Zbytky jídla, odpad ze zahrady, kovy, plasty, papír, sklo, elektronika, noviny, nebezpečný odpad, léky nebo baterie, to všechno se ve švédských domácnostech třídí. Jak s odpadem nakládat, se do Švédska jezdí inspirovat z celého světa. Nový odpadový zákon se bude znovu projednávat na podzim i v Česku.
V místním parku se v klidu krmí dvě srnky. Jen pár set metrů odsud je přitom jedna ze stockholmských spaloven. Vysoké komíny, ze kterých stoupá dým, však nevzrušují ani divokou zvěř, ani obyvatele hlavního města, kteří bydlí jen pár minut chůze odtud.
„Pořádáme pro lidi dny otevřených dveří, aby se mohli přijít podívat, co přesně se tu děje. Nevědomost je to nejhorší, takže se snažíme s lidmi komunikovat,“ říká Karl Marklund, vedoucí oddělení operací, výroby a distribuce odpadů ve Stockholm Exergi, společnosti částečně vlastněné městem. Je o to zájem? „Když je hezky, lidé samozřejmě radši jedou na pláž, ale ano,“ odpovídá Marklund. Stockholm Exergi má vícero aktivit, jednou z hlavních je ale energetické zpracování odpadu. Ze spaloven zajišťuje teplo pro 800 tisíc domácností ve Stockholmu. Právě energetické zpracování odpadů je ve Švédsku na výši. Využijí takhle 50,2 procenta odpadů. Více než 15 procent se zpracuje biologicky a 33,8 procenta Švédové zrecyklují. Méně než jedno procento skončí na skládkách.
Pro srovnání – v Česku je to 45 procent. Snížit úroveň skládkování chce i tuzemsko. Od roku 2024 má platit zákaz odvážet na skládky komunální odpad a recyklovatelné a využitelné odpady. Zároveň by se do roku 2020 měla zvýšit míra recyklace na 50 procent. Přiučit se přitom chce Česko i ve Švédsku, mezi zeměmi probíhá výměna informací a zástupci Švédska tu pořádali několik workshopů.
Na skládky jen půl procenta
„Švédsko je považováno za jednu z nejlepších zemí EU v recyklování. Ne vždy to tak bylo. V roce 1975 bylo skládkování nejčastější formou nakládání s odpady. Teď v podstatě zmizelo, na skládkách končí půl procenta odpadu,“ říká Nina Avdagicová z Naturva° rdsverketu, vládní agentury, která má na starosti životní prostředí. K tomu, aby se dostali na špici, potřebovali podle Avdagicové několik věcí. Od roku 1991 musí mít každá obec ve Švédsku plán, jak s odpady nakládat, a cíle, kterých chce dosáhnout. Každé čtyři roky musí své plány obměňovat. Dalším krokem bylo zavedení povinnosti pro „producenty odpadů“.
Jednoduše řečeno výrobci mají zodpovědnost za svoje produkty i potom, co se z nich stane odpad. Platí to pro elektroniku, léky, baterie, ale například i pro obaly. Od roku 1999 ve Švédsku funguje daň za skládkování, v dalších letech přišel úplný zákaz skládkování hořlavého i organického odpadu. „Když srovnáte všechny poplatky, tak ten za skládkování je nejvyšší, a to právě kvůli dani,“ popisuje Avdagicová. Zároveň platí daňové úlevy pro ty, kdo jezdí autem na bioplyn, a stát také uděluje nejrůznější granty. Finanční injekci dostaly téměř všechny továrny na bioplyn. „Jde v zásadě o zákonné, ekonomické, technické a vzdělávací nástroje, využíváme všechny dohromady, což je klíč k úspěchu. Platí to jak na národní, tak na lokální úrovni. V mnoha zemích se soustředí jen na ty ekonomické, tedy na poplatky nebo daně,“ dodává Avdagicová.
Kromě plánování mají několik dalších povinností i samosprávy. Mají odpovědnost za všechen odpad, na který se nevztahuje odpovědnost pro producenty. V zásadě jde o zbytky jídla, směsný, zahradní, nebezpečný a objemný odpad. „Některé obce mají nízkou hustotu osídlení, jsou malé, ale pro všechny platí stejná pravidla. Takže spolu spolupracují. Vyplatí se jim, aby se spojily, a stejně tak se jim vyplatí spolupracovat i s výrobci,“ vysvětluje Avdagicová. Z 290 švédských obcí jich navzájem spolupracuje 36 procent. Je to i příklad několika obcí v regionu kolem města Västera° s ve středním Švédsku. Dvanáctka obcí, kde žije na 320 tisíc lidí vlastní společnost Vafabmiljö. Ta pro ně zajišťuje sběr odpadů. Kromě toho provozuje například i sběrné dvory nebo továrnu na bioplyn. Ten pak obce dál využívají, ve Västera° s jezdí na bioplyn všechny městské autobusy. „Ve Västera° su je 98 procent všech budov připojeno k ústřednímu topení, což je celkem unikátní. Využijete tak energii z odpadu, která je produkovaná přímo tady,“ vysvětluje Jacob Bucht z Vafabmiljö.
Nejde ale jen o ústřední topení. „Jezdí k nám i z Thajska nebo Kolumbie, nevěřícně na nás koukají, že je jim ústřední topení k ničemu. Energie se dá ale využít i na klimatizaci, což je pro ně samozřejmě zajímavější. My zajišťujeme klimatizaci ve švédských nemocnicích, veřejných budovách, ale například i v IKEA,“ líčí Kent-Ove Nerén z MälarEnergi, která provozuje spalovnu ve Västera° s.
Každá domácnost musí platit obci poplatky za to, že se o odpad postará. Obce ale nesmí na poplatcích vydělávat. „Je velmi striktně regulováno, co do poplatku může obec zahrnout,“ líčí Avdagicová. Domácnosti zároveň platí víc, pokud netřídí odpad z jídla a mají jenom popelnici na směsný odpad.
Lidé třídí až 15 druhů odpadu
Každá domácnost má povinnost třídit mezi deseti až patnácti různými druhy odpadů. Jsou to například zbytky jídla, odpad ze zahrady, kovy, plasty, papír, sklo, elektronika, noviny, nebezpečný odpad, léky nebo baterie. „Průměrná domácnost stráví tříděním odpadu čtyřicet až padesát minut týdně. Je to součástí naší kultury,“ míní Avdagicová. Ostatně ve Švédsku třídí odpad už od roku 1885, první byly skleněné lahve. A dlouhou tradici má ve Švédsku také energetické zpracování odpadu. Využívá se už od čtyřicátých let. „Bylo to považováno za dobré řešení, protože se využívá k ústřednímu vytápění. A také proto, že nikdo nechtěl mít v obcích skládky, které zapáchají,“ dodává Avdagicová. V zemi je na třicet spaloven, které takto odpad zpracovávají. V Česku slouží čtyři – v Praze, Brně, Liberci a Plzni. Ještě jedna věc je ve Švédsku poměrně unikátní. Snaží se znovu využít i skládky, které už dávno nefungují. Vznikají na nich například rekreační střediska, kde se v zimě lyžuje.
Zdroj: Lidové noviny
