Všechny zakázky na odstranění starých ekologických škod chce ministerstvo financí zadat do deseti až 12 let. Zakázky zadá ve veřejných soutěžích a očekává, že celková cena bude zhruba 30 miliard korun. Na dnešní tiskové konferenci to uvedl ministr financí Andrej Babiš.

České republice probíhá od počátku 90. let odstraňování ekologických zátěží spojených s privatizovaným majetkem vzniklých před privatizací. Státní majetek byl v minulosti často zatížen značnými ekologickými škodami vzniklými z provozu průmyslových a jiných podniků. Česká republika se při privatizaci jednotlivým nabyvatelům na základě zvláštní smlouvy (tzv. ekologická smlouva) zavázala, že uhradí do určité předem stanovené výše (tzv. garance) náklady na odstranění těchto starých ekologických zátěží.

Stát v průběhu let uzavřel celkem 325 ekologických smluv s garancí 176 miliard korun. 75 miliard korun již bylo postupně proinvestováno, nyní zbývá 158 ekologických smluvních závazků s celkovou garancí 101 miliard korun. Z toho 114 smluv už je ve fázi realizace a u 44 případů Ministerstvo financí jedná s nabyvateli o ukončení. Cílem Ministerstva financí je od roku 2017 investovat zhruba 3 miliardy korun ročně a od ukončení programu revitalizace (cca rok 2023) až 4,5 miliardy korun. Celková cena ekologických závazků státu nepřesáhne 30 miliard korun, tedy o 71 miliard korun méně, než kolik činí celková garance 101 miliard korun.

„Díky transparentnímu přístupu k zadávání ekologických zakázek se nám daří výrazně snížit jejich celkovou cenu na méně než třetinu. To nám usnadní cestu k naplnění těchto závazků a zadání zakázek v průběhu následujících 10-ti až 12-ti let,“ uvádí ministr financí Andrej Babiš.

V letech 2008-2012 bylo soutěžení ekologických zakázek zpomaleno kvůli přípravě velké zakázky na „Odstranění některých ekologických zátěží vzniklých před privatizací“, tzv. Ekotendru, jehož odhadovaná cena byla 101 miliard korun. Tato snaha o urychlení řešení ekologických závazků v konečném důsledku proces naopak o několik let zpomalila a v roce 2012 bylo zadávací řízení Ekotendru zrušeno. Nejnižší cena nabídnutá v roce 2011 společností Marius Pedersen činila 57 miliard korun, ve srovnání s ní Ministerstvo financí díky otevřenému soutěžení jednotlivých zakázek ušetří 27 miliard korun.

Od roku 2014 je zavedeno zcela nové nastavení postupů řešení ekologických závazků transparentním a mnohem levnějším způsobem. „Patří mezi ně naprostá otevřenost soutěží, je nastavena kvalifikace pro co nejširší okruh kvalifikovaných dodavatelů a v rámci dodatečných prací se jedná o rozsahu a ceně zakázky,“ vypočítává náměstek ministra financí pro majetek státu Ondřej Závodský. „Úspora je až 63 %, tedy zlomek cen původně plánovaných v Ekotendru,“ doplňuje.

Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí zveřejňuje priority a střednědobé plány v oblasti ekozakázek na svém webu. „Jsem první ministr financí, který v předstihu a transparentně zveřejňuje priority v oblasti ekozakázek na příští roky. Transparentní cesta se osvědčuje, zakázky soutěžíme za méně než polovinu dříve plánovaných nákladů,“ dodává Andrej Babiš.

V zadávání jsou upřednostněny urgentní lokality s ochranným sanačním čerpáním (OSČ). V roce 2013 bylo evidováno 23 lokalit s OSČ a ročními náklady 38,4 milionu korun. Do roku 2017 se tento počet snížil na 11 lokalit s ročními náklady 12 milionů korun. Předpokládáme v roce 2018 snížení počtu těchto lokalit na 5 s ročními náklady 5,8 milionu korun. Mezi nejdražší lokality s evidovaným OSČ patří koksovna Jan Šverma s ročními náklady 4,8 milionu korun a její sanace bude dle předpokladů zahájena v roce 2019.

Dokument ke stažení:

Prezentace - Aktuální stav řešení Ekologických závazků státu a výhled do budoucna

Do křesla ministra životního prostředí přešel Richard Brabec před třemi lety z postu ředitele Lovochemie. „Pro řadu lidí je asi překvapením, že ten Brabec z chemičky za tu dobu nezničil českou přírodu,“ říká ministr. Jenže z ministerstva bude odcházet s několika nesplněnými sliby. Nový zákon o odpadech a zákon o snižování závislosti na fosilních palivech stáhl, protože by je do voleb v parlamentu neprosadil. „Zákon o odpadech dokončím pro dalšího ministra a bez antifosilního zákona se obejdeme,“ tvrdí Brabec.

Když jste v roce 2014 prosadili zákaz skládkování komunálního odpadu, slíbili jste také nový zákon o odpadech. Ten čtyřikrát vrátila legislativní rada vlády. Proč jste ho nedokázali dodělat?

Částečně proto, že jsme probudili „spící draky“, vlivné hráče v odpadovém byznysu, z nichž některým nový zákon rozhodně nechutná. To je hlavní důvod, proč jsou některé rozpory, na které upozorňovala legislativní rada, neřešitelné. Musí se bouchnout do stolu. Mrzí mě, že jsme to nedotáhli. Vynaložili jsme spoustu času a energie, abychom všechny skupiny – skládkaře, spalovače, recyklátory, Svaz měst a obcí, Svaz průmyslu a dopravy, nevládní organizace – dostali k jednomu stolu. Z těch stovek diskuzí vznikly kvalitní předlohy – zákon o výrobcích s ukončenou životností a zákon o odpadech. Dnes jsou oba zákony připraveny. Jenže mi bylo jasné, že pokud zákon nebude hotový do září a nebude na něm shoda, parlamentem ho neprotlačím.

Na čem jste se zatím nebyli schopni dohodnout?

Pořád je třeba citlivá otázka výše skládkovacího poplatku. Zákon má dát harmonogram, jak poplatek bude růst a jaká z něj bude recyklační sleva.

Obcím jste už vysvětlili, že je zvýšení skládkovacího poplatku nezruinuje?

Už dnes je v zákoně maximální hranice tisíc korun na osobu a rok, kolik mohou občané za odpad platit. V novém zákoně jsme ji posunuli na 1100 korun kvůli inflaci. Cílem ale je, aby občan nakonec nezaplatil víc, ale dokonce méně, než platí dnes. Obec by ho měla motivovat, aby do černé popelnice házel odpadu co nejméně. Stovky obcí už takový systém mají vymyšlený. Na popelnicích mají čárové kódy, váží popelnice, vracejí lidem peníze. A dělají to už dnes při skládkovacím poplatku 500 korun za tunu odpadu, protože se jim to vyplatí.

Co bude se zákonem dál?

Dořeším se Svazem měst a obcí otázku poplatků a recyklační slevy a připravím zákon novému ministrovi. Věřím, že zákon bude platit od roku 2019. Navíc na podzim by měla EU schválit nový balíček k oběhovému hospodářství. Tam se diskutuje, jestli se bude recyklovat 60 či 70 procent komunálního odpadu. My v navrženém zákoně směřujeme k 60 procentům v roce 2025.

Jenže ze 38 procent v roce 2020. To půjde stihnout?
Z 50 procent. Protože se počítá míra recyklace papíru, skla, plastů a kovů.

To je ale nejmírnější výpočet, který jsme si mohli zvolit. Do budoucna chce Evropská komise tento podíl počítat z celého objemu komunálního odpadu.

Zvolili jsme si nejmírnější variantu, protože po nás nikdo přísnější variantu nechtěl. Máme ji i v Plánu odpadového hospodářství do roku 2024, který je schválen Evropskou komisí.

Nezdrží se volbami přijetí zákona?
Věřím, že zákon bude platit od počátku roku 2019.

Všichni, kteří mají něco do činění s odpady, ale tvrdí, že bez nového zákona do nových zařízení na zpracování odpadů nebudou investovat. Blafují?

Jsem si jist, že to neříkají všichni. A někteří o tom mluví, ale přesto už investice připravují a pracují na nich. Všichni vědí, co je navrženo v novém zákoně, a že už podle platné novely bude od roku 2024 zákaz skládkování. Navíc není jisté, zda budou vůbec v období po roce 2020 k dispozici nějaké další dotace na tyto projekty z evropských fondů. Teď máme na odpady sedm miliard korun, z nichž nepůjde ani koruna na stavbu velkých spaloven. Pro ostatní zařízení jako recyklační linky, třídírny nebo mobilní svozy jsme už vypsali výzvy za 3,2 miliardy korun a na další 3,5 miliardy korun budeme vypisovat.

Podle programového prohlášení vlády jste měl prosadit i zákon o snížení závislosti na fosilních palivech. Proč jste jeho přípravu letos zastavil?

Musíme být pragmatičtí. Máme tady jasné evropské cíle snížit emise CO2 do roku 2030 o 40 procent proti roku 1990. Za rok 2015 jsme se jako Česko pohybovali na úrovni snížení o 38 procent. Takže cíl pro rok 2030 pravděpodobně splníme letos nebo příští rok. Ve snižování emisí budeme pokračovat. To je pro mne důležitější než mít takzvaný antifosilní zákon. V této sněmovně bychom ho stejně neprosadili. Proti se postavili zaměstnavatelé i odbory. A neměl podporu ani v rámci koalice.

Zákon měl vytvořit rámec, abychom do roku 2050 snížili skleníkové emise o 83 procent. To nebyl důvod ho přijmout?

I kdybychom zákon měli, tak až přibližně do roku 2032 by se produkce CO2 vyvíjela stejně jako podle schválené státní energetické koncepce. Teprve pak by se křivka zlomila. Rozdíl je především v dopravě. Abychom snížili emise o 83 procent, prakticky celá osobní doprava by se musela elektrifikovat. Revolučními změnami by musel projít i průmysl. Ale až po roce 2030. Teď své závazky plníme nad plán i bez antifosilního zákona. Naopak problém s  mbiciózními plány na snižování emisí mohou mít jiné země, třeba Německo.

Proč tedy Česko podepsalo Pařížskou klimatickou dohodu, která vyžaduje mnohem razantnější snižování emisí, aby se dosáhlo oteplení do roku 2100 maximálně o 1,5 stupně Celsia?

Pařížská dohoda je revoluční, poprvé všichni hlavní světoví producenti emisí skleníkových plynů dospěli k názoru, že situace je neudržitelná a všichni se musejí na snížení podílet. I my musíme přispět. Ale musíme být realističtí. Náš podíl na světových emisích CO2 je asi 0,3 procenta. Celá Evropa má deset procent. Omezit oteplení maximálně o 1,5 stupně je podle mne naprosto nerealistické. Navíc pokud se USA jako druhý největší světový emitent CO2 vrátí ve větší míře ke spalování uhlí, tak všechny snahy o snižování emisí v Evropě mohou přebít.

Když má být Česko ve snižování emisí pragmatické, proč jste na Radě EU souhlasil s razantnější reformou obchodování s emisními povolenkami, kterou chtěly západo- a severoevropské země?

Protože jsme z vyjednávání věděli, že by mohl projít ještě mnohem ambicióznější scénář. Hlasů na to měli navrhovatelé dost. Na druhou stranu tam bylo křídlo s Poláky, Maďary a dalšími, kteří říkali, že se nechtějí dohodnout na ničem. Sehráli jsme důležitou roli při tvorbě kompromisní varianty, která pořád plní naše priority.

Novelu zákona, která mění pravidla pro národní parky, vám nejdřív vrátil Senát, vetoval ji prezident. Vše kvůli sporu o Šumavu. Není chyba, že jste nezískal podporu Jihočeského a Plzeňského kraje?

Bohužel to přes veškerou snahu nešlo. Bavil jsem se s hejtmany, s jejich náměstky, na Šumavě jsme měli mnoho debat. Ve finále vždy řeknou: my vám stejně nevěříme. Proti tomu těžko můžete bojovat. Pro mě je Šumava druhý domov. Ten region je bohatý, nežije se tam rozhodně špatně ve srovnání s jinými oblastmi. Proč tedy někomu tak moc vadí národní park, který přitahuje dva miliony návštěvníků ročně?

Oni neříkají, že jim vadí národní park. Chtějí, aby byl pěkný, zelený. Bojí se rozšiřování bezzásahové zóny.

Psychický blok nás nutí uvažovat v horizontu našeho života. Pak je nám líto stromů, které uschnou. Myslíme, že ten les je mrtvý, ale to ani zdaleka není, když se podíváte blíž.

Naštěstí je pohřbený senátní návrh, který oba kraje podporovaly a který obsahoval řadu příšerností. Mezi nimi formulaci, že účelem národního parku je zachovat typickou středoevropskou krajinu. Je to Polabská nížina, Brdy, Vysočina? Když pojedete na Šumavu třeba na Modravsko, uvidíte něco, co rozhodně není typické, co v této zemi nikde jinde není. Bezzásahová zóna má smysl. Dnes tvoří 23 procent Šumavy a my navrhujeme, aby to bylo zhruba 26 procent.

Jenže cílový stav má být přes 50 procent.

Zákon říká, že v dlouhodobém horizontu by měl národní park směřovat k nadpoloviční ploše bez zásahů jako v ostatních národních parcích v Evropě. V zákoně je ale patnáctileté moratorium na změny zón. To znamená, že se někdy v roce 2035 poslanci k zákonu vrátí a rozhodnou, jestli se bude bezzásahová zóna dál rozšiřovat. Ne dřív.

Váš nástup na ministerstvo životního prostředí byl nečekaný. Sžil jste se s tím?

Pro řadu lidí je asi překvapením,  že ten Brabec z chemičky za ty tři roky nezničil českou přírodu. Jen se tomu směju, když to teď někteří novináři objevují. Jako by ochrana životního prostředí byla tématem jen pro aktivisty. Přitom i jako ředitel chemičky jsem měl úkol plnit ekologickou legislativu.

Pracujete na volebním programu ANO pro životní prostředí. Co tam nebude chybět?

Dva největší problémy Česka v oblasti životního prostředí jsou boj proti suchu a kvalita ovzduší. Potřebujeme udělat další razantní kroky, aby smogových situací ubývalo. A problémy s vodou se nikdo před námi nezabýval. Svou část programu mám hotovou a konzultujeme ji s kolegy tak, aby byla navázaná na průmysl nebo zemědělství.

Budou témata životního prostředí důležitou součástí volebního programu ANO?

Životní prostředí je důležitější než cokoli jiného, zásadně ovlivňuje kvalitu života. Jsem přesvědčený, že i Andrej Babiš to tak vnímá. Každý člověk, který v sobě má pokoru, zjišťuje, že se věci mění. Klimatická změna dopadá i na Česko. Vědecké klimatické modely do roku 2030 až 2035 nabízejí scénář buď špatný, nebo ještě horší. Máme před sebou obrovské výzvy z hlediska dopadů na zemědělství, průmysl, na celou zemi. Musíme se na to připravit a bude to stát strašnou spoustu peněz.

Zdroj: E15

Poslanci budou příští týden řešit novelu stavebního zákona, která má podle představ ministerstva pro místní rozvoj zjednodušit a zrychlit stavební řízení třeba při stavbě železničních koridorů. K zákonu se ale před třetím čtením sešlo asi 300 pozměňovacích návrhů, část z nich i od vládních stran. Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (za ANO) v Otázkách Václava Moravce (od 30 minuty) kritizovala hlavně ministra zemědělství Mariana Jurečku (KDU-ČSL), který chce ze zákona vyjmout vodní díla. Pokud to sněmovna schválí, pak se podle Šlechtové stane z novely paskvil. Více ZDE

Zdroj: ČT24

Surovinová politika ČR, ložiska lithia, objem, efektivita a rizika těžby, naleziště uranu a wolframu a perspektivy těžby uhlí, to jsou témata pro druhou část dnešních Otázek Václava Moravce (OVM) na ČT24. Hosté pořadu budou Pavel Kavina (ředitel odboru surovinové politiky MPO), Václav Cílek (geolog, Geologický ústav AV ČR) a Jaromír Starý (vedoucí odboru nerostných surovin, Česká geologická služba). Druhá část OVM začínají ve 13 hodin na ČT24. Záznam ZDE.

Celosvětové emise oxidu uhličitého stagnovaly již třetí rok za sebou, i když globální ekonomika rostla. Uvedlo to v pátek Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Po agentury to signalizuje pokračující trend oddělování závislosti vzniku emisí CO2 a ekonomických aktivit.

Globální emise z energetického sektoru činily loni 32,1 gigatun, stejně tedy jako v předchozích dvou letech, zatímco globální ekonomika vzrostla o 3,1%. Emise oxidu uhličitého klesly ve Spojených státech a Číně, což vyrovnalo zvýšení emisí ve zbytku světu, v Evropě byly emise na stejné úrovni.

Příčinou má být podle agentury zvyšující se výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů energie, přechod z uhlí na zemní plyn a zlepšování energetické účinnosti.

Emise ve Spojených státech byly v loňském roce na své nejnižší úrovni od roku 1992, i když během tohoto období ekonomika vzrostla o 80 %. Pokles byl způsoben podle agentury prudkým nárůstem využívání břidlicového plynu a obnovitelnými zdroji energie. Tyto zdroje tak vytlačují uhlí.

V Číně loni emise klesly o 1% nicméně ekonomika se zvýšila o 6,7 %. Důvod bylo jednak zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, využívání jaderné energie a zemního plynu v energetice, ale také přechod z uhlí na plyn v průmyslu a stavebnictví. Zde sehrála významnou roli čínská vládní politika bojuje proti znečištění ovzduší.

V Evropě loni množství vypuštěného CO2 stagnovalo. Důvodem je i to, že Evropské unii se snahy o snížení množství emisí příliš nedaří. Důvodem je nízká cena emisních povolenek. Evropská unie se proto snaží systém znovu nastartovat a ceny povolenek zvýšit. Omezit chce například příděl bezplatných povolenek.

Závěrem IEA uvádí, že tržní síly, snížování technologických nákladů a obavy z klimatických změn a znečištěného ovzduší byly hlavními silami oddělení vniku emisí od ekonomického růstu. Podle agentury je to sice pozitivní zpráva, ale není to dost, aby se podařilo udržet stoupající globální teplotu do 2 °C.

Zdroj: IEA (IEA finds CO2 emissions flat for third straight year even as global economy grew in 2016, 17.3.2017)

Tým chemiků z Univerzity v Indianě, vynalezl molekulu, která využívá energii slunečního záření nebo elektřiny, a s její pomocí přemění molekuly oxidu uhličitého na oxid uhelnatý. A dokáže to efektivněji a účinněji, nežli jiné procedury. Oxid uhelnatý je sice nebezpečný plyn, může být ale využit jako palivo nebo surovina pro chemický průmysl. Studii nedávno uveřejnil časopis Journal of the American Chemical Society. Přeměna oxidu uhličitého na oxid uhelnatý by podle řady klimatologů, mohla sehrát zásadní roli ve vyladění klimatu tak, aby nás neohrožoval extrémy. Více ZDE

Zdroj: Osel.cz

Počet registrací elektromobilů v Česku loni klesl o čtvrtinu na 271 vozů. Za letošní leden a únor přibylo na českých silnicích 68 aut na elektrický pohon. Vyplývá to z údajů Svazu dovozců automobilů.

Loňský pokles mohl být podle odborníků způsoben odloženou poptávkou části firem a obcí, které čekaly na vypsání dotací ministerstvy průmyslu a obchodu a životního prostředí. Na začátku letošního roku pak registrace vzrostly.

Celkem si majitelé podle mluvčího ČEZ Ladislava Kříže za posledních pět let v Česku zaregistrovali 1067 elektromobilů. Nejsilnější byl rok 2015. "Pokud letošní rok udrží nasazené tempo, mohl by tento rekord překonat," podotkl.

Elektromobily ročně spotřebovaly 2,3 milionu kWh elektřiny, což je zhruba stejně, jako průměrná spotřeba tisícovky českých domácností. ČEZ do konce dubna zkrátí dobu dobíjení elektrických aut ve 45 svých dobíjecích stanicích, dodal Kříž. Celkem firma provozuje 70 dobíjecích stanic.

Podle poradenské firmy Roland Berger dosáhne roční prodej elektromobilů v ČR v roce 2020 až 7000 vozidel. Po roce 2019 by měla přijít se sériovým elektromobilem i domácí Škoda Auto. Koncept elektrického SUV by se mohl objevit už za měsíc na autosalonu v Šanghaji.

Zdroj: ČTK

Stát musí v oblasti vody posílit svou roli. Jako chceme energetickou bezpečnost, musíme chtít to samé i u vody. Chtěl bych mimo jiné prosadit vznik jednoho regulátora v oblasti vody, uvedl ministr životního prostředí Richard Brabec v rozhovoru pro Lidové noviny. Ministr dále uvedl, že se mu líbí izraelská cesta, kde mají například speciální úřad pro vodu, který má velké kompetence a rozhoduje. Více ZDE

Mohlo by Vás zajímat:

Václav Cílek: Voda se postupně stává silnou politickou silou v pozadí (18.3.2017)

Začíná velký boj o vodu! (15.3.2017)

Ukázalo se, že zatímco dnes si účty za vodu v USA nemůže dovolit 12 % domácností, během příštích let by se tento počet mohl zvýšit až na 36 % domácností, a tím by se USA ocitly v podobné či horší situaci než například Tunisko, uvádí ve svém blogu geolog Václav Cílek. Konstatuje také, že bez státní podpory by 60 % lidí na světě mělo potíže s placením účtů za vodu. Pro ceny vody je typická dlouhá stagnace cen a pak skokovité zdražení. Což je podle něj  způsobeno buď politickým tlakem na udržení nízkých cen vody, anebo nákladnými opravami infrastruktury. Více ZDE

Mohlo by Vás zajímat:

Začíná velký boj o vodu! (15.3.2017)

Zdroj: echo24.cz

Technologická agentura ČR (TA ČR) dnes zveřejnila informaci, že 1. veřejná soutěž Programu na podporu aplikovaného výzkumu ZÉTA bude vyhlášena dne 28. března 2017. Návrhy projektů bude možné podávat již následující den. Program ZÉTA je zaměřen na podporu spolupráce akademické sféry a podniků prostřednictvím zapojení posluchačů/posluchaček magisterských a doktorských studijních programů vysokých škol a mladých výzkumných pracovníků/pracovnic ve věku do 35 let. Uchazečem může být výzkumná organizace i podnik. Nejvyšší povolená míra podpory na jeden projekt je 85 % celkových uznaných nákladů.

Dokumenty ke stažení:

• Videozáznam ze semináře (13. února 2017)

• Prezentaci ze semináře (13. února 2017)

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) má v pondělí dne 20. března na programu například problematiku ecodesignu, směrnici o odpadech z těžebního průmyslu či směrnici o odpovědnosti za životní prostředí. Výbor se bude také zabývat Minamatskou úmluvou o rtuti. Níže uvádíme vybrané body programu. Následná schůze výboru se uskuteční 10. - 11. dubna 2017.

Přehled programu EVNI (20.3.2017):

• Výměna názorů s místopředsedou Komise pro pracovní místa, růst, investice a konkurenceschopnost Jyrkim Katainenem o pracovním plánu Komise v oblasti ekodesignu na období 2016–2019

• Minamatská úmluva o rtuti

• Zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a změna nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu

• Provádění směrnice o odpadech z těžebního průmyslu (2006/21/ES)

• Uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí („směrnice o odpovědnosti za životní prostředí“)

• Celý program - ZDE

Úsilí o snížení spotřeby energie, snížení nákladů na ni nebo úsilí o využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů v posledních letech posiluje. Jedním z důkazů je vznik celosvětově platné normy ČSN EN ISO 50001 Systémy managementu hospodaření s energií. Ta, jako ostatně každá norma, je návodem na zavedení uceleného systému cíleného na optimální hospodaření s energií.

Evropský projekt EMSPI podporovaný programem Intelligent Energy Europe (IEE) byl zacílen na malé a střední podniky v polygrafickém průmyslu. Hlavním cílem projektu bylo zavedení energetického managementu ve 100 společnostech na území 5 evropských států (Španělska, Německa, Dánska, Nizozemska a Česka).

V první fázi projektu byla provedena diagnóza energetického sektoru, která byla zaměřena na hodnocení situace v polygrafickém průmyslu z pohledu energetického managementu, a to v rámci každé zúčastněné země jako celku. Výstupy byly shrnuty do grafického zobrazení „pavoukového diagramu“, který je rozdělen do 8 hlavních částí. Každá z posuzovaných částí má 4 možné odpovědi.

Na základě procentuálního zastoupení odpovědí polygrafických firem v daných oblastech byl vyhodnocen stav energetického managementu v podnicích v polygrafickém průmyslu v rámci ČR.

Výsledky poukazovaly na nízké hodnoty hned v několika oblastech. V mnoha podnicích nebyla definována odpovědnost za úkoly spojené s hospodařením s energií, spotřeby energií nebyly sledovány a vyhodnocovány a ani cíle vedoucí ke snižování spotřeb energií nebyly stanoveny. Společnosti vykazovaly nedostatky ve znalostech legislativy spojené s hospodařením s energií a dopady na životní prostředí v důsledku jejich chování nebyly mnohdy brány v úvahu.

V průběhu projektu byly zpracovány materiály a implementační manuály, ve kterých byl stanoven standardní proces implementace energetického managementu. Projektový tým tak rozvinul znalosti odpovědných pracovníků společností a přiblížil jim nástroje energetického managementu tak, aby bylo dosaženo požadovaných přínosů.

Na závěr projektu bylo provedeno stejné hodnocení v rámci 20 českých firem podnikajících v polygrafickém průmyslu, které se rozhodly si osvojit zásady energetického managementu a systém implementovat.

Díky společné práci konzultantů a zástupců zúčastněných společností se podařilo úspěšně nastavit jednotlivé kroky vedoucí k implementaci systému energetického managementu. Společnostem byly kladeny stejné otázky jako při zahájení projektu. Výsledné hodnoty jsou uvedeny na následujícím obrázku.

Výsledkem bylo výrazné zlepšení, přibližně 30%, v oblastech definování odpovědnosti a také u monitoringu a benchmarkingu. Společnosti zařadily mezi svoje priority také posouzení energetické náročnosti při nakupování nových technologií a stanovily si cíle a akční plány, díky kterým dojde nejenom k úsporám energií ale také k jejich udržení.

V ostatních oblastech, ve kterých byl také zaznamenám pokrok oproti počátečnímu hodnocení, došlo ke zlepšení řádově o 10 až 15%. V celkovém hodnocení došlo ke zlepšení stavu energetického managementu v českých polygrafických firmách o 20%. V oblastech jako jsou cíle a akční plány, normy a certifikace nebo uvažování vlivu na životní prostředí existuje ale stále velký potenciál na změnu a zlepšení.

Plán Evropské komise může českým domácnostem vypnout proud, říká v rozhovoru s Lidovými novinami předseda představenstva České energetické přenosové soustavy ČEPS Jan Kalina. Více ZDE

Zdroj: lidovky.cz

Evropská komise vydala obecnou zprávu o aktivitách EU v roce 2016, která shrnuje důležité události, iniciativy a rozhodnutí EU. Zpráva doplňuje bílou knihu o budoucnosti Evropy, kterou nedávno představil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Ve zprávě je možné se dočíst, jak se EU dařilo plnit vytyčené priority.

Do roku 2016 vstupovala EU se závazkem zajistit bezpečné a cenově dostupné energie pro své občany a podniky a bojovat proti příčinám změny klimatu, a sice prostřednictvím energetické unie a progresivní politiky v oblasti změny klimatu.

V průběhu roku se EU zaměřila na to, aby nadále sledovala politický trend Pařížské dohody, která řádně vstoupila v platnost v listopadu, tedy 30 dnů poté, co ji ratifikace ze strany EU posunula přes hranici, které měla dosáhnout, aby mohla nabýt účinku. V červenci předložila Komise pro každý členský stát závazné cíle týkající se emisí skleníkových plynů pro období 2021–2030 v sektorech dopravy, stavebnictví, zemědělství, nakládání s odpady, využívání půdy a lesnictví. Komise rovněž předložila Evropskou strategii pro nízkoemisní mobilitu a pokračovala v hledání řešení pro emise z mezinárodní letecké dopravy.

V listopadu Komise představila svůj balíček „Čistá energie pro všechny Evropany“, který zahrnuje legislativní návrhy v oblastech, jako je energetická účinnost, obnovitelné zdroje energie, vnitřní trh s energií a správa, aby se napomohlo přechodu k čisté energii a maximalizovaly se investice, vytváření pracovních míst a růst v EU.

Politika EU v oblasti výzkumu a inovací se nyní zaměřila na tři strategické cíle: otevřené inovace, otevřená věda a otevřenost světu. Tyto cíle byly sledovány prostřednictvím iniciativ na třech úrovních: větší uznání výzkumu a inovací jako zásadních hnacích sil hospodářského růstu a vytváření pracovních míst (zejména prostřednictvím evropského semestru a nástroje na podporu politiky v rámci Horizontu 2020); zlepšování rámcových podmínek pro výzkum a inovace; a pokračování strategického programování Horizontu 2020. Mezi nové iniciativy patřil pilotní projekt Dohody o inovacích, který byl zahájen v roce 2016 a jehož cílem je omezit překážky pro inovace a posílit oběhové hospodářství, a také evropský cloud pro otevřenou vědu. Byly zahájeny přípravné práce na dlouhodobých opatřeních ke zlepšení prostředí pro inovace v EU, včetně výzvy k předkládání nápadů o možné Evropské radě pro inovace.

V roce 2016 dosáhla EU dalších pokroků s balíčkem opatření týkajících se oběhového hospodářství, který byl navržen v roce 2015. Mnohé přírodní zdroje jsou omezené a EU je čistým dovozcem mnoha surovin. Aby byl zajištěn udržitelný růst, musí své zdroje využívat rozumnějším a udržitelnějším způsobem. Předcházení vzniku odpadů, lepší design produktů, recyklace, opětovné využití a podobná opatření by mohly pro podniky v EU přinést čisté úspory ve výši 600 miliard eur a zároveň snížit celkové roční emise skleníkových plynů o 2–4 %.

V listopadu přijala Komise pracovní plán pro ekodesign na období 2016–2019, a sice jako součást balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“. Díky němu bude možné lépe stanovovat požadavky na výrobky, které mají význam pro oběhové hospodářství, zvýší se životnost produktů a bude snadnější je opravovat, opětovně využívat a recyklovat.

Souhrnná zpráva o EU v roce 2016

Celkem 31 sběren kovů zkontrolovali v úterý (14. 3.) inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v rámci mezinárodní bezpečností akce Blue 24 zaměřené na kriminalitu v oblasti železniční dopravy. Pravidelné akce organizované Policií ČR se inspektoři ČIŽP účastnili už počtvrté. Jejich úkolem v rámci akce opět byla kontrola dodržování zákona o odpadech zaměřená na vytipované sběrny v Praze, Středočeském, Jihomoravském, Ústeckém a Libereckém kraji.

„Z celkem 31 kontrolovaných sběren se jich porušení zákona dopustilo 14, což je zhruba 45 procent. Zjištěné prohřešky povedou s největší pravděpodobností k zahájení správních řízení o uložení pokuty,“ popsal zjištění z úterní akce Lukáš Kůs, vedoucí oddělení odpadového hospodářství ČIŽP.

Mezi zjištěná pochybení patřilo například provozování zařízení k výkupu odpadů bez platného souhlasu příslušného krajského úřadu a neoprávněný výkup elektroodpadů.

Jednalo se už o čtvrtou akci Blue 24, které se za poslední dva roky inspektoři ČIŽP účastnili. Při uplynulých třech akcích ČIŽP provedla celkově 494 kontrol. Za porušení zákona bylo dosud zahájeno 201 správních řízení uložení pokuty. Právní moci nabylo celkem 191 pokut v celkové výši 5 372 000 korun.

„Je také potřeba zdůraznit, že ČIŽP se kontrolám dodržování zákona o odpadech ve sběrnách věnuje nejen při mimořádných akcích Blue 24 s policií, ale také v rámci své vlastní plánované kontrolní činnosti - a to velmi systematicky a dlouhodobě,“ připomněl Erik Geuss, ředitel ČIŽP.

Ministerstvo zemědělství ČR zveřejnilo aktualizovaný seznam technických norem pro oblast vodní hospodářství, kvalita půdy a odpadové hospodářství k 1. lednu 2017. Aktualizovaný seznam obsahuje i zahájené normalizační úkoly a poskytuje tak komplexní informace o platných a dokončených, ale i o připravovaných technických normách. Seznam obsahuje i oborové normy (ON), které byly sice zákonem č. 142/1991 Sb. zrušeny, ale nevylučuje se jejich použití (na základě dohody zainteresovaných účastníků, rozhodnutí orgánů státní správy apod.) do doby jejich trans-formace na české, resp. odvětvové normy.

Dokument ke stažení:

Seznam technických norem k 1. 1. 2017 (PDF, 1 MB)