Statní fond životního prostředí ČR spouští první výzvu v Programu Životní prostředí, ekosystémy a změna klimatu, ve které nabídne právnickým osobám 26 milionů korun na tvorbu adaptačních strategií přizpůsobení se změně klimatu na lokální a regionální úrovni. Ve výzvě, pojmenované po norské metropoli, mohou žadatelé získat až 1,3 milionu korun, resp. pokrýt až 90 procent způsobilých výdajů projektu. Žádosti je možné podávat online od 14. ledna do 15. března 2020.

Negativní projevy klimatu patří k nejvíce společensky diskutovaným tématům současnosti. Vytvoření strategických dokumentů, které stanoví dlouhodobý přístup obcí, měst a regionů na jejich adaptaci, je tedy více než nezbytné. S jejich přípravou pomůže nová výzva Oslo financovaná z Fondů EHP a Norska 2014-2021. Výše podpory se pohybuje v rozmezí od 130 tisíc do 1,3 milionu korun.

„Česká republika již disponuje národní Adaptační strategií, které reflektuje problematiku klimatické změny z hlediska celého našeho území. Jsou to ovšem právě jednotlivé obce a jejich obyvatelé, na které často dopadají negativní důsledky změny klimatu nejcitelněji. Mluvíme tu například o ničivých povodních, vichřicích či vysokých letních teplotách, které se v betonových ulicích mohou vyšplhat k vysokým hodnotám, a tím tak způsobovat závažné zdravotní potíže. V rámci programu Norských fondů jsme se proto rozhodli zaměřit na přípravu a implementaci adaptačních strategií na lokální a regionální úrovni, které budou reflektovat individuální potřeby jednotlivých obcí a regionů,“ zdůvodňuje zaměření nové výzvy Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.

Dotace pomohou uhradit všechny aktivity související s kompletním zpracováním adaptační strategie a to včetně přípravy analytických podkladů. O podporu mohou žádat veškeré subjekty, které jsou v České republice založeny jako právnické osoby, tj. subjekty a organizace veřejné i soukromé, komerční či nekomerční nebo nevládní neziskové. Podmínkou pro získání podpory je však přijetí vytvořené strategie výkonným místně příslušným orgánem, který rozhoduje o jejím využití v dané lokalitě.

„Naším cílem není jen vytvořit strategický dokument. Chceme vytvořit efektivní funkční plán, který bude skutečně využíván v praxi a umožní realizovat prospěšná opatření, jenž budou zlepšovat prostředí našich obcí a jejich okolí. Každá z vytvořených strategií tak musí obsahovat nejen analytickou, návrhovou a implementační část, které zmapují situaci a rizika na daném území, ale musí obsahovat také akční plán, který bude navrhovat konkrétní opatření a přibližný harmonogram pro jejich realizaci,“ upřesňuje Ivo Marcin, vedoucí Samostatného oddělení Norských fondů a dodává, že v následujících výzvách bude možné získat také prostředky pro realizaci těchto opatření.

Žadatelé mohou předkládat své žádosti o podporu od 14. ledna do 15. března 2020 prostřednictvím online formuláře v Agendovém informačním systému. Další podrobnosti o výzvě a bližší podmínky jsou k dispozici na internetových stránkách Státního fondu životního prostředí ČR.

A proč právě Oslo? Název výzvy byl vybrán s ohledem na bohaté zkušenosti norského hlavního města s realizací mnoha zelených a modrých opatření, která mohou sloužit jako příklady dobré praxe i pro naše obce. Je to právě Oslo, které bylo Evropskou komisí zvoleno evropským zeleným městem pro rok 2019. „Naším cílem je, aby obce v České republice byly do budoucna stejně zelené a odolné jako tato norská metropole,“ uzavírá Petr Valdman.

Dokumenty k výzvě Oslo

Za porušování chemického zákona uložili inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Oblastního inspektorátu v Hradci Králové pokuty dvěma firmám, které na český trh uvedly tisíce kusů čisticích prostředků pro domácí použití, o jejichž nebezpečných vlastnostech ale české spotřebitele na etiketách dostatečně neinformovaly. Společnost UNIBRANDS CZ s.r.o. za to dostala pokutu 180 tisíc korun a společnost JIP východočeská, a.s. pokutu 120 tisíc korun.

Společnost UNIBRANDS CZ výrobky nakupovala v Německu a distribuovala na český trh. Tablety do myčky (All-in 1 POWER AKTIV GUT & GÜNSTIG, balení po 40 kusech a POWER CLASSIC GUT & GÜNSTIG, balení po 60 kusech) neměly na štítku označení, že tato nebezpečná chemická směs způsobuje vážné podráždění očí. Na WC tabletách (Power WC-Tabs GUT & GÜNSTIG, balení po 16 kusech) chybělo například i označení, že dráždí kůži. Na dalším WC čističi (Power WC Chlor GUT & GÜNSTIG, 750 ml) nebylo upozornění, že způsobuje těžké poleptání kůže a poškození očí a také to, že při styku s kyselinami uvolňuje toxický plyn a nesmí se používat společně s jinými výrobky. Čistič na nerez (EDEL-STAHL REINIGER GUT & GÜNSTIG, 300 ml), čistič na koupelny (GUT & GÜNSTIG, l litr) a dezinfekční sprej (G & G, 250 ml) neměly výstražné symboly nebezpečnosti v dostatečné velikosti, které měly být 16 milimetrů x 16 milimetrů. U čističe na koupelny a dezinfekčního spreje chybělo i signální slovo „nebezpečí“.

Společnost UNIBRANDS CZ ani v zákonné lhůtě 45 dnů od uvedení výrobků na trh neposkytla informace o složení a fyzikálně-chemických vlastnostech těchto výrobků Ministerstvu zdravotnictví ČR, jak jí ukládá chemický zákon. Za zjištěná pochybení uložili inspektoři firmě pokutu 180 tisíc korun.

Společnost UNIBRANDS CZ přeprodávala tyto výrobky společnosti JIP východočeská, která pak produkty nabízela ve svých prodejnách JIP s potravinami a dalším zbožím. Některé stejně nedostatečně označené produkty našli inspektoři například v prodejnách JIP v Pardubicích-Polabinách nebo v Hořovicích. Proto dostala pokutu také společnost JIP východočeská, a to ve výši 120 tisíc korun. „Uvádění povinných informací o nebezpečnosti chemických látek a směsí na obalu je jediným zdrojem informací pro spotřebitele. Neuvedení různých povinných vět a upozornění může vést k neopatrnému používání a tím až k vážnému poškození zdraví,“ řekl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Přitěžující okolností pro obě firmy bylo, že je inspektoři za stejné přestupky pokutovali už v roce 2017. Společnost UNIBRANDS CZ tehdy dostala pokutu 80 tisíc korun a společnost JIP východočeská pokutu 60 tisíc korun.

Proti aktuálním sankcím se ani jedna z potrestaných firem neodvolala, obě pokuty jsou pravomocné.

Vláda v pondělí schválila návrhy zákonů o odpadovém hospodářství z pera Ministerstva životního prostředí. Ministr Richard Brabec označil zákony za „revoluci“ a mluvil o tom, že Česko přestane být „skládkařskou velmocí“. Nicméně realita není zdaleka tak růžová, jak se ji snaží veřejnosti vykreslit. Hlavní problém zákona o odpadech leží v posunu termínu, kdy má být zakázáno skládkovat využitelné a recyklovatelné odpady z roku 2024 na 2030, Česko nemá plnohodnotný systém hnědých popelnic na třídění bioodpadu ani nelze opominout problematiku zálohování, více ZDE

Vyhláškou č. 437/2016 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě (dále jen "vyhláška"), byly stanoveny povinnosti pro provedení hygienizace kalů z ČOV, které jsou aplikovány na zemědělskou půdu.

Konkrétně bylo stanoveno, že technologie na úpravu kalů musí být ověřena z hlediska své účinnosti dle §10 vyhlášky a dále je nutno plnit při aplikaci kalů na zemědělskou půdu kritéria dle § 5, který odkazuje na mikrobiologická kritéria v příloze č. 4. vyhlášky. Tyto povinnosti měly být plněny od 1. 1. 2020 dle přechodných ustanovení ve vyhlášce.

Dne 14. listopadu 2019 byla ve sbírce zákonů vydána vyhláška č. 305/2019 Sb., kterou se mění vyhláška č. 437/2016 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě. Tato vyhláška upravila konec přechodného období na 31. 12. 2022.

Novela vyhlášky je účinná ode dne 1.12. 2019.

Evropská komise chce v rámci přechodu ke klimaticky odpovědnému hospodářství v nejbližších měsících přijít s řadou kroků a iniciovat masivní investice do ekologických projektů. Prohlásila to dnes šéfka unijní exekutivy Ursula von der Leyenová, která představila klimatický plán označovaný jako Evropská zelená dohoda. Mezi první opatření bude patřit návrh normy zavazující unii ke klimatické neutralitě v polovině století či k vytvoření fondu pro podporu regionů závislých na energii z fosilních paliv. Z něj by vedle dalších zemí mohlo čerpat i Česko.

Plán má podle šéfky nové Evropské komise obsahovat 50 kroků, které by do roku 2050 měly přispět k docílení klimatické neutrality. Týkat se bude řady oblastí od energetiky přes automobilový průmysl až třeba po zemědělství.

"Je to nová růstová strategie, která změní způsob našeho života a práce, výroby a spotřeby, abychom mohli žít zdravěji a inovovat své podniky," prohlásila von der Leyenová při dnešní prezentaci svého plánu v Evropském parlamentu.

Mezi první opatření bude počátkem příštího roku patřit návrh prvního klimatického zákona stanovujícího podmínky klimatické neutrality. Po něm podle von der Leyenové volají představitelé mnoha velkých firem, aby měli jistotu, že se jim vyplatí investovat do ekologických projektů.

Fond pro uhelné regiony by podle předsedkyně EK měl umožnit nalezení investic ve výši 100 miliard eur (2,5 bilionu korun), které pomohou několika desítkám nyní na uhlí závislých oblastí v řadě unijních zemí zvládat nadcházející změny. Mezi hlavními příjemci mají být Polsko či průmyslové oblasti Německa, dostane se však i na další země včetně Česka.

Právě finanční podporou pro své regiony středoevropské země podmiňují svůj souhlas s klimatickou neutralitou, o níž bude ve čtvrtek jednat unijní summit.

Další informace na stráknách EK - ZDE

Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo brožuru, kde přináší ucelený přehled poskytovatelů a programů podpory pro malé a střední podniky. Chce tak poskytnout podnikatelům jasné informace o dostupných možnostech podpory a pomoci jim při výběru toho nejvhodnějšího. Katalog je přehledně rozčleněn podle jednotlivých poskytovatelů s upřesněním konkrétní výše podpory a nechybí ani přímý kontakt na poskytovatele podpory. K dispozici bude jak elektronicky na stránkách MPO, tak v tištěné podobě na akcích pořádaných ministerstvem. Dsotat se k němu lze také prostřednictvím poboček Agentury pro podnikání a inovace a agentur CzechTrade a CzechInvest.

Dokument ke stažení:

EU se dnes během zasedání COP25 v Madridu dohodlo se Švýcarskem na sladění systémů obchodování s emisemi. Od roku 2020 mohou být povolenky z obou systémů použity pro kompenzaci emisí vyskytujících se v obou systémech. Dohoda o propojení mezi EU a Švýcarskem je první svého druhu a ukazuje, že systémy obchodování s emisemi mohou připravit cestu pro širší mezinárodní trhy s uhlíkem. Dohoda zahrnuje rovněž letecký sektor.

Využitím dešťové vody a takzvané šedé vody ze sprch a umyvadel by se v budovách dalo ušetřit až 40 procent pitné vody, která se používá na splachování. Na tiskové konferenci to řekl ředitel aliance Šance pro budovy Petr Holub. K širšímu využití této vody je podle něj třeba odstranit administrativní bariéry, poté lidi ekonomicky motivovat a nakonec zavést zákonnou povinnost pro nové stavby.

Vzhledem ke klimatickým změnám se podle Holuba stavební průmysl musí na hospodaření s vodou zaměřit. Jako zásadní problém vnímá to, že chybí definice užitkové vody v legislativě. "Není jasné, co lze považovat za užitkovou vodu a pro jaké účely ji lze využít. Jde o dešťovou vodu nebo šedou vodu ze sprch a umyvadel. Tu lze po určitých hygienických úpravách používat na splachování záchodů, na závlahu nebo na praní. Dnes musí její využití projít ad hoc schvalovacím procesem s nejistým výsledkem," uvedl.

Aliance navrhuje do zákona o ochraně veřejného zdraví a příslušné vyhlášky uvést definici užitkové vody a parametry, které musí splňovat. Chce také stanovit účely, pro které může být využita. Problém je podle Holuba i v tom, že zatímco projekty na úsporu energie nebo zvyšování kvality pracovního prostředí se ekonomicky vyplatí, u systému šetrného hospodaření s vodou není úspora tak výrazná.

Aliance navrhuje podpořit investice do těchto řešení pro všechny typy budov. "Programy lze financovat z národních dotací, například programu Nová zelená úsporám pro obytné budovy, nebo z evropských fondů. Do budoucna lze zvažovat další opatření pro zajištění šetrného hospodaření s vodou. Například zkrácení odpisové doby u podnikatelů, včetně developerů," řekl Holub. Jako další možné kroky zmínil zvýhodněnou sazbu daně z nemovitosti, pokud má budova systém šetrného hospodaření s vodou nebo tzv. zelenou střechu.

Do nového stavebního zákona, který je v připomínkovém řízení, aliance navrhuje zakotvit, aby stavebníci měli povinnost dodržet hierarchii hospodaření s dešťovou vodou u novostaveb, případně větších renovací stávajících budov. "Nejdříve je třeba zajistit vsakování na povrchu, odpar či právě využití jako užitkové vody v budově. Až pokud se prokáže, že to nelze, může být povolen její regulovaný odtok z pozemku," dodal Holub.

Ochrana životního prostředí je téma, které veřejnost zajímá, ale které ji také do značné míry rozděluje. Ve veřejném prostoru většinou rezonují dva přístupy. Pro první je ochrana životního prostředí nejvyšší metou, o kterou musíme usilovat vždycky a všude, pro druhý je symbolem brzdy ekonomického růstu. Oba tábory by se ale mohly shodnout, že vyspělá společnost se pozná podle snahy chovat se ohleduplně. Jednou z možností, jak se vyspělé společnosti mohou chovat ohleduplně, a zároveň tak naplnit politické strategie, výzvy a hlavně prakticky přispět k ochraně životního prostředí, jsou tzv. odpovědné veřejné zakázky.

Historie odpovědných zakázek začíná v 80. letech minulého století, byť k většímu rozmachu dochází až po roce 2000. Původně byly označovány jako „zelené“, následovalo mnoho dalších termínů jako „udržitelné“, „chytré“ nebo nově i „oběhové“. Samostatně se pak vyvíjely veřejné zakázky se zohledněním sociálního aspektu. Osobně preferuji termín „odpovědné veřejné zakázky“, neboť nepodléhá módním trendům.

Většina zadavatelů se s některým z výše uvedených termínů již setkala, pokud si však někdo stále nedokáže pod pojmy nic představit, jedná se o zohledňování environmentálních (případně sociálních) aspektů při pořizovaných výrobků a služeb. Článek se bude nadále věnovat primárně zakázkám se zohledněním environmentálních parametrů.

Odpovědné veřejné zakázky se řadí mezi tzv. dobrovolné nástroje politiky ochrany životního prostředí. Jedná se o dobrovolný nástroj, a tedy o vhodný doplněk k regulativnímu přístupu. Tržní síla veřejných institucí je obrovská. Evropská komise na svých stránkách uvádí, že evropské autority utratí ročně 1 800 mld. EUR, což představuje 14 % evropského hrubého domácího produktu. Takový objem prostředků může při vhodném nastavení efektivně stimulovat trh směrem k environmentálním inovacím. Případně může s předstihem připravit trh na budoucí restriktivní opatření. Existují totiž dva přístupy. První vychází z teorie, která říká, že by environmentální parametry měly být nastaveny tak, aby odpovídaly legislativnímu minimu v horizontu 6–8 let. Druhý se zaměřuje na omezování výrobků a služeb s nejvyššími dopady v daném čase. Jakým způsobem jsou environmentální parametry zohledňovány, je popsáno ve druhé části článku.

Nejprve se podívejme do historie environmentálně odpovědného zadávání v ČR, protože víceméně ilustruje vývoj po celém světě. V České republice jsou environmentálně odpovědné zakázky spjaty s Národním programem označování ekologicky šetrných výrobků (dále též Program EŠV), který vznikl v roce 1993. Ministerstvo životního prostředí se rozhodlo podpořit navýšení počtů takto označených výrobků upřednostňováním jejich nákupu. Proto byl v roce 1998 vydán příkaz ministra, který takové nákupy upravoval. V roce 2000 pak bylo přijato usnesení vlády č. 720, které nákup výrobků s ekoznačkou EŠV doporučovalo všem resortům, resp. subjektům veřejné správy. Velký dopad na tuto oblast měl vstup ČR do EU, resp. změna legislativy (zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách). Ten umožňoval zohledňovat zavedení systému environmetálního managementu primárně u dodavatelů služeb, resp. kvalitativní vlastnosti výrobků, kam se řadily i jejich dopady na životní prostředí. Také Evropská komise vydala sdělení EK č. 400/2008 k veřejným zakázkám pro lepší životní prostředí. V rámci této iniciativy pak zveřejnila sadu metodik, které umožňovaly spojit podporu nákupu výrobků s ekoznačkou tím, že zadavatelům usnadnila využití kritérií pro udělení ekoznačky jako tzv. „technických podmínek“. MŽP v návaznosti na uvedené sdělení připravilo „novelu“ usnesení vlády č. 720/2000, která byla schválena usnesením vlády č. 465/2010. Toto usnesení stanovovalo mimo doporučení nakupovat výrobky s ekoznačkou i povinnost nákup výrobky dle schválených metodik (výpočetní technika a nábytek). ČR se tak stala jednou z mála zemí, kde bylo uplatňování environmentálních parametrů (ve vymezených oblastech) povinné. Praxe však ukázala, že tento přístup objem „zelených nákupů“ nezvýšil, zároveň je z pohledu administrace (aktualizace stávajících metodik, resp. zvyšování počtu pokrytých oblastí) náročný. Proto se MŽP rozhodlo změnit přístup, který vyústil k přijetí usnesení vlády č. 531/2017. Mezitím byl schválen a nabyl účinnost nový zákon o zadávání veřejných zakázek (č. 134/2016 Sb.), který možnosti zohledňovat environmentální parametry rozšířil.

Jak je tedy možné, že cca 20 let od první úpravy jsou environmentálně odpovědné zakázky v ČR stále Popelkou? Příčin je více. Mezi hlavní důvody lze zařadit novely zákona č. 137/2006 z let 2010 a 2011, které omezily možnost zohledňovat systémy environmentálního managementu, resp. jiné environmentální, ale i kvalitativní požadavky. Mantrou se stala cena a jakékoliv „nadpožadavky“ byly tabu. To ještě více snížilo ochotu zadavatelů vůbec přemýšlet nad environmentálními parametry. Dalšími překážkami jsou strach z postihu ze strany kontrolních orgánů, obecná tendence kopírovat zažité postupy, obava z vyšší administrativní náročnosti, zrušení zakázky z důvodu nedostupnosti produktů, nízké přesvědčení o smysluplnosti tohoto typu zakázek a na závěr nejčastější argument, a sice že šetrné výrobky znamenají neopodstatněné zvýšení ceny.

Instituce, které jsou odpovědné za koordinaci environmentálně odpovědných zakázek, se snaží uvedené překážky odbourávat. Opětovně platí, že vývoj v ČR fakticky kopíruje vývoj v Evropě.

Ekoznačení - Ekoznačení je prvním z typů environmentálního značení upraveného normami ISO řady 14020. Jedná se o označování výrobků a služeb, které splní kritéria, předem stanovaná nezávislou stranou. Ta je pak odpovědná i za posuzování splnění těchto kritérií, podle předem daných podmínek. Tímto způsobem je zaručena vysoká důvěryhodnost ekoznačení.

Nejstarším opatřením je využití ekoznaček, resp. kritérií pro jejich udělení. Veřejné instituce nakupují či poptávají produkty s ekoznačkou, u kterých je jejich šetrnost garantována nezávislou stranou. Jedná-li se o nákupy mimo zákon o veřejných zakázkách, lze pořídit výrobek v maloobchodním prodeji. V případě nákupů dle zákona mohou zadavatelé buď využívat ekoznačku jako štítek, nebo využít kritéria pro udělení ekoznačky v podmínkách účasti v zadávacím řízení, případně v rámci hodnotících kritérií. Limitujícím faktorem může být relativně omezený počet výrobků s ekoznačkou na českém trhu či zvýšená náročnost ověření splnění environmentálních požadavků. Ověření však není o nic náročnější než ověření jiných kvalitativních požadavků.

Ministerstvo životního prostředí proto zveřejnilo Metodiku pro environmentálně odpovědný přístup při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy  spolu s technickými listy, které obsahují doporučené environmentální požadavky pro vybrané spektrum výrobků a služeb. Ty pokrývají nejpodstatnější dopady daných výroků a služeb na životní prostředí, a tím minimalizují administrativní náročnost. Listy obsahují i stručné zdůvodnění, proč byly zvoleny právě tyto požadavky, případně i související přírodní procesy. Téměř všechny listy obsahují i odkazy na příklady dobré praxe ze zahraničí, prokazující snížení dopadů na životní prostředí, resp. související ekonomické přínosy. Druhotným cílem Metodiky a listů je zejména naučit zadavatele a uchazeče s environmentálními požadavky pracovat. Pro ambicióznější jsou k dispozici metodiky Evropské komise (uvedené na témže odkaze). Obě metodiky byly konzultovány s orgány odpovědnými za veřejné zakázky, takže nikdo nemusí mít obavu z postihu při kontrole.

Další možností je využívat systémy environmentálního managementu v rámci technické kvalifikace a zohlednění nákladů v celém životním cyklu. První případ je obecně znám, takže jej není potřeba rozvádět. Přesto se Ministerstvo životního prostředí a CENIA na základě poznatků z projektu BRAVER rozhodly vytvořit specifickou metodiku pro zohlednění EMS, zejména s ohledem na zvýšení důrazu na EMAS a možnosti jeho upřednostňování. Druhá možnost je stále novinka. Tento způsob je náročný na přípravu. Ideálně totiž musí být založen na vědeckém podkladu či obecně platných postupech (např. normách). Nicméně je to jasný symbol, že hodnocení na základě pořizovací ceny již není jedinou možností, jak ekonomicky zhodnotit výhodnost nabídky.

Univerzálním řešením, které může do značné míry překonat zmíněné překážky, je plánování či strategický přístup. Jsou-li zakázky plánovány v dostatečném předstihu, je možné i s využitím zákonných možností (soutěžní dialog) dosáhnout na první pohled nemyslitelného.

Pomoci by v tomto mohly i v dubnu 2017 vydané pokyny ISO 20400 pro udržitelné nakupování, které lze považovat za další milník ve vnímání odpovědného či udržitelného přístupu k veřejným nákupům. ISO 20400 provází zadavatele strategickým přístupem v procesu nakupování. Tyto pokyny připravili zástupci a experti z více než čtyřiceti zemí. Obsahují popis celého procesu managementu odshora dolů, tedy od tvorby strategie až po konkrétní kroky, které organizaci umožní realizovat udržitelné nakupování. Poskytují tak komplexní doporučení, jak zadávat zakázky jinak. Organizacím to umožňuje, aby udržitelné nakupování integrovaly do stávajících procesů řízení.

Významný potenciál v této souvislosti poskytují centrální nákupy, a to nejen proto, že vytvářejí větší tlak s ohledem na jejich objem, ale i s ohledem na lepší možnosti využití strategičtějšího přístupu, případně možné specializace příslušných zaměstnanců.

V závěru bych chtěl stručně zmínit kontroly nebo posuzování zakázek ze strany oprávněných orgánů (včetně ÚHOS). Není samozřejmě možné předjímat výsledek jakékoliv kontroly či posouzení. Existují ovšem případy, ve kterých sehrálo důležitou roli zmiňované usnesení vlády č. 531/2017, které přestože není součástí legislativy i tak reprezentuje obecný zájem, a zakázky jsou v tomto kontextu posuzovány.

Závěrem bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že již existují bezpečné možnosti, jak zohledňovat environmentální požadavky, a je na zadavatelích, aby je využívali, a tím rozšiřovali seznam příkladů dobré praxe, které ještě více urychlí rozvoj odpovědného zadávání v ČR.
 

Autor: Daniel Hájek, Ministerstvo životního prostředí

Článek vznikl v rámci projektu B.R.A.V.E.R. podpořeného z programu EU LIFE. Projekt byl zahájen 1. října 2016 a bude ukončen 31. prosince 2019. Realizují jej partneři z Itálie, Španělska, České republiky, Slovinska a Kypru, přičemž za českou stranu se účastní Ministerstvo životního prostředí a společnost ENVIROS, s.r.o.

V osmi kapitolách je zájemcům předkládán přehled, jak byla vnímána energetická efektivita od konce 19. století. První kapitola je věnována definici pojmů a principům, které determinují energetickou efektivitu, druhá historickému období od vzniku parního stroje do roku 1918, třetí meziválečné periodě 1918–1938, čtvrtá mapuje dobu od mnichovské dohody do 15. března 1939, pátá období protektorátu, šestá léta v období 1945–1970, sedmá v období 1971–1992 a poslední kapitola dobu od roku 1993 po současnost.

Dokument ke stažení:

Oddělení analýz a datové podpory koncepcí Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) připravilo dílčí statistickou zprávu o využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) zaměřenou na podíl OZE na hrubé konečné spotřebě energie.

Zpráva obsahuje souhrnný přehled o podílu hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů energie (OZE) na celkové hrubé konečné spotřebě energií v ČR. Tento podíl je počítán na základě mezinárodní metodiky Eurostat — SHARES. Nejedná se o prostý podíl reálné hodnoty OZE ku celkové konečné spotřebě, který by bylo možno stanovit přímo z energetické bilance, ale při výpočtu jsou požadovány např.: normalizace hodnot výroby elektřiny z vodních a větrných elektráren; odpočet podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů využité v dopravě; specifické započítávání kapalných biopaliv a letecké dopravy a jiné.

Podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě v roce 2018 podle mezinárodní metodiky výpočtu EUROSTAT — SHARES činil 15,2 %. Na spotřebě elektřiny se OZE podílely 14 %, na spotřebě v dopravě 7 % a na konečné spotřebě při vytápění 21 %.

Dokument ke stažení:

Návrh vyhlášky je předkládán z důvodu potřeby naplnění zmocnění k vydání vyhlášky daného zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu o ochraně zemědělského půdního fondu („dále jen zákon“). Toto zmocnění doplnila do zákona jeho novela – zákon č. 41/2015 Sb. účinný od 1. 4. 2015.

Před tímto dnem nebylo erozní ohrožení půdy v zákoně dostatečně řešeno. Právní úprava nebyla jednoznačná, a proto orgány ochrany zemědělského půdního fondu nemohly zasahovat, tj. zejména vydávat rozhodnutí o opatření k nápravě, bez rizika úspěšného napadení takových opatření.

Zmíněnou novelou zákona byl zakotven koncepčně nový způsob ochrany zemědělské půdy před erozí a navrhovaná vyhláška je nutná k jeho uvedení do praxe, tj. pro aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona.

Návrhem vyhlášky se stanovují:

• půdy nevhodné pro změnu trvalého travního porostu na ornou půdu z hlediska jejich fyzikálních nebo biologických vlastností a jejich erozního ohrožení (§ 2 zákona),

• způsob hodnocení erozního ohrožení zemědělské půdy [§ 3 písm. b) zákona],

• přípustná míra erozního ohrožení zemědělské půdy [§ 3 písm. b) zákona] a

• opatření k jeho snížení (§ 3c odst. 2 zákona).

Návrh vyhlášky je předkládán do opakovaného připomínkového řízení. Návrh byl předmětem připomínkového řízení již v roce 2017. Po jeho vypořádání však probíhala další jednání mezi předkladatelem a MZE, která byla vyvolána negativním stanoviskem části agrárního sektoru k návrhu vyhlášky.

Dokument ke stažení:

Materiál

Odůvodnění

Předkládací zpráv

Společnost Machi  s.r.o. z Rosic porušila zákon o odpadech a inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Hradce Králové jí za to uložili pokutu 240 tisíc korun. Firma minimálně od roku 2015 do února 2019 prováděla na pozemcích v k. ú. Heřmanův Městec terénní úpravy stavebními a demoličními odpady různého charakteru a také tisíci tunami odpadní výkopové zeminy, bez jakékoliv znalosti jejich kvality. Pozemky k tomu ale nebyly určeny.

„Zahájení kontroly předcházelo inspekční šetření a proběhlo také jednání na Stavebním úřadu Heřmanův Městec, kde jsme zjistili, že záměrem obviněného bylo vybudovat na pozemcích čerpací stanici. Poté jsme zahájili s firmou kontrolu. Podle informací jejích zástupců pocházel odpad z demolic staveb, který navážely různé nespecifikované subjekty. Firma nepředložila žádné dokumenty, k protokolu se nevyjádřila a nepodala ani žádné námitky,“ řekl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

S odpady lze podle zákona nakládat pouze v zařízeních, která jsou k tomu určena. Nesmí být při tom ohroženo lidské zdraví ani ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí a nesmějí být překročeny limity znečišťování stanovené zvláštními právními předpisy. Při stanovení výše pokuty vycházeli inspektoři mj. také z délky protiprávního jednání. Podle leteckých snímků bylo na daném pozemku s odpady a zeminou nakládáno výše popsaným způsobem zhruba od roku 2015.

Uložená pokuta je od 26. listopadu 2019 pravomocná.

Ve středu 11. prosince se uskuteční výjimečné plenární zasedání Evropského parlamentu, během kterého předsedkyně Komise Ursula von der Leyen představí europoslancům svůj návrh Zelené dohody pro Evropu. Europoslanci budou mít možnost návrh diskutovat také výkonným místopředsedou Komise zodpovědným za tuto oblast Fransem Timmermansem. Sdělení by mělo mimo jiné obsahovat časový rámec legislativních návrhů, které Komise v rámci této agendy hodlá předložit. Zasedání bude zahájeno ve 14 hod a je možné ho sledovat online zde.

Vláda dnes schválila soubor nové odpadové legislativy čítající nový zákon o odpadech, o vybraných výrobcích s ukončenou životností, novelu zákona o obalech a tzv. změnový zákon. Nová legislativa přinese dle Ministerstva životního prostředí do Česka celoevropský trend zvyšování recyklace komunálního odpadu a Česko tak konečně vykročí na cestu k oběhovému hospodářství. Dále k nové legislativě MŽP uvádí:

Nejdůležitějším cílem nové legislativy je především zvýšení třídění a recyklace odpadů, odklon od skládkování a s tím související plnění povinných evropských cílů. Podle nich již v roce 2025, tzn. za necelých 6 let, musí Česká republika recyklovat veškerý svůj komunální odpad z 55 %. Dnes se jí to daří pouze z 39 % vyprodukovaného komunálního odpadu. V roce 2030 musí být v ČR recyklováno 60 % komunálního odpadu, za dalších 5 let ještě o dalších 5 % více. „Jedná se o nesmírně ambiciózní cíle a podle toho se musí přizpůsobit i naše legislativa, která v současné době bohužel mimořádně zvýhodňuje skládkování. Navíc odpady představují zdroje, jejichž využitím ušetříme primární suroviny, naše životní prostředí a podpoříme nová pracovní místa v recyklačním průmyslu,“ vysvětluje ministr životního prostředí Richard Brabec.

Mezi hlavní změny obsažené v nových zákonech patří postupné zvyšování poplatku za ukládání odpadů na skládky, zavedení třídicí slevy z tohoto poplatku pro obce, zákaz skládkování využitelných odpadů od roku 2030 a uzákonění tzv. systému PAYT, tedy systému, kdy občané platí za svoz odpadu podle toho, kolik ho vyhodí do černé popelnice. Návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností a novela zákona o obalech pak zavádějí do české legislativy zcela nový princip ekomodulace. Od ní se nově bude odvíjet poplatek výrobců a dodavatelů za uvedení vybraných výrobků na trh. Čím méně opravitelný nebo recyklovatelný výrobek, tím vyšší cena za jeho využití či odstranění a naopak. Ekologicky balené nebo vyráběné výrobky se tak mohou zlevnit, za ty neekologické firmy zaplatí více. Cílem ekomodulace je motivovat výrobce i dodavatele, aby jejich výrobky plnily ekologické nároky už ve fázi výroby a při jejich balení. Pokud si firmy chtějí udržet konkurenceschopnost, budou se novým pravidlům muset přizpůsobit. Zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností také přináší do obcí více míst zpětného odběru pro výrobky, jako jsou bílé zboží, elektronika a baterie a zavádí povinnost uvedení recyklačního poplatku na účtenkách a fakturách. Občané tak budou mít přehled, kolik recyklace nakoupeného zboží stojí.

Skládkovací poplatek

Klíčovým opatřením ke zvýšení recyklace komunálního odpadu, jejíž cíl stanovila nová evropská legislativa na 65 % v roce 2035, je postupný růst poplatku za ukládání směsného komunálního odpadu na skládky ze současných 500 korun až na 1850 korun v roce 2030 a zákaz skládkování využitelných odpadů v roce 2030.

Poplatek za ukládání odpadu na skládky není totožný s poplatkem, který občanům stanovují obce za svoz odpadů. Pokud je v obci stanoven poplatek podle zákona o místních poplatcích, pak je jeho výše dnes maximálně 1000 Kč a s novým odpadovým zákonem by měla být po dohodě se Svazem měst a obcí České republiky maximálně 1200 Kč, protože v současnosti již reálné náklady některých obcí dosahují až této částky.„Růst skládkovacího poplatku je na základě zkušeností z okolních států tím nejúčinnějším motivačním nástrojem k cestě za zvyšující se recyklací odpadů. Skládkovací poplatek v posledních letech několikanásobně stoupá ve státech na východ od nás jako např. Rumunsko, Litva, Lotyšsko i Polsko. Západní země mají poplatky už řadu let mnohonásobně vyšší. Navýšení poplatku nám dlouhodobě doporučuje Evropské komise a OECD,“ upozorňuje ministr Brabec.

Třídění se vyplatí všem - třídicí sleva

Zákon zavádí motivační slevy pro obce, které budou plnit průběžné požadavky na míru třídění. Když bude obec dostatečně třídit, pak za skládkování zbylých odpadů nebude platit zvýšený poplatek za ukládání odpadů na skládky. To samé platí pro občany.

Třídicí sleva totiž umožní obcím skládkovat odpad zbylý po třídění za nižší cenu, do roku 2025 za současných 500 korun, později až 800 korun v roce 2030. Podmínkou pro uplatnění takové slevy bude ale dosažení vysoké míry třídění vyprodukovaného komunálního odpadu. V roce 2020 bude využití slevy podmíněno vytříděním minimálně 45 % skla, plastu, papíru, kovů a biologicky rozložitelného komunálního odpadu z celkové produkce komunálních odpadů na území obce, a až 75 % v roce 2027.

„Princip třídicí slevy je poměrně jednoduchý. Když bude obec dostatečně třídit, pak za skládkování zbylých odpadů z černých popelnic nezaplatí na poplatku za uložení odpadů na skládky ani o korunu navíc než dnes. Samozřejmě je to především o obcích, které tak musí své občany motivovat k vyššímu třídění odpadů. Jak to provedou, je zcela na nich. Pomoci by mohl například PAYT, tedy platba poplatku za komunální odpad podle toho, kolik ho občan skutečně vyprodukuje. Tomu dává zákon jasná pravidla a chce tím obce motivovat k jeho zavádění. Již dnes u nás funguje zhruba v 15 % měst a obcí,“ pokračuje Brabec.

PAYT

V praxi se změny dotknou především obcí, které by měly své občany motivovat k vyššímu třídění odpadů. Jaké zvolí cesty, je zcela na nich. Pomoci jim může například tzv. PAYT, tedy poplatek za komunální odpad nastavený podle toho, kolik ho občan skutečně vyprodukuje. Tomu dává návrh zákon jasná pravidla a obce jej mohou začít široce využívat. Návrh zákona také dává obcím možnost zavést minimální poplatky za odkládání odpadu, který pomůže zpoplatnit i tzv. „černé pasažéry“, kteří by nevykazovali žádný vznikající odpad.

Zákaz skládkování od roku 2030

Zákaz skládkování určitých druhů odpadů se po dohodě se Svazem měst a obcí ČR i Hospodářskou komorou ČR posouvá z roku 2024 na rok 2030.„Hlavním důvodem pro takovou změnu je nová evropská legislativa, s níž máme být v souladu. Původně se v Evropě očekávalo, že konec skládkování přijde už v roce 2025, proto Česká republika v roce 2014 přijala právní úpravu, která za konec skládkování stanovila rok 2024. Termíny evropské legislativy se ale posunuly, je proto správné je posunout i u nás tak, aby se na významné omezení skládkování mohly obce i podnikatelské subjekty dostatečně připravit. Obce budou muset začít aktivně primárně třídit odpady a odpadové firmy posilovat kapacity na případné dotřídění odpadů a zpracovatelská zařízení na druhotné suroviny,“ upozorňuje ministr.

Povinné třídění textilu

Už od letošního roku funguje celoroční sběr biologicky rozložitelných odpadů, od počátku příštího roku bude možné odevzdávat kuchyňské oleje. Nový odpadový zákon zavádí od roku 2025 povinnost odděleného sběru textilu. To jsou významné změny, které usnadní občanům třídění jednotlivých složek svých odpadů. Způsob, jakým budou obce tyto povinnosti zavádět, zůstává stejný, tedy obce mají různé možnosti, ze kterých mohou vybírat. S podporou recyklace pomáhají nejenom obcím dotace z Operačního programu Životní prostředí, které přispívají na systémy sběru a třídění směsných komunálních odpadů, stejně jako povinnosti obcí umožnit svým občanům odkládat další druhy separovaných odpadů.

Ekomodulace

Zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností a novela zákona o obalech zavádějí tzv. ekomodulaci. Ta nařizuje autorizovaným obalovým společnostem upravit příspěvky vybírané od jednotlivých firem za uvádění obalů na trh, na základě opětovné použitelnosti, recyklovatelnosti a obsahu nebezpečných látek v obalech, a to s ohledem na celý jejich životní cyklus. Nová regulace tedy bude umožňovat, aby obaly snadno recyklovatelné (například z jednoho druhu materiálu) byly levnější, než obtížně recyklovatelné obaly, například takové, které kombinují různé nekompatibilní druhy plastů (typicky PET lahve s rukávem z PVC).

Podpora nové legislativy

Soubor nové odpadové legislativy podporuje Svaz měst a obcí ČR, Hospodářská komora ČR, Asociace krajů ČR, Svaz průmyslu a dopravy ČR i Ministerstvo průmyslu a obchodu. Je výsledkem jednání, která probíhala několik let. Stávající zákon o odpadech je dlouhodobě nevyhovující a za posledních 20 let byl mnohokrát novelizován. „Především je legislativou z 20. století. A my žijeme už o století dál,“ uzavírá ministr Brabec.

„Finální návrh nového zákona o odpadech je výsledkem dohody se všemi klíčovými partnery, vyzdvihnul bych především dohodu se Svazem měst a obcí ČR. Ten je naším klíčovým partnerem, protože obce jsou ze zákona původci komunálního odpadu,“ pokračuje ministr Brabec.

A předseda Svazu měst a obcí František Lukl k tomu už dříve uvedl: "Obce a města se musí připravit na třídění, musí vzniknout recyklační kapacity i nové kapacity pro energetické využití odpadů, musíme odzkoušet nové motivační nástroje pro občany. Proto vítáme, že nám ministerstvo vyšlo vstříc a posunulo termín konce skládkování a společně jsme se dohodli i na pomalejším navýšení ceny skládkovacího poplatku. Pro nás to znamená více času na přípravu, aniž bychom museli finančně zatěžovat občany navyšováním poplatků za nakládání s odpady."

Nejvyšší kontrolní úřad prověřil finanční a daňová opatření z let 2015 až 2018, která by měla ČR pomoci v ochraně klimatu, pokud jde o snížení emisí u dopravy i domácností. Nastavení těchto opatření spadá do pravomocí Ministerstva financí, Ministerstva dopravy a Ministerstva životního prostředí. Z výsledků kontroly vyplynulo, že resorty svou úlohu neplní, jak by měly. Nepřipravily totiž taková daňová opatření, která by v ochraně klimatu výrazně pomohla. ČR se proto nedaří motivovat obyvatele k používání ekologičtějších vozidel, snížení spotřeby energie a k přechodu na ekologičtější zdroje energie. Zaostává tak za většinou zemí EU.

ČR se stejně jako další země zavázala k ochraně klimatu. K tomu, aby dosáhla v environmentální politice svých cílů, může používat mimo jiné i opatření v oblasti daní a další finanční nástroje. Právě daňová opatření by měla pomoci motivovat obyvatele, aby přešli na ekologičtější vozidla nebo zdroje energie v domácnosti.

Současné nastavení daní a dalších finančních nástrojů ale tuto úlohu neplní. ČR tak zaostává za většinou zemí EU v ekologizaci automobilové dopravy. Plnění cílů EU závisí na biopalivech první generace, což s sebou nese řadu negativ, jako například zábor zemědělské půdy, na které se pěstují rostliny pro výrobu biopaliv na úkor rostlin pro výrobu potravin.

Zatímco ve většině států EU jsou finanční opatření k ochraně klimatu aktivně prosazovány, v ČR je kontrolovaná ministerstva – pokud jde o dopravu – teprve zkoumají. Navíc dosud ministerstva nenavrhla úpravy legislativy u daní a poplatků, které by v ekologizaci dopravy pomohly. Přitom opatření tohoto typu většina zemí EU využívá k tomu, aby se zvýšil podíl nových vozidel s ekologičtějším pohonem.

NKÚ zjistil, že sazby daní a poplatků, které souvisejí s používáním vozidel a měly pomoci k ekologizaci dopravy, od svého zavedení reálně klesly a již neplní svou funkci. U některých nástrojů pak nejde prokázat jejich efektivnost, ať už jde o změny sazby silniční daně, nebo slevy na spotřební dani pro alternativní paliva. Některé finanční nástroje jsou v podstatě nefunkční, například recyklační poplatek, který vznikl v roce 2009 a měl zabránit dovozu zastaralých vozidel do ČR. Jeho účinek byl v letech 2015 až 2018 kvůli jeho nastavení jen zanedbatelný.

ČR ani nevyužila možnost, kterou jí dává právní předpis EU, aby zdanila hluk a znečištění ovzduší z nákladní dopravy prostřednictvím mýtného. NKÚ vyčíslil, že jen v letech 2015 až 2018 tak ČR mohla na mýtném získat 3,8 miliardy korun navíc.

Výsledkem systému je, že vozový park v ČR zastarává, roste dovoz starých vozidel, emise neklesají, zatímco podíl vozidel s ekologicky šetrným pohonem stoupá jen pomalu a je nízký.  

OSN vyhodnotila, jak  ČR  plní strategii Cíle udržitelného rozvoje a nejhůře v tomto hodnocení dopadla právě klimatická opatření. Podle OECD je v ČR uhlíková cenová mezera, která udává schopnost uhlíkové daně pokrýt náklady na odstranění následků znečištění CO2, ve výši 70 %. V důsledku toho, že ČR nezdaňuje uhlík, nezískává prostředky na financování podpory ekologicky šetrných vozidel a musí je získávat z jiných zdrojů, například z emisních povolenek.

Daňová opatření zaměřená na to, aby domácnosti přešly na ekologičtější zdroje vytápění, mají v ČR jen omezený dopad. Pro spotřebitele je stále nejvýhodnější využívat uhlí. Je ale třeba říci, že se ČR v daňové podpoře ekologičtějších zdrojů vytápění od dalších zemí EU zásadně neliší a Ministerstvo financí další možnosti zdanění emisí z domácích topenišť dále zkoumá.

Dokument ke stažení:

Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 18/22 (pdf, 1525 kB)

Reakce MŽP:

Nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě dnes konstatuje, že ČR se nedaří motivovat obyvatele k používání ekologičtějších vozidel, snížení spotřeby energie a k přechodu na ekologičtější zdroje energie. Tento výrok uvedený v tiskové zprávě však staví pouze na vyhodnocení, jak moc a zda stát zatěžuje občany daněmi v oblasti dopravy, vytápění a spotřeby energií.

V oblasti vytápění domácností a úspor energie zcela pomíjí programy MŽP jako kotlíkové dotace a Nová zelená úsporám, který je odborníky považován za nejúspěšnější program zaměření na úspory energií v domácnostech. Program má pozitivní ohlasy i ze zahraničí a plánují jej následovat i jiné členské státy. Jeho pozitivní efekt na snižování emisí je nezpochybnitelný, domácnostem šetří peněženky, pro všechny pak šetří emise a cíleně tak pomáhá k ochraně ovzduší a klimatu.

„Nejvyšší kontrolní úřad jako obvykle vezme jednu část problematiky a na základě této části se snaží bez komplexních znalostí celou oblast hodnotit. Vůbec není pravda, že stát musí uvalit na své občany daně, jak by si NKÚ zřejmě přál. Nemusí. Naopak, programy jako kotlíkové dotace nebo Nová zelená úsporám zcela plní svůj účel. Desítky tisíc domácností přechází z tuhých paliv na ekologičtější zdroje, největší zájem je v kotlíkových dotacích o plyn a nejekologičtější tepelná čerpadla. Navíc si lidé pořizují z kotlíkových dotací ty nejekologičtější kotle na trhu. To by se v případě pouhé represivní politiky vůbec nestalo, ale to NKÚ vůbec nereflektuje. V programu Nová zelená úsporám pak máme od roku 2014 na 51 tisíc žádostí za téměř 9 miliard korun, a v posledních letech zájem raketově roste. Navíc Česká republika klimatické cíle vyplývající z unijní legislativy i pařížské dohody plní,“ konstatuje ministr životního prostředí Richard Brabec.

Ministr životního prostředí Richard Brabec již dříve také odmítl i tzv. uhlíkovou daň. „Tato vláda se v programovém prohlášení zavázala, že nebude občany zatěžovat novými daněmi. Navíc uhlíková daň je sama o sobě velmi problematická, protože by zasáhla zejména nízkopříjmovou skupinu obyvatel, která je již nyní ohrožená, a vyšší náklady na vytápění jí za současné situace nelze kompenzovat,“ vysvětluje ministr Brabec.

Co se týká dopravy, tak Ministerstvo životního prostředí již několik let financuje podporu elektromobility v obcích, obcím dalo možnost zavést nízkoemisní zóny, zjednodušilo zákon o posuzování vlivů na životní prostřední tak, aby cesta k výstavbě obchvatů byla rychlejší, v roce 2016 také nabídlo automobilkám společný dotační program na podporu elektromobility i pro fyzické osoby. „Ze strany automobilek nebyl o společný program, na kterém by se také finančně podílely, tehdy zájem. U státního dotačního programu zaměřeného na občany pak také hrozí, že za současných cen a nabídky elektromobilů by ho využili pouze bohatší lidé, kteří by si elektromobil koupili jen jako druhé či třetí auto. To jsme nechtěli a proto MŽP spolu s MPO a MD spolupracuje především na rozvoji nabíjecí infrastruktury, prosazení výhod pro alternativní pohony v podobě vyhrazených pruhů, neplacení parkovného atp. Očekáváme, že s novou, již platnou unijní legislativou, která zásadně omezuje produkci CO2 v dopravě, a s inovacemi v oblasti vývoje baterií půjde cena elektromobilů zásadně dolů a stane se tak dostupnější pro širší okruh lidí,“ uvedla tisková mluvčí MŽP Petra Roubíčková.

„To, že se zvyšuje počet automobilů starších 10 let, je dáno především velmi nízkou cenou ojetých vozidel. Pokud by se zaváděl poplatek za vozidla EURO 3 i EURO 4, pak by musela jeho výše být i několik desítek tisíc korun. S ohledem na respektování kupní síly obyvatel je potřeba si uvědomit, že kdyby se zavedl plošně registrační poplatek za třídy EURO 3 a 4, budou lidé zůstávat u tříd EURO 0 až EURO 2 déle nebo je i ve větší míře kupovat, což by mohlo mít opačný efekt pro životní prostředí. Nebudeme trestat ty ekonomicky nejslabší, chceme, aby lidé měli auto v dobrém stavu, a nemusí být nutně nové. V dopravě nás trápí totiž především znečišťující prachové částice a oxidy dusíku. Už dříve se prokázalo, že až 75 % znečištění tvoří 5 až 10 % aut, která nejsou v dobrém technickém stavu, a ne auta starší výroby. Proto cílíme naše kroky především na oblast kontroly emisí přímo v provozu a ne na zdanění starších aut. Je potřeba respektovat ekonomické možnosti občanů,“ uzavírá Brabec.