Hlavní město bude mít i pro rok 2018 grantový program určený pro zlepšování životního prostředí na svém území. Jeho vyhlášení schválila Rada hl. m. Prahy na konci října. Žádosti o grant budou přijímány od 4. prosince 2017, ukončení přijímání žádostí je stanoveno na 14. prosince 2017. Částka určená na granty pro oblast životního prostředí je 50 milionů korun.

Cílem vyhlášení grantů v oblasti životního prostředí je aktivní zapojení co nejširšího spektra občanských aktivit, spolků a jiných organizací do problematiky životního prostředí v hlavním městě. Vzhledem k rozmanitosti problematiky je voleno vypsání konkrétních tematických oblastí (veřejná zeleň, zelené učebny, ochrana přírody, ekologická výchova, programy pro školy) s blíže specifikovanými podmínkami realizace v kombinaci s možností podání pilotních nebo jinak významných projektů.

Pro rok 2017 byla z grantového schématu vyřazena Oblast lesy. Aktivity, které obsahovala, jsou podporovány centrálně pro celou Českou republiku v rámci dotačního titulu Ministerstva zemědělství. Místo ní je zařazena tematická oblast Zelené učebny, která je investiční se zaměřením na podporu vytváření zelených učeben, a to u různých vzdělávacích zařízení, především u mateřských, základních a středních škol.

Dokumenty ke stažení:

• Pravidla grantového programu pro rok 2018 (formát PDF, 516 kbyte) - příloha č. 1 k usnesení

• Vzorové formuláře 2018 k nahlédnutí (formát PDF, 1,5 Mbyte) - příloha č. 2 k usnesení
   
• Závazný formulář žádosti a další potřebné dokumenty a odkazy:
  • Formulář žádosti 2018 pro právnické i fyzické osoby (formát *.zfo, odkaz na Grantový portál hl. m. Prahy)
  • Formulář Čestné prohlášení žadatele - pro právnické osoby (*.doc)
  • Formulář Čestné prohlášení žadatele - pro fyzické osoby (*.doc)
  • Formulář plné moci k zastupování žadatele - pro právnické osoby (*.doc)
  • Jak vyplnit formulář (*.doc)
  • 602XML Filler – program pro vyplňování žádosti (odkaz na web Software602)
  • Příručka uživatele programu 602XML Filler (odkaz na web Software602)

Český stát vynaložil v roce 2016 na výzkum a vývoj 28,5 miliardy korun, tedy stejně jako v roce 2015. Tyto peníze byly určeny hlavně na financování výzkum a vývoje na vysokých školách a ve veřejných výzkumných institucích, kam patří např. ústavy Akademie věd ČR.

Nejvíc prostředků na výzkum a vývoj se vloni vynaložilo v podnicích. Šlo o 49 miliard korun. „Dvě třetiny z této částky byly spotřebovány ve firmách pod zahraniční kontrolou. Je zajímavé, že ve srovnání s rokem 2010 vzrostly tyto jejich výdaje o více než 100 %. Naopak v domácích podnicích výdaje na výzkum a vývoj v posledních dvou letech klesají,“ uvádí Martin Mana, ředitel odboru statistik rozvoje společnosti ČSÚ.

V rámci podnikatelského sektoru se nejvíce investuje do výzkumu a vývoje prováděného v automobilovém průmyslu – v roce 2016 šlo o 7,8 miliardy korun. V posledních letech roste význam elektrotechnického průmyslu a mimo zpracovatelský průmysl pak i firem zaměřujících se na informační a komunikační činnosti, kam patří např. výzkum a vývoj nového softwaru.

Výrazně, téměř o 25 %, meziročně poklesly výdaje na výzkum a vývoj na veřejných vysokých školách a na Akademii věd ČR, což zapříčinil snížený přísun peněz z EU. Prostředky z EU byly použity především na investiční projekty, zvláště na výstavbu nových výzkumných center.

Dlouhodobě nejdůležitějším centrem českého výzkumu a vývoje je Praha, v níž se v loňském roce utratila třetina celkových výdajů, konkrétně 27,6 miliardy korun. Následovaly kraje Jihomoravský a Středočeský, upřesňuje Marek Štampach z odboru statistik rozvoje společnosti ČSÚ: „Díky evropské podpoře tam totiž vyrostlo několik nových výzkumných center. Dohromady se v těchto dvou krajích v roce 2016 vynaložilo na výzkum a vývoj 26,1 miliardy korun.“

Další informace:

• Prezentace z tiskové konference 

• Více informací naleznete na webu ČSÚ - ZDE

Dne 27. října 2017 Evropská komise zveřejnila pracovní program pro roky 2018 – 2020 programu Horizont 2020. Pro pracovní program 2018 – 2020 programu Horizont 2020 bylo vyčleněno 30 miliard EUR a pokryjí i některé pilotní iniciativy např. Evropskou radu pro inovace (EIC). Cílem projektu EIC je podpořit vynikající inovátory, podnikatele, malé firmy a výzkumné pracovníky s jasnou představou a ambicí o mezinárodní rozšíření. Pracovní program pro roky 2018 – 2020 se soustředí na méně témat, na které je určeno větší množství finančních prostředků. Podpoří priority Evropské komise následujícím způsobem:

• Budoucí nízkouhlíkové hospodářství odolné vůči změně klimatu: 3,3 miliardy eur

• Oběhové hospodářství: 1 miliarda eur

• Digitalizace a transformace evropského průmyslu a služeb: 1,7 miliardy eur

• Bezpečnostní unie: 1 miliarda eur

• Migrace: 200 milionů eur

Souběžně s přijetím pracovního programu pro Horizont 2020 na období 2018–2020 byl přijat pracovní program Euratomu na rok 2018, který plánuje investovat 32 milionů eur do výzkumu týkajícího se nakládání s radioaktivním odpadem a jeho likvidace. Rovněž bude vypracován plán výzkumu pro bezpečné vyřazování jaderných elektráren z provozu s cílem snížit dopad na životní prostředí a náklady.

Společnost ČEZ se dohodla na podmínkách prodeje své bulharské černouhelné elektrárny Varna. Transakce podléhá schválení bulharským úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Konečná cena za prodej elektrárny bude stanovena k datu vypořádání transakce v závislosti na aktuální výši pracovního kapitálu. Oznámil to mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Elektrárna Varna s instalovaným výkonem 1260 megawattů je od začátku roku 2015 dočasně odstavena. Na podzim roku 2014 ČEZ oznámil, že se s bulharskou státní energetickou společností Bulgarian Energy Holding nedohodl na financování modernizace elektrárny.

Možnost lépe chránit cenné zdroje podzemní vody mají nyní obce a kraje a další žadatelé, v jejichž katastru se nachází staré a nevyužívané hydrogeologické vrty. Peníze na jejich sanaci poskytne Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím dotací z rozpočtu Státního fondu životního prostředí ČR. Vyhradilo na ně celkově 20 milionů korun. O dotace se mohou přihlásit obce, svazky obcí, kraje či státní příspěvkové organizace, které mají takové vrty ve správě, a to od 1. listopadu 2017.

Na celém území České republiky se nachází stovky nevyužívaných vrtů, nejčastěji ze 70. a 80. let minulého století, které mohou být z hlediska ohrožení zdrojů podzemních vod časovanou bombou. Nejenže nejsou dobře zmapované, ale existuje u nich reálné riziko, že kontaminují cenná ložiska podzemní vody. Obce, v jejichž katastrech se takové vrty nacházejí, často nemají v rozpočtech prostředky na jejich likvidaci.

„Vzhledem ke stávajícím klimatickým změnám a stále častějšími problémy se suchem musíme být obezřetní a stávající zdroje pitné vody bedlivě chránit. Proto chceme starostům pomoci zbavit se mnohdy nechtěného dědictví z nedávné doby a na likvidaci nepotřebných hydrogeologických vrtů jim posíláme z národních zdrojů 20 milionů korun," říká ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman.

Nejsou to však první peníze, které rezort životního prostředí na likvidaci starých vrtů vynakládá. „Jde v poměrně krátké době o již druhou dotační výzvu," uvádí k vyhlášení Petr Valdman a rekapituluje: „V rámci první výzvy, která byla vyhlášena koncem loňského roku, se na Státní fond životního prostředí ČR obrátilo 7 žadatelů s požadavkem na 15,6 milionů korun. Díky tomu se podařilo či v dohledné době podaří zlikvidovat celkem 117 starých vrtů."

Stejně jako v předchozí výzvě i nyní rezort podpoří likvidaci vrtů, jejichž původce neexistuje nebo není známý. Jde o hydrogeologické vrty, tedy takové, které byly vybudovány za účelem průzkumu, jímání či monitorování podzemní vody, avšak nyní již nejsou potřebné a nejsou ani jinak využitelné. Zároveň představují riziko pro životní prostředí, zejména pro jakost či množství podzemních vod.

Co se týče výše příspěvku, je jeho horní hranice omezena pouze procentem z celkových způsobilých výdajů na projekt, neboť náklady na odstranění jednoho vrtu se mohou podle konkrétní situace pohybovat v řádech desítek či stovek tisíc korun, ale mohou přesáhnout i milion. Dotace může pokrýt až 90 procent investičních nákladů. Do nich lze zahrnout jak projektovou přípravu a zpracování odborného posudku, tak geologické a technické práce související s vlastní likvidací vrtů.

Dotační výzva s označením 20/2017 je vyhlášena jako jednokolová nesoutěžní. Žádosti bude tedy SFŽP ČR vyřizovat průběžně a příspěvek získají všichni žadatelé, jejichž žádosti splní podmínky dané závaznými dokumenty a kteří doručí žádost o dotaci na Státní fond životního prostředí ČR písemně či datovou schránkou v termínu od 1. listopadu 2017 do 20. prosince 2019, nebo do vyčerpání alokace. Jednou žádostí lze řešit likvidaci jednoho i více vrtů, projekt musí být ukončen do konce roku 2022.

Dokument ke stažení:

• Příloha 1 - Žádost [ xls, 272.0 KB ]

• Příloha 2 - Závazná struktura odborného posudku [ rtf, 382.2 KB ]

• Příloha 3 - Žádost o uvolnění finančních prostředků [ rtf, 348.0 KB ]

• Příloha 4 - Přehled čerpání [ bin, 688.3 KB ]

• Příloha 5 - Závěrečné vyhodnocení akce [ rtf, 399.2 KB ]

• Příloha 6 - Finančně-platební kalendář [ bin, 37.0 KB ]

• Příloha 7 - Protokol o likvidaci vrtu [ rtf, 321.3 KB ]

• Příloha 8 - Závěrečná zpráva o likvidaci vrtu [ rtf, 375.4 KB ]

• Příloha 9 - Protokol o předání pozemku [ rtf, 380.4 KB ]

• Text výzvy č. 17/2017 - Likvidace nepotřebných vrtů [ pdf, 1.3 MB ]

Až na polovinu klesl podíl nevytříděného komunálního odpadu u rodinných domů, které město v minulém roce vybavilo popelnicemi na papír a plasty. Nyní chce hradecká radnice v třídění odpadu podpořit i obyvatele bytů. Nakoupí pro ně barevné speciální tašky, do kterých budou lidé moci odkládat tři základní komodity recyklovatelného odpadu, tedy papír, plasty a sklo. Pilotně se tento projekt odzkouší ve vybraných ulicích na hradeckém Pražském Předměstí, pokud se systém osvědčí, postupně se takto vybaví byty i v dalších oblastech města.

Třídění odpadů v bytech je pro spoustu domácností komplikovanější vzhledem k omezenému prostoru a poměrně vysokým nákladů na pořízení vhodných nádob pro různé druhy odpadu. „Lidé v rodinných domech mají přece jen více prostoru pro uchování skla nebo papíru, pokud mají i svoji barevnou popelnici, třídění odpadu je tak pro ně snadnější,“ říká náměstek primátora Jindřich Vedlich, odpovědný za odpadové hospodářství. Město do bytů lidem pořídí praktické barevné tašky z pevnějšího materiálu. „Tyto tašky jsou navíc omyvatelné a skládací. Jde o poměrně jednoduché řešení, jak lidem v bytech usnadnit a vytvořit lepší podmínky pro třídění odpadu,“ dodává Vedlich.

V první vlně se nakoupí dva tisíce sad tašek pro tři základní druhy tříděného odpadu. „Pro odzkoušení záměru se vybere několik ulic s bytovými domy na Pražském Předměstí. Od ledna příštího roku si lidé budou moci tašky vyzvednout v informačním centru na Eliščině nábřeží,“ říká Radek Sokol, ředitel Hradeckých služeb, které ve městě zajišťují svoz odpadu. „Podle toho, jak budou domácnosti reagovat a jak se v oblasti bude dařit zvyšovat podíl tříděného odpadu na úkor směsného, tašky postupně nabídneme i dalším domácnostem. Už prvním testem bude samotný zájem o tyto barevné tašky,“ doplňuje Sokol.

Od loňského jara se do projektu „Třídíme v Hradci“ zapojilo celkem 4.860 domácností v rodinných domech, což představuje zhruba čtvrtinu obyvatel města. Na podporu třídění odpadu v těchto lokalitách město rozdalo 3.265 nových nádob na papír a 4.383 nádob na plast. „Jen za rok 2016 se snížil objem netříděného odpadu o více než 1.200 tun, v oblastech zapojených do projektu se podařilo snížit množství tohoto odpadu na polovinu,“ dodává náměstek Vedlich. Ve srovnání s průměrným množstvím tříděného odpadu před startem projektu došlo během roku 2016 u dotčených rodinných domů k nárůstu vytříděného papíru o 21 %, o 62 % u plastů a o 15 % u biologicky rozložitelného odpadu.

V Hradci Králové je k 30. červnu 2017 celkem 19.620 nádob separovaný odpad. Na takzvaných sběrných hnízdech s kontejnery na 1.100 litrů je ve městě 615 kontejnerů na papír, 702 na plasty a 287 kontejnerů na sklo. Dalších 4.875 rodinných domů má 4.671 nádob na sběr plastu a 3.401 nádob na papír. Ve městě jsou také nádoby na sběr textilu, kovových obalů, nápojových kartonů, vyřazeného elektro, kuchyňských odpadů a rostlinných olejů, kterých je celkem 204 kusů. Dalších 9.740 nádob ve městě je určeno na vytříděný bioodpad.

V roce 2016 každý obyvatel města vytřídil průměrně 17,4 kilogramu papíru, 13,9 kg plastu, 12,1 kg skla a 83,7 kg bioodpadu. Naproti tomu vyprodukoval 163,1 kg směsného odpadu a 23,5 kg objemných odpadů.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) vydala novou publikaci zaměřenou na znečištění evropských vod, na jejímž vzniku se podíleli i zaměstnanci CENIA. Publikace obsahuje přehled hlavních znečišťujících látek (dusičnany, organické a další prioritní látky) a klíčových zdrojů emisí – zdrojů bodového znečištění (čističky městský odpadních vod), průmyslu a difuzních zdrojů, kterými jsou např. zemědělství, atmosférická depozice a doprava.

Zdroj: CENIA

Technologická agentura České republiky (TA ČR) vyhlásila výsledky vyhodnocení splnění podmínek návrhů projektů podaných do 1. veřejné soutěže ve výzkumu a experimentálním vývoji Programu na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA, vyhlášené dne 15. 8. 2017. Podmínky veřejné soutěže splnilo a do dalšího hodnocení postupuje 289 návrhů projektů z celkového počtu 306 návrhů projektů, které byly podány do této veřejné soutěže. Například se jedná o projekty: Odpad zdrojem neboli uplatnění nových metod výzkumu pro rozvoj cirkulární ekonomiky v ČR, Hygienická rizika v uzavřených prostorách čistíren odpadních vod, Využití LCA při plánování v oblasti vod.

Výsledky vyhodnocení splnění podmínek 1. veřejné soutěže programu ÉTA:

• návrhy projektů přijaté do veřejné soutěže
• návrhy projektů nepřijaté do veřejné soutěže.

II. ročník konference Povinnosti v podnikové ekologii, který se uskuteční 20. listopadu v pražském hotelu Grandior, se zaměří zejména na praktické povinnosti podnikových ekologů. Odborný garant konference a výkonný ředitel Svazu průmyslu druhotných surovin ČR Ing. Petr Šulc nastíní, jaké problémy řeší původci odpadu při ohlašování odpadů.

Po novele vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady vzniká spousta nejasností s identifikací provozoven a přidělováním IČP a IČZ. Můžete upřesnit, jak například hlásit odpady vzniklé mimo provozovnu?

V případě, že je samostatná provozovna současně provozovnou původce odpadu s přiděleným IČP - uvede se v průběžné evidenci i v hlášení o produkci odpadů příslušné IČP.

Pokud vzniká odpad i mimo provozovny s IČP (např. nemovitosti, kde se zajišťuje facility management), nejsou tyto provozovnami ve smyslu živnostenského zákona a nemají tudíž přiděleno IČP.

S takovou možností počítá jak zákon o odpadech v §39 odst. 1, ale i novelizovaná vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady (např. ve své příloze 20). I v tomto případě se užívá pojem „samostatná provozovna“. Původce odpadů tuto samostatnou provozovnu, pro potřeby vedení průběžné evidence odpadů a pro ohlašování odpadů, jednoznačně identifikuje interním číslem provozovny, které si zvolí sám (dle současného vyhlášeného datového standardu ISPOP je dovoleno použít interní Identifikační číslo provozovny (IČP) s maximálním počtem znaků 12, počítá se včetně mezer). Toto číslo je nutné užívat v rámci celého kalendářního roku (ohlašovacího období).

V případě vzniku odpadu mimo provozovnu (hlášení za činnost) se zde vyplňuje kód ORP/SOP z číselníků správních obvodů vydaných Českým statistickým úřadem. Vyplňuje se i název provozovny, kdy se uvede stručné označení činnosti, při které odpad vznikl.

Příloha č. 26 vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady uvádí, že v případě nakládky (nebezpečných odpadů) mimo provozovnu (např. stavba) se do IČP vyplňuje kód ORP/SOP z číselníku správních obvodů vydaných Českým statistickým úřadem.

Všichni napjatě čekají elektronické ohlašování přepravy NO. Můžete uvést bližší podrobnosti přechodu na elektronický systém? Týká se přechod na elektronickou evidenci pouze nebezpečných nebo i ostatních odpadů?

Dotaz se týká ohlašování přepravy nebezpečných odpadů dle § 40 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, který v novele č. 223/2015 stanovil, že nejpozději od 1. 1. 2017 je nutné ohlašovat přepravu nebezpečných odpadů ohlašovat předem - přeprava nebezpečných odpadů se ohlašuje ministerstvu prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP). MŽP uvedlo na stánkách provozovatele ISPOP, že tento způsob ohlašování bude realizován až od 1. 1. 2018 (datový standard pro toto ohlašování vyhlásilo MŽP 18. 10. 2017). Systém, ve kterém se v rámci ISPOP bude ohlašovat přeprava nebezpečných odpadů, se jmenuje „Systém evidence přepravy nebezpečných odpadů“ (SEPNO). V tomto systému se bude ohlašovat přeprava NO předem dle odst. 2 písm. a) § 40 zákona o odpadech. Do 3 pracovních dnů po ukončení ohlášené přepravy NO je nutné opravit údaje o přepravě a přepravovaných odpadech, pokud vznikl rozpor mezi skutečnými a ohlášenými údaji.

Poznámky:

Přeprava NO se do systému SEPNO neohlašuje pouze v případech definovaných v §40 odst. 7, tzn. pokud nepřesahuje areál provozovny nebo v případě, že je odesílatelem nepodnikající fyzická osoba.

Předmětem ohlašování přepravy nejsou odpady kategorie O (ostatní).

Zavedení ohlašování přepravy NO v systému SEPNO nemá žádný vliv na vedení průběžné evidence odpadů (dle §39 odst. 1 zákona o odpadech) ani na povinnost podávat do systému ISPOP hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi (dle §39 odst. 2 zákona o odpadech).

Jaký doklad má mít původce odpadů o tom, že dal zákonným způsobem odstranit odpady - typu O, N? Může to být např. doklad o předání NO k přepravě?

Povinnost příjemce odpadu vydat doklad o převzetí odpadů do zařízení je uvedena v příloze č. 2 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném znění, která v bodě 1 písm. e) stanovuje provozovateli zařízení zabezpečit při přejímce odpadu vydání písemného potvrzení o každé dodávce odpadu přijatého do zařízení, včetně identifikačního čísla tohoto zařízení.

Bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o odpad kategorie „Ostatní“ nebo „Nebezpečný“ – se bude jednat o doklad, který by měl obsahovat veškeré údaje, nezbytné pro vedení průběžné evidence odpadů původcem odpadů (zpravidla vážní lístek, dodací list, příjmový doklad, faktura, atd.), který obsahuje minimálně následující informace, potvrzené příjemcem odpadů:

• Datum převzetí odpadu do zařízení (oprávněného k převzetí daného druhu odpadu)

• Druh odpadu (kód, kategorie, název druhu odpadu - dle vyhlášky č. 93/2016 Sb.)

• Hmotnost odpadu (t)

• Název a IČ provozovatele zařízení, konkrétní provozovnu a IČZ zařízení, které odpad přijalo, případně IČZÚJ.

• Údaje o původci odpadu dle bodu 2 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném znění (identifikace dodavatele odpadu, případně i místa vzniku odpadu).

Tyto údaje obsahuje i ohlašovací list pro ohlášení přepravy nebezpečných odpadů dle přílohy č. 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném znění, který ale obsahuje skutečné údaje (tedy pokud byly upraveny dle §40 odst. 2 písm. d) nebo odst. 4 písm. a) a b)). Oprava údajů se bude provádět podle skutečných údajů - ale pouze v SEPNO. Proto doporučuji i v případě ohlášené přepravy NO požadovat od příjemce odpadů vážní lístek.

Je ohlašovatelem přepravy NO odesílatel nebo původce odpadu?

Ohlašovatelem přepravy NO je odesílatel odpadu. V základních pojmech není osoba odesílatele definována. Dle znění § 40 zákona o odpadech a dle vysvětlivek přílohy č. 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, je odesílatelem:

1. Původce odpadů, který dopravuje/odesílá odpady do své (jiné) provozovny, kde je současně i příjemcem odesílaného NO (bez ohledu na to, zda je dopravcem sám, nebo jiná osoba)
2. Původce odpadů, který dopravuje/odesílá NO do zařízení oprávněné osoby, která je příjemcem NO (bez ohledu na to, zda je původce NO dopravcem sám, nebo je jím jiná osoba)
3. Oprávněná osoba, která ze své provozovny nebo ze svého zařízení odesílá NO do jiného zařízení, které je oprávněno daný NO přijmout.
4. Oprávněná osoba – provozovatel mobilního zařízení ke sběru odpadů

Dle § 40 odst. 5 může ohlásit přepravu NO za odesílatele i příjemce odpadu. Tato možnost je velmi praktická pro malé původce odpadů, kteří tak nemusí mít registraci v ISPOP, ale i pro ostatní původce, protože příjemce odpadu může opravit údaje sám (§40 odst. 2 písm. d) nebo odst. 4 písm. a)). Pokud by ohlašovatelem je původce (odesílatel), musí získat obratel od příjemce skutečné údaje a opravit je sám do SEPNO do 3 pracovních dní po ukončení přepravy.

Podrobný program konference včetně registrace: www.konferenceenvi.cz

Pro více informací kontaktujte:

Ing. Kristýna Lanová, organizační garantka 

tel. 222 539 345
email: lanova@dashofer.cz

Žijeme v bizarním světě. Když se má u nás stavět zařízení pro energetické využití odpadu, lidově spalovna, která bude vyrábět elektřinu a teplo, které nahradí fosilní paliva a s jejich spalováním spojené emise a současně výrazně sníží objem zbytkového směsného odpadu, část veřejnosti obvykle bije na poplach. Když ale v průměru každý den hoří v ČR tři skládky odpadu, z nichž se do ovzduší valí mraky dusivého kouře, tuny prachu a nejrůznější jedovaté škodliviny, kupodivu se žádné protesty nekonají a uvedené skupiny ekologicky angažovaných občanů mlčí jako zařezané.

Na webových stránkách projektu EVO Komořany, jako reakce na nedávný požár skládky odpadu u Mostu, střídá obrázek moderního zařízení pro energetické využití odpadu (ve zkratce ZEVO) foto hasiče, který kropí proudem vody kouřem zahalenou hořící haldu komunálních odpadů na skládce s otázkou: „Muselo to zajít tak daleko?“ A slušelo by se ještě dodat: Jak daleko jsme se za 131 let posunuli od nerudovského dilematu nad starou slámou ze slamníku: „Kam s ním?“ … s odpadem. Ani Jan Neruda ovšem nemohl tušit, jak dlouho bude jeho otázka u nás stále živá…

Jak by asi dnes popisoval hořící odpadové peklo na severu? … Pálení v krku, slzení očí a ohořelé cáry papíru a igelitu poletující ve vzduchu. Obří požár skládky trápil na konci prázdnin obyvatele Mostu. Plameny šlehaly desítky metrů vysoko a kouřový mrak se valil směrem na sever. Ústečtí hasiči likvidovali požár skládky v Růžodolu po celé tři dny. Ač obyvatelé okolních měst nesměli větrat, podle opakovaných měření hasičů se ukázalo, že údajně do ovzduší žádné škodliviny neunikly a ovzduší na Mostecku neovlivnily. Na krátkou dobu byly sice vyšší koncentrace polétavého prachu v Lomu na Mostecku, ale v této lokalitě jde přece o docela běžnou věc. Zajímavé je, že z německé strany Krušných hor naopak přišly alarmující zprávy hovořící o tom, že tam naměřili více než dvacetinásobné zvýšení koncentrací benzenu, což atakovalo hranici povoleného imisního limitu. Nezvratně potvrdit, že to byl benzen od nás, však nemůžeme, jelikož hodinové koncentrace benzenu české horské stanice zatím neměří…

Podle požárních statistik skládky odpadů zahoří třikrát denně. Většinou to postihne oblast velikosti obýváku, tedy v řádu několika metrů. Téměř každý měsíc hasiči evidují požár skládky, kde bylo ohnisko v řádu desítek metrů. A minimálně jednou do roka se objeví pořádný požár, kdy velikost hořící plochy skládky přesahuje rozměry fotbalového hřiště, tedy stovky metrů. Hlavně o nich se dozvíme ze zpráv. Letos jsme mohli sledovat boj hasičů s plameny na velké skládce u Mostu, vloni na skládkách na Berounsku a u Čáslavi, kde hořela skládka odpadů i v roce 2015.

Požáry skládek se většinou řadí mezi požáry velkého plošného rozsahu, kdy dochází k hoření uloženého materiálu po povrchu i k hoření podpovrchovému. Požární zásah na skládce je obvykle časově náročný a je třeba nasadit velký počet sil a prostředků. Z hlediska spotřeby pohonných hmot, nákladů na obnovu techniky a mzdových nákladů na činnost příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR i jednotek dobrovolných hasičů jsou takové zásahy velmi nákladné. Přestože podle jejich oficiálních měření při hoření skládek žádné škodliviny do ovzduší obvykle neunikají, zasahují hasiči na skládkách často „v plné polní“ s dýchacími přístroji. Zejména v letních vedrech jim tuhle práci určitě nikdo nezávidí.

Příčiny vzniku požárů skládek se většinou vůbec nezjišťují, neboť na skládkách hoří dále „nevyužitelný“ odpad. Vzniklá škoda je tedy zdánlivě nulová a uchráněné hodnoty rovněž. Těžko vyčíslitelný je vliv požárů skládek na zdraví lidí a životní prostředí a ani se mu systematicky nikdo nevěnuje. Provozovatelé skládek nemají povinnost je monitorovat, například pomocí termokamer, aby se případný požár podchytil v raném stadiu, než se rozšíří. Jde často o mimořádné události velkého rozsahu, u nichž je třeba posuzovat vliv zplodin hoření na životní prostředí i kvalitu vod vytékajících ze skládky a hledat vhodná opatření, aby se negativní vlivy na životní prostředí omezily. Z provedených měření se však většinou veřejnost dozví, že žádné škodliviny do ovzduší neunikly?! Je to dáno tím, že koncentrace škodlivin se zpravidla měří v určité vzdálenosti od požáru mimo vlastní kouřovou vlečku. To je asi stejně smysluplné, jako měřit emise z teplárenského provozu u paty komína zvenčí.

V odborném hodnocení požárů skládek tuhých odpadů se však dočteme, že jsou charakteristické skrytými cestami šíření požáru, nedokonalým hořením při omezeném přístupu vzduchu a vznikem toxických zplodin hoření a silným vývinem kouře. Pro jednotky je hašení komplikováno obtížnou přístupností k místu požáru, nejsou zde zásahové cesty, hrozí poškození požární techniky, nebezpečí propadnutí, v okolí místa zásahu zpravidla nejsou přírodní vodní zdroje a účinnost hasiv je malá vzhledem k nedostupnosti ohniska požáru a různorodosti hořících materiálů (plasty). Hašení požáru je zdlouhavé a trvá až několik dnů s velkým nebezpečím, že začne hořet znovu.

Jak uvádí mluvčí středočeských hasičů Jaroslav Gabriel, jde o chronický problém všech skládek, protože popelářské vozy mohou snadno přivézt zbytky něčeho žhavého nebo látky, které se v hromadě odpadů samy vznítí. Přestože by v popelnicích neměla končit řada materiálů, podle hasičů na skládkách hoří všechno možné, a to plasty, polystyrén nebo kovy, které nemají v komunálu co dělat. Samotné použití hasicích prostředků vyvolává na skládkách další rizika, protože může docházet k vyluhování různých nebezpečných látek a kontaminaci půdy i podzemních vod.

Statistika počtu požárů skládek odpadu a odpadních produktů v letech 2006 až 2015

Ze statistik Hasičského záchranného sboru: V desetiletí 2006 až 2015 došlo k 11 998 požárům skládek a odpadních produktů. Ročně průměrně vyjížděli hasiči k 420 požárům (35 %) zajištěných skládek odpadu a k 780 požárům (65 %) nepovolených, tedy černých skládek.

Ani třídění odpadů však není samospasitelné a má své limity. Skutečnost, že až čtvrtina lidí důsledně odpady netřídí a osmina je nikdy třídit ani nebude, prostě nezměníme. I v těch „nejzelenějších“ státech se počítá minimálně se 100 až 150 kilogramy odpadu na občana, který nelze využít materiálově, ale energeticky ano. Jakmile se však u nás začne zvažovat jako řešení pro využití zbytkového směsného odpadu energetické využití, první v řadě protiargumentů je názor, že spalovny odpadů by mohly znečistit ovzduší, brání efektivnějšímu využití druhotných surovin, sníží recyklaci a podobně. U hořících skládek komunálního odpadu, u nichž jsou výše uvedené negativní dopady jasně prokazatelné, to ale nevadí.

Přitom realita je taková, že čištění spalin u spaloven odpadu patří k nejdokonalejším technologiím a limity škodlivin jsou u nich nejpřísnější. V civilizovaném světě platí, že směsný odpad zbavený druhotných surovin, nebezpečných složek a biomateriálu se energeticky využívá. Tam, kde byly postaveny spalovny odpadu, nedošlo k výraznějšímu poklesu využití druhotných surovin, tedy jejich třídění a následné recyklaci. Spíše naopak, o čemž svědčí i to, že země na západě Evropy a ve Skandinávii, které jako první začaly odpad energeticky využívat, už považují za standard zákaz skládkování využitelného odpadu. Jak dlouho ještě budeme v ČR mlčky trpět hořící skládky a bránit výstavbě účinných moderních technologií?

Zdroj: časopis Teplárenského sdružení ČR - 3T Teplo Technika Teplárenství (č.5/2017)

Autor: Pavel Kaufmann

Množství oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře bylo loni rekordně vysoké. Oznámila to dnes Světová meteorologická organizace (WMO), která je agenturou OSN. Koncentrace skleníkového plynu, který je považován za hlavní příčinu globálního oteplování, podle WMO v roce 2016 rostla o 50 procent rychleji, než byl průměr v předchozím desetiletí. Za prudký nárůst koncentrace CO2 v atmosféře může lidská aktivita a také klimatický jev El Niňo, uvedla WMO ve své výroční zprávě, která byla dnes zveřejněna v Ženevě.

"Naposledy Země zažila srovnatelnou úroveň CO2 před třemi až pěti miliony let. Teplota byla oproti dnešku o dva až tři stupně Celsia vyšší a hladina moře o deset až 20 metrů vyšší (kvůli tání ledových příkrovů)," uvedla organizace.

Kromě lidské činnosti měl na růstu koncentrace CO2 podíl také tehdy silný klimatický jev El Niňo. Ten nastává co čtyři až pět let a projevuje se růstem teploty Tichého oceánu, který vyvolává sucha a jinde zase silné srážky. Rostliny a stromy kvůli suchu absorbují méně CO2.

"V roce 2015 činila koncentrace CO2 v atmosféře 400 ppm (částic na jeden milion), v roce 2016 to bylo 403,3 ppm," uvedla WMO. To je podle ní 145 procent množství CO2 v předindustriálním období, tedy před rokem 1750.

Generální tajemník organizace Petteri Taalas varoval, že pokud státy rychle nesníží emise skleníkových plynů, zvlášť CO2, do konce století hrozí "nebezpečný nárůst teploty", který daleko přesáhne cíle pařížské klimatické dohody. Ta si klade za cíl udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia v porovnání s teplotou v předindustriálním období. "Budoucí generace zdědí daleko méně pohostinnou planetu," dodal Taalas.

Šéf Programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) řekl agentuře AFP, že podle něj není času nazbyt. "Čísla nelžou. Naše emise jsou pořád příliš vysoké a tento trend je třeba zvrátit. Máme k dispozici mnohá řešení, jak čelit této výzvě. Chybí jen politická vůle," dodal.

Zdroj: ČTK

Ministerstvo průmyslu a obchodu a Českomoravská záruční a rozvojová banka se dohodly na rozšíření programu Záruka 2015 – 2023. Pro mimopražské malé podnikatele ze zpracovatelského průmyslu, IT, výzkumu, vývoje a dalších služeb začaly platit stejné podmínky jako pro ty z hlavního města. ČMZRB se zároveň bude moci od 1. listopadu zaručit také za investiční úvěry středních podnikatelů. Objem poskytnutých záruk by se tak mohl zvýšit až o 2,4 mld. Kč ročně.

Národní program Záruka 2015 – 2023 byl spuštěn v únoru 2015. Od té doby (do konce 3. Q 2017) bylo malým podnikatelům poskytnuto téměř 5 900 záruk v celkovém objemu přes 12,8 miliardy Kč. Převážnou část tvoří záruky k provozním úvěrům, kterých je dvakrát více než záruk investičních. Dosáhnout na ně ale doposud mohli pouze malí podnikatelé v Praze a jen malá část mimo tento region. Většina z nich totiž působí v nepodporovaných oblastech, jako je např. zpracovatelský průmysl, informační technologie, výzkum a vývoj a další služby.

ČMZRB proto usilovala o rozšíření tohoto programu tak, aby mimopražští podnikatelé měli tytéž možnosti, jako ti z hlavního města. A aby mohla poskytovat záruky k investičním úvěrům také středním podnikatelům. „Zájem o rozšíření programu jsme pociťovali jak ze strany samotných podnikatelů, tak od našich partnerů – komerčních bank, AMSP, HK ČR nebo Svazu průmyslu,“ uvádí Jiří Jirásek, předseda představenstva a generální ředitel ČMZRB, a dodává: „Odhadujeme, že by po rozšíření programu mohlo dojít k celkovému nárůstu objemu poskytnutých záruk až o 200 milionů měsíčně, resp. 2,4 miliardy korun ročně.“

„Malé a střední podniky jsou hnací silou  naší ekonomiky, růstu, inovací i konkurenceschopnosti a představují významného zaměstnavatele. Naším cílem je proto usnadnit jim cestu k získání bankovních úvěrů, díky nimž pak mohou realizovat své podnikatelské projekty. Rozšíření programu Záruka 2015 – 2023 je jednou z cest, jak tohoto cíle dosáhnout,“ doplňuje ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček.

Program Záruka 2015 – 2023 je vedle národních zdrojů financován také prostředky Evropského investičního fondu z programu COSME, tzn. prostředky z tzv. Junckerova balíčku, a to cca z 50 %. Do konce roku 2018 tak může z Junckerova balíčku celkově zaručit úvěry v objemu 15 mld. Kč. „Na rozšíření programu Záruka, k němuž dojde 1. listopadu, jsme plně připraveni,“ uzavírá Jiří Jirásek.

Podělte se o svůj projekt z oblasti oběhového hospodářství či upozorněte na problémy z praxe na www.circulary.eu tak, aby i hlas českého průmyslu byl vyslyšen.

V současné době se na evropské úrovni nastavují základní parametry oběhového hospodářství, které budou dopadat na průmysl. Svaz průmyslu a obchodu ČR podporuje v souladu s principy oběhového hospodářství intenzivní využívání druhotných surovin jako náhrady za primární zdroje, které vnímá jako příležitost, neboť členské firmy mohou participovat na zpracovatelském, recyklačním, a jiných průmyslech.

Průmyslová platforma oběhového hospodářství představuje webový prostor zřízený BusinessEurope a jejími národními členy včetně Svazu průmyslu a dopravy ČR, který přispívá k informovanosti o agendě oběhového hospodářství. Jejím cílem je přinášet nové příklady inovativních způsobů, jakými průmysl přispívá k principům oběhového hospodářství v Evropě. Současně upozorňuje na výzvy regulačního i neregulačního charakteru, jimž podniky neustále čelí. Vzniká tak na evropské úrovni základna pro sdílení kontaktů mezi firmami, příkladů dobré praxe či k obhajobě zájmů byznysu.

Brožuru zdůrazňující základní informace a přínosy této platformy naleznete zde. Díky Svazu průmyslu a dopravy ČR je dostupná i její česká verze.

Zdroj: SPČR

Od roku 2024 bude platit zákaz skládkování směsného odpadu. Sdružení Arnika proto vydalo příručku, která obcím radí, jak postupovat. Obce mnohdy nevědí, jak obyvatele přimět k třídění odpadu.

V ČR vyprodukuje každý člověk za rok průměrně 300 kilogramů komunálního odpadu, z toho zhruba 200 kilogramů je směsný odpad. V Rakousku a Německu je toto číslo o stovku nižší.

"Češi ročně vytřídí přibližně 30 procent odpadů. Produkci směsného komunálního odpadu lze snížit, protože tento odpad obsahuje významné množství využitelných surovin. Pro obce je proto ekonomicky výhodnější podpořit třídění surovin než platit vyšší náklady na likvidaci odpadu," uvedl Milan Havel z Arniky.

Od roku 2024 bude platit úplný zákaz skládkování směsného odpadu. Počítá s tím i návrh zákona o odpadech, který připravilo ministerstvo životního prostředí. Zákazu bude předcházet zvýšení poplatků za skládkování, které zaplatí původce odpadu, což je u komunálního odpadu obec.

V odpadech, které ročně vyhodí jedna domácnost, je přibližně 50 kilogramů bioodpadů, 40 kilogramů papíru, 30 kilogramů plastů, 20 kilogramů skla, deset kilogramů kovů, deset kilogramů textilu a tři kilogramy nápojových kartonů. Po jejich vytřídění by se množství směsného odpadu významně snížilo.

"Obce mohou snížení směsného komunálního odpadu dosáhnout pomocí například provázaného systému plateb za svoz podle množství, dostatku nádob na recyklovaný odpad a jednoduchými metodami od podpory domácího nebo komunitního kompostování, snížení produkce bioodpadů z údržby zeleně, až po snížení objemu reklamních materiálů v poštovních schránkách a podpory pití nebalené vody," uvedl Havel.

Tyto metody používají i obce, které letos uspěly v soutěži Odpadový Oskar 2017. Nejlepšího výsledku dosáhla Horní Brusnice z Královéhradeckého kraje s produkcí 34,5 kilogramu směsného odpadu na osobu a rok.

Dokument ke stažení:

OH_obci_prirucka_1.pdf

Plánovaná účinnost tzv. protierozní vyhlášky se odkládá na polovinu příštího roku. Důvodem jsou rozpory mezi ministerstvem zemědělství a resortem životního prostředí (MŽP).

podle předpisu by mělo být od roku 2025 v ochranném režimu 45 procent zemědělské půdy. Protierozní vyhlášku označoval ministr životního prostředí Richard Brabec za jednu svých priorit. Do roku 2021 by měla být podle vyhlášky zajištěna ochrana 25 procent ohrožené půdy, v následujících pěti letech 35 procent. Od roku 2025 by měla vyhláška zajistit ochranu 45 procent výměry zemědělské půdy.

"Trváme na tom, že s tím nesouhlasíme, je to nepřipravené, neprovázané na zemědělské registry, obce by měly z našeho pohledu příliš velké pravomoci," sdělil mluvčí Agrární komory ČR Jiří Felčárek. Erozní události by se podle něj měly řešit individuálně. "Považujeme to s ohledem na další členské země za diskriminační ze strany státu," dodal.

"Působnost protierozní vyhlášky bude vztažena na veškerou zemědělskou půdu v ČR, současně v principu pracuje pouze s přípustnou ztrátou zemědělské půdy. Samotný způsob zajištění této ochrany, například změna organizace obdělávání či agrotechnických opatření, ale vyhláška nechává svobodně na samotných zemědělcích," uvedla již dříve Dominika Pospíšilová za MŽP.

Podle údajů ministerstva zemědělství je vodní erozí v ČR ohroženo až 60 procent zemědělské půdy, v ohrožených až nejohroženějších kategoriích je přibližně 35 procent území. V Česku je zemědělská půda na 54 procentech výměry země. "Ztráta půdy je v měřítcích délky lidského života neobnovitelná a obtížně vyčíslitelná, bereme-li v úvahu, že dvou až třícentimetrová vrstva půdy vzniká za příznivých podmínek průměrně 100 až 1000 let," napsalo již dříve ministerstvo.

Zdroj: ČTK

Belgičtí vědci propočítali ekologičnost celého životního cyklu vozu s elektromotorem i spalovacím motorem.

Elektrické automobily jsou automobilkami propagovány jako nejekologičtější způsob osobní dopravy, řada kritiků elektromobility se však snaží tato fakta vyvracet. Poukazují na ekologicky náročný způsob výroby baterií i na fakt, že velká část elektrické energie stále pochází z fosilních zdrojů.

Tuto kritiku nyní vyvrátila belgická univerzita VUB, která se zaměřila na celý životní cyklus vozů z hlediska ekologie. Právě elektromobily z analýzy vyšly vítězně: VUB poukazuje na to, že ani lepší efektivita vznětových a zážehových motorů na elektrická vozidla nestačí. Univerzita porovnávala ekologičnost celého životního cyklu automobilů v různých zemích, protože se napříč EU liší využívání obnovitelných zdrojů energie, jež následně ovlivňují „čistotu jízdy“ elektromobilu v praxi.

Například v Polsku, kde stále závisí výroba elektřiny na uhlí, vyprodukuje elektromobil o čtvrtinu emisí méně než dieselový vůz, a to i se započtením
celé výroby. Ve Švédsku, jehož elektrická soustava naopak využívá obnovitelných zdrojů, elektromobily vyprodukují o 85 procent emisí méně. „I pro zemi, jako je Polsko mají elektrická auta význam,“ uvedl pro britský Guardian Yoann Le Petit z thinktanku T&E, který se na analýze podílel.

Z dokumentu také vyplývá, že celosvětově by měl provoz elektroaut v roce 2030 dosahovat poloviční zátěže ve srovnání se spalovacími motory. Od tohoto roku budou rovněž platit emisní limity, které letos v listopadu potvrdí EU unie.

Zdroj: E15