Zachránit půdu, zadržet vodu a vrátit život krajině. Svět hledá cestu, jak vrátit vodu do vysychající krajiny

Sucho už není problém vzdálených pouští ani záležitost několika nejzranitelnějších regionů světa. Přichází do evropských polí, měst, řek i lesů a stále výrazněji zasahuje zemědělství, energetiku, průmysl i každodenní život. V mongolském Ulánbátaru právě začíná jedna z nejdůležitějších mezinárodních konferencí roku. COP17 Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci chce obrátit pozornost od hašení následků k prevenci, obnově půdy, ochraně vody a budování odolnosti vůči suchu. Evropská unie přitom přichází s jasným poselstvím, že zdravá půda a dostupná voda už nejsou pouze otázkou ochrany přírody, ale základní podmínkou potravinové bezpečnosti, hospodářství a stability společnosti.

Dnes v pondělí 17. srpna 2026 se v mongolském Ulánbátaru otevřela 17. konference smluvních stran Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci, známá jako UNCCD COP17. Do Mongolska přijíždějí představitelé 196 zemí a Evropské unie společně s vědci, finančními institucemi, podniky, občanskou společností, představiteli původních obyvatel, pastevci a místními komunitami. Konference potrvá do 28. srpna a její hlavní motto zní Restoring Land. Restoring Hope. Obnova půdy se tak dostává do centra mezinárodního úsilí o zvládnutí sucha, degradace půdy a desertifikace.

Význam letošního setkání je mimořádný především proto, že se stále zřetelněji ukazuje propojení půdy, vody, klimatu, biodiverzity a potravinové bezpečnosti. Degradace půdy totiž neznamená pouze to, že se na určitém místě hůře pěstují plodiny. Zhoršený stav půdy snižuje schopnost krajiny zadržovat vodu, zvyšuje erozi, oslabuje vegetaci a činí ekosystémy zranitelnějšími vůči dalším obdobím sucha. V okamžiku, kdy se spojí dlouhodobý nedostatek srážek, vysoké teploty a špatné hospodaření s půdou, může se problém postupně přenést z krajiny do ekonomiky a následně do celé společnosti.

Miliardové ztráty a skrytá hrozba degradace

Podle údajů UNCCD postihuje degradace půdy až 40 procent světové pevniny a její důsledky se dotýkají přibližně 3,2 miliardy lidí. Ekonomické náklady degradace půdy a sucha dosahují podle OSN téměř 900 miliard dolarů ročně. Samotná sucha se od roku 2000 zvýšila téměř o třetinu a způsobují nejméně 300 miliard dolarů ročních ztrát. Nejde tedy o okrajový environmentální problém. Jde o jeden z významných ekonomických faktorů současnosti.

Mongolsko je pro konání COP17 symbolickým místem. Přibližně 77 procent jeho území je podle UNCCD již degradováno a život značné části obyvatelstva je přímo spojen s pastevectvím, tvrdou kombinaci letního sucha a následné kruté zimy zvané dzud, tedy období extrémních mrazů a hlubokého sněhu, kdy zvířata ztrácejí přístup k potravě, která ohrožuje pastviny i hospodářská zvířata. V letech 2023 a 2024 vedla tato kombinace k úhynu více než sedmi milionů kusů dobytka.

Opomíjený význam světových pastvin

Právě mongolská zkušenost zároveň ukazuje, proč se letošní konference soustředí také na pastviny. Travní a pastevní ekosystémy pokrývají přibližně 54 procent povrchu pevniny a poskytují obživu zhruba dvěma miliardám lidí. Přibližně 500 milionů pastevců je na nich přímo závislých a pastviny zajišťují přibližně šestinu světové produkce potravin a kolem 70 procent krmiva pro hospodářská zvířata. Přesto patří mezi ekosystémy, kterým se dlouhodobě věnuje méně pozornosti, než odpovídá jejich významu. Podle UNCCD je až polovina světových pastvin degradovaná nebo ohrožená degradací.

Do této situace vstupuje také Evropská unie, která krátce před zahájením COP17 vyzvala k výraznějšímu mezinárodnímu úsilí o obnovu degradované půdy, zvýšení odolnosti vůči suchu a ochranu vodních zdrojů. Evropská komise upozorňuje, že Evropa zažívá další léto s extrémními teplotami, nedostatkem vody a suchem. Důsledky se neomezují jen na zemědělství. Nedostatek vody zasahuje zásobování obyvatel, energetiku, říční dopravu i fungování ekosystémů. Evropa se zároveň podle Evropské komise otepluje rychleji než kterýkoli jiný kontinent.

Začarovaný kruh evropské krajiny

Právě evropská zkušenost je důležitá i pro střední Evropu. Sucho se nemusí projevovat pouze dramatickým obrazem vyschlého jezera nebo popraskaného pole. Může mít mnohem pozvolnější podobu. Půda ztrácí organickou hmotu, zhoršuje se její struktura, voda rychleji odtéká z krajiny a méně se jí dostává do půdního profilu a podzemních zásob. Vegetace pak během dalšího sucha rychleji trpí a krajina se dostává do začarovaného kruhu. Čím horší je stav půdy, tím obtížněji zadržuje vodu, a čím méně vody zadrží, tím obtížnější je její další obnova.

Evropská unie proto na COP17 prosazuje důležitý posun v přístupu k suchu. Nestačí reagovat ve chvíli, kdy už je nedostatek vody krizí. Smyslem má být předvídat riziko, připravovat se na něj a investovat do odolnosti ještě před příchodem extrémního období. Patří sem systémy včasného varování, hodnocení zranitelnosti, prevence, udržitelné hospodaření s půdou a vodou a obnova ekosystémů.

Investice s vysokou návratností

Tento přístup má zásadní ekonomický význam. OSN uvádí, že každý dolar investovaný do odolnosti vůči suchu může přinést návratnost až deset dolarů. U některých přírodě blízkých opatření mohou být přínosy dokonce až 27krát vyšší než jejich náklady. Obnova půdy proto nemusí být vnímána jako výdaj na ochranu životního prostředí. Může být investicí do zemědělství, vodního hospodářství, infrastruktury, bezpečnosti dodavatelských řetězců a dlouhodobé stability regionů.

Velkou otázkou však zůstává financování. Podle údajů zveřejněných při zahájení COP17 je k řešení degradace půdy a sucha zapotřebí přibližně 355 miliard dolarů ročně. Současné investice dosahují pouze kolem 77 miliard dolarů, takže vzniká každoroční deficit přibližně 278 miliard dolarů. Soukromý sektor přitom poskytuje pouze asi šest procent celosvětového financování obnovy půdy a odolnosti vůči suchu. Bez zapojení bank, investorů a firem proto nebude možné potřebné investice zajistit pouze z veřejných rozpočtů.

Propojení ekologie s privátním kapitálem

COP17 se proto snaží spojit ekologické cíle s ekonomickými nástroji. Jedním z témat je vytvoření podmínek, které umožní soukromému kapitálu investovat do obnovy krajiny, regenerativního hospodaření a odolnosti vůči suchu. Na konferenci se bude věnovat pozornost také iniciativě Business4Land a dalším mechanismům, které mají propojit veřejné instituce, finanční sektor a podniky. Organizace zapojené do Action Agenda on Regenerative Landscapes už podle OSN přislíbily více než devět miliard dolarů na projekty pokrývající více než 210 milionů hektarů.

Důležitou součástí celé strategie je také voda. Půda a voda totiž nemohou být řešeny odděleně. Zdravá půda funguje jako zásobník, který umožňuje vodě pronikat do půdního profilu, zpomaluje její odtok a podporuje vegetaci. Vegetace následně chrání půdu před erozí a přispívá k další schopnosti krajiny vodu zadržovat. Jakmile se tento systém naruší, zvyšuje se riziko povodní při přívalových srážkách a současně riziko sucha v období bez deště. Paradoxně tak může stejná krajina trpět nedostatkem vody i jejími ničivými přebytky.

Společná synergie globálních úmluv

Evropská komise proto zdůrazňuje potřebu silnějšího propojení politik zaměřených na půdu, vodu, biodiverzitu a klima. Rok 2026 je v tomto směru mimořádný, protože se v něm setkávají konference smluvních stran tří takzvaných Rio úmluv, tedy úmluvy o boji proti desertifikaci, klimatické úmluvy a úmluvy o biologické rozmanitosti, společně s dalšími významnými mezinárodními procesy v oblasti vody. Smyslem je hledat společná řešení místo toho, aby každý problém řešil vlastními nástroji bez ohledu na dopady na ostatní oblasti.

Významnou roli přitom získávají moderní technologie. Evropská unie podporuje globální monitoring a systémy včasného varování a využívá například data evropského programu Copernicus ke sledování podmínek sucha po celém světě. Satelitní pozorování umožňuje sledovat vývoj vegetace, půdní vlhkosti a dalších parametrů v rozsahu, který by klasické pozemní měření samo o sobě nikdy nedokázalo pokrýt. Kombinace družicových dat, meteorologických modelů, pozemních měření a stále přesnější analytiky může výrazně zkrátit dobu mezi vznikem problému a reakcí institucí.

Od družicových dat k prevenci v terénu

Právě zde se otevírá prostor také pro umělou inteligenci a další nástroje pokročilé analýzy dat. Pokud lze z obrovského množství satelitních, meteorologických, hydrologických a půdních dat včas rozpoznat příznaky nastupujícího sucha, mohou se opatření přesunout z krizové fáze do fáze prevence. Technologie sama o sobě půdu nezachrání, ale může výrazně zlepšit rozhodování o tom, kde zasáhnout, jak rychle a s jakým očekávaným výsledkem.

COP17 se proto nesoustředí pouze na abstraktní globální cíle. Program konference zahrnuje financování obnovy půdy, vodu, roli místních komunit, potravinové systémy a zdraví půdy. Součástí jsou také otázky migrace a bezpečnosti, protože zhoršování podmínek pro zemědělství a pastevectví může vést ke ztrátě obživy, přesunům obyvatelstva a rostoucí konkurenci o omezené zdroje.

Pro Evropu je tento vývoj důležitý i z jiného důvodu. Kontinent může být relativně bohatý a technologicky vyspělý, ale jeho hospodářství není odděleno od zbytku světa. Evropské firmy jsou závislé na zemědělských komoditách, surovinách, vodě, dopravě a globálních dodavatelských řetězcích. Pokud se v určité části světa výrazně sníží zemědělská produkce nebo se zhorší dostupnost vody, dopad se může prostřednictvím cen a obchodu dostat až k evropským spotřebitelům.

Budoucnost skrytá pod našima nohama

Obnova půdy tak začíná získávat zcela nový význam. Nejde pouze o návrat zeleně do krajiny. Jde o obnovení schopnosti půdy plnit své biologické, vodní a produkční funkce. Jde o schopnost krajiny zachytit srážku, udržet uhlík, podporovat biodiverzitu, vytvářet potravu a odolávat období bez vody. A v neposlední řadě jde o schopnost společnosti fungovat i v době, kdy klimatické podmínky přestávají odpovídat zkušenostem minulých desetiletí.

COP17 proto přichází s jednoduchým, ale velmi zásadním poselstvím. Pokud chceme zvládnout sucho, nestačí čekat na déšť nebo se za něj modlit. Musíme změnit způsob, jakým zacházíme s půdou a vodou ještě předtím, než se další krize objeví. OSN uvádí, že více než 70 zemí už vypracovalo národní plány pro zvládání sucha, zatímco v roce 2013 jich byly pouze tři. To ukazuje, že se přístup k suchu postupně přesouvá od krizového řízení k dlouhodobému plánování.

Mongolský summit tak může být důležitým momentem, zda dokáže mezinárodní spolupráce propojit vědu, finance, technologie a praktické hospodaření v krajině. Úspěch nebude možné měřit pouze počtem přijatých dokumentů. Podstatné bude, zda se podaří skutečně zvýšit investice, obnovovat degradovanou půdu, chránit vodní zdroje, posílit systémy včasného varování a dát větší prostor lidem, kteří v krajině žijí a hospodaří. Právě na potřebu převést mezinárodní závazky do konkrétních výsledků upozornilo při zahájení konference také vedení OSN a Mongolska.

A možná právě v tom spočívá nejdůležitější poselství letošního COP17. Budoucnost klimatické odolnosti se nebude odehrávat pouze v atmosféře, ale také několik desítek centimetrů pod našima nohama. Každý hektar půdy, který dokáže zadržet vodu, každý obnovený mokřad, zdravý les, funkční pastvina nebo zemědělská půda schopná přežít období sucha představují část infrastruktury, na níž bude záviset naše budoucnost. Pokud půdu dokážeme obnovovat rychleji, než ji degradujeme, získáváme čas i prostor pro přizpůsobení. Pokud to nedokážeme, může se z nedostatku vody postupně stát problém, který už nebude možné řešit pouze technickými zásahy.

Svět nyní v Ulánbátaru hledá způsob, jak tuto hranici nepřekročit. A otázka, která zní z COP17, se netýká pouze Mongolska, Afriky nebo vzdálených suchých oblastí. Týká se i evropských polí, českých řek, zásob podzemní vody a krajiny kolem našich měst. Dokážeme ještě obnovit schopnost krajiny vodu zadržovat dříve, než se sucho stane trvalou součástí našeho života?

Mohlo by vás zajímat:

Evropa vysychá pod nohama. Nová mapa ukazuje, jak rychle půda ztrácí svou schopnost nás uživit

Zdroj: Ilustrativní obrázek pro vás vytvořil ChatGPT. Pokud jste v tom nepoznali ruku umělé inteligence, vězte, že žádný robot při tvorbě neutrpěl žádnou újmu