Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) v polovině dubna zveřejnila výroční zprávu za minulý rok. V rámci své činnosti může inspekce konstatovat pozitivní trendy v kázni velkých firem. K vědomému porušování zákona dochází zejména v oblasti nakládání s odpady, kde jeho nedodržování může být lukrativním businessem. Kterou oblast životního prostředí není snadné kontrolovat, jak vzniká inspekční plán a co přinese nový přestupkový zákon? O tom jsme hovořili s ředitelem ČIŽP Erikem Geussem.
ČIŽP ve výroční zprávě uvádí, že se na jednu stranu zvýšil počet kontrol a na druhou stranu se snížil počet pokut i jejich výše. Dá se tak říci, že firmy přistupují k environmentální legislativě daleko zodpovědněji?
Jde v zásadě o nový, počínající trend. Je ale průkazné, že v rámci naší kontrolní činnosti pozorujeme pozitivní posuny hlavně v kázni velkých firem, které většinou spadají pod působnost zákona o integrované prevenci a platí pro ně velice přísná pravidla hry ve všech složkách životního prostředí. Jedná se o velké subjekty často s mezinárodním kapitálem, kterým se vědomé porušování pravidel nebo obcházení zákonů na ochranu životního prostředí nevyplácí. Zde se dá mluvit o pozitivním trendu.
Kontroly u velkých podniků provádíme stále častěji - ze zákona máme povinnost je provádět minimálně jednou za 3 roky (v některých případech i každoročně), ale kromě toho nám mohou přijít i podněty, které musíme také řešit. Například na severní Moravě při smogových situacích provedli v zimě naši inspektoři 22 kontrol na velkých zdrojích znečišťování ovzduší. Všechny tyto kontroly byly bez jakýchkoliv zjištěných závad.
Naopak v oblastech nelegálního nakládání s odpady a obchodování s ohroženými živočichy a rostlinami zjištěná pochybení a porušení zákona rostou a musíme konstatovat znaky vědomé a organizované kriminality. Případy pak řešíme v těsné spolupráci s příslušnými orgány.
Co je podle Vašich zkušeností nejčastější příčinou pochybení ze strany podnikatelů? Neznalost, nedbalost, náhoda…
To je spojené s mou první odpovědí. Může to být všechno, co jste vyjmenoval. Ale dá se říci, že v případě velkých firem se jedná téměř výhradně o náhodu, nedbalost nebo selhání jednotlivce. Vědomé porušování zákona spatřujeme zejména v oblasti nakládání s odpady, kde nedodržování zákona může být lukrativním businessem.
Environmentální legislativa není vůbec snadná disciplína, jaká oblast podle Vás dělá firmám největší problémy?
Já se nedomnívám, že by některá oblast environmentální legislativy firmám dělala větší problémy a některá menší. Obecně lze říci, že rychlé změny zákonů a časté novelizace neprospívají žádným společnostem. Když se zákony mění, vždy to způsobí potíže, ale to je problém, který ČIŽP nemůže nijak ovlivnit. Stabilita legislativního prostředí by byla pro podnikatele zlatý grál.
A naopak je nějaká oblast, kterou není snadné kontrolovat? Napadají mě třeba pachy…
Obecně to platí pro oblasti, kde jsou špatně stanovená pravidla hry. Typickým a velmi medializovaným příkladem je problematika zápachu. Občané jsou v současnosti na tento problém velmi citliví a počet podnětů na zápach doručených na ČIŽP má strmě rostoucí trend. Přitom zápach, byť je v zákoně o ochraně ovzduší specifikován jako znečišťující látka, nemá emisní limit. Inspekci tak chybí hranice, podle které by měla určit, že už se jedná o zápach obtěžující. Zde mají možnost zabránit některým sporům krajské úřady už v povolovacím řízení – například nepovolit v obytné zóně výstavbu provozu, který už ze své podstaty zapáchá.
Jak probíhá samotné plánování inspekční činnosti? Rozhoduje velikost firem, jejich činnost a hrají podněty a stížnosti od veřejnosti nějaký význam? V průměru jak často se firma setká s kontrolou od ČIŽP?
Máme velice pečlivě a vyváženě stanovený plán. Naše činnost musí splnit mnoho zákonných požadavků. Například máme povinnost plynoucí ze zákona o integrované prevenci minimálně jednou za 3 roky každý subjekt komplexně zkontrolovat ve všech částech integrovaného povolení. To je velice náročné naplánovat. Za rok proběhne 700 takových komplexních kontrol.
Jsou také definovány další složkové úkoly, které vyplývají z priorit našeho nadřízeného orgánu, Ministerstva životního prostředí. V rámci priority v oblasti vládní strategie boje proti suchu máme povinnost například v létě kontrolovat minimální zůstatkové průtoky na jezech a v zimě zase kontrolujeme vlekaře kvůli nadměrnému či nepovolenému čerpání vodních zdrojů na umělé zasněžování sjezdovek. Průběžně zaznamenáváme i každoroční nárůst podnětů a každý z nich se musí řešit.
Kontroly provádíme v provozovnách, ne v sídlech firem. Jednotlivé kontroly probíhají systematicky a proto se nedá říci, že by v některé části republiky byla menší nebo větší pravděpodobnost kontroly než jinde. Inspekce má 10 regionálních pracovišť, která si mezi sebou navíc průběžně vypomáhají.
V letošním roce inspekce plánuje provést přibližně 16 tisíc kontrol. Je nějaká oblast, na kterou se chcete prioritně zaměřit?
Snažíme se počínat si racionálně. Samozřejmě můžeme obdržet z Ministerstva životního prostředí doporučení, na kterou problematiku se máme více zaměřit, jako tomu bylo v případě nelegálního sběru a krádeží kovového odpadu. Vzhledem k velkému stavebnímu boomu a plánovaným rekonstrukcím liniových staveb můžeme například čekat v budoucnu větší zaměření na kontroly stavebních a demoličních odpadů.
Ale v případě odpadů je důležité kontrolovat všechny okruhy povinností dané zákonem o odpadech. Protože jakmile by se jeden druh povinností přestal průběžně kontrolovat, mohl by vyplynout problém jinde.
Pokud ČIŽP narazí při kontrole na nějaký prohřešek, musí vždy uložit pokutu, nebo lze tuto věc řešit domluvou?
V nejbližší době nás v tomto ohledu čeká změna. Do 30. 6. 2017 obecně platí, že uložení/neuložení pokuty je dáno příslušným složkovým zákonem (zákonem o odpadech, o ochraně ovzduší apod.). V příslušném zákoně je jasně stanoveno, zda inspekce musí uložit pokutu, nebo případně jen udělit napomenutí (řešit domluvou).
Od 1. 7. 2017 vstoupí v účinnost nový přestupkový zákon, který je nejen pro inspekci velice přelomový. Tento zákon mění stávající předpisy tak, že inspekce může prohřešky řešit tzv. domluvou s tím, že tato domluva bude možná jen při prvním zjištění. Při druhém prohřešku pak bude muset být udělena pokuta. Protože ale i domluva musí být vedena jako správní akt, jedná se o administrativně náročnou záležitost pro všechny zúčastněné subjekty a je otázkou, jak široce bude tento druh řešení přestupku v praxi používán.
Jak se ČIŽP daří vymáhat udělené pokuty? Myslíte si, že by v této oblasti inspekci pomohla nějaká legislativní změna? A jaké "triky" firmy nejvíce používají, aby se vyhnuly placení pokut?
Inspekce pokuty jen ukládá, nevymáhá. Pokud nejsou zaplaceny v termínu, předává je k vymáhání celní správě.
Stále se setkáváme s tím, že firmy využívají celou řadu obstrukcí, jak se pokutě vyhnout. Máme případy, kdy se správní řízení od zjištěného nezákonného jednání táhne i několik let. Tyto firmy využívají všech možností, které dává kontrolní a správní řád. Legislativa je nastavena tak, že pochybení musejí být důsledně prokázána. Subjekt, který je označen za viníka, tím samozřejmě dostává značná práva. Průměrná délka řízení se tak nedá určit, ovlivňuje ji například, zda subjekt podává námitky či odvolání ve všech fázích kontrolního a správního řízení, kde mu to umožňuje zákon.
Zdroj: Odpadove forum 6/2017
Autor: Jiří Študent
