Více času na podstatné
Zákon o ochraně ovzduší čekají velké změny, na co se připravit?
Novela zákona o ochraně ovzduší představuje zásadní legislativní reakci na přijatou evropskou legislativu. Ta zásadně zpřísňuje požadavky na sledování kvality ovzduší, zavádí nové imisní limity, upravuje procesy plánování opatření ke zlepšení kvality ovzduší a mění přístup k řízení smogových situací. Nové imisní limity od roku 2030 plně nahradí aktuálně platné imisní limity, přičemž účinnost předkládané novely zákona se navrhuje od 1. ledna 2027.
Navrhovaná právní úprava v první řadě reflektuje zásadní změnu v oblasti stanovení nových imisních limitních hodnot pro znečišťující látky v ovzduší, které vycházejí z tabulky 1 přílohy I směrnice (EU) 2024/2881. Tyto nové imisní limity se navrhují promítnout do přílohy č. 1 zákona o ochraně ovzduší a od 1. ledna 2030 plně nahradí dosud platné limitní hodnoty stanovené na základě dřívější evropské legislativy. Již od nabytí účinnosti novely zákona, předpokládaného k datu 1. ledna 2026, však budou nové imisní limity závazné pro Ministerstvo životního prostředí při posuzování kvality ovzduší podle § 5 zákona a při tvorbě programů zlepšování kvality ovzduší podle § 9 zákona. Od 1. ledna 2030 se závaznost těchto limitních hodnot rozšíří na veškerou činnost orgánů ochrany ovzduší podle § 3 zákona a současně na povolovací procesy podle § 11 a § 12 zákona, což v praxi znamená zásadní dopad na rozhodování o umisťování, změnách a provozu stacionárních zdrojů znečištění.
Zcela zásadním prvkem nové právní úpravy je rovněž implementace derogačního mechanismu podle čl. 18 směrnice (EU) 2024/2881, který umožňuje členským státům v odůvodněných případech požádat Evropskou komisi o prodloužení lhůty pro dosažení některých imisních limitů. Tento postup je však podmíněn splněním přísných požadavků, zejména vydáním programu zlepšování kvality ovzduší obsahujícího konkrétní opatření vedoucí k dosažení limitních hodnot v prodlouženém termínu a doložením, že členský stát přijímá veškeré nezbytné kroky k jejich splnění. Směrnice současně v čl. 18 odst. 4 stanoví časové omezení pro využití tohoto mechanismu, podle něhož musí členský stát oznámit úmysl požádat o prodloužení lhůty Evropské komisi nejpozději do 31. ledna 2029. Transpozice tohoto ustanovení je proto v návrhu zákona řešena prostřednictvím samostatného přechodného ustanovení, nikoli jako trvalá součást § 9 zákona upravujícího programy zlepšování kvality ovzduší. Smyslem této konstrukce je zajistit flexibilitu při případném uplatnění derogačního mechanismu, aniž by byl trvale měněn standardní postup vydávání programů zlepšování kvality ovzduší.
Z hlediska právních důsledků má implementace čl. 18 směrnice význam i ve vztahu k odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci. Směrnice (EU) 2024/2881 v čl. 27 a 28 posiluje práva veřejnosti na přístup ke spravedlnosti a k náhradě škody v případě porušení povinností vyplývajících z právních předpisů v oblasti kvality ovzduší. V návaznosti na tuto úpravu se navrhuje výslovně stanovit, že odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci v souvislosti s neplněním nových imisních limitů se bude možné domáhat až od data, kdy mají být tyto limity podle směrnice plněny, tedy od 1. ledna 2030, případně od pozdějšího data stanoveného Evropskou komisí v případě schválení prodloužení lhůty podle čl. 18 směrnice. Tento aspekt představuje významný právní dopad nejen pro orgány veřejné správy, ale i pro osoby, které mohou být negativně dotčeny dlouhodobým překračováním limitních hodnot.
Vedle zavedení nových imisních limitů novela zákona významně rozšiřuje požadavky na monitoring kvality ovzduší, který je upraven zejména v návaznosti na přílohy VII a X směrnice (EU) 2024/2881. Nová právní úprava počítá s rozšířením sledovaných ukazatelů, zejména o detailnější analýzu chemického složení jemných prachových částic PM2,5, sledování ultrajemných částic, koncentrací těžkých kovů, polycyklických aromatických uhlovodíků a dalších látek, jejichž výskyt je významný z hlediska posuzování kvality ovzduší. Součástí modernizace monitorovacího systému je rovněž zavedení takzvaných superlokalit měření, které umožní detailní sledování emisních charakteristik v zatížených oblastech. Tato opatření budou realizována postupně od nabytí účinnosti novely zákona, tedy od 1. ledna 2026, přičemž jejich cílem je zajistit přesnější podklady pro hodnocení kvality ovzduší a pro přípravu účinných nápravných opatření.
Zásadní změny se dotýkají také systému programů zlepšování kvality ovzduší, jejichž právní rámec je upraven v návaznosti na čl. 19 směrnice (EU) 2024/2881. Novela zákona posiluje jejich obsahové náležitosti a zavádí povinnost zajistit, aby opatření v těchto programech vedla k dosažení imisních limitních hodnot v co nejkratším možném čase. Programy budou nově vyžadovat detailní analýzu zdrojů znečištění, modelování budoucího vývoje koncentrací znečišťujících látek a stanovení konkrétních harmonogramů realizace jednotlivých opatření. V případě využití derogačního mechanismu podle čl. 18 směrnice bude nutné tyto programy upravit tak, aby odpovídaly prodlouženému termínu dosažení limitních hodnot a obsahovaly doplňující opatření vedoucí k jejich splnění.
Podle směrnice se programy dále vydávají rovněž v případě překročení imisního limitu pro přízemní ozon, který doposud nebyl programy zlepšování kvality ovzduší řešen. S ohledem na silnou vazbu ozonu na faktory nesouvisející s lidskou činností, jakou jsou např. sluneční záření, meteorologie, přirozeně se vyskytující těkavé organické látky (prekurzory jeho vzniku), byla směrnicí ponechána možnost program zlepšování kvality ovzduší pro ozon nevydat v případech, kdy neexistuje významný potenciál ke snížení jeho znečištění pod hodnotu příslušného imisního limitu z důvodu zeměpisných nebo meteorologických podmínek, a zároveň pokud by snížení znečištění znamenalo nepřiměřené náklady. Tuto výjimku s ohledem na ozon je rovněž navrženo promítnout do zákona.
Dále dochází k upřesnění doby, do kdy je třeba prostřednictvím programů zlepšování kvality ovzduší dosáhnout překročených imisních limitů, přičemž tato doba je směrnicí stanovena na období nejpozději do 4 let od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k překročení. V případě expozičních cílů a imisního limitu pro přízemní ozon je dosažení nápravy ponecháno ve směrnici na neurčité období („co nejdříve“, který je v dosavadní soudní praxi vykládán restriktivně). Časové ohraničení se upřesňuje také pro změnu programu (aktualizaci), která musí proběhnout dle směrnice každých pět let. Podnětem pro změnu programu je přetrvávající překročení ve třetím roce po vydání programu. Programy zlepšování kvality ovzduší v předkládaném návrhu zákona v sobě zahrnují také speciální plány kvality ovzduší (tzv. roadmapy), které se mají přijmout před uplynutím lhůty pro dosažení nových imisních limitů, jsou-li překročeny.
Samostatnou oblastí změn je úprava pravidel pro vyhlašování smogových situací, která reaguje na zpřísněné požadavky směrnice (EU) 2024/2881 týkající se krátkodobých opatření na ochranu obyvatelstva. Novela zákona zavádí přísnější prahové hodnoty pro vyhlašování smogových situací a současně umožňuje využívat prognostické modely kvality ovzduší jako podklad pro rozhodování orgánů veřejné správy.
Ve věci přijímání opatření v případě překročení regulační nebo varovné prahové hodnoty, tedy. pro zmírnění průběhu smogové situace, se situace v návaznosti na směrnici příliš nemění, tj. stále je dle směrnice nezbytné přijmout tzv. akční plán krátkodobých opatření. Ten je v zákoně transponován již nyní v jeho stávajícím znění ve formě regulačního řádu obce (§ 10 odst. 3) a ve formě zvláštních podmínek provozu, které ukládá krajský úřad do povolební provozu (§ 10 odst. 5).
Novinkou směrnice je nicméně možnost nepřijmout krátkodobá opatření ke zmírnění smogové situace v případě překročených prahových hodnot pro částice PM10 a PM2,5 spojených s vytápěním domácností. Zde směrnice reflektuje sociálně citlivé otázky regulace zdrojů vytápění v topné sezóně, v rámci kterých jsou tyto smogové situace obvykle vyhlašovány. V těchto případech lze krátkodobá opatření nahradit informací pro veřejnost o omezení expozice a dopadu na lidské zdraví. Toto ustanovení směrnice je navrženo transponovat jako možnost obecního úřadu nevydat regulační řád a doplněno povinností pro Ministerstvo zdravotnictví a MŽP vydat informaci o doporučeném chování pro ochranu zdraví v průběhu smogové situace.
Dokument ke stažení: