Galský kohout od září zavádí cenu za PFAS. Očekává se výnos 15 milionů eur ročně

Francie jako první evropská země zavádí přímou finanční odpovědnost za znečištění PFAS, která má vysokými poplatky motivovat průmysl k investicím k radikálnímu snížení znečištění vod. Od září budou podniky platit za množství věčných chemikálií, které vypouštějí do vod. Výnos poputuje do systému francouzských vodních agentur a má pomáhat financovat ochranu a obnovu vod. Francouzská zkušenost přitom ukazuje, že nastavit cenu za PFAS není vůbec jednoduché.

Francie se rozhodla udělat s PFAS něco, k čemu se evropská politika postupně přibližuje z několika stran současně. Nejen je sledovat, omezovat jejich používání a zpřísňovat požadavky na kvalitu vody, ale také vytvořit přímou ekonomickou vazbu mezi množstvím vypouštěných látek a náklady spojenými s ochranou vodního prostředí. Od 1. září 2026 proto vstoupí do praktického provozu zvláštní poplatek za znečištění vody perfluoralkylovými a polyfluoralkylovými látkami. Jeho právním základem je francouzský Code de l’environnement a ustanovení L. 213-10-2-1. Základ systému vytvořil zákon č. 2025-188 ze dne 27. února 2025, zatímco prováděcí pravidla byla dokončena letos v červnu.

Dlouhá cesta k legislativě a zmapování znečišťovatelů

Země začala problematiku PFAS systematicky řešit už v roce 2023, kdy vláda přijala národní akční plán a současně zahájila rozsáhlé zjišťování jejich výskytu v průmyslových odpadních vodách. V první průzkumné fázi se podle údajů France Industrie zapojilo 3 400 průmyslových lokalit, přičemž samotná měření byla následně provedena na více než 2 900 průmyslových místech. Výsledky umožnily identifikovat přibližně 200 nejvýznamnějších průmyslových zdrojů, na které byly posléze uvaleny povinnosti směřující ke snížení emisí PFAS. Podle francouzské ministryně životního prostředí Agnès Pannier Runacher tak bylo identifikováno přibližně 99 procent průmyslových emisí PFAS, které se dostávají do odpadních vod.

Nový mechanismus se vztahuje na průmyslové provozy spadající pod režim ICPE (Installations classées pour la protection de l’environnement), tedy režim zařízení podléhajících klasifikaci z hlediska ochrany životního prostředí. Nejde přitom o všechny provozy, které mohou s PFAS přicházet do kontaktu. Poplatek je určen pro zařízení podléhající povolovacímu režimu a jejich činnosti musí souviset s vypouštěním sledovaných PFAS do odpadních vod, a to přímo do vodního prostředí nebo prostřednictvím veřejné či soukromé kanalizační sítě. Z poplatku jsou výslovně vyňaty samotné čistírny odpadních vod.

Seznam, výše poplatku a hrozba jménem TFA

Prováděcí předpis stanoví seznam 28 sledovaných PFAS. Vedle látek známých z evropské regulace, jako jsou PFOA, PFOS nebo PFHxS, se do systému dostávají například PFBA, PFPeA, PFHxA, PFHpA, PFNA, PFDA nebo PFBS a také HFPO DA, ADONA a kyselina trifluoroctová neboli TFA. Právě zahrnutí TFA je významné. Jde o velmi malou a mimořádně perzistentní molekulu, která se v životním prostředí prakticky nerozkládá a může se snadno šířit vodním prostředím. TFA je navíc spojována s účinky na reprodukci a vývoj a Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) v červnu 2026 doporučila její klasifikaci jako látky toxické pro reprodukci kategorie 1B a zároveň jako perzistentní, mobilní a toxické látky.

Klíčovým parametrem pro stanovení poplatku bude množství. Poplatek se neuplatní, pokud celkové množství sledovaných PFAS vypuštěných za rok nepřekročí 100 gramů. Nad touto hranicí činí poplatek 100 eur za každých 100 gramů. Sazba je navíc automaticky indexována podle inflace. V praxi to znamená, že se poplatek bude průběžně zvyšovat spolu s inflací. Právě vazba poplatku na skutečně vypuštěné množství je přitom podstatná.

Na první pohled může částka 100 eur za 100 gramů působit mimořádně vysoká. Přepočteno na kilogram jde o 1 000 eur, tedy přibližně 25 tisíc korun. Pro představu, běžná sazba francouzské vodní agentury za chemickou spotřebu kyslíku činí v roce 2026 jen 0,20 eura za kilogram a za celkový fosfor 2 eura za kilogram. U PFAS je tedy sazba přibližně 5 000krát vyšší než u CHSK a 500krát vyšší než u fosforu.

Důvod je zřejmý, protože výše poplatku musí znečišťovatele motivovat ke snižování znečištění a tedy investicím do předmětných technologií. Přičemž náklady na odstranění těchto látek z vody mohou být násobně vyšší. Potřebné technologie mohou znamenat aktivní uhlí, iontoměničové pryskyřice, membránové procesy nebo kombinaci několika technologických stupňů. Navíc zachycené látky jen tak nezmizí, ale přesunou se do koncentrovanější matrice, například do použitého sorbentu nebo membránového koncentrátu, se kterým je následně nutné bezpečně nakládat.

Dvojí efekt investic do čisticích technologií

Právě zde se dostáváme k jednomu z nejzajímavějších aspektů francouzského modelu. Ekonomický efekt investice do čištění může působit hned ve dvou rovinách. Pokud podnik díky vlastní technologii sníží množství PFAS vypouštěných do kanalizace, automaticky se sníží i základ, z něhož se poplatek vypočítává. Francouzský systém však jde ještě dál. Pokud jsou PFAS následně odváděny kanalizací na čistírnu odpadních vod, zákon umožňuje podle účinnosti čištění na ČOV uplatnit na tento základ další snížení, a to o 50 až 90 %.

Tady ovšem přichází další důležitá otázka co přesně má být považováno za dostatečně účinné odstranění PFAS? Právě na tento aspekt upozorňovalo při veřejné konzultaci francouzské sdružení AMORCE, které zastupuje mimo jiné místní samosprávy a veřejné služby v oblasti životního prostředí. Požadovalo, aby možnost snížení poplatku nebyla založena pouze na deklarované účinnosti čištění, ale také na jejím prokazatelném měření a na sledování dalšího nakládání se zbytky vznikajícími při odstraňování PFAS. Podle AMORCE je totiž nutné zabránit tomu, aby se finanční zvýhodnění za „odstranění“ PFAS ve skutečnosti stalo pouze motivací k přesunu problému z vody do jiné složky životního prostředí.

Nastavení pravidel pro monitoring a přechodné období

Francouzská pravidla přesně určují také způsob, jakým mají podniky množství PFAS sledovat. Základní hranicí jsou dva kilogramy ročně. Pokud podnik tuto hodnotu překročí, už nestačí jednorázové měření a musí množství vypouštěných PFAS sledovat opakovaně. U nižších množství je možné vycházet z výsledků jednotlivých měření provedených v rámci stanoveného měřicího programu.

Pro rok 2026 navíc platí přechodné pravidlo, které umožňuje využít také výsledky měření z let 2022 až 2025. Podnik, který už v tomto období měření provedl, tak nemusí se zavedením nového systému začínat od začátku. Nejnovější relevantní výsledek může použít k posouzení, zda překračuje hranici dvou kilogramů a zda se na něj vztahuje povinnost opakovaného měření.

Jak často se pak měří, závisí na množství vypouštěných PFAS. U provozů, které v předchozím roce dosáhly 10 kilogramů a více, je požadován odběr minimálně jednou měsíčně. U provozů nad hranicí dvou kilogramů, ale pod 10 kilogramů, postačí měření jednou za čtvrt roku. Výsledky musí podnik elektronicky předat příslušné vodní agentuře nejpozději do 31. ledna následujícího roku.

Spravedlivý zápočet a odklad startu nového systému

Francie zároveň pracuje s principem takzvaného čistého toku. Pokud podnik odebírá vodu, která už sama obsahuje PFAS, nebylo by logické přičíst mu celé množství naměřené ve vypouštěné vodě. Do základu poplatku se proto započítává pouze rozdíl mezi množstvím PFAS ve vypouštěné vodě a množstvím, které bylo přítomno už ve vstupní vodě používané v daném provozu. Poplatek tak míří na znečištění, které podnik skutečně přidává, nikoli automaticky na PFAS, jež do provozu přicházejí už s odebíranou vodou. I tento detail ukazuje, že nejde pouze o jednoduchou environmentální daň, ale o snahu co nejpřesněji přiřadit finanční odpovědnost ke skutečným emisím konkrétního provozu.

První rok má navíc zvláštní režim. Poplatek se začne uplatňovat až na vypouštění od 1. září 2026, takže se za rok 2026 nemůže počítat s celým ročním množstvím. Podnikům v režimu průběžného monitoringu se proto započítají pouze emise od začátku září do konce roku. U podniků, které vycházejí z předchozího měření, se roční množství pro tento účel poměrně krátí na čtyři dvanáctiny, tedy na část odpovídající září až prosinci. Posunutí začátku systému přitom nebylo původním záměrem. Poplatek měl být zaveden už od března, termín však byl nakonec odložen na září kvůli právním a technickým otázkám spojeným s přípravou prováděcích pravidel.

Alokace výnosů a klesající výnos jako cíl

Vybrané poplatky přitom nebudou končit jako příjem státního rozpočtu. Stanou se součástí systému poplatků vybíraných francouzskými vodními agenturami a jejich výnos má posílit financování ochrany vod. Francie má šest těchto veřejných institucí, jejichž působnost je rozdělena podle velkých povodí. Z jejich rozpočtů se financují opatření na ochranu vodních zdrojů, prevenci znečištění a zlepšování stavu vod, včetně podpory místních samospráv při prevenci a případné dekontaminaci znečištění.

Očekávaný výnos přitom není zanedbatelný. Při současné sazbě se odhaduje přibližně na 15 milionů eur ročně. Zajímavý je však paradox, na který upozorňují francouzské úřady i zástupci průmyslu. Pokud bude poplatek fungovat tak, jak má, tedy pokud přiměje podniky ke snižování emisí PFAS, jeho výnos bude postupně klesat. Francouzská národní trajektorie počítá se snížením průmyslových emisí PFAS ve vodních výpustích o 70 procent do roku 2027 a s jejich úplným ukončením do roku 2030.

Právě v tom spočívá smysl tohoto nástroje. Jde o ekonomický mechanismus, který má současně vytvářet příjem pro systém ochrany vod a měnit ekonomické rozhodování průmyslových podniků. V praxi tak uplatňuje princip „znečišťovatel platí“. Organizace Bye Bye PFAS však během veřejné konzultace upozornila, že sazba 100 eur za 100 gramů je sice ve srovnání s běžnými vodními poplatky vysoká, ve vztahu k nákladům na odstranění PFAS může být naopak příliš nízká.

Dopady na průmyslové lokality a tlak na růst sazeb

Pokud má ekonomický nástroj motivovat průmyslové podniky k investicím do čisticích technologií, které mohou stát výrazně více než samotný roční poplatek, nemusí být současná sazba podle Bye Bye PFAS dostatečným stimulem. Organizace odhaduje, že současná pravidla by mohla dopadnout přibližně na 200 průmyslových lokalit. U tří z nich by roční poplatek měl přesáhnout jeden milion eur, u dalších dvou by se měl pohybovat mezi 10 tisíci a jedním milionem eur. Přibližně dvacet lokalit by mělo spadat do pásma mezi jedním a deseti tisíci eur a u dalších 175 lokalit by poplatek nepřesáhl tisíc eur ročně.

Bye Bye PFAS proto požadovalo předem stanovit růstovou trajektorii sazby s výraznějšími kroky v letech 2027, 2028 a 2029. Pokud má být cílem postupně dospět k ukončení průmyslových emisí PFAS do roku 2030, měla by podle organizace postupně růst také ekonomická cena za jejich vypouštění. Francouzské ministerstvo přitom nastavilo národní trajektorii tak, aby se průmyslové emise PFAS ve vodních výpustích do roku 2027 snížily o 70 procent a následně směřovaly k úplnému ukončení těchto emisí v roce 2030.

Technické překážky a chybějící laboratorní kapacity

Francouzský průmysl naopak upozorňuje především na technické a analytické otázky. France Industrie během veřejné konzultace připomněla, že průmyslové podniky už od roku 2023 podléhají rozsáhlému monitoringu a investují do omezování emisí. Průmyslové organizace zároveň poukazují na náklady spojené s měřením, dostupnost laboratoří a praktické problémy, které mohou nastat při zavádění nového systému.

Pozornost vyvolává zejména TFA. Pro její stanovení francouzský předpis odkazuje na normu DIN 38407 053 z roku 2025. Analýzy musí provádět akreditované laboratoře nebo laboratoře splňující stanovené podmínky. Dostupnost odpovídajících analytických kapacit přitom nebyla samozřejmostí. Francouzské regionální úřady už při zavádění monitoringu PFAS upozorňovaly, že počet laboratoří schopných provádět požadované analýzy byl omezený a některé podniky měly problém najít odpovídající odběrové i laboratorní kapacity.

Z pohledu vodárenského sektoru je však možná ještě významnější jiná otázka. Poplatek zdaleka nepokryje všechny náklady, které mohou s PFAS vzniknout. AMORCE během veřejné konzultace odhadovalo celkové náklady na dekontaminaci PFAS a dalších mikropolutantů pro vodárenské služby na několik miliard eur ročně. Proto požadovalo doplnění systému o další finanční mechanismus zaměřený na difuzní PFAS, jejichž původ už není možné jednoduše přiřadit ke konkrétní průmyslové výpusti.

Inspirace pro další země

Francouzský model tak bude zajímavý nejen pro samotné francouzské podniky a vodárenský sektor. Jeho fungování budou nepochybně sledovat také ostatní členské státy, které hledají způsob, jak přenést rostoucí náklady spojené s PFAS více na jejich původce. Právě první roky ukážou, zda nastavená sazba skutečně dokáže ovlivnit chování průmyslu, jak vysoké budou skutečné příjmy systému a zda se podaří udržet pod kontrolou také náklady spojené s monitoringem a odstraňováním PFAS.

Pokud se francouzská zkušenost ukáže jako účinný nástroj ke snižování emisí a zároveň jako prakticky zvládnutelný způsob financování ochrany vod, lze očekávat, že se podobné ekonomické mechanismy postupně objeví i v dalších evropských zemích. Francie tak nemusí být pouze zemí, která jako jedna z prvních zavedla poplatek za vypouštění PFAS, ale také určitým testovacím prostorem pro model, který by se v budoucnu mohl stát součástí širší evropské politiky vůči „věčným chemikáliím“.