Zakažte používání olova jako střeleckých broků, kulových střel a rybářských olůvek. Tak by se dala zjednodušeně shrnout zpráva Evropské agentury pro chemické látky a její doporučení Evropské komisi. Zpráva byla zveřejněna v srpnu. Na konci října už vydaly Českomoravská myslivecká jednota a Český rybářský svaz oficiální prohlášení, v němž s touto zprávou nesouhlasí. Plošný zákaz prodeje olova v Evropské unii, tedy i v České republice, není podle obou svazů opodstatněný. Dotkl by se nejen myslivců a rybářů, ale i sportovních střelců, ozbrojených složek, spolků a především léty prověřených výrobků. Více ZDE

Vydavatelé a tiskaři se musejí připravit na další rok zdražování papíru. Jeho největší producenti v posledních letech výrazně snížili produkci, nyní je na trhu papíru i buničiny nedostatek.

Svět se potýká s výrazným nedostatkem publikačního papíru a základní suroviny pro jeho výrobu – buničiny. Ta loni zdražila až o polovinu na více než 1230 dolarů za tunu. Jde o důsledek toho, jak v minulých letech klesala poptávka po novinách a časopisech. Tento trend vedl producenty k odstavení velkých výrobních kapacit v Severní Americe, Evropě i Asii.

TRH OVLIVŇUJE SPOTŘEBA V ČÍNĚ
Největším a nejrychleji rostoucím spotřebitelem buničiny na světě je Čína. Její rychlý ekonomický růst v posledních letech vyvolal silnou poptávku, kterou ale globální trh kvůli uzavření několika velkých výrobních kapacit nemohl naplnit. Čína se navíc snaží zbavit pozice hlavního světového recyklovače. V první polovině loňského roku dovezla jen 7,2 milionu tun odpadního papíru, což bylo o 52 procent méně než předloni. Zákaz dovozu netříděného smíšeného recyklovaného papíru vstoupil v zemi v platnost na konci roku 2017, takže Číňané náhle potřebovali velké množství buničiny.

TŘI MILIONY TUN
Buničina ale na trhu chybí kvůli dlouhodobě klesající poptávce po novinách a časopisech. „Celková redukce činila zhruba tři miliony tun a změnilo to situaci v Evropě i mimo ni. Více a více výrobců se navíc přesouvá z oblasti publikačních papírů do oblastí jiných výrobků z buničiny, která je společně se sběrovým papírem hlavní komoditou pro výrobu papíru,“ vysvětluje jednatel firmy Norske Skog Josef Doležal. Jeho firma je druhým největším výrobcem novinového papíru na světě.

Až sedmdesát procent trhu přitom ovládá pět největších evropských producentů publikačního papíru. Dalším faktorem, který má na zdražování vliv, jsou rostoucí ceny elektřiny a fakt, že velká část dřevní hmoty nachází využití v nových odvětvích, jako jsou například biopaliva.

PROBLÉM PRO NOVINY
Trend růstu cen se předpokládá i pro letošní rok a vydavatelé by se na něj měli připravit. Zdražování ale může podle Doležala papírenskému průmyslu paradoxně spíše ublížit. „Redukce spotřeby kvůli tomu budou razantnější a rychlejší, než kdyby ta situace nebyla tak napjatá. Z diskuzí s vydavateli mám informace o tom, že hledají úsporná řešení,“ říká.

Vydavatelé novin tak mají několik možností. Mohou začít například se snižováním gramáže používaného papíru nebo s přechodem na méně kvalitní papír. Další možností je omezení tištěné inzerce a celkové snížení rozsahu novin. Rostoucí náklady podle generálního ředitele společnosti Czech Print Center Radomíra Kleina ale nakonec stejně způsobí hromadné zdražení novin a časopisů.

TISKÁRNY NEJSOU PŘIPRAVENÉ
Zcela zásadní dopad má zdražení papíru na tiskárny, které nejsou schopny překlápět ceny na klienty a dostávají se do situace, kdy samy financují část ceny papíru. „Máme zpravidla uzavřené roční nebo spíše dvouleté tendry, které neobsahují žádnou ochranu proti růstu cen papíru. To historicky nikdy nebyl problém, proto tiskárny nebyly připraveny. Teď jsme ale v situaci, kdy se nám nedaří překlápět navýšení cen, k němuž loni došlo zatím v každém čtvrtletí,“ říká bývalý generální ředitel tiskárny Europrint Petr Litvan.

Tempo růstu cen je podle něj u některých typů papíru i dvacetiprocentní a marže v polygrafii se pohybují okolo dvaceti procent. „Pokud vám základní surovina o tolik zdraží a vy nejste schopni to přenášet na klienta, tak se samozřejmě dostáváte do problémů,“ dodává.

Z vyšších cen buničiny naopak profitují české papírny. Podle Miloše Lešikara z Asociace českého papírenského průmyslu bude mít rostoucí cena buničiny pozitivní vliv. „Zvyšující se ceny samozřejmě nejvíce pomohou firmám, které buničinu vyrábějí i prodávají, což je v Česku například Mondi Štětí. Ostatní menší výrobci dražší celulózu sice nakupují, ale jimi vyrobené papíry také zdražily,“ popisuje vývoj. Sběrového papíru, který je další důležitou surovinou pro výrobu papírů a lepenek, je podle něj naopak velký přebytek.

Zdroj: E15

Srí Lanka se totiž rozhodla postavit problému s plasty čelem a letos v září zavedla zákaz prodeje a používání plastových sáčků, tašek, jednorázového nádobí a příborů. Pokutováno je také spalování plastového odpadu a budování nelegálních skládek. Prodejcům, kteří nebudou vládní nařízení respektovat, hrozí pokuta 10 tisíc rupií (asi 1300 Kč) a trest odnětí svobody až na 2 roky. Vhodnou alternativou k plastovým sáčkům se jeví návrat k tradičnímu využití banánových listů jakožto přírodního obalového materiálu. Nutno dodat, že se Srí Lanka zavázala do roku 2030 vytvořit kolem svého pobřeží a výsostných vod tzv. bezodpadovou zónu. Více ZDE

Mohlo by Vás zajímat:

• Kostarika míří do čela boje s globálním oteplováním. Podaří se jí do tří let zbavit fosilních paliv?

• Írán krotí největší ekologickou katastrofu v zemi: mizející Urmijské jezero

• Pyrolýza plastu s výrobou paliva (nafta, benzín, plyn) by mohla jednou znamenat řešení pro rozvojové země. Plast by tak měl hodnotu, podobně jako když se zálohují PETky, a nemusel by končit v přírodě a následně v mořích. O úspěchu francouzského vědce si poslechněte v čase 17:42 (Víkendový Odpolední Radiožurnál, 17:06), z kila plastů získá vědec litr paliva do poloviny příštího roku by měla být na světě verze o velikosti kontejneru, která by měla produkovat každou hodinu 40 litrů paliva.

V New Yorku od prvního ledna platí zákaz prodávat potraviny v jednorázových plastových obalech. Vychází se z toho, že recyklace těchto kontejnerů je ekonomicky neúnosná. Počínaje dneškem nesmějí newyorské obchody a restaurace jídlo prodávat a nabízet v plastových obalech na jedno použití včetně krabiček, pohárků, podnosů a misek.

Výjimkou jsou podle newyorského hygienického úřadu obaly, do nichž bylo jídlo vloženo před prodejem v daném zařízení, misky, v nichž se prodává syrové maso, a plasty sloužící k ochraně zboží při přepravě.

Podniky, kterých se nařízení týká, mají šestiměsíční lhůtu, v níž se musejí novým požadavkům přizpůsobit. Po jejím vypršení, tedy po 30. červnu, mohou být potrestány pokutou, která se bude stupňovat podle toho, pokolikáté bude podnik přistižen. Při třetím a vyšším přestupku to bude 1000 dolarů (22.000 korun).

Při prodeji potravin se mají využívat vhodnější obaly, například z hliníku, pevných plastů, papíru, skla a kompostovatelných materiálů.

O omezení plastového obalu usiluje také Evropa. Británie hodlá zdvojnásobit na deset pencí (2,9 Kč) poplatek za plastové tašky při maloobchodním prodeji. Evropská komise loni navrhla zakázat plastové výrobky na jedno použití. Zákaz, který zatím existuje v prozatímní podobě, má začít platit za dva roky.

Velké řetězce musí nadále bezplatně poskytovat část neprodejného zboží potravinovým bankám. Skupina senátorů v čele s Ivo Valentou (za Soukromníky) neuspěla u Ústavního soudu s návrhem na zrušení povinnosti, kterou považuje za nucený dar nebo specifickou potravinovou daň. Podle soudu nejde o protiústavní zásah do vlastnických práv ani do práva podnikat. Soud opatření označil za součást mezinárodních snah omezit plýtvání potravinami, snížit produkci odpadu, chránit životní prostředí a pomáhat sociálně slabým. Valenta rozhodnutí respektuje, povinnost ale nadále pokládá za vyvlastňování.

"Verdikt samozřejmě respektuji, nicméně jsem dál přesvědčen o tom, že jde o nepřípustný zásah do vlastnických práv, známý z éry socialismu. Nesouhlasím s tím, aby vlastník měl povinnost zbavit se bezplatně určitých věcí ve prospěch někoho jiného. Tento krok podle mne není ničím jiným, než vyvlastněním či naturálním zdaněním, a to do dnešní společnosti přece nepatří," uvedl v reakci pro ČTK na rozhodnutí soudu Valenta.

Návrh, který čekal na rozhodnutí od poloviny roku 2016, podalo 25 členů horní komory. Novelu zákona o potravinách a tabákových výrobcích považovali za zásah do práv řetězců, vadila jim také až desetimilionová pokuta, kterou zákon stanovuje za nedodržení povinnosti. "Považuji za naprostý nesmysl nutit podnikatele do veřejné charity," uvedl na dotaz ČTK Valenta.

Novela se dotkla prodejen s plochou nad 400 metrů. Konkrétně jde o potraviny, které nesplňují některé obecné požadavky, například mají deformovaný obal nebo špatné označení, ale jsou bezpečné. Podle novely mají zboží dostat neziskové organizace, které shromažďují, skladují a distribuují potraviny pro humanitární účely a charitu.

Zákon podle senátorského návrhu v podstatě zavedl nucenou účast na charitě. Povinnost senátoři přirovnali k nuceným darům či nevýhodným odkupům při nacistické arizaci židovského majetku nebo ke komunistické kolektivizaci venkova. Stát by podle senátorů neměl přenášet náklady sociální politiky na konkrétní a relativně malou skupinu lidí - potravinářské podnikatele. "Jakoukoliv státní politiku musí stát dělat za své peníze," napsali senátoři.

Podle ústavních soudců ale nejde o žádný státní teror. Opatření je v zájmu celé společnosti a obecného blaha. Podle advokáta senátorů Zdeňka Koudelky se stát takovou argumentací vrací před rok 1989. "Poprvé tady stát poroučí vlastníkům, že musí svůj majetek někomu dát," řekl Koudelka.

Kritizované ustanovení se do zákona dostalo na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu. Novelu v roce 2016 schválil Senát a podepsal prezident. Kritikům úpravy vadilo to, že prodejci nebudou moci potraviny dodat podle vlastní úvahy přímo například do dětských domovů nebo zoologických zahrad. Tehdejší ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) změnu hájil s odůvodněním, že je třeba bojovat proti plýtvání potravinami. Dnes Jurečka na twitteru uvedl, že opatření se osvědčilo, redukuje plýtvání a pomáhá více než 100.000 lidí.

Vládní nařízení o ochraně před nepříznivými účinky hluku a vibrací zůstane beze změn. Ústavní soud zamítl návrh deseti senátorů na zrušení několika pasáží. Napadená ustanovení zejména stanovují povolené hranice hluku v různých situacích a podmínkách, a to včetně výjimek pro pozemní a leteckou dopravu.

Podle Ústavního soudu je nesporné, že hluk má negativní vliv na lidské zdraví. Stejně očividná je ale také skutečnost, že moderní lidská společnost není schopná zabezpečit svou existenci bez vytváření hluku. Jako příklad soud uvedl hluk z osobní nebo nákladní dopravy. Úkolem veřejné moci je proto hledat rovnováhu. Důvod ke zrušení nynější úpravy limitů soud nenašel.

"Ústavní soud má za to, že napadená ustanovení nařízení sledují legitimní cíl a prostředky zvolené k jeho dosažení lze považovat za rozumné," uvedl v nálezu soudce Vojtěch Šimíček. Zároveň soud konstatoval, že jde o vysoce odbornou problematiku a že česká úprava je v Evropě ojedinělá - některé státy podobné limity vůbec nemají, obecně se úroveň ochrany před hlukem v jednotlivých zemích velmi liší.

V Česku se lidé mohou domáhat dodržování limitů, někdy ale vznikají patové situace, kdy soudy sice rozhodnou o protiprávním překročení limitů, ale zároveň konstatují, že nelze bezprostředně zjednat nápravu, podobně jako se to v minulosti stalo v případě hluku z pražské magistrály.

Odstranění výjimek a korekcí by podle soudu automaticky nevedlo k reálnému snížení hlukových imisí. Spíše by přibylo pokut pro majitele komunikací, čímž by přicházeli o peníze použitelné jinak třeba na protihluková opatření, anebo by bylo nutné komunikace rovnou uzavírat ke škodě jejich uživatelů.

Soud zároveň připomněl další právní nástroje využitelné v souvislosti s hlukem. Při plánování staveb je nutné zohledňovat takzvanou pohodu bydlení. U existujících staveb lze využívat ustanovení o sousedských imisích v občanském zákoníku.

Kromě části vládního nařízení senátoři neúspěšně navrhli zrušit také metodický návod pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí. V návrhu zmiňovali právo na ochranu zdraví i právo na příznivé životní prostředí a odkazovali také na text evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Navíc senátoři tvrdili, že vládní nařízení i metodika překračují meze zákona, nedostatečně zohledňují unijní právo a byly přijaty netransparentním způsobem. Poukazovali také na to, že ústavně zaručená práva je možné blíže specifikovat zákonem, ale nelze je omezovat podzákonnými předpisy, metodickými návody a technickými normami.

Podle ústavních soudců ale vláda nepřekročila své pravomoci. Je prý logické, že zákon stanovuje obecný rámec, zatímco vládní nařízení obsahuje bližší podrobnosti, například konkrétní hodnoty limitů. Změna nařízení je totiž snazší než změna zákona.

Tento proces výroby textilií má být mnohem šetrnější k životnímu prostředí než produkce klasické bavlny či syntetických vláken a spotřebovává dřevo, které by jinak zamířilo do odpadu. Technologie jako zdroj však může využít i recyklovaný papír, karton nebo použitou bavlnu. Výrobky mají být snadno rozložitelné a recyklovatelné. Vývojáři plánují zprovoznit výrobní linku na oblečení ze dřeva do konce roku 2020. Navzdory současnému technologickému pokroku a inovacím prošel textilní průmysl za poslední století jen minimem změn a to je po ropném sektoru druhým největším znečisťovatelem životního prostředí na Zemi! Více ZDE

Mohlo by Vás zajímat:

Startup slibuje spodky, které se týdny nemusí prát

Plán obsahuje celkem 116 legislativních úkolů. Z toho 8 věcných záměrů, 15 návrhů zákonů, 65 návrhů novel zákonů, 13 nařízení návrhů vlády a 15 návrhů novel nařízení vlády. Nová legislativa upravující odpadové hospodářství by měla být předložena vládě v červenu.

Únor:

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, ve znění pozdějších předpisů
   

Březen:

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Červen:

• Návrh zákona o odpadech

• Návrh zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností

• Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů

Srpen:

• Návrh nařízení vlády o stanovení prostředků státního rozpočtu podle § 28 odst. 3 zákona o podporovaných zdrojích energie pro rok 2020

Prosinec:

• Věcný záměr energetického zákona

„Návrh vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu“ má být v souladu s Nařízením integrovaným plánovacím dokumentem v oblasti energetiky a klimatu. Dokument obsahuje cíle a hlavní politiky ve všech pěti dimenzích Energetické unie. Skrze tento dokument mají členské státy mimo jiné povinnost informovat Evropskou komisi o vnitrostátním příspěvku v oblasti emisní skleníkových plynů, obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti a interkonektivity elektrizační respektive přenosové soustavy.

Dokument:

Materiál

Následky vodní eroze přinášejí finanční ztráty 17, 851 mld. Kč ročně, z čehož 4,2 mld. je hodnota ornice a 13,651 mld. činní náklady na sanaci a nápravu škod. Uvádí se to v podkladové analýze pro přípravu Společné zemědělské politiky ČR na období po roce 2021.

Podle podkladů je v současné době silně poškozeno erozí přes 500 tisíc ha půdy, na silně erodovaných půdách dochází ke snížení hektarových výnosů až o 75 procent a ke snížení ceny půdy až o 50 procent. Z podkladů analýzy situace dochází u některých půd k zásadnímu úbytku organické hmoty v půdě, přičemž rozsah není přesně znám. Podle bilancování OL v půdě je snížen obsahu humusu o 5 – 15 procent.

V ČR se ročně aplikuje ve stájových hnojivech přibližně o 1–1,5 tuny na hektar méně oproti skutečné potřebě.  Až 90 procent zemědělských půd v ČR je utuženo v podorničí. V ČR bylo v roce 2016 zhutněním ohroženo přes 33 procent zemědělských půd, zhruba 70 procent těchto půd je ohroženo tzv. technologickým utužením (pojezdy těžké techniky).

Dle výsledků stanovení obsahů rizikových prvků v půdě, byly nejvíce problémové obsahy kadmia s 9,7 procenta nadlimitních vzorků za všechny půdy, dále arsenu (9,0 %), chromu (6,0 %) a zinku (5,7 %) a berylia (5,5 %).

Podmáčené půdy zaujímají plochu 5,78 procenta zemědělského půdního fondu.  Sníženou mikrobiální aktivitou dochází k zásadnímu úbytku organické hmoty a humusu, utužení půd, změnám vodního a vzdušného režimu půd. Odvodnění půd systematickou drenáží se týká přibližně 25 procent ploch.

Zdroj: www.nase-voda.cz

Nákupní taška může představovat docela velkou zátěž pro životní prostředí. Pokud rodina sází na jednorázové plastové tašky, může za rok nastřádat úctyhodných 143 kusů. Jaká je tedy taška na nákup z pohledu životního prostředí nejlepší? Podle studie Vysoké školy chemicko-technologické, kterou si zadalo MŽP, je to opakovaně použitelná taška z polyesteru. Nicméně každá taška, která vydrží co nejdéle, je lepší než jednorázová verze, a to bez ohledu na materiál, ze kterého je vyrobená.

Typická česká rodina si každý týden odnese z obchodu s potravinami přes 11 kilogramů těžký nákup. To přepočteno na rok znamená téměř 500 kilogramů pečiva, zeleniny, ovoce, nápojů a dalšího zboží, což je pořádná hromada k odnesení. Špatnou volbou pro odnos jsou jednorázové plastové tašky, které unesou relativně malou váhu, tj. zhruba čtyři kilogramy, a proto jich je potřeba víc. Naopak tašky, které se vyrábí proto, aby dlouho sloužily, jsou z pevnějšího materiálu. U nich se počítá s tím, že více a opakovaně unesou.

Jaká taška je nejvhodnější z hlediska dopadu na životní prostředí během celého svého životního cyklu zjišťovala studie „Porovnání environmentálních dopadů odnosných tašek z různých materiálů metodou posuzování životního cyklu – LCA,“ kterou pro MŽP vypracovala Fakulta technologie ochrany prostředí VŠCHT.

Studie se zaměřila na šest druhů tašek: z lehkého plastu (HDPE), z pevného plastu (LDPE), papírovou tašku s páskovým uchem, textilní polyesterovou tašku (PES/PET) a dvě varianty textilní tašky, tedy z obyčejné a také z organické bavlny. Vítězem se stala polyesterová taška, která se podle stanovených pravidel testu požívala jeden rok. Je logické, že jednorázové tašky dopadly hůře než ty, které se používají opakovaně. Nicméně ani opakované používání jednorázových tašek zásadně situaci nemění. Aby se jejich dopady na životní prostředí vyrovnaly těm, které zanechává vítězná PES taška, musela by se papírová taška použít nejméně pětkrát, stejně tak i taška z pevného plastu, a taška z lehkého plastu dokonce dvacetkrát a více.

Zkoumání životního cyklu překvapivě ukázalo, že „bavlněná taška má vyšší environmentální dopady než taška polyesterová a to i v případě, že je vyrobena z organické bavlny,“ potvrzuje ve studii doc. Ing. Vladimír Kočí z Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT. Hlavním důvodem jsou škody, které vznikají ve fázi pěstování bavlny a podepisují se na emisích do ovzduší, vyšší spotřebě vody, přeměně krajiny nebo vlivu na ozónovu vrstvu. Stejně tak by se papírová taška vyrovnala dopadům PES tašky až ve chvíli, kdy by papírová vlákna z této tašky prošla sedmi cykly recyklace, což je zřejmě technologicky nemožné. U jednorázových tašek z lehkého i pevného plastu, ale také z papíru, studie ukázala, že mají horší dopad na životní prostředí než bavlněné tašky. A to bez ohledu na to, zda jejich životní cyklus skončil na skládce nebo v rámci energetického využití.

Rozhodně každé vícenásobné použití tašky snižuje její dopady a omezuje vznik odpadů. Pokud si tedy už koupíte jednorázovou tašku, zkuste ji využít do roztrhání. A šikovné tašky z polyesteru nebo látky doma nezapomínejte a co nejméně ztrácejte.

Shrnutí:

1) Nejvyšší environmentální dopady vykazují tašky z LDPE.
2) Nejnižší environmentální dopady vykazuje polyesterová textilní taška pro opakované použití.
3) Papírová taška se polyesterové tašce, co se environmentálních dopadů týče, vyrovná až v případě opakované 7 násobné recyklace papírového vlákna.
4) Scénáře zahrnující skládkování a energetické využití jednorázových tašek z LDPE, HDPE a papíru mají vyšší environmentální dopady nežli tašky textilní určené pro dlouhodobé používání.
5) Environmentální dopady odnosných tašek z papíru a z HDPE jsou srovnatelné.
6) Opakovaná materiálová recyklace papírových i polyetylénových tašek snižuje jejich environmentální dopady.
7) Bavlněná taška má vyšší environmentální dopady než taška polyesterová a to i v případě, že je vyrobena z organické bavlny.
8) Opětovné užití jednorázových tašek vede ke snížení environmentálních dopadů jejich životních cyklů. Jsou-li papírové a HDPE tašky odstraněny na skládce či v ZEVO, jsou jejich environmentální dopady srovnatelné s textilní PES taškou o životnosti 1 rok teprve při pětinásobném a dalším opakovaném použití. Tašky z LDPE se na úroveň textilní PES tašky s 1 roční životností dostávají až téměř při dvacetinásobném použití.

Dokument ke stažení:

Studie LCA Porovnání environmentálních dopadů odnosných tašek ZDE

Fakt, že si Češi oblíbili třídění odpadu, je už delší dobu známý. Podle posledních dat se do třídění zapojuje 73 procent obyvatel a pomáhají tak chránit přírodu. Z "žaludku" žluté popelnice se však daří využít pro další výrobu jen část plastů. Kolik se jich vrátí do oběhu a co pomůže tomu, aby nekončily na skládce? Vojtěch Vosecký, člen správní rady Institutu cirkulární ekonomiky, na to odpovídá v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Více ZDE

Zdroj: Aktualne.cz

Izraelští vědci popsali proces, jak vyrobit bioplasty, které ke svému vzniku nepotřebují ani vodu, ani půdu – tedy zdroje, který jak této zemi, tak celému lidstvu stále více scházejí. Nejvhodnější je pro země typu Izraele nebo Číny. Polymer, který vymysleli, vzniká z mikroorganismů, jež se živí mořskými řasami. Výsledný plast se sám rozkládá, nevzniká z něj toxický odpad a dá se velmi snadno recyklovat na organický odpad. Více ZDE

Zdroj: ČT24

Lednové číslo na téma "Environmentální poradenství a dotace" je v tiskárně, na co se můžete těšit? Pochopitelně nechybí řada článků k tématu cirkulární ekonomiky například k tématu Akčního plánu pro druhotné suroviny, v názoru čtenáře se podíváme na skládkování z pohledu jak může Česko přijít opravdu draho, připravili jsme nový ohlašovací seriál s CENIA, podíváme se na legislativní aplikaci kalů na zemědělskou půdu, dozvíte se že pro Opavu vychází energetické využívání odpadů nejlépe a ve světě tentokrát navštívíme Amazonii. Krásné čtení, hodně úspěchů a štěstí v novém roce 2019!

Přehled obsahu:

• Zprávy z domova a ze světa

• Rozhovor: Jan Moudrý, generální ředitel Kovohutě Příbram nástupnická, a. s.

• Dlouhodobá sebeudržitelnost klíčem k dlouhodobé udržitelnosti, Jiří Študent ml.

• Česko nerecykluje nápojové plechovky, změnit to má kampaň #replechuj, Ing. Jiří Študent ml.

• Zaostřeno na Akční plán pro druhotné suroviny, Jiří Študent ml.

• Budoucí zdroje zinku má zajistit inovativní technologie, Tomáš Dáňa

• Praha 8 kompostuje po sousedsku, Kateřina Koubová

• Téměř poslední šance na podporu projektů v oblasti odpadového hospodářství, Martin Veverka

• Dotace podporují inovativní využití druhotných surovin, Silvie Marhoulová

• Evidence v kostce – Obecně k evidenci a ohlašování, Lucie Česeneková, Markéta Sequensová

• Evidence a ohlašování v praxi – jak zvolit vhodný nástroj, Petr Grusman

• Legislativní podmínky pro použití upravených kalů na zemědělské půdě, Veronika Andrlová, Eva Horáková

• Skládkování může přijít Českou republiku draho, Martin Hájek

• Odpadové hospodářství trochu jinýma očima, Zdeněk Bočan

• Na bicykli do Pekingu?Marek Hrabčák

• Ostravští popeláři jsou společensky odpovědní, Vladimíra Karasová

• Tesco v boji proti plýtvání potravinami, Petr Kolařík

• Soubor typových činností a mimořádné události s výskytem nebezpečných látek, Jiří Matějka

• Výběr znalce a jeho odpovědnost, Michael Barchánek

• Energetické využívání odpadů vychází pro Opavu nejlépe, Jiří Študent ml.

• Uvolňování škodlivin z úložiště recyklovaného asfaltu, Martina Bucková, Vilma Jandová, Roman Ličbinský, Jiří Huzlík

• Co s odpady v Amazonii? Odpadové hospodářství v jednom ekvádorském městě pod lupou, Lucie Pečínková

Podpora obnovitelných zdrojů energie dozná významných změn. Připravovaná novela zákona o podporovaných zdrojích energie a energetického zákona, která je nyní v připomínkovém řízení, totiž nepočítá s provozní podporou velkých solárních systémů, ale preferuje podporu malých fotovoltaických zdrojů na střechách budov. A naopak počítá se zavedením aukcí. Ekologové mají ke změnám výhrady. Více ZDE

Více než 1,7 milionu lidí už podpořilo internetovou petici čtyř francouzských nevládních organizací, která od státu žádá zvýšení úsilí v boji proti klimatickým změnám. Podle autorů projektu L'affaire du siècle („kauza století“) Francie neplní mezinárodní, evropské ani národní závazky v klimatických otázkách. Rekordně populární iniciativa by mohla skončit žalobou státu, píší francouzská média.

Petici spustily francouzské pobočky mezinárodních organizací Greenpeace a Oxfam společně se dvěma místními nevládními skupinami, z nichž jednu založil Nicolas Hulot, který do léta vykonával funkci ministra životního prostředí ve vládě prezidenta Emmanuela Macrona. Aktivisté nedávno zaslali vládě prohlášení o svých požadavcích. Pakliže se jim odpověď bude zdát nedostatečná, chtějí se v březnu obrátit na správní soud s vidinou verdiktu, který by nařídil státu snížit emise uhlíku.

„Stát má povinnost konat,“ vzkazují na webu iniciativy. Francie podle autorů nabrala v ekologických opatřeních značný skluz a neplní cíle ohledně redukce emisí skleníkových plynů. Zároveň se prý v zemi prohlubují nerovnosti vzhledem k dopadům klimatických změn. „Chybějící činy státu v boji proti klimatické změně nasvědčují tomu, že stát se provinil neplněním povinnosti chránit životní prostředí, zdraví a bezpečí lidí,“ napsaly nevládní organizace.

V noci na dnešek už měla petice údajně podporu 1.704.728 lidí, přičemž podpisy začala sbírat před týdnem. Podle webu Le Journal du Dimanche ve Francii dosud žádná petice neměla tak silný ohlas. Server FranceInfo v pondělí napsal, že už s 1,6 miliony podpisů se jednalo o nejúspěšnější petici v dějinách země. Autoři projektu uvádějí jako svůj cíl dva miliony podpisů.

L'affaire du siècle podpořila také řada francouzských osobností včetně hereček Marion Cotillardové a Juliette Binocheové. Podle jeho iniciátorů má projekt šanci na úspěch, přičemž odkazují na podobné případy v jiných zemích. „V Nizozemsku justice nařídila vládě zvýšit své cíle pro redukci emisí skleníkových plynů. V Kolumbii docílilo 25 mladých lidí, že Nejvyšší soud uznal nutnost zakročit proti kácení lesů a chránit klima,“ uvádí na svých stránkách.

Francouzský ministr životního prostředí François de Rugy ve své první reakci na iniciativu minulý týden uvedl, že chápe „netrpělivost“ aktivistů, a že „je potřeba jednat teď a tady“. V úterý v rozhovoru s deníkem Le Parisien už ale dal najevo i jisté výhrady a vzkázal, že soudní cesta není způsob, jak docílit snížení emisí skleníkových plynů.

„Petici za životní prostředí, tu bych podepsal. Petici za útok proti státu nikoli,“ řekl mimo jiné de Rugy. Zároveň je prý rád, že se občané vyjadřují k tématu ekologické politiky a úspěch nové petice jej „příjemně překvapil“. Podle něj by masivní ohlas mohl být jistou reakcí na hnutí takzvaných žlutých vest, které „občas hovoří o ekologii jako o problému“.