Do Prahy míří dvaačtyřicetiletá Bea Johnsonová, která je známá tím, že veškerý odpad, který její čtyřčlenná rodina vyprodukuje za rok, se vejde do jedné zavařovačky. Pro srovnání – jedna česká rodina vyprodukuje za rok 1,2 tuny odpadků. Johnsonová je propagátorkou takzvaného Zero Waste Lifestylu, tedy životního stylu bez odpadků.

Tímto přístupem ovlivnila tisíce lidí, kteří se nechali inspirovat a snaží se žít tak, aby nekupovali a nevyhazovali zbytečné obaly. Johnsonová bude hlavní účinkující na mezinárodní jednodenní konferenci Bezobalu o Zero Waste, kterou v úterý 7. června pořádá v Národní technické knihovně v Praze iniciativa Bez obalu.

Na konferenci se představí i další osobnosti a projekty, které se tématu Zero Waste věnují v Česku, například známý ekonom Tomáš Sedláček promluví o ekonomických souvislostech tohoto životního stylu, který je v zahraničí výrazným fenoménem a začíná si získávat příznivce i v České republice.

Zdroj: iHNED.cz (inspirace: https://facebook.com/odpadoveforum)

Odštěpný závod Těžba a úprava uranu ve Stráži pod Ralskem v sobotu 4. června 2016 od 10:00 do 14:00 hodin otevře své brány veřejnosti. Pro návštěvníky budou připraveny tématické stánky, kde se z informačních panelů a zasvěceného výkladu odborných pracovníků mohou dozvědět spoustu informací o historii těžby uranu v severních Čechách, jejích dopadech na životní prostředí a především současných činnostech a cílech odštěpného závodu, směřujících k úspěšné sanaci horninového prostředí po chemické těžbě uranu. Návštěvníci též budou moci absolvovat prohlídkový okruh po areálech, kde v minulosti probíhala hlubinná i chemická těžba uranu, v nedávné době likvidace hlubinné těžby a v současnosti sanace následků po chemické těžbě uranu.

Místo konání: plocha před technologií NDS ML u vjezdu do areálu odkaliště mezi luhovskou křižovatkou a Stráží pod Ralskem (GPS: 50.7050686N, 14.7706403E).

Čtěte také:

Tématem dubnového Odpadového Fóra jsou radioaktivní odpady (6.4.2016)

Legislativní rada vlády dnes přerušila projednávání návrhu novely vodního zákona. Novelizace vodního zákona má podle předkladatele (MŽP) zlepšit motivační funkce poplatků za vypouštěné množství odpadních vod do vod povrchových a poplatku za odebrané množství podzemní vody ve vztahu k zajištění ochrany množství a kvality povrchových a podzemních vod.

MŽP  dále uvádí, že původní limity a sazby platné ze zákona 2001 zastaraly. Zmíněné změny by měly podnítit uživatele vody k šetrnému využívání zdrojů vody a ke snižování vypouštěného znečištění do povrchových vod. Tato opatření mají vyšší význam i vzhledem k předpokládané změně klimatu a s ní spojeným nebezpečím omezení dostupných zdrojů vody.

Novela dále přenáší správu poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových na Státní fond životního prostředí ČR. Fond se tak stává správcem poplatku.

Cílem předkládaného návrhu je dále náprava aplikačních problémů plynoucích z platné zákonné úpravy, které byly identifikovány například v rámci tzv. ekoauditu, a reakce na proběhlou nebo připravovanou novelizaci jiných právních předpisů.

Klíčové body a cíle novely:

• novelizace poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových,

• novelizace poplatku za odebrané množství podzemní vody,

• novelizace správy poplatků,

• novelizace ustanovení vodního zákona týkající se odpadních vod,

• novelizace a upřesnění sankčních ustanovení vodního zákona,

• naplnění požadavků plynoucích z ekoauditu.

Související článek:

MŽP vypořádalo poplatkovou novelu vodního zákona, rozpory však zůstávají (22.3.2016)

Zelený klimatický fond posiluje své administrativní kapacity a vytváří databázi mezinárodních expertů, kterou bude využívat pro hodnocení předkládaných programových a projektových žádostí. Bližší informace o stanovených kritériích pro mezinárodní experty a o způsobu registrace do databáze naleznete ZDE.

Pokud Vás tato nabídka oslovila a rozhodnete se zaregistrovat do databáze expertů Zeleného klimatického fondu, MŽP uvítá, pokud ho budete informovat o svém záměru (e-mail: Ales.Hilcer@mzp.cz).

Zelený klimatický fond (Green Climate Fund) je největším mezinárodním fondem poskytujícím finance pro opatření na ochranu klimatu v rozvojových státech. Financovány jsou jak projekty zaměřené na snižování emisí skleníkových plynů (mitigace), tak i přizpůsobení se negativním dopadům změny klimatu (adaptace). Fond vznikl v roce 2010 pod záštitou Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Ke konci roku 2014 byla završena úvodní kapitalizace fondu, kdy 42 států přislíbilo finanční prostředky pro období 2015–2018 v celkové výši 10,2 mld. dolarů. Následně začalo předkládání programových a projektových žádostí, přičemž v listopadu 2015 fond schválil prvních 8 žádostí v celkovém objemu 168 mil. amerických dolarů. Stanoveným cílem fondu pro rok 2016 je profinancovat 2,5 mld. dolarů. (Více informací o Zeleném klimatickém fondu a jeho hlavních činnostech naleznete na této internetové adrese.

Vyšlo další, letos již druhé číslo elektronického recenzovaného časopisu WASTE FORUM, kde najdete například příspěvek na téma komplexního řešení pro sanace lokalit kontaminovaných kyanidy nebo nástrojů pro predikci produkce a složení komunálních odpadů.

Tím, že časopis nemá impakt-faktor, ani není v žádné významné vědecké databázi a navíc jsme si s redakční radou před rokem vymysleli, že jediným publikačním jazykem bude angličtina, zažívá časopis krizi v důsledku nedostatku příspěvků zaslaných do redakce k publikování.

Proto jsme se počínaje minulým číslem rozhodli zrušit angličtinu jako jediný publikační jazyk a vrátili jsme se k minulé praxi, kdy mohou být publikovány i příspěvky v českém či slovenském jazyce. Anglický abstrakt je samozřejmostí. Současně jsme v dubnu zaslali žádost o zařazení časopisu do databáze SCOPUS, do půl roku bychom měli znát výsledek.

Zrušení povinné angličtiny umožnilo, že při nedostatku článků zaslaných do redakce jsme mohli využít zásobu kvalitních příspěvků z letošního symposia ODPADOVÉ FÓRUM 2016, které se konalo v březnu v Hustopečích. (Příští ročník se koná 21. – 23. 3. 2017 opět v Hustopečích.)

Ve spolupráci s redakční radou jsme jich vybrali celkem třináct a jejich autoři je podle potřeby upravili, případně doplnili. Čtyři z nich jsme uveřejnili již v minulém čísle, v aktuálním čísle jich je šest a další tři máme připraveny do následujícího čísla Waste Forum. Zmíněných 6 příspěvků ze symposia v tomto čísle doplňuje ještě jeden příspěvek polokomerčního charakteru o technologii na recyklaci chladicích zařízení.

Všechna čísla a všechny příspěvky jsou volně přístupné a ke stažení na www.wasteforum.cz.

Redakční uzávěrka dalšího čísla je 8. července (následujícího pak 8. října, časopis vychází čtvrtletně) a vystaveno na internetu by mělo být v průběhu září. Navíc připomínáme, že oborový záběr časopisu byl rozšířen z odpadů na celou oblast průmyslové a komunální ekologie.

Ondřej Procházka

Zástupci SITA CZ (SUEZ) a Veolia se vyjádřili k textu předsedy ČAOH Petra Havelky z 19.5.2016 s názvem Výzva ČAOH: Omezme skládkování a pojďme stanovit do zákona evropské recyklační cíle uveřejněného na stránkách caoh.cz. K vystupování pana Havelky v médiích patří, že rozdílné názory obratem přijme za vlastní a vyhlásí, že on už si to vlastně myslí dávno. Novým příkladem je prohlášení ze dne 19. 5. 2016 pod názvemVýzva ČAOH: Omezme skládkování a pojďme stanovit do zákona evropské recyklační cíle, že se další odpadové společnosti přidaly na jeho názorovou stranu.

Společnosti Veolia a SUEZ se jako nečlenové ČAOH velmi ostře ohrazují vůči tomu, aby byly spojovány se lživými názory pana Havelky. Společnosti Veolia i SUEZ již více než 3 roky naprosto jasně prostřednictvím svých stálých zastoupení v Bruselu a prostřednictvím evropské odpadářské asociace FEAD aktivně přispívají k tvorbě uceleného balíčku oběhového hospodářství a k podpoře ambiciózních recyklačních cílů. K výrokům předsedy ČAOH Petra Havelky ve zmíněném textu a v dalších z posledních měsíců se vyjadřují takto:

Zdeněk Horsák, SUEZ, generální ředitel SITA CZ:

Pan Havelka je ostudou ČAOH, kde mimo několika ryze skládkových firem, které mají jediný cíl, zakonzervovat současný nevyhovující stav, je mnoho profesionálních firem z oblasti nakládání s odpady. Musím přiznat, že za více než 25 let mé odborné praxe v branži jsem nezažil takové názorové eskapády vrcholového činitele a ubohou úroveň znalosti odpadového hospodářství, především v oblasti technologií, míry recyklace či ekonomických souvislostí, jakou můžeme pozorovat u předsedy ČAOH.

Jiří Čenský, Veolia, technický ředitel Veolia Vedlejší produkty ČR:

Dozvídáme se, že výkonný ředitel ČAOH je pro recyklaci. Pak ale nechápu, proč ve svých výhradách (pardon, ve výhradách ČAOH) bojuje při projednávání návrhu nového zákona o odpadech proti snaze omezit skládkování. Právě skládkování recyklaci dnes výrazně ekonomicky brzdí a prakticky další rozvoj znemožňuje. Posuďme, jak bojuje pan Ing. Havelka za podporu recyklace. Zásadně je proti navyšování poplatků za ukládání odpadů na skládky. Bojuje proti stanovování měřitelných parametrů omezujících ukládání využitelných odpadů na skládky. Bojuje proti snaze o co nejdůkladnější oddělený sběr odpadů, kdy tvrdí, že zajištění odděleného sběru je výhodné pouze pro spalovny (!), nikoli pro zařízení na úpravu směsných odpadů. Vrcholem je snaha o zachování stávajícího legislativního rámce při poukázání na úbytek skládkovaných odpadů s tím, že nově navrhovaná omezení pro skládkování přece nemají faktický pozitivní vliv na zlepšení životního prostředí. Systém tedy sám skládkám odpady ubírá, tak ho neměňme. Takto vypadá boj výkonného ředitele Havelky za recyklaci. Osobně chápu bohužel všechny tyto body jako urputný boj za zachování skládkování.

Milan Chromík, Veolia, jednatel Veolia Vedlejší produkty ČR:

Ve výzvě ČAOH mě poněkud zarazilo tvrzení pana ředitele Havelky, že se k podpoře recyklace připojila společnost ze sektoru energetiky, Veolia. V České republice společnost Veolia téměř všichni znají primárně z vodárenství, v zahraničí je pak Veolia známa i jako společnost odpadářská. V energetice je Veolia poměrně nově. I přesto nás pan Havelka neváhá označit za energetiky jen proto, aby znevěrohodnil naše prohlášení. Takto účelově ČAOH bohužel postupuje ve většině případů. A to jen proto, aby těmito neomalenostmi očernila každého, kdo chce poukázat na nekalé praktiky některých skládkařů, jichž je pan Havelka nekorunovaným králem.

Zdroj: SITA CZ a Veolia 

Související článek:

Odpadová asociace vyzývá ke společnému prosazení recyklačních cílů do nového zákona o opdadech (20.5.2016)

SLEDUJEME Dnes byla zahájena 24. schůze Senátu parlamentu ČR. Senátoři projednají také novelu zákona o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur. Novela zákona upřesňuje některá ustanovení zákona tak, aby byla v souladu s evropskou směrnicí. Novela například doplňuje do zákona nové pojmy definice - vodní sloupec, geologická formace, oblak oxidu uhličitého, migrace, uzavřením úložiště, doba po uzavření. Novela nemění ustanovení zákona, které říká, že ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur na území České republiky nelze do 1. ledna 2020 povolit. Senátoři také projednají  evropský energetický balíček a několik mezinárodní dohod. Přehled změn k dohodám najdete níže.

Přehled bodů programu/výsledky:

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 261) - schváleno ve znění postoupeném poslaneckou sněmovnou

• ZPRÁVA(en) Komise Evropskému parlamentu a Radě Zpráva o pokroku v oblasti změny klimatu zahrnující zprávu o fungování evropského trhu s uhlíkem a zprávu o přezkumu směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého (evropský senátní tisk č. K 051/10) - přijato doporučení VEU

• Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu přijatá v Ženevě dne 15. května 2015 /senátní tisk č. 185/ - dán souhlas k ratifikaci
• Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh A a C Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, přijaté v Ženevě dne 15. května 2015 /senátní tisk č. 188/ - dán souhlas k ratifikaci
• Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Protokolu o perzistentních organických polutantech, Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu a Protokolu o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států /senátní tisk č. 216/ - dán souhlas k ratifikaci
• Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, sjednaná v Bonnu dne 23. června 1979, a změny příloh I a II této Úmluvy, přijaté v Quitu dne 9. listopadu 2014 /senátní tisk č. 218/ - dán souhlas k ratifikaci

• Energetický balíček /evropský senátní tisk č. N 072/10,  K 073/10,  K 074/10,  N 075/10/ - přijato doporučení VEU
  • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení (EU) č. 994/2010
  • Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o Strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu
  • Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU pro vytápění a chlazení
  • Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 994/2012/EU

Přehled změn - úmluvy:

ST185 - Cílem Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu (dále jen „Úmluva“) je ochrana lidského zdraví a životního prostředí v souvislosti s mezinárodním obchodem s určitými nebezpečnými chemickými látkami a podpora takového jejich používání, které je šetrné k životnímu  prostředí.

7. zasedání konference smluvních stran Úmluvy (4. května - 15. května 2015, Ženeva) přijalo rozhodnutí o zařazení nové chemické látky do přílohy III Úmluvy: methamidofos (pesticid), číslo CAS 10265-92-6. V souladu se směrnicí 91/414/EHS členské státy EU od 30. června 2007 tuto látku nepoužívají. V rámci legislativy EU je tato látka uvedena v příloze I části 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 649/2012 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek, je tedy velmi omezena, při exportu je nutné žádat souhlas dovážející země. V České republice se nepoužívá.

ST188 - Cílem Úmluvy je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před škodlivými vlivy perzistentních organických polutantů (dále jen „POPs“), tedy toxických látek schopných dlouhodobě setrvávat v životním prostředí, přenášet se na velké vzdálenosti a kumulovat se v živých organismech

Nově zařazené látky poškozují lidské zdraví a životní prostředí, tj. jsou vysoce toxické, organismy je velmi těžko odbourávají, prostřednictvím potravních řetězců se pak tyto látky kumulují, a rovněž v prostředí se jen omezeně rozkládají. Jedná se o látky, které podléhají tzv. dálkovému přenosu, neboť jsou detekovány v oblastech (Arktida, Antarktida), kde nebyly nikdy vyráběny či používány. K dosažení účinné ochrany vůči nim je tak potřeba přijmout opatření na mezinárodní úrovni. Zařazení těchto látek do přílohy A a C Úmluvy proto přispívá k ochraně zdraví a životního prostředí ve vztahu k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami.

Česká republika, jakožto smluvní strana Úmluvy, se zavázala plnit závazky, které z ní pro Českou republiku vyplývají. Zařazení nových chemických látek do přílohy A a C je důležitým opatřením pro naplňování cíle Úmluvy. Implementace těchto opatření smluvními stranami přispěje ke zvýšení ochrany lidského zdraví a životního prostředí a tím i k větší účinnosti Úmluvy. Proto je žádoucí, aby zařazení nových látek do přílohy A a C Úmluvy Česká republika podpořila a byla vázána změnami přílohy A a C Úmluvy.

Rozhodnutí SC-7/13 a SC-7/14 zároveň obsahují možnost registrace zvláštních výjimek pro výrobu a použití látek dotčených těmito rozhodnutími. V této souvislosti se nenavrhuje registrace těchto výjimek Českou republikou s ohledem na skutečnosti uvedené v této části a také v části 3.

HCBD se podle dostupných informací již nikde ve světě nevyrábí. V ČR pravděpodobně jeho výroba neprobíhala. O rozsahu jeho používání na území ČR je velmi málo informací. Obecně se používal jako rozpouštědlo, přísada do technických kapalin, při výrobě hliníkových a uhlíkových tyčí, či přípravků na ochranu rostlin. Jedná se o velmi toxickou sloučeninu pro vodní organismy a je rovněž vysoce toxická v případě opakované a chronické expozice. Vysoká toxicita pro ledviny, genotoxicita a karcinogenita vzbuzuje obavu obzvláště v podmínkách expozice o nízké úrovni prostřednictvím stravování v průběhu života.

Hlavním zdrojem HCBD v současnosti je nezamýšlená výroba, hlavně výroba chlorovaných uhlovodíků, výroba hořčíku a spalovací procesy. V ČR je v současnosti evidován vznik HCBD jako jednoho z nežádoucích vedlejších produktů při chemické výrobě a je odstraňován jako odpad. Obecně kontaminace odpadu látkou zařazenou do Úmluvy znamená zákaz jeho recyklace a vede často k nutnosti takovéto odpady spalovat nebo energeticky využívat.

PCP byl do Úmluvy zařazen společně s jeho solemi a estery hlavně z důvodu toho, že PCP sám o sobě nesplňuje jedno kritérium pro zařazení (tj. bioakumulace) a zároveň se tímto zařazením pokryl i transformační produkt pentachlorfenolu - tzv. pentachloranisol (dále jen „PCA“), který vykazuje nebezpečné vlastnosti charakteristické pro perzistentní polutanty, avšak není a nebyl záměrně vyráběn. PCA vzniká v životním prostředí nezamýšleně transformačními reakcemi nejen z PCP, ale také z hexachlorbenzenu, quintozinu a lindanu. Zařazením solí a esterů jsou rovněž pokryty i další perzistentní polutanty jako pentachlorfenolát sodný a pentachlorfenyl laurát, k jejichž výrobě se PCP používá.

PCP i PCA jsou hepatotoxické, karcinogenní, imunotoxické, neurotoxické a reprodukčně toxické sloučeniny a potenciální endokrinní disruptory. Obě tyto látky jsou toxické pro vodní organismy. PCP navíc vykazuje vysokou toxicitu vůči houbám a hmyzu. Pro zařazení těchto látek do Úmluvy rovněž mluví i fakt, že výroba, použití a odstraňování PCP jsou zdrojem dalších extrémně toxických POPs, dioxinů a furanů.

PCP byl dříve hojně používán v biocidních přípravcích, a to i na území ČR. V současné době je použití této sloučeniny v EU zakázáno a ve světě omezeno především k impregnaci dřevěných sloupů rozvodných sítí a železničních pražců. Většina celosvětové spotřeby se připisuje Severní Americe (výroba: Mexiko, použití: USA, Kanada). Hlavní podíl použití v textilu připadá na Indii. V bývalém Československu byla tato látka vyráběna i používána od 70. let 20. století v přípravcích na ochranu dřeva. Tyto přípravky vyráběla Spolana Neratovice a závod Chemika Horné Orešany. Ve Spolaně byly všechny výroby ukončeny v letech 1978 - 1983 a závod Chemika je vyráběl do 90. let 20. století. Kontaminovaná místa z dřívější výroby a používání patří mezi hlavní zdroje těchto látek v současnosti. Sanace objektu Spolany Neratovice již probíhá po etapách několik let, přičemž postup vychází z usnesení vlády ČR ze dne 10. ledna 2001 č. 51, kde byly zpřesněny ”Zásady vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací“. Dalším potenciálním zdrojem PCP mohou být dosud používané výrobky, impregnované těmito látkami a následně odpad. Kolik dřeva či textilu bylo přípravky na bázi PCP ošetřeno, však není známo a bez provedení analýzy nelze poznat. Řada výrobků však vzhledem k relativně krátké životnosti již skončila ve spalovnách či na skládkách. Navíc přípravky, které obsahovaly lehká rozpouštědla, se poměrně lehce vymývaly.

PCN jsou skupina látek s teoreticky možnými 75 kongenery. Svými fyzikálními a chemickými vlastnostmi jsou podobné polychlorovaným bifenylům (dále jen „PCB“) a vykazují obdobné toxické účinky stejně jako dioxiny a furany. Můžou zapříčinit chlorakné, žloutenku, rakovinu či dokonce způsobit smrt. PCN se v ČR používaly velmi málo v meziválečném období. V průběhu 1. světové války se využívaly k ochraně papíru a tkanin. Pak byly aplikovány především jejich komerční technické směsi, a to jako dielektrika kondenzátorů, přísady do motorových olejů, či odlitkových forem. Po 2. světové válce se celosvětově produkce a používání PCN snížila, a to především proto, že byly nahrazovány plasty a PCB. V současné době je jejich používání ukončeno. I přes jejich dřívější omezené použití lze PCN ještě stále detekovat v některých elektronických součástkách. Hlavními zdroji v současnosti je však nezamýšlená výroba, tj. doprava, chemický průmysl a především spalování odpadů, které je považováno za současný největší zdroj těchto látek. PCN jsou rovněž běžné nečistoty nalézané v technických směsích PCB. Náklady v souvislosti se zařazením těchto látek lze předpokládat nízké kvůli minimálnímu záměrnému používání v dávné minulosti a nezamýšlené úniky těchto látek jsou již snižovány v rámci zavedených technologií BAT/BEP (best available techniques /nejlepší dostupné metody/, best environmental practices /nejlepší environmentální praxe/) pro ostatní chlorované uhlovodíky. Zároveň v rámci řešení problematiky k PCB je současně pokryto i správné nakládání s PCN, které výskyt těchto sloučenin doprovází.

ST216 - Úmluva má rámcový charakter a požadavky na omezování znečišťování ovzduší jsou formulovány v jednotlivých protokolech provádějících Úmluvu. V rozmezí let 1984 - 1999 bylo k Úmluvě přijato osm protokolů. Upravují závazky ke snížení, popř. omezování emisí jednotlivých znečišťujících látek nebo jejich toků přes hranice států, konkrétně síry, oxidů dusíku, těkavých organických látek, těžkých kovů a perzistentních organických polutantů a dále upravují závazky směřující k omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu a zásady dlouhodobého financování Kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování dálkového šíření látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP).

a) Protokol o POP

Změny Protokolu o POP jsou založeny z větší míry na návrzích EU k doplnění stávajícího protokolu a kromě zařazení nových látek a pokrytí nově identifikovaných sektorů, na které se vztahuje požadavek aplikace nejlepších dostupných technik, jsou zaměřeny i na vytvoření předpokladů pro zpřístupnění smlouvy dalším státům, především státům východní Evropy, Kavkazu a střední Asie, které představují významný zdroj přeshraničního znečišťování ovzduší v evropském regionu. Změny se dotýkají textu protokolu a jeho příloh I až VIII. Pokud jde o změny příloh V  a VII, ty byly již ČR ratifikovány a vstoupily pro ČR v platnost dne 11. března 2011 (č. 63/2011 Sb.m.s.). Z tohoto důvodu nejsou součástí předkládaného materiálu.

K jejich urychlené ratifikaci vedla skutečnost, že změny těchto příloh nevyžadují ratifikaci smluvními stranami a vstupují v platnost uplynutím 90 dní po doručení oznámení o jejich přijetí (v tomto případě dnem 13. prosince 2010).

Článek 1 - nově se definuje termín „nový stacionární zdroj“ s ohledem na nově přistupující strany.

Články3 a 13 - dochází k upřesnění formulací v návaznosti na úpravy v ostatních částech smlouvy.

Článek14 - nově se stanoví zásady pro rychlejší vstup v platnost změn vybraných příloh protokolu. Podle nového odstavce 5b, písmena a) tohoto článku vstoupí změny uvedených příloh v platnost pro ty strany protokolu, které do jednoho roku od rozeslání oznámení o přijetí změny písemně neoznámily, že je nemohou schválit. Změny nevstoupí v platnost pro žádnou smluvní stranu v případě, že nejméně šestnáct stran buď podá takové zamítavé prohlášení, nebo nepřijme postup stanovený pro jejich přijetí podle shora citovaného ustanovení a ještě neuložily listiny o ratifikaci podle odstavce 3 tohoto článku.

Článek16 - vkládá se nový odstavec 3, který stanoví, že jakýkoliv stát nebo regionální organizace pro hospodářskou integraci bude moci ve své listině o ratifikaci, přijetí, schválení a přístupu uvést, že nebude vázána postupem pro přijímání změn příloh I až IV, VI a VIII obsaženým v článku 14, odstavci 5b. V článku 14, odstavcích 4 a 5 protokolu se v souvislosti se zrušením přílohy VII protokolu ruší odkazy na tuto přílohu. Změna článku 14, odstavce 3 protokolu odstraňuje právní nejistotu výkladu pojmu „smluvní strany“, které musí schválenou změnu protokolu nebo jeho příloh I až IV, VI a VIII ratifikovat, aby vstoupila v platnost. Podle nové úpravy se pro účely tohoto ustanovení smluvními stranami rozumí smluvní strany protokolu, které jimi byly v době přijetí takové změny.

Změny příloh I, II, IV, VI a VIII protokolu:

Příloha I - látky určené k eliminaci

Ruší se uvedené výjimky pro výrobu a použití DDT a hexachlorbenzenu a jsou zrušeny výjimky pro použití heptachloru. Zařazuje se 8 nových látek resp. skupin látek. Celkový zákaz výroby a použití tak nově platí pro hexachlorbutadien (HCBD), pentachlorbenzen (PeCBz) a polychlorované naftaleny (PCN).

Další látky hexachlorcyklohexany (HCH), včetně lindanu a bromované ethery - tetrabromdifenylether, pentabromdifenylether, hexabromdifenylether, heptabromdifenylether (penta- až heptaBDE) se zařazují s určitými výjimkami pro použití. Další látky perfluoroktansulfonát (PFOS) a chlorované parafíny s krátkým řetězcem (SCCP) se zařazují s možnými výjimkami jak pro výrobu, tak pro použití.
V příloze I je rovněž změněno znění položky k polychlorovaným bifenylům.

Příloha II -látky určené k omezení jejich použití

Odstraňují se položky k DDT, HCH a PCB (polychlorovaným bifenylům). Nově
se zařazují PFOS a SCCP a jsou definovány možnosti a podmínky, za kterých lze tyto látky dále používat.

Příloha III - se rozšiřuje o nezamýšlené emise polychlorovaných bifenylů (PCB). Novým stranám protokolu je dána možnost stanovit individuálně referenční rok (původní rozsah 1985 - 1995 je pro řadu států nevhodný z důvodu neexistujících spolehlivých statistických údajů pro toto období);

PřílohaIV - rozšiřuje se o emisní limity pro polychlorované dioxiny a furany (PCDD/F) pro spalování odpadů, provozy aglomerací a sekundární výrobu železa.

PřílohaVI - mění se tím, že pro státy východní Evropy, Kavkazu a střední Asie se stanoví delší implementační lhůty pro aplikaci emisních limitů stanovených v příloze IV na 8, resp. 15 let pro stávající zdroje a všechny strany protokolu, resp. země přecházející na tržní hospodářství. Tato změna byla jednou z nejdůležitějších cílů celé revize protokolu a má vytvořit lepší předpoklad pro rozšíření okruhu smluvních stran protokolu o dotčené státy.

PřílohaVIII - upřesňuje se stávající text jako u článku 3 a 13 protokolu (viz výše) a doplňuje se seznam kategorií o zvláštní chemické výrobní procesy s nezamýšlenou výrobou POP a termální procesy v metalurgickém průmyslu využívající chlor.

b) Göteborský protokol

Preambule a články1-8, 10a15(definice a cíle protokolu, základní závazky, výměna informací a technologií, informování veřejnosti, strategie, politiky a informace, podávání zpráv, výzkum a monitorování, přezkum plnění) - dochází k dílčímu upřesnění nebo doplnění ustanovení těchto článků (doplnění seznamu definic, upřesnění dosavadních definic pojmů a pravidel ochrany ovzduší apod.). Těmito změnami se reaguje mimo jiné na rozšíření působnosti protokolu o další oblast, kterou je ochrana zdraví před emisemi suspendovaných částic s přesahem do oblasti ochrany klimatu a aktualizaci jeho příloh. Dále jsou provedeny úpravy s ohledem na změnu způsobu stanovení cílů v oblasti snižování emisí z původních národních emisních stropů (absolutní hodnoty) na relativní snížení emisí (redukční závazky) oproti roku 2005. Posíleny jsou požadavky na přípravu a podávání informací o emisích (reporting).

Článek 2 - rozšiřuje se působnost protokolu, který nově stanoví zásady kontroly a snižování také na suspendované částice.

Článek 3a - nový článek protokolu upravuje zásady pro přechodná flexibilní opatření týkající se použití emisních limitů těkavých organických látek ze stacionárních zdrojů a pro nové mobilní zdroje. V době od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2019 smluvní strany mohou při splnění podmínek vymezených v příloze V a VIII protokolu používat odlišné mezní hodnoty (viz dále).

Článek 13- nově se tento článek zabývá pouze „úpravami“ protokolu (adjustments) s tím, že zásady pro přijímání změn protokolu jsou obsahem nového článku 13a (viz níže). Úpravy řeší redukční závazky konkrétních smluvních stran, nevyžadují ratifikaci a vstupují v účinnost dnem, kdy o nich EB rozhodne. Změnou dochází k rozšíření okruhu příloh, u nichž je přípustná úprava, tzn., že za splnění v protokolu stanovených podmínek může smluvní strana, jíž se to týká, navrhnout úpravu nejen u přílohy II, ale nově také u přílohy III protokolu.

Článek 13a - na základě nového článku se zavádí u příloh IV až XI protokolu zrychlená procedura pro vstup jejich změn v platnost. Tyto změny vstoupí v platnost po uplynutí jednoho roku od jejich oznámení smluvním stranám. Pro smluvní strany, které v uvedené jednoroční lhůtě prohlásí, že nemohou změny přijmout, změny v platnost nevstoupí. Cílem přijatého opatření je zjednodušit a urychlit přijímání změn těch příloh protokolu, které jsou předmětem častých úprav a technických aktualizací. U příloh I a III protokolu, u nichž zrychlená procedura pro vstup změn v platnost je již zavedena, byla původní devadesátidenní lhůta pro vstup v platnost prodloužena na 180 dnů.

Článek 15 - do článku se vkládá nový odstavec ukládající regionální organizaci pro ekonomickou integraci sdělit při uložení ratifikační listiny, zda přijme postup pro urychlený vstup v platnost zakotvený v článku 13a.

Článek18a - ukončuje se platnost Protokolu o snížení emisí síry nebo jejich toků přes hranice států nejméně o 30 procent, Protokolu o omezování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států, Protokolu o omezení emisí těkavých organických látek nebo jejich toků přes hranice států a Protokolu o dalším snižování emisí síry.
K ukončení platnosti těchto protokolů dojde za podmínky, že všechny smluvní strany každého z uvedených protokolů ratifikují Göteborský protokol v jeho změněném znění. Důvodem tohoto opatření je skutečnost, že přijaté změny Göteborského protokolu v podstatné míře řeší i otázky, které jsou upraveny v uvedených protokolech.

Změny příloh I - IX a nové přílohy X a XI protokolu:

Příloha I - mění se úprava kritických zátěží síry, dusíku, amoniaku, ozonu a suspendovaných částic ve smyslu zpřesnění a uvedení do souladu s aktuálními vědeckými poznatky.

Příloha II - příloha je nahrazena novou přílohou, která obsahuje redukční emisní závazky pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, amoniak a těkavé organické látky pro období od roku 2010 do roku 2020 (z původní verze protokolu) a stanovuje nové redukční cíle pro tyto látky a suspendované částice PM_2,5 jako  procentuální snížení ve srovnání se základním rokem 2005 s platností k roku 2020.

Příloha III - oblast řízení emisí znečišťujících látek (tzv. PEMA/ Pollutant Emissions Management Area) se rozšiřuje o oblast Kanady a upřesňuje se původní PEMA pro Ruskou federaci.

Příloha IV - upravují se definice emisního limitu síry ze stacionárních zdrojů, zpřísňují se emisní limity pro oxid siřičitý a upřesňují se zásady kontroly jejich dodržování.

Příloha V - dochází k obdobným změnám jako u přílohy IV protokolu, a to ve vztahu k emisím oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů.

Příloha VI - příloha se mění obdobně jako příloha IV, a to ve vztahu k emisím těkavých organických sloučenin.

Příloha VII - mění se časový harmonogram pro emisní limity podle článku 3 protokolu, přičemž stranám, které přistoupí k protokolu do 31. prosince 2020, se umožňuje prodloužení aplikace emisních limitů pro stávající stacionární zdroje až o patnáct let.

Příloha VIII - mění se mezní hodnoty pro paliva a nové mobilní zdroje.

Příloha IX - v rámci opatření pro omezení emisí amoniaku ze zemědělských zdrojů se ruší původní již uplynuté lhůty pro opatření vztahující se na využití a skladování hnoje.

Příloha X-nová příloha vymezuje emisní limity pro tuhé znečišťující látky ze stacionárních zdrojů. Obsahuje také doporučené hodnoty emisních limitů
pro spalovací zdroje o tepelném příkonu nižším než 50 MW.

PřílohaXI - nová příloha upravuje mezní hodnoty pro obsah těkavých organických sloučenin ve výrobcích.

c) Protokol o těžkých kovech

Článek 1 - upřesňuje se definice nových stacionárních zdrojů. Na jejím základě se umožňuje časově omezené zmírnění požadavků u stávajících stacionárních zdrojů znečištění ovzduší. Pokud takový zdroj byl již povolen příslušným orgánem v době vstupu v platnost tohoto protokolu pro dotčenou smluvní stranu, nevyžaduje se k němu přistupovat jako k novému zdroji, pokud jeho stavba nebo podstatné změny byly zahájeny nejpozději 5 let od tohoto data. Cílem je vytvořit předpoklady pro rozšíření okruhu smluvních stran protokolu o státy východní a jižní Evropy, Kavkazu a střední Asie.

Článek 3 (základní povinnosti) - promítá se změna přílohy III protokolu, podle níž zásady pro nejlepší dostupné techniky se budou upravovat pokyny schvalovanými EB. Upřesňují se také zásady pro uplatnění mezních hodnot pro zavádění nových stacionárních zdrojů jako stávajících stacionárních zdrojů, resp. pro pokračování aplikace dosavadních mezních limitů. Současně se nově stanoví, že pokyny pro použití metodologie pro emisní inventarizaci bude připravovat Řídící orgán EMEP a následně je bude schvalovat EB. Dále se doporučuje, aby smluvní strany se zapojovaly do příslušných programů vytvořených při Úmluvě.

Článek 3a -nový článek upravuje podmínky přechodného uspořádání pro státy, které přistoupí k  protokolu v období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2019 při uplatňování nejlepších dostupných technik a mezních hodnot pro stávající stacionární zdroje.

Článek 7- upřesňují se zásady předkládání informací o emisích a uplatňování emisních limitů.

Článek 8 - upravuje se povinnost každoročního předkládání výpočtu přeshraničních toků těžkých kovů, které budou nadále vypracovávány pouze na základě požadavku EB.

Článek 10- dochází k menší změně vypracování pracovního programu pro další redukci emisí těžkých kovů s tím, že nově potřeby vypracování tohoto programu závisí na zvážení smluvních stran.

Článek 13 - upřesňují se podmínky vstupu změny příloh protokolu v platnost (s výjimkou příloh III a VII). Změna vstupuje v platnost po její ratifikaci 2/3 smluvních stran protokolu, které jimi byly v době přijetí změny. Podobně jako u Protokolu o POP a Göteborského protokolu upravuje se zrychlená procedura pro vstup v platnost změn příloh I, II, IV, V a VI protokolu. Schvalují se konsensem smluvních stran a vstupují v platnost po uplynutí jednoho roku po jejich oznámení smluvním stranám. Pro smluvní strany, které v uvedené jednoroční lhůtě prohlásí, že nemohou změny přijmout, změny v platnost nevstoupí. Cílem přijatého opatření je zjednodušit a urychlit přijímání změn těch příloh protokolu, které jsou předmětem častých úprav a technických aktualizací. U příloh III a VII protokolu, u nichž zrychlená procedura pro vstup změn v platnost již je zavedena, byla původní devadesátidenní lhůta pro vstup v platnost prodloužena na 180 dnů.

Článek 15 - do článku se vkládá nový odstavec ukládající regionální organizaci pro ekonomickou integraci sdělit při uložení ratifikační listiny, zda přijme postup pro urychlený vstup v platnost zakotvený v článku 13.

Změny příloh II - VI protokolu:

Příloha II - u popisu hlavní kategorie stacionárních zdrojů číslo 5 se rozšiřuje seznam látek o slitiny silikomanganu a feromanganu.

Příloha III - podrobné zásady o nejlepších dostupných technikách jsou nahrazeny základními pravidly pro uplatňování těchto technik s tím, že podrobnosti schvalují smluvní strany rozhodnutím přijímaným EB.

Příloha IV - mění se lhůty pro uplatnění mezních hodnot a nejlepší dostupné techniky. Státy, které přistoupí k protokolu mezi 1. lednem 2014 a 31. prosincem 2019, mají na základě prohlášení při ratifikaci (přijetí, schválení) tohoto protokolu nebo při přistoupení k němu možnost prodloužit tyto lhůty až o 15 let, přičemž nemohou využít mechanismus zavedený v článku 3a protokolu.

Příloha V- nově se upravují zvláštní emisní limity pro omezování emisí z velkých stacionárních zdrojů, a to emisní limity pro tuhé znečišťující látky u spalovacích stacionárních zdrojů se jmenovitým tepelným příkonem nad 50 MW spalující pevná a kapalná paliva, primární a sekundární výrobu železa, slévárny železa, výrobu vybraných neželezných kovů, výrobu cementu, skla, spalování a spoluspalování odpadu. Dále je stanoven požadavek na nahrazení výroby chloru a hydroxidu sodného amalgámovou elektrolýzou do 31. prosince 2020 metodou bez použití rtuti (do této doby platí emisní limit 1 g na 1 tunu vyrobené rtuti). Část B uvádí emisní limity platné pro USA ve formě odkazů na existující vnitrostátní právní úpravu.

Příloha VI-dochází pouze k dílčím formulačním změnám přílohy.

ST218 – Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů

Příloha I Úmluvy uvádí stěhovavé druhy, které jsou ohroženy v celém areálu svého rozšíření nebo na jeho významné části. Státy, na jejichž území zasahuje areál těchto druhů, musí chránit a tam, kde je to možné, obnovovat ta stanoviště druhů, která jsou významná pro odvrácení nebezpečí jejich vyhynutí. Příloha II uvádí stěhovavé druhy s nepříznivým záchovným statusem, pro jejichž zachování a hospodaření s nimi se vyžadují mezinárodní dohody, a také ty druhy, které mají takový záchovný status, kterému by významně prospěla mezinárodní spolupráce, jíž by se dosáhlo pomocí mezinárodní dohody mající zaručit péči o síť stanovišť vhodně disponovaných vzhledem k tahovým cestám.

Změny přílohy I a II spočívají v zařazení 31 nových druhů do přílohy I a/nebo II. Jedná se o 4 druhy savců, 5 druhů ptáků a 22 druhů ryb. Z nově zařazených druhů se v ČR vyskytují pouze dva druhy (mandelík hajní a úhoř říční), jejichž ochrana je na národní úrovni pokryta stávajícím platným právním řádem ČR a nevyžaduje přijetí nových specifických ochranných opatření.

V případě úhoře, jehož stavy se stále celosvětově snižují vlivem výstavby přehradních hrází a vodních elektráren včetně malých vodních elektráren, které brání přirozené protiproudové migraci mladých úhořů a zabíjejí dospělé úhoře migrující po proudu do trdlišť v Sargasovém moři, bude třeba nadále pokračovat v budování funkčních rybích přechodů a zábran, které by bránily vstupu dospělých ryb do turbín vodních elektráren.

Úhoř je ohrožen také rybolovem, a to jak dospělých jedinců, tak nedospělců tzv. monté. Na komunitární úrovni platí pro jeho ochranu Nařízení Rady (ES) č. 1100/2007 ze dne 18. září 2007, kterým se stanoví opatření pro obnovu populace úhoře říčního
a jednotlivé členské státy (v ČR jde o gesci Ministerstva zemědělství) k jeho ochraně vypracovávají Plány řízení stavu populace (plány managementu), jejichž součástí jsou opatření k zlepšení migrační prostupnosti vodních toků, posilování populací (vysazování monté) atp. V EU je podpora opatření na ochranu úhoře říčního zajištěna v rámci Evropského námořního a rybářského fondu. V ČR jsou opatření k revitalizaci vodních toků, včetně zlepšení migrační prostupnosti podporována v rámci Operačního programu Životní prostředí. Podpora vysazování úhoře zajištěna prostřednictvím Operačního programu Rybářství.

Městský soud v Praze potvrdil pokutu 10 milionů korun, kterou v roce 2012 uložili inspektoři České inspekce životního prostředí. Firma tehdy na pozemcích, kde se tehdy stavěla a nyní už stojí fotovoltaická elektrárna, provedla terénní úpravy velkým množstvím odpadu ze stavebních sutí a ze zpracování strusky.

„Jednalo se o více než 46 tisíc tun odpadu, který v některých ukazatelích překračoval zákonné limity škodlivin,“ popsala případ Petra Horčicová, ředitelka Oblastního inspektorátu ČIŽP v Plzni.

Už v minulosti přitom ČIŽP jednu pokutu firmě uložila, a to 1,5 milionu korun za nelegální předání odpadu ze zpracování strusky dalším 25 společnostem a neuvedení, o jaký materiál ve skutečnosti jde. „Přes deset tisíc tun této odpadní strusky, v níž byly překročeny zákonné limity pro chrom, kadmium, vanad a nikl, pak stavební firmy použily k opravám silnic, lesních cest, zásypům kanalizace a jako příměs do betonových podlah,“  uvedla Horčicová. Firma ani u této pokuty neuspěla se soudní žalobou. Městský soud v Praze žalobu v roce 2015 zamít.

Právě porušování odpadového zákona patří už několik let k nejčastějším prohřeškům, které ČIŽP pokutuje. „Z celkových 2941 pokut, které jsme loni uložili, bylo právě 1060 za odpady. Případy, kdy někdo naveze velké množství odpadů na pozemky, které k tomu nejsou určené, považujeme za velmi nebezpečné. Vážně to ohrožuje přírodu a kvalitu podzemních i povrchových vod,“ komentoval Erik Geuss, ředitel ČIŽP.

Dnes, 25. května 2016 pořádá ECHA Stakeholders' Day zaměřený na poslední vlnu registrací. Ta se týká firem nakládajících s látkami do 10 tun za rok, tedy zejména malých a středních podniků. Ty musejí registrovat své látky do 31. května 2018. Program akce je rozdělen do tří částí: 1) Cesta k úspěšné registraci, 2) Příprava kvalitní registrační dokumentace, 3) Jak se nakládá s registračními informacemi. Jednání je možné sledovat nejen online, ale je také možné online pokládat otázky přednášejícím. Přímý přenos - ZDE.

Ke stažení:

• Program - ZDE

• Prezentace - ZDE

• Přednášející - ZDE

• Pokládání otázek - ZDE

Stále významnější roli ve financování ekologických projektů hrají tzv. zelené dluhopisy, jichž bylo v letošním prvním čtvrtletí emitováno meziročně o 140 procent více. Zelené dluhopisy jsou cenné papíry, jejichž výnosy jsou použity na různé ekologické aktivity od výstavby větrných či solárních elektráren po ekologické budovy nebo ekofarmy. Jejich výhodou je, že výnosy nepodléhají zdanění. Zajímavé je, že nejvíce roste jejich obliba v rozvíjejících se zemích (zejména v Číně), kde objem nových zelených bondů poprvé dosáhl množství ve vyspělém světě. Více ZDE

Zdroj: EURO

Technologickým novinkám v automobilech se Češi rozhodně nebrání. Více než polovina řidičů (55 %) by zvažovala nákup elektromobilu, nejvíce zájemců je z věkové skupiny 30 – 44 let. 47 % zájemců je ochotno akceptovat vyšší pořizovací cenu při nižších provozních nákladech a pozitivním dopadu na životní prostředí. Překážkou je zatím nedostupnost elektromobilů. Téměř každý třetí (29 %) by pak dokonce uvažoval o pořízení autonomního vozidla. Stejný podíl věří v jejich masové rozšíření během 15 let. Vyplývá to z průzkumu poradenské společnosti EY o nákupních zvyklostech českých řidičů.

Hlavní zjištění z průzkumu:

• Na vůz přesně podle svých představ si Češi rádi počkají, čtyři z pěti si chtějí vybrat přímo u obchodníka

• Nejčastějšími zájemci o koupi auta jsou mladí lidé ve věku 20-29 let

• Testovací jízda je pro Čechy nutností, 57 % dotázaných by si vůz rádo vyzkoušelo i v extrémních situacích v zážitkovém centru

• Obchodníka, od kterého si své auto koupíme, vybíráme nejčastěji podle doporučení od známých (35 %)

• 55 % Čechů zvažuje nákup elektromobilu, čtvrtina si dokáže představit i nákup autonomního vozu. Překážkou může být vysoká cena

ROZHOVOR Ministr životního prostředí Richard Brabec v rozhovoru pro Blesk.cz v izraelském Jeruzalémě hovořil nejen o tom, co se můžeme naučit od Izraelců, kteří si vody váží více a umí ji lépe využít, zatímco my máme dle Brabce rezervy v její spotřebě i recyklaci.

Rozhovor vzniká v Izraeli, který je jedničkou recyklace odpadních vod. Co konkrétního se od něj můžeme naučit?

Můžeme se naučit především daleko lépe vodu primárně využívat a samozřejmě Izrael má specifické podmínky z hlediska recyklace v tom, že on dramaticky lépe, než to dokážeme my, využívá tu tzv. šedou vodu, kterou upravuje. V návaznosti na nedělní jednání bychom rádi tyto věci diskutovali v konkrétních projektech. Oni vlastně v zásadě 85 procent vody, dokonce v Tel Avivu až 100 procent, jsou schopni využít znovu především v zemědělství. Dělají to úžasným způsobem, třeba i ty odpadní kaly z čistíren cíleně vylévají na obrovské písečné plochy a přirozenou filtrací je nechávají zasakovat.

Samozřejmě taková možnost technicky dnes v ČR není, ale jsou tady i možnosti, které se určitě naučit můžeme – třeba v zemědělství oni takřka všude využívají kapkové závlahy, jsou schopni tímto způsobem ušetřit, dokonce jsem slyšel až 98 procent vody, kterou dřív by využívali, kdyby zalévali klasickým způsobem, tak jak to známe, jak ta fóra chrlí ve stovkách hektolitrů denně. Zalévá to nejenom tu rostlinu, ale i 80 procent plochy okolo. To jsme si mohli dovolit, dokud ta voda byla takřka v neomezeném množství, byla levná.

Z hlediska systému je to právě to, co jsem říkal – oni jsou schopni lépe hospodařit se srážkovou vodou, na čistírny je odváděna jenom ta, kterou už není možno jiným způsobem vyčistit. A někde do těch čistíren nejde nic.

Je něco, co bychom se od Izraele měli naučit především?

My tady máme velké plány právě s tou šedou vodou – ta, která jde z umýváren, z vany, klasická voda, kterou dnes vypouštíme do kanalizace, oni jsou schopni ji třeba UV zářením a dalšími způsoby hygienizovat a znovu používat. To je dnes věc, ve které máme největší rezervy, té šedé vody využíváme málo.

Já myslím, že tak, jako se dnes staví v pasivním standardu, a od roku 2020 to bude dokonce povinnost dle EU, aby se v nějakém horizontu uvažovalo pro nové komplexy i o lepším využití šedé vody. Dneska pokud by někdo chtěl využívat šedou vodu, tak si kvůli tomu málokdo rozkope koupelnu, stoupačky, celý byt a jenom velmi málo lidí to má. Některé zkušenosti nebudou přenosné, protože začínáme s velkou ztrátou a třeba i ty naše podmínky technické, ale i geologické a geografické jsou jiné. Ale mnohé se naučit můžeme a máme výhodu v tom, že to naše vodní hospodářství v ČR je vyspělé, máme celou řadu špičkových odborníků, jenom je nikdo moc neposlouchá poměrně dlouho.

Jde však i o peníze, Izrael v roce 2005–2014 vynaložil na toto odvětví pět miliard dolarů. Očekáváte, že se tedy i v Česku budou muset vynakládat větší výdaje na vodu než doposud?

Samozřejmě možnosti Izraele nejenom v oblasti této, ale i dalších jsou docela obtížně srovnatelné s tím, co má k dispozici ČR. Ale je naprosto jasné, že do oblasti vody, když si vezmeme celý ten komplex od zemědělství, průmyslu po domácnosti, tak i do něj u nás tečou desítky miliard korun ročně. A dál potečou. Půjdou tam evropské fondy, národní zdroje, privátní zdroje, celá řada průmyslových podniků ve světle toho, co zažila v minulých letech, začala sama i bez jakýchkoli dotací velmi intenzivně připravovat nové systémy např. chlazení, které by měly spotřebovat daleko méně vody. Je to vždy o tom, že ve chvíli, kdy je to vaše priorita, do toho ty peníze dáte, stejně jako oni dávají velké peníze do obrany, protože je to prostě jejich priorita. Z hlediska přežití země je absolutní prioritou voda. Když se ukáže, že ta priorita možná ne tak jako v Izraeli a jiných zemích, ale bude rozhodně daleko větší i v ČR, než byla před 20 lety, tak je naprosto jasné, že tam budou muset směřovat větší peníze.

Vidíte nějakou konkrétní oblast, do které bude třeba v Česku v souvislosti s vodou „napustit“ více peněz?

Třeba do propojování vodárenských soustav, které dřív byly propojené, dnes jsou oddělené. V momentě, kdy bude, lze zásobovat některé regiony, které mohou doslova vyschnout, bude to třeba oblast jižní Moravy, Žatecka, Lounska, ale ty oblasti se postupně rozšiřují. A bude třeba převádět vodu jak pitnou, tak užitkovou třeba do jiných oblastí, kde dnes ta voda v některých částech roku bude chybět. Již minulý rok docházelo k tomu, že v některých obcích vysychaly některé drobné toky a v desítkách obcí se stalo, že vyschly studny a lidé museli využívat třeba cisterny. Už dnes jednáme se Správou státních hmotných rezerv, jak je stát schopen pokrýt to, co se stalo při katastrofálním suchu v roce 1993, kdy byly vodou z cisteren zásobovány stovky obcí. To se může stát a stane se to pravděpodobně běžnou součástí našich životů. Stát na to musí reagovat a musí na to najít i peníze. Dnes zaplať pánbůh za evropské zdroje. Třeba jednou ty evropské zdroje nebudou a budeme je muset najít z národních zdrojů.

Co se může Izrael naučit pro změnu od nás?

Izraeli můžeme v této oblasti těžko konkurovat, i když máme celou řadu zkušeností třeba s umělou infiltrací a s dalšími technologiemi. V oblasti vodního hospodářství se máme co učit a budeme rádi, když budeme moci spolupracovat na projektech. Právě to, jak jsme se dívali, jak Izrael neuvěřitelným způsobem zalesňuje nebo ozeleňuje poušť – jako jediný stát v této oblasti. Ta poušť si bere v jiných státech možná s výjimkou Kataru a pohádkově bohatých zemí, jako je Saúdská Arábie, ta území – Izrael má velké zkušenosti i s tím, jak třeba při zasazování stromů, aby je nemuseli zalévat jednou týdně, tak mají zajímavé způsoby vymyšlené, mají špičkové technologie.

My naopak Izraeli můžeme nabídnout zkušenosti spíše z jiných oblastí, ve kterých si myslím, že jsme zase napřed. A to je např. oblast odpadového hospodářství. Kde v Izraeli je naprosto zásadní část odpadu skládkována. My máme naopak dobře rozeběhlou tu evropskou cestu postupného odklonu od skládek směrem k předcházení jejich vzniku, ke kompostování, recyklaci, třeba i spalování odpadu. Můžeme nabídnout něco i v oblasti ochrany ovzduší, protože oni mají problém z průmyslovým znečištěním ovzduší, především v oblasti Haify.

Celý rozhovor čtěte ZDE

Zdroj: Blesk.cz

Výrazně tak vzroste vodné. Stát chce postupným zdražením uchránit strategické zásoby podzemních vod a naopak motivovat odběratele k využívání vod povrchových například z řek, potoků, přehrad či rybníků. V současné době polovina spotřebovávané vody pochází z podzemí a polovina z povrchu. Majitelů běžných studní se to netýká, ale obyvatel obcí, které podzemní vodu čerpají ve velkém, už ano.

Zdražení bude výraznější než každoroční zvyšování cen vody v domácnostech například kvůli inflaci nebo modernizaci infrastruktur. Za odběr podzemní vody navrhuje ministerstvo životního prostředí zvýšit poplatek již od ledna 2017 ze dvou na tři koruny za kubík, do roku 2022 by to mohlo být až osm korun za kubík. Zároveň novela zákona o vodách mění limit pro odběr podzemní vody, který nepodléhá zpoplatnění. Dosud je to do 6000 kubíků z jednoho zdroje, nově by tato hranice měla být 4500 m3. Resort odhaduje, že by se to nově dotklo zhruba 1200 obcí.

Podle ministra Richarda Brabce je pravděpodobné, že nakonec bude růst mírnější, a v roce 2022 by měl činit pět či šest korun za kubík. Vyhovělo by se tak připomínkám některých resortů i třeba Svazu měst a obcí, které s vyšším růstem nesouhlasily s odkazem, že vyšší cena by byla sociálně neúnosná.

Zároveň s poplatkem za odebírání vody by se měl zvyšovat i poplatek za vypouštění čištěné odpadní vody. Ten je nyní deset haléřů za kubík a od příštího roku půjde na dvojnásobek. V případě nečištěné vody má být zvýšení výraznější. Do roku 2023 má narůst až na desetikorunu za kubík. Změnu pocítí ale menší obce, které dosud byly od placení poplatku za vypouštění do určitého množství osvobozeny. Navrhovaným snížením limitu ze 100 tisíc kubíků ročně na polovinu se zpoplatnění dotkne i obcí kolem tisíce obyvatel.

Podle Brabce existuje velmi efektivní cesta, jak reagovat na sucho. A tím je cena vody podle pásem. V případě kritického stavu v některém regionu by po nějakou dobu mohly krizové štáby vyhlásit určitý stupeň sucha, a to by znamenalo i vyšší cenu vody.

Na nedávné valné hromadě SOVAK ČR prof. Ing. Jiří Wanner, DrSc. upozornil také na to, že čistírny odpadních vod už zdaleka nejsou jen tím, kdo likviduje a vypouští, ale stávají se i producentem. Například v případě sucha jsou jediným solidním zdrojem vody, kterou lze využít třeba pro závlahy.

Novelu vodního zákona projedná tento čtvrtek legislativní rady vlády, přičemž MŽP novelu vypořádalo v březnu s několika rozpory. Rozpory se týkají řešení problematiky odlehčovacích komor, limitu zpoplatnění odběrů podzemních vod, rozdělení výnosů z poplatku za odebrané množství podzemní vody, limitů a sazeb poplatků a odložení účinnosti ve vztahu k navrhované úpravě zneškodňování odpadních vod z bezodtokých jímek. Novela by měla být platná od 1. ledna 2017.

• novelizace poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových,

• novelizace poplatku za odebrané množství podzemní vody,

• novelizace správy poplatků,

• novelizace ustanovení vodního zákona týkající se odpadních vod,

• novelizace a upřesnění sankčních ustanovení vodního zákona,

• naplnění požadavků plynoucích z ekoauditu.

Zdroj: Právo (Novinky.cz), SOVAK ČR

V roce 2014 umístila geotermální teplárna TERMO Děčín na komín ve výšce 120 metrů speciální budku vhodnou pro zahnízdění sokola stěhovavého. Nyní zde sokolí pár vyvedl tři mláďata, která může veřejnost sledovat díky unikátnímu umístění kamery přímo na komíně v přímém přenosu. „V České republice je to vůbec poprvé, co se podařilo umístit kameru pro on-line sledování sokola stěhovavého přímo do jeho budky,“ uvedl Ing. Pavel Jonáš, předseda představenstva TERMO Děčín.

Sokoli, kteří mimo jiné přirozenou cestou snižují počty holubů mají problém v městských aglomeracích úspěšně zahnízdit. Proto na komínech začaly postupně přibývat budky, které dravcům umožňují vyvést mláďata.

Sokol stěhovavý je symbolem ochrany přírody Českého Švýcarska. Tento druh vyhubený plošným používáním pesticidu DDT 
v zemědělství až do osmdesátých let se do pískovcové oblasti vrátil díky úspěšné reintrodukci počátkem 90. let. Od té doby se i díky přísné ochraně populace sokolů v České republice rozšířila až na 70 hnízdících párů. Těžiště této populace se přitom nachází právě 
v Českém Švýcarsku, odkud z hnízd každoročně vylétnou zhruba dvě desítky mláďat.