Více času na podstatné

Antibiotická rezistence se šíří také řekami a jezery. Evropa odhaluje další riziko pro lidské zdraví

19.11.2026 08:05

Antibiotika přestávají účinkovat tak spolehlivě, jak jsme byli zvyklí. Bakterie si postupně vytvářejí odolnost vůči léčivům a infekce, které bylo dříve možné poměrně snadno zvládnout, se stávají stále obtížněji léčitelnými. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) nyní upozorňuje na další významnou souvislost. Prostředím, ve kterém se mohou odolné bakterie a geny antibiotické rezistence udržovat a šířit, jsou také povrchové a městské odpadní vody.

Antimikrobiální rezistence (AMR) patří k nejzávažnějším globálním zdravotním hrozbám. Podle údajů Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí zemře v Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru každoročně více než 35 tisíc lidí v důsledku infekcí způsobených bakteriemi odolnými vůči antibiotikům. Evropská agentura pro životní prostředí proto ve svém novém odborném materiálu upozorňuje, že při sledování a omezování tohoto rizika je nutné věnovat mnohem větší pozornost také životnímu prostředí.

Odpadní vody propojují zdravotnictví, zemědělství a přírodu

Antibiotická rezistence vzniká a šíří se v prostředí, které je mnohem rozsáhlejší než nemocnice a zdravotnická zařízení. Odolné bakterie, zbytky antibiotik a geny odpovědné za rezistenci se dostávají do životního prostředí prostřednictvím komunálních odpadních vod, průmyslových vypouštění, zemědělského odtoku, chovu hospodářských zvířat i dalších zdrojů. Významnou roli mají také přepady kanalizací při intenzivních srážkách, splachy hnojiv a statkových hnojiv z polí nebo kaly z čistíren odpadních vod.

Vodní prostředí přitom není jen místem, kam se tyto látky dostávají. Řeky, jezera a další vodní ekosystémy mohou vytvářet podmínky pro přežívání a množení odolných mikroorganismů, jejich vzájemnou výměnu genetické informace i další šíření rezistence. Povrchové vody zároveň propojují jednotlivé části krajiny a mohou přenášet kontaminaci do dalších ekosystémů, kde se s ní mohou setkat lidé, zvířata i rostliny.

Zvláštní pozornost si zaslouží účinnost čištění odpadních vod. Konvenční čistírenské technologie dokážou významně snížit množství bakterií v odpadních vodách, jejich běžným účelem však není úplné odstranění všech odolných bakterií, genů antibiotické rezistence ani zbytků antimikrobiálních látek. Část tohoto biologického a chemického zatížení tak může pokračovat do vodních toků.

Problém navíc nemusí způsobovat výhradně samotná antibiotika. Výběr a přežívání odolných bakterií mohou podporovat také další znečišťující látky, například těžké kovy, pesticidy nebo některá léčiva. Jejich působení může vést k takzvané společné selekci, kdy vystavení bakterií jedné škodlivé látce nepřímo zvýhodňuje také jejich odolnost vůči jiným látkám, včetně antibiotik. Znečištění vody tak může přispívat k šíření rezistence i prostřednictvím mechanismů, které na první pohled s používáním antibiotik přímo nesouvisejí.

 

Zdroje a cesty šíření antimikrobiální rezistence (AMR) ve vodním prostředí 

zdroj: EEA

 

Klimatická změna může situaci ještě zhoršovat

EEA upozorňuje také na souvislost mezi klimatickou změnou a šířením antimikrobiální rezistence. Vyšší teploty vody mohou podporovat přežívání a růst některých bakterií a ovlivňovat jejich vzájemné interakce i přenos genů rezistence.

Významné jsou také hydrologické extrémy. Při dlouhodobém suchu a nízkých průtocích klesá schopnost vodních toků ředit přitékající znečištění. Odpadní vody a další kontaminanty se tak mohou v menším objemu vody koncentrovat. Opačná situace nastává při přívalových srážkách a povodních. Voda může splachovat kontaminované látky z půdy, zemědělských ploch a sedimentů a současně dochází k přetěžování kanalizačních systémů, které mohou do vodních toků odvádět i nedostatečně čištěné odpadní vody. Zvýšené koncentrace znečišťujících látek mohou ve vodním prostředí přetrvávat několik dní, v extrémních případech i několik týdnů.

Klimatická změna tak může ovlivňovat nejen množství a rozložení znečištění, ale také podmínky, ve kterých odolné bakterie a geny antibiotické rezistence přežívají a šíří se.

Evropa potřebuje začít systematicky sledovat rezistenci ve vodě

Jedním z nejdůležitějších zjištění evropského materiálu je nedostatečné monitorování antibiotické rezistence v životním prostředí. Zatímco ve zdravotnictví, veterinární medicíně a potravinovém řetězci již existují zavedené systémy sledování, údaje o výskytu a šíření rezistence v povrchových vodách zůstávají podstatně méně ucelené. Chybí především jednotné metody, srovnatelné ukazatele a koordinovaný evropský systém, který by umožnil vyhodnocovat situaci napříč jednotlivými zeměmi.

Určitým posunem je pilotní projekt Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí Eionet, který ověřoval možnosti koordinovaného monitorování antimikrobiální rezistence v evropských povrchových vodách. Ukázal, že společný systém sledování je proveditelný, zároveň však odhalil potřebu sjednotit analytické postupy, terminologii, ukazatele i pravidla kontroly kvality získávaných dat.

Evropská unie již na tuto oblast reaguje také prostřednictvím legislativy. Přepracovaná směrnice o čištění městských odpadních vod z roku 2024 počítá s harmonizovaným sledováním antimikrobiální rezistence v městských odpadních vodách. Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) navíc v souvislosti s revidovanou rámcovou směrnicí o vodách zkoumá vhodné ukazatele, které by umožnily sledovat výskyt, vývoj a šíření rezistence a případně je zařadit na seznam sledovaných látek.

Smyslem těchto aktivit je získat srovnatelná data, identifikovat místa s vyšším výskytem rezistentních mikroorganismů a lépe porozumět cestám jejich šíření. Výsledky by měly pomoci také při hodnocení účinnosti opatření v čistírnách odpadních vod a zemědělství.

Bakterie ještě neznamená zdravotní riziko

Samotná přítomnost bakterií odolných vůči antibiotikům nebo genů antibiotické rezistence ve vodě automaticky neznamená přímé ohrožení lidského zdraví. Aby vzniklo skutečné zdravotní riziko, musí existovat také cesta, kterou se člověk, zvíře nebo rostlina s příslušnými mikroorganismy či genetickým materiálem setká. Význam má rovněž konkrétní kombinace bakterií a genů rezistence, způsob expozice a odolnost organismu, který je vystaven jejich působení.

Právě nedostatek poznatků o těchto souvislostech je jedním z důvodů, proč je potřeba environmentální monitoring rozšířit. Vědci zatím nedokážou dostatečně přesně vyčíslit, jak velký podíl na přenosu antibiotické rezistence k člověku mají vodní ekosystémy a jednotlivé cesty kontaminace. Bez kvalitních a dlouhodobě srovnatelných dat je obtížné určit nejrizikovější místa i účinnost jednotlivých preventivních opatření.

Antibiotická rezistence je typickým příkladem problému, který nelze řešit pouze v rámci jednoho oboru. Přístup One Health, tedy Jedno zdraví, vychází z propojení zdraví lidí, zvířat, rostlin a ekosystémů. V praxi to znamená sledovat nejen spotřebu antibiotik a výskyt odolných bakterií v nemocnicích, ale také jejich přítomnost v odpadních vodách, řekách, půdě a dalších složkách životního prostředí.

Český výzkum sleduje, jak se antibiotická rezistence šíří našimi řekami

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka (VÚV TGM) se antimikrobiální rezistenci věnuje již několik let a nově zpřístupnil samostatný informační web, který soustřeďuje výsledky výzkumů, odborné publikace i probíhající projekty. Výzkum se zaměřuje na mikrobiální zatížení povrchových vod odpadními vodami z čistíren, sledování rezistentních mikroorganismů i výskyt genů odpovědných za jejich odolnost.

V rámci projektu CEVOOH byl původní výzkum v letech 2025 a 2026 rozšířen právě o problematiku antimikrobiální rezistence. Další sledování probíhá na Vltavě v Praze a v programu Centrum Voda se vědci zabývají výskytem antibiotické rezistence v povrchových vodách České republiky a souvisejícími riziky pro lidské zdraví

 

Obrázek: zdroj AI