Od 1. ledna 2019 nebudou moci zemědělci používat přípravky s obsahem glyfosátu pro tzv. desikaci, tedy urychlení dozrávání některých plodin či zvýšení podílu sušiny porostu před sklizní, omezí se rovněž plošné používání glyfosátu. Změnu pravidel použití podepsal minulý týden ministr zemědělství Miroslav Toman.

Nová pravidla použití zakážou aplikaci přípravků s účinnou látkou glyfosát za účelem desikace (urychlení dozrávání některých plodin, zvýšení podílu sušiny) porostu před sklizní nebo usnadnění mechanizované sklizně.

„Zákaz se bude vztahovat i na plošnou aplikaci těchto přípravků. To znamená, že je bude možné použít pouze cíleně v případech, kdy nebude možné použít jiný účinný postup. Jde o první z důležitých kroků, kterými chceme výrazně snížit používání glyfosátu,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Změnu pravidel použití pro nakládání s přípravky obsahujícími glyfosát umožnilo prováděcí nařízení Evropské komise (EK). To sice obnovilo schválení účinné látky glyfosát, současně však umožnilo členským státům, aby na národní úrovni rozhodly o omezení jejího použití.

Omezení začnou platit ode dne obnovení povolení přípravků obsahujících glyfosát v České republice, tedy od 1. ledna 2019. Prováděcím nařízením EK bylo 12. prosince 2017 obnoveno schválení účinné látky glyfosát na období 5 let. Konec platnosti je stanoven na 15. prosince 2022, a to pro veškeré užití této účinné látky.

Ministerstvo zemědělství (MZe) stále zdůrazňuje v případě používání přípravků na ochranu rostlin, včetně účinné látky glyfosát, že nutností je dodržovat postupy v návodu k použití přípravků na ochranu rostlin a doporučené ochranné lhůty. Ministerstvo dlouhodobě podporuje udržitelné a bezpečné používání přípravků na ochranu rostlin v rámci Integrované ochrany rostlin a Integrované produkce, podporuje rozvoj ekologického zemědělství a zavádění metod precizního zemědělství. MZe také rozšiřuje dotační tituly na biologickou ochranu rostlin.

Za posledních šest let se podařilo snížit používání pesticidů v ČR celkově o 7,1 %. Účinné látky glyfosát se v roce 2013 v ČR spotřebovalo 935 tisíc litrů, v roce 2017 to bylo 750 tisíc litrů.

O tom, zda že by mikroplasty zařadil mezi ukazatele kvality pitné vody, Státní zdravotní ústav (SZÚ) neuvažuje. Neexistují podle něj žádné vážné indicie, že by tyto částice představovaly pro člověka zdravotní riziko. Podle ředitelky SZÚ Heleny Kazmarové by musel existovat důkaz, že jsou člověka nebezpečné. K tomu by muselo být jasné, při jaké koncentraci může k poškození zdraví dojít, a také je nutné mít jasnou analytickou metodu, jak mikročástice ve vodě spolehlivě určit. Více ZDE

Rostoucí cena emisních povolenek zvyšuje náklady průmyslových podniků a zhoršuje jejich konkurenceschopnost ve srovnání se zbožím dovezeným ze zemí mimo Evropskou unii, kde firmy za emise neplatí dostatečně nebo vůbec. Problémem Evropského systému obchodování s emisemi (EU ETS) také je, že nepokrývá všechny zdroje emisí a že Evropa má na svědomí méně než deset procent světových emisí oxidu uhličitého. Vyplývá to z ankety ČTK mezi asociacemi a podniky.

Ministerstvo životního prostředí plánuje v příštích letech zvýšit poplatek za ukládání odpadu na skládku. Nyní obce a firmy platí 500 korun za tunu. Přesný rozsah zvýšení zatím jasný není, ministerstvo ho ještě letos předloží v návrzích zákonů o odpadech. Řekl to v Brně na setkání moravských starostů ředitel odboru odpadů ministerstva Jaromír Manhart. Podle dřívějších návrhů by se cena mohla v několika následujících letech dostat až pod 2000 korun. Mělo by to vést k větší recyklaci a snížení objemu odpadu na skládkách. Obce, které recyklují, by mohly dostat slevu.

Návrhy zákonů bude ministerstvo předkládat na podzim tak, aby byly schváleny v příštím roce. "Budeme vycházet z návrhu zákona o odpadech předloženého v roce 2016, který předpokládal postupné navyšování až do výše 1850 v roce 2023. Stávající návrh ale zatím není definitivní, takže přesné navýšení nevíme," uvedl Manhart.

Podle něj to povede ke snížení komunálního odpadu na skládkách, v roce 2024 začne platit zákaz skládkování směsného komunálního odpadu. Podle Manharta skládkovací poplatky zvýšily téměř všechny země s výjimkou Maďarska, v České republice je poplatek nejnižší.

Někteří starostové zvýšení poplatku podporují, jiní jsou proti a obávají se, že se tím zvýší lidem poplatek za komunální odpad. "Není tam rovnice, že zvyšující se skládkovací poplatek by měl znamenat vyšší poplatek za odpad pro občany. Odpad v barevných popelnicích je určený k dalšímu materiálnímu nebo energetickému využití," uvedl Manhart.

To samé si myslí vedoucí jihomoravského krajského odboru životního prostředí František Havíř. "Poplatek za odpad se zvýší jen v případě, pokud se nenajdou jiné cesty využití odpadu a obce to stále budou vozit na skládku i za vyšší peníze. Pokud ale navýšení poplatku povede k většímu třídění, obec nebude zatěžovat občany navyšováním poplatku za odpad," uvedl Havíř. Podle něj je nutné skládkovací poplatek zvýšit, pokud chce ČR dosáhnout jiného využití odpadu. Dá se recyklovat, použít znovu nebo ho lze využít v energetice. "Jakékoliv jiné využití je lepší než skládkování," zdůraznil Havíř.

Podle Manharta by měla být motivačním prvkem recyklační sleva. Obce, které by vytřídily určité procento odpadu, by měly skládkovací poplatek nižší. Přesné procento Manhart neřekl, mělo by ale být pod 50 procent.

V několika desítkách měst v České republice včera začal posedmnácté celoevropská kampaň Evropský týden mobility. Cílem je podpořit alternativy automobilové dopravy, jež jsou přijatelnější pro bezpečnost, zdraví i životní prostředí. Kampaň bude zakončena v sobotu 22. září Evropským dnem bez aut.

"Jedná se o skvělou příležitost vyzkoušet nová dopravní opatření a inovativní řešení pro snížení emisí z používání automobilů a dopravy, testovat nové technologie a získat potřebnou zpětnou vazbu od veřejnosti," uvedl na webu ministerstva životního prostředí národní koordinátor Evropského týdne mobility Lukáš Flídr.

Tématem pro letošní rok se stala tzv. multimodalita, tedy kombinování různých dopravních prostředků pro přepravu cestujících i zboží. Podle Flídra maximalizuje přínosy různých druhů dopravy z hlediska nákladů, rychlosti či pohodlí, zároveň přispívá ke snížení znečištění životního prostředí a přetížení dopravy či zlepšení kvality života a zdraví.

Na webu www.mobilityweek.eu bylo k pátečnímu odpoledni zaregistrováno 29 českých měst, které připravily program na jednotlivé dny nebo na celý týden. V Ostravě se například v pátek 21. září uskuteční osvětová akce s cvičením a jízdou na koloběžkách, v Chrudimi připravil už na dnešek Klub českých turistů třicetikilometrový cyklistický výlet.

Součástí akce je kampaň Do práce na kole, do které se mohou přihlásit jednotlivci i firmy a jejíž hlavní část se každoročně koná v květnu. Evropský týden mobility vyvrcholí v sobotu 22. září Dnem bez aut, například v Praze 8 nebudou jezdit po Křižíkově ulici od Florence až po Karlínské náměstí.

Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje ve spolupráci s Pardubickým krajem si Vás dovoluje pozvat na: „Páté setkání klíčových aktérů projektu INNOGROW“ do P-PINK (Pardubický podnikatelský inkubátor, Dům techniky, 4. patro nám. Republiky 2686, Pardubice) dne 17. září 2018 od 13:00 do 16:3. Od 14:00 proběhne workshop pod vedením Soni Jonášové z INCIEN a Cyrila Klepka z Direct People na téma Inovace v cirkulární ekonomice pro malé a střední podnikatele Pardubického kraje. 

Program:

14:00 – 16:30 Teoretická část: 

• Co je to cirkulární ekonomika, jaké je aktuální situace implementace cirkulární ekonomiky v praxi a jaké jsou základní principy cirkulární ekonomiky.

• Jak tyto principy zahrnout do inovací ve vlastním byznysu a jak překonat bariéry cirkulárních inovací.

Praktická část: 

• Jak Vaši firmu/město nasměřovat na cestu inovací v oblasti cirkulární ekonomiky? Jak si stanovit cíle, akční plán a získat pro věc své kolegy?

• Jak si poradit s bariérami uvnitř vaší firmy, ale i s těmi, co na vás číhají venku?

• Jak spolupracovat napříč sektory?

• Program akce naleznete zde. Pro účast na akci je nutná registrace (viz program akce).

Studie byla zpracována s cílem shromáždit veřejně dostupné informace o identifikovaných nanoformách pigmentů, které existují na trhu EU. Zjištění ukazují, že rizika pigmentů v nanoformách nemohou být dostatečně zhodnocena v důsledku chybějících informací o expozici, neexistenci spolehlivých nano-specifických toxikologických údajů a celkového nedostatku veřejně dostupných údajů o jejich použití.

Podle studie jsou dostupné údaje často nekonzistentní a uváděné výsledky jsou často protikladné, s výjimkou limitovaného počtu dobře otestovaných látek, u kterých mohou být obecné závěry ještě odvozené. Připravená revize nařízení REACH v oblasti informačních požadavků (příloh I, III, VI, VII, VIII, IX, X, XI a XII) za účelem zohlednění nanoforem látek, zlepší dostupnost údajů také pro pigmenty v nanoformách.

Zpráva navrhuje několik doporučení pro další práci včetně zvýšeného důrazu na hodnocení i kontrolu expozice i vytváření řádně vypracovaného a reálného expozičního scénáře, zvlášť pro nanomateriály, pro snadný přístup a pro srovnání různých bezpečnostních opatření.

Integrální součástí studie bylo založení seznamu běžně známých pigmentů v nanoformách, používaných ve spotřebitelských a profesionálních výrobcích na trhu EU (např. barvy, nátěrové hmoty, tiskové barvy, přípravky pro osobní péči, přípravky pro tetování a dal.).

Při sestavování seznamu byl využit široký výběr zdrojů údajů. Ty zahrnují registrační databázi údajů podle nařízení REACH, registr dánských produktů a zveřejněné belgické a francouzské seznamy nanomateriálů.

S konečnou platností bylo identifikováno 77 látek jako pigmenty v nanoformě s doplněním čtyř plniv do pigmentů používaných ke zvětšení jejich objemu a s cílem snížit celkové náklady barviva, ve kterém se pigment používá.

Seznam obsahuje 81 látek a je nyní dostupný na webových stránkách EUON.

Profil

Observatoř Evropské unie pro nanomateriály (EUON) poskytuje informace o nanomateriálech na trhu EU. Tyto dostupné informace mohou být zajímavé jak pro zájemce z průmyslu, kteří se zabývají politikou rozvoje v této oblasti, nebo NGO i spotřebitele. Informace, které Observatoř nabízí, se týkají bezpečnosti, inovací, výzkumu a použití nanomateriálů.

Observatoř je financována Evropskou komisí. Hostitelem databází včetně údržby je ECHA.

Další informace:

• Zpráva: Literární studie o použitích a rizicích pigmentů v nanoformách na trhu EU [PDF][EN]

• Observatoř Evropské unie pro nanomateriály - Seznam pigmentů v nanoformě

• EUON: Upřesnění o nanomateriálech v EU – členské státy odhlasovaly změny příloh nařízení REACH

• Observatoř Evropské unie pro nanomateriály 

• NanoData – znalostní databáze o nanotechnologiích

• eNanoMapper – údaje a nástroje k hodnocení rizika nanomateriálů

• NANoREG – společný evropský přístup k regulatornímu testování nanomateriálů

Manuál je určen k využití všem hospodářským subjektům (výrobcům, zplnomocněným zástupcům, dovozcům a distributorům) jako úvod do problematiky RoHS. Má usnadnit jejich orientaci v nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, ve znění nařízení vlády č. 391/2016 Sb. a nařízení vlády č. 101/2018 Sb. a poskytnout jim přehled, jaké povinnosti jsou spojené s uváděním elektrozařízení na trh.

Manuál pracuje s využitím techniky rozhodovacích stromů, s praktickými příklady, obsahuje slovníček pojmů, samozřejmostí je interaktivní obsah. Zahrnuje také kapitolu "Otázky a odpovědi", která vychází z dokumentu Evropské komise ke směrnici RoHS 2. Kapitola „Otázky a odpovědi“ je přizpůsobena reáliím českého předpisu, do kterého byla směrnice RoHS 2 transponována a reflektuje také dotazy tuzemských hospodářských subjektů.

Revize obsahu Manuálu se týkala prakticky všech kapitol. Manuál již zohledňuje poslední novelu nařízení vlády č. 101/2018 Sb.

Manuál pro MPO původně vytvořil v roce 2013 Elektrotechnický zkušební ústav, s.p. Předložená aktualizace ze září 2018 je již v pořadí třetí.

Dokument ke stažení:

Manuál k nařízení vlády o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních - aktualizace září 2018 [pdf, 1388 kB]

Stavební společnost PKD stavba, s.r.o. dostala pokutu 250 tisíc korun za navezení 7531 tun stavebních a demoličních odpadů na část pozemku v katastru obce Krhová na Vsetínsku. Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Oblastního inspektorátu v Brně při kontrole zjistili, že tento obecní pozemek není k nakládání s odpady určený. Firma se tak dopustila porušení zákona o odpadech.

Odpady byly navezeny na ploše 3 800 metrů čtverečních a mocnost navážky dosahovala až osmi metrů. „Jednalo se například o velké množství betonu a cihel.  Našli jsme i polystyreny a elektroinstalace. Vše pocházelo z různých demolic, rekonstrukcí a staveb na Novojičínsku, na nichž společnost PKD stavba pracovala,“ řekl Tomáš Augustin, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Brno.

Místo, kam firma odpady ukládala, nebylo Krajským úřadem Zlínského kraje schválené jako zařízení pro nakládání s odpady. „Množství nelegálně uložených odpadů jsme vyhodnotili jako velmi velké,“ dodal Augustin.

Pokuta je pravomocná, nicméně společnost PKD stavba, s.r.o. podala proti sankci ještě žalobu k soudu.

Průměrným tempem 17 tisíc megawattů ročně by měly v Evropě přibývat nové větrné elektrárny během příštích pěti let. V roce 2019 by měl být opět pokořen evropský rekord v objemu nových instalací. Většina nových elektráren bude stále ještě přibývat na souši (a nikoliv v moři). Předpovídá to čerstvá analýza od Wind Europe, evropské větrné asociace.

V Česku - pokud vůbec - vznikne během příštích dvou let jen několik kusů větrných elektráren, které získaly nárok na finanční podporu za ne zcela rovných podmínek v minulosti. Nové větrné elektrárny totiž v ČR již od roku 2014 nemají, jako jediný obnovitelný zdroj energie (OZE), nárok na žádnou finanční podporu a navíc jsou zatížené velmi složitými povolovacími procesy.

“V okolních státech se každoročně staví zhruba tolik větrných elektráren, kolik jich v Česku vzniklo za 10 let. Důvodem samozřejmě není, že by v Česku nefoukalo nebo tu byly dražší elektrárny než v Rakousku, Polsku, Bavorsku a Sasku. Důvodem je neexistující podpora státu a to nejen finanční, ” uvedl Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii.

Nastartování nového rozvoje může v Česku přinést novela zákona o podporovaných zdrojích energie, kterou připravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ta by měla vymezit rámec dalšího rozvoje OZE platný od roku 2021 (včetně legislativních podmínek, zjednodušení povolovacích procesů a zavedení finančních podpor, pokud bude nutná). Hodně ale záleží na výsledné podobě novely a neméně na tom, jak budou rozvoj čistých, domácích a, v porovnání s jinými zdroji, násobně levnějších obnovitelných zdrojů budoucí vlády otevřeně veřejně podporovat.

“Sektor čisté energetiky, který v Česku naše Komora zastupuje, velmi netrpělivě čeká na novelu zákona, která by měla růst obnovitelné energetiky znovu nastartovat i tady. Velmi oceňujeme, že stát chystá nové podmínky s předstihem, takže podnikatelé nebo komunity, které budou mět rozvoj OZE zajistit, se na to můžou dopředu připravit, ” upozorňuje Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Wind Europe ve své analýze dále očekává, že (větrné elektrárny v Evropě):

• během následujících 5 let naroste jejich instalovaný výkon o přibližně 87 tisíc megawattů (MW), z toho přes 70 tisíc MW na souši a (jen) 16,5 tisíce MW na moři,

• v roce 2022 bude celkový instalovaný výkon činit 258 tisíc MW.

Pro srovnání [2]: celkový instalovaný výkon elektráren v EU v roce 2017 (v tisících MW): plynové 188; uhelné: 148; velké vodní: 137 a jaderné 118. Výkon uhelných a jaderných elektráren poslední dekády klesal, což je očekáváno i v budoucnosti. Naopak výkon plynových a vodních elektráren oproti roku 2005 narostl.

• Německo stále zůstane zemí s největším výkonem větrných elektráren (73 tisíc MW v roce 2022). Následováno Španělskem (30 tisíc MW) a Velkou Británií (26 tisíc MW). Nejrychlejší rozvoj je očekáván ve Švédsku a ve Španělsku, dále také v zemích Beneluxu, Norsku, (Turecku) a ve Francii. V poslední uvedené aktuálně rozvoj větrných turbín - i přes velmi ambiciózní plány - naráží na překážku pomalých povolovacích procesů.

• se bude dál zvyšovat nominální výkon jedné větrné elektrárny. Novým standardem se stanou elektrárny s výkonem 4 MW a víc (pro pevninu) a 8 MW a víc (pro moře).

Pro srovnání: v Česku se v posledních letech stavěly elektrárny s výkonem o třetinu či čtvrtinu menším (2,5 až 3 MW). Větší nominální výkon v praxi znamená, že jedna elektrárna vyrobí víc elektřiny. Pro ještě víc elektřiny z větru tedy stačí menší počet elektráren.

Prameny:

• [1] WIND ENERGY IN EUROPE: OUTLOOK TO 2022, Hlavní závěry jsou dostupné ZDE

• [2] Vývoj instalované kapacity elektráren podle zdrojů. Detailně ZDE

Cena za emisní povolenku na burze elektřiny EEX v Lipsku vystoupala v září na více než 24 eur za tunu oxidu uhličitého vypuštěného do atmosféry. Během roku se tak zvýšila o více než 400 procent. „Ceny od srpna výrazně vyskočily a trend by mohl pokračovat,“ řekl agentuře Bloomberg šéf investičního oddělení Commerzbank v Londýně Ingo Ramming. S dalším růstem cen počítá i studie banky HSBC. Podle ní by cena do roku 2019 mohla vzrůst až na 30 eur za tunu CO2. Jedním z důvodů zdražování je chystaná reforma Evropské unie. Od ledna 2019 bude totiž vytvořena takzvaná rezerva vnitřní stability. Ta způsobí pokles celkového množství povolenek na trhu. Podle výpočtů společnosti Bloomberg může být v jejím důsledku staženo z oběhu až 24 procent povolenek.

Evropský systém obchodování s emisními povolenkami funguje od roku 2005 a pokrývá zhruba 12 tisíc elektráren, továren a leteckých společností a reguluje přibližně 45 procent produkce skleníkových plynů v Evropské unii. ETS stanovuje limity celkového množství skleníkových plynů, které mohou být emitovány sektory v jeho působnosti, a zároveň umožňuje podnikům získat nebo zakoupit emisní povolenky, s nimiž lze podle potřeby obchodovat.

Evropská unie chce nově firmy motivovat ke snižování emisí také pomocí finančních pobídek.

Zdroj: E15

Internetový supermarket Rohlik.cz se hodlá do konce roku zbavit všech jednorázových plastových výrobků. Zavedl též tzv. bezplastovou uličku, díky níž si zákazníci mohou během nákupu na internetu zapnout filtr, který jim vybere pouze produkty nebalené do plastů.

Obalové materiály používané v Česku reviduje i Tesco. Albert v červenci potvrdil, že jedná s dodavateli a hledá přírodní či papírové alternativy například pro plastová brčka. Nábytkářský řetězec IKEA ukončí do konce roku 2020 prodej plastového zboží na jedno použití.

Služba "bezplastové uličky" byla na Rohlik.cz spuštěna 31. srpna. Internetový obchod zároveň aktuálně rozšiřuje sortiment o dřevěné a papírové kelímky, tácky či příbory. Chce jimi nahradit plastové, které zůstanou v nabídce do vyprodání zásob. Do prodeje též zavádí rozložitelné sáčky a pytle na odpadky nebo rozložitelné dětské pleny.

Obchod také rozváží nákupy zákazníkům v taškách z papíru s certifikací FSC. Ta zaručuje, že při získávání suroviny nedošlo k drancování lesů a životních podmínek místních komunit. "V některých ohledech jsme však limitováni i stávajícími předpisy, které stanovují, že určité typy produktů musí být do tašek baleny odděleně. Proto často nemůžeme nákup přivést pouze v jedné tašce, i když by se do ní třeba vešel. Legislativa nám to nedovoluje," uvedl zakladatel Rohlik.cz Tomáš Čupr.

Na problém jednorázových plastů v supermarketech upozorňuje i ekologická organizace Greenpeace ČR v rámci výzvy Plast je past. V první fázi signatáři chtěli vytvořit tlak na politiky, aby aktivně podporovali návrh směrnice Evropské komise o omezení těchto plastů. Ve druhé fázi se pak obraceli na supermarkety a obchody s dotazem, jak chtějí v budoucnu řešit problematiku plastových obalů.

Před třemi týdny několik dobrovolníků u supermarketu poblíž pražského náměstí Republiky demonstrativně rozbalilo plastové obaly s potravinami, obsah přemístilo do látkových tašek a plasty odneslo zpět do supermarketu. Na začátku září též Greenpeace uspořádalo testování vody v českých řekách na přítomnost mikroplastů.

Studie byla zpracována s cílem shromáždit veřejně dostupné informace o identifikovaných nanoformách pigmentů, které existují na trhu EU. Zjištění ukazují, že rizika pigmentů v nanoformách nemohou být dostatečně zhodnocena v důsledku chybějících informací o expozici, neexistenci spolehlivých nano-specifických toxikologických údajů a celkového nedostatku veřejně dostupných údajů o jejich použití.

Podle studie jsou dostupné údaje často nekonzistentní a uváděné výsledky jsou často protikladné, s výjimkou limitovaného počtu dobře otestovaných látek, u kterých mohou být obecné závěry ještě odvozené. Připravená revize nařízení REACH v oblasti informačních požadavků (příloh I, III, VI, VII, VIII, IX, X, XI a XII) za účelem zohlednění nanoforem látek, zlepší dostupnost údajů také pro pigmenty v nanoformách.

Zpráva navrhuje několik doporučení pro další práci včetně zvýšeného důrazu na hodnocení i kontrolu expozice i vytváření řádně vypracovaného a reálného expozičního scénáře, zvlášť pro nanomateriály, pro snadný přístup a pro srovnání různých bezpečnostních opatření.

Integrální součástí studie bylo založení seznamu běžně známých pigmentů v nanoformách, používaných ve spotřebitelských a profesionálních výrobcích na trhu EU (např. barvy, nátěrové hmoty, tiskové barvy, přípravky pro osobní péči, přípravky pro tetování a dal.).

Při sestavování seznamu byl využit široký výběr zdrojů údajů. Ty zahrnují registrační databázi údajů podle nařízení REACH, registr dánských produktů a zveřejněné belgické a francouzské seznamy nanomateriálů.

S konečnou platností bylo identifikováno 77 látek jako pigmenty v nanoformě s doplněním čtyř plniv do pigmentů používaných ke zvětšení jejich objemu a s cílem snížit celkové náklady barviva, ve kterém se pigment používá.

Seznam obsahuje 81 látek a je nyní dostupný na webových stránkách EUON.

Profil

Observatoř Evropské unie pro nanomateriály (EUON) poskytuje informace o nanomateriálech na trhu EU. Tyto dostupné informace mohou být zajímavé jak pro zájemce z průmyslu, kteří se zabývají politikou rozvoje v této oblasti, nebo NGO i spotřebitele. Informace, které Observatoř nabízí, se týkají bezpečnosti, inovací, výzkumu a použití nanomateriálů.

Observatoř je financována Evropskou komisí. Hostitelem databází včetně údržby je ECHA.

Další informace

• Zpráva: Literární studie o použitích a rizicích pigmentů v nanoformách na trhu EU [PDF][EN]

• Observatoř Evropské unie pro nanomateriály - Seznam pigmentů v nanoformě

• EUON: Upřesnění o nanomateriálech v EU – členské státy odhlasovaly změny příloh nařízení REACH
   
  a případně

• Observatoř Evropské unie pro nanomateriály

• NanoData – znalostní databáze o nanotechnologiích

• eNanoMapper – údaje a nástroje k hodnocení rizika nanomateriálů

• NANoREG – společný evropský přístup k regulatornímu testování nanomateriálů

Místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička předložil pozměňovací návrhy ke směrnici o omezení některých plastových výrobků na životní prostředí, u níž je stínovým zpravodajem. Klade v nich důraz na sdílenou odpovědnost výrobců i spotřebitelů a varuje před polovičatými řešeními, která by mohla mít ještě horší dopad na životní prostředí i ekonomiku. Upozornil zároveň, že by se měla EU stát inspirátorem pro třetí země, kde je stav alarmující. 

Pavel Telička klade spolu s dalšími svými kolegy v předložených pozměňovacích návrzích důraz na to, aby veškeré další snahy a aktivity vycházely a byly slučitelné s nedávno přijatou legislativou EU o oběhové ekonomice a zapadaly do systému, který nastavila. Směrnice o jednorázových plastech by také neměla chtít nahrazovat schémata již vytvořena legislativou o odpadu, ale měla by vytvořit nástroje pro specifickou problematiku mořského odpadu. Upozorňuje zároveň, že přijetí nových cílů na velmi limitovaný rozměr produktů, jako jsou nápojové lahve, může negativně ovlivnit již existující a fungující schémata sběru. 

Telička chce v textu legislativy také zdůraznit, že přestože se EU v oblasti klimatické diplomacie a mezinárodní kooperace snaží, situace ve třetích zemích je stále alarmující. EU však musí podle něj posílit svou snahu v ochraně životního prostředí a chopit se role průkopníka a inspirátora v oblasti nakládání s odpady, který bude usilovat o šíření a výměnu zkušeností, know how a technologií. Co se týče produktů samotných, evropští výrobci by měli při tvorbě plastových obalů brát v úvahu celý jejich koloběh - nejen fázi produkce, ale rovněž recyklaci a možnost znovupoužití produktů. 

Legislativa by podle Teličky měla pracovat s takzvanou sdílenou zodpovědností, která by mohla vést k lepší kooperaci mezi relevantními sektory - výrobci, spotřebiteli i veřejnou sférou. “Producenti by neměli být zodpovědní za to, že konzumenti budou s jejich výrobky špatně zacházet,” vysvětluje Telička, “spotřebitelé by měli být také motivováni nebo naopak pokutováni za jejich chování.” Podle něj by pak mělo být na samotných členských státech, aby samy zvolily nejefektivnější opatření k tomu, aby dosáhly svých recyklačních cílů.

Telička zdůrazňuje zároveň potřebu spolupráci v rámci průmyslu. Odpad z jednoho průmyslového odvětví může být totiž cennou surovinou pro jinou průmyslovou oblast. Také chce přidat text, který by vyzdvihl, že opatření přijata byznysem samotným na dobrovolné bázi jsou žádoucí a měly by být prioritizovány a podporovány. 

Zároveň ale upozorňuje, že by se měla navrhovaná opatření vyhnout polovičatým řešením, která by mohla mít ještě horší dopad na jiné oblasti životního prostředí a ekonomiky. Příkladem může být nahrazování plastů podobným materiálem vytvářeným z biomateriálu bez toho, aniž by byly známy jasné dopady jeho rozkladu. V této souvislostí se hovoří například o takzvaných oxo plastech, které nemají žádoucí vlastnosti ve smyslu biologické rozložitelnosti, protože se rozkládají na mikroplasty, jejichž rostoucí množství v životním prostředí je považováno za vážnou ekologickou hrozbu pro blízkou budoucnost. 

O strategii pro plasty, jíž je směrnice součástí, budou diskutovat poslanci Evropského parlamentu během svého zářijového plenárního zasedání, a to ve středu 12. září.

V Praze byl včera oficiálně představen první Cirkulární HUB v České republice, který nabídne zájemcům o moderní řešení praktické ukázky udržitelných přístupů pro každodenní život a odborníkům workshopy spojené s tématy cirkulární ekonomiky. Zároveň připraví zázemí a podporu pilotním projektům cirkulárního a chytrého města. Prostory nového HUBu se otevřely v multifunkčním centru Kampus Hybernská, v Hybernské ulici 4. Současně byl na akci představen plán realizace tzv. Cirkulární skenu, který zmapuje materiálové toky na území hlavního města Prahy a přinese řešení, která posílí soběstačnost města i odolnost vůči změnám klimatu.

Cirkulární HUB Praha a Cirkulární sken vznikají v rámci projektu “ODPAD ZDROJEM”, jehož realizátorem je podnikatelské a inovační centrum BIC Brno ve spolupráci s Institutem Cirkulární Ekonomiky a Aliancí pro energetickou soběstačnost. Projekt je finančně podpořen Technologickou agenturou ČR.

“Za projektem stojí tým, který je složen z profesionálů ze tří organizací, jejichž aktivity, zkušenosti a odbornost daly vzniknout myšlence nejen založení Cirkulárního hubu. Jeho ambicí je stát se „živou laboratoří“ cirkulární ekonomiky v České republice. Díky rozmanitému poli aktivit zakládajících organizací se tak stává také ukázkou výhod mezioborové spolupráce, která je nezbytným stavebním kamenem pro rozvoj cirkulární ekonomiky u nás,” představuje záměr Petr Majer, projektový manažer podnikatelského a inovačního centra BIC Brno.

Klíčovým úkolem Cirkulárního HUBu bude především realizace kompletního Cirkulárního skenu Prahy. Na jeho vzniku se bude také podílet prestižní nizozemský think-tank Circle Economy Amsterdam. Díky skenu Praha získá kompletní informace o skutečných materiálových tocích vznikajících na území města a zároveň budou představeny způsoby řešení, jak tyto toky v maximální možné míře využít i na konci jejich cesty.

“Naším cílem je nabídnout Praze a následně i dalším městům pohled, jak lze fungovat více soběstačně a odolávat výzvám změn klimatu. Sken bude identifikovat oblasti, které mají velký potenciál pro aplikaci principů cirkulární ekonomiky a v nichž město může těžit z nových forem spolupráce, vytvořit profitabilní tržní příležitosti a zároveň snížit dopad na místní životní prostředí,” doplňuje Soňa Jonášová, která působí jako ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky a je současně spoluřešitelkou projektu Cirkulární sken.

Témata spojení s cirkulární ekonomikou, jako jsou odpady, zdroje vody a další materiálové toky pak projekt propojí s konceptem udržitelné energetiky a mobility. „Energie je klíčová pro dobře fungující město. Neobejde se bez ní odpadové hospodářství, stavebnictví, veřejná doprava nebo pouliční osvětlení. Očekává se, že poroste význam elektrifikace. O to důležitější budou zdroje energie pro město a život v něm,“ dodává Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost k další části projektu, která spočívá v mapování příležitostí v oblasti technologických inovací pro rozvoj obnovitelných zdrojů v městském prostoru.

V Cirkulárním HUBu lidé mohou také navštívit a využít služeb opravárenské Cirkulární dílny, Knihovny věcí nebo se účastnit diskuzních večerů BUZZ talks, které přináší témata cirkulární ekonomiky široké veřejnosti.

Výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) na včerejším zasedání schválil zprávu, ve které navrhuje snížit do roku 2030 emise z nových automobilů o 45 %, přičemž do roku 2025 by to mělo být o 20 %. Komise přitom navrhovala cíl do roku 2030 ve výši 30 %. Automobilky, které tento limit překročí, budou muset platit poplatky do rozpočtu EU, které budou využity na zvýšení dovedností pracovníků v automobilovém průmyslu. O návrhu by se mělo hlasovat na plenárním zasedání začátkem října.