Stovky míst, desítky let a miliardy korun. Jak dlouho ještě bude Česko řešit svůj ekologický dluh?

Česká republika má stovky míst, kde průmyslová, vojenská nebo odpadová minulost stále zůstává přítomná v půdě, horninovém prostředí nebo podzemních vodách. Aktuální případ kontaminovaného území na Šumavě otevírá zajímavější otázku. Jak rozsáhlý je problém starých ekologických zátěží v Česku a hlavně nakolik se jejich řešení stává dlouhodobou součástí environmentální politiky státu?

Když se mluví o starých ekologických zátěžích, snadno vzniká představa dávno uzavřených kapitol průmyslové historie. Ve skutečnosti jde o problém, který se v řadě lokalit přenáší z jedné generace na další. Bývalé průmyslové areály, skládky, vojenské prostory nebo místa spojená s chemickou výrobou mohou i desítky let po ukončení provozu představovat riziko pro půdu, podzemní vody nebo lidské zdraví.

Podle aktuálních údajů je v České republice evidováno 446 lokalit, u nichž je potřeba naléhavé řešení v podobě dalšího průzkumu nebo sanačního zásahu. Nejde přitom o jednotnou kategorii. Rozsah kontaminace, její charakter, rizikovost i technická náročnost řešení se mezi jednotlivými místy zásadně liší. Některé lokality vyžadují pouze další monitoring, jiné analýzu rizik a další rozsáhlou několikaletou sanaci.

Složitý mechanismus státní odpovědnosti

Za tímto číslem je navíc poměrně složitý státní mechanismus. U starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací má zásadní postavení Ministerstvo financí. Právě ono na základě takzvaných ekologických smluv zajišťuje plnění závazků státu vůči nabyvatelům privatizovaného majetku, zadává veřejné zakázky na sanační práce a hradí související výdaje z prostředků uložených na zvláštních účtech privatizace.

Ministerstvo životního prostředí má v systému jinou, ale neméně důležitou úlohu. Je odborným garantem procesu a posuzuje jeho environmentální stránku. Vyjadřuje se k zadávacím dokumentacím, posuzuje analýzy rizik, účastní se kontrolních dnů a hodnotí také návrhy na úpravu garancí nebo ukončení ekologických smluv. Pro určování pořadí, v jakém jsou sanační práce zadávány, přitom MF vychází z plánu prioritních akcí připravovaného odborným garantem, tedy MŽP, který zohledňuje environmentální naléhavost jednotlivých lokalit v systému evidence kontaminovaných míst.

Do celého řetězce navíc zásadním způsobem vstupuje i Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Právě ona totiž vydává závazná rozhodnutí o uložení nápravných opatření, stanovuje cílové limity čištění a na závěr celého procesu protokolárně potvrzuje, že sanace byla úspěšně dokončena a lokalita je bezpečná.

Celý proces tak není založen pouze na tom, že se jednou za čas objeví konkrétní kontaminované místo a stát na něj začne reagovat. Existuje evidence lokalit, hodnocení rizik, určování priorit, příprava projektů, zadávání veřejných zakázek, vlastní sanace a následný monitoring. U některých lokalit navíc nejde o zásah na několik měsíců, ale o projekty, jejichž realizace může trvat pět až deset let. I samotný systém podpory MŽP počítá vedle analýz rizik a sanací také s dlouhodobým a postsanačním monitoringem.

Miliardové závazky na desítky let

Důležitá je také finanční stránka. Podle údajů Ministerstva financí stát od počátku privatizace do odstraňování starých ekologických zátěží vložil téměř 67 miliard korun. Současně ale zůstává před státem další významný objem závazků. V březnu 2025 MF uvádělo u programu Ekologie celkové závazky ve výši 128,2 miliardy korun, přičemž 45 miliard korun bylo v té době vázáno na konkrétní realizaci a 83,2 miliardy představovaly smluvně nevázané závazky. Otázkou však zůstává, zda je v tomto ohledu aktuální státní rozpočet proaktivní.

Nejvyšší kontrolní úřad se v roce 2023 zabýval tím, zda peníze státu určené na odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací vedou k jejich rychlejšímu odstraňování. Jeho závěr nebyl příliš povzbudivý. Podle NKÚ k urychlení procesu nedošlo a v době kontroly stále nebylo ukončeno 37 procent ekologických smluv. Kontrolní úřad zároveň uvedl, že podle tehdejšího předpokladu Ministerstva financí měl proces pokračovat nejméně dalších 20 let.

Tady se dostáváme k podstatě současné otázky. Stát už dávno vytvořil mechanismus, jak staré ekologické zátěže identifikovat, prioritizovat, financovat a postupně odstraňovat. Každý rok se přitom sleduje, kolik závazků bylo vypořádáno a jak pokračuje jejich odstraňování. Podle aktuálních údajů MF bylo od počátku privatizace do konce roku 2025 uzavřeno 328 ekologických smluv a 219 z nich už bylo ukončeno. Vláda je o výsledcích procesu každoročně informována.

Šumavský impuls a realita v regionech

Právě proto je zajímavé sledovat, co současná šumavská aktivita Ministerstva životního prostředí skutečně znamená. Pokud stát v konkrétních lokalitách, které čekají na sanaci, začne rychleji provádět průzkumy, zajišťovat riziková místa a připravovat systematické sanace, může to být začátek mnohem významnějšího přístupu k problematice starých ekologických zátěží. Pokud ale zůstane pouze u mediálních reakcí na vybrané nejviditelnější případy, bude 446 lokalit stále představovat především číslo v databázi čekající na řešení.

Není to tak dlouho, kdy v médiích výrazně zazníval také případ Nelahozevsi. Ten přitom ukazuje, proč nelze staré ekologické zátěže vnímat pouze jako historickou účetní položku. Tamní ekologická zátěž je spojována mimo jiné s uloženými sudy obsahujícími styrenové látky. V území fyzicky zůstávají materiály, u nichž je třeba řešit jejich stav a možné dopady na okolní prostředí. Případ současně připomíná, že u starých ekologických zátěží nemusí být hlavním problémem pouze samotná kontaminovaná zemina.

Zásadní může být také možnost migrace znečištění a ohrožení podzemních vod. Právě to se stalo předmětem soudního řízení v případě Nelahozevsi. Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že v souvislosti se sanací skládky došlo ke stavu, který může být posuzován jako havárie podle vodního zákona, a správním orgánům uložil zahájit řízení o opatření k nápravě. Nejvyšší správní soud tento závěr v září 2025 potvrdil. Na environmentální rizika spojená se styrenem přitom dlouhodobě upozorňují také odborné podklady Ústavu chemie ochrany prostředí VŠCHT Praha, podle nichž může nezajištěná skládka představovat významné riziko pro životní prostředí, včetně možného úniku látek do podzemních a povrchových vod.

Skryté nebezpečí pod povrchem

Právě podzemní voda představuje u řady starých ekologických zátěží jeden z nejcitlivějších aspektů. V závislosti na vlastnostech látky, geologickém prostředí a hydrogeologických podmínkách může postupovat horninovým prostředím a zasáhnout další části území. Odstranění takové kontaminace proto často není otázkou prostého odtěžení několika vrstev zeminy. Může vyžadovat dlouhodobý monitoring, opakované průzkumy a technologicky náročnou sanaci.

Staré ekologické zátěže jsou zvláštním druhem dědictví. Nevlastníme je v běžném smyslu slova, přesto je přebíráme spolu s územím, na kterém žijeme. To, co bylo před desetiletími uloženo do půdy, vypuštěno do prostředí nebo ponecháno v opuštěných areálech, neztrácí svůj význam jen proto, že se změnili vlastníci, provozovatelé nebo generace lidí, kteří za jejich vznik nenesou žádnou odpovědnost. Kontaminace nezná hranice volebních období ani rozpočtových let. Pokud zůstává v prostředí, zůstává také naším společným problémem.

Právě proto by staré ekologické zátěže měly být vnímány především jako závazek k aktivnímu řešení. Evidence a monitoring jsou nezbytným základem, samy o sobě však kontaminaci neodstraní. Tam, kde existuje reálné riziko pro lidské zdraví, podzemní vody, půdu nebo ekosystémy, je namístě hledat cestu k odstranění zdroje tohoto rizika a postupně území vracet do stavu, v němž nebude představovat zátěž pro další generace. Čtyři sta čtyřicet šest lokalit je tak připomínkou toho, že s ekologickou minulostí se nelze vyrovnat pouze tím, že ji pojmenujeme. Skutečně vyřešená je až tehdy, když přestane ohrožovat prostředí a člověka.

Zdroj: Ilustrativní obrázek pro vás vytvořil ChatGPT. Pokud jste v tom nepoznali ruku umělé inteligence, vězte, že žádný robot při tvorbě neutrpěl žádnou újmu