Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Ústí nad Labem uložili pokutu 120 tisíc korun společnosti HP-Pelzer s.r.o. Firma ve svém odštěpném závodě v Žatci bez povolení provozovala zdroj znečišťování ovzduší - linku na výrobu takzvané těžké folie pro automobilový průmysl. Sankce je pravomocná.

Když inspektoři prováděli kontrolu areálu firmy v Žatci, zjistili, že ve výrobní hale umístěné v zadní části výrobního areálu je instalována nová linka. „Byla v provozu, docházelo na ní ke zpracování plastového granulátu. Provozovatel však na provoz linky neměl povolení. Inspektoři zjistili, že Krajský úřad Ústeckého kraje žádost firmy o povolení provozování zdroje zamítl. Při další kontrole o měsíc později se situace opakovala – linka byla v provozu a firma neměla povolení,“ uvedl Jaroslav Vacek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ústí nad Labem.

Společnost HP-Pelzer provozuje množství dalších obdobných technologií, k jejichž provozu má vydaná platná povolení, měla by tedy dobře znát své povinnosti a být schopna je dodržovat i v případě linky v Žatci.

Není to navíc první pochybení firmy. V roce 2014 jí inspektoři ČIŽP uložili pokutu 30 000 Kč za nepovolené provozování plynového kotle v areálu odštěpného závodu v Žatci. V roce 2016 potom pokutu 50 000 Kč za to, že opět bez povolení zhruba dva roky provozovala další zdroj znečišťování ovzduší – nanášení nátěrových hmot.

Dovolte, abychom Vás pozvali na odborný vzdělávací kurz Chemické legislativy pro průmysl a obchod „CHELEPO“, který je tematicky zaměřen na práva a povinnosti při výrobě, dovozu, distribuci, nakládání nebo skladování chemických látek a směsí, rovněž tak i biocidních přípravků.

Na kurzu Vám přineseme souhrn Vašich povinností, které jakožto „účastníci dodavatelského řetězce“ v oblasti chemických látek, směsí a biocidních přípravků musíte splňovat. Především, Vám nabízíme i praktické zkušenosti z daného oboru.

Stručný výčet zaměření kurzu: 

• Nařízení ES č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH)

• Nařízení ES č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (CLP)

• Nařízení EU č. 528/2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (BPR)

• Zákon č. 324/2016 Sb., (zákon o biocidech)

• Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích

• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

Kurz je možné zařadit do rámce vzdělávání odborně způsobilých osob podle nařízení (ES) č. 1907/2006 REACH, Příloha II, část A, odst. 0.2.3. Účastníkům kurzu bude předáno „Osvědčení o absolvování kurzu“.

Termín a místo konání:  

9. – 10. 4. 2019 Brno

24. – 25. 4. 2019 Praha

Program kurzu

• Bude zveřejněn koncem února, sledujte naše www.chelepo.cz

Přednášející: Ing. Oldřich Petira CSc., Ing. Lenka Lišková, Ing. Radka Vokurková a další

Těšíme se na setkání s Vámi                             

za společnost CHEMELEONI s.r.o.

Ing. Martina Dobšáková, Ing. Tomáš Králik

Další informace o kurzu naleznete: www.chelepo.cz

Účelem dokumentu je sjednotit formát ukládání emisních limitů, které vycházejí z rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442 ze dne 31. července 2017, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro velká spalovací zařízení (závěry o BAT) v rámci revizí integrovaných povolení podle § 18 odst. 3 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů.

Navíc vyjasňuje některé otázky vzájemných vztahů mezi národní legislativou v oblasti vod, ochrany ovzduší a dotčenými závěry o BAT. Uvedené hodnoty jsou minimálními požadavky na emisní limity podle závěrů o BAT a podle národních předpisů. V řádně odůvodněných případech je možné stanovovat i přísnější hodnoty či emisní limity pro další polutanty s odkazem na standardy kvality životního prostředí podle § 15 odst. 1 zákona o integrované prevenci, případně stanovit hodnoty méně přísné postupem podle § 14 odst. 5 uvedeného zákona.

Dokument ke stažení:

• 2019_02_05 Metodika LCP limity PUB.pdf (1.47 MB)

• 2019_02_05 Metodika LCP limity PUB (priloha).pdf (998.45 kb)

S extrémními hydrologickými jevy, jako je sucho nebo povodeň, úzce souvisí vhodné hospodaření s vodními zdroji. A právě vodní zdroje a hospodaření s nimi budou jedním z důležitých témat letošní mezinárodní vodohospodářské výstavy Vodovody – kanalizace 2019. Jak důležité je rozumné nakládání s vodními zdroji při extrémech, jako je sucho nebo povodeň? Na to jsme se ptali generálního ředitele státního podniku Povodí Vltavy a předsedy představenstva Svazu vodního hospodářství ČR, Petra Kubaly.

Jak dlouho se ČR potýká významněji se suchem?

Je to problém několika posledních let, zřetelně jej pociťujeme od roku 2014. Zatím se nejvíce projevil v roce 2015, a zejména v loňském roce. Nemám na mysli jen sucho jako takové, ale i nedostatek vody. Sucho a nedostatek vody jsou dvě rozdílné věci.

Žijeme ve vodním blahobytu. Občané otočí téměř kdekoliv vodovodním kohoutkem a voda teče, což není situace, která nahrává složitému přesvědčování a vyjednávání, že je třeba udělat i nepopulární opatření, která by zajistila vodu i pro budoucí generace. V tom vidím zásadní problém. V loňském roce jsme měli oblasti, kde vodní zdroje prostě došly. Občané to však nepoznali, protože se voda dovážela do vodojemů a dojem vodního blahobytu byl zachován.

Jaká navrhujete opatření?

Řešení problematiky není o jednom nebo dvou krocích, ale o komplexu opatření, která na sebe musí navazovat. Jsme bohužel v období, kdy část společnosti, okruhy odborníků nevyjímaje, se podle své profese snaží upřednostnit jakási „svá“ řešení a jiná bagatelizují nebo odmítají.

Nikdo nezpochybňuje, že základem řešení je retence vody v krajině. Na tom se shodnou snad všichni. Retence vody je v současné krajině nedostatečná, což je dáno zejména hospodařením desítek let zpětně. Kolektivizace, zcelování půdních celků, rušení remízků, malých rybníčků a tak dále. Tyto prvky zadržovaly vodu v krajině a dnes chybí. V současné době se obnovou a budováním nových zdrojů snažíme tyto prvky do krajiny vrátit. S tím souvisí také otázka revitalizace vodních toků a rušení odvodňování pozemků.

Jaké vidíte další kroky?

Je nutné realizovat pozemkové úpravy, uvést v účinnost protierozní vyhlášku, která je na spadnutí, změnit způsoby obhospodařování půdy, budovat nové malé vodní nádrže a tomu napomáhat i zjednodušením v rámci stavebního řízení. Bude trvat desítky let, než se nám podaří zadržovat vodu v krajině tak, jak si představujeme a jak je potřeba. Dle mého názoru jsme ale na dobré cestě.

Budou tato opatření dostačující?

Zdaleka nebudou stačit k vyřešení problematiky sucha a nedostatku vody. Voda zadržená v krajině je důležitá zejména pro zemědělské sucho, pro přírodu jako takovou, nebo pro doplňování zdrojů podzemních vod. To je samozřejmě v pořádku. My ale musíme hospodařit s vodou, která se vyskytuje na našem území a odtéká z něj tak, abychom ji dostali do vodovodních kohoutků pro potřeby člověka jako vodu pitnou, tak pro energetiku i třeba právě pro závlahy. Je třeba vodu někde akumulovat, a to je bod, kde dochází ke střetu názorů. I někteří odborníci jsou přesvědčeni, že zadržet vodu v krajině je dostačující, a to v případě povodní i sucha. Druhý názor říká, že k tomuto základu musíme vybudovat akumulaci, z které můžeme vodu čerpat v období sucha. Druhý názor je podle mne zcela logický, pokud problematiku sucha a nedostatku vody vnímáme zcela vážně i z pohledu potřeby vody pro člověka. Představitelé opačného názoru to jistě myslí dobře, ale mám pocit, že vycházejí z předpokladu, že pitná voda nám z vodovodních kohoutků poteče do nekonečna.

V těchto souvislostech se rozpoutal celkem zásadní boj namířený proti možné výstavbě dalších vodních děl, jako jsou přehrady. V předcházejících třech letech bylo slovo přehrada skoro sprostým výrazem. Na problém je třeba dívat se komplexně, nikoli pouze úzkým pohledem řešícím jen jeden problém. Například pohled ochránců přírody je zúžený do ochrany přírody. To je v pořádku, ale musíme začít řešit i to „B“, a to tak, abychom do budoucna zajistili dostatek vody akumulované, kterou potřebujeme pro zásobování obyvatel pitnou vodou. I člověk je totiž součástí přírody.

Bude tedy nutné budovat nové přehrady?

Podle mého názoru ano. Akumulovat vodu není nutné jen z důvodu zásobování. Moderní společnost potřebuje zavlažovat pole, využívat vodu k výrobě čisté elektřiny, dotovat zdroje podzemních vod, nadlepšovat průtoky ve vodních tocích, a kde to má efekt, udělat maximum pro přírodu.

V obdobích sucha jsou přehrady schopné zásobovat i s minimálním přítokem v režimu sucha veškerý potřebný odběr. Některé, jako třeba vodárenská nádrž Švihov na Želivce, na standardní úrovni i několik let. Pokud nastane druhý hydrologický extrém, tedy povodeň, má přehrada svou nezastupitelnou funkci v tom, že může do jisté míry regulovat průtok, a tím zmírnit negativní následky povodní. V obou případech je role vodárenských i víceúčelových nádrží zcela zásadní.

Jak se připravují vodohospodáři na horká a suchá léta, která v posledních letech panují?

Na Vltavské kaskádě jsme se loni připravovali na sucho už od března. Legislativně máme nastavené minimální zůstatkové průtoky pod hrázemi, což je v našem případě 40 kubíků za vteřinu v profilu Vrané. Toho jsme využívali, abychom nastřádali co nejvíce vody v nádržích. Méně vypouštět nelze, protože tento průtok je dimenzován a vázán na vodní a na vodu vázaný ekosystém níže po toku, na množství vypouštěných vod z čistíren odpadních vod nebo třeba na zajištění odběrů vody.

Paradoxně zrovna v loňském roce byla snaha vyjednat zvýšení minimálního zůstatkového průtoku. To je z mého pohledu špatně. Pokud už vodu máme, je rozhodně lepší, když s ní můžeme chvíli hospodařit, využít ji, než nám odteče. Pokud je současný minimální zůstatkový průtok z hlediska životního prostředí a dalších účelů v pořádku, nezbavujme se vody zvýšením minimálního zůstatkového průtoku. Není to prozíravé ani hospodárné.

Podle jakého klíče se rozhoduje, kde je výstavba nádrže vhodná?

Od dob první republiky až do nedávné minulosti jsme měli velmi sofistikovaný a ucelený systém vodního hospodářství a vodohospodářského plánování. Na základě regionálních, hydrologických, geologických a inženýrskogeologických průzkumů jsme měli zpracované materiály, které navrhovaly stovky lokalit vhodných pro vybudování přehradní nádrže pro případ, že by někdy v budoucnu bylo potřeba akumulovat vodu.

V těchto územích bylo zakázáno budovat produktovody, stavět v případných zátopách chemický průmysl nebo budovat silniční a železniční koridory. V roce 2007 jsme tento systém vodohospodářského plánování ukončili a přešlo se na plánování v oblasti vod podle rámcové směrnice o vodách.  Když se toto projednávalo, myslel jsem, že hájené lokality, které tu byly desítky let, se promítnou i do nových koncepčních plánů. Nestalo se a nyní máme místo původních 400 pouze 192 významných lokalit vhodných pro akumulaci vody, hájeno je jen 65 lokalit.

Které konkrétní projekty se v současné době připravují, nebo dokonce již budují?

V Nových Heřminovech probíhají přípravy již dvacet let. Je vykoupeno snad 98 procent pozemků. Na Moravě se připravují dvě stavby – Vlachovice a Skalička. Připravuje se řešení zásobování vodou pro Rakovnicko, což je dlouhodobě jedno z nejsušších míst republiky. Bude se jednat o vybudování nádrže v lokalitě Kryry dotované vodou z Nechranic, která by pak byla převáděna do povodí Rakovnického potoka. Připravujeme také výstavbu dvou malých nádrží v Senomatech a v Šanově. Zde probíhá již zpracování podkladů pro územní řízení a získávají se potřebné pozemky a upravují územní plány. Uvažujeme i o dalších projektech, ale hovořit o nich už nyní by bylo předčasné.

Letošní výstava VOD-KA 2019 proběhne 21.–23. května 2019 v areálu PVA Praha – Letňany. Pořadatelem a odborným garantem výstavy je Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky SOVAK, organizátorem je společnost EXPONEX.

Mezinárodní vodohospodářská výstava VODOVODY – KANALIZACE
Kdy: út 21. – 23. květen 2019
Pořadatel: Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky SOVAK
Kde: PVA Praha – Letňany, Praha

Jedním z témat, která budou rezonovat na nadcházející konferenci Dny teplárenství a energetiky 2019 v Hradci králové, jsou rovné podmínky na trhu s teplem.

Není to až tak dávno, kdy byly tzv. „rovné podmínky“ na trhu s teplem něčím, co bylo třeba řešit. Firmy provozující větší zdroje tepla neměly k legislativnímu rámci, upřednostňujícímu alternativní zdroje nad konvenčními, připomínky. „Nebylo potřeba se nad tím pozastavovat. Dobře víme, že zdroje na fosilní paliva tu nebudou věčně a pozvolný ústup a přechod na alternativní paliva musí nevyhnutelně nastat. Proto jsme tolerovali legislativou dané výhody malým místním zdrojům,“ říká Tomáš Drápela, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení České republiky.

Během posledních měsíců však větším zdrojům tepla razantně stouply náklady. Za tento stav může až pětinásobné zdražení emisních povolenek CO2. Zdroje, které mají na příkonu více než 20 MW, se tak dostaly do existenčních problémů. „Pro některé městské teplárny je to téměř likvidační záležitost. Pokud budou náklady přeneseny do ceny za teplo, nastane odpojování odběratelů od systému, což bude generovat další zvýšení cen,“ upozorňuje Tomáš Drápela.

Protože hranice EU ETS je právě 20 MW na příkonu, objevují se spekulace, že by teplárny v menších městech stlačily výrobu energie právě pod tuto hranici. To je podle Tomáše Drápely jen cesta krátkodobého úniku a z dlouhodobého hlediska nic neřeší. „Je to jen okamžité a částečné řešení, hrobníkovi z lopaty tím neunikneme. Je nekoncepční a z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Není možné si myslet, že tento postup bude bez následků. Pokud teplárny začnou hromadně utíkat z EU ETS, přijde nástroj, který se bude týkat i zdrojů pod 20 MW,“ konstatuje Drápela.

Menší či místní zdroje, jako jsou malé plynové kotelny vytápějící třeba jen několik bytovek, nárůst nákladů nezaznamenaly.  Oproti tomu velké zdroje se potýkají s obrovskými ekonomickými problémy způsobenými legislativní zátěží. „Reálně hrozí, že se od tepláren začnou odpojovat významní odběratelé, jako jsou větší firmy, nemocnice a podobně. To by znamenalo konec. Jsou ale odběratelé, především ti menší, kteří se od systému odpojit v krátkém časovém období nemohou,“ říká Tomáš Drápela. Na ty by se s největší pravděpodobností přenesly veškeré náklady promítnuté v cenách.

„Klasické teplárny dodávají stejné teplo, jako ty malé. Pokud však na výměníkovou stanici dorazí teplo z plynu, dostane jeho výrobce několikanásobně více peněz na jednotku, než teplárna,“ odhaluje Drápela další rozdíl v přístupu k teplu na trhu.

Teplárenské sdružení ČR si je vědomo, že fosilní paliva a energie z nich jsou pro současnou společnost problematická. Je však třeba poukázat na to, že utlumit výrobu energie ze dne na den by bylo nebezpečné a téměř nemožné. Pokud má být ústup od uhlí co nejméně bolestný, je třeba se domluvit na postupných krocích. „Chceme diskutovat o rozumných postupných termínech útlumu, ať se obor může přeorientovat třeba na jiná paliva a není to pro něj likvidující,“ uzavírá Tomáš Drápela.

25. ročník Dnů teplárenství a energetiky se tradičně uskuteční v Kongresovém, výstavním a společenském centru ALDIS v Hradci Králové ve dnech 24.–25. dubna 2019. Účastníci konference se opět mohou seznámit s novinkami, inovacemi a řadou atraktivních témat, o která nebude s přihlédnutím k turbulentnímu vývoji nejen v české, ale též evropské energetice nouze.

To vše se uskuteční za účasti zástupců tepláren, technologických firem, samospráv, bytových družstev i společenství vlastníků. Pořadatelem je Teplárenské sdružení ČR, konferenci organizuje společnost Exponex.

DNY TEPLÁRENSTVÍ A ENERGETIKY
Kdy: út 24.4. – st 25.4. 2019
Pořadatel: Teplárenské sdružení ČR
Kde: Kongresové, výstavní a společenské centrum ALDIS, Hradec Králové

Peníze z evropských fondů bude v období 2021–2027 čerpat osm národních operačních programů, jejichž cílem je konkurenceschopná ekonomika, adaptace na změny klimatu či zvýšení kvality života. Definitivní scénář čerpání má být hotov za rok, ale hodně bude záležet na tom, jak dopadnou další jednání s Bruselem. více ZDE

Nikoli plastová brčka a obaly, ale vytápění, spotřeba elektřiny, a poněkud překvapivě i složení jídelníčku jsou hlavními „hříchy“ průměrného Čecha směrem k životnímu prostředí. Vyplývá to ze studie Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, která byla publikována v minulých dnech.

Záměrem autorů bylo zmapovat dopady činnosti průměrného Čecha na životní prostředí. Unikátnost studie tkví ve skutečnosti, že nebyl zkoumán jen vybraný vzorek populace, ale východiskem byly ověřené statistické údaje o milionech obyvatel České republiky. Autoři analyzovali data Českého statistického úřadu o spotřebě, nákupním chování, cestování za prací nebo vzděláním, nárocích na energie atd.

Výsledkem je zjištění, že průměrný občan České republiky nejvíce zatěžuje životní prostředí spotřebou energií pro vytápění, klimatizaci a obecně chod domácnosti. „Spotřeba je vysoká a elektrická i tepelná energie se ve velké míře získává z fosilních zdrojů. Zejména získávání energie z uhlí je vůči prostředí velmi bezohledné, neboť se jeho spalováním do prostředí uvolňuje množství škodlivých látek,“ upřesňuje docent Vladimír Kočí, jeden z autorů studie a zároveň děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha.

Druhou nejvýznamnější oblastí znečištění je spotřeba potravin, kde se potkává několik nepříznivých faktorů. Češi například dávají tradičně ve velkém přednost vepřovému masu, jehož chov je energeticky velmi náročný, protože samo prase spotřebuje mnoho potravy, než dojde k jeho porážce. Chov hovězího dobytka je sice ještě náročnější, ale tím, že se nedostává na tuzemské talíře tak často, je dopad jeho konzumace na životní prostředí v úhrnu menší. „Podstatnou roli hraje také enormní plýtvání. Třetina potravinové produkce se vůbec nedostane ke zpracování, druhá třetina se vyhodí při výrobě konečných produktů nebo ji vyhodí sami spotřebitelé,“ vysvětluje Kočí. „Svérázným problémem jsou pak biopaliva první generace – tedy řepka v české krajině. Zde se potkává energetika s produkcí potravin. Pěstování řepky jednak poškozuje krajinu, kde by se mohly pěstovat potraviny, a za druhé její přínos v energetice je rovněž problematický,“ dodává.

Podle Vladimíra Kočího ale není cílem autorů radit ostatním, aby jedli méně vepřového masa nebo mrzli ve svých obývacích pokojích. „Chtěli jsme hlavně zmapovat a na základě velkého množství dostupných dat určit hlavní ekologické škody, které obyvatelé ČR mají na svědomí, a vypíchnout oblasti, na které by bylo vhodné se aktuálně zaměřit a zlepšit je,“ odhaluje motivaci vědeckého týmu.

Z výsledků studie, publikované v mezinárodním odborném časopise Science of the Total Environment, mimo jiné také vyplývá, že odpadové hospodářství v českém kontextu není takovým problémem, jak by se ze zpráv zaplavujících veřejný prostor mohlo zdát. „Čímž neříkáme, aby lidé přestali třídit odpady nebo se snažili snižovat jejich množství, to bude mít smysl vždycky, stejně jako předcházení vzniků odpadů tím, že se zbytečné věci nebudou vůbec kupovat. Říkáme jen, že jsou tu důležitější oblasti, které mají na životní prostředí výrazně větší dopady,“ říká Kočí.

V budoucnu by vědci z fakulty rádi připravili podobnou analýzu pro celou Evropu.
 

Metodu, jak z rýžových slupek získat přírodní oxid křemičitý, vyvinuli vědci z Technické univerzity v Liberci (TUL). Látku, která se používá v různých odvětvích průmyslu od potravinářství až po výrobu automobilových pneumatik, dokážou získat úsporněji a také ekologičtěji, než to umí klasická výroba technického oxidu křemičitého. Více ZDE

Zdroj: čt24

Šedě zbarvené kontejnery se v ulicích metropole poprvé objevily v roce 2013. Zhruba rok trvající pilotní projekt byl zaměřen pouze na sběr nápojových plechovek. Projekt recyklace kovových obalů odstartoval v polovině roku 2016. Za tu dobu se jich sesbíralo přes 427 tun.

Zatímco v roce 2017 Pražané vytřídili 143, 5 tuny kovových obalů, loni to bylo bezmála 262 tun. Průběžně roste i počet separačních nádob. „Aktuálně se v ulicích hlavního města nachází velkých 844 nádob o kapacitě 1100 litrů, 49 menších 240litrových popelnic a 8 podzemních kontejnerů s kapacitou 3000 litrů. Oproti březnu 2017 jich je přibližně třikrát tolik,“ přibližuje konkrétní čísla tiskový mluvčí Pražských služeb Radim Mana.

Rekordní závěr roku

V uplynulých letech se šedé kontejnery nejvíce plnily během letních měsíců, což platilo i loni, ale jednoznačně nejvytíženějším byl závěr roku. V prosinci se v metropoli svezlo celkem 27, 6 tuny kovových obalů. Pražské svozové společnosti, mezi které patří Pražské služby, AVE CZ, IPODEC a Komwag podle toho upravují a posilují svozy. „Velké kontejnery standardně svážíme jednou za šest týdnů, nicméně na exponovaných místech svážíme jednou za čtyři, výjimečně za tři týdny. To samé platí i v případě menších nádob,“ pokračuje Mana.

Kontejner je určen zejména pro sběr prázdných nápojových plechovek, ale je možné do něj odložit i prázdné konzervy, tuby, kovové uzávěry nebo víčka. „Do separačních nádob naopak nepatří tlakové obaly od deodorantů ve spreji, neboť hrozí jejich vznícení,“ varuje mluvčí společnosti.

Zákaz platí i pro nádoby a obaly od motorových olejů, benzinu, barev a dalších chemických nebo nebezpečných látek. Ty jsou považovány za nebezpečný odpad a měly by být likvidován podle pokynů výrobce uvedených na obale. Alternativně je lze odevzdat v jednom z pražských sběrných dvorů.

Pilotní projekt zaměřený na sběr plechovek odstartoval v květnu 2013 za účasti Prahy 1, Prahy 4, Prahy 17 a v Praze – Klánovicích. Do května 2014 se sesbíralo 1, 2 tuny plechovek. Plošný sběr kovových obalů odstartoval v polovině roku 2016.

Množství vytříděných kovových obalů:

• 2016: 21 tun (od srpna 2016)

• 2017: 143, 56

• 2018: 261, 81 

Z použité plastové lahve od coly či mattonky se stává s nadsázkou řečeno cennost. Zatímco Evropa se snaží omezovat plastový odpad, v pozadí začíná boj o to, kdo získá materiál pro recyklaci. Nové cíle Evropské unie totiž stanoví, že do roku 2025 se má v lahvích používat 25 procent takzvaného rPET a do budoucna ještě víc. Více ZDE

Dne 21. 1. 2019 zahájila ECHA veřejnou konzultaci k návrhům harmonizované klasifikace a označování následujících chemických látek:

• cypermethrin (ISO); α-cyano-3-phenoxybenzyl 3-(2,2-dichlorovinyl)-2,2-dimethylcyclopropanecarboxylate; cypermethrin cis/trans +/- 40/60 (EC 257-842-9; CAS  52315-07-8). Tato chemická látka (dále látka) má harmonizovanou klasifikaci a označování v příloze VI nařízení CLP. Látka se používá se jako široko spektrální insekticid. Připomínky se očekávají k třídám nebezpečnosti: akutní toxicita, toxicita pro specificky cílené orgány – opakovaná expozice a třídám nebezpečnosti pro životní prostředí; doplňkové informace;

• acetamiprid (ISO); (1E)-N-[(6-chloropyridin-3-yl)methyl]-N'-cyano-N-methylethanimidamide; (E)-N1-[(6-chloro-3-pyridyl)methyl]-N2-cyano-N1-methylacetamidine (EC -; CAS 135410-20-7; 160430-64-8). Tato látka má harmonizovanou klasifikaci a označování v příloze VI nařízení CLP. Látka se používá jako insekticid. Připomínky se očekávají k třídám nebezpečnosti: akutní toxicita, karcinogenita, toxicita pro reprodukci a třídám nebezpečnosti pro životní prostředí.

• thiamethoxam (ISO); 3-(2-chloro-thiazol-5- ylmethyl)-5- methyl[1,3,5]oxadiazi nan-4-ylidene-N-nitroamine (EC 428-650-4; CAS 153719-23-4). Tato chemická látka (dále látka) má harmonizovanou klasifikaci a označování v příloze VI nařízení CLP. Látka se používá jako účinná látka v přípravcích na ochranu rostlin působících jako insekticid. Připomínky se očekávají k třídám nebezpečnosti: fyzikální nebezpečnost – hořlavá tuhá látka, akutní toxicita, toxicita pro reprodukci a třídám nebezpečnosti pro životní prostředí.

• tetrafluoroethylene (EC 204-126-9; CAS 116-14-3). Tato látka nemá schválenou harmonizovanou klasifikaci a označování v příloze VI nařízení CLP. Látka se používá hlavně při výrobě polymerů. Připomínky se očekávají k třídě nebezpečnosti: karcinogenita.

• (3aS,5S,6R,7aR,7bS,9aS,10R,12aS,12bS)-10-[(2S,3R,4R,5R)-3,4-dihydroxy-5,6-dimethylheptan-2-yl]-5,6-dihydroxy-7a,9a-dimethylhexadecahydro-3H-benzo[c]indeno[5,4-e]oxepin-3-one; 24-epibrassinolide (EC -; CAS 78821-43-9).

Tato látka nemá schválenou harmonizovanou klasifikaci a označování v příloze VI nařízení CLP. Látka se hlavně používá jako účinná látka v přípravcích na ochranu rostlin. Připomínky se očekávají k: vybraným fyzikálním nebezpečnostem, vybraným nebezpečnostem pro lidské zdraví včetně akutní toxicity, žíravosti/dráždivosti pro kůži, vážného poškození očí, senzibilizace kůže, toxicity pro specifické cílové orgány – opakovaná a jednorázová expozice, mutagenity v zárodečných buňkách, karcinogenity a toxicity pro reprodukci, i nebezpečnosti pro vodní prostředí.

Další informace lze nalézt v návrhu zprávy o hodnocení, která je předložena k veřejné konzultaci na webových stránkách EFSA.

• carbendazim (ISO); methyl benzimidazol-2-ylcarbamate (EC 234-232-0; CAS 10605-21-7).

Tato látka má harmonizovanou klasifikaci a označování v příloze VI nařízení CLP. Látka se používá jako účinná látka v přípravcích na ochranu rostlin a biocidních přípravcích. Připomínky se očekávají k: vybraným fyzikálním nebezpečnostem, senzibilizaci kůže a nebezpečnostem pro životní prostředí.

K  návrhu se lze vyjádřit prostřednictvím elektronického formuláře (formulář/formuláře) uvedeného na webových stránkách ECHA v  sekci veřejné konzultace/předchozí konzultace týkající se harmonizované klasifikace a označování v termínu:

do 22. března 2019 (do 23:59 helsinkého času)

Připomínky budou následně publikovány na webových stránkách ECHA.

Zároveň MPO žádá české subjekty, které budou přispívat do veřejné konzultace, aby svá stanoviska zaslaly pro informaci MPO na adresu: kozmikova@mpo.cz.

Zdroj: MPO

Veletrh AMPER je největším B2B veletrhem v oblasti elektrotechniky, elektroniky, automatizace, komunikace, osvětlení a zabezpečení v ČR i na Slovensku. Pravidelně se jej účastní více než šest stovek vystavovatelů z tuzemska i zahraničí a navštíví jej až 40 tisíc odborníků i nadšenců. Veletrh AMPER pořádaný společností TERINVEST, který proběhne ve dnech 19. – 22. 3. 2019 na brněnském výstavišti, bude zahájen soutěží o nejpřínosnější exponát – ZLATÝ AMPER.

Aktuální trendy z oblasti Průmyslu 4.0, řešení pro inteligentí domy i města

V posledních několika letech sledujeme na veletrhu nástup novinek z oblasti Průmyslu 4.0 a IoT (Internet věcí), Smart Grids (inteligentní sítě), které umožňují regulovat výrobu a spotřebu elektrické energie v reálném čase a Smart City (chytrá města). Moderní technologie a řešení využitelná pro tato chytrá města, ve kterých jsou stavěny chytré budovy pro bydlení i práci, jsou na veletrhu AMPER vystavovateli prezentovány již mnoho let. Digitalizace průmyslu či Průmysl 4.0 bude na AMPER 2019 skloňován téměř na každém stánku. Společnosti RITTAL a EPLAN ENGINEERING pravidelně na společném stánku v hale P představují možnost vývoje rozváděčů od návrhu až po výrobu dle konceptu Průmyslu 4.0. Těšíme se také na představení novinek celosvětového lídra ve svém oboru - společnost ABB, která je předním dodavatelem v oblasti elektrotechnických výrobků, robotiky a pohonů, průmyslové automatizace i energetiky. Jejich řešení pro inteligentní domy i města jsou pravidelně prezentovány nejen na jejich expozici v hale P, ale i diskutovány v rámci odborných konferencí veletrhu. Efektivním ovládáním domácností se na veletrhu AMPER bude zabývat také například společnost Legrand, HDL Automation, ENIKA.CZ, Teco či Jablotron Alarms. Významné výročí na veletrhu oslaví významný dodavatel výrobků pro elektrotechnickou infrastrukturu, společnost OBO BETTERMANN. Novinky v oblasti vývoje a výroby ochran před přepětím předvede společnost SALTEK. Komponenty pro automatizaci a elektroinstalace budou na významné výstavní ploše v hale P prezentovány společnosti SCHMACHTL CZ. V osvětlovací technice se představí opět lídři jako jsou Ledvance, Osmont, EMOS, B.E.G. Brück Electronic, McLED, AMAKO, Solight Holding a nově také PROLED v zastoupení firmy CIITY ILLUMINATIONS.

Prezentace novinek i diskuze s odborníky

Návštěvníci veletrhu mají jedinečnou možnost získat na jednom místě praktické informace od vystavovatelů těchto chytrých řešení a současně o nich diskutovat na celé řadě odborných konferencí. Především zástupci municipalit mohou uvítat jedinečný koncept odborné konference „Smart city v praxi IV“, která proběhne v úterý 19. března. Seminář mapující úskalí změn elektrotechnických norem osloví projektanty, montéry a revizní techniky. Ve středu 20. března se bude konat celodenní konference pod záštitou Elektrotechnické asociace ČR – JAK NA ROBOTA. Ve čtvrtek 21. 3. se bude konat diskuze na nejvyšší odborné úrovni bude probíhat také v rámci FÓRA AUTOMATIZACE či ENERGETIKY. V rámci veletrhu AMPER proběhne i 34. Celostátní setkání elektrotechniků. Na stánku KNX národní skupiny pro ČR návštěvníci získají nejen ucelenou prezentaci mezinárodní sběrnice KNX, ale i odborné poradenství. Přímo na veletrhu budou vyhlášeni výherci soutěže o nejlepší KNX instalace. Po celou dobu konání veletrhu bude také pro návštěvníky otevřeno Fórum automatizace 2019, jehož hlavním nosným tématem jsou Perspektivy a úskalí digitalizace.

Osobností letošního ročníku je prof. Tomáš Jungwirth, Ph.D., který se svým týmem vyvinul prototyp mikročipu z antiferomagnetu, jenž dokáže ukládat data tisíckrát rychleji než dnes běžně používané počítačové paměti.

Získejte náskok díky poznání a přijďte se inspirovat.

Více informací o veletrhu naleznete na www.amper.cz

Podíl obnovitelné energie na hrubé konečné spotřebě energie v Evropské unii v roce 2017 vzrostl na 17,5 procenta. Meziročně se zvýšil o půl procentního bodu a ve srovnání s rokem 2004, z něhož jsou k dispozici první data, je více než dvojnásobný. Oznámil to dnes evropský statistický úřad Eurostat. Jedenácti členským státům včetně České republiky se už dokonce podařilo dosáhnout svých energetických cílů na rok 2020.

Dokument ke stažení:

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) zveřejnila třetí aktualizovanou hodnotící zprávu o indikátorech životního prostředí – na podporu monitoringu 7. akčního programu EU pro životní prostředí (7EAP). 7EAP vytváří zastřešující rámec pro všechny politiky EU v oblasti životního prostředí od roku 2014 do roku 2020. Zpráva přináší přehled o pokroku při dosahování 29 cílů evropské environmentální politiky, které jsou stěžejní pro naplnění 3 klíčových priorit 7EAP.

Tři hlavní klíčové priority, na které se zpráva zaměřuje:

1. Chránit, zachovávat a rozvíjet přírodní bohatství Unie

2. Změnit Unii v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje

3. Chránit občany Unie před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví a dobré životní podmínky

Stejně jako v případě prvních dvou vydání zpráva prostřednictvím 29 indikátorů hodnotí, zda Evropská Unie je či není na správné cestě k dosažení tří klíčových priorit do roku 2020.

Klíčová zjištění:

Chránit přírodu a posílit ekologickou odolnost: Negativní dopad na přírodní bohatství EU přetrvává až do takové míry, že EU nesplní do roku 2020 téměř žádné stanovené cíle. Například populace ptačích druhů – jež jsou klíčovým indikátorem biologické rozmanitosti – stále vykazují klesající trend. Velkým problémem zůstává i nadále nadměrný rybolov.

Posílit udržitelný a efektivní růst s nízkými emisemi uhlíku: EU je na dobré cestě ke splnění cílů týkajících se klimatu a obnovitelné energie do roku 2020, ale zatím není jisté, zda EU dosáhne svých cílů v oblasti energetické účinnosti. Produkce odpadů se zvýšila, zatímco snižování dopadu spotřeby a výroby na životní prostředí je pro oblast bydlení nejisté a velmi nepravděpodobné v oblastech spotřeby potravin a mobility.

Účinně řešit hrozby související s blahobytem a zdravím lidí: V posledním desetiletí došlo k výraznému snížení emisí látek znečišťující ovzduší a vodu, ale přetrvávající klíčovou obavou zůstává kvalita ovzduší a hladina hluku v městských oblastech a dále emise amoniaku, které vznikají především ze zemědělské výroby a za poslední 3 roky se stále zvyšují. Dalším přetrvávajícím rizikem jsou chronické účinky chemických látek.

Tabulka: Přehled 29 indikátorů dle tří klíčových priorit 7. akčního programu životního prostředí (podrobnější informace k jednotlivým indikátorům jsou dostupné ZDE.

Zdroj: CENIA (EEA)

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Havlíčkově Brodě uložili pokutu 238 tisíc korun společnosti PROJEKT MISSION s.r.o. za ohrožení životního prostředí v lesích. Firma nezalesnila tři holiny na Žďársku o celkové výměře 2,38 hektaru.

V červnu loňského roku inspektoři z oddělení ochrany lesa při kontrolách zjistili, že na lesních pozemcích ve vlastnictví této firmy nebyla provedena obnova vytěžených ploch v zákonné dvouleté lhůtě. První nezalesněná holina byla o celkové velikosti 1,23 hektaru v katastrálním území Velká Bíteš, druhá o velikosti 1,02 hektaru v katastrálním území Hrdá Ves a třetí o velikosti 0,13 hektaru v katastrálním území Věžná. „Lhůta pro zalesnění po úmyslné mýtní těžbě skončila nejpozději v květnu 2018. Společnost PROJEKT MISSION ve stanovené lhůtě opětovné zalesnění pozemků neprovedla, čímž vytvořila podmínky pro působení škodlivých činitelů, kdy v důsledku absence lesních dřevin dochází k ohrožení stability a stavu lesního ekosystému a omezení plnění celospolečenských funkcí lesa. Čím delší dobu trvá odlesnění, tím větší je negativní dopad na lesní ekosystém,“ uvedl Jan Panský, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Havlíčkův Brod.

Jednání firmy nebyla pouze nedbalost, ale vědomé účelové jednání. Inspektoři ČIŽP totiž společnost PROJEKT MISSION už v červnu 2017 písemně upozorňovali na povinnost zalesnit. Přesto to firma ignorovala.

Odlesnění lesních pozemků sebou vždy přináší zásadní změny lesního ekosystému a to nejen v nadzemní porostní složce, ale také fyzikální, chemické a biologické změny. K významným změnám patří degradace půdy, spočívají v úbytku humusové vrstvy a změny pórovitosti. Následkem těchto změn je mimo jiné snížená retenční schopnost půdy a zvýšení povrchového odtoku a vyšší eroze půdy. Mezi škodlivé činitele na odlesněných pozemcích patří i sluneční záření, které působí i změnu mikroklimatu a rozvoj buřeně, která následně odebírá živiny z půdy. K významným faktorům patří i působení větru, který holé plochy podstatně více vysouší, snižuje půdní vlhkost a může docházet i ke vzdušné erozi.

„Jako přitěžující okolnost inspektoři vyhodnotili, že společnost s inspekcí nekomunikuje, neúčastnila se kontroly a ani se neomluvila,“ doplnil Panský.

Proti pokutě se společnost PROJEKT MISSION neodvolala. Sankce je pravomocná.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 140 tisíc korun společnosti BASF Stavební hmoty Česká republika s.r.o. Firma z Chrudimi vyrábí a dodává stavební hmoty na český trh. Nezajistila však správnou klasifikaci nebezpečných chemických směsí, které míchala. Správná klasifikace nebezpečných vlastností je přitom předpokladem, že se ke spotřebiteli dostane výrobek zabalený do bezpečných obalů a označený tak, aby se předešlo ohrožení lidí při zacházení s ním.

Firma se dopustila porušení chemické legislativy. „Například klasifikace lepicí a armovací stěrkové hmoty pro zateplovací systémy (PCI Multicret SUPER, balení o hmotnosti 25 kilo) neodpovídala skutečné nebezpečnosti směsi. Od června 2015 do května 2018 uvedla firma na český trh přes 260 tisíc kusů tohoto výrobku. Období trvání přestupku považujeme za velmi dlouhé a množství směsi za velmi vysoké. Správná klasifikace produktu byla základní povinností firmy.“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové. Široká veřejnost tak podle něj nebyla náležitě obeznámena se skutečnou nebezpečností výrobku. V případě průmyslového a profesionálního použití má pak podhodnocená klasifikace vliv na celou řadu povinností v oblasti bezpečnosti práce.

Inspektoři také zjistili, že označení dalších nebezpečných chemických směsí neodpovídalo chemické legislativě. Například u epoxidového lepidla (MasterBrace ADH 400, balení o hmotnosti 6,5 kila) chyběla informace pro bezpečné zacházení při jeho odstraňování.

Některé z kontrolovaných nebezpečných chemických směsí nebyly firmou při jejich prvním uvedení na trh ohlášeny do registru chemických látek a přípravků Ministerstva zdravotnictví. „Ten slouží jako databáze základních informací o vlastnostech nebezpečných chemických směsí, například při ošetřování úrazů, které jsou jimi způsobeny. Třeba u jednoho výrobku neexistovala v této databází žádná informace více než čtyři roky,“ řekl Trávníček.

Společnost BASF Stavební hmoty Česká republika dlouhodobě působí v oblasti výroby chemických přípravků určených pro stavební průmysl, proto by podle ČIŽP měla znát a dodržovat právní předpisy v daném oboru. „Výrobky, u nichž byly zjištěné nedostatky, byly zdraví škodlivé, žíravé a toxické pro některé orgány,“ doplnil Trávníček.

Inspektoři při stanovování výše pokuty zohlednili, že firma bezodkladně po kontrole doplnila klasifikaci směsi o chybějící nebezpečnost, oznámila změny Ministerstvu zdravotnictví a provedla revizi označování směsí i organizační systémové změny.