Společnost ČEZ Solární ze skupiny ČEZ ESCO vybudovala u horní nádrže vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně nejvýše položenou fotovoltaickou elektrárnu v České republice. Horní nádrž se nachází v nadmořské výšce 1350 metrů. Fotovoltaická elektrárna se skládá z 30 panelů, z nichž každý má výkon 290 wattů, umístěných na téměř padesáti čtverečních metrech střechy takzvaného objektu uzávěrů.

elkový výkon elektrárny je 8,7 kWp a její roční produkce by za ideálních podmínek mohla přesáhnout 8 000 kilowatthodin (kWh). Fotovoltaická elektrárna je napojena na vlastní spotřebu objektu a částečně pokrývá spotřebu technologií elektrárny umístěné v podzemí. Nachází se na objektu uzávěrů, které slouží k oddělení vody mezi horní nádrží a přivaděči elektrárny při odstávkách.

Přínosem fotovoltaické elektrárny na turisticky velmi frekventovaném místě, které navštíví kolem 90 tisíc lidí ročně, je také osvěta a propagace výroby čisté elektřiny.

„Největší výkon dosáhne elektrárna od května do srpna, to vyrobí denně v průměru 32 kWh elektřiny, ale i v podzimních a zimních měsících je výroba slušná, od listopadu máme denní průměr 9 kWh. Výrobu zásadně ovlivňují změny počasí, které jsou na horní nádrži extrémní, za sněhové vánice či mlhy je výroba elektřiny samozřejmě mnohem menší, ale i při těchto podmínkách elektrárna vyrábí,“ uvedl šéf vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně Vítězslav Chmelař. 

Energetici museli při instalaci elektrárny zvládnout některá nestandardní kritéria. S ochranáři přírody například řešili, aby plocha, kterou panely pokrývají, nebyla příliš rušivá z hlediska krajinného rázu. Z důvodů extrémního počasí na horní nádrži bylo nutné zvolit dostatečně odolnou technologii, která tyto podmínky zvládne.

Celkem ČEZ Solární v loňském roce instalovala 307 střešních fotovoltaických elektráren o celkové kapacitě 1 236 kWp, a potvrdila tak svou pozici jedničky na tomto trhu v České republice.

V Šitbořicích na jižní Moravě, které tento systém zavedly jako jedny z prvních, teď každý člověk ročně vyprodukuje o 151 kg směsného odpadu méně. Dostali se tak na necelou polovinu původního stavu.

Statistiky z roku 2016 uvádějí, že na skládkách končí přibližně polovina komunálního odpadu. Dohromady jsme vyprodukovali 3,6 milionů tun různého smetí. Z toho 14 % jsme rozdělili do sběrných kontejnerů na tříděný odpad. Přepočteno na osobu, obyvatelé ČR vytřídili přibližně 15 kg papíru, 12 kg skla, 12 kg plastů, 3 kg kovů a 7 kg ostatních odpadů. Nevýhodou třídění odpadu do kontejnerů je jejich vzdálenost od jednotlivých domácností a anonymita, kvůli které lidé netřídí důsledně.

Radek Staňka proto v rámci svého projektu Moje Odpadky vymyslel inteligentní způsob nakládání s odpady. Systém proslul především díky obci Šitbořice, která za něj získala ocenění v soutěži E.ON Energy Globe. Lidé tam pohodlně třídí papír, plasty a plechovky do průhledných pytlů opatřených čárovým kódem, které v den svozu postaví před své domovy. „Lidé si na třídění zvykli a považují ho za samozřejmost. Do projektu se zapojilo 94 % domácností. Na skládku tak ročně vyvážíme o téměř 300 tun méně než předtím,“ říká starosta města Šitbořice, Antonín Lengál. Každá domácnost si pak na svém „odpadovém účtu“ snadno zjistí, kolik surovin vytřídila a jak snížila svůj roční poplatek.

Systém třídění funguje nejenom v Šitbořicích na základě motivace šetření vlastní peněženky. Odměnou je totiž pro obyvatele obce snížení ročního poplatku za odvoz komunálního odpadu. V obcích, které systém zavedly, mohou lidé v závislosti na tom, kolik vytřídí, ušetřit až 70 % na poplatku za popelnice. „Dříve jsme třídili jen plasty. Měl jsem na to doma velký pytel, který jsem jednou za čas zajel při cestě do obchodu vysypat do nedalekých kontejnerů. Tohle je pro nás mnohem pohodlnější, a tak teď třídíme všechny plasty i papír,“ pochvaluje si Josef Polášek ze Šlapanic u Brna, které zavedly pytlový svoz odpadu loni v říjnu.

Během posledního čtvrtletí v roce 2017 se množství směsného odpadu ve Šlapanicích oproti stejnému období v roce 2016 snížilo o 15 tun. Vytříděný odpad se naproti tomu zdvojnásobil. Občané Šlapanic přitom za třídění odpadu žádnou slevu nedostanou. Šlapanice jsou jednou z prvních obcí, která svým občanům poplatek za odpad odpustila už v roce 2013.

Zvyšovat množství tříděného odpadu je pro obce ekonomicky výhodné. Zatímco za směsný odpad musejí platit, za ten tříděný peníze dostávají. V obcích Uherčice a Těšany na jižní Moravě kleslo množství směsného odpadu natolik, že ho stačí vyvážet jen jednou za měsíc. A tím obec také výrazně ušetří.

Množství domácností, které se do systému v každé obci zapojí, se většinou pohybuje vysoko nad 60 %. Největším podílem aktivně třídících domácností se může pochlubit obec Milíkov na severní Moravě, kde pytlový svoz využívá 99,4 % místních. Ještě před tím, než začaly systém používat, vycházelo na každého obyvatele průměrně 148 kg směsného odpadu. To je necelá polovina celostátního průměru z roku 2016, ze kdy jsou dostupné statistiky za celou ČR. Díky pytlovému svozu tříděného odpadu dokázali občané Milíkova toto množství snížit o dalších 23 kg na osobu.

Ve většině obcí, kde funguje svoz tříděného odpadu rovnou z domácností, nezanevřeli ani na sběrná místa s barevnými kontejnery. Výjimkou je například obec Náklo na Hané, kde se zavedením pytlového svozu tyto kontejnery dokonce zrušily. Produkce směsného odpadu i tady klesla o 65,7 kg na osobu. A to využívají svozu tříděného odpadu teprve rok.

Nový praktický průvodce: „Jak mají registranti postupovat při hodnocení chemické látky“ vysvětluje, co znamená proces hodnocení látky (SEv), jak jsou chemické látky k hodnocení vybírány a jak jsou následně hodnoceny. Tento praktický průvodce také vyjasňuje jaké možnosti a povinnosti registranti mají při poskytování požadovaných informací v procesu hodnocení látky a popisuje:

1. jaký druh různých administrativních výstupů může registrant v rámci procesu hodnocení látky očekávat a
2. jak a kdy může reagovat na sdělení, která obdržel od příslušného orgánu hodnotícího členského státu (eMSCA) nebo od ECHA.

Praktický průvodce také řeší problematiku sdílení údajů a komunikaci mezi registranty stejné látky.

Další informace

praktický průvodce: „Jak mají registranti postupovat při hodnocení chemické látky“ [EN]

ECHA - Evropská agentura pro chemické látky/The European Chemicals Agency

SEv - hodnocení látky/substance evaluation

eMSCA - příslušný orgán hodnotícího členského státu/Evaluating Member State competent authority

Zdroj: MPO (ECHA webové stránky)

V době smogových situacích se pozornost lidí zaměřuje na průmyslové znečišťovatele a dopravu. Tým výzkumníků pod vedením Jana Hovorky ale upozornil na problematická domácí topeniště, která produkují více rakovinotvorných látek než některé průmyslové zdroje. Podrobnosti Hovorka popsal v rozhovoru pro iDNES.cz. Více ZDE

Energetický regulační úřad (ERÚ) se do budoucna nebrání většímu rozvoji akumulace energie v Česku. Je ale třeba přijmout potřebnou legislativu a vyčíslit náklady uskladňování a výdajů, které by nová technologie mohla znamenat pro distribuční společnosti. ČTK to řekl předseda rady ERÚ Vladimír Outrata. Loni byly v ČR postaveny první dva velké bateriové systémy pro ukládání energie s kapacitou přes jednu megawatthodinu (MWh). Zbývá dořešit, jakou roli mají tyto zdroje v energetické soustavě hrát. Aktuálně jsou ve zkušebním provozu.

Globálním fenoménem v našem světě se stává sucho a tomu se musí přizpůsobit i průmysl,“ říká Ondřej Beneš, obchodní ředitel společnosti Veolia Česká republika, který má na starosti oblast vody.

Sucho už se v České republice bere velmi vážně, budeme mít dost vody?
Významnou roli v popularizaci tématu sucha sehrálo v posledních letech Ministerstvo životního prostředí („MŽP“), jmenovitě pan ministr Brabec, ale i kolegové z Českého hydrometeorologického ústavu („ČHMÚ“), jako je pan Daňhelka či Mark Rieder, který pracoval ve VÚV TGM. Pracujeme přitom s dlouhými datovými řadami, které potvrzují, že Česká republika kopíruje celosvětový trend změny frekvence a intenzity srážek. Zatímco roční úhrn zůstává podobný, srážky jsou méně časté a intenzivnější a tento fakt se promítá i do oborových norem, které slouží pro návrh stokových sít či odlehčovacích komor, na kterých pracujeme.

Ovšem návrh rychlých a efektivních opatření, jak se se suchem vyrovnat, je spíše snem, než realitou. Aktivně se účastníme prostřednictvím asociace SOVAK Meziresortní komise Sucho, vláda ČR přijala usnesení č. 528/2017 v této oblasti a kontroluje jeho naplňování, ale bohužel většina realizovaných opatření jsou spíše opatření měkká. Navíc žijeme v převráceném systému, kdy stát dotuje využívání zemědělské půdy pro energetické plodiny, které je bezesporu tou nejhorší variantou z pohledu zadržení vody v půdě i z pohledu návazného zhoršování kvality povrchových a podzemních vod z důvodu vnosu splachů.

Periody sucha postihují nejenom viditelně povrchové toky, ale hlavně zdroje podzemní vody. Před dvěma roky SOVAK ČR zveřejnil dopady sucha na dodavatele pitné vody v roce 2015. Nouze o vodu z malých lokálních studní způsobila (pro některé překvapivě) roční nárůst odběrů povrchových vod oproti vodám podzemní.

Co můžeme proti suchu dělat?
Ač do určité míry nerad, tak musím přiznat, že socialistický režim a centrální plánování bez obstrukcí výstavbě vodních děl a liniových staveb umožnil v druhé polovině minulého století našim špičkovým odborníkům realizovat systémová opatření a vodní díla, která nám zatím zajišťují dostatečnou akumulaci a kapacitu v dobách sucha. Když uvádím dostatečnou, tak je to i proto, že od roku 1989 se výroba pitné vody snížila z 1.25 mil. m³/rok na pouhých 585 mil. m³/rok, tedy pouhých 46,7 %. Jednotková denní spotřeba obyvatel klesla ze 171 l/os.den na pouhých 88 l/os.den a patří k jedné z nejnižších v EU! Podobně je na tom i průmysl; snížená poptávka po vodě tak do určité míry kompenzuje úbytek zdrojů. Přesto by dalším velkým cílem vodního hospodářství mělo být propojování skupinových vodovodů. Již nyní dokážeme vodu ze Želivky dostat až např. do Králova Dvora, což je více jak 100 km a to při zachování potřebné kvality.

Určitým vodítkem pro budoucí potřeby propojování soustav je i mapování oblastí, které jsou závislé na deficitních zdrojích. Ohromnou práci odvádí právě ČHMÚ i organizace, zpřístupňující data na portálech jako je www.suchovkrajine.cz či voda.gov.cz. Např. mapa ČR s nasyceností půdy vodou ukazuje dobrou situaci na Liberecku, v Jeseníkách či Beskydech, ale zároveň potenciální problém na jižní Moravě, kde je navíc intenzivní zemědělská výroba.

Jaký postup je pro sucho předepsaný?
Návrh postupu je v gesci Ministerstva zemědělství a další novely vodního zákona (přezdíváme ji. „suchá hlava“ :). Inspirace je jednoznačně v systému krizového řízení, který máme úspěšně zaveden pro povodně. Vstupní informace jdou z monitoringu právě ČHMÚ a navazují kroky krajů a obcí s rozšířenou působností, které koordinují vlastní opatření s dotčenými subjekty. A jaká opatření? Především omezování dodávek vody. Ty se dotknou z Anglie známého zákazu zalévání, ale i zemědělství a hlavně průmyslu s výjimkou základních služeb. Podniky nyní musí být připraveny na situaci, kdy stávající zdroj vody, ať již podzemní nebo povrchový, pro ně nebude dostupný.

Co bude dále dostupnost vody ovlivňovat?
Strategickým dokumentem pro povrchové vody je aktuální návrh nařízení vlády o minimálních zůstatkových průtocích z dílny MŽP. Pro mne velmi překvapivě preferuje zájmy ochrany vodních ekosystémů a provozovatelů malých vodních elektráren oproti zájmům dostatečné akumulace vody právě pro její využití v období sucha. Udržování navržených trvalých průtoků by dále znamenalo zásadní problém jako pro řadu úpraven pitné vody, které by nemohly odebírat povrchovou vodu několik měsíců v roce (např. na Turnovsku) i obdobně pro velké průmyslové podniky (např. ŠKODA AUTO).

Dříve brali lidé sucho jako boží trest a hledali cesty, jak si božstva usmířit. Nyní už známe přesné důvody sucha, ale cesty k usmíření přírody díky našemu modernímu konzumnímu způsobu života bohužel příliš nehledáme.

Jak se mohou na sucho připravovat ekonomické subjekty?
Cest, jak se zbavit závislosti na vodních zdrojích, je víc. První, kterou většina podniků již dávno realizuje, je optimalizace množství vody, využité ve výrobním cyklu. Zde často stačí drobná opatření, často replikovatelná i mezi různými typy podniků. Například místo průtočného chlazení lze využít uzavřené systémy, stejně tak používat tzv. suché mytí či nahradit vodu jiným typem nosné látky.

Druhou cestou je vodu využít několikrát – tedy recyklovat. Nebudete tomu věřit, ale již Římané splachovali na veřejných toaletách vodou, vypouštěnou z lázní. U podniků je ve hře řada opatření a my nejčastěji navrhujeme kombinaci předčištění (např. patentovanou technologií koagulace Actiflo či flotace Spidflo) s membránovou technologií (ultrafiltrace a návazně reverzní osmóza, polymerní PVDF či keramické membrány Ceramem). Koncentráty a kaly z jednotlivých stupňů úpravy dále upravujeme a snižujeme tak ztráty vody.

Opravdovou perličkou Zero Liquid Discharge – tedy doplnění o technologii HPD – odparky, která zajistí v případě problematických látek ve vodách vysoké zakoncentrování odpadních vod či úplné vysušení -  potom mohou být soli opět využívány jako produkt. Minulý rok byly mimochodem v oblasti prodeje právě membránové procesy v naší společnosti velmi úspěšné a např. naše standardní anaerobní technologie pro potravinářství (Biothane-Memthane) jsou již ve většině objednávány jako membránové. Veolia je světovou jedničkou v dodávkách a provozu recyklačních jednotek a ukazuje, že je to i ekonomicky návratná investice.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Jeden z našich největších projektů, je v Tarragoně ve Španělsku. Nedostatek vody nás dovedl k dokonce trojité recyklaci vody z komunálních čistíren odpadních vod. V prvním stupni se biologicky vyčištěná odpadní voda dočistí na naší technologii ActifloDisc a membránách, po desinfekci se použije pro průmyslovou výrobu a po dalším dočištění a průchodem reverzní osmózou se využívá na chlazení. Ne vždy jde ale o oddělení čisté vody – membránová separace naopak v řadě podniků umožňuje zachovat či vyrobit produkty právě oddělením vody – příkladem jsou i mlékárny.

Může se princip recyklace vod používat všude?
I recyklace má své hranice. Jednou je osobní – je zatím pouze několik států, kde se recyklovaná odpadní voda používá opět ke konzumaci. Další hranice je technologická -  Veolia ročně instaluje po celém světě tisíce recyklačních zařízení, ale vždy pracujeme s rozumnou mírou recyklace, nejčastěji 30-40 %. U průmyslových podniků totiž při recyklaci dochází k zvyšování zatížení vody jednoduššími odpadními látkami, které mohou návazně působit ve vysokých koncentracích problémy nejen při samotné recyklaci, ale i při návazném vypouštění koncentrátů do životního prostředí.,

Existuje v ČR podpora těchto forem recyklace?
Vzhledem k poplatkům a cenám za přímý odběr vod v ČR jsou technologie pro recyklaci spíše věcí strategického uvažování managementu firem. Na druhou stranu sucho, legislativa a také environmentální odpovědnost ještě do této bilance jistě promluví.  Osobně nejsem zastáncem zvyšování poplatků, ale namísto nich spíše vidím prostor právě pro adresnou podporu podniků, které se touto cestou rozhodnou jít.

Dne 21. 3. 2018 v předvečer Světového dne vody zveřejnila evropská asociace EurEau, ve které je SOVAK ČR řádným členem, souhrn údajů o vodohospodářské praxi v 27 členských státech Evropské unie, Velké Británii a Srbsku. Poskytování přístupu ke kvalitní pitné vodě a zajištění odkanalizování a čištění vod odpadních je službou ve veřejném zájmu, ať už je zajišťována veřejnými či soukromými subjekty.

Porovnání napříč Evropou je významným počinem ve zvýšení transparentnosti služeb a parametrů, které jsou poskytovateli dosahovány.Zpráva poskytuje ucelený pohled na různorodost sektoru, odpovědnosti vodohospodářských společností v konkrétním legislativním rámci i některé praktické příklady dobré praxe. Obecná i odborná veřejnost tak po dlouhé době získává nezávislý a ucelený pohled na sektor, který je životně důležitý pro fungování naší společnosti.

Zpráva je k dispozici ke stažení zde.

Autor/zdroj:

Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LL.M., Ing. Filip Wanner, Ph.D.,

SOVAK ČR

Evropská komise představila na dnešní konferenci na vysoké úrovni strategii na reformu systému financování cílů EU v oblasti klimatu a udržitelného rozvoje. Mezi hlavní body akčního plánu patří vytvoření jednotného klasifikačního systému toho, co se považuje za udržitelné, identifikovat oblasti, kde udržitelné investice mohou mít největší přínos, vytvořit štítky pro „zelené“ finanční produkty, které umožní investorům lépe poznat, které projekty splňují kritéria udržitelnosti a vyjasnění povinnosti správců aktiv a institucionálních investorů. Kromě toho chce Komise začlenit prvek udržitelnosti do obezřetnostních požadavků bank a zvýšit transparentnost firemního vykazování nefinančních informací.

Nymburská lakovna a zinkovna AZOS, respektive její nástupnická společnost Automotive Painting Partners (APP) musí podle mladoboleslavského stavebního úřadu bezodkladně ukončit nepovolený způsob užívání stavby, což fakticky znamená, že firma musí zastavit provoz. Odvolání nemá odkladný účinek, uvedl stavební úřad ve výzvě adresované firmě, které má ČTK k dispozici. Informaci potvrdil nymburský starosta Pavel Fojtík (Změna pro Nymburk). Vyjádření firmy ČTK zjišťuje.

Nymburská lakovna a zinkovna AZOS, respektive její nástupnická společnost Automotive Painting Partners (APP) musí podle mladoboleslavského stavebního úřadu bezodkladně ukončit nepovolený způsob užívání stavby, což fakticky znamená, že firma musí zastavit provoz. Odvolání nemá odkladný účinek, uvedl stavební úřad ve výzvě adresované firmě, které má ČTK k dispozici. Informaci potvrdil nymburský starosta Pavel Fojtík (Změna pro Nymburk).

Úřad kontroloval areál zinkovny v polovině března. Zjistil, že firma provedla stavební úpravy výrobního objektu, na které dodatečně žádá stavební povolení. APP tak musí provoz podle úřadu ukončit bezodkladně, nejpozději do pěti dnů ode dne doručení výzvy.

Nymburk se již několik let snaží donutit AZOS, aby snížil zápach z provozu, který podle místních obtěžuje jejich každodenní život. Firma s kritikou města nesouhlasí a uvádí, že splňuje veškeré předpisy.

Spor mezi firmou a městem skončil až u soudu. Nymburský okresní soud loni v červnu rozhodl, že zápach z provozu AZOS neobtěžuje okolí víc než ostatní podniky v průmyslové zóně. Město se u soudu domáhalo toho, aby firmě nařídil zápach snížit. Rozsudek okresního soudu potvrdil letos v březnu také krajský soud. Druhou část žaloby, v níž Nymburk žádal zastavení provozu, postoupil okresní soud příslušným úřadům, tedy stavebnímu úřadu. Spis putoval na kolínský stavební úřad, který se ale prohlásil za podjatý. Konečné rozhodnutí tak učinil až stavení úřad v Mladé Boleslavi.

"Díky společnému úsilí vedení Města Nymburk a spolku Permanent jsme se tak po mnoha náročných jednáních na úřadech, institucích a ministerstvech, které jsme absolvovali, dočkali hmatatelného a důležitého výsledku. Velký dík patří neuvěřitelnému a nezměrnému úsilí členů a příznivců spolku Permanent. Děkuji všem za jejich práci a bojujeme dál," uvedla na oficiálním Facebooku města místostarostka Adriena Gabrielová (ANO).

Zdroj: ČTK

BRKO – tedy biologicky rozložitelný komunální odpad by obce měly povinně sbírat a třídit celý rok. Zatím je to povinné jen od dubna do října. Ministerstvo životního prostředí nyní posílá do meziresortního připomínkového řízení návrh vyhlášky, která tuto povinnost zavádí. Novinkou je také povinnost zajistit sběr jedlých olejů a tuků. To zatím umožňuje zhruba 10% obcí. Více ZDE

Čtěte také:

• Víc než tisíc tři sta obcí se vyjádřilo k odpadovému hospodářství

• MŽP navrhuje celoroční sběr bioodpadu a nově i povinný sběr jedlých olejů a tuků

Zdroj: https://ekonomicky-denik.cz

Ministerstvo průmyslu a obchodu poslalo do meziresortního připomínkového řízení Návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, ve znění nařízení vlády č. 391/2016 Sb. Předmětem změn je například zavedení nových výjimek ze zákazu nadlimitního obsahu některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, jmenovitě: kadmia a olova, a to v konkrétních aplikacích a na přesně stanovenou dobu. Termín připomínek je stanoven na 13. dubna. Další podrobnosti ZDE

V Cannes skončil minulý týden 29. ročník prestižního evropského veletrhu nemovitostí a investičních příležitostí MIPIM, jehož se zúčastnilo na 26 000 odborníků z více než 100 zemí. Při příležitosti veletrhu se každoročně udělují „realitní Oskaři“ nejlepším stavbám světa za uplynulý rok. Odrazem celosvětového trendu vývoje směrem k šetrnému stavebnictví je to, že mezi 11 kategoriemi má již několik let své nezastupitelné místo i kategorie „Nejlepší inovativní zelená budova“. Tou se letos stal multifunkční komplex Marina One v Singapuru.

Nejlepší zelené stavby světa

Marina One (Singapur)

MULTIFUNKČNÍ PROJEKT – BYDLENÍ, PRÁCE, NÁKUPY I VOLNÝ ČAS

Marina One je příkladem, že i v megapolích v tropických oblastech, čelících klimatickým změnám a vysokému nárůstu populace, může vzniknout doslova „zelené město“. Multifunkční projekt o ploše více než 400 000 m2 z dílny světově proslulého německého architekta Christopha Ingenhovena ve spolupráci s britským zahradním ateliérem Gustafson Porter + Bowman zahrnuje byty, obchody i kanceláře. Architekti vycházeli z toho, že v hustě osídlených městských aglomeracích nelze stavět jiné, než výškové budovy (v případě Marina One jsou čtyři). Ty jsou však pouze rámcem pro „zelené srdce“ projektu jako jeho klíčovou součást: vnitřní park je reminiscencí na londýnský Hyde Park a díky interakci mezi geometrií budov a zelenými plochami usnadňuje přirozené větrání a v oblasti vytváří příjemné mikroklima. Vznikla tak největší veřejná zelená plocha v celé centrální finanční obchodní čtvrti Marina Bay na břehu moře. Zeleň se rozprostírá přes několik vertikálních úrovní, takže její využitelná plocha dosahuje dokonce 125 % velikosti původního pozemku. Projekt získal precertifikaci LEED Platinum a certifikaci BCA Green Mark Platinum a stal se příkladem pro další udržitelné multifunkční stavby na celém asijském kontinentu.

Finalisté MIPIM Awards v kategorii Nejlepší zelená budova světa 2017:

Bankovní centrum BGL BNP Paribas (Kirchberg, Lucembursko)

KANCELÁŘSKÁ BUDOVA

Centrum, v němž pracuje 3 000 lidí, vzniklo na místě původní zahrady banky BGL BNP Paribas s cílem soustředit všechny bankovní aktivity do jednoho kampusu. Na projektu je výjimečný především respekt k původní zeleni, jež měla pozitivní vliv na biodiverzitu v celé oblasti: po ukončení výstavby nového centra bylo z dřívější zahrady přesazeno 55 % její vegetace, která se nově uplatnila mj. na střechách či u vodních ploch.

ONGC Pandit Deendayal Upadhyaya Urja Bhawan (Nové Dillí, Indie)

KANCELÁŘSKÁ BUDOVA

Korporátní sídlo největšího indického producenta ropy a zemního plynu získalo certifikaci LEED Platinum. Zároveň bylo v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) certifikováno jako tzv. Clean Development Mechanism (CDM) projekt. Budova snižuje emise uhlíku o 5 944 tun za rok. Díky udržitelným řešením spotřebovává v porovnání s běžnými komerčními budovami v Indii pouze polovinu energie a na hlavu také o 36 % vody méně.

Season (Paříž, Francie)                                                     

KOMPLEX KANCELÁŘÍ A OBCHODŮ

Novostavba nad železniční tratí v 17. pařížském obvodu metropolitní rozvojové zóny Clichy Batignolles s průmyslovou minulostí zahrnuje 20 000 m2 kanceláří a 1 130 m2 plochy pro obchody. Její součástí jsou také zelené terasy. Mezi úsporná řešení patří mj. to, že komplex je chlazen pomoci tepelné kapacity betonové desky podlahy, a proto nevyžaduje aktivní systém chlazení. Fotovoltaická instalace, integrovaná do šikmých střech, vyrobí každoročně 248 MWh elektrické energie.

O MIPIM Awards

MIPIM Awards za nejlepší stavby světa v příslušném roce se udělují každoročně v březnu při příležitosti prestižního evropského veletrhu nemovitostí a investičních příležitostí MIPIM. Letos byli v rámci 29. ročníku veletrhu uděleni „realitní Oskaři“ v celkem 11 kategoriích. Kromě kategorie „Nejlepší zelená budova“ své vítěze znají i administrativní centra, rekonstruované objekty, rezidenční projekty, obchodní centra, hotely a turistické resorty, průmyslové a logistické nemovitosti, projekty zdravotní péče, městské projekty regenerace, projekty budoucnosti a projekty budoucnosti velkého rozsahu (přesahující 150 000 m2 plochy).

Při dnešním výbuchu v chemičce Synthos v Kralupech nad Vltavou zemřelo 6 lidí. Další dva byli převezeni do nemocnice. Hasiči mají situaci pod kontrolou a další exploze už nečekají. Nebyl zaznamenán ani únik nebezpečných látek do ovzduší. Událost v Kralupech patří k nejtragičtějším haváriím v továrnách od 60. let minulého století. Na příčiny neštěstí a možné následky se zaměří čtvrteční 90ČT24. Záznam pořadu ZDE

Emise oxidu uhličitého vznikající v energetice se vloni po třech letech stagnace zvýšily o 1,4 procenta na rekordních 32,5 gigatuny. Příčinou je jak nárůst poptávky po energiích, tak zpomalení růstu energetické účinnosti. Uvedla to ve své předběžné zprávě Mezinárodní agentura pro energii (IEA).

Globální poptávka po energiích podle IEA v roce 2017 za podpory příznivého vývoje světové ekonomiky zdvojnásobila tempo. Zvýšila se o 2,1 procenta na 14,05 miliardy tun ropného ekvivalentu po růstu o 0,9 procenta v roce 2016. Největší, 70procentní podíl na tom měla ropa, zemní plyn a uhlí. Zbývajících 30 procent připadá takřka beze zbytku na obnovitelné zdroje.

"Z výrazného nárůstu emisí oxidu uhličitého ve světě v loňském roce je zřejmé, že stávající snahy bojovat proti změnám klimatu nejsou ani zdaleka účinné," prohlásil výkonný ředitel IEA Fatih Birol. Poukázal na zásadní zpomalení globálního tempa zlepšování energetické účinnosti, které podle něj nastalo proto, že politici dali této oblasti nižší prioritu. Zlepšování energetické účinnosti se vloni citelně zpomalilo, a to na 1,7 procenta z 2,3 procenta, která jsou průměrem předchozích tří let.

Uhlíkové emise ale nestouply všude. Ve většině velkých ekonomik ano, nicméně Británie, USA, Mexiko a Japonsko zaznamenaly naopak pokles. Díky vyššímu využití obnovitelných zdrojů se emise nejvíce snížily ve Spojených státech.

Fosilní paliva se na celkové loňské poptávce po energiích podílela 81 procenty, stejně jako v posledních 30 letech.

Poptávka po ropě vzrostla o 1,6 procenta, neboli 1,5 milionu barelů denně, což je více než dvojnásobek průměrné roční míry za poslední desetiletí. Zasloužil se o to sektor dopravy a růst poptávky po petrochemikáliích.

Spotřeba zemního plynu se zvýšila o tři procenta, nejvíce ze všech fosilních paliv, a na tomto růstu se celou třetinou podílela Čína, kde je relativně vysoká a levná nabídka.

Spotřeba uhlí byla vloni vyšší o jedno procento, a zvrátila tak sestupný trend předchozích dvou let. Hlavním důvodem je růst výroby elektřiny spalováním uhlí v Asii.

Světlým bodem je zvýšení produkce z obnovitelných zdrojů o 6,3 procenta. Obnovitelné zdroje vykázaly nejvyšší míru růstu ze všech energetických zdrojů. Pokryly čtvrtinu přírůstku světové poptávky po energiích, napsala IEA.

Zdroj: ČTK