I přesto, že jsme od roku 2015 povinni třídit bioodpady, tak odpady kuchyňské, tedy ty, které vznikají při přípravě pokrmů v domácnostech a gastroprovozovnách, stále unikají naší pozornosti a končí tam, kde nemají. Přitom se jedná o hodnotný zdroj živin a v ideálním případě mohou být zdrojem jak pro výrobu kvalitních hnojiv, tak i například pro produkci energie z obnovitelných zdrojů.
Ačkoliv jsou od roku 2015 města a obce povinny zajistit oddělený svoz bioodpadů, tak odpady vznikající při výrobě pokrmů, tzv. kuchyňské odpady a odpady z gastronomických provozoven, často unikají pozornosti veřejnosti i odborníkům. Restaurace mají potvrzení od svozové firmy, že odpady třídí a jejich povinnosti tím tak často, nutno však podotknout, že jen z jejich úhlu pohledu, končí. Co se však s tisíci tunami bioodpadů děje po jejich svozu od původců? Jen málokdy končí skutečně tam, odkud pocházejí, tedy v půdě. V České republice je totiž paradoxně zcela dostačující počet koncových zařízení, mezi které patří zejména bioplynové stanice, ale cesta k nim je mnohdy- mírně řečeno – kostrbatá. Zemědělské bioplynové stanice totiž kvůli pravidlům udržitelnosti souvisejícím s udělením dotace, nemohou vždy bioodpady přijímat.
Paradox českých bioplynových stanic
V České republice máme doslova stovky bioplynových stanic, ve kterých by se v ideálním případě měly likvidovat zejména odpadní materiály. Fakt je ale takový, že ne zcela promyšlená politika dotování biopaliv celý systém fungování bioplynového hospodářství překroutila. Dnes tak namísto využití dostupných kapacit k likvidaci odpadů produkujeme suroviny, které jsou pěstovány jen proto, aby zajistily dostatečný vstup do bioplynových stanic. A o tom, že je to systém neudržitelný, víme i díky výsledkům nových studií, jež upozorňují na fakt, že biopaliva se v konečném důsledků stávají spíše hrozbou než příležitostí. Tímto tématem se zabývá profesor John Wilkinson z brazilské Federální rurální univerzity v Rio de Janeiru, který vedl studii “Biopaliva a potravinová bezpečnost”, a mezi jejíž závěry patří i konstatování, že biopaliva založená na pěstování monokultur jsou velkou hrozbou pro biodiverzitu, vytvářejí enormní tlak na spotřebu agrochemikálií a v globálním kontextu postrádají opodstatnění.
Významným krokem pro Českou republiku může být i změna legislativy, která bude součástí nového Zákona o odpadech, a která i zemědělským bioplynovým stanicím vybudovaným z dotačních prostředků dává příležitost rozšířit vstupy komodit i o kuchyňské odpady. To je novinka oproti stavu, kdy do bioplynových stanic kvůli pravidlům udržitelnosti nemohly vstoupit jiné než v původním projektu povolené komodity – nejčastěji řepka olejka a kukuřice.
Přibyšice: jedná z mála funkčních odpadových bioplynových stanic
Mezi asi desítku bioplynových stanic, které fungují a mohou zpracovávat kuchyňské odpady, se řadí i bioplynová stanice v Přibyšicích u Benešova. Ačkoliv se jedná o stanici vzdálenou od Prahy asi 50 kilometrů, tak je to jedno z mála zařízení, které likviduje bioodpady správným způsobem. Jedná se o koncové zařízení s kapacitou až 28.000 tun organických odpadů ročně, které funguje od roku 2008. Zpracovává komerční a průmyslové odpady širokého spektra a i vedlejší produkty živočišného původu kategorie č. 3 (podle nařízení ES č. 1069/2009), které jsou často problémovou složkou z pohledu její likvidace.
Bioplynová stanice navíc přijímá i organickou frakci tuhého komunálního odpadu. V praxi to znamená, že může zpracovávat bioodpady vytříděné ze směsného komunálního odpadu, což je v České republice, vzhledem k náročnému procesu třídění a zajištění hladkého chodu celého zařízení, spíše rarita. O zpracování odpadu se stará technologie ADOS (Anaerobní Digesce Organického Substrátu) – moderní proces anaerobní digesce určený ke konverzi organických odpadů na obnovitelnou energii a organické hnojivo – probíhající v termofilních podmínkách.
Sklad vstupního materiálu v Přibyšicích
Výstupem zařízení je 1 MW obnovitelné elektrické energie a kapalné hnojivo – digestát. V budoucnosti vidí provozovatel potenciál pro vyvedení tepla do nedalekého Neveklova, kde by tak mohlo vytápět školu, obchody nebo internát a centrum pro duševně choré. Pro podobné projekty je však potřeba zajistit budování infrastruktury, která často naráží na složité vlastnické vztahy a realizace liniové stavby v komunikaci.
V Přibyšicích končí i gastroodpady z Prahy, které sváží společnost Pražské služby. Ta jako jedna z mála svozových a odpadových společností skutečně zajišťuje správnou likvidaci kuchyňských odpadů. Běžnou, avšak nesprávnou praxí, je totiž jejich hygienizace a následné uložení na skládky. Cenné materiály se tak vůbec nevrací tam, kam patří – tedy do půdy.
“Přibyšická odpadová bioplynová patří mezi méně než deset koncových zařízení na kuchyňské odpady, které v České republice máme. Víme, že svoz na delší vzdálenosti je často nákladnější, ale ukládat tyto druhy odpadů na skládky není řešením. Odpadová společnost musí zajistit nejen svoz, ale také naplňovat cíle recyklace, které jsou čím dál tím přísnější a s odpadem je třeba nakládat jako se zdrojem,” dodává k tématu Radim Mana, tiskový mluvčí společnosti Pražské služby.
Pražské služby jsou jedna z mála svozových firem, které pro gastroodpady našly skutečně vhodnou koncovku a odpady se tak vracejí tam, kam mají – do půdy. Běžná praxe dneška se, bohužel, vymyká legislativním požadavkům.
V praxi je však stále možné se setkat se situací, kdy se kuchyňské odpady stávají složkou směsného komunálního odpadu a nejsou jako odpad katalogového čísla 20 01 08 vykazovány. Tento postup je v rozporu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů, neboť zákon ukládá producentům odpadů povinnost odpady shromažďovat odděleně podle jednotlivých druhů a kategorií tak, aby bylo zabráněno jejich smíšení a zároveň je povinnost přednostního využití odpadů před jejich odstraňováním. Od odděleného shromažďování odpadů může původce ustoupit pouze se souhlasem krajského úřadu.
Dle selského rozumu také často původci kuchyňských odpadů zbytky odevzdávají ke zkrmování hospodářskými zvířaty. Jedná se o způsob, který ale bohužel neodpovídá legislativním požadavkům. Zkrmování kuchyňských odpadů a krmiv tento odpad obsahujících hospodářskými zvířaty, s výjimkou kožešinových zvířat, odporuje zákonu č. 91/1996 Sb. o krmivech ve znění pozdějších předpisů a Nařízení EP a Rady (ES) č. 1069/2009, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů (VPŽP), jež nejsou určeny k lidské spotřebě.
Dalším způsobem nezákonného zpracování kuchyňských odpadů je jejich splachování do veřejné kanalizační sítě, neboť jde o porušení kanalizačního řádu podle vyhlášky č.428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích. Využívání kuchyňských drtičů přímo napojených na kanalizaci bez pravidelně vyváženého lapolu je v rozporu se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích.
Důležité je také zmínit, že i když mnoho odpadových firem kuchyňské odpady sváží, tak jen malokteré s nimi nakládají tak, aby byly maximálně materiálově a energeticky využity. Často dojde jen k prostému procesu hygienizace, který spočívá v zahřátí vstupního materiálu na teplotu 70 stupňů v délce jedné hodiny a následnému uložení na skládky. Tímto je sice legislativa splněna, ale organická hmota, která by se měla vrátit zpět do půdy, je navždy ztracena. Důležitost aplikování organické hmoty do půdy tkví v zajištění schopnosti půdy vázat vodu a živiny, které jsou následně dostupné pro rostliny.
Provozovatele mohou od roku 2018 překvapit pokuty
A kam vede nedodržování stávající legislativy? Provozovatelé mohou počítat až s likvidačními pokutami ze strany strany Krajské hygienické stanice, Státní veterinární správy, Státní zemědělské a potravinářské inspekce nebo České inspekce životního prostřední. Doposud tyto statní sektory pouze upozorňovaly producenty odpadů o neplnění závazných podmínek, avšak začátkem roku 2018 bude neplnění podmínek trestáno peněžitou pokutou.
Třecí plochy aneb proč systém nefunguje tak, jak by měl
Když se na celý systém podíváme z výšky, tak je možné identifikovat hned několik konkrétních problémů, jejichž základním pojítkem je narušení celého cyklu, ve kterém by měly organické látky a následně bioodpady končit zpět v půdě. V prvé řadě mnoho provozovatelů restauračních zařízení a producentů kuchyňských odpadů není dostatečně obeznámeno se svými povinnostmi. Často tak odpady končí mezi směsnými komunálními odpady a producenti se tak vystavují riziku kontroly. Následně jsou odpady sváženy firmami, které nevlastní vhodná koncová zařízení a tak dochází k jejich ukládání na skládky. Tímto způsobem ale dochází k narušování biologických cyklů, kdy přímým následkem je například erozní stav velké části českých zemědělských půd, kterým chybí organická hmota.
Celý proces je taktéž málo kontrolovaný a tak příklady špatné praxe převládají nad těmi dobrými. Kontrolní kapacity České inspekce životního prostředí (ČIŽP) jsou v současnosti nedostatečné a inspekce Krajské hygienické stanice často kontroluje jen provozovnu a to co je “za dveřmi” už není předmětem kontrol. A právě “za dveřmi” provozoven jsou často nádoby na odpad, které se tak, obrazně řečeno, stávají místem největší tmy pod lampou. Další slabou stránkou jsou odpadové firmy.
Vzorem může být projekt Správná praxe ČIŽP
I přes nedostatečné kapacity však ČIŽP vydává materiály, jejichž cílem je usnadnit producentům orientaci v legislativě a představuje dobré příklady praxe. Mezi ty nepatří vždy jen svoz odpadů autorizovanou společností, která vlastní oprávnění nakládat s odpady, ale například i nová technologická zařízení, mezi které se řadí například elektrické kompostéry.
I přes všechny překážky však stávající systém nabízí obchodní a environmentálně přijatelné příležitosti pro ty, kteří v uzavření celého cyklu vidí správnou cestu. Připravovaná legislativa, jejímž pilířem bude i nový Zákon o odpadech, myslí i na oblast bioodpadů a tak by se již brzy mohly nastavit funkční a správné podmínky pro systém, ve kterém bude docházet k pravidelným kontrolám a podporována bude správná praxe. Na příkladu spolupráce mezi společností Pražské služby a Přibyšickou bioplynovou stanicí jsme si ukázali, že v případě stejných zájmů může vzniknout dobrý obchodní model, který současně přispívá ke správnému nakládání s tak cenným materiálem, jakým bioodpady a gastroodpady bezesporu jsou.
Autor: Ing. Soňa Jonášová, Institut Cirkulární Ekonomiky, z.ú.
