Rok 2025 přináší další ročník prestižní soutěže E.ON Energy Globe, která oceňuje výjimečné projekty v oblasti udržitelnosti a ochrany životního prostředí. Šest finalistů letošního ročníku představuje pestrou paletu inovací – od ekologického zemědělství přes architektonické rekonstrukce až po vesmírné technologie. Hlasování je otevřené do 30. června 2025, a každý hlasující se může zapojit do soutěže o atraktivní ceny, včetně letu balónem, zapůjčení elektromobilu či pobytu v Mikulově. Podrobnosti k jednotlivým projektům naleznete ZDE.

Plastový odpad, zejména ve formě mikroplastů, představuje jednu z nejzávažnějších ekologických výzev současnosti. Malé částečky, které unikají běžným čistírnám a postupně zaplavují oceány i půdu, jsou obtížně odstranitelné a často se stávají součástí potravního řetězce. Tým vědců z Institutu environmentálních technologií VŠB-TUO však nyní přichází s převratnou metodou, která by mohla tento problém nejen řešit, ale zároveň nabídnout čistý zdroj energie.

Výzkumníci totiž vyvinuli způsob, jak pomocí slunečního záření přeměnit mikroplasty – konkrétně běžně používané polymery jako PET (polyethylentereftalát) a PLA (polylaktid) – na vodík, tedy na čisté palivo budoucnosti. A co je na tom nejlepší? Celý proces probíhá za pokojové teploty a využívá pouze světlo a fotokatalyzátor.

Klíčem k úspěchu je využití polovodičových fotokatalyzátorů – konkrétně oxid titaničitý (TiO₂) a grafitový uhlík-nitrid (g-C₃N₄). Tyto materiály, při ozáření světlem, iniciují chemické reakce, při nichž dochází k rozkladu polymerních řetězců plastů a zároveň k uvolňování molekul vodíku. Výzkum přinesl obzvláště dobré výsledky při použití TiO₂ ve vodním prostředí – právě tehdy docházelo k nejvyšší výtěžnosti vodíku.

Proces je přitom velmi efektivní – výzkumný tým pozoroval nejen produkci plynu, ale i proměnu plastů do podoby snáze odbouratelných meziproduktů. To otevírá dveře nejen k energetickému využití plastového odpadu, ale i k jeho ekologičtější likvidaci.

Zásadní přínos tohoto výzkumu spočívá v tom, že dokáže spojit dvě dosud oddělené oblasti environmentální technologie – odstraňování plastových mikročástic z prostředí a produkci obnovitelného vodíku. Mnoho současných přístupů ke zpracování plastového odpadu vyžaduje vysoké teploty, tlak nebo chemikálie. Tento nový přístup je však výrazně šetrnější k životnímu prostředí – s minimálními energetickými nároky a využitím běžného světla.

Navzdory laboratorní fázi výzkumu je technologie slibným kandidátem pro budoucí aplikaci – například jako součást úpraven vody, kde by mikroplasty mohly být nejen odstraněny, ale zároveň využity jako zdroj cenné energie. Potenciál pro využití této technologie je obrovský – od decentralizovaných systémů obnovitelné energie až po ekologickou recyklaci plastového odpadu přímo v průmyslových provozech.

Tato studie tak představuje jeden z důležitých kroků k dosažení oběhového hospodářství, kde se z odpadu stává surovina a z environmentální hrozby energetický zdroj. Pokud se technologie podaří převést do praktického provozu, mohla by výrazně změnit způsob, jakým se díváme na plasty – nejen jako na problém, ale jako na součást řešení energetické transformace.

Další informace:

Photoreforming of PET and PLA microplastics for sustainable hydrogen production using TiO2 and g-C3N4 photocatalysts

Slovensko schválilo přelomové opatření – nově umožní odstřel až deseti medvědů hnědých ročně a jejich maso se bude moci legálně prodávat. Dosud bylo zabíjení medvědů v zemi přísně regulováno a maso z ulovených jedinců končilo pouze v rukou myslivců nebo bylo likvidováno. Nové nařízení má pomoci řešit dlouhodobě rostoucí počet konfliktů mezi lidmi a medvědy, jejichž populace se podle odhadů v posledních letech výrazně zvýšila.

Ministerstvo zemědělství tvrdí, že cílem není otevřít hromadný lov, ale zavést systém, který bude regulovaný, průhledný a zároveň zabrání nelegálnímu obchodu s medvědím masem. Podle některých odborníků se však otevírá nebezpečný precedens – mohlo by jít o první krok k širší komercializaci odstřelu chráněných druhů.

Medvědí maso se v Evropě běžně nejí a za delikatesu je považováno jen v několika málo regionech ve východní Evropě a severských zemích. Přísná pravidla lovu ve většině členských států EU a chráněný status medvědů znamenají, že jejich maso je zřídka dostupné a běžně se nevyskytuje v restauracích nebo obchodech. Tam, kde se konzumuje medvědí maso, hygienici varují před rizikem výskytu svalovce, což je parazit, který může u lidí způsobit vážná onemocnění.

Ochránci přírody i část veřejnosti proti kroku ostře protestují. Varují, že komerční motivace by mohla vést ke zneužití pravidel a ohrozit stabilitu populace medvěda hnědého, který je v EU stále považován za chráněný druh. Slovenské úřady ale tvrdí, že jde o přiměřenou reakci na situaci, kdy se medvědi čím dál častěji objevují v obydlených oblastech a představují riziko pro obyvatele.

Zůstává otázkou, zda medvědí guláš skutečně pronikne do běžné nabídky restaurací a domácností, nebo zda se tato změna omezí jen na symbolický akt. V každém případě však Slovensko otevřelo téma, které může v budoucnu rezonovat i za jeho hranicemi – včetně České republiky.

Evropská komise ve svém hodnocení upozornila na závažné nedostatky v aktualizovaném Národním klimaticko-energetickém plánu (NKEP), který Česká republika předložila v prosinci 2024. Podle Komise český návrh neodpovídá požadovaným unijním cílům v oblasti obnovitelných zdrojů energie, energetických úspor a snižování emisí skleníkových plynů.
Komise ocenila Českou republiku za dlouhodobou strategii renovace budov a záměr ukončit využívání uhlí pro výrobu tepla a elektřiny do roku 2033.

Ekologické organizace, jako Greenpeace ČR a Centrum pro dopravu a energetiku, dlouhodobě upozorňují na nízké ambice českého plánu a nedostatek konkrétních opatření. Podle nich je nezbytné, aby vláda zvýšila cíle pro obnovitelné zdroje energie a připravila jasný plán jejich dosažení.

Česká vláda má nyní za úkol připravit konečnou podobu NKEP, kterou musí všechny členské státy EU odevzdat do konce června 2024. Komise očekává, že Česká republika zohlední její připomínky a předloží ambicióznější a konkrétnější plán.

Hlavní výhrady Komise:

• Nízký cíl pro obnovitelné zdroje energie: Český plán stanovuje podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie na 30,1 % do roku 2030, což je pod doporučenou hodnotou 33 % pro Česko a výrazně pod unijním cílem 42,5 %.

• Absence konkrétních opatření: Plán postrádá detailní scénář, jak dosáhnout stanovených cílů, chybí sektorové strategie pro rozvoj obnovitelných zdrojů a konkrétní opatření na podporu energetických úspor, zejména v dopravě a průmyslu.

• Nedostatečné vyhodnocení klimatických rizik: Komise upozorňuje na absenci analýzy dopadů klimatických změn na energetickou infrastrukturu, včetně dostupnosti vody pro chlazení jaderných reaktorů.

• Chybějící plán na ukončení podpory fosilních paliv: NKEP neobsahuje harmonogram ukončení veřejné podpory fosilních paliv ani opatření na snižování závislosti na zemním plynu.

• Nedostatečné zapojení veřejnosti: Komise kritizuje nedostatečné zapojení veřejnosti do přípravy plánu a vyzývá k transparentnějšímu procesu.

Evropská unie schválila úpravy emisních norem CO₂ pro nová osobní vozidla a dodávky, které automobilkám umožní vykazovat plnění cílů za tříleté období (2025–2027) místo každoročního sledování. Tato změna poskytne výrobcům větší flexibilitu a pomůže jim vyhnout se pokutám za nesplnění emisních limitů v jednotlivých letech.

Cílem této úpravy je podpořit evropský automobilový průmysl, který čelí rychlým technologickým změnám a rostoucí konkurenci. Automobilový sektor zaměstnává přibližně 13 milionů lidí a tvoří 14 % HDP EU. Česká vláda usilovala o ještě delší pětileté období pro vykazování emisních cílů, ale i tříletý rámec je vnímán jako pozitivní krok. 

Podle nových pravidel musí průměrné emise nových vozidel klesnout ze 116 gramů na 93,6 gramu CO₂ na kilometr. Pokud výrobci tento limit překročí, hrozí jim pokuta 95 eur za každý gram nad limit u každého prodaného vozu.

Od roku 2025 mají české obce zákonnou povinnost vytřídit alespoň 60 % komunálního odpadu. Realita je však poněkud chmurnější – průměrná míra třídění se v roce 2023 zastavila na 44,7 % a predikce do roku 2025 mluví pouze o mírném zlepšení na 47,5 %. K cílové metě se tak s největší pravděpodobností nedostaneme.

V současnosti překračuje požadovanou hranici 60 % pouhých 5 % obcí, a i do dvou let se tento podíl zřejmě vyšplhá jen k 10 %. Výrazné jsou navíc regionální rozdíly – lídry v třídění jsou obce v Jihomoravském, Olomouckém a Pardubickém kraji, zatímco Praha, Ústecký a Karlovarský kraj výrazně zaostávají. Alarmující je i skutečnost, že v roce 2023 stále existovalo 137 obcí, které dosahovaly třídění pod 30 %.

Pro obce je komplikací i to, že se do zákonného cíle nezapočítává bioodpad, přestože jeho sběr a recyklace často představují značnou část tříděného odpadu. Analýzy zároveň ukazují, že čím vyšší je průměrný věk obyvatel v obci, tím nižší je pravděpodobnost, že obec cíl splní. Naopak ekonomická úroveň obce (měřená příjmem na obyvatele) nehraje výraznou roli.

Některá města si ale vedou výrazně lépe – zpravidla ta, která se třídění věnují systematicky a dlouhodobě. Například Vysoké Mýto snížilo četnost svozu směsného odpadu a zároveň zintenzivnilo sběr tříděného. Výsledky se dostavily nejen díky systému, ale především díky aktivní práci s občany. Právě motivace obyvatel se ukazuje jako klíčový faktor. Českým obcím tak nezbývá než rychle reagovat – kombinací infrastruktury, chytrých změn v logistice a osvěty. Bez toho se kýžená 60% hranice zůstane jen číslem na papíře.

Další informace se dočtete v podrobném analytickém článku "Podaří se českým obcím dosáhnout třídicího cíle pro rok 2025?" jehož autorem je Michal Struk (Masarykova univerzita) v květnovém čísle časopisu Odpadové fórum. Informace o předplatném najdete ZDE

Obsah Odpadové fórum č. 5/2025 - téma sběr a svoz odpadu:

• Jaké investiční příležitosti skrývá Keňa v oblasti odpadového a vodního hospodářství?

• Dědictví konzumu: Evropa a USA mění Afriku v popelnici

• Rizika spojená s recyklací plastů: Výzvy pro zdraví, životní prostředí i legislativu

• Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní

• Analýza vybraných odpadových toků v ČR

• Oběhové hospodářství: 8 cest, jak získat podporu na technologie, recyklaci i redesign výrobků

• Praha míří k bezodpadové budoucnosti – pomáhají jí technologie i data

• Chytré systémy pro odpadové hospodářství: Jak RFID a vážení mění pravidla hry

• Podaří se českým obcím dosáhnout třídicího cíle pro rok 2025?

• Polemika: Překročí Česko svůj vlastní skládkovací stín?

• Bohové nemusí být šílení: Uchopí Česko inovativní přístup k podpoře cirkulární ekonomiky?

• Recyklace autovraků na rozcestí: Příležitost pro průmysl, nebo další alibi pro nečinnost?

• Strategická ložiska manganu a lithia v ČR ožívají s podporou Evropské komise a Evropské banky pro obnovu a rozvoj

• Vzdělávání pro cirkulární budoucnost: Jak budujeme udržitelné návyky už na prvním stupni

• Startuje nový ročník sběrové soutěže pro Zelené firmy. Loni podniky odevzdaly rekordních 773 tun elektroodpadu

• Clean Industrial Deal z pohledu chemického průmyslu

Česká republika spolu s deseti dalšími členskými státy EU apeluje na Evropskou komisi, aby opět odložila platnost nařízení proti odlesňování, které má zajistit, že výrobky prodávané v EU nepocházejí z odlesněné půdy. Toto nařízení, jehož účinnost byla již jednou odložena na 30. prosince 2025, se týká komodit jako dobytek, kakao, káva, palmový olej, sója, dřevo a kaučuk. Státy upozorňují na vysoké a obtížně splnitelné požadavky pro zemědělce a lesníky, které považují za nepřiměřené cíli nařízení. Evropská komise již dříve uvedla, že většina unijních zemí bude ušetřena nejpřísnějších kontrol, avšak skupina států v čele s Rakouskem a Lucemburskem požaduje další zjednodušení pravidel a opětovné odložení jejich platnosti. Více ZDE

Odpadní vody už dávno nejsou jen hygienickým nebo infrastrukturálním tématem – čím dál častěji se ukazují jako klíčový faktor veřejného zdraví i environmentální bezpečnosti. Podle aktuálních zpráv z médií nejsou současné čistírny odpadních vod dostatečně technologicky vybaveny k efektivnímu odstraňování zbytků léčiv. Tyto látky tak dál pronikají do přírody, kde se stávají živnou půdou pro nebezpečný fenomén: antibiotickou rezistenci.

Zbytky antibiotik, hormonů a dalších farmaceutik, které projdou lidským tělem, končí v odpadech – a následně ve vodním prostředí. Bakterie v těchto podmínkách mají ideální prostředí pro vývoj rezistence vůči antibiotikům, což představuje jednu z největších globálních hrozeb podle WHO. Současné technologie na mnoha ČOV nejsou navrženy pro cílené odstraňování těchto mikropolutantů. Řešení? Investice do pokročilých technologií (např. membránová filtrace, ozonizace nebo aktivní uhlí), ale i prevence v podobě lepšího třídění léčiv, informování obyvatel a odpovědného předepisování farmak.

V kontextu oběhového hospodářství představují odpadní vody i potenciál např. jako zdroj živin, bioplynu nebo surovin, více ZDE

Na skládce u Litvínova na Mostecku jsou stále tisíce sudů s nebezpečným styrenem. Kontroloři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) ho objevili na skládce Celio v létě 2021. Stavební povolení ke stavbě betonového sarkofágu firma Celio zatím nedostala. Pracuje se i s variantou uložení těchto odpadů do mobilních ocelových kontejnerů. Kolem navážky je plot a místo neustále sleduje policie. Více ZDE

Když vyjede cisterna s odpady, láhev s kyselinou nebo paleta sprejů, je to víc než jen běžný transport. Za každou takovou přepravou se skrývá přísná legislativa, pečlivé značení, povinné školení, a nově i přímá inspekční pravomoc státu. Na květnové konferenci Odpady v podnikové ekologii zazněla přednáška bezpečnostního poradce Ing. Tadeáše Narovce, DiS., která shrnula klíčové změny v oblasti přepravy nebezpečných věcí podle dohody ADR. Ať už jste odpovědnou osobou, provozovatelem vozidla, nebo nakládáte barely v depu, rok 2025 přináší důležité novinky, které by vám rozhodně neměly uniknout.

ADR, neboli Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, je mezinárodní právní rámec, který vznikl pod záštitou Evropské hospodářské komise OSN (UNECE) již v roce 1957. Jejím hlavním cílem je zajistit bezpečnost lidí, majetku a životního prostředí při přepravě chemikálií, výbušnin, hořlavin, toxických nebo radioaktivních látek, a v neposlední řadě také nebezpečných odpadů.

ADR upravuje nejen to, co a jak smí být přepravováno, ale i povinnosti osob a firem, způsob označování zásilek, školení personálu, vybavení vozidel a dokumentaci. Dohoda je průběžně aktualizována – každé sudé roky vstupuje v platnost nová verze s úpravami, které reagují na technologický pokrok, zkušenosti z praxe i nové hrozby.

V praxi se pod ADR režim dostávají nejen klasicky chápané nebezpečné chemikálie, ale také běžně využívané suroviny, které se v určité koncentraci stávají rizikové: kyselina sírová v náhradních dílech pro baterie, aceton nebo ředidla ve stavebních a úklidových firmách, aerosoly a tlakové nádoby (včetně sprejů a hasicích přístrojů), nemrznoucí kapaliny obsahující nebezpečné složky, odpady z laboratoří, zubních ordinací, lakoven nebo servisů.

Firmy mnohdy netuší, že přepravují „ADR náklad“. Příkladem může být autoservis, který odváží použité oleje, rozpouštědla a filtry – kombinace těchto odpadů snadno překročí limity pro podlimitní přepravu a vyžaduje nejen označení vozidla oranžovou tabulkou, ale i řidiče s platným školením a bezpečnostním poradcem.

Kdo je součástí přepravy?

Podle kapitoly 1.3 ADR musí být školeni všichni, kdo se podílejí na přepravě nebezpečných věcí – nejen řidiči, ale i nakládači, baliči, plniči či osoby odpovědné za vykládku. Povinné školení zahrnuje všeobecnou, specifickou i bezpečnostní část. Zaměstnanci nesmí vykonávat činnosti, na které nejsou proškoleni, ledaže by byli pod přímým dohledem kvalifikované osoby. Školení není jednorázové – pravidelná obnova je nezbytná a její dokumentace musí být archivována po dobu stanovenou právními předpisy. Při nástupu do nového zaměstnání se školení přezkoumávají.

Bezpečnostní poradce – povinnost, která není formalita

Každý podnik, který nebezpečné věci přepravuje, plní, balí, nakládá či vykládá, musí mít jmenovaného bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí (DGSA). Tato osoba má za úkol minimalizovat rizika vůči lidem, majetku i životnímu prostředí. Výjimkou jsou jen podniky, které přepravují nebezpečné látky v množstvích nižších než limity uvedené v 1.1.3.6 ADR (např. do 20 kg/l pro přepravní kategorii 1, do 1 000 kg/l pro kategorii 3). Poradce každoročně připravuje výroční zprávu o činnostech podniku v oblasti přepravy nebezpečných věcí, kterou je nutné uchovávat minimálně po dobu pěti let. Zpráva je k dispozici i pro případné kontroly ze strany veřejné správy.

Zásadní novinka od července 2025: Nový inspekční úřad

Jednou z nejzásadnějších změn, která vstoupí v platnost od 1. července 2025, je vznik samostatné Inspekce silniční dopravy, která nahradí dosavadní Centrum služeb pro silniční dopravu (fungující dosud pod asistencí Policie ČR). Tento nový úřad přináší celou řadu důležitých změn:

• Bude mít vlastní pravomoc kontrolovat, zastavovat vozidla a udělovat sankce.
• Bude moci odebírat doklady a registrační značky.
• Disponovat bude 22 vozidly mobilních expertních jednotek (MEJ) a dalšími čtyřmi mobilními STK.
• Očekává se 6–10 kontrol na jedno vozidlo denně.
• Pro firmy přepravující odpady to znamená nutnost mít „ADR papíry“ v naprostém pořádku – a připravené kdykoli k předložení.

ADR už není jen o přepravci

Přednáška Ing. Narovce připomněla, že odpovědnost za přepravu nebezpečných věcí je kolektivní – netýká se jen řidiče, ale celé sítě osob, které s odpady přicházejí do styku. Nové institucionální změny zvyšují tlak na formální i praktické zvládnutí ADR agendy. Klíčovým faktorem zůstává kvalitní a průběžné školení, přesná evidence a aktivní role bezpečnostního poradce. A také připravenost na to, že kontrola může přijít kdykoli – a tentokrát už nikoli „s asistencí“, ale s razítkem nového inspekčního úřadu.

Konferenci Odpady v podnikové ekologii pořádal Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o. a jeho odborný portál ENVIprofi.cz. Akce opět nabídla pestrý program plný praktických informací z firemní praxe i legislativních novinek. 

Už nyní se můžete těšit na listopadový jubilejní 10. ročník konference: Povinnosti v podnikové ekologii, kde během dvou dnů opět získáte obrovské množství praktických informací. Podrobnosti ke konferenci najdete ZDE.

Rozhodnutí Ústavního soudu z března 2025 představuje zásadní milník v oblasti odpadového hospodářství a právního státu. Soud zrušil ustanovení zákona o odpadech, které zpětně odpouštělo povinnost platit poplatky za odpady využité k technickému zabezpečení skládek. Tato norma byla označena za protiústavní, protože porušovala zákaz retroaktivity a vytvářela nerovnost mezi provozovateli skládek – zvýhodnila ty, kteří své zákonné povinnosti ignorovali, na úkor těch, kteří je plnili řádně.

Kontroverzní ustanovení se do zákona dostalo netransparentně – prostřednictvím pozměňovacího návrhu poslanců Staňka a Zahradníka – a to až v pozdní fázi legislativního procesu. Navzdory upozornění Senátu a nesouhlasu tehdejšího ministra životního prostředí byl zákon nakonec schválen a podepsán prezidentem. Kritici tehdy hovořili o „odpadovém zlatém dole“ a výhodách pro vybrané podnikatelské subjekty.

Celý případ má i výrazný finanční rozměr. Město Čáslav evidovalo pohledávku přes 600 milionů korun vůči společnosti AVE CZ, zatímco Státní fond životního prostředí mohl přijít o dalších více než 800 milionů. Díky rozhodnutí Ústavního soudu se nyní tyto částky mohou začít znovu vymáhat.

Senát, který v roce 2020 podal ústavní stížnost, upozornil také na environmentální dopady – zrušením poplatků se snížily prostředky na rekultivaci skládek, čímž došlo k zásahu do práva na příznivé životní prostředí. Ústavní soud tento argument potvrdil a označil upřednostnění ekonomických zájmů provozovatelů skládek za svévolné a neodůvodněné.

Rozsudek má tak nejen přímé právní a finanční dopady, ale i hlubší význam – potvrzuje, že pravidla platí pro všechny stejně a že zákonodárci nesmí vytvářet výjimky, které zpětně legitimizují protiprávní jednání. Pro obce i stát to znamená novou příležitost domoci se spravedlnosti a získat zpět miliardové částky, které jim byly dosud odpírány.

Další informace se dočtete v článku Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní v květnovém čísle časopisu Odpadové fórum. Předplatné ZDE

Obsah Odpadové fórum č. 5/2025 - téma sběr a svoz odpadu:

• Jaké investiční příležitosti skrývá Keňa v oblasti odpadového a vodního hospodářství?

• Dědictví konzumu: Evropa a USA mění Afriku v popelnici

• Rizika spojená s recyklací plastů: Výzvy pro zdraví, životní prostředí i legislativu

• Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní

• Analýza vybraných odpadových toků v ČR

• Oběhové hospodářství: 8 cest, jak získat podporu na technologie, recyklaci i redesign výrobků

• Praha míří k bezodpadové budoucnosti – pomáhají jí technologie i data

• Chytré systémy pro odpadové hospodářství: Jak RFID a vážení mění pravidla hry

• Podaří se českým obcím dosáhnout třídicího cíle pro rok 2025?

• Polemika: Překročí Česko svůj vlastní skládkovací stín?

• Bohové nemusí být šílení: Uchopí Česko inovativní přístup k podpoře cirkulární ekonomiky?

• Recyklace autovraků na rozcestí: Příležitost pro průmysl, nebo další alibi pro nečinnost?

• Strategická ložiska manganu a lithia v ČR ožívají s podporou Evropské komise a Evropské banky pro obnovu a rozvoj

• Vzdělávání pro cirkulární budoucnost: Jak budujeme udržitelné návyky už na prvním stupni

• Startuje nový ročník sběrové soutěže pro Zelené firmy. Loni podniky odevzdaly rekordních 773 tun elektroodpadu

• Clean Industrial Deal z pohledu chemického průmyslu

Česká republika připravuje úpravu právních předpisů v oblasti ochrany zdraví při práci v reakci na dvě nové evropské směrnice. První z nich, směrnice (EU) 2024/869, zavádí zpřísněné limitní hodnoty pro expozici olovu a jeho sloučeninám i pro diisokyanáty. U olova dochází ke snížení jak limitu v pracovním ovzduší, tak biologické hodnoty v krvi pracovníků. V případě diisokyanátů stanovuje směrnice poprvé na evropské úrovni hygienické limity, které jsou přísnější než dosavadní české normy.

Nová evropská legislativa reaguje na rostoucí důkazy o škodlivých účincích určitých chemických látek na lidské zdraví. Směrnice 2024/869 se zaměřuje na ochranu zaměstnanců před látkami klasifikovanými jako karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci. Cílem je zamezit dlouhodobé expozici těmto látkám, které mohou vést k vážným onemocněním, včetně poruch plodnosti či rakoviny.

Druhá směrnice, (EU) 2023/2668, reaguje na stále přetrvávající problém azbestu. Tento materiál je sice v EU zakázán, ale stále je přítomen v mnoha budovách. Nová pravidla zpřísňují hygienický limit pro azbest v pracovním ovzduší a ukládají povinnost pravidelného školení zaměstnanců firem, které s azbestem pracují – například při demolicích nebo rekonstrukcích. Školení bude doloženo oficiálním osvědčením.

Na základě výše zmíněných směrnic musí Česká republika transponovat nová pravidla do národní legislativy. To bude zahrnovat úpravu hygienických limitů v pracovním ovzduší, posílení metod měření azbestu a zavedení školení s certifikací pro pracovníky přicházející do kontaktu s azbestem. Cílem těchto kroků je posílit prevenci nemocí z povolání a dlouhodobě ochránit zdraví zaměstnanců vystavených nebezpečným látkám.

Dokument ke stažení:

• Materiál

• Důvodová-zpráva

• Platné-znění

Skupina ČEZ zahajuje v Mělníku výstavbu největšího paroplynového teplárenského zdroje v České republice, čímž pokračuje v dekarbonizaci českého teplárenství. Projekt zahrnuje výstavbu až tří paroplynových jednotek s celkovým elektrickým výkonem téměř 1200 MWe, které budou připraveny i na budoucí využití vodíku. První jednotka s výkonem 266 MWe a tepelným výkonem 183 MWt má být uvedena do provozu v roce 2029 a bude dodávat teplo pro přibližně 230 tisíc domácností v Praze, Mělníku a Neratovicích. 

Součástí projektu je také zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO), jehož zkušební provoz se plánuje na přelomu let 2027/2028. První stavební práce by měly vypuknout již letos v létě. Půjde zejména o zřízení zařízení staveniště pro potřeby zhotovitele a demolice stávajících objektů, které uvolní místo nové stavbě. 

V loňském roce byla do provozu uvedena fotovoltaická elektrárna o instalovaném výkonu 7,3 MWp umístěná na bývalé skládce uhlí. Mezi další doplňkové technologie, s jejichž přípravou se v rámci transformace lokality počítá, patří například plynová kotelna, elektrokotle, akumulace tepla či bateriový systém na ukládání elektřiny. 

Celkové investice přesáhnou 50 miliard korun, přičemž více než polovina bude pokryta z Modernizačního fondu EU.

Polovina českých firem pozastavila své aktivity směrem k podávání pravidelných zpráv o udržitelnosti v environmentálních, sociálních a správních tématech (ESG). Reagovaly tak na dubnový odklad uplatňování dvou evropských směrnic, které po firmách v EU požadují, aby zmírňovaly dopady svého podnikání na životní prostředí a společnost, nyní čekají na další vývoj situace. Průzkum zároveň ukázal, že dvě třetiny firem dosud vydaly na přípravu ESG zpráv přes půl milionu korun. Odklad, po kterém volal zejména průmyslový sektor, je součástí snahy Evropské komise posílit konkurenceschopnost unijní ekonomiky snížením byrokratické zátěže. Informace vyplývá z průzkumu poradenské společnosti Deloitte.

Recyklace plastů je často vnímána jako jednoznačné řešení problému plastového znečištění. Jenže realita je mnohem složitější. Plasty nejsou homogenní materiál – liší se složením, strukturou i množstvím chemických přísad. To výrazně komplikuje jejich recyklaci a otevírá dveře zdravotním i ekologickým rizikům.

Opakované zpracování plastového odpadu může vést k hromadění toxických látek, které se zpětně dostávají do běžného spotřebního zboží. Patří sem například ftaláty, zpomalovače hoření nebo těžké kovy, jež se mohou objevit v recyklovaných hračkách, kuchyňském náčiní nebo obalech. Tyto látky často unikají běžné kontrole a zůstávají mimo dohled regulačních úřadů.

Snahy o rozvoj cirkulární ekonomiky tak narážejí na zásadní dilema: čím více recyklujeme, tím větší je riziko, že do oběhu vracíme materiály se zdravotně nebezpečnými vlastnostmi. Tato hrozba je zvlášť znepokojující u plastů používaných v citlivých výrobcích, jako jsou hračky nebo obaly na potraviny.

Velkou výzvou jsou také kompozitní obaly, které kombinují různé typy plastů a aditiv. Jejich recyklace je technologicky složitá a často ekonomicky nevýhodná. Výsledkem je, že velká část takového odpadu končí ve spalovnách nebo na skládkách, kde znovu zatěžuje životní prostředí.

Evropská unie se snaží problém řešit zpřísněním legislativy. Nové nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) zavádí ambiciózní cíle pro podíl recyklovaných materiálů v nových výrobcích a podporuje opětovné použití. Přesto zůstávají mezery – například v jednotném systému kontroly kvality recyklátů napříč členskými státy.

Další slabinou systému je vývoz plastového odpadu do zemí mimo EU, kde často chybí technologie pro bezpečné zpracování. Tím se environmentální zátěž pouze přesouvá jinam – do oblastí, kde jsou zdravotní a ekologické standardy výrazně nižší.

Odborníci proto zdůrazňují, že řešení musí začít už u samotného návrhu plastových výrobků. Klíčem je ekodesign – tedy vývoj materiálů a produktů, které budou snadno recyklovatelné a zároveň bezpečné. Cílem je uzavřený cyklus bez toxických látek.

Často se mluví o tzv. chemické recyklaci jako o moderním řešení. I ta však naráží na limity – vysoké náklady, náročnost na energie a riziko úniku nebezpečných látek. Bez transparentnosti a kontroly nelze zaručit, že chemická recyklace skutečně přispěje k ochraně zdraví a klimatu.

Významnou roli mohou sehrát nástroje jako digitální pasy produktů nebo databáze složení, které umožní sledovat, co recyklujeme. Takové systémy jsou však zatím v plenkách. Bez nich recyklace připomíná hru na slepou bábu.

Závěrem platí jednoduchá pravda: recyklace plastů má smysl jen tehdy, pokud je bezpečná. Důraz musí být kladen nejen na objem, ale především na kvalitu. Bez snížení celkové spotřeby plastů, omezení jednorázových výrobků a důsledné regulace složení materiálů se z recyklace může stát pohodlný způsob, jak problémy pouze maskovat – místo toho, aby je skutečně řešila.

Celý článek Nikola Jelíneka na téma Rizika spojená s recyklací plastů: Výzvy pro zdraví, životní prostředí i legislativu, najdete v květnovém čísle časopisu Odpadové fórum. Předplatné ZDE

Obsah Odpadové fórum č. 5/2025 - téma sběr a svoz odpadu:

• Jaké investiční příležitosti skrývá Keňa v oblasti odpadového a vodního hospodářství?

• Dědictví konzumu: Evropa a USA mění Afriku v popelnici

• Rizika spojená s recyklací plastů: Výzvy pro zdraví, životní prostředí i legislativu

• Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní

• Analýza vybraných odpadových toků v ČR

• Oběhové hospodářství: 8 cest, jak získat podporu na technologie, recyklaci i redesign výrobků

• Praha míří k bezodpadové budoucnosti – pomáhají jí technologie i data

• Chytré systémy pro odpadové hospodářství: Jak RFID a vážení mění pravidla hry

• Podaří se českým obcím dosáhnout třídicího cíle pro rok 2025?

• Polemika: Překročí Česko svůj vlastní skládkovací stín?

• Bohové nemusí být šílení: Uchopí Česko inovativní přístup k podpoře cirkulární ekonomiky?

• Recyklace autovraků na rozcestí: Příležitost pro průmysl, nebo další alibi pro nečinnost?

• Strategická ložiska manganu a lithia v ČR ožívají s podporou Evropské komise a Evropské banky pro obnovu a rozvoj

• Vzdělávání pro cirkulární budoucnost: Jak budujeme udržitelné návyky už na prvním stupni

• Startuje nový ročník sběrové soutěže pro Zelené firmy. Loni podniky odevzdaly rekordních 773 tun elektroodpadu

• Clean Industrial Deal z pohledu chemického průmyslu

Zelené úvěry, ESG hodnocení, nefinanční skóre, udržitelnost v dodavatelských řetězcích – to všechno dnes patří do slovníku bank. A firmy si zvykají na to, že pokud chtějí lepší úvěrové podmínky nebo vůbec přístup k financím, musejí dodat informace, které dříve nikdo nevyžadoval: uhlíkovou stopu, plán dekarbonizace, míru recyklace, sociální dopady apod..

Banky mezitím zveřejňují vlastní nefinanční reporty – například Komerční banka ve své nejnovější zprávě ukazuje, na co se bude ESG hledáček soustředit v roce 2025. Chce více informací, detailnější analýzy, větší transparenci. To je legitimní – ale má to háček: sběr a poskytování těchto dat něco stojí.

Malé a střední firmy, které zatím nepodléhají přímým požadavkům směrnice CSRD, jsou najednou pod tlakem „měkké regulace“: banky i velcí odběratelé po nich chtějí ESG informace dřív, než jim to přikáže zákon. Často bez kompenzace. A právě zde vyvstává zásadní otázka: Kdo platí za data, která generují hodnotu pro někoho jiného?

Nefinanční reporting není jen položka na papíře. Vyžaduje čas, know-how, IT systémy, někdy i externí sporadenské služby. Pokud banky tato data využívají k řízení vlastních rizik, tvorbě vlastních produktů nebo lepší image, měly by zvážit férový přístup: poskytnutá data = přímá nebo nepřímá odměna.

Téma „data justice“ (spravedlnost v přístupu k datům) se zatím řeší hlavně v souvislosti s platformami a technologickými firmami. Možná je čas ho otevřít i ve světě financí. Pokud jsou data novou ropou, není v pořádku, aby těžba byla povinná – a zadarmo – pro všechny mimo těžaře.

Související:

Zelené úvěry či kyberbezpečnost. Komerční banka v novém reportu ukazuje, na co se zaměří