Každý Holanďan vyhodí ročně v průměru deset kilogramů chleba, který posléze skončí v žaludku potkanů. Zabránit rozmnožení hlodavců a zároveň smysluplně recyklovat má projekt speciálních kontejnerů na chléb. Ten se pak může přeměnit na hnojivo nebo bioplyn a vyrábět elektřinu. Vzniklý metan z jednoho bochníku může vydržet pro plynový hořák na hodinu vaření. Odpůrci této „zelené“ recyklace hovoří o eticky sporném projektu. Více ZDE

Zdroj: Euro

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Brně uložili pokutu 200 tisíc korun společnosti za to, že chybně nakládala s odpadem pocházejícím ze znečištěného železničního svršku.

Společnost přijala k biodegradaci (odbourání ropného a organického znečištění) do svého zařízení více než 10 tisíc tun štěrku ze železničního svršku, který spadá do kategorie nebezpečného odpadu. „Po provedené biodegradaci předala tento upravený odpad dalšímu subjektu jako materiál, který údajně splňoval limity dané vyhláškou pro využití na povrchu terénu. Ve skutečnosti ovšem byl v odpadu například devítinásobně překročen limit pro polychlorované bifenyly (PCB), trojnásobně byl překročen limit pro uhlovodíky (C10 – C40) a dvojnásobně limit pro arsen a polyaromatické uhlovodíky (PAU). Firma se tak dopustila porušení zákona o integrované prevenci,“ uvedl Jindřich Mikeš, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Brně.

Společnost se proti pokutě ČIŽP odvolala, Ministerstvo životního prostředí však odvolání zamítlo a rozhodnutí ČIŽP potvrdilo.

Výškové budovy v Česku jsou podle odborníků na zateplování budov dobře zabezpečeny, nicméně slabinou je správná aplikace hořlavých materiálů při realizaci zateplení. Kvalita realizace zateplení totiž často neodpovídá požadovaným standardům. Rovněž testování stavebních výrobků často neodpovídá podmínkám skutečného požáru a je třeba jej přiblížit realitě. Lidé by při volbě stavebních materiálů měli kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Při využití nehořlavých materiálů je totiž riziko plynoucí z chybné realizace mnohem menší.

Protipožární předpisy podle odborníků na zateplování budov v Česku jsou ve srovnání s většinou evropských zemí na velmi dobré úrovni. Typickým příkladem je norma upravující využití hořlavých materiálů na výškových budovách, která byla v ČR zpřísněna loni v létě. Pokud by opláštění londýnského obytného domu Grenfell Tower bylo zhotoveno podle současné české protipožární normy, tak by k takové tragédii pravděpodobně nedošlo.

Od 1. srpna loňského roku musí být výškové budovy lépe zabezpečeny a to díky revizi normy ČSN 73 0810 o požární bezpečnosti staveb. Revize normy platí pro nově i dodatečně zateplované budovy. Nově jsou podmínky pro zateplování obytných budov stanoveny tak, aby se snížila pravděpodobnost šíření ohně přes venkovní tepelnou izolaci. Cílem je zabránit takovým tragédiím jako v případě Grenfell Tower. (viz infobox o revizi normy níže)

Byť jsou tuzemské protipožární v mezinárodním srovnání na dobré úrovni, i v ČR chybí praktické zkušenosti při hašení zateplovacích materiálů. Testování zateplovacích systémů totiž probíhá v ideálních podmínkách zkušebny a navíc na malém vzorku s malým výkonem ohně. Vyšší bezpečnosti by pomohlo, pokud by se zkoušky přiblížily reálným požárům, konkrétně by se zvětšil výkon simulovaného požáru a rozměr testovaného vzorku.

Velkorozměrové zkoušky fasád se provádí na vzorku ve tvaru L, jehož výška je 5,7 m, délka hlavního ramene 3 m a vedlejšího 1,2 m, při výkonu hořáku 3 MW. Současně povinná středněrozměrová zkouška probíhá na vzorku o výšce 2,4 m a výkon hořáku je pouhých 100 kW. Reálný požár přitom může dosahovat 4 MW i více, proto by bylo vhodné testovat materiály i v náročnějších podmínkách.

Požár se totiž může šířit po budově nejen vnitřkem, ale i po fasádě respektive zateplení budovy. Zatímco budovy do 12 metrů lze hasit ze země, u vyšších budov musí záchranáři obvykle zasahovat zvnitřku budovy. Při požáru výškových budov dokonce ani fasádu téměř nelze hasit zvenčí – pokud je z hořlavého materiálu, oheň se šíří velmi rychle.

Co může veřejnost pro větší bezpečí bydlení udělat? Lidé mohou při volbě stavebních materiálů kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Tyto materiály, nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře. Nemůže se stát, že by se pak oheň lavinovitě šířil po fasádě jako v případě Greenfell Tower či jiných obdobných požárech.

Pokud je obložení budovy nehořlavé, oheň se šíří budovou mnohem pomaleji. U staveb, na kterých se kombinují hořlavé a nehořlavé materiály, může být problematické dodržení všech normových projektových požadavků. Zateplit výškovou budovu hořlavým materiálem při dodržení všech protipožárních předpisů je technicky velmi náročné.

INFOBOX: Největší změnou, kterou revize normy přináší, je lepší ochrana před šířením ohně po fasádě patrových domů. Nově se musí u zateplovaných budov aplikovat širší požární pásy z minerální izolace, které jsou rozšířeny z 0,5 na 0,9 metru. Pásy musí být umístěny nad soklem, okny a atikou domu, a to včetně nejvyššího podlaží kvůli eliminaci rizika vzplanutí střech. Výjimku tvoří rodinné domy a jednopodlažní budovy, u kterých nejsou protipožární pásy nutné. Budovy do 12 m požární výšky musí mít zabezpečený pouze sokl zateplovacího systému.Rozsah požadavků se nově dělí do čtyř různých kategorií podle požární výšky (viz příloha níže.)

Čím je dům vyšší, tím přísnější protipožární požadavky musí splnit

Zásadní vliv na to, jakým způsobem má být obytný dům nově zateplen, je výška budovy, respektive její požární výška, což není totéž (viz definice níže).

Rozsah požadavků se nově dělí do čtyř různých kategorií podle požární výšky. Požadavky jsou různé pro specificky řešené jednopodlažní objekty, objekty s požární výškou 0,0 až 12,0 m, dále 12,0 až 22,5 m a objekty s požární výškou nad 22,5 m.

Norma ČSN 73 0810 budovy rozděluje do čtyř kategorií:

• do 0 metrů požární výšky, což jsou jednopodlažní budovy. U těchto budov může být na celé fasádě použitý polystyren, který má třídu reakce na oheň E (viz tabulku).

• 0 až 12 metrů požární výšky, což odpovídá zhruba třípatrovým až čtyřpatrovým bytovým domům, kterých je v České republice většina (67 procent). Nad soklem musí být instalován průběžný protipožární pás z minerální izolace o šířce nejméně 0,9 metru. Výjimku tvoří rodinné domy, u kterých není tento pás nutný.

• 12 až 22,5 metru požární výšky, což odpovídá běžným sedmipatrovým bytovým domům, kterých je přibližně pětina (20 procent). Protipožární pásy o šířce 0,9 metru musí být povinně umístěny nejen nad soklem, ale také nad okny, a to včetně nejvyššího podlaží – kvůli eliminaci rizika vzplanutí střechy – a v úrovni atiky.

• nad 22,5 metru požární výšky, což jsou ostatní výškové budovy, obvykle nad sedm pater. Celá fasáda musí u nejvyšších budov být zateplena nehořlavým materiálem s třídou hořlavosti A1, tedy minerální izolací (vatou).

Až do 20. října mohou hejtmani a starostové dvou stovek obcí žádat o finanční podporu na urychlení protismogových opatření. Ministerstvo životního prostředí prodlužuje platnost dotační výzvy na zpracování akčních plánů, které pomohou zlepšit nevyhovující stav ovzduší ve městech a obcích.

Až 50procentní dotace je určená krajům a obcím s rozšířenou působností. Pokryje jim sestavení plánu aktivit, které povedou ke snížení znečištění ovzduší, a polovinu mzdových nákladů jednoho koordinačního pracovníka. Akční plán má být uveden do praxe do konce roku 2020, nicméně může obsahovat i aktivity, s kterými se počítá i po tomto termínu.

Rezort na tuto dotační výzvu (8/2017) vyhradil 100 milionů korun z Národního programu Životní prostředí a zařadil do balíčku protismogových dotací, které obcím aktuálně nabízí. Mezi ně patří také výzva na zpracování podkladových dopravních studií (9/2017), které pomohou k zavedení nízkoemisních zón, nebo ke zpracování regulačních řádů dopravy, či dotace na snižování zápachu a emisí těžkých kovů.

Finančních prostředků je zatím dostatek, většina z alokovaných 100 milionů na tuto výzvu je stále k dispozici, šance na získání podpory mají zastupitelstva veliké. Žadatelům se vyplatí dotace zkombinovat a podat žádost o dotaci současně na 8. i 9 výzvu, neboť spolu úzce souvisí.

Bližší informace naleznou zájemci na webových stránkách, se svými dotazy se mohou obracet na pracovníky call centra SFŽP ČR na bezplatném telefonním čísle 800 260 500 nebo prostřednictvím e-mailové adresy: dotazy@sfzp.cz.

Výzva 8/2017 - Implementace programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO)

• Žádosti je možno podat do 20. 10. 2017.

• Podpořené projekty budou realizovány nejpozději do 31. 12. 2020.

• Výše podpory na jeden projekt je 50 % z celkových způsobilých výdajů.

• Alokace 100 mil. Kč

• Dokumenty

Výzva 9/2017 - Zavádění nízkoemisních zón v obcích

• Žádosti je možné podat do 27. 9. 2017.

• Podpořené projekty budou realizovány nejpozději do 31. 12. 2019.

• Min. výše dotace na jeden projekt je 100 tis. Kč, max. výše dotace - 1 mil. Kč.

• Výše podpory na jeden projekt je 80 % z celkových způsobilých výdajů.

• Alokace 10 mil. Kč

• Dokumenty

Vědci si pořád ještě myslí, že kdyby lidé věděli, co se děje, začali by něco dělat. Jenže to je omyl. Roky už se nesnažím nikomu nic říkat. Nemá to smysl, říká v rozhovoru geolog a ekolog Václav Cílek. Pokud podle něj lidé přestanou brát klimatickou změnu a sucho na lehkou váhu, pak to bude z náboženských nebo citových popudů. Současné sucho není ani tak důsledkem oteplování, jako spíš celé řady faktorů, které se kumulativně sčítají, říká mimo jiné Václav Cílek. Rozhovor čtěte ZDE

Zdroj: lidovky.cz

Velice často se setkáváme s dotazy na vysvětlení pojmů „základní popis odpadu„ a „písemné informace o předávaném odpadu“, kdy se daný dokument vypracovává a komu se vlastně předává. Pokusíme se tedy na tyto otázky postupně odpovědět a nasměrovat původce odpadů a oprávněné osoby ke správnému řešení a použití uvedených dokumentů.

Základní popis odpadu (ZPO)

Základní popis odpadu je definován ustanovením § 2 písm. q) vyhlášky č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Základním popisem odpadu je průvodní dokumentace odpadu vypracovaná původcem odpadu nebo oprávněnou osobou v rozsahu stanoveném v bodě 2 přílohy č. 1 této vyhlášky na základě všech dostupných informací o odpadu, za jehož úplnost a pravdivost odpovídá původce nebo oprávněná osoba, která základní popis odpadu předává s každou jednorázovou nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do zařízení.

Písemné informace o odpadu (PIO)

Vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady v ustanovení § 4, který definuje obecné požadavky na zařízení k využívání a odstraňování, sběru a výkupu odpadů a v odst. 3 stanovuje, že při přejímce odpadů do zařízení postupuje provozovatel zařízení a dodavatel odpadů způsobem uvedeným v příloze č. 2. Tato příloha v odst. 2 definuje požadavek na dodavatele odpadu, který musí poskytnout osobě oprávněné k provozování příslušného zařízení k nakládání s odpady v případě jednorázové nebo první z řady dodávek následující písemné informace:

1. IČO, bylo-li přiděleno, obchodní firmu/název/jméno a příjmení dodavatele odpadu, identifikační číslo zařízení, pokud je dodavatelem oprávněná osoba, identifikační číslo provozovny, pokud je dodavatelem původce odpadu, název, adresu a identifikační číslo základní územní jednotky (dále jen „IČZUJ“) provozovny. V případě vzniku odpadu mimo provozovnu se uvede kód ORP/SOP z číselníků správních obvodů vydaných Českým statistickým úřadem podle místa vzniku odpadu a stručné označení činnosti, při které odpad vznikl, adresa a IČZUJ podle místa vzniku odpadu; v tomto případě se identifikační číslo provozovny a název provozovny neuvádí,
2. kód odpadu, kategorie a při dodávkách nebezpečného odpadu také údaje o jeho nebezpečných vlastnostech,
3. další údaje o vlastnostech odpadu nezbytné pro zjištění, zda je možné v příslušném zařízení s daným odpadem nakládat, včetně protokolů o zkouškách a k nim příslušné protokoly o odběru vzorků, pokud to vyplývá ze souhlasu k provozování zařízení nebo z jeho provozního řádu.

Rozdíl mezi ZPO a PIO

Rozdíl mezi dokumenty je zřejmý. Základní popis odpadu vyžaduje provozovatel skládek a dalších zařízení vyjmenovaných v § 2 písm. n) vyhlášky č. 294/2005 Sb., tedy skládky, lomy, odkaliště a další místa na povrchu terénu, kde jsou odpady využívány k zasypávání, rekultivacím a jiným povrchovým úpravám, a to vždy při předávání každé jednorázové nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do těchto zařízení.

Pokud je odpad přijímán do jiných, než výše uvedených zařízení, dodavatel odpadu předává provozovateli zařízení k nakládání s odpady v případě jednorázové nebo první z řady dodávek odpadu písemné informace, stanovené v bodě 2 přílohy č. 2 vyhlášky č. 383/2001 Sb. Písemné informace o odpadu nahrazují ZPO. Cílem tohoto dokumentu je jednoduchost a získání základních údajů o vlastnostech odpadu, které jsou nezbytné pro zjištění, zda je možné do příslušného zařízení uvedený odpad přijmout a nakládat s ním.

Cesta správným směrem

Snažili jsme se krátce objasnit oba tyto pojmy. A naše doporučení? Při předání odpadu do zařízení oprávněné osoby, vždy používejme tu správnou dokumentaci v podobě ZPO a PIO, ušetříme si čas a také zbytečné „papírování“.

Tyto dokumenty jsou Vám k dispozici i v námi dodávaném SW EVI 8 i SKLAD Odpadů 8. Bližší informace najdete na našich webových stránkách u modulů k produktům EVI 8 (https://www.inisoft.cz/software/evi-8#modules) a SKLAD Odpadů 8 (https://www.inisoft.cz/software/sklad-odpadu-8#modules).

Autor/zdroj:

Ing. Michal Horník, Bc. Jiří Tichý
oddělení poradenství a legislativa,  INISOFT s.r.o.

Zákon o obalech patří z pohledu jeho výkladu i jeho aplikace do praxe ve firmách k těm komplikovanějším. A důvodů je zde hned několik. Tak třeba dva různé způsoby plnění povinností vyplývajících z legislativy zákona o obalech, tedy dva rozdílné systémy a tedy i dva různé způsoby vedení evidence, rozdílné technické termíny, které ve svých evidencích používají, různá četnost výkaznictví a také složitost zavedení evidence.

Příliš srozumitelným není ani způsob, kterým je sám zákon napsán. Tolik negací, které si musí čtenář převést do srozumitelného a jednoznačného výkladu textu, to dá práci i zdatnému matematikovi. Příliš nepomůže ani metodický návod vypracovaný Ministerstvem životního prostředí, který nese příznačný název „Stručný průvodce podnikatele labyrintem zákona o obalech“.

Pojďme tedy společně poodkrýt některá z úskalí zákona o obalech.

Pokud hovoříme o dvou organizacích, potom je to MŽP a AOS (autorizovaná obalová společnost), kterou je v ČR společnost EKO-KOM, a.s. Osoba povinná přihlásit se k systému si za určitých podmínek může vybrat, u koho se zaeviduje. Buď u MŽP nebo u AOS. Jsou ale případy, kdy není možné přihlásit se jako samostatně plnící osoba k MŽP (prodej koncovému spotřebiteli), ale pouze k AOS. Abychom to definovali správně, taková společnost se nutně nemusí přihlásit k AOS, pokud si zajistí sama a výlučně na své náklady systém zpětného odběru na území ČR. To je však technicky a finančně věc prakticky nemožná. Taková osoba proto uzavírá s AOS smlouvu o sdruženém plnění povinností zákona o obalech s tím, že touto smlouvou přechází odpovědnost za plnění povinností §10 a § 12 zákona o obalech právě na AOS. Osoba zároveň nemusí plnit povinnosti stanovené v § 14, 15 a § 30 odst. 1 zákona o obalech.

A nyní k obalové terminologii. Obaly v obou systémech dělíme podle druhu materiálu, podle použití a podle místa jeho nákupu. Bavíme se také o tom, zda obal uvedeme na trh nebo do oběhu v rámci České republiky, exportujeme ho do zahraničí, případně, že se jedná o dovoz baleného výrobku ze zahraničí, který se uvede na trh nebo do oběhu v České republice.

Evidence MŽP pracuje s pojmy jako:

• jednocestný nebo vícecestný obal

• druh – plast, papír, kov, sklo …
  • plast dále na druhy
  • papír a karton dohromady
• nákup v tuzemsku nebo zahraničí

• uvedení na trh nebo do oběhu v ČR

• export do zahraničí

• osoba povinná

• způsobem využití, odstranění obalu apod.

Evidence u AOS je podstatně složitější a pracuje s pojmy jako:

• jednocestný nebo vícecestný obal
  • průmyslový
  • přepravní
  • skupinový
  • prodejní
• u druhů – plast, papír, kov, sklo … používá podskupiny
  • Plast na PE, PP, PS ..
  • Plasty na měkké, duté do 5 litrů duté nad 5 litrů papír
    • papír, karton
• evidence v rámci vratných obalů

• evidence palet jak EUR tak prostých

Zejména tady pak tápeme, nejsme si jisti správností evidence, nevíme, z čeho má vycházet, jak získat relevantní data, jestli neděláme chyby. Nepomáhají nám ani terminologie odběratelů, kterým dodáváme výrobky.

Konečný uživatel, to je ten podnikatelský subjekt, který nakupuje zboží přímo od výrobce, od distributora do svých výrobních procesů.

Koncový spotřebitel, to je většinou občan, který nakupuje své zboží na pultě, koncový zákazník, pro kterého výrobek není vstupní položka v procesu výroby.

Proto je většina firem odkázána nikoliv na nejednoznačné znění zákona, ale na školení AOS, MŽP, odborníka na danou legislativu, popřípadě si nechat obalovou evidenci vést.

Mnohá firma nevede evidenci správně a není si jistá daty, která do ní uvádí, a oprávněně se pak obává kontroly. Kontrola evidence MŽP je vedena ČIŽP, kontrola AOS je vedena auditorskou společnost, která má právo vstupu do účetnictví, evidence a způsobů zjišťování toků obalů a provozní části, kde měří a váží obalové prostředky. Zjišťuje, zda jsou veškeré uvedené skutečnosti v souladu s hlášením.

Pojďme se nyní pokusit definovat základní pojmy při vedení evidence obalů, které Vám mohou pomoci při vedené obalové evidence.

Jednocestné obaly

V rámci tuzemského pohybu obalů je jasné, že povinnosti padají především na vrub plniče, pokud nejsou převedeny na výrobce obalového prostředku nebo na příjemce, ale to není častý případ. Proto ten, kdo si zakoupí produkt na tuzemském trhu, kde obal již zpoplatnil plnič, nevede o obalu evidenci, ale pouze jej zaznamená v evidenci odpadů.

U přeshraničního pohybu je to již jiné. Ten kdo výrobek s obalem přiveze, musí obal zaevidovat jako ten, kdo jej uvedl na český trh. Jedná se samozřejmě o firmy, které splnili povinnost přihlášení se do systému nakládání s obaly. Tuto povinnost evidence má i ta firma, která si výrobek přivezla pro svou potřebu a dále jej nedistribuuje.

Vícecestné obaly

V rámci vícecestných obalů na tuzemském trhu je to obdobné. Povinnost si na sebe bere plnič obalu, který jej uvádí do oběhu. Předá plný obal spotřebiteli a převezme zpět prázdný, nebo s upraveným, jiným výrobkem. Je zkrátka majitelem obalu.

Při přeshraničním pohybu vícecestného obalu je situace složitější. Problematika není jasně popsaná a jedná se o to, že odpovědnost za obal přebírá přechodem přes hranice svým převzetím příjemce. Ten obal zaeviduje jako svůj obal a exportuje ho zpět. Ještě větší zmatek nastane, pokud příjemce přijatý výrobek pouze upraví a pošle jej dále. A je jedno, jestli je další příjemce v tuzemsku nebo v zahraničí. Jedná se o klasické případy v automobilovém průmyslu, např.: přijmu ze zahraničí kovový díl, ten povrchově upravím (třeba „oplastuji“) a odešlu zabalený v původním vícecestném obalu dál. Druhá firma na něho namontuje součástky a pošle v originálním balení dál, třetí provede finální montáž. Potom je evidence velice složitá a pro někoho se jedná spíše o noční můru. Způsoby pohybu popisuje následující blokové schéma:

Máte-li pocit, že se v tomto článku jako firma vidíte, že si vůbec nejste jisti, zda si správně zákon vykládáte, že správně své obaly evidujete a že odvádíte poplatky ve správné výši, tak nezoufejte. Každý problém má své řešení.

V rámci poradenství Vám i v této složce životního prostředí dokážeme poradit, tedy revidovat současně nastavený systém, případně pomoci nastavit ten správný, výhodný pro Vás a takový, který je ve shodě s obalovou legislativou. 

Jsme softwarovou firmou a v portfoliu produktů, které nabízíme, máme také program OBAL 8, který vychází ze zákona č. 477/2001 Sb. (o obalech, v platném znění) a k němu příslušných prováděcích vyhlášek č. 116/2002 Sb. a 641/2004 Sb. Ten Vám umožňuje vytvářet evidenci obalů uvedených na trh nebo do oběhu a zaznamenávat množství zpětně odebraných obalů včetně vratných a opakovaně použitelných.

Firmy, které spolupracují při nakládání s obaly s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM, a.s., mohou v programu též využít export určený pro generování čtvrtletního výkazu.

Zdroj/autor: INISOFT s.r.o., Ing. Václav Kuncl

Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo publikaci Evropské dotace pro malé a střední podniky. Publikace má pomoci čtenářům se zorientovat v evropských dotacích pro podnikatele. Celá publikace je řazena dle typových aktivit, ze kterých mohou malé střední podniky žádat prostředky z evropských zdrojů. Představuje tak ucelený přehled všech evropských programů vhodných pro financování projektů pro podnikatelský sektor. Publikace v elektronické podobě je ke stažení ZDE (další publikace a informační materiály MMR najdete ZDE).

Minulý týden byl v médiích věnován problematice sucha a nedostatku vody. Vzhledem k izraelské zkušenosti v boji se suchem a klimatickou změnou, je zvláště zajímavá publikace, která se koncem minulého roku dostala na pulty českých knihkupectví. Jedná se o překlad knihy amerického podnikatele a spisovatele Setha M. Siegela s výřečným názvem „Budiž voda“ a podtitulem „Izraelská inspirace pro svět ohrožený nedostatkem vody“. Kniha popisuje trnitou cestu mladého státu v boji s nepříznivými přírodními podmínkami a nedostatkem vody, nepřátelskými okolními státy a vnitropolitickými překážkami. Více ZDE

Ministerstvo zemědělství organizuje v rámci dlouhodobých bilaterálních vztahů s Izraelem v září 2017 v pořadí již šestou vodohospodářskou misi do této země u příležitosti světové vodohospodářské výstavy a konference WATEC (www.watec-israel.com). Na organizaci akce se dále podílí Svaz vodního hospodářství ČR, Velvyslanectví ČR v Tel Avivu a zastřešuje ji Česko-izraelská smíšená obchodní komora.

Ministerstvo zemědělství zahájilo spolupráci s Izraelem v oblasti vodního hospodářství již v roce 2002, a to jak s ohledem na historické vztahy a vazby mezi oběma státy, tak především kvůli izraelským zkušenostem a inovacím v oboru vodního hospodářství, v němž patří mezi světovou špičku. Od té doby probíhá intenzivní spolupráce a sdílení know-how. Ministerstvem zemědělství byly v uplynulých letech zorganizovány čtyři odborné semináře v České republice (v letech 2003, 2006, 2014 a 2016) s účastí českých a izraelských expertů a pět misí českých vodohospodářů do Izraele (v letech 2007, 2009, 2011, 2013 a 2015).

S ohledem na izraelskou zkušenost s bojem proti suchu a klimatické změně jsou tato témata integrální součástí programů společných akcí. Kromě vlastní výstavy dojde během vodohospodářské mise k návštěvě odborných pracovišť a institucí s důrazem na úsporné kapkové závlahy, využívání čištěných odpadních vod, úpravu pitné vody, bezvýkopové opravy vodovodních potrubí a chov ryb. Vodohospodářská mise je určena zástupcům soukromé sféry, výzkumných ústavů a akademických pracovišť, státní správy a samosprávy a širší odborné veřejnosti. Přihlášky je možné zasílat na e-mailovou adresu tours@alea.cz.

Zdroj: MZe

Nebo je vládní rozhodnutí limity zachovat definitivní? A kdo má rozhodující vliv na budoucnost české energetiky? Jana Klímová se dnes krátce po 17 hodině ve Dvaceti minutách Radiožurnálu zeptá spolumajitele těžební společnosti Czech Coal Jana Dienstla. Záznam rozhovoru - ZDE.

Ve dnech 20. - 21. září 2017 proběhne mezinárodní vědecká konference "Povodně 1997 a 2002 (20 a 15 let poté), 10 let od přijetí Povodňové směrnice". Tématy jsou: minulost a zkušenosti s povodněmi - ohlédnutí za významnými povodněmi na území České republiky, připravenost České republiky na povodně velkého rozsahu v současných podmínkách, povodně optikou místních záležitostí veřejného pořádku, Implementace Povodňové směrnice v České republice, ochrana před povodněmi v České republice, obnova území po povodni a finanční, mezinárodní a humanitární rozměr povodní. Součástí konference bude i představení nové publikace o povodňové ochraně v České republice. Konferenci pořádá Policejní akademie České republiky v Praze, ve spolupráci s Ministerstvem vnitra - generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky, Ministerstvem životního prostředí České republiky a Svazem vodního hospodářství České republiky, z. s. Více ZDE

Stanovením limitů pro karcinogeny a mutageny bychom mohli v EU ušetřit až sto tisíc životů v příštích padesáti letech. Evropská rada učinila ve středu další pokrok v přijetí směrnice zaměřené na ochranu pracovníků před vystavením se karcinogenům a mutagenům při práci. Směrnice navrhuje stanovit limity pro dalších 11 karcinogenů jako prach dýchatelného krystalického křemene, 1,2 - epoxypropan, 1,3-butadien, 2-nitropropan, akrylamid, některé sloučeniny chromu, ethylenoxid, o-toluidin, žárovzdorné keramické vlákno, bromoethylen a hydrazin. Směrnice rovněž reviduje limity pro monomery vinylchloridu a prachu z tvrdého dřeva s ohledem na nejnovější vědecké údaje. Zavádí minimální požadavky na odstranění a snížení všech karcinogenů a mutagenů. Zaměstnavatelé budou muset také identifikovat a posoudit rizika pro pracovníky, kteří jsou spojeni s expozicí specifickým karcinogenům (a mutagenům), a musí zabránit expozici tam, kde existují rizika.

Zdroj: CEBRE

Na začátku řady stížností veřejnému ochránci práv jsou spory mezi sousedy. Počet podnětů, v nichž významnou roli hraje sousedský spor, dokonce stoupá. Nejčastěji jde o problémy soužití nebo konflikty související s bydlením a užíváním nemovitostí. Minimálně každý druhý podnět ve stavebnictví tak souvisí se sousedským sporem a podobné je to u přestupků proti občanskému soužití. Neschopnost dohodnout se je ale typická také např. u záležitostí veřejných cest apod.

„Pominu-li případy, kdy sousedé zjevně jednají v rozporu se zákonem a například staví bez povolení, tak většina sporů vzniká hlavně z neschopnosti domluvit se, hledat kompromisy a navzájem si vycházet vstříc. Lidé přitom často zapomínají, že sousedské vztahy jsou dlouhodobé a staré křivdy někdy zbytečně zasáhnou i další generace. Ani pravomocná rozhodnutí úřadů či soudů skutečný spor mnohdy neukončí,“ shrnuje zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček to, co je pro sousedské spory charakteristické. Setkává se s nimi především v oblasti stavebnictví, ať už jde o problémy spojené s povolováním staveb, vlastní stavební činností nebo s užíváním staveb. Lidé se však často stěžují na sousedy, kteří jim brání v užívání cesty přes pozemek, instalují si kamerové systémy narušující soukromí, dělají naschvály, slovně i fyzicky je napadají apod. Stížností, v nichž hraje roli sousedský spor, také každý rok mírně přibývá. Podle zástupce ombudsmanky se tento trend nejspíš nezmění. V kombinaci s lidskou povahou k němu navíc do jisté míry mohou přispívat i některé právní předpisy, ať už jde o přestupkový zákon nebo o novelu stavebního zákona.

Přestupková řízení se pro lidi zjednodušují

V uplynulých třech letech se zástupce veřejné ochránkyně práv zabýval 351 podněty týkajícími se přestupků proti veřejnému pořádku a občanskému soužití. Nejméně v polovině z nich šlo o konflikty mezi sousedy, při nichž se některá ze stran obrátila na policii, případně rovnou oznámila přestupek souseda obecnímu úřadu. Zástupce ombudsmanky se tak setkal s případy, kdy přestupkové komise řešily urážky, pomluvy a naschvály mezi sousedy, časté je obtěžování nejrůznějším hlukem, přes plot přerůstající rostliny, ořezání stromů, obtěžování chovem domácích zvířat, znečišťování pozemku, obtěžování zápachem aj.

Od 1. července je účinný nový přestupkový zákon a právě v případech urážek na cti přináší pro občany zjednodušení. Až dosud museli poškození u těchto přestupků sami zformulovat a úřadu podat návrh se všemi právními náležitostmi na zahájení správního řízení o přestupku. Nově postačí jen přestupek pouze oznámit a úřadu následně potvrdit souhlas se zahájením správního řízení. Už také nehrozí, že bude osoba uražená na cti, s jejímž souhlasem se řízení konalo, hradit náklady správního řízení, pokud by přestupková komise řízení zastavila, protože se o přestupek nejedná nebo se ho nepodařilo prokázat. Náhradu nákladů řízení bude nově hradit jen obviněný, pokud by byl uznán vinným. Na druhou stranu se ale osoba uražená na cti proti takovému rozhodnutí úřadu nově nemůže odvolat. Úřadům pak zákon explicitně ukládá povinnost snažit se vést znesvářené strany k dohodě.

„Je otázkou, jak se nový přestupkový zákon projeví v praxi. Nedá se vyloučit, že stoupne počet řízení o přestupcích. Lidé možná přestupek oznámí i v méně vyhrocených sporech, protože nemají co ztratit,“ uvažuje o možném úskalí zástupce ombudsmanky. Teoreticky jediné, co podle něj oznamující riskuje, je, že obviněný jako odvetu podá oznámení o přestupku na něj. Úředníci pak budou muset zvažovat, jestli v prvním případě nešlo o přestupek formou nepravdivého obvinění z přestupku. Problém ale podle zástupce ombudsmanky není v tomto případě v zákoně, to spíš v mezilidských vztazích. Lidé se také obvykle mylně domnívají, že se v přestupkovém řízení domohou náhrady škody, obzvlášť v případě, kdy došlo k prokázání přestupku a uložení pokuty viníkovi. Nárok na odškodnění však musí uplatnit u soudu.

Své obavy z možného zvýšení počtu oznamovaných přestupků opírá zástupce ombudsmanky o případy, kterými se zabýval. Stěžovateli jsou nejčastěji lidé postižení možným protiprávním jednáním, ale podněty někdy podávají i ti, kdo jsou z přestupku obviněni a s rozhodnutím přestupkové komise nesouhlasí. Typickými přestupky, s nimiž se zástupce ombudsmanky setkává, jsou slovní napadání a urážení, šíření pomluv, hlučné chování (zejména v nočních hodinách), ať už jde o různá bouchání, dupání, křik, hlasitou hudbu, štěkot psů apod., nechybí stínění pozemku či různá forma vnikání na sousední pozemek. Výjimkou nejsou ani vzájemná obvinění sousedů.

U spáchání přestupku často nejsou další svědkové, takže přestupková řízení se zastavují, protože nelze prokázat, že k namítanému jednání skutečně došlo. Lidé s touto zkušeností se proto mnohdy zajímají, jestli si mohou urážky či slovní napadání nahrát a nahrávku použít jako důkaz. Podle zástupce ombudsmanky je použití nahrávky jako důkazu v zásadě přípustné, pokud byla nahrávka pořízena za účelem zaznamenání protiprávního jednání. Ani pak ale nesmí nepřiměřeně zasahovat do oprávněných zájmů nahrávaných osob, tedy např. do ochrany důstojnosti, cti, soukromí apod.

Sousedské spory a stavební činnost

Jakákoli stavební činnost ovlivňuje a dopadá zejména na sousedství. Právě proto zde nejčastěji dochází ke konfliktům a sporům. Zpravidla přitom nehraje roli rozsah stavební činnosti. I stavba plotu může sousedské vztahy nevratně narušit. Lidé namítají dopady terénních úprav a stavební činnosti v sousedství (stínění, podmáčení apod.), narušení soukromí, poškození vlastního majetku stavební činností sousedů apod. Velmi často uvádějí, že jde ze strany sousedů o nepovolenou činnost, že se o stavbě včas nedozvěděli, nebyli účastníky řízení a nedali ke stavbě souhlas atd. Přibývá také podnětů, v nichž lidé namítají, že sousedé v rozporu se zákonem využívají své nemovitosti k jinému účelu, než k jakému byly zkolaudovány. Nejčastěji jde o objekty určené k bydlení, které jejich majitelé začnou využívat např. jako dílny, penziony pro krátkodobé ubytování, jako školky aj. Takovým využíváním stavby se výrazně mění podmínky v lokalitě (zvýšená dopravní aktivita a nároky na parkování, hluk atd.) a narušuje to pohodu bydlení.

Už za současné právní úpravy je oblast stavebnictví spouštěčem řady konfliktů a sousedských sporů. Podle zástupce ombudsmanky může situaci ještě více zhoršit novela stavebního zákona, obzvlášť pokud jde o větší stavby, jako jsou rodinné domy a objekty pro bydlení, které bude možné stavět jen na ohlášení bez ohledu na jejich velikost. „Dnes jsou stavby na ohlášení limitovány velikostí a podmínkou, že stavebník musí získat souhlas všech vlastníků sousedních nemovitostí. Přesto se občas na některého souseda ‚zapomene‘. Novela stavebního zákona toto ‚opomíjení‘ přímo umožní, protože stavebník si bude zcela legálně sám rozhodovat, jestli sousedův souhlas potřebuje nebo ne. Pokud se pak soused o stavbě dozví, až když se na ní začne pracovat, už se nebude mít jak bránit. Tyhle situace budou pro sousedské vztahy smrtící,“ varuje zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček.

Spory o cesty

Přístupové cesty jsou také častým zdrojem konfliktů. Počet podnětů týkajících se správy pozemních komunikací dokonce každý rok stoupá. Zatímco v roce 2014 jich bylo 119, o dva roky později už 162. Lidé si totiž stále neuvědomují, že pokud koupí, zdědí nebo si pronajmou pozemek, jehož součástí je účelová komunikace, musí strpět její užívání, a tedy omezení svého vlastnického práva. Typicky dochází k tomu, že nový vlastník pozemku cestu zahradí s tím, že jde o jeho pozemek. Klíčovou roli v těchto záležitostech hrají silniční správní úřady. Na jejich rozhodnutí, zda sporná cesta je veřejnou účelovou komunikací nebo ne, záleží, jakým způsobem budou moci sousedé problém vyřešit, zda vlastník pozemku musí strpět užívání cesty, nebo se sousedé musí dohodnout na podmínkách užívání cesty sami (zřízení věcného břemene apod.). I v těchto případech by měl úřad znesvářené sousedy vést ke smírnému řešení.

PŘÍKLADY SOUSEDSKÝCH SPORŮ

Občanské soužití:

• Stěžovatelé uváděli dlouhodobě vyhrocené vztahy se sousedy, kteří je pomlouvají, urážejí je, dělají jim různé drobné naschvály, vyhrožují, vnikají na jejich pozemek a podali dokonce anonymní oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí kvůli údajnému nepřiměřenému trestání dětí. Sousedé na oplátku obvinili stěžovatele, že je sledují kamerami a narušují jejich soukromí, rovněž je pomlouvají apod.

• Stěžovatel uváděl, že ho soused vulgarismy hrubě urážel, dopouštěl se schválností a vyhrožování. Obviněný to v rámci přestupkového řízení popřel, manželky obou potvrdily verze svých manželů a ani svědectví další osoby nevneslo do věci jasno. Úřad řízení zastavil, protože se nepodařilo zjistit stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Stěžovateli pak bylo uloženo uhradit náklady řízení.

• Stěžovatel uváděl, že ho soused slovně napadl a vyhrožoval mu v souvislosti s vyměřením pozemku kolíky – stěžovatel totiž na posunul hranici svého pozemku do pozemku souseda na základě nového zaměření pracovníky geodézie. Stěžovatel popsal, že má se sousedem dlouhodobé spory ohledně hranice pozemků, kdy soused má svoje sloupky zaražené na jeho pozemku. Pracovníci geodézie provedli nové vyměření a pomocí kolíků vytyčili přesné hranice. Soused tyto kolíky odstranil, proto na jejich místa stěžovatel zarazil železné trubky. Soused mu měl vyhrožovat a slovně ho napadat ve smyslu, že „pokud tam ty trubky a geodetické značky ještě jednou zarazí, tak ho tou trubkou přerazí a rozbije mu s ní palici“. Přestupková komise to řešila napomenutím. Úřadu jsme v šetření vytkli, že nepoučil stěžovatele o nutnosti podat návrh na projednání přestupku, nevyslechla ani obviněného ani svědka a nezabýval se námitkou podjatosti jedné z členek přestupkové komise.

• Sousedka obvinila stěžovatelku, že má v bytě špínu a štěnice. Stěžovatelku tyto výroky poškozují a urážejí. Vysvětlili jsme jí, že může podat návrh na projednání přestupku, ale měla by si zajistit dostatečná svědectví. Neprokáže-li se totiž její tvrzení o urážkách a pomluvách, bude pak povinna uhradit náklady správního řízení o přestupku.

• Soused dělá stěžovateli schválnosti, opakovaně vniká na jeho pozemek. Nachází pak zpřeházené věci, vysypaná krmítka, poházené nářadí a odpadky apod., později se mu začalo některé nářadí ztrácet. Soused ho šikanuje, posílá na něj pod nejrůznějšími záminkami úředníky a snaží se zpochybnit jeho psychickou způsobilost.

• Soused v podnapilém stavu v noci buší na stěžovatelovy dveře. Dělá to opakovaně i dalším sousedům v domě. Stěžovatel se obrátil na úřad, který se tím sice zabýval, ale souseda pouze napomenul, což se stěžovateli zdá příliš mírné.

• Soused stěžovatele fyzicky i slovně napadl a spolu s ním i majitele pozemku, který si stěžovatel pronajímá. Stěžovatel to oznámil policii a ta to předala obecnímu úřadu. Ten ho ale nevyrozuměl, jestli bylo vedeno správní řízení o přestupku a s jakým výsledkem, nebyl ani vyzván k účasti při projednání věci. Uvedl, že rovněž napadený majitel pozemku, který se na úřad obracel také s návrhem na projednání přestupku, vyrozuměn byl. Vysvětlili jsme stěžovateli, že podle stávající právní úpravy jde o návrhové přestupky, tj. nelze je pouze oznámit, ale je třeba podat návrh na projednání přestupku, což neudělal. V jeho věci tak řízení o přestupku nebylo vedeno.

• Stěžovatel nesouhlasil s tím, že úřad odložil jeho návrh na zahájení přestupkového řízení se sousedem pro podezření ze spáchání přestupku nepravdivým obviněním z přestupku. Soused totiž stěžovatele obvinil z přestupku v podobě schválnosti, protože stěžovatel měl údajně bez jeho souhlasu chodit po střeše jeho garáže a sbírat tam ořechy. Stěžovatel to popíral a přestupková komise řízení zastavila, protože se nepodařilo prokázat, jestli k tomuto protiprávnímu jednání skutečně došlo nebo ne. Stěžovatel následně obvinil souseda, že učinil vědomě nepravdivé oznámení s cílem přivodit stěžovateli postih za přestupek.

• Stěžovatel poukazuje na dlouhodobé obtěžování štěkotem sousedova psa, a to i v nočních hodinách. Soused měl také přes plot naházet stěžovateli na pozemek hromadu psích exkrementů.

• Dcera sousedů v panelovém domě studuje hru na klavír a její hlasitá hra stěžovatele ruší, přestože dívka hraje jen v denních hodinách.

• Soused vysazuje dřeviny a jiné porosty v těsné blízkosti hranice zahrádek a dřeviny stíní stěžovatelův pozemek. V blízkosti jeho studny vysadil ořech, jehož kořeny mohou studnu poškodit. Ve věci studny jsme doporučili obrátit se na odbor životního prostředí místního úřadu.

• Sousedé dělají v noci neustále hluk, který se nedá vydržet. Stěžovatelka opakovaně volala policii, ale nejen, že se tím nic nevyřeší, ale naopak to pak odnáší ona. Sousedé nechodí do práce, přes den spí, a když pak ona třeba vysává nebo dělá přes den práci, která není úplně tichá, nadávají jí a stěžují si, že je schválně budí.

• Soused je minimálně jednou za rok vytopí a tohle se opakuje už asi 8 let. Zjistili, že soused si vodoinstalaci dělal sám a neodborně, ale nedokážou ho přimět, aby si nechal udělat revizi. Za ty roky už panely v místech sousedovy koupelny změkly a jsou tam viditelné mapy.

• Sousedé postavili králíkárnu a hnojník přímo pod okna jejího obývacího pokoje. Nemůže otevírat okno a zvlášť v létě se tam nedá vydržet. Stavebními úpravami jí prakticky „zazdili“ několik oken a původně nepovolená stavba jim prý byla dodatečně povolena. Upozornili jsme ji, že v procesu povolování stavby musela být účastníkem řízení a pokud se už nyní nestihne odvolat, může požádat krajský úřad o zahájení přezkumného řízení.

• Soused a jeho rodina stěžovatele opakovaně napadají, ohrožují mu a ubližují jeho psovi. Sousedova manželka do něj měla bez příčiny najíždět autem, když venčil psa, soused jeho psa bezdůvodně silně nakopl, takže ten pak byl celý zhmožděný. Stěžovatel sousedovi pohrozil, že na něj zavolá policii, ale místo toho soused zavolal policii na něj s tím, že je nebezpečný a ohrožuje je. Přijeli policisté a neustále se ho měli vyptávat na zbraně, které on ale nemá. Stěžovatel je v částečném invalidním důchodu a stará se o těžce nemocnou manželku.

• Stěžovatel namítal, že se k nim do bytu přenáší veškerý hluk od sousedů z bytu nad nimi. I jejich lehké kroky zní jako bubnování na strop, ale zvlášť iritující je cupitání jejich malého dítěte.

• Sousedé dělají bezohledné naschvály a světlem z jejich okna ho oslňují v ložnici. Vědí o tom a schválně večer svítí dlouho do noci. Snažil se je ústně i písemně požádat, ať to nedělají, ale výsledek je opačný, schválně svítí ještě víc.

• Sousedův plot oddělující zahrady je ve špatném stavu. Stěžovatel souseda opakovaně upozorňoval, že je třeba, aby plot opravil nebo postavil nový. Soused na to nereaguje. Stěžovatel se obává o bezpečnost svého majetku. Pouští totiž na zahradu slepice, které se mohou zatoulat na sousedův nezajištěný pozemek, nebo naopak volně pobíhající psi mohou proniknout na stěžovatelův pozemek a způsobit mu tam škodu.

• Seniorka si stěžovala, že v bytě žije už 35 letech a nyní čelí neúnosnému tlaku. Byt nad ní si projala mladá žena, kterou ve dne v noci navštěvují různí pánové. Z bytu se pak ozývá dupot, bouchání, smích, hlasité projevy sexu. Tohle trvá už 3 roky.

• Stěžovatelka měla výhrady vůči jednání své sousedky v bytě nad ní. Stěžovatelka má zdravotní problémy a potřebuje klidný, nepřetržitý spánek. Ten ale není možný, protože sousedka v noci v pravidelných intervalech chodí na záchod a zvuk splachování stěžovatelku budí.

• Stěžovatelka namítala, že dřeviny sousedky se tlačí na plot mezi pozemky. Ten je už úplně vykloněný na pozemek stěžovatelky. Ta sousedku upozorňovala, ať tomu zamezí a nějak porost na své zahradě zredukuje či upraví. Sousedka ale nereaguje. 

Stavební činnost:

• Sousedka v rámci rekonstrukce domu měnila střešní plášť a provedla přesah laťováním a položenou krytinou nad pozemek stěžovatelů. Bez jakéhokoli povolení postavila kolnu tak, že jako její zadní stěnu využila zděný plot stěžovatelky a provedla na něm betonový věnec, kde jsou položeny krokve střechy kolny. Část střechy kolny je také položena nad stěžovatelčin plot. Jelikož šlo o záležitost 10 let starou a navíc podle krajského úřadu nešlo o nepovolené stavební úpravy, zástupce ombudsmanky šetření nezahajoval. Pokud jde o přesah na pozemek stěžovatelů, je třeba to řešit cestou soukromého práva.

• Stěžovatel namítal, že soused postavil bez povolení přístřešek (cca 9 m²) s králíkárnou ukotvený na stěžovatelovu zeď, kterou králičí moč poškozuje. Podle stěžovatele je zeď z jeho strany trvale mokrá. Stavební úřad zahájil v roce 2014 řízení o odstranění stavby, ale přerušil ho na základě žádosti souseda o dodatečné stavební povolení stavby a tento stav trvá. Stavební úřad uváděl, že jde o dlouholetý sousedský spor, kdy oba sousedé v minulosti opakovaně navzájem napadali nejrůznější i naprosto bagatelní stavební úpravy a stavební úřad se oba snažil dovést ke smíru, ale marně. Podle zástupce ombudsmanky kauza má podtext sousedského sporu, ale stavební úřad nemůže rezignovat na řešení nepovolené stavební činností.

• Stěžovatel má dlouhodobé spory se sousedy. Ti nově provedli terénní úpravy a pozemek navýšili, aniž by měli stavební povolení. Původní sedlovou střechu nahradili pultovou, rovněž bez povolení, a stejně provedli další stavební úpravy. Stavební úřad tam na jeho oznámení provedl kontrolní prohlídku, změřil navýšení terénu a uzavřel, že je v limitu, pro které není třeba stavební povolení. S tím stěžovatel nesouhlasí. Nesouhlasí ani s tím, že úřad sice zahájil řízení o odstranění stavby nepovolených úprav (střecha aj.), ale přerušil ho, protože soused požádal o dodatečné povolení. Aby toho nebylo málo, tak během kontrolní prohlídky úředníků stavebního úřadu soused upozornil, že stěžovatel buduje jezírko bez povolení. Místo toho, aby stěžovatel s pomocí stavebního úřadu vyřešil problémy se sousedem, musí teď kvůli němu sám se stavebním úřadem řešit své jezírko.

• Stěžovatelé namítali, že jímky jejich sousedů jsou v havarijním stavu a kvůli tomu pronikají odpadní vody do okolní půdy v rekreační oblasti. Stěžovali si, že stavební úřad nepřistupuje ke všem stejně a jímky sousedů neprověřil. U nich naopak jímku zkontroloval a konstatoval její nezávadnost, to vše za přítomnosti sousedů. Stavební úřad jejich přítomnost odůvodnil tím, že jako sousedé mají právo přesvědčit se o dobrém stavu jímky. Stěžovatelům však nebylo umožněno účastnit se kontrolních prohlídek na sousedních pozemcích.

• Stěžovatel poukazoval na celkově špatný stavební stav svého domku a přičítal ho stavební činnosti souseda. Ten přímo na hranici pozemku postavil zpevněnou plochu pro parkovací stání. Stěžovatel uváděl, že jde ze strany souseda o schválnost, protože měli neshody už v minulosti, kdy se stěžovatel obracel na stavební úřad v záležitosti týkající se odvodnění sousedova pozemku. Podle stěžovatele jsou jeho pozemek i domek podmáčené kvůli tomu, že soused k němu svádí vodu. Stavební úřad pak oba pozemky i objekty zkontroloval, nechal zpracovat znalecký posudek. Podle něj nemá zpevněná plocha vliv na odvádění vody. Dále konstatoval, že ani kdyby zpevněná plocha nebyla vybudována, na stav stěžovatelova domku by to nemělo vliv. Stavební úřad také při kontrolních prohlídkách zjistil některé nepovolené stavební úpravy na stěžovatelově domku.

• Stěžovatel vlastní historický rekreační objekt, který na základě povolení postupně rekonstruoval. Problémy nastaly se změnou vlastníka sousední nemovitosti. Sousedé začali tvrdit, že provádí nepovolené práce, požárně je ohrožuje a staví na cizím pozemku. Na jejich podnět se věcí začal zabývat stavební úřad, který ve věci některých úprav vedl řízení o odstranění a pak o dodatečném povolení stavby. Došlo to až k soudu, který rozhodl ve prospěch stěžovatele s tím, že vše bylo prováděno na základě původního stavebního povolení. Stavební úřad tedy řízení o odstranění stavby zastavil. Sousedé se opět odvolali a takhle to trvá pořád dokola.

Cesty:

• Stěžovatelé řeší problém přístupu k rodinnému domu po účelové komunikaci. Pozemek s cestou několikrát změnil majitele, ale nikdy nebyly problémy s užíváním cesty. Poslední majitel však pozemek pronajal a nájemce ihned cestu zatarasil svým automobilem. Opakovaně to řešili s policií, úřad jim sdělil, že jde o účelovou komunikaci. Vysvětlili jsme, že musí úřad žádat o rozhodnutí, jestli jde o účelovou komunikaci, pouhé sdělení nestačí.
• Stěžovatelé před téměř 30 lety koupili dům s pozemkem k rekreačním účelům a tráví tam každé léto. K domu vede jediná příjezdová cesta, kterou vždy užívali. Před třemi lety je soused, který pozemek s cestou dostal v restituci, přestal pouštět. Problémy nemají jen oni s příjezdem, ale nepouští k nim popeláře, poštovní doručovatele, firmu, u které si už před třemi lety zaplatili výměnu okapů apod.