Stát opět podpoří zachytávání srážkové nebo přečištěné odpadní vody na zalévání zahrad a splachování toalet. V programu Dešťovka 2 na to chce dát až 200 milionů korun. Radiožurnálu to řekl ministr životního prostředí Richard Brabec. Žádost o dotace na opatření proti suchu by mohl Státní fond životního prostředí začít přijímat od srpna. Detaily ale zatím resort stále ladí. Typy dotací by měly zůstat beze změny. V květnové výzvě stát nabídl majitelům domů 100 milionů korun. Mohli dostat až 105 tisíc na pořízení systémů pro využití srážkové a odpadní vody na zalévání i v domácnosti. Z téměř 2300 podaných žádostí jsou tři stovky schválené. Zájem byl před měsícem obrovský - lidé si peníze rozebrali během 28 hodin.

Zdroj: iRozhlas.cz

Do meziresortního připomínkového řízení je předkládán návrh novely vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Vyhláška je prováděcím právním předpisem k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Novela je souborem změn, které se týkají například způsobu stanovení emisních limitů pro pachové látky, transpozice Směrnice o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení, a v neposlední řadě zapracovává taktéž požadavky tzv. ekoauditu. Účinnost je navrhována k 1. lednu 2018. Další podrobnosti najdete ZDE

Společnost ČEPS se dlouhodobě hlásí k myšlenkám evropské spolupráce na poli energetiky a vnímá její výhody. Kdo jiný než subjekt provozující přenosovou soustavu ve středu Evropy by si měl nejvíce uvědomovat potřebu vzájemné mezinárodní spolupráce, komunikace a koordinace. Navrhovaná legislativa tzv. zimního balíčku tuto spolupráci prohlubuje, avšak v některých svých částech nezohledňuje dosavadní „přirozený“ vývoj. Přichází s novými pravidly, která nerespektují specifika jednotlivých zemí – stejné zásady mají platit pro ostrovní Irsko i celý evropský kontinent od Portugalska po Turecko. Zároveň dochází k přesunu části rozhodovacích pravomocí. Provozovatel přenosové soustavy tím ztrácí možnost ovlivňovat zásadní oblasti jejího fungování.

Zimní balíček zavádí nový institut tzv. regionálních provozních center (Regional Operational Centres, zkratka ROC). Jejich vybudování a činnost budou hradit národní provozovatelé přenosových soustav, následně se tyto náklady promítnou do účtů každého koncového zákazníka.

Regionální provozní centra mají převzít některé pravomoci, jež byly dosud v kompetenci jednotlivých provozovatelů sítí. V konečném důsledku tak může nastat situace, že český spotřebitel doslova doplatí na nestabilitu výrobních zdrojů jiného státu a solidárně ponese i část nákladů souvisejících se zajištěním rovnováhy mezi spotřebou a výrobou v jiné zemi. Přestože naše soustava žádné zvláštní zásahy v daném okamžiku vyžadovat nebude, mohou být vynuceně realizována opatření pro podporu přenosové soustavy jiného státu. Vzhledem k tomu, že v tzv. zimním balíčku není stanoven klíč pro sdílení nákladů, může taková opatření zaplatit i český zákazník. Když naopak sousední státy zažádají o výpomoc, budou to opět regionální provozní centra, která mohou nařídit, jakou kapacitu a z jakých zdrojů lze nabídnout. Svobodná volba národního energetického mixu půjde stranou.

Na místě je i obava o dostatek regulační energie, tedy elektřiny nutné pro pokrytí odchylky vzniklé v důsledku nerovnováhy mezi výrobou a spotřebou. Nyní se o její zajištění stará příslušný provozovatel přenosové soustavy, který je odpovědný za svou síť a své zákazníky. Nově by i toto měla řídit regionální provozní centra, která v případě nedostatku výkonu v soustavě, způsobeného například nízkou výrobou obnovitelných zdrojů, rozhodnou o vypínání zákazníků v daném regionu včetně České republiky. Taková opatření přitom bude muset provozovatel přenosové soustavy, společnost ČEPS, až na výjimky respektovat.

Demonstrovat lze tyto situace na příkladu řízení auta. V běžném autě je jeden řidič, který určuje rychlost i směr jízdy, protože ví, kam chce dojet. Jak by však takové řízení auta vypadalo, pokud by jedna osoba točila volantem a druhá šlapala na pedály, nebo kdyby dokonce za řidiče točil volantem někdo jiný na dálku? Pravděpodobně by to skončilo dopravní nehodou. Přesně takový model ale navrhuje tzv. zimní balíček. Jenže v případě elektrizační soustavy nehoda znamená výpadek dodávek až blackout, tedy celkový kolaps soustavy.

Vnímáme, že řízení elektrizační soustavy je složitý mechanismus. Proto se obáváme, že předáním kompetencí, ovšem bez jasného předání odpovědnosti, a z důvodu neznalosti či nerespektování specifik každé jednotlivé sítě může docházet právě k nižší jistotě zajištění dodávek elektrické energie vedoucí až ke zmiňovaným výpadkům.

Na uvedeném se shodujeme s partnerskými provozovateli přenosových sítí, Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a rovněž s českým, maďarským, polským, německým, rumunským a španělským parlamentem, které k částem této legislativy vydali odůvodněné stanovisko neboli tzv. žlutou kartu.

Související článek:

Evropská komise představila balíček "Čistá energie pro všechny Evropany“ (30.11.2016)

Strategie pro nakládání s radioaktivními odpady má za sebou další etapu. Včera se v budově ČVUT v Praze uskutečnilo veřejné projednání Aktualizované koncepce pro nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem a posouzení jejich vlivů na životní prostředí. Možnosti diskutovat o budoucnosti uložení radioaktivních odpadů využilo celkem sedm desítek odborníků, ekologických aktivistů, neziskových organizací i zástupců obcí, samospráv a vlád sousedních států.  

Veřejné projednání koncepce je definováno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

„Naše energetická koncepce je postavena z velké části na jádru. Jeho vliv se bude v příštích dekádách spíše zvyšovat. Kromě toho produkuje radioaktivní odpady i řada původců, kteří nejsou přímo spojeni s jadernou energetikou.  Proto je pro nás v tuto chvíli zcela klíčové mít jasnou představu, jak s odpady a zejména vyhořelým jaderným palivem v budoucnosti naložíme,“ říká ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) Jiří Slovák. Právě SÚRAO jako podřízená organizace Ministerstva průmyslu a obchodu a nese za koncepci a řešení problému odbornou odpovědnost.

Původní strategie vznikla v roce 2002. Nyní je projednávána její aktualizovaná verze, která prošla odbornými posudky z hlediska vlivu uvažovaných aktivit na životní prostředí. V průběhu zjišťovacího řízení, vedeného Ministerstvem životního prostředí, bylo vzneseno a vypořádáno na 140 námitek ze strany vlád sousedních států, veřejných institucí, ekologických a občanských iniciativ i jednotlivců. Některé námitky byly opodstatněné, řada dalších ale postrádala věcnou či odbornou podstatu.  Bylo zpracováno odborné vyhodnocení koncepce, které se zabývá vlivem na životní prostředí a reaguje na vznesené námitky.

„Aktualizovaná koncepce jasně definuje fakt, že se Česká republika bude muset vypořádat až s devíti tisíci tunami vysokoaktivního odpadu a vyhořelého jaderného paliva. To je zatím dočasně skladováno v areálech jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Ale tato situace je dlouhodobě neudržitelná především z důvodů omezené životnosti kontejnerů CASTOR, v nichž je vyhořelé palivo prozatím skladováno. Proto je naší odpovědností udělat teď, v tuto chvíli, maximum pro řešení tohoto problému, se kterým se potýkají i další rozvinuté evropské země, které jdou cestou jaderné energetiky, jako jsou Finsko nebo Švédsko. I tady hledá stát ve shodě s municipalitami optimální řešení, které se vzhledem k časovému horizontu možná zdá v našich podmínkách jako vzdálené. Jde ale o složitou odbornou, technickou, legislativní a společenskou konsekvenci, ke které musíme obecně dospět s péčí řádného hospodáře co nejdříve. A nemáme nyní k dispozici lepší řešení, než je výstavba hlubinného úložiště," zdůraznila náměstkyně ministra průmyslu a obchodu pro energetiku Lenka Kovačovská.

Aktualizovaná koncepce potvrdila jako nejvýhodnější řešení ukládání vysokoaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva výstavbu hlubinného úložiště. Zvažuje i další alternativní varianty, například nulovou variantu skladování ve stávajících kapacitách v kontejnerech CASTOR, uložení do mezinárodního úložiště apod. Tyto varianty jsou ale podle odborných posudků nevhodné. Řešením není ani přepracování vyhořelého paliva v zahraničních technologických linkách, protože nám i po této finančně velmi náročné operaci zůstane vysokoaktivní odpad, byť v menším objemu, který je přesto potřeba bezpečně uložit.

V rámci veřejného projednání procesu SEA se účastníci včetně zástupců zahraničních institucí, obcí či hnutí Calla, dotazovali na otázky spojené s technickými náležitostmi zamýšleného hlubinného úložiště, například řešením spodních vod, pohybu horninových mas či ochrany přírody při průzkumných pracích. Starosta Rouchovan Vladimír Černý a další starostové z okolí Jaderné elektrárny Dukovany (EDU) se postavili za dodržování navržených termínů pro vybudování hlubinného úložiště. Na území EDU totiž již leží dva mezisklady vyhořelého jaderného paliva s omezenou životností a občané z okolí elektrárny proto zamýšlenou výstavbu trvalého úložiště podporují.

Veřejnost má možnost vyjadřovat se k Aktualizaci Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem do 7. července. Připomínky lze zasílat na e-mail: jan.hejhal@mzp.cz.

Dokument ke stažení:

Informační systém SEA

Evropská komise zahájila konzultaci „Public consultation investigating options for reducing releases to the environment of microplastics“ jejímž cílem je shromáždit názory k možnostem pro snížení mikroplastů vstupujících do mořského prostředí. Další informace k projektu najdete na stránkách www.eumicroplastics.com, další informace k veřejné konzultaci, která potrvá do 16. října 2017, najdete ZDE.

Už dnes si zájemci o nový ekologický kotel mohou začít připravovat elektronickou žádost na adrese https://kotliky.msk.cz/. Podporovanými zdroji vytápění jsou v tomto kole automatické kombinované kotle (uhlí/biomasa), kotle výhradně na biomasu (automatické i s ručním přikládáním), kondenzační plynové kotle a tepelná čerpadla.

Finance, které MSK obdrží pro tuto výzvu, odhadem postačí na výměnu zhruba osm a půl tisíce starých neekologických kotlů. „Příjem žádostí o kotlíkovou dotaci bude zahájen 5. září 2017 v 10:00 hodin. Tentokrát budou lidé podávat žádosti pouze elektronicky s tím, že následně do deseti pracovních dnů doloží listinnou verzi žádosti vytištěnou z elektronické aplikace a potřebné přílohy. Možností elektronického podání jsme chtěli lidem poskytnout větší komfort, aby si vše mohli zařídit pohodlně a vyhnuli se případným frontám,“ uvedla Jarmila Uvírová, náměstkyně hejtmana kraje pro životní prostředí a zemědělství. Lidé teď budou mít více než dva měsíce na to, aby si do 5. 9. jednoduchou žádost v elektronické aplikaci připravili a „předvyplnili“. Formulář je uživatelsky velmi přívětivý, žadatele například „pohlídá“, aby nezapomněli na některý povinný údaj nebo jim podle zadaných nákladů a místa vypočítá konkrétní výši dotace se všemi navýšeními a příspěvky.

Střední čechy: Lidé ve středních Čechách budou moci také znovu žádat o dotace na nové kotle. Příjem žádostí začne 4. října, rozdělovat se bude přes půl miliardy korun. Lidé si budou moci nechat vyměnit starý neekologický kotel za nový, státem dotovaný. Dotace mohou být použity na výměnu zdroje tepla na pevná paliva s ručním přikládáním za tepelné čerpadlo, kotel výhradně určený pro spalování biomasy, automatický kotel na uhlí a biomasu či plynový kondenzační kotel. Žadatelé mohou získat dotaci 75.000 až 127.500 Kč podle kategorie nově pořízeného tepelného zdroje.

„Moravskoslezský kraj přispěje na každý kotel v rámci nové výzvy částkou 7,5 tisíc korun. Celkově kraj vyčlenil ze svého rozpočtu 69 milionů korun, dalšími 45 miliony korun předfinancuje příspěvky vybraných obcí. Ty poskytnou zájemcům částku ve výši od 1 500 do 15 000 korun,“ dodává náměstkyně Jarmila Uvírová. Do spolufinancování kotlíkových dotací ve spolupráci s krajem se zapojilo celkem 78 obcí, což je o 4 více než v 1. kole. Jejich přehled je uveden na krajských kotlíkových stránkách https://lokalni-topeniste.msk.cz/.

Od poloviny června do konce prázdnin pracovníci krajského úřadu vyjíždějí do obcí s rozšířenou působností a na seminářích vysvětlují podmínky pro získání kotlíkové dotace přímo občanům. V první polovině června seznámili s podmínkami kotlíkové dotace i zaměstnance úřadů obcí a měst, která o tuto aktivitu měla zájem, aby mohli zájemcům o nový ekologický kotel poskytnout potřebné informace co nejblíže jejich bydlišti.

Veškeré informace ke druhému kolu kotlíkových dotací jsou zveřejňovány na webových stránkách https://lokalni-topeniste.msk.cz/, žadatelům jsou také stále k dispozici „kotlíkové“ kontakty: tel. 595 622 355, e-mail kotliky@msk.cz a možnost osobních konzultací v budově krajského úřadu v kanceláři A106 (od 29. 6. každý pracovní den v úředních hodinách krajského úřadu).

Moravskoslezský kraj:

• Počet lokálních topenišť v MSK topících pevnými palivy: 47 tisíc

• Počet nevyhovujících kotlů: (odhadem) 23 až 24 tisíc

• Dosud díky dotacím v MSK vyměněno: cca 8 tisíc kotlů

Partnerské setkání „Unlimited opportunities in the circular economy - Reducing, Reusing and Recycling“ se uskuteční v norském Oslu dne 19. září 2017. Cílem akce je seznámit účastníky s nadcházejícími výzvami pro předkládání projektů v H2020 a zejména poskytnout příležitost k setkání s potenciálními partnery pro budoucí spolupráci na projektech H2020. Uzávěrka pro registraci a zadání profilu je 11. září 2017. Podrobné informace o akci naleznete ZDE.

Seminář Fakta o vodě v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, na kterém se sešli zástupci provozovatelů vodohospodářské infrastruktury, odborníci a akademici, se zaměřil na odbornou debatu o modelech provozování infrastruktury a přednostech či nevýhodách jednotlivých provozních modelů.

Potřeba celospolečenské diskuze o budoucnosti českého vodárenství je v poslední době zřejmá. Jednou z aktuálních iniciativ byl odborný seminář na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pod záštitou jejího místopředsedy Ing. Jana Bartoška.

„Voda je oblast, u které nemůžete uvažovat v horizontu volebního období. O vodě se do budoucna musí vést velká diskuze,“ zdůraznil na úvod Jan Bartošek. K debatě byly přizvány osobnosti z mnoha oblastí vodohospodářského oboru. Pozvání přijal Petr Pokorný z Centra pro teoretická studia UK, rektor VŠRR René Wokoun, ale také zástupci municipalit, kteří rozhodování o způsobu provozování zažili na vlastní kůži – starosta Božanova Karel Rejchrt, bývalý náměstek primátora Hradce Králové Josef Malíř a dřívější ekonomický náměstek primátora Českých Budějovic Zdeněk Čáp.

Městské společnosti jsou často chváleny za nízké ceny vodného a stočného. Na to, že každá mince má dvě strany, upozornil ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR. „Největší část prostředků vybraných z vodného a stočného tvoří nájem odváděný vlastníkovi. Ten by měl směřovat na obnovu infrastruktury, ale ne vždy tomu tak je. Čím jsou společnosti menší, tím hůře se plány na obnovu vodohospodářské infrastruktury plní. Malé obce také často dotují provoz vodovodů a kanalizací,“ uvádí Oldřich Vlasák.

Na to, jak municipální společnosti v devadesátých letech hospodařily, zavzpomínal Josef Malíř, bývalý náměstek primátora Hradce Králové: „Všichni věděli, že je tam dvakrát víc zaměstnanců než v západní Evropě. V představenstvech byli starostové, místostarostové – tedy neodborníci, kteří se každé čtyři roky střídali. Management, pokud sám neměl eminentní zájem o efektivitu, představenstvo vždycky přesvědčil, že to nejde.“

V Hradci Králové proto vyhlásili soutěž, ve které zvítězila komerční společnost s nejvýhodnější nabídkou. Město tak každoročně inkasuje nájemné, které jednoznačně stačí na rekonstrukci i rozvoj vodárenské sítě. Hradec Králové navíc získal 34procentní podíl v provozní společnosti, tedy i vliv na její hospodaření a třetinovou dividendu. Podle Malíře je nutné provozní modely posuzovat případ od případu. „V případu Hradce Králové jsem přesvědčen, že jsme vybrali dobře. A to mohu říct i dnes, deset let od začátku spolupráce. Ekonomické výsledky i kvalita provozu o tom jasně vypovídají,“ uzavírá Malíř.

Dalším městem, které stálo před podobným problémem, byly České Budějovice. „Měli jsme jednoznačně špatné zkušenosti s fungováním městské společnosti Technické služby. Byl to podnik, ve kterém z rozpočtu 1,5 miliardy končilo čtvrt miliardy bez jakéhokoli konečného efektu, proto jsme se rozhodli jít cestou veřejné soutěže,“ vzpomíná Zdeněk Čáp, dřívější náměstek primátora Českých Budějovic.

O zkušenosti tehdy požádal i kolegu ve Vídni, kde městská společnost po několika letech fungování narazila na výkonnostní strop a dál už se nerozvíjela. I na základě těchto zkušeností se v Budějovicích rozhodli hledat na trhu komerčního provozního partnera. Město tak dnes stále vlastní infrastrukturu, ztráty vody se výrazně snížily, cena vodného a stočného se pohybuje pod celorepublikovým průměrem, auditoři mohou kontrolovat účetnictví provozní společnosti a ročně na nájemném od ní získají 200 milionů korun. „Provozovatelská smlouva se nám osvědčila. Nechme odborníky pracovat a kontrolujme si a definujme si svoje vlastní zájmy,“ uzavírá českobudějovickou zkušenost Zdeněk Čáp.

Na rizika jednostranné preference municipálních provozování upozornili také zástupci komerčních provozovatelů. „Jak by fungovaly České dráhy, kdyby neexistoval soukromý RegioJet? Jak by fungovala Česká pošta bez komerčních přepravců?“ uvedl Ondřej Beneš ze společnosti Veolia Česká republika. Předseda představenstva Čevak Jiří Heřman dodává: „Ten, kdo neumí zvládnout jednu smlouvu s provozovatelem, neumí zvládnout ani provoz samotný. Zodpovědný vlastník má několikanásobně vyšší zisky než provozovatel, pokud řádně plní obnovu infrastruktury.“

O tom, zda je v dané situaci vhodnější municipální či privátní provozovatel, rozhoduje také technická náročnost lokálního řešení. V případě menších obcí, které vlastní zdroj a voda je k odběratelům dopravována gravitačně, jsou nároky na zajištění technického provozu poměrně malé. Každý z provozních modelů je také vhodný pro jinou velikost území. „To, co ale všechny spojuje, jsou předpisy, která nás mnohdy staví do těžko řešitelných situací. Řada občanů u nás zvažuje stavbu vlastní studny. V tomto případě neplatí poplatky za odběr podzemních vod, přitom my jako obec je platit musíme,“ upozorňuje na to, jak rozdílný přístup ztěžuje život malým samoprovozovatelům Karel Rejchrt starosta Božanova. 

V odborné části semináře prezentovali analytici EY ČR výsledky benchmarkingu, který mezi vodárenskými společnostmi provedlo Ministerstvo zemědělství. Ten potvrzuje, že v místech, kde je vodohospodářská infrastruktura provozována ve větších celcích a soukromým provozovatelem, je důsledně dodržován plán obnovy potrubí, na jehož stav je v ČR dlouhodobě poukazováno. „Prostředky na obnovu nejsou tvořeny zejména v menších lokalitách. Navíc pokud obec dotuje vodné a stočné, zkresluje tím informace o ceně a zákazník nemá reálnou představu o její výši,“ upozorňuje na problémy menších obcí Barbora Mirková z poradenské společnosti EY ČR.

V závěru se účastníci shodli, že jedinou cestou, jak se posunout dál, je zachovat soutěž. Možností by pak bylo také srovnání nabídek veřejných a komerčních provozovatelů. „Dobrým regulátorem je trh a smlouvy na pět let, které se budou přesoutěžovat,“ připomíná místopředseda PS Parlametu ČR Jan Bartošek. „Jako Čech si přeju, aby zisk, který se u nás vytvoří, u nás i zůstal. Sám bych si přál, aby české firmy byly konkurenceschopné,“ dodává.

Další informace:

• Fakta o vodě: Nutné změny ve financování vodního hospodářství a skutečná situace v Česku (27.6.2017)

• Prezentace a video záznamy přednášek budou dostupné na www.faktaovode.cz

Zdroj/autor: Tiskový zpráva APROVAK ČR (Asociace provozovatelů vodárenské infrastruktury ČR)

Evropská komise vydala Evropský srovnávací přehled inovací za rok 2017. V letošní zprávě došlo k významné změně v metodice měření. Přehled ukazuje, že inovační vývoj v EU vzrostl, zvláště v oblasti personalistiky, zlepšování podmínek pro inovace, investování z vlastních zdrojů a zatraktivnění výzkumných systémů.

Švédsko zůstává na špičce inovačního žebříčku. Následuje ho Dánsko, Finsko, Nizozemí, Velká Británie a Německo. Litva, Malta, Velká Británie, Nizozemí a Rakousko jsou nejrychleji rostoucími inovativními státy. Ve světovém srovnání EU dohání Kanadu a USA, ale Jižní Korea a Japonsko jsou v předstihu. Čína dosáhla největšího pokroku v mezinárodním srovnání. Česká republika byla ohodnocena jako mírný inovátor.

Další informace:

• Czech Republic

• European Innovation Scoreboard 2017 – Main report

• European Innovation Scoreboard 2017 – Executive summary (CZ)

• Inovace v EU: došlo k určitým zlepšením, je však třeba rovnoměrnější pokrok (TZ EK)

• Další informace - ZDE
   

Zdroj: ERA

V českých domácnostech se vyskytuje celkem 66,5 milionu světelných zdrojů. Z těch, které dosloužily, se odevzdalo k ekologické recyklaci 726 tun, což představuje přibližně 5 milionů kusů úsporek. Toto množství obsahuje zhruba 25 kilogramů rtuti. Kvůli malému obsahu rtuti a dalším druhotným surovinám se musí odborně recyklovat, a proto je třeba je umístit do speciální sběrné nádoby a nikoli do běžného odpadu.

„Pro představu, 25 kilogramů rtuti by mohlo teoreticky znečistit vodu v objemu téměř dvou slapských přehrad či 79 Máchových jezer,“ vysvětluje Zuzana Adamcová ze společnosti EKOLAMP, proč úsporné zářivky nepatří do běžného odpadu. EKOLAMP zajišťuje zpětný odběr a zpracování vysloužilých osvětlovacích zařízení.

Nejvíce rtuti se podařilo z vyřazených úsporek odebrat v Praze, Středočeském a Moravskoslezském kraji. „V Praze se podařilo zachránit největší objem vody, a to téměř dvojnásobek oproti třeba Moravskoslezskému či Jihomoravskému kraji,“ říká Zuzana Adamcová.

V přepočtu na jednoho obyvatele by se však bilance podstatně změnila. Premiantem ve sběru by se stal kraj Královéhradecký a teprve následně Praha. „V těchto krajích s výrazným náskokem sesbírali nejvíce úsporek v celé republice: v průměru 118 gramů na jednoho obyvatele,“ shrnuje Zuzana Adamcová.

Češi třídí, ale nechtějí chodit daleko: ujdou maximálně 617 metrů

Rtuť je uvnitř úsporné žárovky neškodná a pro svícení nutná, ale když doslouží, je ji třeba ekologicky zlikvidovat. Vyřazené úsporné žárovky se proto odevzdávají do sběrného dvora nebo speciálního kontejneru umístěného například v obchodních domech nebo místních úřadech.

Z průzkumu společnosti EKOLAMP vyplynulo, že o umístění sběrného místa mají povědomí dvě třetiny Čechů. Ideálně by sběrné místo chtěli mít do 617 metrů od domova. „Pokud je sběrné místo vzdálenější, obvykle zářivky skončí v popelnici,“ dodává Zuzana Adamcová. Z jednotlivých míst zpětného odběru je nejčastěji využíván sběrný dvůr.

V Česku je nyní k dispozici přes 4400 sběrných míst, alespoň jedno v každém městě či obci s počtem obyvatel nad dva tisíce. „Vysloužilé zářivky lze odevzdat ve sběrných dvorech, v obchodech s elektrem či u prodejců světelných zdrojů. Malé sběrné nádoby jsou také velmi často rozmístěny v supermarketech či nákupních centrech, na obecních a městských úřadech,“ shrnuje Zuzana Adamcová. Nejbližší sběrné místo je možné dohledat na www.ekolamp.cz.

Spotřebitelé mohou zjistit nejbližší sběrné místo také pomocí aplikace „Kam s ní?“, kterou si mohou zdarma stáhnout do mobilního telefonu nebo tabletu. Kromě mapy sběrných míst aplikace obsahuje popis jednotlivých druhů světelných zdrojů a kvíz na procvičení znalostí. Aplikace je dostupná pro zařízení s operačním systémem Android a iOS.

Už více než rok platí, že majitelé solárních elektráren do deseti kilowattů nepotřebují licenci. ERÚ teď ale přichází s tvrzením, že bez licence nesmějí dodávat nespotřebovanou elektřinu do sítě.

Stát už schválil desítky milionů korun dotací pro více než pětistovku malých střešních fotovoltaických elektráren. Z montáže malých solárů se snaží udělat byznys i někteří obchodníci s energiemi, kteří vymysleli, jak majitelům zaplatit za část nespotřebované elektřiny posílané do sítě. Malé solárníky, kteří  nepotřebují k výrobě licenci, ovšem nejspíš čekají právní tahanice s Energetickým regulačním úřadem.

Ten tvrdí, že majitelé malých fotovoltaik do výkonu deseti kilowattů, pro něž nepotřebují licenci a jsou standardně připojeni k distribuční soustavě, nesmějí
dodávat nespotřebovanou elektřinu do sítě. Energetický zákon jim to sice nezakazuje, ale ani to výslovně nedovoluje. Úřad razí názor – a nachází oporu u některých právníků – že dodávat elektřinu do sítě může jen výrobce s licencí.

„Připravujeme hromadné kontrolní šetření, které má prověřit, zda takoví zákazníci s výrobnou elektřiny mají všechna potřebná povolení, a z pohledu kompetencí ERÚ pak zejména platnou licenci. Mohli by se dopustit například správního deliktu podnikání bez licence v energetických odvětvích, případně neoprávněných dodávek elektřiny do elektrizační soustavy,“ vysvětluje mluvčí úřadu Michal Kebort.

Jenže obchodníci jako ČEZ nebo Bohemia Energy si zákon vyložili už před časem tak, že malí výrobci, kteří elektrárnu připojili standardním způsobem,
mohou elektřinu do sítě posílat. ČEZ jim za to dává slevu ve výši čtyřiceti procent z ceny elektřiny, za kterou jim proud dodává.

„Produkt jsme začali nabízet nedávno a mají ho desítky zákazníků. Jak bude růst počet instalovaných zdrojů, bude přibývat i počet zákazníků s tímto produktem,“ uvádí mluvčí ČEZ Roman Gazdík.

Bohemia Energy elektřinu od výrobce oceňuje podle aktuálních cen na spotovém trhu a pak ji na faktuře započítá proti hodnotě dodané elektřiny. Do konce roku by službu mohly využívat dvě stovky zákazníků.

ERÚ může této rozjíždějící se praxi učinit přítrž. „Analyzujeme, zda takové nabídky nejsou v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele,“ dodává Kebort. Potíž je v tom, že výklad energetického zákona nemusí být tak jednoznačný, jak naznačuje ERÚ.

„Podle zákona musí malý výrobce dodržet u dodávek do sítě parametry určené pravidly provozu distribuční soustavy. Už to ukazuje, že s dodávkami nespotřebované elektřiny zákon počítá. Navíc zákon o dani z příjmu mluví o příjmech z provozu výroben elektřiny, ke kterému není vyžadována
licence,“ argumentuje advokát Pavel Doucha. Také stát v dotačním programu Nová zelená úsporám počítá s přetoky elektřiny do sítě. Dotaci dostane i domácnost, která pro svou potřebu využije jen sedmdesát procent vyrobené elektřiny.

Zdroj: E15

Evrospká rada se v pondělí dohodla na své společné pozici k revizi směrnice o energetické účinnosti, jejímž cílem je upravit stávající opatření v oblasti energetické účinnosti tak, aby EU splnila své cíle stanovené pro roky 2020 a 2030. Cílem směrnice je zvýšit energetickou účinnost o 30 %. Rada se taktéž dohodla na své společné pozici k revizi směrnice o energetické náročnosti budov. Budovy jsou z nejméně energeticky účinných oblastí v EU, která má na svědomí až 40 % celkové spotřeby energie. Cílem směrnice je podpořit nákladově efektivní renovace budov a tím přispět k dekarbonizaci budov v EU. Dalším cílem směrnice je podpora elektromobility tím, že stanovuje, aby alespoň každé desáté parkovací místo v nerezidenčních budovách bylo přizpůsobeno pro nabíjení elektromobilů. Díky dohodám mohou být zahájena jednání v rámci trialogu s Parlamentem a Komisí.

Další informace:

Předseda představenstva Svazu vodního hospodářství a generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala vystoupil v poslanecké sněmovně na semináři Fakta o vodě s příspěvkem Současné problémy financování vodního hospodářství v České republice. Podle Kubaly se v budoucnu nevyhneme propojování vodárenských a vodohospodářských soustav stejně jako nutné změně financování. V současnosti je finanční zátěž za sektor přenesena na průmyslové subjekty a vodohospodářské společnosti, které platí poplatky za odběry podzemní nebo povrchové vody. Současný model poplatků je podle Kubaly dlouhodobě neudržitelný například proto, že dojde-li v případě průmyslu při zvyšování efektivity nebo útlumu některých jeho částí (například hornictví a hutnictví) k poklesu objemu odběrů, bude se muset logicky zvýšit jednotková sazba, aby zůstal objem prostředků v systému zachován. Více ZDE

Ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Oldřich Vlasák na semináři „zas prezentoval řadu zajímavých, ale velmi často opomíjených údajů o tomto sektoru. Na vodném a stočném se podle Vlasáka každoročně vybere více než 40 miliard korun, z čehož ovšem 41 % představují odvody, daně a další poplatky směřující do veřejných rozpočtů. Zajímavý je také dlouhodobý trend poklesu spotřeby vody až na současnou úroveň, která je podle řady expertů již hygienickým minimem. Více ZDE

Generální ředitel společnosti Jiří Heřman se na semináři zaměřil na vyvracení nepravd, které v souvislosti s oborem ve společnosti, potažmo médiích rezonují. Očividná nepravda je podle něj tvrzení, že stát zprivatizoval vodu. Za rafinovanější nepravdy označil Heřman teze, že Provozovatel je jen překupník. Více ZDE

Zdroj: www.vodarenstvi.cz

Cílem konference, která se konala 1. června 2017 v Bruselu, zemí Visegrádské skupiny bylo představit iniciativy a aktivity v zemích V4 v oblasti oběhového hospodářství. V úvodu Karolina D´Cunha, EK Generální ředitelství pro životní prostředí, představila aktivity EK plánované na rok 2017. EK navrhne strategii pro problematiku plastů, která má zlepšit ekonomickou stránku, kvalitu a využívání recyklace a opětovného použití plastů, omezit únik plastů do životního prostředí a oddělit výrobu plastů od fosilních paliv. EK rovněž předloží podrobnou analýzu právních, technických nebo praktických problémů na rozhraní právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadu, jež mohou bránit přechodu recyklovaných materiálů do produktivního hospodářství. Více o průběhu konference, prezentace řečníků a fotografie z akce naleznete ZDE.