Evropská komise nesmlouvá. Kdo porušuje environmentální předpisy, musí čelit důsledkům

Evropská komise v rámci listopadového balíčku pro porušování povinností EU přijala několik kroků vůči členským státům, které dlouhodobě neplní své závazky v oblasti ochrany ovzduší, průmyslové bezpečnosti či vodního hospodářství. Tyto případy odhalují nejen rozdílnou úroveň implementace evropských norem v jednotlivých zemích, ale také přetrvávající systémové problémy v řízení environmentálních politik.

V případě Polska se Komise rozhodla předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie, neboť země dlouhodobě nedodržuje mezní hodnoty pro oxid dusičitý. Tento ukazatel je jedním z nejdůležitějších parametrů kvality ovzduší a jeho překračování signalizuje závažné problémy zejména v sektoru dopravy a vytápění. Polsko patří mezi státy, kde je koncentrace NO₂ nadlimitní ve více aglomeracích, což má přímý dopad na zdraví obyvatel a představuje porušení směrnice o kvalitě ovzduší. Komise zároveň upozorňuje na další nedostatky v oblasti vodního hospodářství a vyzývá Polsko, aby zajistilo pravidelný přezkum povolení k vypouštění odpadních vod. Tento proces je zásadní pro kontrolu emisí do vodních útvarů, průběžné vyhodnocování zátěže a plnění cílů rámcové směrnice o vodách.

Bulharsko, Litva, Portugalsko a Švédsko čelí stížnosti u Soudního dvora kvůli tomu, že nesnížily emise několika škodlivých látek v souladu se směrnicí o národních emisních stropech. Ta ukládá členským státům povinnost postupně snižovat emise vybraných znečišťujících látek, jako jsou oxidy dusíku, těkavé organické látky či jemné prachové částice. Nedodržení těchto limitů ukazuje na strukturální selhání v oblasti regulace průmyslu, zemědělství či dopravy a představuje hrozbu pro dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu v oblasti kvality ovzduší. U Bulharska a Litvy jde o další z řady případů, v nichž Komise upozorňuje na dlouhodobé problémy s implementací environmentálních směrnic.

Portugalsko kromě zmíněného porušování emisních stropů obdrželo také formální výzvu k nápravě za nesprávné provedení směrnice SEVESO III. Tato legislativa se zaměřuje na prevenci závažných průmyslových havárií s přítomností nebezpečných látek a představuje klíčový rámec pro bezpečnostní management v chemickém a zpracovatelském průmyslu. Nesprávná implementace signalizuje nedostatky v povolovacích procesech, dozoru nad provozy nebo krizovém řízení. Pro stát se silným průmyslovým zázemím představuje tento problém nejen právní riziko, ale také potenciální hrozbu pro okolní obce a životní prostředí.

Slovensko je Komisi vyzváno, aby přijalo opatření ke snížení emisí amoniaku. Amoniak je významným prekurzorem sekundárních částic PM₂.₅ a jeho emise pocházejí převážně ze zemědělství. Překračování emisních stropů brání dosažení cílů v oblasti zdraví i kvality ovzduší a signalizuje nutnost modernizace zemědělských postupů, zejména v oblasti hospodaření se statkovými hnojivy. Výzva Komise tak míří na systémovou změnu v sektoru, který je jedním z hlavních zdrojů environmentální zátěže, přestože je často vnímán jako méně regulovaný než průmysl.

Tyto kroky Evropské komise potvrzují, že Komise i nadále důsledně využívá mechanismus řízení o porušení povinností, aby zajistila ochranu zdraví obyvatel a životního prostředí v souladu s cíli evropských strategií a směrnic. Členským státům hrozí několik typů následků. Nejprve se jedná o formální upozornění nebo odůvodněné stanovisko, které je výzvou k nápravě a slouží jako předstupeň dalších kroků. Pokud stát nereaguje, Komise může podat žalobu u Soudního dvora Evropské unie, který může stát právně zavázat k plnění povinností. 

V případě pokračujícího porušování může soud přistoupit k finančním sankcím, a to buď formou jednorázové pokuty, nebo opakující se denní či týdenní penále. Výše těchto sankcí se odvíjí od závažnosti porušení, délky prodlení a ekonomické situace státu a u velkých porušení se může jednat o miliony eur. Takto důsledné nástroje mají zajistit, že žádný členský stát nemůže ignorovat své environmentální závazky, a zároveň posilují ochranu zdraví obyvatel a kvalitu životního prostředí napříč Evropou.