Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) zveřejnila na svém webu postoj Sdružení místních samospráv ČR k novelizaci zákona o odpadech. Pro časopis Odpady aktuálně shrnulo SMS ČR svůj komentář i k dopisu oborobých svazů (ČAOH, SVPS a SKS) na obce a města. Další podrobnosti čtěte ZDE

Rakousko spustilo novou kampaň a její cíl je jednoznačný – skoncovat v celé Evropě s jadernou energií. Opodstatnění tohoto kroku opřelo o čísla, která ukazují jen samé plusy. Podle odborníků to však může být zavádějící. A šéfka českého jaderného dozoru Dana Drábová nevidí do budoucna jinou cestu než stále využívat všechny zdroje energie. Podle ní je to zatím jen hezký sen, že bychom byli schopni zajistit většinu energetických potřeb z obnovitelných zdrojů, uvedla v rozhovoru pro web ČT24.cz - více ZDE

Zdroj: ČT24.cz

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Ostravě uložili pokuty v celkové výši 500 tisíc korun dvěma firmám z Frýdecko-Místecka za nelegální nakládání s odpadem ze stavby motokárového areálu v Třinci.

První pokutu ve výši 200 tisíc korun dostala společnost Lesostavby Frýdek-Místek a.s., která motokárový areál stavěla. Část odpadu, který při stavbě vznikl, totiž nepředala osobě oprávněné k jeho převzetí dle zákona o odpadech. „Jednalo se celkem o 48 545 tun zeminy a kamení, které firma Lesostavby Frýdek-Místek nelegálně předala společnosti Rekultivace-Recyklace s.r.o. Druhá jmenovaná firma však k přijetí odpadů nebyla oprávněna. Firma Lesostavby Frýdek-Místek tak jako původce odpadů nesplnila svou základní povinnost ověřit si, zda odpady předává společnosti, která k tomu má oprávnění,“ vysvětlil Karel Kozubek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ostravě.

Pokutu však dostala i společnost Rekultivace-Recyklace, která tyto odpady přijala, ačkoli k tomu neměla zákonné oprávnění. „Navíc všech bezmála 50 tisíc tun odpadních zemin a kamení nelegálně uložila na pozemky ve Stonavě, které k nakládání s odpady nebyly určené. Za tato pochybení jsme jí uložili pokutu 300 tisíc korun,“ dodal Kozubek.

Obě firmy se proti pokutám odvolaly. Ani jedna z nich však neuspěla. Ministerstvo životního prostředí odvolání zamítlo a obě sankce v plné výši potvrdilo.

„Nezákonné nakládání s výkopovými zeminami a kamením je relativně častým pochybením, se kterým se inspektoři při kontrolách setkávají. Řada subjektů podnikajících ve stavebnictví bohužel stále nerespektuje, že předávání zemin se řídí jasnými zákonnými pravidly, které je třeba dodržovat, aby nedocházelo k ohrožování životního prostředí,“ konstatoval Erik Geuss, ředitel ČIŽP.

Vyjádření společnosti Rekultivace-Recyklace s.r.o.

Není pravdou, že společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. přijala na jaře 2016 odpad od společnosti Lesostavby Frýdek-Místek a. s., aniž by k tomu byla oprávněna. Společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. objednala u společnosti Lesostavby Frýdek-Místek a. s. zeminu jako vedlejší produkt (nikoli jako odpad) za účelem jejího dalšího využití. S uložením pokuty společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. nesouhlasí, má za to, že nedošlo k porušení právních předpisů z její strany a domáhá se zrušení uložené pokuty rozkladem podaným ministrovi životního prostředí. Záležitost dosud není ukončena, proto se společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. nebude k této věci dále vyjadřovat.

Čistý zisk Skupiny ČEZ v roce 2017 vzrostl o 30 % na 19,0 mld. Kč, zejména díky úspěšnému prodeji akcií MOL a nárůstu výroby jaderných elektráren o 4 TWh. Provozní zisk před odpisy (EBITDA) dosáhl výše 53,9 mld. Kč. Meziroční pokles o 7 % v podstatě odpovídá poklesu realizačních cen vyrobené elektřiny. Pozitivní efekt vyšší výroby v jaderných elektrárnách a přínos nových OZE a ESCO akvizic byl eliminován vyššími náklady na emisní povolenky pro výrobu z tradičních zdrojů a narovnáním nevyfakturované elektřiny v roce 2016.

Provozní výnosy dosáhly 201,9 mld. Kč a meziročně klesly o 1 %. Výroba elektřiny z tradičních zdrojů meziročně stoupla o 2 % na 60,9 TWh. Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů (tj. z větrných, fotovoltaických a malých vodních elektráren) vzrostla meziročně o 25 %. Prodej zemního plynu koncovým zákazníkům meziročně narostl o 21 %. Skupina ČEZ výrazně posiluje i v oblasti nové energetiky, provozní výnosy z ESCO aktivit vzrostly o 118 % na 7,4 mld. Kč.

Provozní zisk před odpisy (EBITDA) meziročně klesl o 4,2 mld. Kč, což je dáno zejména poklesem realizačních cen vyrobené elektřiny (-4,3 mld. Kč), narovnáním nevyfakturované elektřiny v roce 2016 a distribučními korekčními faktory (-1,7 mld. Kč), růstem nákladů na emisní povolenky (-0,9 mld. Kč) a vyššími náklady na péči o výrobní zařízení (-0,6 mld. Kč). Pozitivně naopak působil růst výroby z tradičních zdrojů (+2,5 mld. Kč) a nové akvizice v oblasti OZE a ESCO (+0,7 mld. Kč).

 „Rok 2017 byl pro Skupinu ČEZ úspěšný jak z pohledu dosaženého zisku, tak z pohledu plnění strategických cílů. Cíle na úrovni provozního i čistého zisku jsme překonali o téměř 2 mld. Kč. Získali jsme povolení k dlouhodobému provozu pro zbývající tři ze čtyř bloků Jaderné elektrárny Dukovany. Celému procesu předcházely nejen tisíce analýz a kontrol, ale také roky průběžných modernizací.

Zařazením nového nadkritického uhelného bloku Ledvice byl dokončen největší investiční projekt české energetiky posledního desetiletí ‒ komplexní obnova hlavních pánevních hnědouhelných elektráren Tušimice, Prunéřov, Ledvice a výstavba paroplynové elektrárny v Počeradech. Zásadně jsme posílili v oblasti nové energetiky. Nejvýznamnější akvizicí Skupiny ČEZ v roce 2017 byla akvizice německé společnosti Elevion, která patří k největším poskytovatelům komplexních energetických služeb (ESCO služeb) v zemi a prostřednictvím které získala Skupina ČEZ více než 1 800 odborníků, roční tržby cca 8 mld. Kč a zejména klíčovou základnu pro působení na dynamicky rostoucím ESCO trhu v Německu. V oblasti OZE vstoupila Skupina ČEZ na francouzský trh a dále posílila v Německu, kde instalovaná kapacita vzrostla na 133,5 MW,“ uvedl předseda představenstva a generální ředitel Daniel Beneš.

„Skupina ČEZ očekává v roce 2018 provozní zisk před odpisy (EBITDA) na úrovni 51 - 53 mld. Kč a očištěný čistý zisk ve výši 12 – 14 mld. Kč. S ohledem na významné jednorázové vlivy v roce 2017 se reálně jedná o mírný meziroční nárůst. K vysokému čistému zisku v roce 2017 přispěly zejména tyto faktory: ukončení vlastnictví akcií MOL (+4,5 mld. Kč), prodej nemovitostí v Praze (+1,1 mld. Kč), zisk z obchodování s komoditami nad rámec ročního cíle (+1,0 mld. Kč), ocenění zelených certifikátů pro rumunské větrné parky - přidělených v minulosti - v návaznosti na pozitivní změnu regulace (+0,8 mld. Kč), dohoda o narovnání se společností Sokolovská uhelná (+0,7 mld. Kč) a mimosoudní dohoda s bulharskou státní společností NEK (+0,4 mld. Kč),“ uvedl místopředseda představenstva a ředitel divize finance Martin Novák.

Spotřeba elektřiny na distribučním území společnosti ČEZ Distribuce vzrostla meziročně o 2,4 %, po klimatickém a kalendářním očištění o 3,1 %.

Jednou ze základních potřeb člověka je přístup ke kvalitní, zdravotně nezávadné pitné vodě. Nejen z těchto důvodů byla v České republice vybudována rozsáhlá vodohospodářská infrastruktura čítající v současné době cca 78 000 km vodovodních sítí, 47 000 km kanalizačních sítí, přes 3 700 úpraven vod a necelých 3 100 čistíren odpadních vod (bez čistíren domovních) v aktuální hodnotě přes 1 bilion korun. Systém zásobování pitnou vodou z veřejných vodovodů dnes využívá 94,4 % obyvatel České republiky, 84,7 % obyvatel pak žije v domech napojených na veřejnou kanalizaci. Provoz, údržba a obnova takto rozsáhlé vodohospodářské infrastruktury je tak v současné době vysoce komplexní činností s přesahem do mnoha odvětví a oborů, které má řadu pravidel vycházejících z platných zákonů, nařízení vlády, vyhlášek, či samotné provozní praxe. Na druhé straně skutečnost, že s vodou z veřejných vodovodů přichází denně do styku prakticky každý, vytváří široký prostor pro nedorozumění a případné konflikty. Řada zákonitostí o fungování zásobování obyvatel pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod totiž nejsou bez hlubší znalosti této problematiky na první pohled patrné a v některých případech jsou i v rozporu s obecně zažitými představami a očekáváními o fungování oboru vodovodů a kanalizací. Ať už z obecné neznalosti či naopak sledováním vlastních parciálních zájmů a cílů vybraných jedinců tak vzniká prostor pro šíření řady domněnek, polopravd, mýtů a v některých případech vysloveně lží o fungování oboru. Z těchto důvodů se tento příspěvek zaměřil na 10 nejčastějších mýtů o českém vodárenství a na jejich vysvětlení na základě veřejně dostupných údajů a faktů.

1. Česká voda je ve vlastnictví zahraničních společností

V České republice je vodárenská infrastruktura v naprosté většině vlastněna a plně kontrolována městy a obcemi buď přímo či nepřímo prostřednictvím jejich svazků či vodohospodářských společností. Města a obce tak mají plnou kontrolu nejen nad infrastrukturou, ale i rozhodují, kdo a jak bude zajišťovat samotný provoz této infrastruktury. V neposlední řadě je to právě vlastník, kdo schvaluje konečnou výši plateb za vodné a stočné pro koncového spotřebitele.

2. Voda je drahá

Litr kvalitní pitné vody z veřejných vodovodů při započtení nákladů na její následné vyčištění po jejím použití stojí necelých 0,09 Kč, tedy 9 haléřů! Při průměrné spotřebě 88 l na osobu a den tak náklady na osobu činí necelých 8 Kč za den, cca 240 Kč na měsíc a necelých 2 900 Kč na rok. Ze zpráv Českého statistického úřadu „Vydání a spotřeba domácností statistiky rodinných účtů“ vyplývá, že v roce 2016 činil průměrný roční náklad domácnosti za vodné a stočné přepočtený na osobu 1,24 % z celkových čistých příjmů domácnosti a poklesl oproti dvěma předchozím letům, kdy byla na úrovni 1,26 %. Ze srovnání s ostatními síťovými službami podléhající regulaci je rovněž patrné, že domácnosti v ČR zaplatí za vodné a stočné třetinu výdajů za elektrickou energii a zhruba polovinu toho, co za dodávky plynu, teplo či mobilní telefon.

3. Voda zdražila více jak stonásobně

Velmi nízká cena vody pro obyvatele před rokem 1989, jejíž výše byla nastavena již v roce 1953, byla vykoupena výrazně vyššími cenami (cca 8x) pro firemní sektor a taktéž masivními státními dotacemi (přes 2 mld. tehdejších Kčs) na provoz ztrátového hospodaření státních vodárenských podniků. Cena vody tak v roce 1989 neodpovídala ani tehdejším ekonomickým reáliím. Je také nutné si uvědomit, že od roku 1989 se výrazně zvýšila jak kvalita dodávané pitné vody, tak především úroveň vypouštěných vyčištěných odpadních vod. Před rokem 1989 řada i krajských měst měla naprosto nevyhovující úroveň čištění odpadních vod, či je nečistila vůbec. Nelze tak hovořit o 100x zdražení vody, protože úroveň a požadavky na obor vodovodů a kanalizací dnes a před rokem 1989 jsou naprosto nesrovnatelné.

4. Přestože šetříme s vodou, její cena roste

V současné době až 80 % veškerých nákladů spojených s výrobou a distribucí pitné vody, jakož i s odváděním a čištěním odpadních vod není přímo odvislých od množství vyrobené pitné vody či vyčištěných odpadních vod. Mezi největší nákladové položky zahrnuté v platbách za vodné a stočné dnes jednoznačně patří náklady spojené s opravou, údržbou a obnovou vodohospodářské infrastruktury, které dosahuje i přes 40 % z ceny vody. Také náklady spojené s připojením vodovodu, jeho osazením technologiemi, měřením a údržbou do srovnatelných objektů jsou stejné, je-li spotřeba vody v jednom z nich například desetkrát nižší než v druhém. Rovněž řada provozních nákladů (materiál, chemikálie, energie) odvisí od množství spotřebované vody jen nepřímo. Dále se do rostoucích cen za vodu promítají stále přísnější požadavky na kvalitu pitných vod, vyčištěných odpadních vod, jakož i ostatních odpadních produktů (čistírenské kaly). Velice nepříznivě se rovněž do cen promítá zhoršování kvality surové vody pro výrobu vody pitné (biologické oživení, pesticidy) a zvyšování cen za odběr povrchových vod.

5. Vodárny od státu levně nakoupí vodu a draze ji přeprodají občanům

Vodárenské společnosti jsou často vyobrazovány jako pouhopouzí (pře)prodejci vody. Společenská úloha provozovatelů vodohospodářské infrastruktury ale spočívá především v poskytování služeb spojených s neomezenými dodávkami pitné vody a odváděním a čištěním odpadních vod. Tato služba je pak všemi zákazníky konzumována ve stejném rozsahu, bez ohledu na skutečné množství pitné vody odebrané z veřejných vodovodů a odpadních vod vypouštěných do veřejné kanalizace. Zúžení celé problematiky výroby a distribuce pitné vody tak aby byly splněny veškeré zákonné povinnosti a koncový odběratel byl zásobován 24 hodin/7dní v týdnu/365 dní v roce na termín pouhé přeprodávání vody je značně zavádějící. S trochou nadsázky rozdíl mezi státem a jimi vlastněnými podniky povodí prodávanou surovou vodou a vodárnami vyrobenou a distribuovanou pitnou vodou je asi takový, jako mezi pytlem osiva pšenice ve skladu a čerstvě upečeným chlebem na jídelním stole.

6. Provozní (oddílný) model je zestátněním nákladů a privatizací zisků

Vlastník i provozovatel vodohospodářské infrastruktury nese každý svůj díl nákladů i zisků, přičemž v případě zodpovědně nastavené výše plateb za vodné a stočné má vlastník zpravidla násobně vyšší příjmy než provozovatel. Příkladem může být rozdělení zisku mezi vlastníka a provozovatele v Táborské aglomeraci, kdy na vlastníka připadá zisk ve výši 63,1 % z celkových úplných nákladů, na provozovatele pak pouhých 2,2 % z úplných vlastních nákladů.

7. Kdyby nebyl provozní model, veškerý zisk by mohl jít do obnovy infrastruktury

Provozní zisk slouží jednak k úhradě skutečně vynaložených nákladů, které ale z pohledu zákona o cenách a cenového výměru nejsou uznatelné. Ze zisku je také nutné obnovovat a rozvíjet rovněž provozní, ne pouze infrastrukturní majetek. Provozní zisk pak slouží jako i jako odměna za nesení všech provozních rizik a zajištění nákladově efektivního provozu, který při adekvátně nastavené ceně vody bude vytvářet dostatečné prostředky na obnovu a rozvoj infrastruktury. V případě, že si vlastník bude svůj majetek rovněž provozovat, bude muset mít, tudíž i obnovovat a rozvíjet také provozní majetek. Jen a výhradně ze zisku je také možné hradit zavádění veškerých inovací, které povedou jak ke zvýšení poskytovaných služeb zákazníkům, tak i snížení provozních nákladů.

8. Z vodáren odcházejí miliardy zisků do zahraničí

Odvádění miliard zisků do zahraničí je prázdný pojem bez zvážení toho, že prvně tyto miliardy byly investovány a doposud zdaleka nebyly splaceny – nejviditelnějším případem je Praha. Každým rokem je z vybraného vodného a stočného převedeno soukromými společnostmi do investic kolem 7 mld. Kč a více jak 3 mld. Kč je vloženo provozovateli přímo do oprav. Zisk v oddílném modelu odráží přenos rizik na provozovatele, jeho schopnost dosahovat provozních úspor a v neposlední řadě mu zajištuje zdroje pro další rozvoj služeb jako například 3. generace systémů řízení jako je SWiM v Praze či nových zákaznických služeb (mobilní odečty, automatizovaný SMS systém, 24 hodinová služba call centra, e-faktury, pojištění škod v domácnostech způsobených únikem vody a mnoho dalších). Zároveň je nutné si uvědomit, že tržby provozovatelů vodohospodářské infrastruktury nejsou tvořeny ze 100 % z plateb za vodné a stočné. Každá větší společnost kromě provozování vodovodů a kanalizací provozuje a rozvíjí i řadu svých vedlejších činností, jako jsou například laboratorní služby, servisní služby na vnitřní vodovodní a kanalizační síti ve vlastnictví jednotlivých odběratelů, projekční služby, provádění inženýrských a stavebních služeb, provádění oprav, údržby a revize el. zařízení a mnoho dalších činností. V některých společnostech tržby (a následně i dosažený zisk) z této ostatní činnosti, která nepodléhá regulaci, činí až 50 % z celkových tržeb provozovatelů vodovodů a kanalizací!

9. Do obnovy vodohospodářské infrastruktury se neinvestuje

V roce 2016 činil objem prostředků z vybraného vodného a stočného směřujících do oprav a obnovy vodohospodářské infrastruktury přes 13,7 mld. Kč, z toho 1,7 mld. Kč odpisy a prostředky obnovy infrastrukturního majetku, 3,7 mld. Kč opravy infrastrukturního majetku, 8,3 mld. Kč nájem infrastrukturního majetku. Kumulovaná výše prostředků na obnovu mezi lety 2010-2016 pak činila téměř 81 mld. Kč. Z těchto údajů vyplývá, že průměrná míra obnovy infrastruktury v České republice se pohybuje na úrovni 1,3-1,4 % za rok, přičemž na řadě lokalitách je roční tempo obnovy výrazně vyšší (Praha 3,3 %, Plzeň 3,3 %, Brno 2,8 %, České Budějovice 2,3 %). Roční tempo obnovy vodohospodářské infrastruktury je tak v České republice vyšší, než i v řadě vyspělejších evropských států. Jak ale poukazuje benchmarking Ministerstva zemědělství, řada malých obcí ve snaze udržet cenu vody co nejníže generují nedostatečné nebo dokonce žádné prostředky na obnovu, čímž si zakládají na velký problém do budoucna. Přesto je ale potěšující, že celková suma prostředků určených na opravu a obnovu vodohospodářské infrastruktury v České republice má meziroční rostoucí tendenci.

10. Máme vysoké ztráty vody

V České republice se průměrná výše ztrát vody v roce 2016 pohybovala na úrovni 15,4 %, přičemž řada aglomerací je dnes výrazně pod touto hodnotou (Praha 14,2 %, Brno 9,8 %, Ostrava 12,7 %, Mladá Boleslav 11,2 %, Přerov 9 %). V mnoha případech další výrazný pokles ztrát vody není dosažitelný s ohledem na porovnání míry efektivity takto vynaložených prostředků s možnými dosaženými úsporami. Obzvláště ve větších městech je pak obnova infrastruktury vedoucí ke snížení úniků spojena s mnohaletou přípravou celkové rekonstrukce komunikací a veškerých sítí v ní uložených. V porovnání s ostatními evropskými zeměmi pak Česká republika patří k lepšímu evropskému průměru, když řada ekonomicky silnějších států se potýká s výrazně vyššími ztrátami vody jako například Belgie, Španělsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Švédsko či Velká Británie.

Výše uvedený výčet nejčastějších mýtů o českém vodárenství a jejich vysvětlení dává jen základní pohled na reálné fungování oboru vodovodů a kanalizací v České republice, které je i v porovnání s řadou evropských zemí na mnohem vyšší úrovni, než jak je často na veřejnosti prezentován. Do budoucna nás i tak čeká řada výzev a změn směrem k dalšímu zlepšování kvality poskytovaných služeb. Tyto změny však musí vycházet ze skutečných, reálnými daty podložených faktů a potřeb oboru, nikoliv na základě domněnek či mýtů. V opačném případě nejenom že nebudeme schopni posunout obor směrem k dalšímu zlepšení, ale ohrozíme i stávající kvalitu a úroveň poskytovaných služeb v oboru, kterou jsme až dosud tak pracně, dlouhodobě a systematicky budovali.

Ing. Filip Wanner, Ph.D.

odborný asistent Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s. (SOVAK ČR)

wanner@sovak.cz

V listopadu loňského roku provozovatelé uhelných elektráren a lobbistické skupiny zahájili žalobu proti Evropské komisi v souvislosti s revidovanými normami kvality ovzduší LCP BREF, které členské státy EU schválily v dubnu. Nyní se environmentální skupiny European Environmental Bureau (EEB) a ClientEarth rozhodly zasáhnout. Napadají tvrzení uhelné lobby, že Evropská komise při stanovování norem nedodržovala správné postupy a oponují, že aktualizované limity nejsou nic víc než „skromným krokem vpřed“, vyžadujícím, aby elektrárny snížily znečištění v souladu s vyzkoušenými a osvědčenými technikami, které byly používány po desetiletí. Více ZDE

Zdroj: https://oenergetice.cz

Priority nové vlády ČR v oblasti energetiky, stav projednávání „zimního balíčku“ EU a možné dopady na národní trhy, reakce na priority národních regulátorů při adresování změn na energetickém trhu, aktuální výzvy a strategická agenda operátorů energetické infrastruktury a měnící se potřeby a role zákazníků na energetickém trhu, to byla hlavní témata XIV. ročníku Mezinárodního  energetického fóra. To proběhlo dne 15. března 2018 v pražském hotelu Grand Majestic Plaza za účasti  zástupců významných evropských i národních subjektů odvětví energetiky a telekomunikací. 

Úvodního slova se ujal Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR, který se zaměřil na otázku konkurenceschopnosti českého průmyslu. „Pokud chceme, aby některá zařízení přežila do roku 2035 a nastartovala se výstavba zdrojů nových, není nutné neustále podporovat export elektřiny a energy-only market. Pro zajištění financování nových (jaderných) zdrojů bude nutné investorům nabídnout záruky např. formou contract for difference, podobně jako to učinila Velká Británie“, poznamenal Dlouhý. Závěrem prezident Hospodářské komory uvedl, že zvažovaná výstavba jaderného zdroje může pomoci růstu konkurenceschopnosti českého průmyslu i přes jeho vysoké náklady. „Podpora jaderné energetiky je otázka politická a úkol Vlády. Když na to průmysl jejím včasným rozhodnutím připravíme, zvládneme to.“, dodal Dlouhý.

Podle Tomáše Malatinského, poradce ministra Ministerstva průmyslu a obchodu, počítá vláda s dostavbou jádra v kombinaci se špičkovými zdroji na plyn, protože prioritou ČR je bezpečnost a dostupnost energií. Vláda bude hledat finanční nástroje pro podporu dostavby jádra a dalších zdrojů. Nový jaderný zdroj musí být uveden do provozu nejpozději v roce 2040. V oblasti další podpory OZE se bude připravovat aukční systém, jehož parametry budou nastavovány pomocí vyhlášek spíše než změnou zákonů, protože toto bude cesta rychlejší a efektivnější.

O nesoběstačnosti České republiky v zásobě ropy, ropných produktů a plynu, hovořil Pavel Švagr, předseda, Správy státních hmotných rezerv. Zdůraznil, že by měla být otevřena diskuse na téma agenturního či hybridního modelu přístupu ke státním hmotným rezervám a to nejenom v plynárenství.
Jiří Plešek, předseda Komise pro energetiku AV ČR představil výzkumné projekty v oblasti jaderné energetiky a skladování energií, které mohou umožnit „revoluční změnu energetiky“. „Musíme více využívat vědu, evoluční přístup nám nepomůže.“ zhodnotil  Plešek. Jako příklad uvedl zapojení AV ČR do výzkumného projektu Sunrise s rozpočtem 1 mld. EUR, který zkoumá možnosti  fotosyntézy pro přímou výrobu paliv a hnojiv.

Generální sekretář asociace evropských energetických burz EUROPEX,  Christian Baer, poznamenal, že plány České republiky v oblasti energetické politiky přehlíží cíle a politiku EU při tvorbě jednotného trhu s elektřinou. „Řešením nemůže být postavení phase shifters na hranici s Německem, ale jasná pozice České republiky ohledně budoucí spolupráce se sousedními státy“ poznamenal Baer a apeloval na prosazování tržních principů při návrhu a implementaci evropské legislativy.

David Kučera, generální sekretář, Power Exchange Central Europe, a.s. zhodnotil aktuální ceny elektřiny na burze a představil odhady jejich dalšího vývoje, kdy cílové pásmo cen vidí na 24–45 EUR za MWh. „Další pokles cen bude způsoben solárními elektrárnami. Jen není shoda na čase, kdy tak nastane. Různé odhady hovoří o letech 2028, 2030 nebo 2050.“ Kučera by proto doporučoval s rozhodnutím o výstavbě jaderného zdroje v ČR vyčkat, než se prokáže, zda je jádro správnou cestou i pro ČR a neohrozí její konkurenceschopnost.

Martin Novák, místopředseda ČEZ, a.s., představil strategické cíle skupiny ČEZ, která se bude muset transformovat po vzoru jiných významných energetik v Evropě. Zmínil také nutnost aktualizace státní energetické koncepce a v této souvislosti poznamenal, že ČEZ musí plnit svou celospolečenskou roli stejně jako dostát svým finančním závazkům. Prioritou ČEZ jsou OZE a rozšiřování služeb koncovým zákazníkům, avšak tradiční energetika zůstává prozatím nepostradatelnou součástí energetiky, a tedy i podnikání skupiny ČEZ.

Tomáš Varcop, CEO, innogy Energie s.r.o.  představil strategii společnosti, která je zaměřena na poskytování služeb zákazníkům a je založena na inovacích a vlastních technologiích. „Naše strategie počítá s řízeným poklesem dosavadního core businessu a jeho nahrazení inovativními a komplexními službami“, komentoval aktuální vývoj Varcop.

Přednášky zástupců klíčových energetik uzavřel Jiří Feist, člen představenstva EP Energy a.s., odpovědný za strategii. Skupina EPH prošla transformací avšak s odlišnou strategií od ostatních hráčů na trhu. „Soustředíme se na klasickou výrobu i na regulovaný business. Nejsme private equity, ale etablovanou energetikou s EBITDA přesahující 1,7 miliardy EUR.“, uvedl Feist. Většina zisku EPH pochází z regulovaných aktiv, protože energetický trh nefunguje. Feist toto ilustroval faktem, že velkoobchodní cena elektřiny výrazně klesla, ale cena pro konečného zákazníka naopak významně narostla. Tento stav, podle Feista, ještě dalších 10 let potrvá.

Zástupci ERÚ a provozovatelů distribučních sítí se shodli na potřebě nastavení nového regulačního rámce, který bude stabilní a umožní naplnění představených strategických vizí. Distribuční společnosti budou více než kdy dříve digitální a blíže zákazníkům. Výzvou k řešení bude také odklon od vertikální integrace a definování nových pravidel unbudlingu, protože bude nutné zajistit, aby zákazník měl maximální užitek z toho, co provozovatel regulované distribuční infrastruktury může nabídnout díky digitalizaci procesů, rozvoji Smart Grid nebo skrze komplexní obsluhu odběrných míst.

Závěrečný panel věnovaný novým segmentům trhu potvrdil dynamický rozvoj energetických služeb a aktivního řízení spotřeby u zákazníků. „Segment ESCO rostl v uplynulém roce o více než 33% a tento růst bude pokračovat stejným tempem i v příštích letech“, uvedl člen představenstva ČEZ ESCO a.s. Martin Řezáč.  Jeho názor potvrdil Mark Crowels, zástupce společnosti REstore, která je jedním z největších agregátorů poptávky v Evropě. „Poskytování podpůrných služeb operátorům sítí v EU prostřednictvím on-line řízení spotřeby velkých zákazníků i domácností vykazuje již dnes výborné a měřitelné výsledky“, uvedl Crowels.

Na závěr shrnul Dean Brabec závěry konference, která potvrdila odklon od vertikální integrace odvětví ilustrovaný oznámenou restrukturalizací skupin E.ON a innogy, potlačení potřeby unbundlingu poskytování (výhradně) energetických sítí a také potvrdila trend vyšší konkurenceschopnosti zelené elektřiny.  Zároveň vítězí v prioritách české energetické politiky bezpečnost a spolehlivost dodávek nad spoluvytvářením jednotného trhu s elektřinou, což může zhoršit dostupnost energií v budoucnu.

Článek, který právě vyšel v novém WASTE FORUM, se zaměřuje na meziobecní spolupráci a její efekty v oblasti nákladové efektivnosti odpadového hospodářství obcí ČR a poskytuje nový a inovativní přístup k nákladové efektivnosti služeb nakládání s komunálním odpadem. Byl zkoumán vzorek 710 obcí ze dvou regionů v České republice (Olomoucký a Zlínský kraj) pro data výdajů na odpadové hospodářství ze období 2014 až 2016. Byly zkoumány dvě formy meziobecní spolupráce: svozové společnosti ve společném vlastnictví obcí a veřejné zakázky zadávané společně obcemi. Výsledky analýzy zpracované pomocí obecné linerání regrese metodou nejmenších čtverců, ukazují, že meziobecní spolupráce má výrazný vliv na snižování výdajů na odpadové hospodářství obcí a to zvláště u malých obcí do 1 000 obyvatel. Přehled obsahu a WASTE FORUM ke stažení ZDE.

Z nového WASTE FORUM dále vybíráme:

• Spoluspalování uhlí s tuhým alternativním palivem jako způsob snižování emisí oxidu siřičitého

• Čištění skládkových výluhů pomocí reverzní osmózy: souhrn laboratorních zkušeností

• Využití umělého kameniva z vysokopecní strusky při výrobě asfaltových směsí

• Hodnocení obsahů minerálních živin a rizikových prvků v anaerobně stabilizovaných kalech z ČOV

• Denitrifikace odpadních vod s vysokou koncentrací dusičnanů pomocí imobilizovaného kalu

Letošní třetí ročník konference Odpad Zdrojem se nesl v duchu cirkulární budoucnosti. Jednotlivé přednášky konference byly rozděleny do bloků zaměřených na témata, která hýbají světem: odpady, stavby, energie, voda a dokonce i chytré a cirkulární radnice. Nechyběly ani praktické workshopy, exkurze nebo trh technologických řešení. Novinkou letošní konference bylo, že Odpad Zdrojem se hrdě zařadil mezí pionýry uhlíkově neutrálních akcí. Tímto krokem chce INCIEN  poukázat nejenom na vážnost klimatických změn, ale i na důslednost v každém svém kroku, který může přispět ke změnám na globální úrovni. Podrobnosti čtěte ZDE

Zdroj: Zajimej.se

Devátého února portál www.TretiRuka.cz zaznamenal denní návštěvnický rekord. Ten den přišlo na portál 4.880 unikátních návštěvníků. Pokud sečteme unikátní denní návštěvy za celý měsíc, tak dojdeme k úžasné celkové měsíční návštěvě 80.814 unikátních čtenářů (standardně se pohybujeme okolo 60tis.). V průměru to znamená 2.886 unikátních návštěvníků za den. Na rekordní návštěvnosti se určitě také podílela anketa mezi obcemi, které se zúčastnilo 1.340 obcí a také bezpochyby „dopisovaná“ k riziku nákladů za odpadové hospodářství obcí a měst. Děkujeme za důvěru, které si moc vážíme.

Ing. Jiří Študent ml.

šéfredaktor Odpadové fórum a www.TretiRuka.cz

Svaz průmyslu a dopravy ČR ve stanovisku upozorňuje na pozměňovací návrhy předložené v Poslanecké sněmovně ČR, které mohou mít významný dopad na fungování podniků, ale jejich možné dopady nebyly dostatečně identifikovány a vyhodnoceny. Stanovisko s konkrétními připomínkami naleznete ZDE.

Změny klimatu představují pro společnost obrovskou výzvu. Které faktory ovlivňují nejvíce proces globálního oteplování a kde vzniká nejvíce oxidu uhličitého? Jak lze s ohledem na energii porovnat jízdu automobilem a výrobu steaku? Co můžeme dělat pro to, aby se emise škodlivých plynů snížily? Klíčová data z posledních let k této problematice shrnuje níže uvedené infografika.

Několik zajímavých informací:

• Města pokrývají pouhá 3% povrchu Země. Přesto v nich žije většina světové populace a produkují 75% škodlivého CO₂.
• I kdybychom jen spali a pili vodu, každý z nás by vyprodukoval asi 1,1 tuny CO₂ ročně.
• Výroba jednoho kilogramu steaku je pro klima téměř stejně škodlivá, jako když ujedeme autem 250 kilometrů.

(ke stažení PDF klikni na obrázek)

Zdroj: OMV

V měsíci únoru 2018 proběhl rozsáhlý průzkum mezi obcemi na téma odpadové hospodářství, kterého se zúčastnila každá pátá obec v republice. Zásadní výstupy: obcím se daří zvyšovat množství tříděného odpadu, neznají složení směsného komunálního odpadu, poplatky za odpady občanům v roce 2018 nezmění, o zavedení tzv. PAYT systémů (zaplať kolik vyhodíš) většinově neuvažují. Zástupci samospráv se také vyjádřili k plánovanému zvýšení skládkovacího poplatku. Více než polovina obcí toto vnímá negativně a stejně tak se obce většinově odmítají zavázat investorům k dodávkám odpadů.

Třídění odpadu

První otázka směřovala na povinnost odděleného sběru biologicky rozložitelných komunálních dopadů (BRKO), která vstoupila v platnost v roce 2015. Obce odpovídaly na otázku, jaký to mělo následný dopad na celkové množství zbytkového směsného komunálního odpadu.

„Téměř polovina obcí (47,3 %) uvedla, že se množství nezměnilo, 12,5 % obcí uvedlo, že se naopak množství směsného komunálního odpadu zvýšilo. Zbytkový komunální odpad se snížil u 40 % obcí, “ uvedl Jiří Študent, šéfredaktor časopisu Odpadové fórum a dodává „Lze tak souhlasit s názorem, že separovaný biologický odpad pravděpodobně tvoří nový odpadový tok komunálního odpadu.“ V současné době Ministerstvo životního prostředí připravuje novelu vyhlášky, podle které má být od příštího roku povinný sběr BRKO celoročně, a navíc nově by obce měly zajistit oddělený sběr olejů a tuků.

Následná otázka se týkala obecně třídění odpadů v obcích (plast, papír…). V tomto případě se 75 % obcí vyjádřilo, že množství vytříděných odpadů za poslední roky rostlo, což lze považovat za velmi pozitivní trend. 

„Obcí jsme se také ptali, zdali přemýšlejí o tom, že by si samy zpracovávaly vytříděné suroviny nebo hledaly odbyt,“ uvedl Pavel Černý, šéfredaktor časopisu PRO města a obce, a dodává: „Odpověď obcí byla zcela jednoznačná, 82 % obcí o této možnosti neuvažuje.“ Kladně se vyjádřilo 14 % obcí.

Poplatky a motivační systémy

Další okruh otázek se týkal poplatků za odpady, tzv. PAYT systémů a obecně motivačních systémů. „Určitě velmi pozitivní správou pro občany je, že téměř 83 % obcí nebudou v letošním roce poplatky za odpady zvyšovat. Ke zvýšení poplatků se pozitivně vyjádřilo pouze 10 % zástupců samospráv,“ uvedl Pavel Černý.

Pro další efektivní plánování v oblasti odpadů jak z pohledu snižování jeho množství, tak i z pohledu zvyšování vytříděných složek z komunálních odpadů je potřeba znát velmi dobře složení odpadu, který v místních podmínkách vzniká. „Obcím jsme položili otázku, zda prováděli analýzu složení směsného komunálního odpadu. Pouze 20 % obcí odpovědělo kladně,“ uvedl Jiří Študent.

Hodně se hovoří a vkládají se naděje do tzv. systému PAYT (zaplať kolik vyhodíš – Pay as you throw). „Pochopitelně má tento přístup své příznivce a odpůrce. Naším cílem průzkumu nebylo hodnotit systém jako takový, nicméně výsledky určitě nutí k zamyšlení,“ komentuje výsledky pan Študent a dodává: „Výsledky jsou takové, že o zavedení tohoto systému neuvažuje více než polovina obcí (55,4 %), naopak 20 % obcí uvažuje. Zajímavý poznatek je i ten, že přibližně 20 % respondentů nemá o systému PAYT žádné povědomí.“

V následné otázce obce odpovídaly, zdali realizují nějaké motivační systémy či slevy pro občany s cílem snížit množství komunálních odpadů a současně zvýšit množství tříděného odpadu. Negativně se vyjádřilo 72,7 % obcí naopak pozitivně 19,4 %.

Skládkovací poplatky a závazky investorů

Zákonné zvýšení skládkovacích poplatků je v současné době velmi skloňované téma v souvislosti s rokem 2024, kdy má být ukončena možnost skládkování využitelných odpadů. Nutnost zvýšení tohoto poplatku je odůvodňována jako zásadní podmínka pro umožnění rozvoje jiných technologií pro nakládání s odpady na úkor právě skládkování. Kladně se ke zdražení vyjádřilo pouze 20 % obcí, naopak 53,1 % obcí navýšení poplatků odmítlo a 20,5 % nemá na problematiku žádný názor.

Budoucí výstavba jakéhokoliv zařízení na nakládání s odpady vyžaduje od investorů značné finanční prostředky a investor přirozeně požaduje určitou dobu návratnosti. S tím je spojený požadavek investorů, aby se obce smluvně zavázaly po určitou dobu dodávat do nového zařízení určité množství odpadů. V tomto ohledu se 60,9 % obcí vyjádřilo, že nepovažují za vhodné, aby se obec smluvně zavázala. Naopak pozitivně se vyjádřilo 28,8 % obcí.

„V současné době je cena primárních surovin nižší než surovin druhotných, proto považujeme za zcela zásadní, aby stát začal opravdu aktivně podporovat právě využití druhotných surovin,“ shodli se Jiří Študent a Pavel Černý a uzavírají: „Odpady představují reálný materiálový zdroj, který se musíme naučit maximálně využívat. Pochopitelně je důležitá osvěta a současně vyvíjet budoucí výrobky s ohledem na ecodesign.“

Osvěta a dotace

Důležitou součástí je osvěta mezi občany, a to jak z pohledu prevence vzniku odpadů, tak i z pohledu zvýšení třídění odpadů. Z tohoto pohledu osvětu realizuje 67,6 % respektive 90,4 % obcí. Obce k této činnosti nejvíce používají a nejvíce preferují: místní zpravodaj, internet, letáky anebo místní akce.

Z pohledu dotací obce využívají především dotace z operačního programu Životní prostředí, ale uvádějí i jiné dotační zdroje, např. od společnosti EKO-KOM nebo krajů. Nejvíce obce žádají o dotace na kompostéry, sběrné dvory vč. jejich vybavení a na nákup nádob na třídění odpadů.

Další informace:

Průzkumu, který společně organizovaly redakce časopisů Odpadové fórum a PRO města a obce na portálu www.TretiRuka.cz, se celkově zúčastnilo 1340 obcí, což představuje 20 % obcí v celé České republice. Velikostní zastoupení bylo: 40 % obce do 500 obyvatel, 20,5 % 501 až 1000 obyvatel, 17,5 % 1001 až 3000 obyvatel, 13,4 % 3001 až 10 000  a 8,7 % nad 10 000 obyvatel. Celkem bylo obcím položeno 17 otázek.

Další informace a kontakt:

Časopis PRO města a obce poskytuje praktické rady a odpovědi na otázky, které cílová skupina čtenářů musí při výkonu svých funkcí řešit. V jednotlivých rubrikách se časopis pravidelně věnuje problematice hospodaření, financování, řízení, správy a ekonomiky měst a obcí, odpadovému hospodářství, životnímu prostředí, mezinárodním zkušenostem, rozvoji infrastruktury a regionů a dalším tématům.

Pavel Černý, šéfredaktor časopisu PRO města a obce

tel.: 603 106 639, pavel.cerny@promestaaobce.eu
 

Odborný měsíčník pro průmyslovou a komunální ekologii Odpadové fórum pokrývá mimo odpadovou problematiku i oblast ochrany ovzduší a vod, chemických látek, EIA/SEI, IPPC, hluku a další oblasti souvisejících s dopady činností podniků na životní prostředí. Odpadové fórum se zaměřuje na měnící se kontext evropské politiky životního prostředí a přináší komplexní informace, sleduje vývoj legislativy, upozorňuje na povinnosti, dotační příležitosti nebo školení.

Ing. Jiří Študent ml., šéfredaktor časopisu Odpadové fórum a www.Tretiruka.cz

tel.: 602 617 616, studentj@cemc.cz
 

Níže uvádíme reakci (ke stažení na konci článku) MUDr. Magdaleny Zimové CSc. a Ing. Ladislavi Matějů na článek "Zákaz využití kalů v zemědělství od 2020 nenařizuje Brusel". V úvodu paní Zimová a paní Matějů uvádějí, že tvrzení, která článek uvádí, nejsou pravdivá a že nejsou zastánci toho, aby kaly na zemědělskou půdu nebyly užívány, ale vždy a všude tvrdí, že pokud budou kaly využívány, tak musí být upravené a jejich nakládání v souladu se zákonem o odpadech, tak aby bylo minimalizováno zdravotní riziko pro lidi i riziko pro životní prostředí.

Vážená redakce,

přečetly jsme si s údivem článek ve vámi vydávaném elektronickém periodiku Třetí ruka „Zákaz využití kalů v zemědělství od roku 2020 nenařizuje Brusel“, který byl zveřejněn 28.2.2018. Článek byl převzat ze stránek uveřejněných na https://ekonomicky-denik.cz/benes-sovak-zakaz-vyuziti-kalu-zemedelstvi-od-2020-nenarizuje-brusel-nasi-legislativci/ a lze jej nalézt též na www.naše-voda.cz.

Vzhledem k tomu, že tvrzení, která článek uvádí, se nás bezprostředně týkají a nejsou pravdivá, považujeme za nutné se k příspěvku vyjádřit.

Hned v úvodu chceme konstatovat, že nejsme zastánci toho, aby kaly na zemědělskou půdu nebyly užívány, ale vždy a všude tvrdíme, že pokud budou kaly využívány, tak musí být upravené a jejich nakládání v souladu se zákonem o odpadech,  tak aby bylo  minimalizováno zdravotní riziko pro lidi i riziko pro životní prostředí.

Celý odstavec, který dle pana Reichla řekl na konferenci pan Beneš“, jehož citaci uvádíme „Hlavní způsob likvidace je aplikace do zemědělství přes komposty apod. Je to stejné, jako ve většině evropských států. Jenže od roku 2020 nám vyhláška znemožní kaly dále tímto způsobem zpracovávat,“, se nezakládá na pravdě.

V současné době je víc využívaná přímá aplikace na půdu a ne přes komposty jak uvádí citace pana Beneše. Nová vyhláška č. 437/2016 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a změně vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady) umožňuje upravovat kal s nebezpečnou vlastností „Infekčnost“ bez toho, že  kompostárna musí mít  povolení krajského úřadu pro úpravu nebezpečného odpadu, tak jak to v ostatních případech úpravy nebezpečných odpadů vyžaduje zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a jak to vyžadovala stará vyhláška č. 382/2001 Sb. Takže skutečnost, která by dle slov pana Beneše měla nastat od roku 2020, že by bylo znemožněno upravovat kal v kompostárnách se nezakládá na pravdě.

Přes jasně prokázaný prospěšný vliv organické hmoty kalů a živin v nich obsažených při využití na zemědělské půdě, se v posledních desetiletích velmi diskutuje i její negativní vliv na životní prostředí v důsledku jejího znečištění, a to nejen patogenními mikroorganismy. Diskutovaná je otázka rezistence mikroorganismů k antibiotikům, která je považována za velký celosvětový problém a její řešení, minimalizace vzniku a výskytu rezistence včetně jejího šíření, je považováno za jednu z priorit WHO. WHO vydalo v roce 2017 seznam bakterií, které jsou považovány za velmi rizikové z hlediska rezistence (WHO Priority Pathohens List R&D Of New Antibiotics, 2017). Patří mezi ně mimo jiné skupina Enterobacteriaceae, dále pak jmenovitě Campylobacter sp., Shigella sp., Salmonella sp. a Enterococcus faecium. Všechny jmenované se v neupravených čistírenských kalech běžně vyskytují. Úkolem zdravotnictví je v první řadě chránit zdraví lidí, upozorňovat na možná zdravotní rizika a uplatňovat především princip předběžné opatrnosti. Problematika kontaminace patogenními, a zejména mikroorganismy rezistentními na antibiotika, úzce souvisí s výskytem některých organických mikropolutantů v odpadních vodách. Rezistentní bakterie k antibiotikům nejsou jediným nebezpečím spojeným s využitím kalů z ČOV na zemědělské půdě. Nebezpečí spočívá i v přítomností celé škály nebezpečných látek jako jsou bromovaná zhášedla, zbytky léčiv, nanostříbro a další nanočástice, nonylfenoly, ftaláty, dioxiny a furany, drogy a mnoho dalších.

Požadavek na využití pouze upravených kalů je dán již směrnicí EU z roku 1986 a naším právními předpisy. V posledních letech, na základě vědeckých poznatků, ve světě i ve státech  EU začal převažovat názor, že kaly na zemědělskou půdu nepatří. Tento trend je v Evropě velmi silný a již dnes (rok 2018) několik států tento názor  realizuje v praxi (např. Nizozemí, Švýcarsko).  Švédsko a  některé další státy přijaly řadu opatření jako je např. povinnost označovat komposty z kalů i všechny produkty vypěstované na půdě s aplikací kalů. O této skutečnosti je producent povinen  zákazníka informovat. Spotřeba takto značených  produktu klesla tak, že ve Švédsku se kaly pro aplikaci na zemědělskou půdu prakticky nevyužívají. Nicméně snaha o to neukládat (byť i upravené) kaly na zemědělskou půdu je patrná i z vývoje legislativy v EU. V Německu 18. ledna 2017 prošla nová vyhláška o čistírenských kalech (před tím bez výhrad notifikovaná EU), která zakazuje stávající použití čistírenských kalů k agrochemickým účelům a nařizuje pro všechny německé ČOV větší než 50 000 ekvivalentních obyvatel získávat z kalů fosfor, pokud obsah fosforu v sušině je větší než 2 %hm. Velmi podobná vyhláška je v legislativním procesu i v Rakousku. V EU se projednává návrh nové směrnice o hnojivech, která zakazuje pro výrobu kompostu „použití kalů z ČOV, průmyslových kalů nebo vybagrovaných kalů“ (Stránský, 2017 Kaly a sedimenty,  Vodní hospodářství, č. 2:17-20). O myšlence zákazu kalů na zemědělskou půdu ve státech EU již hovořil v květnu ředitel odboru odpadů MŽP Ing. Jaromír Manhart v příspěvku, který zazněl na výstavě Vodovody – Kanalizace v Praze v Letňanech a Třetí ruka o tom informovala dne 24.5.2017.

V souvislosti s tímto, je třeba upozornit na v článku zamlčené informace. Většina států ve světě má stanovena pravidla pro podmínky a způsoby aplikace kalů na zemědělskou půdu a také parametry pro jejich kvalitu. Obsahují parametry jak pro anorganická a organická rezidua, tak parametry pro mikrobiologické ukazatele. Většina států EU má přísnější požadavky na mikrobiologickou kvalitu kalů než stanovuje vyhláška č.437/2016 Sb.. Mikrobiologické limity pro Bulharsko jsou uveřejněné v National Plan for the Management of Sewage Sludge from municipal Wastewater Treatment Plants in Bulharka, pro Francii, Polsko, Itálii, Maďarsko v European Union legislation on sewage sludge management, pro Litvu, Rusko, Estonsko a Finsko jsou dostupné na https://www.purebalticsea.eu/index.php/gpsm:good_practices

Informace o požadavcích evropských států na mikrobiologickou kvalitu kalu  byly zamlčeny a účelově bylo konstatováno, že za přísnými pravidly stojí „nějaké dámy ze SZÚ“, které mají představu, že „kaly jsou něco, co vůbec do zemědělství nepatří“.  Z výše uvedeného je už snad zřejmé, že si toto nemyslíme, a naopak jsme přesvědčené, že by odborná odborná veřejnost, ale i laická veřejnost, měla dostávat informace ucelené, pravdivé, objektivní a ne lživé a účelově zkreslené. Vzhledem k tomu, že je nám přisuzováno něco, co jsme nikdy neřekly a ani netrvaly na přísnějších pravidlech, než která se uplatňují ve státech EU, považujeme článek za osobní útok a myslíme si, že je třeba lživé informace uvést na pravou míru.

Osobně se domníváme, že pokud pan Raichl uvedl doslovné citace pana Beneše, pak pan Beneš překročil hranici slušnosti už tím, že veřejně šíří neověřené a nepravdivé informace o konkrétně jmenovaných osobách, což jasně vyplývá z dikce jeho citace. V případě, že slova pana Beneše pan Raichl citoval nesprávně nebo zkresleně, nechť svá slova vysvětlí a uvede na pravou míru. V případě, že citace jsou doslovné, pak by bylo slušností se „dámám ze SZÚ“ omluvit a čtenářům předat pravdivé informace.

Nakonec bychom chtěli vaší redakci poděkovat, že alespoň po naší telefonické reakci zveřejnila odkaz na článek, z kterého jasně vyplývá, že jsme niky nemohly říkat, že kal je něco, co na pole nepatří.

MUDr. Magdalena Zimová CSc, vedoucí Národního referenčního centra pro hygienu půdy a odpadů

Ing. Ladislava Matějů, Technický vedoucí laboratoře hygieny půdy a odpadů

Dokument ke stažení:

Reakce_kaly.pdf (10MB)

Související článek:

Zákaz využití kalů v zemědělství od 2020 nen ařizuje Brusel (28.2.2018

Desítky milionů korun vynakládají české podniky zbytečně za elektřinu nebo teplo ve svých výrobních halách nebo kancelářích. Rekonstrukce kotelen, tepelných rozvodů, systémů osvětlení a využívání obnovitelných zdrojů energie však mohou firmám zajistit výrazně levnější provoz a tím i vylepšit jejich konkurenceschopnost. To je jeden ze závěrů nové publikace, kterou dnes představila Aliance pro energetickou soběstačnost ve spolupráci s Českou spořitelnou a. s.

Publikace s názvem „Příležitosti energetických úspor v průmyslu – impuls pro lepší ekonomiku i energetickou nezávislost firem“ představuje širokou škálu projektů realizovaných v rámci strojírenských firem, textilek, pivovarů nebo menších zemědělských podniků. V řadě případů nejde pouze o instalaci úsporných technologií, ale o komplexní energetické služby.

Aliance pro energetickou soběstačnost a Česká spořitelna chtějí upozorněním na inspirativní projekty z praxe chtějí posunout diskuzi o dalším využití úspor energie v Česku. Publikace může také sloužit jako návod, jak postupný rozvoj obnovitelných zdrojů energie, akumulace energie a energeticky efektivních technologií využít k efektivnějšímu provozu i dalšímu posílení společenské odpovědnosti.

„Česká republika je druhou nejprůmyslovější zemí v EU. Energetická náročnost české ekonomiky sice klesla za posledních 20 let o 40 %, stále však zůstáváme v žebříčku unijních států na nelichotivém třetím místě za Bulharskem a Estonskem. Zmapováním projektů energetických úspor v průmyslu chceme nabídnout inspiraci dalším podnikům, které se pomocí modernizace zdrojů energie nebo instalací vysoce účinných technologií mohou bránit výkyvům v cenách energie i přispět svým dílem ke zlepšení životního prostředí,“ říká Ladislav Dvořák, manažer Kompetenčního centra znalosti trhů a trendů České spořitelny.

„Výměna osvětlení, zateplení budovy, optimalizace zdroje energie nebo výrobní technologie patří mezi cesty, které mohou zvýšit konkurenceschopnost podniků a snížit částky na fakturách za teplo nebo elektřinu. Využití příležitostí modernizace zlepší také pracovní prostředí zaměstnancům. Symbolem průmyslu 4.0 jsou pak firmy, které využívají chytré řídicí systémy osvětlení nebo se snaží využít také energie z obnovitelných zdrojů doplněnou případně o akumulaci energie,“ shrnuje popsané příklady dobré praxe Martin Sedlák, ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost a hlavní autor publikace.

Příkladem energeticky úsporné investice je Pivovar Rohozec, a. s., který díky výměně kotle a rekonstrukci kotelny včetně tepelných rozvodů ročně uspoří až 700 tun uhlí a zhruba půl milionu korun v nákladech. Díky nejmodernějším technologiím navíc došlo k výraznému snížení emisí pevných částic a ke zlepšení lokální kvality ovzduší. Financování projektu zajistila přímo Česká spořitelna.

K častým opatřením vedoucím ke snížení spotřeby elektřiny patří výměna zdrojů světla. Staré zářivky lze nahradit LED osvětlením. Přidání chytrého řídícího systému pak umožňuje svítit pouze tam, kde se potřeba nebo měnit intenzitu osvětlení dle aktuálního programu výroby. Podobné opatření uspořilo u velkosériového kovovýrobce KOVONA SYSTEM emise oxidu uhličitého až o 72 tun za rok, projekt připravila společnost ČEZ ESCO.

Součástí projektů snižování energetické náročnosti výroby však nadále zůstávají také klasické soubory opatření, které obsahují zateplení obvodových stěn nebo dveřních výplní, optimalizace systémů vytápění doplněné o kvalitní prvky regulace. Příkladem takového řešení je projekt připravený poradenskou firmou RENARDS dotační pro podnik NOVASERVIS spol. s r. o., ve kterém došlo prostřednictvím náhrady předimenzovaného zařízení pro vytápění budovy a zateplení stěn k celkové úspoře energie ve výši 52,9 %. Přepočteno na úsporu nákladů to činí 732,5 tisíc korun za rok. Dalším přínosem projektu je i zlepšení životního prostředí, jelikož došlo ke snížení emisí oxidu uhličitého o 205 tun za rok.

Nově posilujícím trendem je pak zájem firem o zvýšení energetické soběstačnosti pomocí instalace fotovoltaické elektrárny na střechu kanceláří nebo výrobních hal. Při využití podpory v rámci programu OP PIK ministerstva průmyslu lze dosáhnout na zajímavou návratnost.

Zcela novým řešením je pak pilotní projekt propojující energie ze solární elektrárny, kogenerační jednotky a baterií. Takové řešení, které je schopno fungovat v systému nezávislém na elektrárenské síti realizovala společnost TEDOM v rámci svého výrobního areálu ve Výčapech na Třebíčsku. Projekt ukazuje trend, který může přijít po schválení takzvaného Zimního energetického balíčku Evropské unie. Aktuální návrh nových strategií totiž pracuje se záměrem posílení samovýrobců elektřiny nejen v domácnostech, ale také v družstvech nebo právě výrobních podnicích.

K dalším popsaným příkladům energetických úsporných projektů v publikaci patří komplexní rekonstrukce tepelného hospodářství včetně energetického managementu ve společnosti Gumotex připravený společností Amper savings, energetický management v pivovaru Starobrno nebo kancelářské budovy nové generace LIKO-NOE a Otevřená zahrada Nadace Partnerství. 

Potenciál energetických úspor v podnicích však není zdaleka vyčerpán. Česká spořitelna s experty v rámci programu TOP Energy Effect navštívila více jak 30 firem, ve kterých byla identifikována úsporná opatření s potenciální úsporou 9 900 megawatthodin ročně a vyčíslenou úsporou pro podniky v objemu 15,5 milionu korun ročně.

Dalším impulsem pro pokračování realizace projektů energetických úspor bude očekávané přijetí tzv. Zimního energetické balíčku EU, který obsahuje cíle pro příští desetiletí. Do roku 2030 by měla Evropa, a tedy i členské státy, zajistit snížení spotřeby energie o 30 % a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů o 27 % (ve hře je však také cíl pro obnovitelné zdroje až ve výši 35 %).

Vylepšený solární panel, který byl představen na Soochowské univerzitě nedaleko Šanghaje, se skládá z klasických fotovoltaických článků a dvou průhledných vrstev polymerů. Dešťové kapky dopadající na polymer vytvářejí tření, díky němuž se uvolňuje elektrický náboj. Solární články navíc mohou souběžně vyrábět elektrickou energii ze slunečních paprsků. S podobnou technologií přišli vědci už dříve, nynější vynález je ovšem mnohem jednodušší a také lehčí. Více ZDE

Zdroj: iHNED.cz