Více času na podstatné
České ovzduší se čistí, ale některé škodliviny zůstávají. Co skutečně ukázal rok 2025?
Rok 2025 přinesl další důležitý důkaz dlouhodobého zlepšování kvality ovzduší v České republice. Koncentrace řady sledovaných znečišťujících látek patřily k vůbec nejnižším hodnotám, jaké měření v posledních letech zaznamenalo. Za příznivým obrazem celorepublikových statistik však zůstávají konkrétní látky, lokality i meteorologické situace, kde znečištění stále dosahuje nadlimitních hodnot. Aktuální ročenka Českého hydrometeorologického ústavu ukazuje dlouhý vývoj, rozdíly mezi jednotlivými škodlivinami, vliv emisních zdrojů i počasí a také skutečnost, že některé problémy se s poklesem emisí nevytrácejí stejnou rychlostí.
Český hydrometeorologický ústav hodnotí rok 2025 z hlediska stávajících imisních limitů jako vyhovující. Současně se prodloužilo období, které začalo v roce 2020 a během něhož byly koncentrace sledovaných znečišťujících látek výrazně nižší než v předchozích letech. Ročenka zachycuje dlouhodobý vývoj a právě ten je při hodnocení českého ovzduší zásadní. Více než polovina sledovaných látek dosáhla v roce 2025 nejnižších nebo druhých nejnižších hodnot za příslušné sledované období. Týká se to částic PM₁₀ a PM₂,₅, oxidu dusičitého NO₂, oxidu siřičitého SO₂, oxidu uhelnatého CO a většiny sledovaných těžkých kovů. Koncentrace benzenu a benzo[a]pyrenu byly třetí nejnižší za období 2015 až 2025.
Proměna průmyslu a technologií nese výsledky
Takový vývoj je významný především proto, že se v něm odráží proměna samotných zdrojů znečišťování. Pokles koncentrací není možné připsat pouze počasí. Do výsledku se promítá dlouhodobé snižování emisí, vývoj průmyslových technologií, změny v energetice, doprava i způsob vytápění domácností. U některých látek je proto možné sledovat dlouhou sestupnou křivku, která pokračuje navzdory tomu, že jednotlivé roky se od sebe mohou výrazně lišit.
Právě zde je nutné rozlišovat mezi emisemi a imisemi. Emise představují množství látek uvolňovaných ze zdrojů, zatímco imisní koncentrace popisují jejich přítomnost v ovzduší v místě, kde jsou měřeny. Mezi oběma veličinami není přímý a okamžitý vztah. Do výsledné koncentrace vstupuje vzdálenost od zdroje, proudění, teplota, srážky, stabilita atmosféry, terén i chemické reakce probíhající v atmosféře. Stejné množství emisí proto nemusí v různých letech znamenat stejnou kvalitu ovzduší.
ČHMÚ uvádí, že k relativně dobré kvalitě ovzduší přispěly zejména nižší koncentrace během zimního období, s výjimkou února. Významnou roli sehrály meteorologické podmínky. Leden byl o 0,9 °C teplejší než průměr let 2015 až 2024. Teplejší zimní období znamená mimo jiné menší potřebu vytápění, což se může promítnout především do koncentrací látek spojených se spalováním paliv v lokálních topeništích.
Lokální vytápění a přetrvávající výzva v podobě benzo[a]pyrenu
Nejvýraznější připomínkou toho, že celkově příznivá situace neznamená odstranění všech problémů, zůstává benzo[a]pyren. Tato látka vzniká především při nedokonalém spalování a její výskyt je proto úzce spojen s některými spalovacími zdroji. V roce 2025 překročila roční imisní limit na 24 z 64 hodnocených stanic, tedy přibližně na 38 % stanic. Přestože jde o vysoký podíl ve srovnání s ostatními sledovanými látkami, současně je důležité zasadit výsledek do delšího vývoje. Koncentrace benzo[a]pyrenu byla v roce 2025 třetí nejnižší za hodnocené období 2015 až 2025.
Benzo[a]pyren tak představuje jeden z nejzajímavějších příkladů rozdílu mezi dlouhodobým trendem a místní situací. Celkově koncentrace klesají, ale v některých lokalitách zůstávají hodnoty nad imisním limitem. ČHMÚ ve svých hodnoceních dlouhodobě poukazuje zejména na význam lokálního vytápění. V topné sezoně se do ovzduší dostávají produkty spalování paliv a jejich koncentrace mohou v konkrétních sídlech výrazně převýšit hodnoty naměřené v oblastech s jinou skladbou zdrojů.
Vývoj benzo[a]pyrenu zároveň ukazuje, jak se kvalita ovzduší mění postupně. K poklesu koncentrací přispívá modernizace vytápění domácností a nahrazování nejstarších spalovacích zařízení. Důležitým mezníkem byl také konec provozu nejstarších kotlů na pevná paliva v domácnostech od září 2024. Ročenka za rok 2025 tak zachycuje první celý rok, kdy tento zákaz již platil. Výsledky je proto možné číst také jako součást delšího procesu proměny domácího vytápění.
Prachové částice pod drobnohledem meteorologů
Podobně zajímavý je vývoj suspendovaných částic. PM₁₀ a PM₂,₅ patří mezi látky, u nichž byly v roce 2025 zaznamenány jedny z nejnižších hodnot sledovaného období. Přestože se jejich koncentrace dlouhodobě snižují, částice zůstávají významnou složkou znečištění ovzduší. Jejich koncentrace navíc silně reagují na meteorologické podmínky. V zimních měsících mohou při nepříznivých rozptylových podmínkách narůstat, zatímco srážky a dobré provětrávání přispívají k jejich odstraňování z atmosféry.
U PM₁₀ se přitom v roce 2025 znovu objevilo překročení příslušného imisního limitu. Limit pro 36. nejvyšší 24hodinovou koncentraci byl překročen na jedné ze 155 hodnocených stanic, tedy na 0,6 % stanic. Předtím se tak stalo naposledy v roce 2022. Z pohledu celkového vývoje jde o velmi omezený rozsah překročení, který zároveň potvrzuje dlouhodobý pokles koncentrací PM₁₀. Ještě před několika lety byla situace výrazně odlišná a překročení se objevovala na podstatně větším počtu měřicích stanic. PM₁₀ přitom pocházejí z různorodých zdrojů, mezi které patří především spalování paliv, doprava a průmyslová činnost, významnou část však tvoří také částice vznikající přímo v ovzduší a přirozené zdroje, například zvířený prach z povrchu komunikací a okolní krajiny.
Městská doprava a jasné trendy v energetice
Další část příběhu tvoří oxid dusičitý NO₂. Jeho koncentrace patřily v roce 2025 rovněž k nejnižším za sledované období. U této látky se přitom výrazně projevuje vliv dopravy, zejména v městských oblastech a podél komunikací s vysokou intenzitou provozu. Pokles koncentrací NO₂ proto souvisí nejen s celkovou úrovní emisí, ale také s vývojem vozového parku, emisními parametry spalovacích motorů a technologickým vývojem dopravy.
Ještě výraznější dlouhodobý trend lze sledovat u oxidu siřičitého SO₂. Jeho koncentrace jsou dnes ve srovnání s historickými hodnotami výrazně nižší, což souvisí především s hlubokou proměnou energetiky a průmyslu a s omezováním emisí ze spalování paliv s obsahem síry. Podobně oxid uhelnatý CO se v roce 2025 zařadil mezi látky s velmi nízkými koncentracemi. Vývoj těchto látek ukazuje, že při významném omezení emisí ze zdrojů se může během desetiletí proměnit i celkový charakter znečištění ovzduší.
Nečekané výjimky u těžkých kovů a specifika letního ozonu
Do celkového obrazu roku 2025 však patří také těžké kovy. U většiny z nich byly koncentrace velmi nízké, ovšem kadmium představovalo výjimku. Roční průměrná koncentrace překročila imisní limit na jedné ze 47 stanic, tedy na 2 % hodnocených stanic. Současně se zvýšil celorepublikový průměr koncentrace kadmia ve srovnání s hodnotami z let 2021 až 2024. ČHMÚ tento nárůst spojuje především s vyššími koncentracemi naměřenými na Tanvaldsku. Překročení imisního limitu u kadmia se přitom vyskytlo po devíti letech, naposledy v roce 2015.
Odlišný příběh má přízemní ozon O₃. Na rozdíl od mnoha jiných sledovaných látek není možné jeho koncentraci jednoduše spojit s jedním zdrojem emisí. Přízemní ozon vzniká v atmosféře chemickými reakcemi, na nichž se podílejí další znečišťující látky a sluneční záření. Výsledné koncentrace proto souvisejí také s teplotou, intenzitou slunečního záření a meteorologickou situací. V roce 2025 byl imisní limit pro přízemní O₃ překročen na šesti z 69 hodnocených stanic, tedy na 9 % stanic. Hodnocení přitom vychází z 26. nejvyšší maximální denní osmihodinové koncentrace v průměru za tříleté období 2023 až 2025.
Cesta k čistější budoucnosti vyžaduje detailní data
Když se jednotlivé kapitoly ročenky spojí, vzniká poměrně přesvědčivý obraz dlouhodobého vývoje. Česká republika se za poslední desetiletí posunula k výrazně nižším koncentracím řady tradičních znečišťujících látek. PM₁₀, PM₂,₅, NO₂, SO₂, CO a většina sledovaných těžkých kovů dosáhly v roce 2025 velmi nízkých hodnot v rámci sledovaných časových řad. U benzenu a benzo[a]pyrenu byly hodnoty třetí nejnižší za období 2015 až 2025.
Současně ale není možné tento vývoj interpretovat jako konec problému. Znečištění se v některých případech soustřeďuje do konkrétních lokalit a období. Benzo[a]pyren zůstává výrazným problémem především tam, kde se uplatňuje lokální vytápění. PM₁₀ může při nepříznivých podmínkách krátkodobě dosahovat vysokých koncentrací. Přízemní O₃ se řídí jinou atmosférickou chemií a jeho výskyt je významně ovlivněn meteorologickými podmínkami. Kadmium zase ukázalo, jak může konkrétní lokalita ovlivnit celkový obraz.
Ročenka za rok 2025 proto není jen zprávou o tom, že české ovzduší je lepší než dříve. Je především dokladem toho, že dlouhodobé snižování emisí se v měřených koncentracích skutečně projevuje. Zároveň ukazuje, že s poklesem některých tradičních problémů roste význam přesného pochopení toho, odkud konkrétní znečištění pochází, jak se v atmosféře pohybuje a jakou roli při jeho vzniku nebo odstraňování hraje počasí.
Dokument ke stažení: