Recyklace papíru je úspěšná: K recyklaci se shromažďuje 72,5 % (60 milionů tun) veškerého papíru spotřebovaného v Evropě a 83 % (50 milionů tun) z takto sebraného papíru se recykluje v evropských i českých papírnách. Evropské i české papírenské podniky během posledních 20 let neustále zvyšují objem papíru určeného k recyklaci. V České republice se aktuálně dosahuje již 68% sběru ze spotřebovaného papíru.

Evropský papírenský průmysl včetně českého je do budoucna připraven recyklovat jakýkoliv papír shromážděný kvalitními sběrnými systémy, které splňují normy tohoto odvětví.  V návaznosti na stále vyšší dostupnost kvalitních surovin se evropský i český papírenský průmysl zavázal zvýšit v nadcházejících letech kapacitu pro využití recyklovaného papíru až na své technické limity, aby evropské společnosti zajistil recyklaci papíru spotřebovaného v Unii. Základním předpokladem pro dosažení tohoto cíle je další zlepšení kvality papíru pro recyklaci tím, že se změní nevyhovující systémy sběru papíru v některých zemích Evropy (např. jako součást sběru směsného odpadu) na systémy separovaného sběru. Český systém sběru je založen na separaci, nicméně umožňuje duální sběr materiálů, který se v některých obcích uplatňuje. Český papírenský průmysl je zastáncem maximálního omezení používání tohoto systému.

Během posledních 10 let umožnila čínská vláda zvýšený dovoz papíru určeného k recyklaci, aby tak splnila rostoucí potřeby čínských papíren, které dodávají obalový materiál pro čínskou ekonomiku orientovanou na vývoz. Evropa souběžně zvýšila své recyklační cíle a sběrné systémy, jako je např. systém „směsného komunálního odpadu“, z kterého je produkován papír pro recyklaci nízké kvality. Tento sběrový papír není většinově předmětem zájmu evropského papírenského průmyslu.  Tento materiál našel svůj trh na Dálném východě, a to zejména v Číně.

V nedávné době zavedla Čína opatření, kterými brání dovozu řady materiálů pro recyklaci nízké kvality získávaných z odpadů. Nejedná se pouze o papír!  Čína tak učinila jednostranně a bez patřičných lhůt, a tím neumožnila se na novou situaci připravit. Následkem toho se méně kvalitní materiál hromadí na skladech v obrovských množstvích, protože není vhodný pro recyklaci v Evropě, nebo se likviduje jinými prostředky, včetně míchání s papírem odlišné kvality.

Čínou zavedená opatření i lhůty lze obecně zpochybnit, nicméně současná pozice čínských úřadů je důkazem toho, že nekvalitní papír určený pro recyklaci, který pochází ze směsných sběrných systémů, nemůže být recyklován udržitelným způsobem. „Udržitelným“ míníme každý aspekt tohoto slova: po technické, ekonomické, ekologické i sociální stránce.

• Po technické stránce, protože je recyklace nekvalitního materiálu velmi obtížná.  Úroveň nepapírových složek, který takový materiál obsahuje, způsobuje v procesu recyklace obrovské problémy.

• Po ekonomické stránce, protože celkový proces recyklace – to znamená sběr, třídění a recyklace tohoto materiálu je mnohem méně efektivní než recyklace prostřednictvím systému separovaného sběru.

• Po ekologické stránce, protože z třídění směsného materiálu vzniká mnoho dalšího odpadu, který je třeba dále separovat. A tyto materiály je na rozdíl od systému separovaného sběru nutno znovu zpracovat a ekologicky likvidovat, aby nedošlo k jejich dalšímu nepříznivému vlivu na životní prostředí.

• Po sociální stránce, protože směsné systémy nepomáhají zvyšovat povědomí veřejnosti o péči o naše životní prostředí. Dá se říci, že „podporují“ lidi k tomu, aby se neúčastnili procesu efektivního využívání zdrojů, udržitelného způsobu života a oběhového hospodářství.  Navíc ze směsného sběru vzniká nekvalitní papír pro recyklaci, který nelze v Evropě zpracovávat, nepříznivě ovlivňuje ekonomiku a vytváření dalších pracovních míst v hodnotovém řetězci recyklace papíru.

Evropský i český papírenský průmysl neustále vznáší své připomínky ohledně zavádění směsných sběrných systémů. Od samého počátku, kdy byly poprvé zavedeny, vyjádřil papírenský průmysl svůj nesouhlas a vysvětlil, že jsou přímo v rozporu s evropskými požadavky na vysoce kvalitní suroviny pro recyklaci a že maří snahy podporovat co nejlepší způsoby sběru papíru a tím i dosažení co nejlepších výsledků pro životní prostředí.

Papír pro recyklaci pocházející ze směsných sběrných systémů má potíže s plněním požadavků průmyslové normy EN 643, zavedené v roce 2000, která stanovuje Evropský seznam normalizovaných tříd papíru pro recyklaci.

Závěr:

Evropský i český papírenský průmysl je ochoten recyklovat jakýkoliv papír shromážděný vysoce kvalitními systémy separovaného sběru nebo třídění na zdroji, které splňují normy tohoto odvětví.  Vzhledem k vyšší dostupnosti kvalitních surovin se evropský papírenský průmysl zavázal zvýšit v nadcházejících letech svou kapacitu recyklace, aby evropské společnosti poskytl možnost recyklovat veškerý obnovitelný papíru spotřebovaný v Evropě.  Za tímto účelem bude hlavním hnacím mechanismem transformace sběrných systémů na systémy separovaného sběru v zemích, kde separovaný sběr ještě není zaveden.

Zdroj: CEPI (Evropská konfederace papírenského průmyslu) a ACPP (Asociace českého papírenského průmyslu)

V Úředním věstníku Evropské unie Sdělení komise o technických pokynech pro klasifikování odpadu (2018/C 124/01). Jeho účelem tohoto je poskytnout technické pokyny k některým aspektům směrnice 2008/98/ES o odpadech („rámcová směrnice o odpadech“, anglická zkratka „WFD“) a rozhodnutí Komise 2000/532/ES o seznamu odpadů („seznam odpadů“, anglická zkratka „LoW“) ve znění revidovaném v letech 2014 a 2017. Zejména poskytuje objasnění a pokyny pro vnitrostátní orgány včetně místních orgánů a pro podniky (např. k problematice povolování) ohledně správného výkladu a uplatňování příslušných právních předpisů EU týkajících se klasifikace odpadů, jmenovitě identifikace nebezpečných vlastností, posouzení toho, zda má odpad nebezpečné vlastnosti, a v konečném důsledku klasifikování odpadu jako nebezpečného, nebo nikoliv nebezpečného.

Dokument ke stažení:

Sdělení komise o technických pokynech pro klasifikování odpadu

Na pořadu 12. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, která bude zahájena v úterý 10. dubna, je zařazeno i 3. čtení vládní novely zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Poslanecká sněmovna tak bude rozhodovat i o přijetí řady pozměňovacích návrhů s možným výrazným dopadem na fungování vodního hospodářství v České republice. Vládní novela vodního zákona upravuje především následující ustanovení týkající se: novelizace správy poplatků, implementace rámcové směrnice o vodách, upřesnění definice odpadní vody aj. V průběhu 1. a 2. čtení byla ze strany poslanců předložena řada pozměňovacích návrhů. Za zcela zásadní lze považovat pozměňovací návrh poslance Jana Schillera. Ten prakticky znamená úplný zákaz dovozu odpadních vod s obsahem nebezpečných látek na komunální ČOV. Více ZDE

Přehled programu 12. schůze PSP ČR:

• Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 45/ - třetí čtení

• Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 13/ - druhé čtení 

Zdroj: SOVAK ČR

Rozbité kávovary, rádia nebo boty končí v popelnici mnohdy zbytečně, protože by se daly opravit. Liberecký kraj se chce pokusit o změnu. Dá vůbec poprvé peníze drobným opravářům (informace k výzvě - ZDE), kteří se v kraji snaží vracet poškozené věci zpět do provozu. Živnostníci mohou od kraje dostat 20 až 120 tisíc korun. Peníze mohou použít na vybavení nutné k opravám nebo na režijní náklady svých provozoven. V programu je přes 1,4 milionu korun. Lidé v něm mohou od 30. dubna do 23. května mimo jiné čerpat dotace i na nákup elektrických kompostérů na likvidaci odpadů vzniklých při vaření například ve školních jídelnách nebo na drtiče dřeva. Více ZDE

Zdroj: iDNES.cz

Cílem semináře je představit vybrané iniciativy zaměřené na podporu zavádění nízkouhlíkových energetických technologií. Prezentovat vybrané statistiky a analýzy, které významným způsobem mohou pomoci firmám při hledání odpovědí týkajících se strategií jednotlivých zemí v oblastech energetické bezpečnosti, udržitelnosti a přístupu. Diskutovat trendy zavádění nízkouhlíkových energetických technologií. Téma představí experti OECD a Mezinárodní agentury pro energii. Více ZDE

Světový energetický výhled je každoročně nejočekávanější publikací Mezinárodní energetické agentury, ve kterém predikuje budoucí vývoj na základě nejnovějších dostupných dat a vlastních analýz. Aktuální vydání popisuje svět v energetické transformaci a zdůrazňuje hlavní změny v oblasti energetiky, které jsou hnány především rychlým rozšiřováním a snižováním pořizovacích cen čistých technologií.

Agentura v publikaci například předpovídá, že v příštích 25 letech bude rostoucí energetická poptávka uspokojována hlavně obnovitelnými zdroji a zemním plynem. Především solární energie je a bude jedním z nejlevnějších zdrojů elektřiny, a to zejména díky budoucímu rozšiřování tohoto typu výroben elektřiny v Číně a Indii. Naopak v Evropské unii to bude po roce 2030 síla větru, která bude ve výrobě elektrické energie číslem jedna. Agentura také předpovídá další rozšiřování elektromobilů, které nastane i díky vládní podpoře a klesajícím cenám baterií.

Autoři zprávy dále vysvětlují, že prim budou v energetickém průmyslu zcela jistě hrát především rozvojové země v čele s Indií. Ekonomika těchto zemí roste rapidním tempem, stejně jako jejich populace. Fatih Birol také zdůraznil, že globální rozvoj jaderné energetiky aktuálně není dostatečný pro dosažení dlouhodobých dekarbonizačních cílů a i přes to, že se rozvoj jaderné energetiky přesouvá do Asie, je důležité, aby rozvoj pokračoval i v Evropě u států, které mají pozitivní vnímání této technologie a zkušenosti s jejím provozem. Další informace ZDE

V ČR se poslední dobou ozývají názory apelující na budování třídicích zařízení na směsné komunální odpady. Je však třeba být obezřetný. Tyto hlasy se totiž často ozývají od provozovatelů skládek, kteří v tom mohou hledat cestu, jak obcházet zákaz skládkování po roce 2024. V ČR přitom existují cesty, jak komunální i průmyslový odpad zpracovat v souladu s hierarchií nakládání s odpady. Jednou z nich je výroba tuhého alternativního paliva (TAP). Více ZDE

Ministerstvo pro místní rozvoj, odbor územního plánování, připravilo metodické sdělení ve věci aplikace § 165 odst. 1 a 3 stavebního zákona. Metodický pokyn řeší zejména činnosti pořizovatele po vydání územního plánu, regulačního plánu a jejich změn, po vydání úplného znění územního a regulačního plánu a po schválení zprávy o uplatňování územního plánu. Shrnuje požadavky na  jejich ukládání a zveřejňování, včetně zveřejňování na internetu, a popisuje i možnosti nahlížení do těchto dokumentů a jejich dokladové dokumentace. Metodický pokyn je zpracován v souladu se stavebním zákonem ve znění účinném od 1. 1. 2018.

Dokument ke stažení:

Metodické sdělení

Energetické využití odpadů je v dnešní době, kdy Evropa v čele s Německem nastoupila na cestu snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování využívání obnovitelných zdrojů energie, stále častěji skloňovaným tématem. Jak jsou na tom v oblasti energetického využití odpadů jednotlivé evropské státy a jak energeticky využívá odpad Česká republika? Na tyto a další otázky odpoví následující článek s infografikou, více ZDE

Zdroj: https://oenergetice.cz

V nejbližších letech půjdou na ochranu životního prostředí miliardy korun z národních zdrojů. Ministerstvo životního prostředí spolu se Státním fondem životního prostředí ČR představilo tzv. rámec Národního programu Životní prostředí na příští tři roky. Obce, města a další žadatelé tak získají praktické vodítko, podle kterého si budou moci své projekty rozplánovat na delší časové období.

Plán počítá s vyhlášením celkem 40 dotačních výzev a žadatelé si budou moci sáhnout na finance v objemu přes osm miliard korun, které budou uvolněny z prostředků Státního fondu životního prostředí ČR. První nové výzvy se rozeběhnou již během dubna a do konce roku 2018 se počítá s vyhlášením celkem 17 výzev.

Harmonogram počítá s dotačními výzvami, které se osvědčily v předešlých letech, ale nabídne finanční podporu i na zcela nové typy projektů, např. na snižování světelného znečištění v chráněných krajinných oblastech či rekonstrukci velkokapacitních přivaděčů. Plán reaguje i na chybějící zdroje v Operačním programu Životní prostředí (OPŽP), především v oblasti vodohospodářské infrastruktury.

6,5 miliardy na dostatek kvalitní pitné vody

„Po dotacích na kanalizace a čistírny odpadních vod (ČOV) je velká poptávka, která převyšuje nabídku. Finance z evropských zdrojů jsou pro tuto oblast aktuálně vyčerpané, ale jsme připraveni použít národní zdroje. Na podporu výstavby kanalizací a ČOV, včetně související výstavby vodovodních sítí, půjde pět miliard korun, z toho v letošním roce dvě miliardy na podporu již podaných - a zdůrazňuji pouze kvalitních projektů z OPŽP - na které se díky převisu žádostí nedostaly evropské peníze. V letošním roce chceme rovněž připravit novou strategii financování v oblasti nakládání s odpadními vodami, která bude reflektovat aktuální potřeby v oblasti ochrany vod a bude pro obce zároveň i vodítkem, na které investice a v jakém časovém horizontu bude stát dávat finanční prostředky,“ informuje ministr v demisi Brabec.

„Vedle větších realizací budeme podporovat i menší projekty domovních čistíren, tam, kde je to z pohledu místních podmínek vhodné a kde není z technických či ekonomických důvodů možné připojení na klasickou velkou čistírnu. Důraz klademe také na budování dalších nových zdrojů pitné vody v obcích zejména tam, kde je akutní problém se zajištěním pitné vody pro obyvatele a kde není reálné napojení na dostatečně kapacitní vodárenské soustavy,“ doplňuje ministra ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman.

Čisté ovzduší a zdravý život v obcích

Druhou důležitou oblastí, do které půjdou v následujících letech nemalé finanční prostředky, je zdravé životní prostředí v lidských sídlech. Tam se řadí projekty na snižování zápachu a emisí těžkých kovů ze stacionárních zdrojů znečištění. MŽP počítá také s podporou vozů na alternativní pohony pro samosprávu a příspěvkové organizace. Důležitou součástí celkové koncepce je podpora programů na zlepšování kvality ovzduší, a to včetně zavádění nízkoemisních zón tam, kde je to efektivní.

Úplnou novinkou bude samostatná výzva na snižování světelného smogu v chráněných krajinných oblastech. Dosud byla tato opatření podporována jen v obcích na území národních parků, nyní se přidávají i další lokality.

„Světelný smog působí negativně jak na životní prostředí, tak na lidské zdraví, a pro nás aktuálně představuje velké téma, kterému se chceme věnovat. Obce a města často používají nevhodné, příliš silné, ale přitom málo účinné osvětlení, a zbytečně tak podle odhadů prosvítíme až dvě miliardy korun ročně. Spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu proto chystáme cílené dotační programy na výměny nevhodného osvětlení. Za peníze z nich budou moci obce nakoupit nové lampy, které budou šetřit energii, životní prostředí i zdraví lidí,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

Nové výzvy navážou na ty předešlé, které se již osvědčily a pravidelně o ně bývá veliký zájem. Nadále budou k dispozici dotace na likvidaci nelegálních skladů a skládek nebezpečných odpadů, jejichž původce je neznámý, neexistuje nebo v dané věci nic nečiní. Opět bude podporováno obnova a zakládání zeleně v obcích, ekoinovace nebo environmentální výchovu a vzdělávání.

Dokument ke stažení:

• Rámec výzev (PDF, 273 kB)

• Harmonogram výzev (XLSX, 24 kB)

Senát dne 4. dubna 2018 projednal Balíček k oběhovému hospodářství. Konkrétně senátoři projednali Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství a Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o rámci pro sledování oběhového hospodářství. Senát schválil doporučení Výboru pro záležitosti Evropské unie (viz níže).

Usnesení Senátu:

I.
1. oceňuje
snahu řešit narůstající problematiku nadměrného využívání plastů, problematiku jejich dopadu na životní prostředí, jakož i úlohu plastů v rámci oběhového hospodářství, a vnímá předloženou strategii jako důležitou součást dosažení cílů udržitelného rozvoje do roku 2030;

2. rovněž oceňuje,
že strategie má podpořit nový plastový průmysl, který bude při navrhování designu a výrobě plastů a plastových výrobků vycházet z nutnosti jejich opětovného použití či recyklace;

3. upozorňuje
na skutečnost, že první priorita odpadového hospodářství týkající se prevence vzniku odpadů není ve strategii dostatečně zdůrazněna; strategie by proto měla obsahovat opatření, která budou tyto druhy plastových výrobků minimalizovat;

4. je toho názoru,
že v současné době je hlavním problémem především nadprodukce velmi levného plastu, jemuž nemohou přírodní materiály ani recyklovaný plast z důvodu vyšších výrobních nákladů konkurovat;

5. podporuje proto
úsilí zaměřené na řešení problematiky plastů už v počátku životního cyklu produktu, jakož i snahu o používání recyklovaných plastů, zvýšení poptávky po recyklovaných materiálech a omezení množství nebezpečných látek v recyklovatelných materiálech;

6. upozorňuje
v souladu s pozicí vlády ČR, na skutečnost, že předložená strategie pro plasty může být vnímána jako velmi optimistická, která nebere příliš ohled na reálný stav nakládání s plasty v EU a výhled, který je velmi ovlivněn například kroky Číny k omezení dovozu plastů;

7. zdůrazňuje,
že významnou úlohu v oběhovém hospodářství hrají inovace a výzkum, produktový design, parametry veřejných zakázek či specifických projektů na národní a regionální úrovni;

8. považuje
za zásadní zvyšování obecného povědomí o negativním vlivu plastů na životní prostředí prostřednictvím informování veřejnosti a také dostupnost informací o obsahu nebezpečných látek v plastových produktech;

9. podporuje
další hodnocení rozvoje oběhového hospodářství a z toho plynoucí stanovení nových dlouhodobých priorit oběhového hospodářství v EU;

10. konstatuje,
že existující monitorovací povinnosti a údaje, které jsou v současnosti předávány Eurostatu, jsou pro sledování oběhového hospodářství dostatečné;

II.
pověřuje
předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Dokument ke stažení:

• Senátní tisk č. K 109/11

• Senátní tisk č. K 108/11

Přehled programu / výsledky:

• Balíček k oběhovému hospodářství (evropský senátní tisk č. K 108/11, K 109/11 / Stenozáznam) - přijato doporučení VEU

• Návrh senátního návrhu zákona senátorky Jitky Seitlové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některý zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 239/Stenozáznam) - přikázán

• Sdělení Komise EP, Radě, EHSV a VR Širší využívání alternativních paliv Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva podle čl.10 odst.6 směr. 2014/94/EU, včetně posouzení vnitrost. rámců politiky podle čl. 10 odst. 2 směr. 2014/94/EU (evropský senátní tisk č. K 082/11/Stenozáznam) - přijato doporučení VEU

Evropská komise navrhuje zařadit do směrnice o karcinogenech a mutagenech nové limitní hodnoty expozice u pěti chemikálií. Tyto limitní hodnoty stanoví nejvyšší koncentrace konkrétní karcinogenní chemické látky v ovzduší na pracovišti. Z hlediska ochrany pracovníků bylo vybráno pět následujících karcinogenů:

• kadmium a jeho anorganické sloučeniny,

• beryllium a jeho anorganické sloučeniny,

• kyselina arseničná a její soli a anorganické sloučeniny arsenu,

• formaldehyd,

• 4,4'-methylen-bis(2-chloranilin) („MOCA“).

První tři výše uvedené karcinogeny se ve velké míře používají při výrobě a rafinaci kadmia, výrobě niklkadmiových baterií, při mechanickém pokovování, tavení zinku a mědi, dále pak ve slévárenství, stavebnictví, zdravotnictví, ve sklářském a chemickém průmyslu, v odvětví plastů a elektroniky, v laboratořích či při recyklaci. Návrh vychází z vědeckých důkazů a navazuje na širokou debatu s příslušnými zainteresovanými subjekty, zejména se zaměstnavateli, zaměstnanci a zástupci členských států.

Souvislosti

Komise je odhodlána dále posilovat právo pracovníků na vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Evropský pilíř sociálních práv, který společně vyhlásily Evropský parlament, Rada a Komise na sociálním summitu na téma spravedlivých pracovních míst a růstu v Göteborgu v listopadu 2017, uznává, že právo pracovníků na zdravé, bezpečné a dobře uzpůsobené pracovní prostředí je nezbytným předpokladem pro další konvergenci směrem k lepším pracovním a životním podmínkám v EU. Ochrana zdraví pracovníků na základě soustavného omezování expozice karcinogenním a mutagenním látkám na pracovišti je konkrétním opatřením Junckerovy Komise, jež má přispět ke splnění této priority.

Z příslušných údajů vyplývá, že nádorová onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí souvisejících s výkonem povolání. Celých 52 % těchto úmrtí se každoročně přičítá rakovině, 24 % pak chorobám oběhové soustavy a 2 % úrazům. Rakovinu může způsobit expozice některým chemickým látkám na pracovišti. Přestože je rakovina komplexní choroba a některé příčiny je těžké odhalit, je zřejmé, že rakovině vyvolané expozicí chemickým látkám na pracovišti lze předejít omezením či odstraněním této expozice.

Za účelem zajištění ochrany pracovníků před těmito riziky přijala EU v roce 2004 směrnici o karcinogenech a mutagenech 2004/37/ES. Tato směrnice stanoví kroky, které je třeba přijmout pro odstranění či omezení expozice karcinogenním a mutagenním chemickým látkám, čímž přispívá k prevenci rakoviny a souvisejících chorob jako nemocí z povolání.

Vědecké poznatky o karcinogenních nebo mutagenních látkách se neustále rozvíjejí a díky technologickému pokroku lze ochranu pracovníků zlepšit. Aby byly mechanismy na ochranu pracovníků stanovené ve směrnici co nejúčinnější a aby byla ve všech členských státech zavedena aktuální preventivní opatření, je třeba směrnici pravidelně revidovat. Z tohoto důvodu Komise podporuje nepřetržitý proces aktualizace směrnice s cílem držet krok s vývojem vědy a techniky a přihlížet zároveň ke stanoviskům sociálních partnerů a členských států.

V rámci dvou předchozích změn směrnice, které Komise navrhla v květnu 2016 a lednu 2017, byly určeny limitní hodnoty pro 21 karcinogenů. První změnu přijali spolunormotvůrci jako směrnici (EU) 2017/2398 na konci roku 2017. Druhý návrh legislativní změny v současné době normotvůrci projednávají. V EU je alespoň jedné z chemických látek zahrnutých v uvedených třech návrzích vystaveno přibližně 21 milionů pracovníků.

Další informace

• ZPRÁVA: Komise pokračuje ve svém úsilí o ochranu pracovníků před rakovinotvornými chemickými látkami: často kladené dotazy o třetí revizi směrnice o karcinogenech a mutagenech

• Záložka Aktuality na internetových stránkách GŘ pro zaměstnanost

Pokuty v celkové výši 600 tisíc korun uložili inspektoři z Oblastního inspektorátu (OI) Praha Statutárnímu městu Kladno (300 tisíc) a Technickým službám Hostivice (300 tisíc) za porušení vodního zákona. Toho se dopustily tím, že do retenční nádrže Dříň, která je součástí stokové sítě průmyslové zóny Kladno – východ, uložily cca 230 m3 přebytečného kalu z Čistírny odpadních vod (ČOV) Švermov.

„Oba subjekty neučinily při zacházení se závadnou látkou – čistírenskými kaly přiměřená opatření, aby tyto látky nevnikly do povrchových vod, Dřetovického potoka, a neohrozily jeho prostředí,“ komentoval případ Robin Náse, zástupce ředitele OI Praha.

V únoru 2016 ověřovali inspektoři ČIŽP informace o údajném ukládání čistírenských kalů do dešťové retenční nádrže Dříň na pozemku k.ú. Vrapice. „Zjistili jsme, že v retenční nádrži je skutečně uložen čistírenský kal, který dále unikal odtokem až do Dřetovického potoka. Ověřili jsme, že se jedná o přebytečný kal z ČOV Švermov, kterou provozuje Statutární město Kladno a ČOV Hostivice, jejímž provozovatelem jsou Technické služby Hostivice,“ řekl Náse.

Na místě a následně příkazem byla vlastníkovi retenční nádrže, kterým je Statutární město Kladno, uložena opatření k nápravě, a to okamžité zabránění dalšího odtoku kalu a jeho bezodkladné odstranění z nádrže a přítoku do Dřetovického potoka. Odebrány byly také vzorky a analýzou bylo prokázáno, že uložené kaly vykazují charakter látek závadných. „Přebytečný kal obsahoval podle provedených rozborů velké množství organických látek, které podléhají dalšímu rozkladu a mají proto nepříznivý vliv na kyslíkovou rovnováhu. K tomu jsme přihlédli při stanovení výše pokuty,“ řekl Náse.

Oba provozovatelé se odvolali, odvolací orgán (MŽP) však obě rozhodnutí inspekce potvrdil. Technické služby Hostivice podaly proti rozhodnutí žalobu k soudu.

Neratovická společnost Spolana pokračuje v modernizaci svého výrobního areálu. Její vedení podepsalo s dodavatelským konsorciem ČEZ Energetické služby a Envir & Power Ostrava smlouvu na výstavbu nové teplárny sloužící pro výrobu páry nezbytné pro provoz areálu. Výstavba bude zahájena ve druhém čtvrtletí tohoto roku a dokončení stavby je plánováno na rok 2019. Celková investice dosáhne 200 milionů korun.

„Investice ve výši 200 milionů Kč zapadá do naší střednědobé strategie celkové modernizace výroby. Nová kotelna na zemní plyn, která v roce 2019 nahradí stávající teplárnu spalující hnědé uhlí, bude plnit náročné emisní limity, které vejdou v platnost v roce 2020,“ vysvětluje Filip Mikolajczyk, investiční ředitel společnosti Spolana.

Výstavba teplárny je zakázkou na klíč a zahrnuje veškeré stavební práce včetně instalace dvou parních kotlů na zemní plyn o výkonu 2 x 35 tun páry za hodinu, řídicího systému, napojení na parovody a přípravu redukčních stanic. Výstavbu nového energobloku provedou firmy ČEZ Energetické služby a Envir & Power Ostrava.

„Kotle jsou navrženy s ohledem na nejpřísnější  požadavky pro splnění emisních limitů. Přechodem z hnědého uhlí na zemní plyn a instalací moderních kotlů dojde k výraznému snížení objemu znečisťujících látek vypouštěných do ovzduší. Emise oxidu siřičitého klesnou o 99 procent, emise prachu a oxidů dusíku o 90 procent a emise oxidu uhelnatého o 60 procent,“ říká Kamil Čermák, generální ředitel ČEZ ESCO, která je mateřskou společností ČEZ Energetické služby. Spolana tím v předstihu splní požadavky české a unijní legislativy v oblasti ochrany ovzduší platné od 1. července 2020.

Spolana po převzetí skupinou Unipetrol začala mohutně investovat do modernizace závodu. V minulém roce ukončila výrobu PVC pomocí rtuťové elektrolýzy a uvedla na trh nový produkt – granulované zemědělské hnojivo Spolsan G. Úspěšný rok Spolana uzavřela vykázáním čistého zisku ve výši 434 milionů Kč. Spolana je aktivní také v podpoře okolního životního prostředí. Ve spolupráci s neratovickou organizací Českého rybářského svazu již čtvrtým rokem vypouští do Labe mladé kapry a ve spolupráci s neziskovou organizací ALKA Wildlife se stará o pár sokola stěhovavého hnízdícího v areálu Spolany. Okolí výrobního areálu, zejména dočišťovací nádrž, je vyhledávaným útočištěm řady chráněných a ohrožených živočišných druhů. Čistotu areálu potvrzuje přítomnost vydry říční, čírky obecné, ledňáčka říčního nebo pstruha obecného, tedy živočichů vysoce citlivých na kvalitu životního prostředí.

Společnost ČEZ Energetické služby, s.r.o., patří do skupiny ČEZ ESCO, která pokrývá energetické potřeby firem, obcí a institucí všech velikostí. Zajišťuje mimo jiné dodávky elektřiny plynu a tepla či komplexní služby v oblasti výstavby a provozování energetických hospodářství, včetně rozsáhlých energetických celků, kogeneračních jednotek, fotovoltaických elektráren nebo veřejného osvětlení. Poskytuje také energetické audity a projekty komplexních energetických úspor.

Společnost Envir & Power Ostrava a.s. je inženýrská společnost zaměřená na projektování, výrobu, dodávky, kompletaci a uvádění inženýrských celků do provozu, hlavně v oboru energetika (zdroje středních až velkých výkonů elektráren, tepláren a dalších, zejména spalující fosilní paliva). Realizuje projekty na klíč zaměřené na výstavbu nových energetických zdrojů, ale i na ekologizaci spalin u stávajících zdrojů.

Při hledání řešení, jak podpořit potenciál cirkulární ekonomiky v České republice, jak překonat legislativní bariéry a zároveň podpořit mezioborovou spolupráci, může jako příklad dobré praxe posloužit inovativní přístup z Nizozemska. Již několik let země úspěšně uvádí do praxe cirkulární projekty díky dobrovolným dohodám, známým také pod názvem Green Deals (zelené dohody).

Green Deals je nizozemský vládní program založený v říjnu 2011 jako společná iniciativa ministerstva ekonomiky a ministerstva infrastruktury a životního prostředí. Green Deals umožňuje poskytování efektivní pomoci organizacím, které zajímavými projekty usilují o zelený a udržitelný růst, ale kterým také překáží legislativa k úspěšné implementaci a diseminaci. Musí se však vždy jednat o řešení problému, který není možné vyřešit na základě již platné legislativy nebo všeobecně známých pravidel. K dnešnímu dni bylo v Nizozemsku uzavřeno přes 220 Green Deals, do kterých se zapojilo přes 1500 organizací. Více ZDE

ELEKTROZAŘÍZENÍM z domácností (EEZ) nazýváme použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný ELEKTRODPAD od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání. O elektrozařízení pocházející z domácností se jedná vždy, je-li elektrozařízení možné použít jak v domácnostech, tak i jinými konečnými uživateli.

Toto elektrozařízení lze odevzdat v místě zpětného odběru jako výrobek, tedy nikoliv jako odpad.  

Zpětným odběrem elektrozařízení se rozumí odebírání použitých elektrozařízení pocházejících z domácností od konečných uživatelů bez nároku na úplatu v místě zpětného odběru (místo určené výrobcem) nebo v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení posledním prodejcem či v jeho bezprostřední blízkosti.

Provozovatel sběrného dvora (SD), jehož součástí je i místo zpětného odběru, toto EEZ neeviduje, protože se nejedná o odpad a nepřijímá se do zařízení SD. Kolektivní systém je povinen vést evidenci, ale ne pod kódy nakládání s odpadem. Tato evidence se vede až při předání do zařízení na zpracování odpadu, kde se EEZ teprve stává odpadem. 

Odděleným sběremelektroodpadu se rozumí odebírání použitých elektrozařízení nepocházejících z domácností od konečných uživatelů v místě odděleného sběru (místo určené výrobcem). Za místa odděleného sběru lze označit tedy pouze taková, kde jejich zřizovatelem je výrobce, resp. kolektivní systém, a zároveň disponují souhlasem podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech pro sběr elektroodpadů (např. sběrný dvůr, který má uzavřenou smlouvu s výrobcem nebo kolektivním systémem o zřízení místa odděleného sběru).

Ustanovení § 37k odst. 5: Zbavit se elektrozařízení pocházejícího z domácností nebo elektroodpadu smí jeho držitel jen jeho předáním zpracovateli podle ustanovení § 37l nebo na místo zpětného odběru nebo odděleného sběru. Konečný uživatel se smí zbavit elektrozařízení pocházejícího z domácností také jeho předáním poslednímu prodejci. Zpětně odebraná elektrozařízení a odděleně sebraný elektroodpad musí být předány pouze zpracovateli podle ustanovení § 37l. Jiné osoby než zpracovatelé podle ustanovení § 37l, provozovatelé míst zpětného odběru nebo odděleného sběru a poslední prodejci nejsou oprávněny elektrozařízení pocházející z domácností a elektroodpad převzít.

Pro EEZ nepocházející z domácností, tedy elektroodpad platí, že tyto výrobky se stávají odpadem dle obecné definice zákona o odpadech a zařazují se pod katalogová čísla skupiny 16 02 dle katalogu odpadů. V zákoně je sběr těchto odpadů označen jako oddělený sběr. V rámci tohoto sběru smí být elektroodpady předány na místo odděleného sběru či přímo zpracovateli elektroodpadů.

Z tohoto vyplývá, že ve sběrných dvorech, které nejsou současně místem zpětného odběru, resp. místem odděleného sběru, nelze převzít ani elektrozařízení pocházející z domácností a ani elektroodpad*. Naopak pokud místa odděleného sběru nejsou součástí zařízení dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech (např. SD), pak nesmí být elektroodpad do těchto míst přijat, protože se jedná o odpad a ten musí být předán pouze do zařízení k tomu určených.  

*Pozn.: Výše uvedené však neplatí pro EEZ, které jsou mimo rozsah definice působnosti dílu 8 Elektrická a elektronická zařízení zákona o odpadech. Jedná se např. o odpady vzniklé při výrobě elektrozařízení, zmetky, lze sem řadit také kabely, jističe, vypínače vzniklé při demolici budov, některé elektromotory (např. z pásových dopravníků, výtahů), dále odpady, které vznikly z výrobků spadajících pod výjimky uvedené v § 37f odst. 4 (zbraně, vojenský materiál, žhavené žárovky atd.), resp. od 15. srpna 2018 rovněž v § 37f odst. 5 (velká stacionární průmyslové soustrojí, dopravní prostředky apod.) zákona o odpadech, nebo pod výjimky uvedené v příloze č. 1 vyhlášky (v názvech jednotlivých skupin elektrozařízení).

Vybrané příklady EEZ pro potřeby zařazení jsou uvedeny v příloze č. 1 materiálu MŽP „Informace k vybraným ustanovením dílu 8 (elektrická a elektronická zařízení) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a vyhlášky č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady“ a najdete je na https://www.mzp.cz/cz/pruvedce_vyrobce_elektrozarizeni.

Tato EEZ lze převzít do zařízení dle ustanovení § 14 odst. 1 pod katalogovými čísly skupiny 16 02, pokud jsou v daném zařízení povolena a není zde podmínkou zřízení místa odděleného sběru. 

Do předání zpracovateli nesmí být elektrozařízení nebo elektroodpad předmětem úpravy, využití nebo odstranění.

ELEKTROZAŘÍZENÍ:  v architektonickém studiu se rozbije v kuchyňce lednice, sporák, mikrovlnka apod., toto EEZ nesloužilo k podnikatelské činnosti a běžně se vyskytuje v domácnostech. Při předání do místa zpětného odběru (místo zpětného odběru není zařízením ke sběru odpadů dle zákona o odpadech) se nejedná o odpad, odpad vzniká až předáním do zařízení oprávněné osoby k jeho zpracování, využití nebo odstranění.  V místě zpětného odběru se od spotřebitelů odebírají použité výrobky.

ELEKTRODPAD: v potravinářském průmyslu se rozbije velké chladící zařízení, které slouží k podnikatelské činnosti. Tyto výrobky se stávají odpadem dle obecné definice zákona o odpadech a zařazují se pod katalogová  čísla  skupiny  16  02  dle  katalogu  odpadů, nicméně musí být předány do místa odděleného sběru

Zdroj:

• zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech

• vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi

• https://www.mzp.cz/cz/pruvedce_vyrobce_elektrozarizeni

Ing. Jitka Lochovská
společnost INISOFT s.r.o.