Evropa vidí v investicích do snižování emisí součást opatření na oživení ekonomiky zasažené pandemií koronaviru. V současné době procházejí aktualizací klimatické cíle do roku 2030. Evropská komise navrhuje 55 % snížení emisí, Evropský parlament snížení až o 60 %. Jak může z evropské politiky těžit český průmysl a domácnosti? Také o tom byla debata Kanceláře Evropského parlamentu, kterou uspořádala ve spolupráci se Svazem moderní energetiky a portálem Obnovitelně.cz.
Pozici Evropské parlamentu v rámci diskuze reprezentovali Luděk Niedermayer (TOP 09), který současně působí jako první místopředseda Hospodářského výboru a Mikuláš Peksa (Piráti). Oba se shodnou na tom, že snižování emisí je důležité pro naplnění Pařížské klimatické dohody. "Světová ekonomika jde směrem k menšímu množství vypouštěných emisí. Česko by mělo toto globální dění uchopit jako příležitost," domnívá se Mikuláš Peksa. Úspěšný vstup do nízkouhlíkové transformace pak považuje za vytvoření konkurenční výhody pro Česko. Naopak Peksa kritizoval českou vládu, že nechce správně využít prostředky, které dá Evropská unie Česku na oživení ekonomiky nebo na pomoc regionům pro útlum fosilního průmyslu. Mikuláš Peksa doporučuje, aby stát podporoval zejména malé a střední podniky v regionech a neměl by dotovat miliardami velké podniky.
Shodne se na tom s Luďkem Niedermayerem. Při studování vládních plánů, které mají být určeny zejména na zelené oživení ekonomiky, odhalil, že vláda do svého plánu zahrnula projekty, se kterými již počítala předtím, proto se nejedná o žádné investice, které by pomohly Česku v dekarbonizaci. "Našel jsem tam investice jako vytvoření archivní služby, digitalizace stavebního řízení nebo vytvoření centra kompetence na podporu měst a obcí. To jsou přitom investice, se kterými by měl státní rozpočet běžně počítat a nesouvisejí nijak s obnovou nebo dekarbonizací Česka,” uvedl Luděk Niedermayer.
Česko by mělo v oblasti investic vyjít z analýzy, kde vzniká nejvíce emisí. “Měli bychom naopak investovat do energetiky, která bude nízkoemisní. Potřebujeme postupně zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů a nahradit elektřinu vyráběnou uhlím vedle obnovitelných zdrojů také zemním plynem,” vypočítal Luděk Niedermayer investice, které mu v českých plánech chybí. Za další klíčové oblasti označil podporu čisté dopravy: například rozšiřovat železniční dopravu nebo posílení investičních prostředků do renovací budov. “Dnes v těchto oblastech neděláme prakticky nic, pokud budeme investovat smysluplně, pak se dokážeme hodně posunout," uzavřel doporučení Luděk Niedermayer.
Krize jako příležitost
Oba čeští zástupci v Evropském parlamentu se pak také brání označení investic do snižování emisí za hrozbu pro český průmysl. Mikuláš Peksa v očekávané proměně evropské ekonomiky vidí šanci pro české firmy. Postupně podle něj budou strojírenské nebo chemické podniky vyměňovat své technologie, a to je šance pro české strojírenské firmy, které mohou nabídnout nová řešení. "V Česku vzniká obrovská příležitost spojená se zelenou transformací pro strojírenský i elektrotechnický průmysl. Vznikne velký objem zakázek, o které se bude soutěžit. To je šance pro ty, kteří budou umět nabídnout kvalitní produkty. Proto by neměl český průmysl váhat," domnívá se Mikuláš Peksa. "Je však také potřeba, aby česká vláda pomohla podnikům s rekvalifikacemi a školením nových pracovníků, což právě pomůže firmám nastoupit do vlaku transformace," dodává.
Luděk Niedermayer pak očekává, že do debaty aktivně vstoupí česká vláda. Ta by měla českému průmyslu vysvětlit šance v dekarbonizované ekonomice. Podle Niedermayera je třeba také pochopit, že snižování emisí se stane základem budoucí Evropy. Řešení podle něj jsou již dnes dostupná: "Z mezinárodní analýzy vyplývá, že v drtivé většině zemí je dnes nejlevnější elektřina, která je vyráběná větrnými elektrárnami nebo solárními panely," uvedl s odkazem na nedávno publikovanou studii Mezinárodní energetické agentury. "Máme také k dispozici nízkoemisní auta, která umí snížit skleníkové plyny v dopravě řádově na polovinu. Umíme také stavět domy, které jsou téměř energeticky soběstačné. Jde o to říct, že toto je cesta. Daná řešení můžeme v některých případech podpořit granty, ale hlavně nesmíme vytvářet iluzi, že to bude jinak. To vede k drahým chybám v investičních rozhodnutích," uzavřel Luděk Niedermayer své úvahy.
Změna, které se nemusíme bát
Na politický blok navázali kapitáni českého byznysu, ve kterém vystoupili Kamil Čermák, generální ředitel a předseda představenstva ČEZ ESCO, Martin Vohánka, generální ředitel a zakladatel společnosti Eurowag a Petr Dvořák, generální ředitel Vodafone Česká republika.
Podle Kamila Čermáka si Evropská zelená dohoda klade za cíl chránit klima a snížit emise skleníkových plynů na nulu. “Evropa se chce zároveň stát průmyslovou velmocí v zelených technologiích. Tyto technologie budou podporovány - legislativou, financemi, vědeckou spoluprací. Pro ČEZ ESCO, jako největšího poskytovatele moderních energetických služeb v Česku, to znamená velkou příležitost, protože zájem o naše řešení poroste,” shrnul na úvod příležitosti pro transformaci ekonomiky.
"Střešní fotovoltaiky, kogenerační jednotky, energetické úspory se zárukou (EPC) - to jsou technologie a typy projektů, se kterými se budeme potkávat stále častěji. Jejich výhodou je, že jsou nejen ekologické, ale přinášejí i významnou provozní úsporu zákazníkům. Vlastní fotovoltaika může podnikům pokrýt i 30 procent spotřeby, projekt energetických úspor sníží náklady na energie klidně i o 50 procent," vypočítal konkrétní přínosy jednotlivých řešení, na kterých může Česko postavit svou budoucnost.
Martin Vohánka pak apeloval, aby se české firmy chopily příležitosti. "Česká ekonomika byla první tři dekády spíše montážní linkou západní Evropy. Nyní můžeme během restartu vzít leadership do vlastních rukou, začít vyvíjet nové produkty, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Můžeme vyrábět věci, které mají vyšší přidanou hodnotu a díky tomu lépe zaplatit lidi, mít větší zisk a být více hrdý na české podniky," uvedl Martin Vohánka důvody, proč se nemusíme snižování emisí bát.
V navazující části pak Martin Vohánka doplnil zkušenosti své firmy s nástupci čisté mobility. "Firmy začínají slyšet na celkové provozní náklady, které začínají být srovnatelné nebo nižší. K tomu se pak může přidat zájem osvícenějších zadavatelů dopravy. Mezi nimi jsou firmy, které chtějí mít zelenější i logistický řetězce. Pokud se tyto dvě věci potkají, pak přechod na čistou mobilitu není pro dopravní firmy zásadní problém."
Ideu Zelené dohody pak Martin Vohánka hodnotí jako dobrý směr. Politiky však upozorňuje, aby naplňování realizovali v úzké vazbě s průmyslem. Jen tak se mohou vyhnout chybám, jako se v minulosti staly v případě masivní podpory biopaliv pro dopravu.
Petr Dvořák pak připomněl, že transformace ekonomiky směrem k udržitelným řešením má také hodnotovou stránku. "Začínají se vytvářet stále větší skupiny zákazníků, kteří se rozhodují také podle toho, jakým způsobem přistupuje firma k planetě a zodpovědnosti svého podnikání. Takové trendy jsou také mezi investory."
Sám Vodafone patří v Česku mezi průkopníky ve využití energie z obnovitelných zdrojů. Pro její nákup se rozhodl již v roce 2011. Právě nákup zelené energie a technologické inovace pomáhají snižovat uhlíkovou stopu datových center. Vodafone pak podle Petr Dvořáka pomáhá snižovat uhlíkovou stopu i svým zákazníkům. Mezi firmami spolupracuje právě v oblasti logistiky s Eurowag, ale jeho řešení mohou pomoci i zemědělcům - třeba optimalizací využití kombajnů.
Šance pro společnost
V závěrečném bloku se pak potkali poslanec Marian Jurečka, zakladatelka společnosti Frusack Hana Fořtová, analytik Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy Vojtěch Kotecký a programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.
“Zelená dohoda pro Evropu je šance, jak dokázat řešit problémy, které na nás dopadají v posledních letech, kdy na nás dopadá klimatická změna. Současně je to také šance restartovat ekonomiku po covid-19 a vytvořit nová pracovní místa v oblastech, které by se rozvíjely až s vyšším odstupem. Jde například o obnovitelné zdroje, energetické úspory nebo využití vodíku,” uvedl k příležitostem dekarbonizace Marian Jurečka.
Hana Fořtová ve strategii zaměřené na snižování emisí pak vidí také možnosti podpory nových firem. V oblasti přístupu k ekologickým řešením těží ze svých zkušeností při vstupu s produktem, který redukuje spotřebu plastů - opakovatelně použitelných sáčků z udržitelných materiálů. “Češi rychle dotahují státy, ve kterých se zájem o udržitelnější životní styl rozběhl dříve,” uvedla ke srovnání trhů na západě a u nás.
Vojtěch Kotecký pak připomněl, že Zelená dohoda není jen o průmyslu, ale také o proměně našeho vztahu ke krajině: "Součástí je reforma zemědělských dotací, nová legislativa navracení přírody do krajiny, lepší péče o půdu nebo zadržování vody v krajině. Tuto část občas u nás posouváme stranou."
Martin Sedlák pak vidí Zelenou dohodu jako komplexní dokument, který vedle snižování emisí řeší také potřebu recyklace materiálů a materiálových toků v průmyslu podporou cirkulární ekonomiky. "Zelená dohoda spojuje jednotlivé segmenty ekonomiky, ve kterých je potřeba redukovat emise. V této strategii si může každý Evropan nebo Evropanka najít recepty, které se týkají jeho oboru. Právě komplexnost dává šanci, jak se jejím naplněním může stát Evropa opravdu prvním klimaticky neutrálním kontinentem."
