Miliardy nestačí: Co ukázala hlouková kontrola NKÚ o stavu českého životního prostředí?

Přes obrovské veřejné investice zůstává stav českého životního prostředí alarmující. Nejvyšší kontrolní úřad ve své souhrnné zprávě za rok 2025 rozkrývá nepříjemnou realitu: peníze sice tečou, ale výsledky se nedostavují. Energetické úspory, ochrana vody, přírody či ovzduší – všude narážíme na podobné vzorce. Chybí strategické řízení, efektivní spolupráce resortů i ochota měřit skutečný dopad projektů. 

Navzdory tomu, že finanční prostředky z evropských i národních zdrojů byly často čerpány účelně, výsledky se zdaleka nedostavují. Projekty mnohdy nenaplňují své strategické cíle, a tím pádem selhávají ve svém hlavním účelu – skutečně zlepšit stav životního prostředí. NKÚ opakovaně varuje, že samotné utrácení peněz nestačí – důležité je, aby podporované aktivity měly hmatatelný dopad.

Do oblasti životního prostředí přitom směřují značné veřejné prostředky. Jen z operačního programu „Životní prostředí“, který byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů financování environmentálních opatření, bylo v období 2014–2020 poskytnuto téměř 72 miliard korun. Z toho 66 miliard korun směřovalo přímo do oblastí kontrolovaných NKÚ – například na energetické úspory, vodní a odpadové hospodářství, ochranu přírody a krajiny či zlepšování kvality ovzduší. Celkové výdaje jsou pak podle dat Českého statistického úřadu ještě významnější – jen v roce 2023 směřovalo do ochrany životního prostředí více než 130 miliard korun. Navzdory významným investicím zůstává Česká republika v mezinárodním srovnání na chvostu. Stav životního prostředí v roce 2024 odpovídal 6. nejhorší pozici v rámci unijní sedmadvacítky

Jedním z výrazných selhání je oblast energetických úspor. Z 20 miliard Kč, které měly být využity na zateplování a úspory ve veřejných budovách, bylo do poloviny roku 2020 vyčerpáno jen 3,5 miliardy. Reálně se tak dosáhlo pouhé pětiny plánovaných úspor. Podobně v bytových domech programy IROP a Nová zelená úsporám využily jen třetinu svých alokací, aniž by se přiblížily energetickým cílům.

Výrazné selhání je patrné také v odpadovém hospodářství. V roce 2020 skončilo na skládkách 48 % komunálního odpadu, přestože tento způsob likvidace je v hierarchii nakládání s odpady považován za nejméně vhodný. Kapacita skládek se navíc mezi lety 2016 a 2020 zvýšila o 17 %, zatímco očekávané navýšení kapacit pro recyklaci a energetické využití se prakticky neuskutečnilo. Ministerstvo životního prostředí sice nastavilo pravidla podpory formálně správně, ale jejich realizace nepřinesla systémovou změnu. Navíc byl původní zákaz skládkování odložen z roku 2024 na rok 2030, bez odpovídajících ekonomických nástrojů k jeho prosazení.

Z kontrol rovněž vyplynulo, že efektivitu podpory v oblasti životního prostředí snižují zejména tyto faktory:

• nedostatky ve strategickém řízení,

• pomalá administrace projektů,

• nedostatečné zacílení podpory,

• nekvalitní monitoring dopadů poskytované podpory,

• chybějící motivace a nezájem příjemců,

• legislativní podmínky a nevymáhání dodržování pravidel,

• meziresortní spory a konflikty agend.

V oblasti zlepšování kvality ovzduší kontrolované v letech 2020 až 2022 se ČR stále potýká se zhoršenou kvalitou ovzduší a na jejím území nejsou dlouhodobě dodržovány imisní limity. MŽP vynaložilo 12,7 mld. Kč z prioritní osy 2 OPŽP a z NZÚ (tj. 78 % peněžních prostředků) na výměny nevyhovujících kotlů v domácnostech. MŽP podpořilo 111 tisíc výměn, které přispěly ke zlepšení kvality ovzduší. Nicméně podle informací MŽP zůstávalo k dubnu 2024 v ČR v provozu více než 150 tisíc nevyhovujících kotlů I. a II. emisní třídy.

Ani boj se suchem a povodněmi nepřináší kýžený efekt. Ačkoliv bylo mezi lety 2016–2018 vynaloženo 28 miliard korun, většina opatření nebyla cílená na problém sucha. Vláda plánovala 135 protipovodňových projektů, z nichž více než polovina nebyla do roku 2021 ani zahájena. Místo slibovaných 4,2 miliardy ročně bylo uvolněno pouhých 1,4 miliardy. Výsledkem jsou rostoucí škody a nerealizované přírodní revitalizace.

V oblasti ochrany přírody nedochází ke kýžené obnově biologické rozmanitosti. Projekty za miliardy korun, včetně návštěvnických center, často selhávají v prokázání skutečného přínosu. Biodiverzita v zemědělské krajině nadále klesá, přičemž mnohé indikátory naplňují jen zlomek plánovaných hodnot.

Také kvalita ovzduší zůstává problémem. Ačkoliv bylo vyměněno přes 111 tisíc nevyhovujících kotlů, zůstává v provozu dalších 150 tisíc. Některé prostředky, například na kolové nakladače, byly využity neúčelně. Vysoké výdaje se nepromítají do dostatečného zlepšení stavu.

Další neřešenou oblastí jsou staré ekologické zátěže. Po více než 30 letech od zahájení sanací zůstává více než třetina případů nevyřešena. Bez razantního zásahu hrozí, že likvidace kontaminovaných lokalit potrvá až do roku 2042, a riziko šíření znečištění bude dál narůstat.

Na druhou stranu, oblast kanalizací a čištění vod představuje pozitivní výjimku. Díky dobře nastavenému systému podpory se podařilo zvýšit podíl obyvatel napojených na kanalizaci na 87,4 %. Investice ve výši 24 miliard korun byly v této oblasti většinou efektivně využity.

NKÚ také upozorňuje na rezervy v mezinárodním srovnání. Přestože Česká republika spolupracuje na mezinárodních projektech v rámci EUROSAI a INTOSAI, v některých oblastech zůstává za evropským průměrem. Výsledky auditu potvrzují, že samotné členství v evropských strukturách nestačí – klíčová je schopnost proměnit politiku v praxi.

Zpráva NKÚ je mrazivým zrcadlem reality. Ukazuje, že k ochraně životního prostředí nestačí mít plány a rozpočty – potřebujeme fungující systém, koordinaci, motivaci a hlavně odpovědnost. Bez skutečných výsledků zůstanou i ty největší investice jen promarněnou příležitostí. Pokud to s udržitelností myslíme vážně, je čas přestat přehazovat paragrafy a začít konat. Jinak budeme v budoucnu sčítat nejen škody na přírodě, ale i na důvěře veřejnosti.

Dokument ke stažení:

Souhrnná zpráva z kontrol NKÚ v oblasti životního prostředí (pdf, 929 kB)