerstva životního prostředí (dále jen „OODP MŽP“) vydává tento metodický návod k zajištění jednotného postupu ze strany původců odpadů, kteří produkují odpady z obalů znečištěné nebezpečnými látkami nebo obsahující zbytky nebezpečných látek, při zařazování těchto vzniklých odpadů podle zákona č.185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“, vyhlášky č.93/2016 Sb., o Katalogu odpadů (dále jen „Katalog odpadů“) a vedení jejich evidence podle vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.

Jedná se o situaci, kdy původcům odpadů vznikají odpady z obalů znečištěné nebezpečnými látkami nebo obsahující zbytky nebezpečných látek z různých materiálů (např. papírové, plastové, kovové, kompozitní obaly). Původce zvažuje zařazení odpadů pod katalogová čísla dle materiálu 15 01 01 O/N Papírové a lepenkové obaly, 15 01 02 O/N Plastové obaly, 15 01 04 O/N Kovové obaly, 15 01 05 O/N Kompozitní obaly, a v návaznosti na toto zařazení současně odpady zvlášť odděleně shromažďovat, anebo zařadit tyto odpady pod katalogové číslo 15 01 10* Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek nebo obaly těmito látkami znečištěné a to bez odděleného shromažďování podle materiálů. Předmětem nejasnosti bývá zejména problematika, zda použití katalogového čísla 15 01 10* musí být vázáno na souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů.

Odpady kategorie ostatní podskupiny 15 01 jsou tříděny za účelem následného, zejména materiálového využití. Ovšem v případech, kdy jsou tyto odpady znečištěny nebezpečnou látkou a zařazeny do kategorie nebezpečný odpad, je možnost jejich materiálového využití minimální a z tohoto důvodu by bylo jejich oddělené shromažďování a vedení evidence nadbytečné. Vydávat souhlas k upuštění od třídění pro odpad katalogového čísla 15 01 10* je rovněž nadbytečné.

V případě odpadů z obalů znečištěných nebezpečnými látkami nebo obsahujících zbytky nebezpečných látek by mělo být upřednostněno zařazení pod katalogové číslo 15 01 10* Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek nebo obaly těmito látkami znečištěné. Preferenci tohoto postupu lze dovodit již ze samotné existence tohoto speciálního katalogového čísla pro nebezpečné odpady. Výše uvedené však platí pouze v případech, kdy tento způsob nakládání a zařazení odpadů nebrání nakládání s těmito odpady v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady dle zákona o odpadech. Pokud by tedy např. jedna ze složek obalů, znečištěná nebezpečnými látkami nebo obsahující zbytky nebezpečných látek, zabraňovala předávání odpadu katalogizovaného pod kódem 15 01 10* např. k energetickému využití a bylo by tak možné tento odpad odstraňovat pouze uložením na skládku, pak je nezbytné danou složku obalových odpadů zařazovat jako odpad „O/N“ pod příslušné katalogové číslo podle materiálu obalu uvedeného v podskupině „1501“ Katalogu odpadů.

Platnost a účinnost: Tento metodický návod nabývá platnosti a účinnosti dnem 1. června 2019.

Zpracovali: Ing. Mgr. Ladislav Trylč, Ing. Gabriela Bulková

Schválil: Ing. Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů

Dokument ke stažení:

Návod (PDF, 219 kB)

Už od června uvádí americká firma Coca-Cola v tuzemsku do oběhu lehčí PET lahve. Díky tomu by společnost měla za rok uspořit 550 tun plastu. Kvůli snazší recyklaci se také ve Velké Británii od září začnou zelené sprity proměňovat na průhledné. Hmotnost půllitrovky se například sníží o 2,8 gramu, což dělá dvanáct procent. Nejvíce zhubnou litrové láhve, a to o 21 procent. Méně zatěžovat životní prostředí je jedním z hlavních důvodů plastového odlehčování. Druhým a neméně významným je finanční úspora. Za každý kilogram plastu totiž musí společnosti, které jej uvádějí na trh, platit firmě Eko-kom zajišťující třídění, recyklaci a využití obalového odpadu. Za plastové obaly se platí nejvíce – skoro šest korun za kilo. Každý uspořený gram je tak v konečném účtování znát. Pokud firma nespotřebuje sto tun plastů, za rok to znamená přes půl milionu korun ušetřených na poplatcích. Celý článek ZDE

Ministerstvo průmyslu přišlo s podporou dalšího alternativního paliva. Nabízí dotaci až sto milionů korun na výrobu biometanu pro pohon automobilů, ale zájem je zatím mizivý.

Evropská unie se v rámci své zelené politiky usilovně snaží nahradit co největší díl fosilních paliv vhodnými alternativami. K již známému přimíchávání lihu či rostlinných olejů k benzinu a naftě a podpoře aut na zemní plyn, vodík nebo elektřinu by nyní v Česku mohl přibýt takzvaný biometan.

Jde o plyn vyráběný z organických zbytků, tedy například ze siláže, kejdy, některých zemědělských plodin a postupně i třeba z odpadu ze zahrad či z domácností. Ministerstvo průmyslu a obchodu nabízí do konce září dotaci až sto milionů korun na jeho výrobu. Resort přitom uvažuje ještě o další dotaci, vše bude prý záviset na dosavadním zájmu. Jenže ten, jak se ukazuje, zůstává chabý.

„V programu Nízkouhlíkové technologie byly vyhlášeny dvě pilotní výzvy na aktivitu úprava bioplynu na biometan. V první výzvě byly podány dva projekty v celkové výši dotace 32 milionů korun,“ uvedla pro LN mluvčí ministerstva Štěpánka Filipová. Dodala však, že schválen byl pouze jeden z nich, ve výši sedmi milionů, ale dosud nebyl proplacen. Na druhou výzvu se zatím žádný případný zájemce o výrobu biometanu nepřihlásil.

Bez dotací se to nevyplatí

Je to už druhý pokus o zvýhodnění výrobců bioplynu v Česku. Před osmi lety se vláda pokusila jeho výkupní ceny podpořit zeleným bonusem, čtyřikrát vyšším než tehdejší cena zemního plynu. Riziko nekontrolovaného boomu, podle některých odborníků ne nepodobného solárním spekulacím se státní podporou fotovoltaiky, tehdy zabrzdil Senát. Prosadil výrazné snížení bonusu, a tak dnes u nás na biometan žádné auto nejezdí.

Biometan má stejné vlastnosti jako už deset let dotacemi podporovaný stlačený zemní plyn CNG. Mohou ho tedy využívat všechny CNG vozy, kterých přesto jezdí po Česku jen asi 23 tisíc a mají k dispozici na 190 veřejných plnicích stanic. Pro srovnání – benzinových a dieselových aut jezdí po republice zhruba 5,7 milionu a tankují u zhruba čtyř tisícovek veřejných pump.

Jenže zemní plyn je fosilní palivo, a proto Česko zkusí po vzoru některých evropských zemí „protlačit“ na trh i biometan coby stejně šetrný (má nízké emise CO2), ale navíc i obnovitelný zdroj. Biometan nemá snadnou startovací pozici. Jeho výroba, zjednodušeně řečeno čištění bioplynu jímaného z tlejících zemědělských plodin, trávy nebo organického odpadu, je zhruba třikrát dražší než cena CNG, tedy zemního plynu. Bioplynovým stanicím u nás se proto místo produkce biometanu vyplácí výroba státem dotované elektřiny.

Česko je však vázáno směrnicí EU, aby v roce 2030 pocházelo u nás z obnovitelných zdrojů 14 procent z celkové energie všech pohonů v dopravě. V současnosti jsme zhruba na polovině. Jan Matějka z České bioplynové asociace připomíná, že biometan patří k palivům, která mohou ke splnění závazku EU přispět. „V evropských zemích je nejdál Švédsko, kde na biometan jezdí řada osobních aut i autobusů. U nás je otázka, zda podpora ze strany ministerstva průmyslu bude pro zájemce dostatečně motivační,“ říká Matějka.

Komplikací kromě drahé výroby podle něj například je, že ministerstvo životního prostředí odložilo z roku 2024 až na rok 2030 zákaz skládkování, takže odpadovým firmám se o to déle vyplatí vozit bioodpad na skládky místo do bioplynových stanic. V Česku jich tak zatím odpad zpracovává jen deset, zatímco dalších 380 bioplynových stanic zpracovává zemědělské plodiny.

Další kapitolou je daň. Od té je dosud bioplyn osvobozen. Ministerstvo financí ale připouští, že pokud Evropská unie do ledna 2021 neschválí jeho další osvobození od daně, byla by tato daňová výhoda zrušena.

Zrušena může být i výhoda v platbě za jízdu po dálnici. Ministerstvo dopravy navrhlo, aby stát v rámci chystaného přechodu na elektronickou úhradu a videokontrolu dálničních poplatků zvýhodnil vozy na CNG a bioplyn. Někteří poslanci ale navrhli, aby se stejná sleva týkala i podobně ekologického propan-butanu LPG, na který jezdí u nás 170 tisíc aut.

V nedávném hlasování členů poslaneckého hospodářského výboru, které je jakýmsi doporučením pro finální hlasování celé Poslanecké sněmovny, však nakonec prošla varianta, která doporučuje nezvýhodňovat pro jízdu po dálnici vůbec žádný plyn. Ani LPG, ani CNG, ani biometan.

Nejasná zelená alternativa

Česko se už pustilo na základě ekologických požadavků EU do podpory náhražek benzinu a nafty. Stát tak vynakládá stamiliony na to, aby se „zelená“ paliva pokud možno co nejvíc rozšířila a byla cenově dostupná. Brusel zároveň tlačí automobilky do výroby ekologických, tedy dražších, zejména elektrických a plynových vozů, které ale vzhledem k vysoké ceně těžko najdou větší uplatnění.

Jenže nikdo stále neřekl, které palivo ze všech těch alternativních má budoucnost a smysl. Případně šanci jednou plně nahradit benzin a naftu.

„To neví nikdo. Předpokládám, že zhruba do roku 2050 tu stále bude taková symbióza fosilních paliv s několika alternativními,“ soudí Václav Loula z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. „Tipuji v poměru 60 : 40. Ale zda převládne plyn, elektřina, biometan, nebo nyní drahý a málo dostupný vodík, je otázka,“ uzavírá Loula.

Zdroj: Lidové noviny (16.7.2019)