V pondělí 18. prosince 2017 od 14.00 hodin se ve Strakově akademii uskuteční schůze vlády. Hlavním bodem jednání vládního kabinetu bude programové prohlášení vlády. Z pohledu životního prostředí lze očekávat body týkající se především odpadové legislativy, hospodaření s vodou a sucho, zákony spojené s procesem EIA nebo kvality ovzduší.

Jeden hříšník se starým a špatně seřízeným motorem vydá tolik prachových částic, kolik jich vyprodukují tisíce nových autobusů. Zhruba deset procent nejhorších hříšníků totiž způsobilo 40 % všech emisí částic. Tak zní jeden z výsledků měření znečištění ovzduší loděmi v Praze. Problém je ale zejména na legislativní úrovni. Lodě v průběhu jejich užívání nemusí procházet žádnými technickými kontrolami. Pochopitelně je důležité, aby lodníci měli správně seřízený motor a náležitě se o něj starali.

Městská část Praha 5 nechala na základě podnětů od občanů bydlících na Janáčkově nábřeží změřit u renomovaných odborníků z ČVUT a Akademie věd ČR emise lodí. Emise částic u „nejhorších“ lodí jsou desetinásobky emisí plavidel s novými motory. Plavební komory a náplavky, kde kotví lodě – to jsou místa na Vltavě s nejvyšším počtem částic na centimetr krychlový. Prokázala to měření provedená experty z ČVUT. 


Rozptyl naměřených hodnot je ale značný, protože některé lodě mají relativně nové moderní motory, zatímco jiné lodní motory jsou desítky let staré, a u mnohých lodí jsou navíc ve špatném technickém stavu, což je v těch nejhorších případech patrné i pouhým okem – stoupá z nich šedý až černý kouř.
Uvedl to mj. doc. Michal Vojtíšek, Ph.D., z Fakulty strojní ČVUT v Praze na středeční prezentaci výsledků měření emisí v prostoru plavební komory Smíchov i kvality okolního ovzduší na mimořádném, veřejně přístupném společném zasedání Výborů územního rozvoje a životního prostředí a Komise dopravní MČ Praha 5.

„Naftové motory obecně produkují velké množství pevných částic i oxidů dusíku. U silničních vozidel emise částic výrazně snižují filtry, emise oxidu dusíku redukční katalyzátory. U nesilničních motorů, včetně těch lodních, se filtry a katalyzátory zavádějí s nějakým zpožděním, neplatí pro ně tak přísné emisní normy a nepodléhají kontrolám. Emise mezi jednotlivými naftovými motory se tak liší až o několik řádů, starý lodní motor ve špatném stavu může vyprodukovat tolik částic jako několik tisíc nových autobusů,“ řekl Michal Vojtíšek.

Podle něj orientační stanovení emisí vzorkováním vzduchu nad hladinou po průjezdu jednotlivých lodí poukazují na relativně vysoké emise částic i oxidů dusíku (NOx). Průměrné hodnoty (cca 6 x 1015 částic, 1,7 g částic a 74 g NOx, vše vyjádřeno na kg paliva – a tato čísla mohou být a pravděpodobně budou ještě upřesněna) jsou násobně vyšší, než uvádějí 5–10 let staré studie pro silniční vozidla.

Výsledky ukazují, že v určitých místech jsou emise z lodí větší problém než z aut, třeba u Dětského ostrova. "Měření prováděli největší odborníci v ČR, jsou nezpochybnitelná a musí se řešit co nejdříve. My v tom máme svázané ruce, nejdříve musí dojít ke změně legislativy. Když jsme toto téma otevřeli, rádi budeme nadále nápomocni, aby zákonodárci přijali změny co nejdříve. Vzhledem k tomu, že příští jaro máme otevřít kompletně zrekonstruovaný Dětský ostrov, jsou tyto výsledky pro mě velmi důležité,“ uvedl starosta MČ Praha 5 Ing. Pavel Richter.

Hnací motory výletních lodí v oblasti historického centra a plavební komory jsou navíc provozovány při velmi nízkém zatížení, což je z hlediska emisí částic, a zejména rakovinotvorných polycyklických aromatických uhlovodíků, nejhorší provozní režim. Spaluje se totiž relativně málo paliva, ochlazuje se spalovací prostor, kvalita spalování klesá, vlivem nízkých teplot výfukových plynů se ve výfukovém potrubí tvoří úsady a snižuje se, pokud je jimi motor vybaven, účinnost katalytických zařízení.


U lodních motorů velmi záleží na kvalitě konstrukce, výroby, seřízení, údržby a obsluhy motoru a na klimatických a provozních podmínkách. Podle docenta Vojtíška je nejefektivnější řešení nepříznivých dopadů lodní dopravy v zásadě „jednoduché“. Nejprve je nutné seřídit motory a pečlivě je udržovat. Následně je nutné přistoupit k výměně starých nevyhovujících motorů za modernější. „Jenže k tomuto technickému řešení nemůžeme nutit majitele a provozovatele lodí, problém technický se stává problémem legislativním,“ uzavřel docent Vojtíšek, s tím, že u relativně velmi malého počtu historicky cenných plavidel s dobovými motory by se měla udělat výjimka.


Jeho názor podpořil Miroslav Čacký, jeden z účastníků zasedání z řad veřejnosti a zároveň předseda spolku Zdravý rozum. V diskusi připomněl, že „pokud má loď motor z roku 1952, byl jí provoz povolen na základě tehdejších platných pravidel a od té doby se nemusela kontrolovat“.

„Je třeba vyvolat širokou debatu. Inspirace je možná v zahraničí, není potřeba vymýšlet nic nového – stačí se podívat například do Hamburku nebo na Dunaj,“ říká předsedkyně Výboru územního rozvoje MČ Praha 5, Ing. arch. Zuzana Hamanová.



 

Globalizace a mezinárodní obchod během posledních dvou dekád přispěly k významné redukci světové chudoby. Lidstvo však čelí dalším problémům, jako je změna klimatu, degradace životního prostředí a růst nerovností mezi regiony. Obchodní politika zde může hrát zásadní roli.

Výzev je zde celá řada. Kácení lesů a nelegální obchod se dřevem. Výsadba palmy olejné, která se používá v potravinářství, kosmetice i jako příměs do biopaliv a přitom devastuje původní deštné lesy Indonésie. Obchod s ohroženými druhy živočichů a rostlin, po kterých roste poptávka zejména v rychle rostoucích asijských ekonomikách. Nelegální rybolov, jehož obrat je odhadován na 10 miliard euro ročně a souvisí s úbytkem ryb ve světových oceánech. Tristní pracovní podmínky v továrnách známých jako „sweatshopy“ v zemích jako Bangladéš, Čína nebo Mexiko. Seznam příkladů by mohl pokračovat.

EU usiluje, aby partneři, se kterými obchoduje, na tyto výzvy reagovali. Z toho důvodu obsahují dnešní dohody o volném obchodu kapitoly se závazky pro podporu udržitelného rozvoje. Cílem těchto kapitol je posílit dodržování domácích i mezinárodních pracovních a environmentálních standardů. Spolupráce probíhá na základě pravidelných jednání, do kterých je zapojena občanská společnost na straně EU i partnerské země.

První vlaštovkou byla v roce 2011 obchodní dohoda s Jižní Koreou, nyní se provádí již šest takovýchto dohod, které obsahují kapitolu věnovanou udržitelnému rozvoji. Mimo dohodu s Jižní Koreou se jedná o dohody se státy střední Ameriky, andskými zeměmi (Kolumbie, Peru, Ekvádor), Moldavskem, Gruzií a Ukrajinou. Kapitola k obchodu a udržitelnému rozvoji se objevuje také v dohodách s Kanadou, Singapurem a Vietnamem, které zatím ještě nejsou předběžně prováděny. Aktuálně probíhají vyjednávání se zeměmi jako Indonésie, Mexiko nebo sdružení Mercosur v Jižní Americe, jejichž součástí je také diskuze o podobě kapitol k obchodu a udržitelnému rozvoji. V porovnání se situací před šesti lety význam těchto kapitol narůstá a jejich text je také propracovanější.

Obchod jako nástroj k udržitelnému rozvoji

Řada obchodních partnerů EU (nevyjímaje některé rozvinuté země) neratifikovala základní úmluvy Mezinárodní organizace práce (ILO). Tyto dohody se týkají témat jako dětská práce, nucená práce, svoboda sdružovat se do odborů, pracovní diskriminace apod. Obchodní partneři EU se v kapitolách k udržitelnému rozvoji zavazují k ratifikaci a efektivnímu provádění těchto úmluv. Za významné považuje EU také mezinárodní úmluvy v oblasti životního prostředí, jako je například nedávno dojednaná Pařížská dohoda o změně klimatu. Pracovní a environmentální standardy jsou důležité nejen pro rozvoj daného státu, ale i pro evropské spotřebitele, více ZDE

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

Absolvent Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Tomáš Urban tak ve funkci vystřídá dlouholetého ředitele Marka Riedera, který od letošního podzimu vede Český hydrometeorologický ústav. Nového ředitele uvede do funkce ministr Richard Brabec 2. ledna 2018.

Vystudovaný inženýr Urban je úspěšným manažerem se zkušenostmi v oblasti životního prostředí. Od roku 1991 působil na manažerských pozicích ve společnostech zaměřených na ICT. V roce 2009 nastoupil jako ředitel pro Českou republiku a Slovensko do společnosti Det Norske Veritas, jedné ze tří největších společností na světě zabývající se audity a hodnocením standardů ISO, kvality řízení firem, řízení rizik a mj. také hodnocením životního prostředí. Od prosince roku 2014 pracuje v České inspekci životního prostředí, mj. jako ředitel sekce ekonomické, organizační a technické podpory, v nedávné době řídil Oblastní inspektorát ČIŽP Praha.

Kvůli odchodu bývalého ředitele Riedera do čela ČHMÚ bylo na pozici ředitele VÚV vypsáno standardní výběrové řízení, do něhož se přihlásilo 6 uchazečů. Rada VÚV TGM, která o kandidátovi rozhodla hlasováním, jako vítěze konkurzu určila právě Tomáše Urbana a doporučila jej ministrovi Brabcovi ke jmenování do čela ústavu.

„Podal ucelenou představu o řízení ústavu a jeho samotném rozvoji. V odborné oblasti mezi priority pana Urbana patří zachování souladu všech forem užívání vodních zdrojů s požadavky ochrany vod a vodních ekosystémů při současném zohlednění opatření ke snížení škodlivých účinků na vodní zdroje. Jeho cílem je upevnění pozice ústavu v lokálním i mezinárodním kontextu,“ doplňuje k výběru kandidáta předsedkyně Rady VÚV TGM Anna Hrabánková.

Ministr Brabec od nastupujícího ředitele očekává, že bude pokračovat v ministerstvem nastavených úkolech, zejména v boji proti suchu: „Přeji novému řediteli úspěšná léta v čele VÚV. Výzkumný ústav vodohospodářský TGM je pro ministerstvo klíčovou expertní institucí pro oblast problematiky sucha a nedostatku vody, tímto tématem se zabývá více než 20 let. V současné době se intenzivně věnuje výčtu dopadů změn klimatu na vodní režim. Podílí se na tvorbě plánů i on-line systému pro zvládání sucha a spuštění komplexního monitoringu v suchem nejvíce postižených lokalitách. Těch úkolů, které před výzkumným ústavem teď stojí, je opravdu mnoho a bude nutné, aby při jejich plnění měl oporu ve svém vedení,“ říká ministr Richard Brabec.

Čerstvě jmenovaný ředitel VÚV TGM Tomáš Urban k tomu dodává: „Svou roli vnímám především v další podpoře VÚV, který si již vydobyl pevnou pozici mezi odbornou komunitou, a v zajištění odborného rozvoje pracovníků. Rád bych uplatnil své zkušenosti jak ze státní správy, tak i ze sféry soukromé, a dále zvyšoval prestiž ústavu i mimo českou odbornou veřejnost, udržel si a také získal nové špičkové odborníky a samozřejmě se pokusím do činnosti ústavu vnést určitou pragmatičnost spojenou s mou oblíbenou tematikou IT.“

Evropský parlament, Komise a Rada včera v rámci trialogu dosáhly prozatímní dohody týkající se zahrnutí emisí z využívání půdy a změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) do klimatických cílů EU do roku 2030. Tento krok je v souladu se závazky stanovenými v pařížské klimatické dohodě. Předběžná dohoda musí být nyní formálně schválena Evropským parlamentem a Radou.

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů vyšla ve Sbírce předpisů ČR pod číslem 448/2017 Sb. s účinností od 1. ledna 2018.

Účelem navrhované právní úpravy je transpozice směrnice Komise (EU) 2015/1787  ze dne 6. října 2015, kterou se mění přílohy II a III směrnice Rady 98/83/ES  o jakosti vody určené k lidské spotřebě.

Způsob provedené transpozice zohledňuje i stávající problémy s kvalitou dodávané pitné vody v České republice. Praxe ukázala, že provádění kontroly kvality vody až u spotřebitele nelze považovat za dostatečně preventivní a kontrolu je nutné provádět již v průběhu výroby a distribuce pitné vody. Některé části směrnice Komise (EU) 2015/1787  jsou transponovány novelou zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Jedná se především o zpracování tzv. monitorovacího programu, dále bude zákonem o ochraně veřejného zdraví uložena provozovatelům vodovodů pro veřejnou potřebu povinnost zpracovat posouzení rizik s tím, že komplexnost posouzení rizik bude diferencována podle složitosti systému zásobování. Konkrétní požadavky na analytické metody, metody techniky odběru vzorků a minimálního rozsahu sledování kvality vody budou transponovány částečně novelou vyhlášky č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, a částečně předloženou novelou vyhlášky č. 428/2001 Sb.

V rámci novely vyhlášky je dále upřesněn obsah plánu financování obnovy vodovodů a kanalizací a jsou podrobněji popsána pravidla pro jeho zpracování. Novela vyhlášky reaguje nejen na změny zákona č. 258/2000 Sb. a vyhlášky č. 252/2004 Sb., ale také například na změnu nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, a dále vychází z poznatků z praxe.

Datum nabytí účinnosti vyhlášky je 1. ledna 2018.

Dokument ke stažení:

zd_KORNASRBQEBW.docx

ma_KORNASRBQEBW.docx

pz_KORNASRBQEBW.docx

Dne 29. listopadu 2017 projednala a schválila vláda ČR dokument s názvem „Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem v České republice“. Tím byl završen proces aktualizace koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem, probíhající průběžně od roku 2014. Návrh aktualizace koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem byl podroben procesu strategického posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. proces SEA), včetně přeshraničního veřejného projednání s okolními státy.

Aktualizace dříve platné Koncepce z r. 2002 byla zpracována v souladu s požadavky směrnice Rady Evropské unie č. 2011/70/Euratom, kterou se stanoví rámec Společenství pro odpovědné a bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem.

Zároveň vycházela z analýzy situace v oblasti nakládání s nízko a středněaktivními odpady, ze stavu přípravy hlubinného úložiště pro radioaktivní odpady a vyhořelé jaderné palivo, proběhlých legislativních změn a programových dokumentů vlády a z mezinárodních zkušeností a trendů. Dalšími motivy pro provedení aktualizace koncepce je legislativní vývoj v EU doporučení MAAE a OECD/NEA.

Vyhodnocení Koncepce a vypořádání podaných námětů a připomínek je zveřejněno na webové stránce: https://www.surao.cz/koncepce.

Specifickou podmínkou nad rámec obvyklého složení konsorcia je v tématu EU-India water co-operation (SC5-12-2018) účast minimálně tří institucí z Indie. Podrobné informace týkající se účasti indických subjektů v této výzvě naleznete na stránkách Department of Science nad Technology a na stránkách Department of Biotechnology. Uzávěrka jednostupňové (!) výzvy je 27.2.2018 a do 12.3.2018 musí být na indická oddělení ministerstva dodány papírové kopie projektu.

Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu se Státní energetickou inspekcí (SEI) intenzivně pracují na novele zákona, která umožní regulovat tok peněz k majitelům příliš ziskových obnovitelných zdrojů. Samotné kontroly mají být v příštím roce a zaměří se hlavně na firmy, jež čerpaly investiční i provozní dotaci. Tyto kontroly si vyžádala Evropská komise v podmínkách notifikace veřejné podpory pro obnovitelné zdroje energie v Česku, vydané v listopadu loňského roku. Pracovní návrh příslušné novely už je hotový, týdeníku Euro se jeho znění podařilo získat. Co se zde píše? Více ZDE

Zdroj: EURO

Více na: https://www.euro.cz/byznys/preplacene-bioplynky-1386107?utm_source=euro_cz&utm_medium=newsletter&utm_campaign=clanek#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylink Více na: https://www.euro.cz/byznys/preplacene-bioplynky-1386107?utm_source=euro_cz&utm_medium=newsletter&utm_campaign=clanek#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylink

Cenu Inženýrské akademie ČR za vynikající realizovaný technický projekt získala vírová turbína instalovaná v areálu malé vodní elektrárny Želina. Turbína využívající malé spády funguje s účinností až 85%.

„V podmínkách České republiky, kde hydropotenciál důležitých lokalit je již vyčerpán či není z různých příčin prakticky využitelný, jsme se zaměřili na řešení využití toků s nízkým spádem a průtokem,“ říká Aleš Laciok, manažer projektů výzkum a vývoj ČEZ. Jak dodal, po celkové instalaci a úspěšně skončených komplexních zkouškách odstartoval provoz dvojice vírových turbín 1. července 2016.

Inovativní řešení vírové turbíny spočívá ve způsobu využití energie vody. Zatímco do oběžného kola vstupuje voda ve směru osy rotace, za ním se pohybuje proti směru rotace kola a vytváří vír (odtud vírová turbína). Jde tedy o opačný princip než například u turbíny Kaplanovy, kde se rozvaděčem vodě uděluje rotace před vstupem do turbíny. Princip tak umožňuje vírové turbíně fungovat bez spirály a rozváděcího kola. Protože je navíc schopna pracovat s vyššími otáčkami, není u ní nutností instalace převodovky. Celkově je tak vírová turbína konstrukčně jednodušší a tudíž finančně méně nákladná, což ji předurčuje k širšímu nasazení.

„Vírová turbína má uplatnění v lokalitách se spádem cca 1 až 5 metrů a s průtokem již od 0,2 m³/s. Lze ji tedy využít na jezech, starých náhonech a vodních elektrárnách k rekonstrukci, při projektech využití odpadní vody tepelných elektráren a podobně,“ vypočítává možnosti prof. František Pochylý z VUT v Brně, jehož tým pracoval na vývoji novinky již od roku 2000.

Skupina ČEZ podpořila další vývoj vírové turbíny od roku 2010. Jednalo se o výpočtové modelování, hydraulické návrhy a modelové zkoušky pro různé varianty uspořádání  jednostupňové a dvoustupňové vírové turbíny. Na základě těchto prací byla navržena pro konkrétní lokalitu nejvhodnější varianta řešení.

V roce 2016 proběhla pilotní instalace prvních dvou násoskových vírových turbín na malé vodní elektrárně Želina na řece Ohři, kterou provozuje ČEZ (organizačně spadá pod Elektrárnu Tušimice). Obě turbíny mají potenciál vyrobit zhruba 200 MWh za rok, a pokrýt tak spotřebu elektrické energie téměř stovky domácností. Od spuštění do konce listopadu 2017 obě turbíny vyrobily 177 MWh elektrické energie.

Za převratný objev byl jeho autor již dříve vyznamenán Cenou města Brna v kategorii technický pokrok a Cenou ministryně školství, mládeže a tělovýchovy za výzkum. Letos se k těmto ocenění tak přidává i Cena Inženýrské akademie ČR za vynikající realizovaný technický projekt.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Ústí nad Labem uložili pokutu dva miliony korun společnosti LAGRON s.r.o. Firma nerespektovala lesní zákon a v zákonné lhůtě dvou let nezalesnila cca deset hektarů holin vzniklých po rozsáhlých těžbách, které nechala v roce 2015 provést u obcí Stebno a Chvalov na Ústecku.

Letos, tedy po uplynutí lhůty pro zalesnění, inspektoři provedli na vytěžených místech kontrolu. Zjistili, že společnost LAGRON svou zákonnou povinnost nesplnila. „Nezalesněná plocha pro představu odpovídá zhruba deseti fotbalovým hřištím. Firma se tedy svou nečinností dopustila poměrně rozsáhlého poškození životního prostředí. Byla přerušena kontinuita lesa. Vznikly podmínky pro působení různých škodlivých činitelů i na okolní lesy – například větru či vodní eroze,“ popsal důsledky nezalesnění Erik Geuss, ředitel ČIŽP.

Společnost LAGRON má les pronajatý a tvrdí, že proto za porušení lesního zákona není odpovědná. „Ze smluv mezi vlastníkem lesa a firmou ale jednoznačně vyplývá, že na ní přešly veškeré závazky vlastníka lesa," doplnil Jaroslav Vacek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ústí nad Labem.

Za kácení u obcí Stebno a Chvalov přitom inspektoři ČIŽP společnosti LAGRON už dříve uložili pokutu 234 tisíc korun. Firma totiž vytěžila i místa, na kterých měly stromy zůstat. Při přibližování vykáceného dřeva navíc byly odřeny kmeny dalších cca 60 rostoucích stromů. Ošetření poškozených dřevin však nebylo zajištěno.

Oběhové hospodářství nepřestavuje pro společnost FCC ČR žádné překvapení. Podle obchodního ředitele společnosti Petra Morávka je zapotřebí, aby ke splnění jakýchkoli cílů v odpadovém hospodářství existovala reálná možnost, kam vznikající toky odpadu umístit.

Oběhové hospodářství představuje současný trend. Jak se na tento přístup dívá společnost FCC?

Společnost FCC ČR před více než deseti lety začala nabízet na trhu s odpady v ČR vlastní systém oběhového hospodářství. K tomuto kroku jsme dospěli zejména na základě rostoucích požadavků zákazníků, kteří žádali větší zapojení technologií do odpadového hospodářství, tedy materiálové, případně energetické využívání odpadů. Společnost FCC ČR v té době začala mohutně investovat např. do výstavby kvalitních třídicích linek, do technologií na výrobu alternativního paliva, do linek na zpracování polystyrenu, biodegradačních ploch, výroby rekultivačních materiálů. Samotné oběhové hospodářství nás v zásadě nepřekvapilo díky včasnému vyhodnocení situace v nedávné minulosti.

Evropskou unií připravovaný balíček k oběhovému hospodářství obsahuje řadu cílů. Jaký na ně máte názor a kde si myslíte, že bude mít Česko problém s jejich dosažením? Ke splnění jakýchkoli cílů v odpadovém hospodářství je zapotřebí, aby existovala reálná možnost, kam vznikající toky odpadu umístit. Představuje to určitou soběstačnost, v rámci již fungujících nebo plánovaných technologií v ČR. Hlavní problém lze spatřit v absolutním nedostatku těchto kapacit. Jako příklad je možné uvést spalovací kapacity, neboli jednotlivá ZEVO v ČR (Liberec 90 000 t/rok, PS a.s. současně 330 000 t/rok při rozšíření bude cca 400 000 t/rok, SAKO Brno 250 000 t/rok, Plzeňská spalovna 90 000 t/rok). Z prezentací MŽP je odborná veřejnost přesvědčována, že rok 2024 bude rokem posledním pro přímé ukládání odpadů na skládky. Sečteme-li kapacity všech spaloven „TKO“ a „O“ odpadu v ČR, nedostaneme se ani ke 30 % hmotnosti produkovaného TKO v ČR. A to jsme počítali pouze TKO od občanů. Velké množství odpadů podobných TKO vzniká u živnostenských zákazníků. Takže opět nerudovská otázka „kam s nimi“…

Výše jsme se dotkli zásadního problému – odpadu, který je nejvíce vidět, tedy „TKO“. Aktuálně nastaly obrovské odbytové problémy plastové separace. Ukázalo se, že jsme příliš zranitelní závislostí na zahraničních odběrech. V případě plastů se zejména jedná o čínský trh, který svým odmítavým stanoviskem k přijímání plastového odpadu zapříčinil přeplněnost skladů v ČR.

Pokud rok 2024 bude skutečně znamenat konec skládkování, kam bude FCC směřovat svůj byznys? Přeci jenom provozuje 11 skládek a zajišťuje služby pro 1,2 obyvatel…

Z velké části jsem na tuto otázku odpověděl v úvodu. Výhodou FCC ČR, stejně jako v případě jiných firem se zahraniční majetkovou účastí, je to, že můžeme poměrně dobře analyzovat a předvídat situaci, která zřejmě nastane v ČR. Pečlivě jsme sledovali vývoj odpadového hospodářství v Německu a v Rakousku. Tam byl proces ukončení přímého skládkování odpadu přijat a realizován. Z vlastních firem působících na zahraničních trzích tedy máme dostatek poznatků, které nám pomáhají odhadnout REÁLNÝ vývoj odpadového hospodářství v ČR.

Pro zjednodušení odpovědi lze říci, že již v minulosti byla vedením FCC ČR přijata taková opatření, která zajistí našim zákazníkům kompletní servis a služby. Naše současné areály se za posledních deset let zásadně změnily. V těchto areálech vznikají překládací stanice odpadů, sběrné dvory pro občany, třídicí linky pro úplnou separaci využitelných komodit, linky na výrobu alternativního paliva atd. Navíc, v současné době již pro naše společnosti v ČR představuje obrat na skládkách cca 8 % celkového obratu.

MŽP zveřejnilo aktuální odpadová data za rok 2016, kde konstatuje, že celkově produkce všech odpadů klesá krom komunálních odpadů. Kde vidíte příčinu?

Otázkou je, zda za poklesem produkce odpadů můžeme vypozorovat cílenou, zejména legislativní činnost, nebo má jinou příčinu. My až tak optimističtí v poklesu produkce odpadů nejsme. Stačí se podívat na vypisované a následně realizované sanační projekty. S nadsázkou lze říci, že se tyto zakázky na nějakou dobu téměř zastavily. Pak samozřejmě nemohly vznikat odpady ze sanačních projektů, které vždy znamenaly nezanedbatelný podíl na celkovém statistickém čísle. Ke snížení produkce odpadů určitě přispěli zahraniční investoři, kteří přivážejí do Čech technologie optimalizované ve smyslu produkce odpadů. Dále lze pozorovat pozitivní trend spočívající v přesunu odpadů, zejména odpadů z podskupiny komunálních odpadů, do využitelných odpadů. Domníváme se, že v ČR je poměrně vysoký stupeň vytříditelnosti, tedy poměr vyseparovaného odpadu k nevyužitelnému TKO. Určitě lze v tomto případě ocenit přístup obcí a aktivní činnost společnosti EKO-KOM. Za nárůstem celkového množství TKO vidíme především souvislost s růstem hospodářství v ČR.

Čína hodlá omezit dovoz některých odpadů. Jak se na tento problém díváte?

Jaký to může mít dopad? Toto je již minimálně půl roku smutnou realitou. Docházíme k závěru, že se na třídicích linkách už nevyplácí třídění několika složek. více čtěte ZDE

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

Fenomén chytrých měst se v posledních letech rozšířil neuvěřitelnou rychlostí. Firmy poskytující služby pro města a obce do svých portfolií zařadily slovo „chytrý“ před velkou část svých produktů. Chytrá města by ale měla zejména umět hospodařit se svými zdroji – ať už se jedná o finance, materiály, vodu či energie. A zde nastupují koncepce měst skutečně efektivních – cirkulárních.

“Koncept chytrých projektů má potenciál. Stejně tak, jako každý jiný koncept, který dává smysl v rozvoji dlouhodobé udržitelnosti. Mám však obavy, že není zcela dobře pochopen právě na úrovni samospráv. V následujícím období by měla být pozornost věnována vysvětlování samotné podstaty, ukázkám dobře fungujících konceptů a kroků, které jsou nutné pro zavádění inovací do praxe nezbytné. Spoustu zastupitelů zaujmou nové chytré technologie na různých velerzích či při prezentaci konkrétních firem, ale nedokáže je správně zasadit do ekosystému svého města,” říká Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky.

Hledání souladu pro nastavení dlouhodobé vize města, která vytváří půdu pro aplikaci konkrétních, skutečně potřebných technologií pro zefektivnění celého městského ekosystému a hospodaření se zdroji, bude i předmětem letošní konference ODPAD ZDROJEM, která bude probíhat tematicky v prostorách energeticky soběstačného hotelu Na Farmě v Choťovicích ve dnech 8. – 9. března 2018. Zastupitelé se během dvou dnů konference seznámí jak s vizemi chytrých a cirkulárních měst, tak i s příklady dobré praxe správného umístění ekoinovativních technologií do praxe. “Nad aplikací nových systémů do praxe by se mělo, jak se říká, „dát dohromady pár chytrých hlav“ a skutečně projednat, zda-li se jedná o správný směr nebo jen nevhodně vynaložené peníze na krátkodobý marketing města. Musíme učit zastupitele vnímat technologie jako součást jejich města, která umožňuje úspory, efektivitu a budování kvalitního prostředí pro obyvatele,” dodává Jonášová. Hlavním pilířem konference bude však, jak tomu bylo i v předchozích letech, efektivní odpadové hospodářství měst a obcí.

Zastupitelé měst a obcí si dnes mohou pořídit chytrá dětská hřiště, na stavbu kanalizace použít chytré materiály nebo obec vybavit chytrými odpadovými nádobami. S absencí dlouhodobé koncepce a strategie, která by určovala jakým směrem tyto “chytré cesty” směřují, se však často jedná jen o investice vytržené z konceptu.

Vystřídají chytrá města chytré obce?

Prosazování nových přístupů je však ve velkých městech běh na dlouhou trať. Samotné schvalování strategií a vizí v oblasti udržitelného rozvoje trvá často roky a implementace pak podléhá složitým výběrovým řízením, kdy se hraje na cenu a ne na ekologické parametry, které je při realizaci možné uplatňovat. Menší města a obce jsou navíc mnohem flexibilnější a díky rychlému rozhodování vidíme potenciál v rozvoji chytrých obcí a menších měst. Těm se vyplatí pozornost věnovat už z jednoduchých statistických důvodů. Ve městech a obcích do 10 000 obyvatel žije půlka české populace.

Chytré technologie aplikované bez dlouhodobé koncepce mohou být jen smršť neefektivně investovaných prostředků.

Martin Sedlák, ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost, který na akci představí možnosti zvýšení energetické soběstačnosti měst a obcí s příklady využití obnovitelných lokálních zdrojů energie k připravovanému programu dodává: “Stále cenově dostupnější řešení, jaké jsou lokální instalace obnovitelných zdrojů energie a baterií umožňují obcím zvýšit svoji energetickou nezávislost. Normou se začínají stávat kancelářské budovy a školy využívající solární energii z fotovoltaických panelů umístěných na střeše nebo fasádě. Na konferenci představíme příklady nejlepších realizací téměř energeticky soběstačných budov realizovaných v Česku i zahraničí.” Sekce energie bude doplněna i o efektivní využívání odpadních materiálů, využívání energetického potenciálu odpadních vod či správně fungující spolupráce mezi obcemi a stávajícími biplynovými stanicemi v jejich okolí.

Tradičně, a jak z názvu samotné konference vyplývá, se bude velká část programu věnovat hlavně tématům efektivního využívání odpadů a cirkulární ekonomice. Účastníci se seznámí s nejaktuálnějšími legislativními výhledy, které za oblast odpadového hospodářství představí ředitel oboru odpady Ministerstva životního prostředí, pan Jaromír Manhart. I přes neúspěch schválení připravovaného Zákona o odpadech totiž platí zákaz skládkování recyklovatelných či biologicky rozložitelných odpadů po roce 2024 a obce se na tyto změny musí začít připravovat i nyní. Akci tak doplní série praktických workshopů, kde se účastníci seznámí s inovacemi v odpadovém hospodářství, nejzajímavějšími projekty realizovanými v roce 2017 či s technologickými aplikacemi, které pomáhají rozvíjet odpadářskou osvětu i mezi obyvatele.

V sekcích VODA a STAVBY jsou připraveny například návody na správné nastavení komplexních systémů vodního hospodářství na úrovni obcí a praktické návody na zelené veřejné zadávání. Soutěžení na nejnižší cenu se totiž stává přežitkem a nově mohou zastupitelé obcí požadovat například využití druhotných surovin při stavbách či recyklaci vyzniklých odapdů oproti stále častému skládkování.

Konference probíhá pod laskavou záštitou Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu.

Více informací o akci nalezente na webových stránkách www.odpadzdrojem.cz.

Výzvy pro předkládání projektů v oblasti SC5 byly publikovány 27.10.2017. Jedná se o výzvy "Building a low-carbon, climate resilient future: climate action in support of the Paris Agreement" a "Greening the economy in line with the Sustainable Development Goals (SDGs)".  Seznam všech témat pro období 2018-2019 spolu s daty uzávěrek, typem nástroje i přímým odkazem na detailní popis témat na účastnickém portálu naleznete ZDE.