Ministerstvo průmyslu a obchodu uzavřelo v polovně června s Asociací poskytovatelů energetických služeb dobrovolnou dohodu o spolupráci v oblasti snižování energetické náročnosti a dosahování úspor energie.

Ministerstvo průmyslu a obchodu má zájem vytvářet legislativní podmínky, motivovat a metodicky vést ostatní subjekty ve státním sektoru k využívání projektů, při nichž jsou poskytovány energetické služby se zaručeným výsledkem (uplatnění metody EPC). Asociace bude uplatňovat v rámci realizovaných projektů vyspělé technologické postupy s vysokou účinností a bude mít zájem poskytovat informace o velikosti dosažených úspor u realizovaných projektů EPC.

Kromě jiného dohoda přispěje k plnění cíle v oblasti zvýšení objemu dosahovaných úspor energie podle článku 7 směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti. Plnění cíle je dosahováno formou alternativního schématu prostřednictvím tzv. politických opatření, mezi která patří kromě dotačních programů také dobrovolné dohody mezi státními a privátními subjekty.

Dokument ke stažení:

Dobrovolná dohoda o spolupráci mezi MPO a APES

Nový zákon o odpadech dostane vláda k projednání s téměř se 70 rozpory, které uvádíme níže včetně vyjádření Ministerstva životního prostředí a přehledu změn oproti platnému zákonu. Na konci článku si můžete stáhnout aktuální znění návrhu zákona včetně platného znění zákona s vyznačenými změnami. Připomínáme, že platný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech řídí odpadové hospodářství v ČR již téměř 15 let. Oblast odpadového hospodářství nebude napříště předmětem jediného zákona, ale bude rozdělena, a to na zákon o odpadech a zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností.

Oproti platnému zákonu obsahuje předkládaný návrh změny zejména v těchto oblastech:

• poplatek za ukládání odpadů na skládku – navržené změny jsou jak věcného, tak procesního charakteru (plátcem poplatku bude provozovatel skládky, který je povinen poplatek od původce odpadu jako poplatníka vybrat a odvést jej správci poplatku, nově jsou rozvrstveny výše jednotlivých dílčích poplatků, správu poplatku budou vykonávat Státní fond životního prostředí a celní úřad jako správce placení, s tím, že správa poplatku se v plném rozsahu řídí daňovým řádem);

• poplatek za komunální odpad – nově bude tato problematika upravena pouze v zákoně o místních poplatcích (novela tohoto zákona zpracovaná v součinnosti s Ministerstvem financí je k návrhu připojena), obec si může zvolit buď poplatek za systém nakládání s komunálním odpadem, který je založen na obdobném principu jako rušený poplatek podle § 10b zákona o místních poplatcích, nebo poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, jenž je naopak založen na skutečném množství vyprodukovaného odpadu, který byl odložen do sběrných nádob nebo na určená místa, případně za kapacitu sběrných prostředků na poplatkové období;

• provoz zařízení pro nakládání s odpady – sběrny odpadu budou muset vybavit prostory zařízení kamerovým systémem a uchovávat záznam po stanovenou dobu;

• povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s odpady – zejména s ohledem na nutnost zajištění pravidelné revize povolení k provozu zařízení je stanovena maximální doba, po které musí provozovatel provést tuto revizi (6 let), jinak povolení zanikne; pro provoz mobilního zařízení k úpravě nebo využití odpadu na celém území ČR bude povolení vydáváno na dobu určitou (nejdéle 6 let), povolení provozu zařízení bude vydáváno v rozsahu katalogu zařízení (příloha č. 1), který umožňuje na rozdíl od dosavadní právní úpravy jednoznačně rozlišit celkové množství a rozmístění jednotlivých typů zařízení na území České republiky;

• sběr odpadu - zpřísňuje se sběr odpadu pomocí mobilních zařízení, a to na základě skutečnosti, že není možné zkontrolovat, zda provozovatel mobilního zařízení přijaté odpady dále předal legálním způsobem, nebo se jich nelegálně zbavil, odpad může nově být uložen v mobilním zařízení ke sběru pouze po dobu přepravy do zařízení, nejdéle však po dobu 48 hodin a odpady z mobilního zařízení ke sběru nesmí být předávány do jiného mobilního zařízení;

• základní ustanovení – podrobnější vymezení čtyř postupů, kterými je možno určit, že odpad přestane být odpadem;

• řešení problematiky nelegálně soustředěného odpadu (tzv. černých skládek) – návrh vychází z ústavně zakotveného principu vlastnictví zavazuje (čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a stanoví postup pro zjištění osoby odpovědné za nelegálně soustředěný odpad a pro zajištění, aby byl odpad odklizen a předán do zařízení určeného pro nakládání s odpady, současně předkladatel počítá s řešením problematiky tzv. černých skládek pomocí nelegislativních nástrojů (danou problematiku bude možné řešit v rámci Programu MŽP, prostřednictvím konkrétních výzev národního programu životního prostředí, administrovaného Státním fondem životního prostředí);

• obchodování s odpady – bude předmětem samostatného povolení s tím, že tuto činnost budou moci provádět nejen subjekty, které jsou provozovateli zařízení určeného pro nakládání s odpady.

Návrh je předkládán s rozpory s následujícími připomínkovými místy:

Ministerstvem vnitra
Rozpor ohledně požadavku Ministerstva vnitra, aby rozsah zajištění míst pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu byl stanoven přímo v zákoně o odpadech.

Vyjádření MŽP: S ohledem na rozsah zákona není možné vyhovět, zároveň ministerstvo již v minulosti avizovalo, že bude požadavky na rozsah pravidelně revidovat a to není na úrovni zákona vhodné. Text byl upraven tak, aby neobsahoval povinnost obce zahrnout požadavky prováděcí vyhlášky do obecně závazné vyhlášky.

Ministerstvem průmyslu a obchodu
Rozpor ohledně povinnosti původce odpadu mít zajištěno další nakládání s odpady, které produkuje.

Vyjádření MŽP: Tuto povinnost má již podle současného zákona. Jedná se o jediný nástroj, jak mohou obce kontrolovat, zda původci odpadů nevyužívají obecní systém nelegálně. Zároveň tato povinnost zajišťuje, že odpady budou předány do povolených zařízení a bude tak zajištěna ochrana životního prostředí. Navíc by akceptováním této připomínky vznikl rozpor se Svazem měst a obcí ČR.

Rozpor ohledně povinnosti poskytovat za převzaté odpady úhradu.

Vyjádření MŽP: Tato povinnost vyplývá z definice v rámcové směrnici o odpadech. Obchodníkem je ten, kdo nakupuje a prodává. Nemůže tedy odpady přijímat bezplatně.

Ministerstvem financí
Rozpor ohledně požadavku, aby dopad v platové oblasti státních rozpočtů budoucích let v dotčených kapitolách jako celku byl neutrální.

Vyjádření MŽP: Tomuto požadavku není možné vyhovět, protože zákon zavádí nová řízení, která umožňují po původní formální transpozici rámcové směrnice fungování některých jejich institutů tak, aby v praxi nepřinášely problémy a existovala jistota povinných osob ohledně obsahu jejich zákonných povinností.

Ministerstvem zemědělství
Rozpor ohledně odpadů soustředěných mimo místa k tomu určená.

Vyjádření MŽP: Ministerstvo zemědělství požaduje zrušit možnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností uložit vlastníkovi pozemku, zabezpečit ho před dalším návozem nelegálně soustředěného odpadu. Předkladatel stanovil tuto povinnost v souladu s věcným záměrem a ústavním principem „vlastnictví zavazuje“. Zrušení povinnosti by znamenalo absenci řešení problému černých skládek.

Úřadem vlády ČR – Vedoucím úřadu vlády

Rozpor ohledně úpravy tzv. recyklační slevy.

Vyjádření MŽP: Poplatky jsou nastaveny tak, aby došlo k jednoznačnému odklonu od skládkování. Cílem je odklonit pokud možno všechny využitelné odpady od skládkování, nikoliv pouze jejich část. Byla zavedena recyklační sleva pro poplatníka, který předal k recyklaci alespoň podíl z celkové produkce komunálního odpadu papíru, plastů, skla a kovů a současně předal k recyklaci alespoň podíl z celkového množství komunálního odpadu.

Rozpor ohledně přístupu ke statistice odpadového hospodářství.

Vyjádření MŽP: Přístup spočívající ve vypuštění všech ustanovení, která se
dotýkají působnosti ČSÚ, byl dohodnut mezi ministrem životního prostředí a předsedkyní ČSÚ. Akceptováním připomínky by tedy vznikl rozpor s Českým statistickým úřadem.

Svazem měst a obcí ČR (dále jen „SMOČR“)

Rozpor ohledně odpovědnosti původce odpadu až do konečného zpracování odpadu.

Vyjádření MŽP: Tuto připomínku není možné akceptovat, tento přístup byl odmítnut již v rámci MPŘ k věcnému záměru. Navíc by akceptování této připomínky způsobilo rozpor s Ministerstvem průmyslu a obchodu, Svazem průmyslu a dopravy a Unií zaměstnavatelských svazů.

Rozpor ohledně možnosti občanů předávat odpad mimo odpadové hospodářství obce.

Vyjádření MŽP: V tomto ohledu se postavení občana a jeho možnosti nijak nemění od stávajícího zákona o odpadech. Tento přístup by znamenal zákaz pro fyzické nepodnikající osoby předávat odpad do jakéhokoliv povoleného odpadového zařízení, které není součástí obecního systému. Fakticky je tak zakázáno občanům nakládat se svým majetkem, přičemž potenciálně zakázaný způsob nakládání nemůže žádným způsobem ohrozit životní prostředí. Při předložení návrhu zákazu výkupu odpadů od fyzických osob v Senátu Parlamentu České republiky, který požadované širší omezení fakticky zahrnuje, byla Ústavně-právním výborem Senátu vznesena pochybnost nad ústavností takového omezení a tento přístup byl odmítnut.

Rozpor ohledně možnosti převedení povinností podle zákona o odpadech na dobrovolný svazek obcí podle zákona o obcích a nastavení povinností v zákoně ve vztahu k takovému svazku.

Vyjádření MŽP: V návrhu je jednoznačně uvedeno, že obec může povinnosti plnit prostřednictvím takového svazku. Jedná se o systém, který funguje již v současné době. Nicméně povinnosti a odpovědnost za jejich plnění je vztažena na obec. Součástí obecního sytému je obecně závazná vyhláška, kterou se systém stanoví, a dále obecně závazná vyhláška, kterou se stanoví poplatek, ze kterého se systém financuje. Bez přenosu těchto pravomocí na svazek není možné přenést veškerá práva a povinnosti na svazek. Pokud mají mít práva a povinnosti obcí obecní svazky, jedná se o zásah do nastavení systému samosprávy v České republice a nemůže být upraven pouze na úrovni zákona o odpadech, ale musí jít o systémovou změnu v podstatě na úrovni Ústavy.

Rozpor ohledně sazeb pro jednotlivé dílčí základy poplatku za ukládání odpadů na skládku uvedeným způsobem.

Vyjádření MŽP: Na základě připomínkového řízení byl výrazně snížen poplatek za ukládání nebezpečných odpadů na skládku. U komunálního odpadu bylo navíc umožněno při splnění ne velmi náročných recyklačních cílů s velmi pozvolným nárůstem ukládat za stávající částku 500 Kč.

Rozpor týkající se požadavku zavést povinnost distributora tiskovin a letáků, sbíraných v systémech obcí, uzavřít na základě žádosti obce smlouvu o úhradě nákladů za třídění tiskovin, jelikož obaly tvoří jen cca 40 % odděleně sbíraného papíru.

Vyjádření MŽP: Toto jde výrazně nad rámec původního návrhu. Akceptování této připomínky by navíc způsobilo rozpor s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Svazem průmyslu a obchodu.

Rozpor ohledně požadavku SMOČR zavést definici využitelného odpadu.

Vyjádření MŽP: V návrhu je slovo využitelný odpad použito pouze v názvu dílčího poplatku za ukládání odpadů na skládku, zároveň se zde jednoznačné odkazuje na to, že se jedná o odpady vymezené v § 30 odst. 1, který stanovuje jednoznačná kvalitativní kriteria určující to, na jaký odpad se toto ustanovení vztahuje.

Rozpor ohledně toho, že není připraveno paragrafové znění vyhlášky stanovující podmínky provozu komunitní kompostárny.

Vyjádření MŽP: Připomínkovým místům byly předloženy teze prováděcích právních předpisů, které jsou v souladu s Legislativními pravidly vlády předkládány jako součást materiálu (č. VIII). MŽP na paragrafovém znění prováděcích právních předpisů pracuje, tyto předpisy budou předmětem mezirezortního připomínkového řízení.

Rozpor týkající se dělení výnosu poplatku za ukládání odpadů na skládku.

Vyjádření MŽP: SMOČR požaduje, aby byla část prostředků poskytována krajům. Vhodnější je přístup, kdy příjemcem je (s výjimkou kompenzace pro obec, na jejímž území se skládka nachází) Státní fond životního prostředí, který tyto prostředky bude přerozdělovat formou dotací do odpadového hospodářství v ČR. Kraje můžou ve svých plánech stanovit pravidla pro přidělování dotací z veřejných prostředků, kterými se budou tyto dotace řídit. Kraje tak fakticky mohou ovlivnit rozdělování těchto prostředků na svém území, zároveň je zaručena jednotná správa těchto prostředků.

Rozpor týkající se horní hranice poplatků za komunální odpad.

Vyjádření MŽP: Horní hranice poplatků je natavena výše, než je v současné době výše průměrných nákladů obcí na jejich odpadové hospodářství a téměř dvakrát výše než je průměrná výše poplatku, kterou obce v současné době nastavují.

Sdružením místních samospráv
Rozpor ohledně povinnosti obcí zveřejňovat informace o odpadovém hospodářství v obci, protože tato data jsou velmi často již veřejně přístupná.

Vyjádření MŽP: Pokud jsou tyto informace v některých obcích přístupné, má taková obec tuto povinnost již splněnou a nemusí zavádět nic nového. Tento přístup má zajistit transparentní hospodaření obcí s odpady a zvýšit povědomí občanů o fungování obecního systému a jeho nákladů.

Krajským úřadem Jihomoravského kraje
Rozpor ohledně problematiky ochrany obchodního tajemství (technologie popsané v provozním řádu zařízení) při zasílání rozhodnutí účastníkům řízení.

Vyjádření MŽP: Tato otázka je řešena obecnými pravidly ochrany obchodního tajemství, stejná otázka se vyskytuje prakticky ve všech povolovacích řízeních podle celé řady dalších předpisů, tuto otázku není nezbytné řešit samostatně v zákoně o odpadech.

Rozpor týkající se toho, že v návrhu není řešen případ, kdy jsou rozhodnutí stavebního úřadu nahrazována rozhodnutími speciálních stavebních úřadů. A není řešena otázka spolupráce správních orgánů. 

Vyjádření MŽP: Vzhledem k tomu, že i když se jedná o rozhodnutí speciálního stavebního úřadu, je možné takové rozhodnutí podřadit pod rozhodnutí vyjmenovaná v návrhu. Na spolupráci správních orgánů se vztahují obecná pravidla dle § 8 správního řádu.

Rozpor ohledně změny správy poplatku za ukládání odpadů na skládku.

Vyjádření MŽP: Provázání správy poplatku s daňovým řádem přináší správci poplatku komplexní systém nástrojů pro výběr poplatku a sankcionování jeho neodvedení. Stanovení jednoho správce daně by mělo zaručit efektivní výběr daně a sjednocení přístupu ke všem plátcům v celé ČR.

Krajským úřadem Moravskoslezského kraje.

Rozpor ohledně hrazení nákladů, vzniklých na základě rozhodnutí provést využití nebo odstranění odpadu, krajským úřadem nebo obecním úřadem obce s rozšířenou působností.

Vyjádření MŽP: Obecní úřad má tuto možnost, včetně povinnosti uhradit takové využití nebo odstranění, kdy následně vymáhá náklady po osobě, která je za odpad odpovědná, již ve stávajícím zákoně a je využívána velmi zřídka. Rozšíření dává krajskému úřadu pouze možnost takový přístup využít, tedy záleží na krajském úřadu, zda tak bude postupovat či nikoliv.

Rozpor ohledně kontroly krajských plánů odpadového hospodářství ze strany ministerstva.

Vyjádření MŽP: Krajské plány odpadového hospodářství musí být v souladu se zákonem a Plánem odpadového hospodářství České republiky. Je nezbytné zajistit naprostý soulad těchto dokumentů a to zejména k zahrnutí všech požadavků vyplývajících z evropských předpisů, protože na obsahu krajských plánů odpadového hospodářství je závislé čerpání dotačních prostředků z evropských fondů.

Rozpor ohledně změny zákona o místních poplatcích, kdy kraj požaduje, aby mohl být poplatník v případě vlastnictví více nemovitostí zpoplatněn vícekrát. 

Vyjádření MŽP: Ministerstvo financí, které je gestorem zákona o místních poplatcích, nepovažuje takový přístup za vhodný. Akceptování této připomínky by navíc způsobilo rozpor s Krajským úřadem Olomouckého kraje.

Rozpor týkající se dělení výnosu poplatku za ukládání odpadů na skládku.

Vyjádření MŽP: Krajský úřad stejně jako SMOČR požaduje, aby byla část prostředků poskytována krajům. Vhodnější je přístup, kdy příjemcem je (s výjimkou kompenzace pro obec, na jejímž území se skládka nachází) Státní fond životního prostředí, který tyto prostředky bude přerozdělovat formou dotací do odpadového hospodářství v ČR. Kraje můžou ve svých plánech stanovit pravidla pro přidělování dotací z veřejných prostředků, kterými se budou tyto dotace řídit. Kraje tak fakticky mohou ovlivnit rozdělování těchto prostředků na svém území, zároveň je zaručena jednotná správa těchto prostředků.

Rozpor týkající se požadavku krajského úřadu zachovat stávající možnost výběru úhrady za komunální odpad prostřednictvím smlouvy.

Vyjádření MŽP: Tento přístup byl odmítnut při projednávání věcného záměru Legislativní radou vlády. Důvodem je, že neexistuje povinnost občana takovou smlouvu uzavřít, přičemž na druhé straně existuje povinnost obce zajišťovat nakládání s jeho odpady.

Rozpor týkající se požadavku krajského úřadu zachovat stávající poplatek podle zákona o místních poplatcích.

Vyjádření MŽP: Konstrukce a správa poplatku je přizpůsobena daňovému řádu, jinak poplatek odpovídá stávající právní úpravě. Jsou navržena přechodná ustanovení, která umožňují plynulý přechod mezi stávající a novou právní úpravou.

Krajským úřadem Karlovarského kraje
Rozpor ohledně nepřihlížení k existujícímu rozhodnutí v pochybnostech, zda je věc odpadem, při přeshraniční přepravě.

Vyjádření MŽP: S ohledem na Nařízení 1013/2006 je třeba přihlížet k nejpřísnějšímu hodnocení příslušných orgánů jednotlivých států, na jejichž území se přeprava odehrává. Není proto možné přihlížet k národnímu rozhodnutí. Takový přístup by mohl pro Českou republiku vést k porušení předpisů Evropské unie. Krajský úřad argumentuje porušením zásady ochrany práv nabytých v dobré víře. To je nutné zcela odmítnout. Rozhodnutí v pochybnostech je pouze deklaratorní. Zároveň, pokud je zákonem stanoveno, že se rozhodnutí nepoužije, není zřejmé, proč by měla být tato osoba v dobré víře.

Magistrátem Hlavního města Prahy
Rozpor ohledně povinnosti krajského úřadu zajistit bezpečné uskladnění odpadů v případě nedokončené přeshraniční přepravy.

Vyjádření MŽP: Uskladnění odpadu z nedovolené přepravy v naléhavém případě je objektivní nutností. V tomto případě neexistuje vhodnější orgán, který by tuto agendu mohl zajistit. Krajské úřady, které vydávají souhlasy k provozování zařízení, jsou proto nejvhodnějším orgánem veřejné správy, který uskladnění odpadu v oprávněném zařízení může v naléhavém případě zajistit.

Krajským úřadem Pardubického kraje

Rozpor ohledně požadavku krajského úřadu, aby měl obecní úřad obce s rozšířenou působností povinnost nikoliv možnost předat odpady k využití nebo zpracování při ohrožení životního prostředí. 

Vyjádření MŽP: Jedná se o úpravu již stávajícího zákona. Není vhodné to nijak měnit, protože existují i řešení podle jiných zákonů na ochranu životního prostředí, přičemž by existovala povinnost postupovat podle zákona o odpadech. Mimo to musí obecní úřad obce s rozšířenou působností vyhodnotit, zda má na takový postup dostatek finančních prostředků.

Krajským úřadem Olomouckého kraje
Rozpor ohledně změny zákona o místních poplatcích, kdy kraj požaduje, aby byl poplatník v případě vlastnictví nemovitosti zpoplatněn pouze jednou. 

Vyjádření MŽP: Dle předkladatele i Ministerstva financí jako gestora zákona o místních poplatcích to z návrhu vyplývá.

Svazem průmyslu a dopravy ČR (dále jen „SPČR“)
Rozpor ohledně kompetencí při rozhodování v pochybnostech, zda movitá věc je odpadem.

Vyjádření MŽP: Hlavním důvodem nové úpravy v předloženém návrhu bylo snížení procesních nákladů jak na straně vlastníků odpadu, tak na straně správních orgánů. Kdy bylo o předběžné otázce, zda je věc odpadem, nezbytné vést samostatné řízení ze strany krajského úřadu. Podle návrhu upraveného po MPŘ rozhodne samostatným výrokem o této otázce úřad, který vede řízení, ve kterém tato otázka vyvstala. Dojde k snížení případů, o kterých rozhodují kraje, které budou moci uvolněné kapacity věnovat agendě povolení, že věc přestává být odpadem a kontrolní a sankční činnosti.

Rozpor týkající se požadavku SPČR řešit problematiku odpadů s obsahem přírodních radionuklidů v samostatném zákoně.

Vyjádření MŽP: Navržená úprava zpřehledňuje v současné době nejasné nakládání s těmito odpady. Návrh umožňuje nakládání s těmito odpady v klasickém odpadovém režimu, samozřejmě za specificky stanovených podmínek. Akceptování připomínky by navíc způsobilo rozpor se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost.

Rozpor nastavení způsobu výběru poplatku za ukládání odpadů na skládku.

Vyjádření MŽP: V původním návrhu byl navržen jako plátce poplatku provozovatel skládky. SPČR a další připomínková místa argumentovala, že se jedná o odklon od zásady „znečišťovatel platí“. V návaznosti na tyto připomínky byl návrh upraven tak, že poplatníkem je původce odpadu a plátcem provozovatel skládky. Tento systém je velmi vhodný z hlediska správy poplatku a odpovídá existujícím daňovým nástrojům například dani z přidané hodnoty.  SPČR nyní požaduje návrat k velmi složitému systému nastavenému dosavadním zákonem o odpadech. Tento sytém je již překonaný a neodpovídá daňovému řádu.
    
Rozpor ohledně požadavku SPČR, aby bylo stanoveno, že ve vymezených případech má krajský úřad možnost nikoliv povinnost odebrat povolení provozu zařízení.

Vyjádření MŽP: Jedná se o stávající právní úpravu, k jejíž aplikaci dochází velmi zřídka. Navrhovaná úprava pouze znejistí adresáty právní normy a má velký korupční potenciál.

Rozpor ohledně horního limitu sankcí ukládaných podle předkládaného zákona o odpadech.

Vyjádření MŽP: Navržená výše odpovídá stávajícímu zákonu o odpadech. Ke změně oproti současné právní úpravě není důvod. Správní orgán je vždy limitován okolnostmi daného případu a mírou ohrožení životního prostředí.

Rozpor ohledně vykazování odpadu za provozovny.

Vyjádření MŽP: Jedná se o stávající přístup, který umožňuje kontrolu skutečného nakládání s odpady. Sběr dat podle provozoven poskytuje informace o skutečné prostorové produkci odpadu. Což je důležité jednak z hlediska kontroly a dále s ohledem na možnost jakéhokoliv plánování v odpadovém hospodářství a nastavování dotačních programů. Opuštěním tohoto přístupu by nebylo možné plnit povinnosti podle čl. 34 a 36 rámcové směrnice a v případě nebezpečných odpadů by došlo k přímému porušení čl. 35.

Rozpor ohledně úpravy povinností k zařízením obsahujícím PCB.

Vyjádření MŽP: Návrh byl na základě připomínek upraven, dále jej není dle názoru předkladatele nezbytné upravovat.

Unií zaměstnavatelských svazů (dále jen „UZS“)
Rozpor ohledně vztahu návrhu zákona k cirkulační ekonomice.

Vyjádření MŽP: Předložený návrh v rozporu s navrženým oběhovým balíčkem není. Nejdůležitější cíle obsažené v současném návrhu změn směrnic jsou v návrhu zákona zahrnuty. I kdyby došlo v průběhu projednávání změn směrnic k jejich změně, nebude nezbytná žádná změna zákona, pouze půjde nahradit navržené cíle cíly přijatými, protože taková změna nemůže mít vliv na to, jak je zákon vystaven, a jaké jsou v něm navrženy nástroje. Pokud by se začal připravovat zcela nový zákon, tak se transpozice zcela jistě nestihne.

Rozpor ohledně metodického řízení krajských úřadů ze strany MŽP.

Vyjádření MŽP: MŽP vykonává vrchní státní dozor v oblasti odpadového hospodářství a metodické vedení dlouhodobě zajišťuje.

Rozpor ohledně kompetencí při rozhodování v pochybnostech, zda movitá věc je odpadem.

Vyjádření MŽP: Hlavním důvodem nové úpravy v předloženém návrhu bylo snížení procesních nákladů jak na straně vlastníků odpadu, tak na straně správních orgánů. Kdy bylo o předběžné otázce, zda je věc odpadem nezbytné vést samostatné řízení ze strany krajského úřadu. Podle návrhu upraveného po MPŘ rozhodne samostatným výrokem o této otázce úřad, který vede řízení, ve kterém tato otázka vyvstala. Dojde k snížení případů, o kterých rozhodují kraje, které budou moci uvolněné kapacity věnovat agendě povolení, že věc přestává být odpadem a kontrolní a sankční činnosti.

Rozpor ohledně okamžiku přechodu odpadu na věc, která není odpadem.

Vyjádření MŽP: Okamžik přesunu odpadu od provozovatele zařízení k další osobě je pro konec odpadu stanoven i v evropských nařízeních, rozdílný přístup v národní úpravě by nastavoval pro každý druh odpadu jiná pravidla, což je zcela neodůvodněné. Zároveň je navržený přístup nejméně sporný a nejlépe kontrolovatelný.

Rozpor ohledně školního sběru.

Vyjádření MŽP: Návrh nastavuje pravidla pro sběr odpadů ve školách, což je stávající praxe velmi důležitá z hlediska osvěty, která však v současné době probíhá na hraně platného práva. UZS možnost provádění školního sběru odmítá. Taková připomínka je pro předkladatele neakceptovatelná, protože školní sběr je nejdůležitějším prvkem v osvětě nakládání s komunálním odpadem a zároveň má v řadě případů charitativní charakter.

Rozpor ohledně doby, po kterou je možné vykonávat sběr odpadu bez povolení ke skladování.

Vyjádření MŽP: O sběr odpadu, aniž by docházelo ke skladování, se jedná, pokud uložení v zařízení nepřesáhne dobu 9 měsíců. Pokud bude v zařízení ke sběru nezbytné uložit odpady po delší dobu, může být zároveň povoleno jako zařízení ke skladování. Tento přístup vyjasňuje vztah zařízení ke sběru odpadů ke kategoriím zařízení podle zákona o integrované prevenci. Evropské předpisy neznají zařízení ke sběru, a tak je nezbytné vymezit jednoznačně, kdy musí být zařízení ke sběru zároveň zařízením ke skladování odpadu.

Rozpor ohledně doby, po kterou může být odpad uložen v zařízení k úpravě, využití nebo odstranění mimo technologii.

Vyjádření MŽP: V zařízení, kde mohou být uloženy odpady, aniž by docházelo ke skladování, se jedná, pokud uložení v zařízení nepřesáhne dobu 9 měsíců. Pokud bude v zařízení nezbytné uložit odpady po delší dobu, může být zároveň povoleno jako zařízení ke skladování. Tento přístup umožňuje, aby zařízení, kde jsou odpady umístěny tak, aby mohly být postupně zpracovávány v technologii zařízení, nemuselo být vždy zároveň zařízením ke skladování odpadů, vyjasňuje se tak vztah ke kategoriím zařízení podle zákona o integrované prevenci.

Rozpor ohledně definic skladování a druhotné suroviny.

Vyjádření MŽP: Dle MŽP definice skladování byla dostatečně upravena. Jiné řešení definice druhotné suroviny by navíc způsobilo rozpor s jinými připomínkovými místy.

Rozpor ohledně možnosti přenesení postavení původce na další osoby kromě vlastníka nemovitosti v případě komunálních a obalových odpadů v nemovitosti.

Vyjádření MŽP: Přenesení odpovědnosti původce na správce nemovitosti by mohlo mít za následek obcházení povinností původců. Správcem by mohl být kdokoliv. Lze předpokládat, že takový přístup by rovněž mohl být identifikován jako rozpor s evropskými předpisy.

Rozpor ohledně přechodu vlastnictví při zpracování odpadu.

Vyjádření MŽP: Zcela zamezit možnosti ponechání vlastnictví osobě, která odpad do zařízení předává, by zbytečně komplikovalo řadu v současné době běžných postupů. A zároveň by zbytečně bez vlivu na ochranu životního prostředí zasahoval do vlastnického práva.

Rozpor ohledně identifikace fyzické osoby, která předává odpad do zařízení.

Vyjádření MŽP: Navrhované ustanovení je již součástí stávající právní úpravy. Důvodem pro jeho zavedení byla eliminace možnosti zneužívání statutu právnické osoby fyzickými osobami při výkupu kovů.

Rozpor ohledně změn provozního řádu v důsledku změny právního předpisu.

Vyjádření MŽP: Předkladatel trvá na nezbytnosti souladu povolení včetně provozního řádu s platným právem.

Rozpor ohledně možnosti krajského úřadu vázat udělení povolení k obchodování s odpady na podmínky.

Vyjádření MŽP: S ohledem na skutečnost, že se jedná o nový institut, je nezbytné ponechat správním orgánům možnost stanovit doplňující podmínky fungování obchodování s odpady. Zároveň možnost stanovování podmínek je vázána pouze na ochranu životního prostředí.

Rozpor ohledně požadavku SPČR, aby bylo stanoveno, že ve vymezených případech má krajský úřad možnost nikoliv povinnost odebrat povolení provozu zařízení.

Vyjádření MŽP: Jedná se o stávající právní úpravu, k jejíž aplikaci dochází velmi zřídka. Navrhovaná úprava pouze znejistí adresáty právní normy a má velký korupční potenciál.

Rozpor ohledně obsahu prováděcích předpisů.

Vyjádření MŽP: Připomínkovým místům byly předloženy teze prováděcích právních předpisů, které jsou v souladu s Legislativními pravidly vlády předkládány jako součást materiálu (č. VIII). MŽP na paragrafovém znění prováděcích právních předpisů pracuje, tyto předpisy budou předmětem mezirezortního připomínkového řízení.

Rozpor ohledně parametrů odpadů, které bude zakázáno ukládat na skládku.

Vyjádření MŽP: Cílem předkladatele je zajistit, aby se na skládky odpadů nedostávaly využitelné odpady, proto je nezbytné zajistit buď jejich přímé využití, nebo nějakou formu dotřídění.

Rozpor ohledně institutu obchodníka s odpady.

Vyjádření MŽP: Tento institut v této podobě předvídá rámcová směrnice. Akceptování připomínky by navíc vedlo k rozporu s Ministerstvem průmyslu a obchodu.

Rozpor ohledně nových informačních povinností pro obce.

Vyjádření MŽP: Informování má jednak motivovat občany k efektivnímu třídění odpadů, a jednak zajišťuje kontrolu financování systému a efektivního nákupu odpadových služeb.

Rozpor ohledně odstraňování infekčního odpadu.

Vyjádření MŽP: Akceptováním připomínky by vznikl rozpor s Ministerstvem zdravotnictví.

Rozpor ohledně prokazování plnění cílů právnických a podnikajících fyzických osob zapojených do systému obce.

Vyjádření MŽP: Povinnost plnit cíle má v případě zapojení původců obec.

Rozpor ohledně obsahu závazných částí POH.

Vyjádření MŽP: Navržený text vyplývá z požadavků na obsah POH vymezených rámcovou směrnicí.

Rozpor ohledně zpoplatňování TZS a „neodpadního materiálu“.

Vyjádření MŽP: V návaznosti na připomínky byl předložen nový návrh struktury poplatků za ukládání odpadů na skládku, kde se nepracuje se zpoplatněním TZS (do úrovně 25%). Byl zaveden poplatek ve výši 45 Kč za ukládání tzv. technologického odpadu na skládky.

Rozpor ohledně výše zpoplatnění zbytkového odpadu.

Vyjádření MŽP: Tento poplatek je důležitý z hlediska prevence. Na základě jednání byl poplatek za ukládání zbytkového odpadu na skládky výrazně snížen.

Rozpor ohledně příjemce poplatku za ukládání odpadů na skládku.

Vyjádření MŽP: Pokud by příjemcem byla pouze obec, na jejímž území skládka leží, nebyla by nijak motivovaná změnit způsob nakládání s odpadem.

Rozpor ohledně příslušnosti krajských úřadů k povolování obchodování s odpady

Vyjádření MŽP: Dle názoru předkladatele je krajská úroveň pro povolování obchodování dostačující.

Rozpor ohledně povinnosti pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí.

Vyjádření MŽP: Obdobné pojištění je poskytováno v rámci působnosti zákona o haváriích, nehrozí tedy nepřipravenost modifikovat tento produkt pro potřeby zákona o odpadech. Lhůta pro uzavření pojištění je dostatečná.

Rozpor ohledně seznamu zařízení v příloze č. 3.

Vyjádření MŽP: Návrh vychází z podkladu Svazu průmyslu a dopravy. Na základě jednání byl předložen nový návrh přílohy č. 3.

Rozpor ohledně výše poplatků za skládkování.

Vyjádření MŽP: Poplatky jsou nastaveny tak, aby došlo k jednoznačnému odklonu od skládkování již před samotným zákazem skládkování.

Rozpor ohledně povinnosti provozovatele zařízení předložit kopii smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí.

Vyjádření MŽP: Bylo přislíbeno v rámci vypořádávání MPŘ. Během jednání k tomuto řešení žádné připomínkové místo nevzneslo připomínky.

Rozpor ohledně povinnosti provozovatele zařízení hlásit obci druh a množství převzatého odpadu od fyzických osob.

Vyjádření MŽP: Toto ustanovení je nezbytné pro zajištění plnění cílů obcí. Obce potřebují informace o množství vyprodukovaného odpadu na jejich území.

Rozpor ohledně možnosti obce plnit povinnosti prostřednictvím svazku obcí.

Vyjádření MŽP: Toto je možné již podle současné právní úpravy, podle zákona o obcích, návrh tento přístup nijak nemění, pouze je v zákoně výslovně uvedeno, že tak obce tento přístup mohou využívat.

Rozpor ohledně povinností, které se nevztahují na provozovatele zařízení určeného pro nakládání s odpady, které je součástí obecního systému nakládání s komunálním odpadem.

Vyjádření MŽP: Jedná se o sběrné dvory v systému obce, které přebírají komunální odpad od občanů bezúplatně, není tedy důvod pro plnění těchto povinností.

Hospodářská komora České republiky vyslovila nesouhlasné stanovisko k následujícímu:
 
Nesouhlas s řešením ohledně kompetencí při rozhodování v pochybnostech, zda movitá věc je odpadem.

Vyjádření MŽP: Hlavním důvodem nové úpravy v předloženém návrhu bylo snížení procesních nákladů jak na straně vlastníků odpadu, tak na straně správních orgánů. Kdy bylo o předběžné otázce, zda je věc odpadem, nezbytné vést samostatné řízení ze strany krajského úřadu. Podle návrhu upraveného po MPŘ rozhodne samostatným výrokem o této otázce úřad, který vede řízení, ve kterém tato otázka vyvstala. Dojde k snížení případů, o kterých rozhodují kraje, které budou moci uvolněné kapacity věnovat agendě povolení, že věc přestává být odpadem a kontrolní a sankční činnosti.

Nesouhlas ohledně nastavení způsobu výběru poplatku za ukládání odpadů na skládku.

Vyjádření MŽP: V původním návrhu byl navržen jako plátce poplatku provozovatel skládky. SPČR a další připomínková místa argumentovala, že se jedná o odklon od zásady „znečišťovatel platí“. V návaznosti na tyto připomínky byl návrh upraven tak, že poplatníkem je původce odpadu a plátcem provozovatel skládky. Tento systém je velmi vhodný z hlediska správy poplatku a odpovídá existujícím daňovým nástrojům například dani z přidané hodnoty.  SPČR nyní požaduje návrat k velmi složitému systému nastavenému dosavadním zákonem o odpadech. Tento sytém je již překonaný a neodpovídá daňovému řádu.

Dokument ke stažení:

ZOO_stav k 8_7_2016 (2558203)

Podle informací Evropského statistického úřadu Eurostat se produktivita zdrojů v EU zvýšila z 1,48 EUR/kg v roce 2000 na 2,0 EUR/kg v roce 2015, což je zlepšení o 35,4 %. Produktivita zdrojů ukazuje, jak efektivně se využívají přírodní zdroje a jestli je ekonomický růst v souladu s cíli v oblasti ochrany životního prostředí. Mezi jednotlivými členskými státy dosáhlo nejlepších výsledků Nizozemí, Spojené království (obě země 3,44 EUR/kg) a Lucembursko (3,39 EUR/kg), naopak na konci žebříčku se nachází Bulharsko (0,28 EUR/kg), Rumunsko (0,31 EUR/kg) a Estonsko s Lotyšskem (obě země 0,50 EUR/kg).

Dokument ke stažení:

Resource productivity in the EU up by 35% in 2015 compared with 2000

Zdroj: CEBRE, Eurostat

Evropská komise dnes spustila projekt ve spolupráci s Jižní Koreou, jehož cílem je zavést v Koreji národní systém pro obchodování s emisními povolenkami. Jedná se o první takový systém ve východní Asii. EU má již více než 10 let zkušeností s fungováním systému EU pro obchodování s emisními povolenkami, proto bude Koreji poskytovat zejména technickou asistenci. Projekt bude probíhat v následujících třech letech a mimo jiné přispěje k plnění cílů z pařížské klimatické konference OSN.

Zdroj: CEBRE

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) předložilo do připomínkového řízení návrh novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Cílem předkládaného návrhu je provést jednak transpozici revize směrnice EIA, jejíž transpoziční lhůta uplyne 16. května 2017. Zároveň jsou v návrhu obsaženy i další změny zákona, jejichž cílem je podle předkladatele zjednodušení právní úpravy. Termín pro připomínky je stanoven do 4.8.2016.

Nejdůležitějšími navrhovanými změnami vycházejícími z revize směrnice EIA jsou: zavedení definice posuzování vlivů na životní, prostředí, nová úprava výjimek z působnosti zákona EIA, změna vymezení podlimitních záměrů podléhajících procesu EIA, změny v rozsahu posuzování v procesu EIA, úprava náležitostí oznámení záměru, úprava kritérií pro zjišťovací řízení, úprava náležitostí dokumentace, úprava platnosti stanoviska EIA, zavedení mechanismu pro řešení střetu zájmů a zavedení sankcí.

Nejdůležitějšími změnami, které mají přispět ke zjednodušení právní úpravy, jsou: výrazné omezení podlimitních záměrů podléhajících procesu EIA, celková úprava přílohy č. 1 k zákonu EIA, upřesnění definice navazujících řízení, zrušení možnosti vyjadřovat se k posudku, úpravy veřejného projednání, upřesnění podmínek udělování, prodlužování a odjímání autorizace, zefektivnění mezistátního posuzování, zpřesnění pojmů v rámci strategického posuzování, zkrácení, zefektivnění a zjednodušení procesu SEA.

Další podrobnosti a dokumenty k návrhu novely zákona EIA najdete ZDE

Měla by být zavedena nová a přísnější stupnice A až G informující o energetické účinnosti domácích spotřebičů tak, aby držela krok s technologickým pokrokem, řekli poslanci Evropského parlamentu o hlasování k navrhovaným změnám.

Většina spotřebičů na trhu v současné době splňuje požadavky "třídy A", které byly poprvé stanoveny v roce 2010 a někdy jsou přidávána i označení + (A +, A ++, A +++), poukazují poslanci, kteří dále tvrdí, že stanovení přísnějších požadavků bude vytvářet pobídky k dalšímu zlepšování energetické účinnosti.

Europoslanci schválili stanovisko Parlamentu k navrhované aktualizaci 580 hlasy pro, 52 proti a 79 se zdrželo hlasovaní.

Změna značení pro existující skupiny produktů by měla být zavedena v rozmezí od 21 měsíců do 6 let (dle typu produktu) od nabytí účinnosti právního předpisu tak, aby byla zajištěna jednotná A-G stupnice. Jakákoliv budoucí změna stupnice by měla usilovat o platnost po dobu nejméně 10 let a být uplatněna, pokud se 25% výrobků prodávaných na trhu EU dostane do první třídy energetické účinnosti (A) nebo když 50% z těchto výrobků bude v horních dvou třídách energetické účinnosti A + B.

Pokud nejsou povoleny energetické třídy F a G pro určité skupiny výrobků, měly by být uvedeny na štítku v šedé barvě a stupnice A-E by měla pokrývat standardní stupnici tmavě zelené až červené barvy, dodávají poslanci.

Informace o energetické účinnosti na štítcích a reklamách

Štítek by měl obsahovat informace o třídě energetické účinnosti výrobku a jeho absolutní spotřebě v kWh zobrazené za rok nebo za "relevantní dobu," zmiňuje text.

Zkušební podmínky v reálném prostředí

Testovací metody a prostředí pro dodavatele a tržní dohledové autority by měly co nejvíce odrážet praktické využití daného produktu běžným uživatelem, říkají poslanci, kteří žádají Evropskou komisi, aby zveřejnila EU měřící a výpočetní metody ve vztahu k těmto specifickým požadavkům pro daný výrobek.

Transparentní informace o kompatibilitě pro zákazníky

Poslanci prosazují vznik databáze produktů, jejíž součástí budou webové stránky pro spotřebitele v národních jazycích, s informacemi o každém výrobku a elektronická platforma podporující činnost orgánů pro dozor nad národními trhy.

Právní předpisy o označování energetické účinnosti se vztahují na výrobky se spotřebou energie, které mají významný přímý nebo nepřímý dopad na její spotřebu.

Použité výrobky a dopravní prostředky, jejichž motory zůstávají na stejném místě během provozu, jako jsou výtahy, eskalátory a pásové dopravníky, jsou vyňaty.

Česká asociace odpadového hopsodářství (ČAOH) rekapituluje své odborné postoje k vybraným důležitým bodům obou nových odpadových zákonů. Aktuální návrh zákona o odpadech není podle asociace technologicky neutrální a řadou opatření upřednostňuje vybrané technologie na úkor technologií umístěných výše v odpadové hierarchii. ČAOH podporuje nalezení řešení, kdy bude splněn požadavek EU na omezení skládkování a nepodporuje skládkování využitelných odpadů. Asociace také uvádí, že podporuje energetické využití upravených odpadů, a to po zajištění Evropou požadované míry recyklace. V neposlední řadě ČAOH je pro intenzifikaci uličního sběru, tím pro co největší redukci množství směsného komunálního odpadu. Konkrétní postoje ČAOH k jednotlivým částem návrhu zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností najdete na webu asociace ZDE.

Výše poskytnuté podpory obnovitelným zdrojům energie (OZE) loni v Česku opět vzrostla. Meziroční nárůst byl o 7,2 procenta na 43,5 miliardy korun. Vyplývá to z aktuálních údajů Operátora trhu s elektřinou (OTE). Od roku 2006 bylo na podporu OZE v Česku vyplaceno celkem více než 205 miliard korun.

V druhé polovině loňského roku se řadu měsíců řešila výplata podpory pro letošní rok. Energetický regulační úřad (ERÚ) ji odmítal většině obnovitelných zdrojů vypsat. Argumentoval chybějícím schválením Evropské komise. Podporu nakonec úřad vypsal až na základě nařízení vlády těsně před koncem roku. Předsedkyně ERÚ Alena Vitásková následně odvolala z funkce místopředsedu úřadu pro oblast regulace Jana Nehodu, který výplatu svým podpisem v době její nepřítomnosti umožnil.

Výplatu podpory obnovitelných zdrojů energie provádí v Česku od roku 2013 OTE na základě cenového rozhodnutí ERÚ. Předtím ji vypláceli samotní distributoři elektřiny. Výše podpory vzrostla ze zhruba jedné miliardy korun vyplacené v roce 2006 na více než 40 miliard korun v letech 2014 a 2015.

Zdroj: ČTK

Chladírny a mrazírny mají v potravinářském průmyslu nezastupitelné místo. Hrají významnou úlohu mezičlánku mezi výrobou a spotřebou potravin a jsou určeny především k jejich skladování. Proto jsou na ně kladeny přísné nároky co do hygieny, zařízení a tepelně-izolačních vlastností. Jedině tak lze totiž zachovat kvalitu a zdravotní bezpečnost uskladněných výrobků. Pojďme se společně podívat na důležité normy, které se k nim vážou.

Vhodně zvolená izolace zabrání tepelným ztrátám

Již celých 23 let platí v tuzemsku norma ČSN 14 8102, která je jedním z nejzákladnějších legislativních kamenů pro oblast chladírenství a mrazírenství. Vešla v účinnost v dubnu 1993 a definuje podmínky konstrukčního řešení tepelné izolace těchto prostor. Právě vhodně zvolená a nainstalovaná tepelná izolace je pro chod chladíren a mrazíren nezbytná, protože udržuje správnou hladinu teploty, která je pro udržení kvality potravinářských produktů stěžejní. V opačném případě, pokud je izolace neadekvátní či neodborně namontovaná, dochází k tepelným ztrátám. V Česku také stále platí norma, která vznikla před rokem 1989. Ta však podle odborníků obsahuje řadu chybných nařízení, kterými se chladírny a mrazírny dodnes mylně řídí. „Podle této normy je například potřeba umístit nejsilnější tepelnou izolaci do stropu. Ve skutečnosti však chlad uniká podlahou. Proto dnes mnoho provozovatelů do podlah žádnou izolaci nedává, anebo používá polystyren, který nemá tak dobré izolační vlastnosti jako třeba sendvičové panely z polyuretanové pěny, kterou lze použít též jako stěnovou či stropní izolaci,“ vysvětluje Petr Píša, technický ředitel společnosti Frigomont, předního tuzemského výrobce chladírenské a mrazírenské techniky.

Prostory by měly zajistit regulovaný teplotní režim

Mrazírny a chladírny musejí splňovat rovněž hygienická opatření, která jsou v potravinářském sektoru obzvlášť přísná. Je totiž potřeba zachovat zdravotní nezávadnost potravin, jež se odráží především v teplotě skladování. Provozovatelé by tak měli zajistit, aby byl k dispozici adekvátní řízený teplotní režim, který jednotlivé druhy potravin vyžadují. Ten se liší v závislosti na druhu skladovaného zboží, a to i v rámci jednoho typu produktu, jak to platí například u masa. Zatímco při chlazení nesmí teplota čerstvého masa přesáhnout 7 °C, drůbeží maso vyžaduje teplotu maximálně 4 °C. Mleté maso se zase uchovává do teploty 2 °C. Ideální mikroklima pro skladování zmrazeného masa představuje teplota do −12 °C, u zvěřiny a ryb je to −30 až −35 °C. Pro mléčné výrobky je optimální teplota 2 až 8 °C, pro skladování ovoce a zeleniny by se měly využívat chladící prostory s teplotou 6 až 10 °C, v případě mrazíren pak teploty v rozmezí −18 až −23 °C. To doporučuje například norma ČSN EN 12831. Některé potraviny vyžadují také takzvané šokové zmražení či zchlazení, které více definuje vyhláška o hygienických požadavcích na stravovací služby z roku 2004. Týká se nejčastěji zchlazení uvařených pokrmů na teplotu maximálně 3 °C do 90 minut od zhotovení, respektive v případě zmrazení na teplotu −18 °C do 240 minut, čímž se eliminuje kontaminace škodlivým prostředím a množení mikroorganismů.

Materiál zařízení musí odolat korozi

V případě, že přípravna nebo bourárna masa či jiná úpravna potravin živočišného původu probíhá v místě mrazíren a chladíren, je potřeba, aby byl povrch stěn omyvatelný alespoň do výše uskladnění zboží. Omyvatelné a dezinfikovatelné by však měly být i ostatní povrchy, jako jsou podlahy a stropy. Ty by měly být navíc konstruované tak, aby udržovaly požadovanou vlhkost, ale zároveň byly dostatečně ventilovány a odváděly kondenzát vody. „Zařízení musí být též vybaveno spolehlivými přístroji a čidly pro měření, kontrolu a regulaci požadovaných podmínek a hodnot, jako jsou teploměry a vlhkoměry. Co se týče dalšího vybavení a zařízení, jako jsou kondenzační chladicí jednotky, výparníky, regály, dveřní a vratové systémy a další, to vše musí rovněž odpovídat hygienickým a provozním pravidlům. Zařízení by nemělo například nepříznivě ovlivňovat zdravotní nezávadnost potravin, materiál musí být dostatečně odolný proti korozi a snadno čistitelný a dezinfikovatelný,“ uvádí Petr Píša. Jednotlivé druhy potravin musejí být zároveň uskladněny tak, aby nedocházelo k vzájemné kontaminaci a nedotýkaly se přímo stěn nebo země, pokud nejsou podloženy paletami. Důvodem je nutná cirkulace vzduchu. Mrazící a chladící prostory by proto měly disponovat dostatečnou kapacitou, aby bylo možné potraviny oddělit a správně uchovat. V neposlední řadě by u vchodu do mrazírny a chladírny měla být k dispozici možnost řádně si očistit obuv, aby se nečistoty nezanášely dovnitř.

Evropský parlament v úterý schválil emisní limity pro stroje poháněné spalovacími motory, které nejsou určené k dopravě po silnicích, jako jsou například sekačky na trávu, buldozery či dieselové lokomotivy. Podle europoslanců zplodiny z těchto strojů zatěžují životní prostředí, a proto by se jich měla týkat podobná omezení, jaká už platí například u automobilů.

Pro nová pravidla zvedlo ruku 623 evropských poslanců, proti jich bylo 57. „Dosáhli jsme velmi pozitivní dohody, kde jde o důležitou rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a konkurenceschopností evropských firem,“ uvedla zpravodajka návrhu, italská poslankyně Elisabetta Gardiniová.

Návrh vypočítává limity emisí oxidů uhlíku, dusíku, uhlovodíků a pevných částic podle typu a výkonu motorů a také stanovuje, od kdy je mají výrobci začít uplatňovat. Konkrétní termíny jsou určeny na roky 2018 a 2019.

Podle europarlamentu mají stroje, které nejsou určené k silniční dopravě a mezi něž patří například i říční plavidla, na svědomí až 15 procent všech emisí dusíku do atmosféry a pět procent emisí pevných částic.

„Snažil jsem se v parlamentu z návrhu Komise maximálně odstranit nerealistické části, u nichž hrozilo, že poškodí evropský průmysl. Podařilo se mi jako zpravodaji ve výboru prosadit, a to po dohodě se zástupci průmyslu, změny, které povedou k tomu, že nedojde k poškození i českého dopravního průmyslu zbytečnou regulací. Zdaleka nejde jen o sekačky, ale hlavně o výrobu lokomotiv či lodí,“ uvedl k návrhu český europoslanec Jiří Pospíšil.

ROZHOVOR: Zpravodaj návrhu, europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil v rozhovoru pro iDNES.cz nařízení hájí a upozorňuje na ústupky, které se mu podařilo dojednat. Rozhovor čtěte ZDE

Související/dokumenty:

• Se sekačkou na emise nemusíte. Firmy s limity souhlasí, brání zákon Pospíšil (iDNES.cz, 6.7.2016)

• Parliament backs emission curbs for off-road machinery (EP, 5.7.2016)

• Evropský výbor pro životní prostředí podpořil návrh na snížení emisí pro nesilniční stroje (16.9.2016)

• Zpráva o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích vztahujících se na mezní hodnoty emisí a schválení typu spalovacích motorů v nesilničních mobilních strojích [2014/0268(COD)]

Znečištění ovzduší způsobené uhelnými elektrárnami zapříčiní každý rok předčasnou smrt téměř 23.000 Evropanů, uvádí v úterý zveřejněná studie, na níž se podílela mimo jiné německá pobočka Světového fondu na ochranu přírody (WWF). V České republice podle ní každoročně v této souvislosti předčasně zemře 570 lidí.

Studie, která pracuje s daty za rok 2013, uvádí, že jen německé uhelné elektrárny každý rok způsobí 4350 předčasných úmrtí, téměř 2500 z nich přitom mimo území spolkové republiky. Kolem 170 z těchto úmrtí připadá na Česko.

Ještě hůře z měření vychází Polsko. Prach z komínů jeho uhelných elektráren každoročně vede k předčasné smrti 5830 Evropanů, z nichž 4690 zemře mimo Polsko. Znečištění zanesené z Polska do ČR je příčinou předčasného úmrtí 220 Čechů.

Občany okolních států ale negativně ovlivňují také uhelné elektrárny v České republice, které podle studie stojí za předčasnou smrtí 1410 Evropanů, včetně 110 Čechů. Nejhorší dopady mají české elektrárny v Německu (390 předčasných úmrtí) a v Polsku (180), oběti si ale vybírají také třeba v Itálii (110).

Čechů předčasně kvůli ovzduší znečištěnému uhelnými elektrárnami umírá každý rok 570, velkou většinu z nich - 460 - mají přitom na svědomí zahraniční elektrárny.

Celoevropskou finanční zátěž takto znečištěného ovzduší na zdravotní systémy jednotlivých zemí 56stránková studie, která vychází z měření emisí u více než 90 procent všech 280 uhelných elektráren v EU, odhaduje až na částku kolem 60 miliard eur (1,6 bilionu korun).

Zdroj: ČTK

Chystaná novela o odpadech v Česku působí značné problémy. Kvůli budoucím změnám tohoto miliardového byznysu se rozštěpily i firmy, které na tomto poli působí. Dosud za ně mluvila zejména Česká asociace odpadového hospodářství. To už ale neplatí. Výroky jejího šéfa Petra Havelky totiž začaly některým společnostem v oboru vadit natolik, že založily novou asociaci s velmi podobným názvem Česká asociace oběhového hospodářství (ČAObH). Nová asociace nalákala hned dva velké hráče, zahraniční koncerny Veolia a Suez, a názorově blíž k ní má i současné vedení ministerstva životního prostředí. Více ZDE

Čtěte také:

Česko je skládkařskou velmocí, nová asociace to chce změnit (29.6.2016)

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 150 tisíc korun společnosti, která bez povolení krajského úřadu tři roky provozovala několik zdrojů znečišťování ovzduší, a to lakovnu, smaltovnu a odmašťování.

„Při kontrole jsme také zjistili, že provozovatel neprovádí měření emisí těkavých organických látek na výstupu z lakovny, ani měření tuhých znečišťujících látek ze čtyř smaltovacích boxů. Nebyla tak prokázána schopnost těchto zdrojů plnit emisní limity. Navíc jsme přišli na vážné nedostatky v provozní evidenci lakovny a neplnění ohlašovacích povinností pro provozy smaltování a odmašťování,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Firma už o povolení provozovat tyto zdroje požádala, krajský úřad o něm však zatím nerozhodl.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) schválilo dotaci ve výši téměř 360 milionů korun 27 projektům z pěti výzev Operačního programu Životní prostředí. Jedná se o projekty podpořené dodatečně např. na základě výsledku přezkumného řízení. Projekty se týkají protipovodňového opatření, materiálového a energetického využití odpadů, zlepšení kvality ovzduší, péče o významná chráněná území a kanalizace a čistírny odpadních vod.

Dokument ke stažení:

Seznam schválených projektů

Státní fond životního prostředí (SFŽP) aktualizoval Pravidla pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí pro období 2014-2020 s účinností od 1. července 2016 (verze č. 7 Pravidel). Detailní přehled provedených změn je uveden v kapitole A dokumentu (tabulka Přehled změn). Fond dále uvádí, že s novou verzí Pravidel dochází také k novelizaci navazujícího dokumentu Zadávání veřejných zakázek a Přílohy č. 7 (Metodika pro žadatele stanovující podmínky přijatelnosti vodohospodářských projektů).

Zdroj: SFŽP

Ministerstvo životního prostředí připravilo novelu zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, kterou se výrazným způsobem mění výše poplatků za odběr podzemních vod pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Podle platného znění výše zmíněného zákona je stanovena výše poplatku za odběr podzemních vod pro zásobování pitnou vodou 2 Kč za m3.

Podle § 88 odstavce 15 část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50 % je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje.

Navzdory negativní reakci řady povinných připomínkových míst (více jak 350 stran připomínek) předložilo Ministerstvo životního prostředí s existujícími rozpory do Legislativní rady vlády novelu zmiňovaného vodního zákona, podle které se navrhuje změna výše poplatků za odběr podzemních vod. Pro rok 2017 se předpokládá výše poplatku na úrovni 3 Kč za m³ a dále s postupným nárůstem do roku 2022, kdy má být výše poplatku za odběr podzemních vod 6 Kč za m³. Jedním z hlavních argumentů Ministerstva životního prostředí pro zdůvodnění nárůstu plateb za odběr podzemních vod je rozdílná výše plateb za odběr povrchových a podzemních vod a snaha o snížení odběrů vod podzemních ve prospěch vod povrchových.

SOVAK ČR musí upozornit na skutečnost, že členění odběrů podzemních a povrchových vod v České republice je dáno především místními podmínkami, vodnatostí toků v regionech, vybudovanými kapacitami úpraven a vodárenských nádrží a také snahou zajistit obyvatelstvu co nejlepší kvalitu těchto vod. Řada měst a obcí jednoduše nemá možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit svůj zdroj pitné vody. Z těchto důvodů se v České republice dlouhodobě pohybuje poměr mezi pitnou vodou vyrobenou z povrchových vod a podzemních vod přibližně 1:1. Tento poměr je dlouhodobý a i přes různé výkyvy ve prospěch povrchových či podzemních vod v průběhu uplynulých let relativně neměnný. Například v roce 2015, kdy Česká republika čelila následkům sucha, došlo po mnoha letech k nárůstu výroby pitné vody, oproti roku 2014 o 4,2 %. Nárůst výroby pitné vody z vody povrchové činil 6,7 %, zatímco nárůst z vody podzemní pouze 1,8 %. Z obrázku mapující vývoj odběru podzemních vod na území České republiky v letech 1980–2013 je pak zřejmý jasný trend poklesu odběru podzemních vod kopírující pokles spotřeby pitné vody v České republice. SOVAK ČR nerozumí deklaracím některých představitelů Ministerstva životního prostředí a Státního fondu životního prostředí o nadměrném využívání podzemních vod (ve Zprávě o stavu vodního hospodářství v roce 2012 doslova zmíněno drancování) pro vodárenské účely a nutnosti snižování odběrů podzemních vod, když jediným výsledkem takového konání by byla skutečnost, že by se řada obyvatel České republiky ocitla bez pitné vody. Přitom samotný zákon č. 254/2001 Sb. o vodách v § 29, odstavci 1 poměrně jasně stanovuje: Zdroje podzemních vod jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou a pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštním právním předpisem.

Odběry podzemních vod na území České republiky v letech 1980–2013

Zdroj: Ministerstvo zemědělství – Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2013

Vyšší platby za odběr povrchových vod jsou pak dány především faktem, kdy z ceny za odběr vody povrchové jsou hrazeny veškeré náklady Státních podniků povodí související s výkonem jejich činnosti, nesouvisejícím se zajištěním množství a kvality povrchových vod, využívaných na výrobu vody pitné (například protipovodňová opatření).

Předkládaná novela vodního zákona rovněž rozdělení výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody následujícím způsobem:

• 25 % příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje

• 25 % příjmem státního rozpočtu

• 50 % příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky

Novela zákona o vodách pak rovněž předpokládá následující účelovost plateb za odběr podzemních vod:

• Část výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody, která je příjmem rozpočtu kraje, může být použita pouze na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.

• Část výnosu poplatku, která je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky, může být použita především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod.

Ze strany představitelů Ministerstva životního prostředí bylo několikrát deklarováno, že takto získané prostředky budou přednostně využity na řešení problematiky spojené se zásobováním obyvatelstva pitnou vodou. Například v článku: „Voda zdraží a odnesou to domácnosti. Expert: Brabec nahrál vodárnám na smeč.“ uveřejněném dne 23. 6. 2016 v deníku Blesk, dostupném online na https://goo.gl/J8Jy9f, ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec uvedl: „Garantuji, že pokud ten zvýšený poplatek projde, a určitě o tom ještě bude debata, a bude možná nakonec nižší, tak každý milion půjde zase zpět do obcí a měst. Na budování studní, nových zdrojů pitné vody a její čištění. Určitě to neodteče někam ven.“

SOVAK ČR bere na vědomí příslib ministra životního prostředí o účelovosti poplatků za odběr podzemních vod a doufá, že bude dodržen rovný a spravedlivý přístup ke všem vlastníkům vodohospodářské infrastruktury v České republice, ovšem je položen v přímém rozporu s požadavkem Státního fondu životního prostředí, který i v rámci meziresortního připomínkového řízení požadoval vyloučení účelovosti. Zde musí SOVAK ČR upozornit na skutečnost, že v návrhu novel zákona tak zůstal podíl příjmu z poplatků za odběr podzemních vod pro Státní fond životního prostředí mimo primární určení na výstavbu a obnovu vodohospodářské infrastruktury a naopak je uvedena vágní formulace, že nový příjem může být (ovšem také vůbec nemusí!) použit především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod. Určení podílu příjmu pro státní rozpočet pak není definováno vůbec! Zcela mimo realitu je představa, že z poplatků bude financována zlepšená péče státu o podzemní zdroje a jejich ochranná pásma – tato povinnost totiž leží pouze na vlastnících, kterými jsou majoritně města a obce. Kromě částečně fungujícího monitorování hladiny podzemních zdrojů a vydávání standardů a technických norem jsou všechny činnosti týkající se ochrany podzemních zdrojů vod na vodoprávních úřadech a vodárenských společnostech. Právě tyto společnosti provádějí samotnou péči o zdroje podzemních vod, jejich ochranu, zabezpečení ochranných pásem a monitoring.

V současné době je jedním z hlavních úkolů v oboru vodovodů a kanalizací zajistit dostatečný objem prostředků na obnovu vybudované vodohospodářské infrastruktury, jejíž hodnota v České republice aktuálně přesahuje částku 1 bilion Kč. Podle Analýzy plnění plánu financování obnovy, kterou zpracoval Výbor pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací však pouze přibližně 25 % vlastníků vodohospodářské infrastruktury plní plán finanční obnovy v patřičné výši, neboli generují z plateb za vodné a stočné dostatečné prostředky na vytváření rezervních fondů pro obnovu již vybudované vodohospodářské infrastruktury. Pokud má být zachován princip samofinancovatelnosti obnovy pouze z prostředků získaných z plateb za vodné a stočné, bude nutné v řadě případů vážně diskutovat nad aktuální výší plateb za vodné a stočné. Především pak bude nutné zodpovědět na otázku, zda jsou dnes tyto platby nastaveny v patřičné výši a zda nebude nutné pro udržitelnost samofinancovatelnosti oboru přistoupit k jejich zvýšení.

Zvyšování plateb za odběr podzemních vod pak SOVAK ČR považuje za krok, který ohrožuje záměr zachování samofinancovatelnosti oboru vodovodů a kanalizací a udržení sociální únosnosti cen pro vodné a stočné. Hlavním zdrojem pro tvorbu prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury jsou platby za vodné a stočné. Zatěžování provozovatelů vodovodů a kanalizací zvyšováním plateb za odběr podzemních vod pak povede buď ke skokovému nárůstu plateb za vodné a stočné, nebo zvyšování počtu vlastníků vodohospodářské infrastruktury, kteří neplní v patřičné výši plán finanční obnovy.

SOVAK ČR je přesvědčen, že pouze vlastník vodohospodářské infrastruktury může volit ekonomicky nejefektivnější řešení přímo z generovaných prostředků z vodného a stočného namísto „přesouvání“ prostředků z vybraného vodného a stočného do rozpočtů krajů, státu a Státního fondu životního prostředí, které jsou zatížené daněmi, ziskem, vysokou režií státního aparátu a návazného žádání o tyto prostředky, podmíněné sadou diskriminačních podmínek, které si Česká republika vyjednala s Evropskou komisí. Města a obce jsou schopny každou korunu z vybraného vodného a stočného adresně umístit do infrastruktury vodovodů a kanalizací, zatímco systém dotací z plateb za odběr podzemních vod podmínečně vrátí zpět možná 25 % z této částky.

SOVAK ČR odmítá navrhované zvyšování plateb za odběr podzemních vod, které vnímá především jako formu nepřímého zdanění části obyvatelstva České republiky, nikoliv jako systémový nástroj sloužící k podpoře zásobování obyvatelstva České republiky pitnou vodou. SOVAK ČR se naopak zasazuje, aby byly vytvořeny podmínky umožňující co nejvíce vlastníkům vodohospodářské infrastruktury plnit vlastní plán financování obnovy. Pouze tímto způsobem bude možné z dlouhodobého hlediska udržet a zvyšovat vysoký počet obyvatel zásobovaných pitnou vodou, jakož i kvalitu pitné vody samotné.

Ing. Oldřich Vlasák

ředitel SOVAK ČR