ECHA odhaluje slabiny v dovozu chemických látek, třetina směsí nesplňuje legislativní požadavky

Projekt REF 12, koordinovaný Evropskou agenturou pro chemické látky, přinesl první ucelený soubor závěrů o tom, jak se dovozci chemických látek, směsí a výrobků do Evropského hospodářského prostoru (EU/EEA) vyrovnávají s povinnostmi vyplývajícími z nařízení REACH a související legislativy. Výsledky ukazují významné procento neplnění legislativních požadavků, nutnost intenzivnější spolupráce celních a kontrolních orgánů a zásadní dopady pro obchodní partnery i regulované subjekty.

Projekt vychází ze strategie prosazování chemické legislativy EU, která je zakotvena v nařízení REACH (Registration, Evaluation, Authorization and Restriction of Chemicals). Toto nařízení ukládá výrobcům a dovozcům povinnost shromáždit a předložit Evropské agentuře pro chemické látky údaje o vlastnostech látek, posoudit jejich rizika a zajistit bezpečné používání těchto látek, pokud jsou vyráběny nebo dováženy do množství přesahující tunu ročně. Registrace představuje klíčový institut tohoto systému a je podmínkou pro uvedení těchto látek na trh EU/EHP. Cílem systému REACH je zajistit, aby chemické látky uvedené na jednotném trhu EU byly bezpečné pro zdraví lidí i životní prostředí.

REF 12 se zaměřil specificky na dodržování pravidel u dovozů látek, směsí a předmětů z třetích zemí. Kontroly probíhaly v roce 2024 na území 29 zemí EEA ve spolupráci mezi národními inspekčními orgány a celními správami. Tento koordinovaný přístup umožnil cíleně využít data z dovozních celních deklarací, identifikovat zásilky s potenciálním rizikem nesouladu s předpisy a zlepšit metodiky kontrol na hranicích. Cílem nebylo jen zjistit nesrovnalosti, ale rovněž posílit systematickou kontrolu dovozů ve smyslu harmonizovaného uplatňování chemické legislativy napříč členskými státy. 

Jedním z nejvýraznějších závěrů projektu REF 12 je, že při kontrole registrace látek bylo zjištěno, že přibližně jedna třetina (cca 33 %) látek ve směsích dovážených na trh EU/EHP neměla platnou registraci podle REACH, což je mnohem vyšší podíl než u jednotlivě dovážených látek, kde registrace chyběla v 7 % kontrolovaných případů. Tento rozdíl ukazuje, že dovozci často neznají přesné složení směsí, které uvádějí na trh, nebo nemají připravenou potřebnou dokumentaci potvrzující, že látky byly řádně zaregistrovány a posouzeny. 

Dalším zásadním zjištěním bylo, že při kontrole více než 1 300 dovážených směsí a spotřebních výrobků (včetně šperků, hraček a textilu) se ukázalo, že 16 % těchto výrobků obsahovalo omezené nebezpečné látky nad povolené limity podle omezení stanovených v REACH. Nejčastěji se jednalo o těžké kovy, jako je nikl, kadmium a olovo. U šperků například zhruba každý pátý kontrolovaný kus obsahoval nadlimitní množství niklu, což může způsobovat alergické reakce při styku s pokožkou a představuje přímé zdravotní riziko. 

V oblasti SVHC, tedy látek vzbuzujících velmi vysoké obavy pro zdraví lidí nebo životní prostředí, které vyžadují speciální povolení (autorizaci), bylo zkontrolováno 21 případů a v 4 z nich byla autorizace buď chybějící, nebo neplatná, což znamená, že tyto látky byly dováženy na trh EU/EHP bez potřebného povolení.

Z hlediska metodiky a procesního přístupu REF 12 výrazně posílil spolupráci mezi celními orgány a národními REACH inspektory. Bez této spolupráce by bylo obtížné efektivně identifikovat zásilky s potenciálním nesouladem s předpisy, protože celní správy disponují klíčovými daty o původu, obsahu a množství dovezených látek. Integrace těchto dat do procesů kontrolních orgánů umožnila rychlejší výběr rizikových případů a efektivnější provádění inspekcí, což je považováno za dobrý příklad koordinace, která může být dále rozvíjena i pro jiné oblasti prosazování chemických předpisů. 

Shrnuto, projekt REF 12 přinesl strukturální vhled do toho, jak je dodržování pravidel u dovozů chemických látek systematicky monitorováno, a jaké jsou hlavní slabiny v současné praxi. Výsledky ukazují, že nedodržování povinností registrace a omezení je častější u dovozů ze třetích zemí, a že intenzivnější práce s celními daty a koordinovaná inspekční činnost vedou k výrazně efektivnějším výsledkům. Pro podniky působící na evropském trhu tato zjištění znamenají potřebu nejen reagovat na regulatorní požadavky, ale aktivně je integrovat do svých obchodních a systémů pro zajištění souladu s předpisy EU, aby minimalizovaly právní rizika a posílily důvěru svých partnerů a zákazníků.