Speciální odpadové taxi, které fungovalo od půlky prosince do poloviny ledna v Českých Budějovicích, odvezlo za měsíc od domů ve městě 167 tun materiálu. Tuto službu magistrát obyvatelům nabídl, aby se v období Vánoc nehromadil v ulicích odpad.

V minulosti právě na přelomu ledna a prosince vznikaly v okolí kontejnerů černé skládky, proto město před několika lety začalo poskytovat tuto službu.

"Do terénu vyjížděly jeden až dva popelářské vozy a valníkové vozidlo. Vždy záleželo na aktuální potřebě," uvedl náměstek českobudějovického primátora Petr Podhola (ČSSD). Úklidová trasa odpadového taxi vedla ráno z centra města směrem na okrajové periferie. "V odpoledních hodinách byla vozidla operativně vysílána na základě požadavků dispečera společnosti FCC, městské policie, magistrátu a občanů města," dodal.

Za standardní svoz odpadu platí obyvatelé Českých Budějovic ročně 680 korun. Městu to tak přinese výnos přibližně 55 milionů korun. Magistrát přesto musí za svoz odpadu ještě doplácet. Služba odpadového taxi byla pro obyvatele zdarma.

Ministři životního prostředí devíti zemí EU budou dnes v Bruselu diskutovat o ochraně ovzduší s evropským komisařem pro životní prostředí Karmenuem Vellou. Českou republiku bude na schůzce, na níž půjde o možné řízení kvůli porušování unijní legislativy, zastupovat náměstek ministra Vladislav Smrž.

Státní energetická inspekce zveřejnila vzorovou zprávu o kontrole kotlů a příslušných rozvodů tepelné energie. Její zpracování vyplývá z vyhlášky č. 194/2013 Sb., o kontrole kotlů a rozvodů tepelné energie.

U provozovaných kotlů se jmenovitým výkonem nad 20 kW a příslušných rozvodů tepelné energie je jejich vlastník nebo společenství vlastníků povinen zajistit pravidelnou kontrolu těchto kotlů a příslušných rozvodů tepelné energie, jejíž výsledkem je písemná zpráva. Tuto kontrolu a zprávu o ní může zpracovat pouze energetický specialista, který je držitelem oprávnění od Ministerstva průmyslu a obchodu ke zpracovávání těchto zpráv.

Pokud se jedná o provozované kotle a příslušné rozvody tepelné energie, které jsou předmětem licence na výrobu tepelné energie a licence na rozvod tepelné energie, provádí jejich kontrolu a následnou zprávu zpracovává držitel této licence.

Rozsah, četnost a způsob provádění kontroly, vzor a obsah zprávy stanovuje vyhláška 194/2013 Sb. Státní energetická inspekce každoročně kontroluje více než 5 % z počtu zpráv vydaných v předcházejícím roce.

Protože mezi energetickými specialisty panují nejasnosti, jak správně tuto zprávu vyplňovat, připravila Státní energetická inspekce doporučení v podobě  vyplněného vzoru této zprávy s doprovodným komentářem k jednotlivým polím ve formě .pdf dokumentu. Zpráva je pak rovněž ke stažení i v editovatelném formátu .doc.

Dokument ke stažení:

• Zpráva_editovatelná_11_1_2018

• Vzor_zprávy_11_1_2018

Karmenu Vella, komisař pro životní prostředí, pozval na 30. ledna do Bruselu na společné jednání ministry devíti členských států (včetně České republiky), které čelí řízení o nesplnění povinnosti kvůli překračování dohodnutých limitů znečištění ovzduší. Na summitu budou mít dotyčné státy možnost prokázat, že podniknou další odpovídající kroky, aby současnou situaci neprodleně napravily a dodržely evropské předpisy. České republice vyčítá Evropská komise neplnění imisních limitů pro suspendované částice (PM10) a oxid dusičitý (NO2). Na vině jsou jednoznačně domácí topeniště a doprava, nikoliv velká energetika, průmysl a teplárny.

Legislativa EU o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším vzduchu pro Evropu (směrnice 2008/50/ES) stanoví mezní hodnoty kvality ovzduší, které nesmí být nikde v EU překročeny, a ukládá členským státům, aby zmírnily vystavení občanů škodlivým látkám znečišťujícím prostředí. Komise podnikla vůči členským státům kvůli špatné kvalitě ovzduší od roku 2008 právní kroky, přičemž zprvu se zaměřila na limity suspendovaných částic (PM10), které měly být splněny do roku 2005, a oxidu dusičitého (NO2), jež měly být splněny do roku 2010.

„Energetika a průmysl už svůj díl práce na zlepšení ovzduší odvedly a na překračování imisních limitů se významně nepodílejí. Řešení pro dodržování imisních limitů prachu je třeba hledat hlavně v domácích topeništích,“ uvedl Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.

Veřejná energetika a výroba tepla se podle informací Českého hydrometeorologického ústavu v roce 2015 podílela na celkových emisích suspendovaných částic PM10 z 6,5 %. Největší podíl, 36,4 % měly na svědomí domácnosti. Polní práce pak způsobily téměř dvojnásobný podíl emisí než veřejná energetika (12,7 %). Pokud započteme i chovy hospodářských zvířat a emise z nesilničních vozidel používaných v zemědělství, pak se sektor zemědělství a lesnictví podílel na celkových emisích suspendovaných částic PM10 z 21,7 %, tedy přibližně trojnásobkem podílu veřejné energetiky.

„Je zřejmé, že kotlíkové dotace na vyřešení problému nestačí a pokud bude chtít vláda splnit závazky ČR vůči EU a vyhnout se pokutě, bude muset postupovat proti pevným palivům v domácnostech mnohem razantněji. Cestu paradoxně ukazuje Polsko, kde bude v Krakově topení pevnými palivy v domácích kotlích od roku 2019 úplně zakázáno,“ uvedl Martin Hájek.

Provozovatelé tepláren v ČR investovali do snižování emisí znečišťujících látek od roku 2013 již více než 20 miliard korun. V důsledku těchto investic se podařilo v teplárnách provozovaných členy Teplárenského sdružení ČR je mezi lety 2014 a 2016 snížit emise prachu o 36 %. Další snížení emisí lze v důsledku zpřísnění emisních limitů pro střední spalovací zdroje do 50 MW očekávat v průběhu letošního roku. Vzhledem k velmi nízkému podílu teplárenství na celkových emisích prachu v České republice však ani všechna tato opatření nemohou přinést zásadní zlepšení kvality ovzduší.

V souvislosti s částicemi PM10 vede v současnosti Evropská komise řízení proti šestnácti členským státům: Belgii, Bulharsku, Česku, Německu, Řecku, Španělsku, Francii, Maďarsku, Itálii, Lotyšsku, Portugalsku, Polsku, Rumunsku, Švédsku, Slovensku a Slovinsku a v případě dvou z nich (Bulharska a Polska) již byla věc předložena Soudnímu dvoru EU. Ve věci překračování­ limitů PM10 v Bulharsku rozhodl Soudní dvůr v dubnu 2017. Devět členských států (včetně České republiky), jež byly pozvány na summit, již v rámci řízení o nesplnění povinnosti obdrželo odůvodněné stanovisko. Dalším krokem bude předložení věci Soudnímu dvoru.

Další informace viz tisková zpráva Evropské komise z 19. ledna 2018
 

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany ovzduší v Havlíčkově Brodě uložili pokutu sto tisíc korun společnosti AVE Žďár nad Sázavou s.r.o. za nesprávné provozování zařízení k omezování emisí z provozu bioplynové stanice ve Žďáru nad Sázavou.

„Při kontrole, kterou kontroloři provedli v březnu 2017, zjistili, že instalovaný biofiltr, který slouží jako koncové zařízení na likvidaci zejména pachových látek, byl po dobu minimálně dvou měsíců provozován s teplotou pod bodem mrazu. To mělo významný vliv na jeho správné fungování a zcela jistě představovalo zvýšenou zátěž pro okolní prostředí,“ řekl Jan Panský, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Havlíčkův Brod.

Dodal, že společnost AVE Žďár nad Sázavou s.r.o. porušila svoji povinnost tím, že se neřídila schváleným provozním řádem a dopustila provoz bioplynové stanice s prakticky nefunkčním zařízením k omezování emisí. Podle Panského je provoz bioplynové stanice zdrojem četnějších stížností na zápach a ze strany ČIŽP je mu věnována zvýšená pozornost. Sankce za pochybení v oblasti povinností legislativy životního prostředí byla tomuto provozu v minulosti uložena inspekcí opakovaně.

Proti uložené pokutě podala společnost odvolání k Ministerstvu životního prostředí, to ho však zamítlo a sankce byla v plné výši potvrzena.

Povinným osobám bude umožněn přístup do systému evidence přepravy nebezpečných odpadů od 1.2.2018 v dopoledních hodinách. Přístupové údaje do systému SEPNO jsou shodné s přístupovými údaji do ISPOP, uživatel s oprávněním ISPOP "Správce subjektu" má přístup do aplikace SEPNO v plném rozsahu, ostatním uživatelům musí být přiděleny příslušné role SEPNO (více viz Jak ohlásit přepravu -> Registrace uživatele a přidělení rolí SEPNO).

Zdroj: CENIA

Na vině jsou problémy s přípravou. Hlavním důvodem pomalého tempa výstavby dálnic byly problémy v přípravě staveb, spojené hlavně se získáváním územních rozhodnutí a stavebních povolení. Na dlouhé době se podepsalo opakující se napadání a odvolávání se účastníků jak v územním, tak i ve stavebním řízení, dále řešení výjimek týkajících se chráněných druhů rostlin a živočichů a také dlouhé majetkoprávní vypořádání.

Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na výstavbu, modernizaci a rekonstrukce dálnic v letech 2013 až 2017. Kontroloři prověřovali u Ministerstva dopravy (MD), Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a Státního fondu dopravní infrastruktury například to, jaké náklady stavby dálnic provázely, jak byly stavby připravovány nebo jestli se daří naplňovat cíle, které se s výstavbou dálnic pojí. Kontrola ukázala, že tempo výstavby dálnic je velmi pomalé a v některých fázích přípravy se oproti předchozí kontrole NKÚ ještě zpomalilo. Náklady na výstavbu dálnic klesly v průměru o 55 procent.

V letech 2013 až 2017 bylo ročně zprovozněno průměrně jen 16 kilometrů dálnic. V době kontroly nebyla zahájena ani jedna z plánovaných 15 staveb. Nic přitom nenasvědčovalo tomu, že by tempo mělo v dalších letech zrychlit. V letech 2018 až 2020 je reálné, že MD zprovozní jen sedm staveb v délce 52 kilometrů, což je v průměru 17 km ročně. Dálniční síť přitom původně měla být zcela dokončena v roce 2010. Tento termín MD několikrát posunulo a nyní je stanoven na rok 2050. Současné tempo výstavby ale nestačí ani pro dosažení tohoto cíle – zbývá postavit ještě 833 kilometrů z plánovaných 2 073 kilometrů. Aby to MD stihlo, muselo by ročně otevírat přibližně 25 kilometrů dálnic.

Hlavním důvodem pomalého tempa výstavby dálnic byly problémy v přípravě staveb, spojené hlavně se získáváním územních rozhodnutí a stavebních povolení. Příprava staveb dálnic ve fázi od získání souhlasného stanoviska k vlivům na životní prostředí (EIA) do vydání stavebního povolení trvala v průměru 13 let. Na dlouhé době se podepsalo opakující se napadání a odvolávání se účastníků jak v územním, tak i ve stavebním řízení, dále řešení výjimek týkajících se chráněných druhů rostlin a živočichů a také dlouhé majetkoprávní vypořádání. Oproti předchozí kontrole NKÚ č. 12/18, zveřejněné v roce 2013, se tato fáze přípravy prodloužila o čtyři roky.

Příkladem popsaných problémů je stavba D1 v úseku Říkovice – Přerov, kde bylo souhlasné stanovisko k vlivům na životní prostředí vydáno v roce 2000. Ani po sedmnácti letech však nebylo v souvislosti s tímto úsekem ukončeno majetkoprávní vypořádání. ŘSD dále kvůli změně tvaru mimoúrovňové křižovatky požádalo v roce 2017 o změnu územního rozhodnutí, k této změně ale byla potřeba výjimka týkající se ochrany chráněných druhů. Proti výjimce se jeden z účastníků řízení odvolal a stavba, na které se mělo pracovat v letech 2018 až 2021, nabere s největší pravděpodobností další zpoždění.

MD přijalo na základě předchozí kontroly NKÚ č. 12/18 opatření, která měla přípravu dálnic zrychlit. Přijatá opatření ale dobu přípravy staveb dálnic dosud nezkrátila.

Kontrola zároveň ukázala, že náklady na výstavbu dálnic klesly. Vybudovat jeden kilometr dálnice stálo v letech 2013 až 2017 v průměru 152 milionů korun. To je přibližně o 190 milionů korun méně, než za kolik se stavělo v letech 2008 až 2012, jak vyplynulo z dřívější kontroly NKÚ. Kontroloři také zjistili, že průměrná cena 1 m² stavby dálnice byla 6 900 korun, což je téměř stejná cena, za kterou se v průměru stavěl 1 m² dálnice v Německu, Řecku, Polsku a Španělsku, což ukázala kontrola Evropského účetního dvora č. 5/2013. Náklady na dálniční vozovku se pohybovaly přibližně od 2 400 korun do 3 500 korun za 1 m². Náklady na dálniční mosty byly od 18 500 korun do 33 000 korun za 1 m². Celkové ceny staveb nebyly až na výjimky významně nadhodnoceny ani podhodnoceny.

Přílohou kontrolního závěru je databáze jednotkových cen stavebních prací na dálnicích u vybraných staveb, se kterými NKÚ pracoval při kontrole.

Dokument ke stažení:

Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 17/05 (pdf, 686 kB)

Český hydrometeorologický ústav vydává předběžnou zprávu týkající se kvality ovzduší a rozptylových podmínek na území České republiky v roce 2017. Na řadě míst došlo k překročení imisních limitů pro ochranu zdraví lidí pro suspendované částice PM10 a PM2,5, a došlo také k překročení imisního limitu pro přízemní ozon. Na čtyřech dopravně exponovaných lokalitách byly opět naměřeny nadlimitní průměrné roční koncentrace NO2. Hodnocení vychází z prozatím neverifikovaných údajů naměřených na automatizovaných měřicích stanicích Státní sítě imisního monitoringu, jejímž provozem byl ČHMÚ pověřen Ministerstvem životního prostředí. Znečištění ovzduší ostatními látkami měřenými na manuálních měřicích stanicích, bude vyhodnoceno během jara až léta 2018 v rámci pravidelných ročenek Úseku ochrany čistoty ovzduší ČHMÚ. Celou zprávu za rok 2017 naleznete ZDE.

Ministerstvo životního prostředí vydalo dne 25. ledna 2018 Sdělení odboru odpadů Ministerstva životního prostředí k vydávání závazných stanovisek podle § 79 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Odbor odpadů, Ministerstvo životního prostředí
Praha, 25. 1. 2018

Dokument ke stažení:

Stanovisko

V listopadu 2017 zveřejnila EK zastřešující sdělení KOM (2017) 675 k Balíčku opatření v oblasti čisté mobility: „Jak dosáhnout nízkoemisní mobility: EU, která chrání naši planetu, posiluje postavení spotřebitelů a brání svůj průmysl a pracovníky“. Deklarovaným cílem balíčku v rámci iniciativy „Evropa v pohybu“ je pomoci evropskému automobilovému průmyslu a odvětví mobility připravit se na budoucnost a nastavit podmínky tak, aby byl průmysl globálně konkurenceschopný a generoval inovace, růst a pracovní místa. Současně mají opatření zajistit, aby byla mobilita v budoucnu ekologická, přístupná a cenově dostupná pro všechny.

Svaz průmyslu a dopravy ČR podporuje přechod k ekologicky šetrnějším způsobům dopravy a dlouhodobě usiluje o větší podporu tohoto přechodu ze strany státu a veřejných institucí, stejně jako cíle balíčku – snížení emisí plynoucích z dopravy, větší podpory nízkoemisních vozidel, zvýšení podílu multimodální dopravy, podpory inovací v dopravě apod.

Svaz nicméně požaduje, aby byl v rámci Balíčku jasně propojen Akční plán pro zavádění infrastruktury s revizí směrnice č. 2009/33/EU, o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel s návrhem nařízení, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla (přepracované znění) zejména v souvislosti s dosavadní podporou alternativních paliv a pozvolným snižováním emisí, které respektuje technologický pokrok, technologickou neutralitu a finanční náklady.

Dle SP ČR je potřeba pečlivě zvážit přínosy a dopady jednotlivých opatření, a to nejenom na spotřebitele, ale i na průmysl, výrobce automobilů a trh práce. Pro zvážení všech variant a možností regulace je třeba daleko podrobněji zhodnotit náklady navrhované regulace pro jednotlivé členské státy. Při případném zjištění disproporčně vysokých dopadů by se měly cíle pro jednotlivé členské země a automobilový průmysl revidovat.

Některá konkrétní opatření v návrhu Balíčku čisté mobility dle SP ČR nejsou v souladu s postupným snižováním emisí z dopravy, zachováním konkurenceschopnosti automobilového průmyslu a podporou alternativních paliv. Svaz nesouhlasí zejména s definicí čistého vozidla v rámci veřejných zakázek (revize směrnice 2009/33/EU) a emisními cíli pro osobní a lehká užitková vozidla (návrh nařízení stanovující emisní normy pro nové OA a LUV).

Dokument ke stažení:

Pracovní souhrn Balíčku opatření v oblasti čisté mobility zde.

Svaz průmyslu a dopravy ČR (SPČR) důrazně odmítá materiál v předloženém znění. Vládou navrhované znění by mělo fatální dopady na běžnou obchodní praxi většiny podniků hospodařících s vodou v tocích. Navíc by byla zásadním způsobem zpochybněna právní jistota odběratelů vody a provozovatelů vodních elektráren.

Svaz průmyslu a dopravy odmítá materiál předložený vládou na základě připomínek uvedených níže. Poukazujeme přitom zejména na zásadní narušení stability podnikatelského prostředí v ČR, které může mít zcela konkrétní dopady na výrobu a zaměstnanost všech podniků odebírajících vodu v toku. Hodnocení dopadů regulace bylo navíc provedeno v nedostatečné míře, když byla zcela ponechána stranou skutečnost, že využitím nových pravidel pro stanovení minimálního zůstatkového průtoku dojde v některých případech k významnému navýšení hodnot průtoku oproti stávajícímu stavu a tedy snížení využitelnosti povrchových vod. Žádáme, aby vláda nařízení v tomto znění odmítla a k přípravě případné přepracované verze přizvala rovněž zástupce podnikatelské sféry, jichž se tato oblast hospodářsky a sociálně dotýká.

Dokument ke stažení:

Kompletní stanovisko je ke stažení zde.

Poslanci Výboru životního prostředí Evropského parlamentu přijali návrhy právních předpisů, které vyžadují, aby emise CO2 z dopravy, zemědělství, budov a odpadu byly sníženy o 30 % do r. 2030 a CO2 vypouštěné a absorbované v lesnictví byly do roku 2030 vyrovnány. Podle těchto právních předpisů, které již neformálně schválili poslanci a ministři, by země EU stanovily své závazné vnitrostátní cíle pro snižování emisí CO2 a pro zvýšení absorpce CO2 lesů. Společně tyto škrty přispívají k evropskému závazku vyplývajícím z Pařížské dohody o změně klimatu, aby bylo dosaženo snížení emisí skleníkových plynů o 40 % ve všech odvětvích od úrovně roku 1990. Poslanci chtějí, aby členské státy začaly se snížením emisí již od 1. června 2019 namísto roku 2020, jak navrhuje Komise. O návrzích bude hlasovat plénum Parlamentu v březnu.

Jak jsme již informovali Evropská komise zveřejnila 16. ledna 2018 dlouho očekávanou Strategii pro plasty. Plný text Strategie pro plasty v českém jazyce naleznete v odkazu pod tímto článkem, stejně jako text příloh, které obsahují přehled budoucích opatření k provádění Strategie na úrovni EU a jednotlivých členských zemí.

Každoročně se v Evropě vyprodukuje přibližně 25,8 milionu tun plastového odpadu. K recyklaci se shromáždí méně než 30 % tohoto odpadu. Zároveň přetrvává vysoká míra skládkování (31 %) a spalování (39 %) plastového odpadu, a i když se počet skládek za poslední desetiletí snížil, spalování se zvyšuje. Také poptávka po recyklovaných plastech je v současnosti v Evropě velice nízká a dosahuje přibližně jen 6 % poptávky po plastech.  Proto se většina vytříděného plastu vyváží ke zpracování do zemí mimo Evropskou unii.

Asi největším problémem je narůstající znečištění vod moří a oceánů plastovým odpadem. V EU se dostane do oceánů každý rok 150 000 až 500 000 tun plastového odpadu, který končí ve zranitelných oblastech například Středozemního moře. Dalším problém, který je třeba řešit, jsou tzv. mikroplasty. Jedná se o drobné částice, jejichž velikost nepřesahuje 5 milimetrů. Mikroplasty nejčastěji vznikají jako úlomky a fragmenty z různých plastových výrobků, mnoho mikroplastů je přidáváno například do kosmetických výrobků (zubní pasty apod.).  Tyto malé částice se obtížně odstraňují z odpadních vod, neboť současné technologie je nedokáží dostatečně efektivně oddělit a dostávají se tak přímo do životního prostředí. Malá velikost umožňuje vodním živočichům je přijímat s potravou a mikroplasty se tak stávají součástí potravního řetězce s dosud neznámými dopady.

Proto už v roce 2015 označila Evropská komise v Akčním plánu EU pro oběhové hospodářství plasty jako klíčovou prioritu. Komise přijala závazek připravit strategii, která se bude plasty zabývat v celém jejich životním cyklu. Výsledkem je Strategie pro plasty, která představuje základní vizi nového pohledu na plasty v oběhovém hospodářství. Je nezbytné zaměřit se na výrobu a používání plastů, aby plastové výrobky již od svého vzniku respektovaly principy oběhového hospodářství/cirkulární ekonomiky – tedy byly opětovně použitelné, opravitelné a recyklovatelné. Do roku 2030 mají být všechny používané plasty buď opětovně použitelné, nebo recyklovatelné. Recyklace rovněž přispěje ke snížení emisí skleníkových plynů a sníží závislost zemí EU na importu fosilních paliv. Dalším úkolem je snížit únik plastů a mikroplastů do životního prostředí.

Dokument ke stažení:

• Strategie pro plasty

• Strategie pro plasty - příloha 

Zdroj: MPO

Redakce časopisů PRO města a obce a Odpadové fórum mapují stav odpadového hospodářství v českých městech a obcích. S prosbou o spolupráci se obracíme i na Vás – naše čtenáře z městských a obecních úřadů – a prosíme Vás o vyplnění krátkého online dotazníku. Výsledky nám pomohou se základní orientací, jak jednotlivé obce a města přistupují k zajištění odpadového hospodářství, a stanou se podkladem pro další podrobnější šetření a analýzy. Zároveň mohou sloužit jako zdroj informací pro jednání o osudu zákona o odpadech, který minulá vláda odložila a nová se jím bude muset brzy zabývat. Dotazník, jehož vyplnění Vám nezabere více než 5 minut, najdete na www.tretiruka.cz ZDE.