V sobotu večer zemřela po těžké nemoci ve věku 53 let předsedkyně Českého statistického úřadu Iva Ritschelová. Ritschelová byla do funkce předsedkyně úřadu jmenována 1. září 2010. Předtím Ritschelová působila jako rektorka univerzity Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Ritschelová se během působení na ČSÚ zasadila o modernizaci tvorby statistik, včetně elektronizace sběru dat. Snížila celkovou administrativní zátěž v oblasti statistických zjišťování a zasazovala se o zvyšování statistické gramotnosti široké veřejnosti. Během vědecké kariéry se Ritschelová věnovala makroekonomickým aspektům v souvislosti s tvorbou a ochranou životního prostředí, environmentální ekonomii a podílela se na rozvoji národního statistického systému v oblasti životního prostředí. Účastnila se i misí OSN, například v Kosovu.

Novela stavebního zákona nabyde účinnosti 1. ledna příštího roku. O její prosazení se zasloužila ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, která na ní spolu s odborníky pracovala téměř tři roky. Stavební zákon patří do skupiny zákonů, které mají dopad na nejširší skupiny obyvatel. Každý stavebník, ať už se jedná o občana, který si chce na svém pozemku postavit domek, nebo stát budující dálnice, se s ním dostává do kontaktu. Jde o poměrně složitou a komplexní normu, což dokazuje i skutečnost, že spolu s novelou stavebního zákona byla schválena změna dalších 44 souvisejících zákonů. Hlavním smyslem novely bylo zejména zjednodušení a ulehčení povolování staveb i procesu jejich vlastní realizace. Celý článek najdete v rubrice Časopis Odpadové fórum ZDE

Čištění komunálních i průmyslových odpadních vod je doprovázeno produkcí celé řady druhů odpadů, se kterými musí každý provozovatel čistírny odpadních vod (ČOV) řádně nakládat podle platné legislativy. Samotný proces čištění odpadních vod lze rozdělit na několik na sebe navazujících procesů, během nichž vznikají jednotlivé druhy odpadů. První stupeň čištění odpadních vod spočívá v mechanickém předčištění, jehož úkolem je z odpadních vod odstranit co nejvíce dobře separovatelných znečišťujících materiálů a látek jako je štěrk, shrabky, písek, tuky, či primární kal vzniklý prostou sedimentací v usazovacích nádržích. Celý článek najdete v rubrice Časopis Odpadové fórum ZDE

Pražský magistrát začíná zvažovat, jakým způsobem by se daly omezit emise, které ve vltavském údolí produkuje lodní doprava. Informovala o tom radní pro infrastrukturu Jana Plamínková. U lodních motorů není na rozdíl od automobilů měření emisí povinné a lodě nepodléhají žádné kontrole. Na problém upozorňuje i Praha 5, která si u odborníků z ČVUT objednala měření emisí kolem plavební komory Smíchov.

"Doteď to nikdo neřešil a začíná to opravdu být lokální problém," uvedla radní. Magistrát v současnosti začíná analyzovat, jakým způsobem by mohl problém řešit. Podle Plamínkové v této fázi není jasné, jestli by se lodní motory mohly kontrolovat s využitím městské vyhlášky, nebo jestli Praha bude usilovat o změnu celostátní legislativy.

U týmu vědců pod vedením Michala Vojtíška z Fakulty strojní ČVUT si radnice Prahy 5 objednala měření emisí v okolí Janáčkova nábřeží. "Město by mělo uvažovat o tom, jak usměrňovat technický stav lodních motorů. A směřovat vývoj městské lodní dopravy k používání elektromotorů či hybridních motorů," uvedl starosta Prahy 5 Pavel Richter (TOP 09). Dodal, že výsledky, které bude radnice veřejně prezentovat 13. prosince, by mohly posloužit jako podnět pro zahájení širší debaty o dopadech tohoto druhu dopravy na životní prostředí.

Výsledky měření emisí v prostoru plavební komory Smíchov i kvality okolního ovzduší budou zveřejněny ve středu 13. prosince 2017 na mimořádném, veřejně přístupném společném zasedání Výborů územního rozvoje, životního prostředí a Komise dopravní MČ Praha 5, které se bude konat v budově Úřadu městské části Praha 5, Štefánikova 13-15, v sále zastupitelstva č. 603 od 18:00.

K měření emisí přímo za provozu využívá tým vědců unikátní metodu, kterou vyvinul sám Vojtíšek. Magistrát si touto metodou nedávno nechal provést měření, které má přibližně určit, kolik se v Praze pohybuje aut s odmontovaným filtrem pevných částic. Výsledky nyní Vojtíškův tým analyzuje.

Pražský magistrát o boji se znečištěním z dopravy mluví delší dobu. V minulosti se objevil návrh na takzvanou nízkoemisní zónu v oblasti vymezené zhruba vnitřním okruhem, kam by nemohly starší vozy s vyššími emisemi. Z plánu sešlo kvůli odporu některých městských částí. Nyní magistrát připravuje opatření pro období smogových situací. V případě nejhoršího stupně znečištění by podle návrhu nesměla do Prahy vjíždět vždy polovina osobních vozů, jejichž SPZ končí na sudou, nebo lichou číslici. Zákaz by měla i nákladní auta nad šest tun. V případě schválení by mohlo opatření vstoupit v platnost v únoru příštího roku. Návrhy se však nelíbí Středočeskému kraji.

Dnes byly oficiálně zveřejněny první snímky z družice Sentinel-5P, která mimo jiné zaznamenala snímaný oxid siřičitý z vulkanické erupce Mount Agung na Bali v Indonésii. Vedle detekce různých znečišťujících látek v ovzduší mise měří také aerosoly. Tyto plyny ovlivňují kvalitu ovzduší, mají tedy přímý dopad na naše zdraví a klimatické podmínky, ve kterých žijeme. Podívat se můžete zde.

Jeden z prvních listopadových snímků ze Sentinel-5P také prokazuje výskyt oxidu dusičitého nad Evropou, konkrétně vykazuje vysoké emise nad severní Itálií a nad západním Německem. Oxid dusičitý znečišťuje ovzduší především v důsledku spalování průmyslových fosilních paliv a silniční dopravy. Tento snímek, který zachycuje velkou část Evropy, dokazuje i šířku záběru Tropomi (nejmodernější vědecký přístroj mapující množství stopových plynů, jako jsou oxid dusičitý, ozon, formaldehyd, oxid siřičitý, metan, oxid uhelnatý a aerosoly), která je 2600 km.

Družice je schopna také mapovat atmosférický oxid uhelnatý po celém světě. Animace ukazuje vysokou úroveň této znečišťující látky ve vzduchu v částech Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Díky záběru 2600 km je umožněno mapovat celou planetu opakovaně každých 24 hodin, což přinese velmi cenná data pro vědecké účely.

Gestorem programu Copernicus v České republice je Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem dopravy.

Letošní zasedání smluvních stran Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, které se konalo 20. – 24. listopadu symbolicky v kanadském Montrealu, si připomnělo 30 let od sjednání této mimořádně úspěšné mezinárodní smlouvy. Během slavnostního večera byla za přínos k úspěchům Montrealského protokolu oceněna také Česká republika.

Cílem Montrealského protokolu je přijímat a realizovat celosvětová opatření na vyloučení výroby a spotřeby tzv. „regulovaných látek“, které ozonovou vrstvu poškozují. Upravuje nakládání s téměř 100 druhů látek. Mezi nejvíce nebezpečné patří halony, tetrachlormethan, methylbromid (v ČR se nepoužívá od roku 2002), chlorfluoruhlovodíky (CFC) a hydrochlorfluoruhlovodíky (HCFC). Tyto látky se používají v řadě aplikací, např. v klimatizacích, chladicích zařízeních, aerosolech, pěnách i jiných výrobcích. Regulované látky pronikají do vyšších vrstev atmosféry, kde způsobují zeslabování ozonové vrstvy, která život na Zemi chrání před negativními účinky UV-záření.

Aby regulace látek poškozujících ozonovou vrstvu byla účinná, je nezbytné, aby závazky Montrealského protokolu naplňovalo co nejvíce zemí. A právě v tom spočívá mimořádný úspěch této mezinárodní smlouvy: již 197 zemí světa přistoupilo k protokolu a díky tomu ukazují výsledky vědeckého výzkumného panelu, že množství většiny regulovaných látek v atmosféře se snižuje a že se ozonová díra začíná scelovat.

Zatímco nad Antarktidou přístroje evidují každý rok významné poškození ozonové vrstvy, nad Arktidou je toto poškození obecně menší, ale více proměnlivé. Česká republika se při plnění Montrealského protokolu řídí evropským nařízením o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu a jeho prováděcími nařízeními, jež stanovují ještě přísnější požadavky pro ochranu ozonové vrstvy než protokol, a dále zákonem o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech.

V oblasti systematických pozorování ozonové vrstvy je světově uznávaná a využívaná práce českých vědců, pracovníků Českého hydrometeorologického ústavu. Observatoře ČHMÚ v Praze-Libuši a Hradci Králové monitorují stav ozonové vrstvy nad územím ČR již více než třicet let. Kromě toho má ČHMÚ od roku 2010 umístěný Brewerův spektrofotometr také na argentinské stanici Marambio v oblasti Antarktického poloostrova. Data ze všech ozonometrických systémů ČHMÚ se společně s analytickými výstupy řadí ke špičkovým podkladům pro okamžité vyhodnocování stavu ozonové vrstvy.

Poslední změnu Montrealského protokolu, která byla přijata v Kigali v říjnu 2016, již schválil Parlament ČR a podepsal prezident republiky. Cílem této změny je omezit používání částečně fluorovaných uhlovodíků (látek HFC) používaných jako náhrady za látky poškozující ozonovou vrstvu. HFC působí jako silné skleníkové plyny, proto je potřeba jejich použití regulovat.

Více informací o Montrealském protokolu najdete zde a zde.

Neratovická společnost SPOLANA a.s. ukončila ve čtvrtek 30. listopadu provoz amalgámové elektrolýzy pro výrobu chloru a louhu sodného. Došlo tedy k úplnému ukončení používání rtuti ve výrobních provozech společnosti. Stalo se tak v souladu s českou i evropskou legislativou. Současně Spolana zahájila ve spolupráci s Krajským úřadem Středočeského Kraje a Ministerstvem životního prostředí proces následné ekologické sanace odstaveného provozu.

Spolana, která je od roku 2016 součástí skupiny Unipetrol, odstavením amalgámové elektrolýzy plní prováděcí rozhodnutí Evropské komise č. 2013/732/EU, kterým komise nařídila ukončení používání rtuťové elektrolýzy v zemích Evropské unie. Výroba polyvinylchloridu (PVC), který je základní surovinou pro výrobu široké řady produktů, například stavebních či textilních materiálů, a jehož je Spolana jediným výrobcem v České republice, ale zůstane zachována. „V průběhu letošního roku jsme dokončili přípravy na spuštění nového způsobu výroby PVC, na který plynule přecházíme, a to bez jakýchkoliv omezení majících vliv na kvalitu či bezpečnost.“ vysvětlil Karel Pavlíček, generální ředitel Spolany.

Chlór potřebný pro výrobu meziproduktu EDC, který byl doposud vyráběn rtuťovou elektrolýzou, je nahrazen přímým nákupem EDC. Plynulé pokračování výroby PVC je tak zajištěno v plné výrobní kapacitě. „Tato změna nezpůsobí nárůst vlakového provozu při dodávkách výrobních surovin, protože dojde pouze k jejich přeskupení,“ upozornil Karel Pavlíček

Příslušná část výrobního areálu, ve které byl provoz rtuťové technologie instalován, projde ekologickou sanací. Přípravy na sanaci na základě projektu schváleného Krajským úřadem Středočeského Kraje začínají ihned po ukončení výroby. „Celková investice do ukončení amalgámové elektrolýzy a provedení následných sanačních prací se pohybuje ve výši 160 milionů Kč. Sanace by měla být dokončena během následujících dvou let,“ popsal Karel Pavlíček.

Ukončení používání rtuti při výrobě je dalším významným krokem v pokračující ekologizaci výroby neratovické Spolany. „Spolana již dávno není ekologickým strašákem z minulého století. Dlouhodobě plníme veškeré emisní limity a do ochrany životního prostředí každoročně investujeme desítky milionů korun. V příštím roce zahájíme stavbu nového plynového energetického bloku, kterým v roce 2019 nahradíme stávající hnědouhelný. Tímto opatřením dále minimalizujeme dopady naší výrobní činnosti na životní prostředí,“ uzavřel Karel Pavlíček.

Spolana je aktivní v podpoře okolního životního prostředí. Ve spolupráci s neratovickou organizací Českého rybářského svazu již třetím rokem vypouští do Labe mladé kapry a ve spolupráci s neziskovou organizací ALKA Wildlife se stará o pár sokola stěhovavého hnízdícího v areálu Spolany. Okolí výrobního areálu a zejména dočišťovací nádrž je vyhledávaným útočištěm řady chráněných a ohrožených živočišných druhů. Čistotu areálu potvrzuje přítomnost vydry říční, čírky obecné nebo ledňáčka říčního, tedy živočichů vysoce citlivých na kvalitu životního prostředí.

Vychází nové číslo časopisu Odpadové fórum. Odpadové statistiky analyzujeme jak z pohledu ČSÚ, tak z pohledu Ministerstva životního prostředí. Velmi zajímavý pohled nabízí MŽP na oblast sběru elektroodpadů a ČIŽP představuje svou kontrolní činnost v oblasti nakládání s autovraky. Čím nová vláda České republiky může přispět k efektivnímu nakládání s druhotnými surovinami? Nad otázkou se zamyslel bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Polemizujeme nad náhradou glyfosátu. Tématem lednového čísla budou nebezpečné odpady.

Nad aktuálními problémy v oblasti sběru elektrozařízení se zamyslel Ladislav Trylč z odboru odpadů MŽP. Podíváme-li se na výsledky sběru elektrozařízení za poslední roky, je možné konstatovat, že si Česká republika rozhodně nevede špatně. V roce 2016 bylo dle výpočtu stanoveného příslušnou evropskou směrnicí sebráno 50,5 % všech elektrozařízení uvedených na trh. Zdá se tedy, že dosažení konečného cíle ve výši 65 % v roce 2021 bude při současném trendu nárůstu sběrů velmi jednoduché. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že vše funguje tak jak má, trend je zdravý, a není tedy důvod cokoliv měnit. Ale!

Ve srovnání s vyspělejšími státy západní Evropy se v České republice stále potýkáme s vysokou produkcí směsného odpadu. Jenže od roku 2024 začne platit zákaz skládkování směsného komunálního odpadu. Nezbyde nic jiného, než se pořádně naučit odpady třídit na znovu využitelné suroviny. Dobré příklady z praxe najdete v článku Milana Havla z organizace Arnika.

Kam s TKO po roce 2024?

Oběhové hospodářství nepřestavuje pro společnost FCC ČR žádné překvapení. Podle obchodního ředitele společnosti Petra Morávka, který byl tentokrát redakcí pozván k rozhovoru, je zapotřebí, aby ke splnění jakýchkoli cílů v odpadovém hospodářství existovala reálná možnost, kam vznikající toky odpadu umístit. Představuje to určitou soběstačnost, v rámci již fungujících nebo plánovaných technologií v ČR. Hlavní problém lze spatřit v absolutním nedostatku těchto kapacit.

Doporučení pro novou vládu

Pokud nakládáme s odpady „po staru“, tak se při skládkování odpadů zbavujeme cenných surovin i zdroje energií. V nakládání s tuhými komunálními odpady (TKO) je situace opravdu alarmující - zhruba polovina TKO je v České republice skládkována. Nakládání s odpady je obrovský byznys, jen v oblasti tuhých komunálních odpadů je kvalifikovaný odhad, že roční zisk firem v oblasti skládkování je zhruba 2,5 miliardy korun. Co je nyní pro Českou republiku v tomto ohledu nejdůležitější? Nad tímto tématem se zamyslel bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvat.

Kontroverzní glyfosát

Členské státy EU si v pondělí v tzv. odvolací komisi odhlasovaly návrh Evropské komise prodloužit povolení glyfosátu na pět let bez dalších omezení, a to navzdory doporučení Evropského parlamentu. Glyfosát se tak bude dál moci používat jak v zemědělství na likvidaci plevele a dosoušení plodin, tak na veřejných prostranstvích. Nicméně! Účinná látka používaná v přípravcích na odstraňování plevele je kontroverzní z pohledu vhodné alternativy i nejednoznačností týkajících se nebezpečných vlastností. V rozsáhlé polemice se tedy ptáme „Existuje za glyfosát plnohodnotná náhrada?“ Na otázku nám odpovědělo MZe, SOVAK ČR, Hnutí duha, europoslanec Pavel Poc, Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod a Zemědělský svaz ČR.

Udržitelný rozvoj

Globalizace a mezinárodní obchod během posledních dvou dekád přispěly k významné redukci světové chudoby. Lidstvo však čelí dalším problémům, jako je změna klimatu, degradace životního prostředí a růst nerovností mezi regiony. Obchodní politika zde může hrát zásadní roli. Nad tématem udržitelného rozvoje v obchodních dohodách EU se zamýšlí Kateřina Hradílková z MPO.

Autovraky

Kontroly autovrakovišť jsou jednou z problematik, kterými se Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) zabývá v oblasti odpadového hospodářství. ČIŽP provedla v roce 2016 v celé oblasti odpadového hospodářství celkem 3261 kontrol, z čehož bylo 631 provedeno na základě podnětů. V oblasti autovrakovišť zkontrolovali inspektoři oddělení odpadového hospodářství (OOH) celkem 90 provozoven, z toho 29 na základě podnětů.

PŘEDPLATNÉ / CENÍK INZERCE

V období od 19. do 25. listopadu 2017 proběhla návštěva moldavské delegace v České republice. Tato návštěva byla součástí řešení projektu zahraniční rozvojové spolupráce Harmonizace legislativy se směrnicí EU pro správu odpadních vod financovaného Českou rozvojovou agenturou.

Práce v rámci projektu jsou zaměřeny na pomoc Moldavsku, a to s přijetím a aplikací evropské směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod, konkrétně na zpracování návrhu vymezení aglomerací nad 10 000 ekvivalentních obyvatel (včetně odhadu potřeb těchto aglomerací ke splnění požadavků směrnice – investic do městských kanalizací a čistíren odpadních vod) a variant návrhu vymezení citlivých oblastí. Zástupci moldavských institucí se zároveň seznamují s českým způsobem naplnění požadavků směrnice.

Pracovníci moldavského Ministerstva zemědělství, místního rozvoje a životního prostředí (toto ministerstvo vzniklo v létě roku 2017 spojením tří dříve samostatných ministerstev), moldavské Státní ekologické inspekce a státní agentury Moldavské vody (Apele Moldovei) se během týdenního pobytu v České republice, který navazoval na úvodní návštěvu před rokem, seznámili s několika příklady čištění odpadních vod.

Představeny byly čistírny odpadních vod v Kladně, v pivovaru Krušovice a v Ústí nad Labem a dotazy hostů směřovaly především ke způsobu, jakým provozovatelé státní správě vykazují údaje o provozu, a ke vztahům mezi vlastníky a provozovateli kanalizací a významnými producenty odpadních vod. Právě nastavení podmínek pro odvádění odpadních vod od významných průmyslových znečišťovatelů je v Moldavsku aktuálním tématem.

 Další část návštěvy tvořila setkání s různými orgány státní správy v oblasti ochrany vod. Svou činnost představil odbor životního prostředí Magistrátu města Mladá Boleslav jako zástupce vodoprávního úřadu na obecním úřadě obce s rozšířenou působností, Krajský úřad Středočeského kraje i Oblastní inspektorát Praha České inspekce životního prostředí. S procesem plánování a s rolí státních podniků Povodí při povolování vypouštění odpadních vod se účastníci seznámili na Povodí Vltavy, s. p.

Na rozdíl od České republiky v Moldavsku Státní ekologická inspekce vypouštění odpadních vod nejen kontroluje, ale také povoluje. V současnosti se připravuje rozdělení těchto úloh podobně, jako je tomu v České republice.

V Moldavsku je zaveden jednotný systém podávání žádostí o povolení k vypouštění. Vlastník nebo provozovatel (nejčastěji podnik zřízený městem) podá žádost elektronicky pouze s některými přílohami a průběh jejího projednávání může sledovat krok za krokem na internetu. Inspekce musí získat vyjádření dalších stanovených institucí, bez nichž nemůže vydat povolení, a musí rozhodnout do stanovené lhůty, jinak se žádost automaticky považuje za kladně vyřízenou.

Státní ekologickou inspekci tvoří ústředí se třemi pracovníky pro vodu a ovzduší a 28 okresních inspektorátů, na nichž pracuje obvykle jeden až pět inspektorů pro všechny složky životního prostředí. Personální zajištění státní správy je tak nesrovnatelné s českými podmínkami.

CENIA upozorňuje uživatele, že možnost zažádat o přístup k testovací webové službě SEPNO pro napojení systémů 3. stran slouží vývojářům a programátorům, kteří připravují k napojení systémy 3. stran. Nejedná se přístup do testovacího prostředí systému SEPNO pro širší veřejnost (ani odbornou).

Ceny baterií musí klesnout o více než polovinu, aby elektrické vozy mohly konkurovat vozům poháněným spalovacím motorem. To se zřejmě stane v roce 2026, kdy by náklady na lithium-iontové akumulátory měly klesnout na zhruba 100 dolarů (2200 Kč) za kilowatthodinu. Vyplývá to z průzkumu Bloomberg New Energy Finance (BNEF).

Pozornost výrobců se přesunula z lithium-iontových baterií používajících kapalných elektrolytů na polovodičové baterie, které řeší potřebu bezpečnějšího a účinnějšího ukládaní energie. Automobilka Toyota Motor uvedla, že pracuje na komercializaci této technologie někdy po roce 2020. Britská firma Dyson chce vyrobit elektrické auto využívající polovodičové baterie do tří let. Dyson plánuje investovat do vývoje vozu jednu miliardu liber (28,8 miliardy Kč) a stejnou částku do vytvoření polovodičové baterie pro tento vůz. Tato investice by překonala částky investované dalšími výrobci elektrických vozů.

Největšími výrobci lithium-iontových baterií pro elektrické vozy jsou podle BNEF japonský Panasonic, čínská BYD a jihokorejská LG Chem. Akcie firem jako výrobce lithiové soli Stella Chemifa a Sociedad Química y Minera de Chile, která těží chemikálie včetně lithia, rostou. Z růstu poptávky po kovech používaných v bateriích těží také firmy jako japonská Tanaka Chemical, která vyrábí a prodává komponenty pro výrobu akumulátorů.

Průměrná cena vozů poháněných fosilními palivy je zhruba 28.000 dolarů (601.000 Kč). Toto číslo do roku 2030 podle odhadů BNEF zřejmě stoupne na 30.000 USD. Aby se elektromobily staly natolik levné, aby nahradily tuto flotilu, je potřeba, aby ceny baterií v příštích devíti letech klesly o 67 procent.

Vývoj "čistých" vozů však není jen o elektrických vozech. V Číně se díky podpoře vlády pomalu rozvíjí technologie vodíkových palivových článků a vláda je v této oblasti přístupná i zahraničním investicím.

Zdroj: ČTK

V obci Prakšice nedaleko Uherského Hradiště postavila skupina Solar Global velkokapacitní bateriové úložiště energie. Jedná se o vůbec první zařízení svého druhu v České republice. Baterie instalovaná Solar Global má kapacitu okolo 1,2 megawatthodiny (MWh) a elektrická energie, která v ní bude akumulovaná, bude využitelná při výkyvech distribučních soustav nebo při zvýšené poptávce po energii. Baterie o výkonu 1 MW dokáže zásobovat 150 domácností po dobu jednoho dne.

Akumulace energie snižuje zatížení elektrizační soustavy. Bateriová úložiště slouží pro akumulaci přebytků energie v síti z jakýchkoli zdrojů, zejména umožňují efektivnější využití energie z obnovitelných zdrojů.

„Bateriový systém bude ve větším množství akumulovat elektrickou energii ze slunce, aby byla k dispozici ve chvíli, kdy je nedostatek energie v síti a je potřeba elektřinu uvolnit. Nebo v případě, kdy je síť nestabilní či odolává obrovským výkyvům. V takových případech je akumulátor schopen spustit dodávku energie v řádu milisekund,“ říká Vítězslav Skopal, hlavní akcionář a zakladatel skupiny Solar Global. V průběhu prosince se bude baterie testovat a ostrý provoz Solar Global předpokládá v lednu 2018.

Úložiště v Prakšicích se skládá z kontejneru lithium-iontových baterií a dosahuje velmi vysoké účinnosti. „Transformátor umožní přeměnu střídavého proudu z nízkého na vysoké napětí. Předpokládaná doba životnosti bateriového systému je minimálně 5 000 cyklů. Jedním cyklem rozumíme jedno plné nabití a vybití,“ vysvětluje princip akcionář Solar Global František Smolka.

„V evropském i světovém měřítku není akumulace energie ničím novým, ve většině západních zemí jsou již baterie běžným poskytovatelem podpůrných služeb. Energetická revoluce je ve skladování elektřiny, obnovitelných zdrojích a elektromobilitě. S postupným utlumováním uhelné energetiky počítá i tzv. zimní energetický balíček EU,“ dodává Vítězslav Skopal.

Celkové náklady na výstavbu úložiště v Prakšicích přesáhly 20 milionů korun, investice byla podpořena evropskými fondy. Bateriový systém dodala nizozemská firma Alfen, která už 80 let nabízí inovativní energetická řešení.

Příští rok plánuje Solar Global realizovat výstavbu největšího bateriového úložiště ve střední a východní Evropě. Baterie o kapacitě 10 MWh vyroste u obce Ochoz v Olomouckém kraji a bude desetkrát větší, než systém v Prakšicích.

Na první pohled se může tato otázka jevit nanejvýš podivně. Proč se má Česká republika srovnávat s Izraelem, a nikoliv s jinými zeměmi Evropské unie, se kterými sdílíme stejné základní požadavky na kvalitu pitných vod a vypouštěných odpadních vod, či podobné geografické či klimatické podmínky. Dlouhodobé ignorování takto položené otázky však v žádném případě není na místě, neboť může mít pro samotný obor daleko větší důsledky, než si je dnes vůbec možné představit. Téma srovnání cen vody v ČR a v Izraeli totiž s oblibou často využívají především ti politici, kteří na tomto příkladu chtějí demonstrovat podle nich nedobrý stav v oblasti zásobování obyvatel pitnou vodou v ČR. Na základě této otázky se totiž veřejnosti přijímají a prezentují široké veřejnosti jednoduché a zevšeobecňující závěry. Více čtěte ZDE
 

Mohlo by Vás zajímat:

V čem se můžeme poučit od Izraele?

Zdroj: časopis SOVAK č. 11/2017

Autor: Ing. Filip Wanner, Ph.D.

Materiálem jsou popsány možnosti státu podílet se na případné těžbě a zpracování lithia na území ČR, dále jsou zde uvedeny možnosti státu podílet se na případné těžbě a zpracování lithia na území České republiky a v závěru materiálu je provedeno zhodnocení jednotlivých variant. Uvedené varianty se liší rozsahem majetkového propojení, možnými finančními benefity pro stát, ale i rozsahem finančních rizik. V úvodu materiálu je mimo jiné zdůvodněno, proč se níže uvedené státní podniky v minulosti aktivně nezapojily do osvojování ložisek lithia v ČR a zároveň je zde popsán současný stav osvojování ložisek lithia v ČR. Materiál byl zpracován ve spolupráci s odbornými pracovníky státních podniků DIAMO a Palivový kombinát Ústí. Termín připomínke je stanoven na 4. prosince 2017.

Dokument ke stažení:

Materiál

Příloha