Snižování emisí skleníkových plynů je velkou výzvou pro celý svět a výjimkou není ani Tchaj-wan. Kromě nákladů a značeného úsilí tato výzva přináší obchodní příležitosti i pro české firmy. Představení technologií a souvisejících řešení umožňuje například veletrh 2023 Sustainable Taiwan Expo.

Tchaj-wan je vyspělá ekonomika s relativně vysokým podílem průmyslu na HDP (porovnatelně jako ČR). Vzhledem ke svému zaměření vypouští nemalé množství CO2 do ovzduší. V roce 2017 dosáhly emise 272 mil. tun, což představovalo 0,8 % globálních emisí. V přepočtu na obyvatele pak tento údaj v roce 2021 pro Tchaj-wan činil téměř 12 tun CO2, což řadí Tchaj-wan mezi největší emitenty v Asii. Pro srovnání: ČR 9,2 tun; Německo 8,09 t; USA 14,86 t, ČLR 8,05 t, Japonsko 8,57 t, Jižní Korea 11,89 t (zdroj: Our world in data, https.//ourworldindata.org). Tchajwanská vláda si stanovila cíl snížit emise o 23 – 25 % (oproti úrovni z roku 2005) do roku 2030 a dosáhnout nulových emisí (net zero) do roku 2050. Tento cíl považuje za svůj díl odpovědnosti, ale zároveň v něm spatřuje obrovské obchodní příležitosti.

Na tento cíl místní vláda vyčlenila do roku 2030 prostředky ve výši téměř 900 mld. NTD (cca 29,3 mld. USD). Zároveň se očekává, že vládní výdaje, vydaná legislativa a nařízení, a tlak ze strany zahraniční zákazníků tchajwanských firem (nezapomínejme, že tchajwanské firmy jsou klíčovou součástí dodavatelských řetězců v různých průmyslových oborech) zásadně povzbudí i soukromé investice do „ozelenění“ výroby. Některé odhady uvádějí, že soukromé investice dosáhnou v tomto období hodnoty až 180 mld. USD. Tchajwanské firmy jsou, obecně a v různých oborech, podporovány v modernizaci, k vylepšení příslušných průmyslových technologií. Následně pak k osvojení těchto inovativních technologií a výrob a jejich nasazení do praxe ve větším měřítku. Dalším přirozeným krokem je vývoz těchto osvojených technologií či klíčových komponent do zahraničí či investice v zahraničí.

Ochrana životního prostředí, vč. rozvoje obnovitelných zdrojů energie a cirkulární ekonomiky, je prioritním tématem i pro český průmysl. Ten se vypořádává s energetickou náročností a související optimalizací, rekultivací důlních oblastí, likvidací a recyklací průmyslových odpadů a v této souvislosti přináší nová a inovativní řešení. Většina průmyslových odvětví na Tchaj-wanu je a bude „Net Zero“ plánem ovlivněna. České firmy také mohou nabídnout svá řešení a technologie – recyklace, zefektivňování systémů v průmyslových výrobách, cirkulární technologie atp. Veletrh 2023 Sustainable Taiwan Expo je vhodnou platformou pro setkání klíčových tchajwanských konglomerátů a velkých státních podniků s mezinárodními a místními poskytovateli řešení pro hospodaření s vodou a odpady, snižování emisí, snižování uhlíkové stopy na Tchaj-wanu obecně. Česká ekonomická a kulturní kancelář v Tchaj-peji (ČEKK) připravuje představení českých technologií a řešení na zmíněném veletrhu. Zájemci z řad českých firem o podrobnější informace mohou kontaktovat ekonomický úsek ČEKK prostřednictvím emailu commerce_taipei@mzv.cz.

Tchajwanská podpora ve formě veřejných investic a legislativy jde do následujících 12 oblastí. Každá oblast má zpracován strategický plán, kde je popsán aktuální stav ve světě, a na Tchaj-wanu, cíle kterých chce místní vláda dosáhnout, cesty, jak těchto cílů dosáhnout, které úřady jsou zodpovědné za plány, benefity atp. Ze strategických plánů lze vyčíst i příslušné příležitosti pro zahraniční řešení:

1) Obnovitelné zdroje energie
a) Větrná energie - do roku 2025 je cílem mít nainstalováno na Tchaj-wanu 5,6 GW větrných elektráren, do roku 2030 13,1 GW. V současné době se prověřuje technologie plovoucích větrných elektráren, zda je vhodná i pro tchajwanské prostředí. Nicméně důraz na místní výrobu klíčových komponent je experty považován za velkou brzdu v rozvoji větrných elektráren na Tchaj-wanu obecně. Poptávka existuje u zefektivňování souvisejících inženýrských služeb.

b) Solární energie – do roku 2050 má být nainstalováno 40 – 80 GW solárních elektráren, priorita je dána instalacím na střechách budov. Hledají se nové či vylepšené technologie, které zvýší úroveň recyklace fotovoltaických modulů, posílí rozvodné sítě, a zavádí instalace na ukládání vyrobené energie.

2) Vodík
Výroba elektřiny z vodíku by měla být zastoupena v energetickém mixu TW z 9 – 12 % do roku 2050.  Ve výrobě vodíku se podporuje mezinárodní spolupráce (zejména dovoz vodíku z Austrálie), z dlouhodobého hlediska pak rozvoj klíčových domácích technologií v této oblasti. Poptávány jsou technologie na bázi vodíku pro výrobu oceli. Podporuje se rozvoj infrastruktury pro přepravu a skladování vodíku a komerčního režimu pro vodíkové čerpací stanice.

3) Inovativní energie

a) geotermální energie – výroba elektřiny z geotermální energie do roku 2025 ve výši 20 MW, do roku 2030 v rozmezí 56 – 192 MW. Cílem je získat nejmodernější technologie a zlepšit vrtací technologie.

b) výroba z biomasy – do roku 2025 dosáhnout 778 MW, do roku 2030 v rozmezí 805 – 1 329 MW (rozvoj bude podporován výkupními tarify a pobídkami). Poptávka je po vysoce účinných technologiích pro přeměnu biomasy na energii a po efektivním využití vedlejších produktů.

c) výroba energie z oceánu – do roku 2025 celkově 0,1 MW, do roku 2030 ve výši 1 MW. Cílem je zlepšit klíčové technologie, jako jsou technologie odolávající tajfunům, vysoce spolehlivé a účinné techn.

4) Energetické systémy a skladování energie
Místní investice směřují do podpory distribuční sítě, zvýšení její odolnosti a provozního výkonu, instalací zařízení na skladování energie u solárních a větrných elektráren. Bude kladen důraz na digitalizaci a integraci IoT technologií do systému (také pro lepší monitoring a řízení celého systému).

5) Úspora energie
Programy úspor energie (vč. dotací pro SME a obyvatele) v průmyslu, komerčním, rezidenčním sektoru i v oblasti vozidel zahrnuje:  postupné vyměňování energeticky náročných zařízení, postupné zavádění ISO 50001, výstavba nových zelených budov, instalace nejúspornější vzduchotechniky a chladniček, dokončení přechodu osvětlení na LED zdroje, zvýšení účinnosti obálky obytných budov atd.

6) Zachycování, využití a skladování uhlíku (CCUS)
Tchaj-wan se zavázal snížit emise uhlíku o 40,2 milionů tun do 2050 prostřednictvím např. podporou průmyslových aplikací a výzkumem a vývojem špičkových technologií pro ukládání uhlíku v oceánech a půdě. Náklady na zachycování a využití uhlíku jsou však vysoké a neexistuje ještě relevantní infrastruktura.

7) Elektrická a bezuhlíková vozidla
Cílem je, aby v roce 2040 se prodávala pouze elektrická vozidla (v roce 2022 4,4% tržní podíl) a elektrické skútry (11,9%) na Tchaj-wanu. S tím souvisí i budování příslušné infrastruktury (veřejné nabíjecí zařízení a stanice). Městské autobusy (současný 10% podíl) a vládní vozidla budou dle plánu plně elektrická do roku 2030. V plánu je uveden rovněž fokus na vodíkové palivové články jako budoucí hlavní možnost bezuhlíkových vozidel.

8) Recyklace zdrojů a nulový odpad
V roce 2021 Tchaj-wan vyprodukoval 32 mil. tun odpadu,  z čehož 69 % (21,95 mil. t) připadá na odpad z průmyslové výroby (ostatní odpad pak 10,05 mil. t).  Převážná většina průmyslového odpadu je recyklována (85,5 %), u ostatního odpadu 61,2 %. Vláda podporuje:

• u materiálů/surovin (plasty, anorganické materiály a pelety, chemikálie, biomasa) – snižování odpadu, zlepšení recyklace, snižování poptávky po materiálech, prodlužování životního cyklu produktu, zefektivnění sběru a nakládání s materiálem;
• u produktů (textil, elektrické a elektronické zboží, skladování energie a baterie pro EV, atd.) - podpora inovativního designu a udržitelnosti, podpora zelené spotřeby, sdílené ekonomiky, posílení třídění a recyklace, ale také ve větší míře použití recyklovaného materiálu, u lithiových baterií (u EV) podpora rozvoje inovativních technologií. U solárních panelů se investuje do designu snadno demontovatelných solárních panelů a je zájem na vysoce hodnotné využití recyklovaného materiálu. U lopatek z větrných elektráren – se teprve tvoří pilotní plán recyklace, podpora zejména snadné recyklace.
• odpad využitelný v energii a energie z biomasy – optimalizace systému sběru biomasy, zlepšení  provozních technologií, usnadnění zpracování likvidace derivátů.

9) Carbon sinks
Primární cestou je vyvinout řešení pro odstraňování oxidu uhličitého (CDR) přírodou, se zaměřením na technologie ke zlepšení zachycování a sekvestrace uhlíku v lesním (podpora zalesňování, vč. ve městech, rozvoj průmyslu spojeného s bambusem, různorodé využití domácího dřeva), půdním (podpora odrůd plodin s negativními emisemi uhlíku, vývoj uhlíkově negativních pěstitelských technik, pěstování ve sklenících) a mořském prostředí.

Poslední 3 oblasti ze strategického plánu zarámovávají celé úsilí k přechodu na „zelený život s nulovými emisemi“, které se dotkne každého člena společnosti:

10) Zelený životní styl
Transformaci na „net-zero“ vláda zahájila propagací „zeleného života s čistou nulou“ a stanovením pokynů pro zelený život, které vedou ke změnám v chování, včetně komerčního a spotřebního chování generovaného v potravinách, oblečení, bydlení, dopravě, vzdělávání, zábavě a nakupování.

11) Zelené finance
Uvádí plán nastavení finančního systému na monitorování aktivit firem spojených se snižováním emisí, podpora těchto aktivit příslušnými finančními instrumenty a související tlak na dodavatelský řetězec.

12) Just transition
„Just transition“ zajišťuje základní hodnotu „nenechat nikoho pozadu“ v procesu přechodu k nulovým čistým emisím. Analyzuje, koho navržená opatření mohou postihnout a jak na to reagovat.

 

Autor: Kateřina Heinischová, vedoucí obchodně-ekonomického úseku, Česká ekonomická a kulturní kancelář v Tchaj-peji


 

Přírodní katastrofy, jako jsou povodně, tornáda nebo lesní požáry, způsobují materiální škody na domech, podnicích a zemědělských plodinách. Vzhledem k tomu, že tyto ztráty jsou v případě katastrofy často hrazeny pojišťovnami nebo vládami, jsou finanční údaje spojené s těmito událostmi snadno dostupné a známé. Extrémní horka také mají tendenci ovlivňovat zdraví lidí. Tyto náklady jsou ale ukryty ve výdajích systému zdravotní péče nebo je nese společnost jako celek, takže je mnohem obtížnější je vyčíslit. Extrémní horko je často označováno jako „tichý zabiják“, protože jeho dopady jsou ve srovnání s jinými přírodními katastrofami mnohem neviditelnější a tišší. Více ZDE

V katastru metropole najdeme dva základní typy stanovišť na sběr odpadu. Jsou to venkovní stanoviště, která jsou přístupná každému, a pak ta domácí. Tedy kontejnery a popelnice, které užívá jen úzký okruh obyvatel daného domu nebo bytu. Více ZDE

Dokument ke stažení:

Změny v možnostech odkládání odpadů v Praze
 

Ministerstvo životního prostředí schválilo záměr městského podniku Pražské služby na zvýšení kapacity spalovaných odpadů v zařízení ZEVO Malešice. Místo současných 330 tisíc tun poslouží k výrobě elektřiny a tepla okolo 400 tisíc tun odpadu ročně. Končí tak proces posouzení vlivu záměru na životní prostředí (EIA), který zabral pět měsíců, jak se lze dočíst v Informačním systému EIA. Více ZDE

Účelem této metodiky je sjednotit chápání postupů podle § 18, § 19 a § 19a zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, a to zejména v případech zařízení, kde je aplikována výjimka podle § 14 odst. 5 uvedeného zákona. Primárně se text vztahuje na výjimky z prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2021/2326, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro velká spalovací zařízení v případě emisí NOx, SO2, prach a Hg.

Metodika doplňuje dokument „Aplikace § 14 odst. 5 zákona o integrované prevenci na velká spalovací zařízení (pro NOx, SO2, prach a Hg)“, kde je doporučováno zahrnutí harmonogramů kroků k dosažení emisí v souladu s BAT a také přezkumů udělených podmínek do závazných podmínek provozu.

Praxe přinesla určité rozdíly mezi formou provádění a chápáním výše uvedených ustanovení a dokumentů, což se projevilo např. v reakci na podněty nevládních organizací k přezkumu již udělených výjimek. Záležitost má rovněž technický rozměr, kdy některé předpoklady, obecně přijímané v době projednávání žádosti, je nutné na základě postupně získávaných informací přehodnotit. Týká se to zejména využití výsledků kontinuálního měření Hg při porovnání reality s předpokládaným stavem v době projednávání žádosti.

Postupy, popsané v tomto dokumentu, se neaplikují na zařízení a/nebo jejich části, které mají stanoveny podmínky provozu v době mimořádných stavů. Tato metodika se věnuje pouze emisním limitům, které jsou uloženy jako roční průměry.

Dokument ke stažení:

2023_09_14 Metodika přezkumy FIN.pdf (210.09 kb)

Parlament dnes přijal postoj k revidovanému právnímu předpisu o zlepšení kvality ovzduší v EU s cílem dosáhnout čistého a zdravého životního prostředí pro evropské občany. 363 poslanců Evropského parlamentu hlasovalo pro (226 bylo proti a 46 se zdrželo hlasování) stanovení přísnějších mezních a cílových hodnot pro rok 2035 pro několik znečišťujících látek, včetně částic (PM2.5, PM10), NO2 (oxid dusičitý), SO2 (oxid siřičitý) a O3 (ozón). Nová pravidla mají zajistit, že kvalita ovzduší v EU nebude škodlivá pro lidské zdraví, přírodní ekosystémy a biologickou rozmanitost a sladit legislativu EU s nejnovějšími pokyny Světové zdravotnické organizace (WHO) pro kvalitu ovzduší. Poslanci rovněž zdůrazňují, že normy pro kvalitu ovzduší navržené Komisí by měly být průběžným cílem, kterého by mělo být dosaženo co nejdříve, nejpozději do roku 2030. Více ZDE

Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo výzvy v Operačním programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK), které jsou zaměřené na nízkouhlíkové hospodářství, efektivnější nakládání se zdroji a na obnovitelné zdroje. MPO tak podpoří inciativu v rozvoji udržitelného podnikání v České republice. Pro firmy ve výzvách připravilo až 3,7 miliardy korun.

„Efektivita při využívání zdrojů pomáhá zvyšuje produktivitu, výrazně snižuje náklady, ale také prospívá životnímu prostředí. Proto je pro nás přechod na udržitelnou ekonomiku, energetické úspory, energetickou účinnost a rozvoj obnovitelných zdrojů prioritou. Ve výzvách OP TAK jsme nově vyčlenili téměř čtyři miliardy na podporu udržitelného podnikání,“ říká ministr průmyslu o obchodu Jozef Síkela a dodává: „Podpora cílí na větší recyklaci, omezení plýtvání s druhotnými surovinami, úsporné hospodaření s vodou, malé vodní elektrárny a vtláčení biometanu.“

Podpora oběhového hospodářství

Podnikatelé mohou využít přínosy oběhového hospodářství ve své výrobě a snížit objem produkce nežádoucích odpadů. Ve výzvě Oběhové hospodářství je připravena 1 miliarda korun. „Cílem výzvy je podpořit urychlení přechodu na oběhové hospodářství, předcházet vzniku odpadů, navýšit recyklační infrastrukturu, omezit plýtvání druhotnými surovinami, zvýšit obsah recyklovaných materiálů ve výrobcích či zvýšit surovinovou bezpečnost České republiky,“ říká vrchní ředitel sekce fondů Evropské unie Marian Piecha.

Žadatelem může být malý a střední podnik nebo tzv. small mid-cap. Míra podpory je stanovena na 60 % pro malý podnik, 50 % pro střední a 40 % pro small mid-cap z celkových způsobilých výdajů. Na jeden projekt lze získat podporu od 1 milionu do 100 milionů korun. Žádosti o podporu bude možné podávat od 2. 10. 2023 do 29. 3. 2024. Více informací k výzvě je zde.

Úsporné hospodaření s vodou

Výzva OP TAK Udržitelné hospodaření s vodou s celkovou alokací 1,2 mld. Kč podporuje aktivity od zvýšení účinnosti rozvodů až po úspory vody její recyklací nebo cirkulací. Cílem výzvy je podpořit udržitelné hospodaření s vodou v průmyslu, tedy podpořit opatření cílená na úspory vody a optimalizaci využívání vody v podnikatelské sféře jako součást zavádění principů oběhového hospodářství a adaptace hospodářství na změny klimatu.

„Věříme, že ze strany podnikatelů bude poptávka po realizaci projektů v oblasti udržitelného hospodaření s vodou vysoká a že podpora poskytnutá na realizaci projektů přispěje ke zvýšení odolnosti podnikatelských subjektů,“ říká vrchní ředitel sekce fondů EU Piecha.

Výzva cílí na malé, střední, ale i velké podniky. Výše podpory se odvíjí dle velikosti firmy a pro malý podnik nabízí 60 %, pro střední 50 % a pro velký 40 % z prokázaných způsobilých výdajů.  Na projekt lze získat podporu od 1 milionu do 100 milionů korun. Žádosti o podporu bude možné podávat od 2. 10. 2023 do 28. 6. 2024. Více informací k výzvě naleznete zde.

Obnovitelné zdroje jako cesta k udržitelné ekonomice

„Obnovitelné zdroje energie jsou klíčovým krokem směrem k udržitelnosti energetiky, ale zároveň nám pomáhají s posilováním energetické bezpečnosti, “ říká ministr Síkela a dodává: „OZE jsou klíčem k snižování emisí skleníkových plynů a ochraně životního prostředí pro nás i pro budoucí generace."

V rámci dotačního balíčku na podporu udržitelného podnikání v Česku MPO vyhlásilo 16. 8. 2023 také výzvy z oblasti obnovitelných zdrojů energie, které přispějí ke snižování podílu využití fosilních paliv a zároveň k lepší kvalitě ovzduší. Žádosti o realizaci projektů OZE mohou podnikatelé podávat do 13. prosince 2024.

Výzva je zaměřena na výstavbu a modernizaci malých vodních elektráren, efektivní a šetrné využívání OZE, zvyšování jejich podílu v energetickém mixu a současně snížení spotřeby primárních energetických zdrojů či podpora podnikatelských subjektů v oblasti využití OZE. Firmy mohou v rámci dotace získat 500 milionů korun. Žadatelem ve výzvě na malé vodní elektrárny může být malý, střední i velký podnik. Na jeden projekt lze získat dotaci od 1 milionu do 100 milionů korun. Maximální výše podpory je 65 % pro malý podnik, 55 % pro střední podnik a 45 % pro podnik velký z prokázaných způsobilých výdajů. Příjem žádostí o podporu lze podávat od 6. září 2023 do 13. prosince 2024.  Více informací k výzvě naleznete zde.

Výzva na vtláčení biometanu má za cíl snížení závislosti na dovážených fosilních palivech, snížení emisí skleníkových plynů a současně zvýšení bezpečnosti dodávek a energetické soběstačnosti. Na projekty malých, středních nebo velkých podniků je připravena celková alokace ve výši 1 mld. Kč. Podpora je zaměřena na technologie na úpravu bioplynu na biometan a jeho vtláčení do distribuční sítě nebo technologie plnění plynem, například Bio-CNG plnící zařízení včetně plničky a navazující technologie. Na jeden projekt leze získat podporu od 1 milionu až 100 milionů korun a maximální míra podpory může dle velikosti podniku a typu projektu dosáhnout až 65 %. Příjem žádostí o podporu lze podávat od 6. září 2023 do 13. prosince 2024. Více informací k výzvě naleznete zde.

Zájemci o dotaci z těchto výzev se také mohou obracet na Agenturu pro podnikání a inovace (API), která je zprostředkujícím subjektem OP TAK a je zřízena Ministerstvem průmyslu a obchodu. Agentura pomáhá s přípravou žádostí o dotaci a s administrací vlastního projektu. API má regionální kanceláře ve všech krajích, kde poskytuje individuální konzultace Agentura také provozuje zelenou linku 800 800 777, kam se mohou s dotazy obracet zájemci o dotace.

Ve skladu na předměstí Barcelony stojí u dopravníkových pásů ženy a ručně třídí trička, džíny a šaty z velkých balíků použitého oblečení. Třídicí centrum provozované charitativní organizací Moda Re, která se zabývá opětovným využitím a recyklací oděvů, plánuje do roka zdvojnásobit objem oděvů, které je schopné zpracovat, na 40 000 tun ročně, řekl agentuře Reuters ředitel Moda Re Albert Alberich. Je to ale zatím jen malý krok směrem k řešení obrovského problému s vyřazenou módou v Evropě. Více ZDE

Recyklace už dávno není cizí slovo. Každý den třídíme odpad, aby ho bylo možné dál zpracovat. Běžně si kupujeme oblečení, obuv, papírnické a další zboží z recyklovaných materiálu. Recyklace papíru, skla, plastů je téměř samozřejmostí. Vědci ale jdou dál. Vyvíjejí postupy, které umožňují recyklovat k dalšímu využití i to, co nám dělá opravdu těžkou hlavu. Například skleníkové plyny, anebo lithiové baterie. Zabývají se tím také odborníci z ústecké univerzity. Více ZDE

Tenis má problém a netýká se některého ze skandálů na US Open, nýbrž ekologie. Tenisové míčky je extrémně těžké recyklovat a jejich rozklad trvá více než 400 let. Situaci nevylepšuje ani jejich velká spotřeba, kdy se během tenisových utkání plechovky s čerstvými míčky otevírají jedna za druhou, informovala agentura AP. Více ZDE

Čtěte také:

Už i koně skáčou, klusají a cválají po recyklátu (startup DROPP), OF 7-8 / str. 28

Katétry nebo stenty, to jsou jedny ze zdravotnických pomůcek, které by se v nemocnicích mohly po profesionální sterilizaci a dezinfekci použít opakovaně. O praxi unijních států, které prosazují ekologičtější přístup, se začíná mluvit i v Česku. Debata je ale teprve na začátku. Škodlivé látky, které vznikají při spalování odpadů včetně toho infekčního, považují ekologové za velký problém. „Musí k tomu proběhnout debata. U zdravotnických prostředků, které umožňují opakované využití, nám nechává Evropská unie prostor, abychom si nastavili podmínky a rozhodli se, jak to budeme dělat,“ řekl Právu náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček. Více ZDE

Související reportáž:

Resort chce šetřit. Zvažuje zavedení recyklace pomůcek v nemocnicích
 

Evropská komise zveřejnila k připomínkování veřejnou konzultaci k odpadu z elektrických a elektronických zařízení. V rámci posouzení by se mělo prozkoumat, zda jsou cíle a oblast působnosti směrnice (o odpadech z elektrických a elektronických zařízení z roku 2012) i nadále použitelné a dostatečné, a to s ohledem na současné i budoucí potřeby. Směrnice cílí na předcházení nepříznivým dopadům výroby OEEZ a nakládání s nimi nebo jejich snížení, snížení celkových dopadů využívání zdrojů a v neposlední řadě na zlepšení účinnosti využívání zdrojů. 

Za účelem dosažení těchto cílů stanoví směrnice mimo jiné opatření pro sběr OEEZ odděleně od netříděného komunálního odpadu, pro jejich řádné zpracování (využití a recyklaci) a pro podporu opětovného použití (přípravu k němu). Stanoví ambiciózní cíle pro sběr, které se postupem času zvyšují, kombinované cíle týkající se přípravy k opětovnému použití a recyklace a také cíle v oblasti využití.

Směrnice zahrnuje rozšířenou odpovědnost výrobce, podle níž jsou výrobci elektrických a elektronických zařízení (EEZ) povinni financovat sběr a zpracování OEEZ.

Dokuemnt ke stažení:

EU 103_23 EK Odpad z elektrických a elektronických zařízení

Svět prohrává boj s časem při plnění svých klimatických cílů, řekl dnes předseda nadcházející konference OSN o změnách klimatu COP28 na nynějším prvním africkém klimatickém summitu v Keni. Současně přislíbil investici 4,5 miliardy dolarů (přes sto miliard Kč) od Spojených arabských emirátů na rozvoj zelené energie v Africe. Informovala o tom agentura Reuters. Hlavy afrických států dnes v keňském hlavním městě jednají zejména o tom, jak sehnat peníze na ekologickou agendu kontinentu. Více ZDE

Netradiční, ale razantní způsob, jak upozornit obyvatele na nešvar odkládání odpadu mimo určené nádoby, zvolili ve Žďáře nad Sázavou. Veškerý nepořádek, jehož se lidé během měsíce takto nesprávně zbavili, nechala radnice svézt přímo do centra města. Část náměstí Republiky tak zaplnil odpad od papírových krabic a kartonů přes plasty, hračky, obuv, elektrospotřebiče až po nábytek. Více ZDE

Systém záloh na PET lahve a plechovky na Slovensku funguje už více než rok a půl a podle červencového průzkumu vnímá naprostá většina slovenské populace (93 %) jeho zavedení jako jednoznačně správný krok. Vracení použitých PET lahví a plechovek nepředstavuje podle posledního průzkumu pro respondenty problém a záloha ve výši 15 eurocentů (cca 3,6 Kč) je pro 80 % z nich dostatečně motivující, aby použitý obal vrátili do sběrného místa. Obchody s potravinami vnímá více než 85 % Slováků jako ideální místo pro vracení zálohovaných obalů. Podle zkušenosti dotazovaných pomohl systém snížit množství odhozených petek a plechovek v přírodě.

V Česku se v posledních letech vedou diskuse o zavedení zálohování na PET lahve a plechovky a nyní již i nabírají konkrétních obrysů díky legislativě, kterou připravuje ministerstvo životního prostředí. I proto je slovenský systém záloh od samotného spuštění pod drobnohledem Čechů. Ten si přitom i přes prvotní „porodní bolesti” vede velmi dobře, zpětná míra sběru k recyklaci je na neuvěřitelných 88 % pro rok 2023, od samotného počátku systému jde pak o 77% míru návratnosti. Slováci tak jen za první polovinu roku 2023 vysbírali 490 206 603 nápojových obalů, které jsou následně recyklovány do nových lahví a plechovek.

„Spokojeni se systémem jsou také samotní Slováci, 93 % z nich v průzkumu potvrdilo zavedení záloh jako správný krok. Drtivá většina slovenské populace zálohované obaly vrací, 82 % tak činí pravidelně, pouze jedno procento dotazovaných se v průzkumu přiznalo, že obaly nevrací vůbec,“ říká Kristýna Havligerová, manažerka vnějších vztahů Iniciativy pro zálohování. „Jsme rádi, že slovenská veřejnost přijímá systém záloh tak pozitivně, obzvlášť u litteringu si lidé všímají změn a výraznému úbytku odpadu v přírodě,” komentuje výsledky průzkumu Marián Áč, ředitel Správce zálohového systému na Slovensku.

Sběrná místa v obchodech s potravinami Slovákům vyhovují, uvedly to více než čtyři pětiny respondentů. Polovina z nich vrací obaly nejčastěji v supermarketech a čtvrtina v hypermarketech, 15 % pak nejčastěji zajde do menšího obchodu, který mají nejblíže domovu.

Stejně jako v ostatních zálohových systémech, tak i na Slovensku musí spotřebitelé vracet nápojové obaly nezmačkané. To Slováky ale netrápí, více než tři čtvrtiny dotazovaných uvedly, že to jako problém nevnímají. Ani v Česku nemá potřeba vracet obaly nezmačkané na podporu záloh žádný vliv, systém záloh podle opakovaně provedených průzkumů podporuje 8 z 10 Čechů. A to i přesto, že díky třídění do sběrných kontejnerů si na sešlapávání nápojových obalů lidé zvykli.

Na Slovensku je podle respondentů správně nastavená výše zálohy. To je pro dobře fungující zálohový systém důležité. „Záloha musí být dostatečně vysoká, aby spotřebitele motivovala k vracení použitých nápojových obalů, nesmí však být naopak příliš vysoká, aby neodradila od nákupu nápoje,“ vysvětluje Kristýna Havligerová a dodává: „80 % Slováků potvrdilo zálohu ve výši 15 centů jako dostatečnou motivaci, díky které pravidelně vrací zálohované obaly do sběrných míst. Více než třetina respondentů přitom uvedla, že vyšší záloha by je mohla od nákupu odradit.“

Na Slovensku jsou viditelné také konkrétní pozitivní dopady na životní prostředí. Zásadně se snížilo množství volně pohozených lahví a plechovek v přírodě. To je jednoznačná zpráva z národních parků a dalších míst, která tzv. littering dříve trápil. Pokles odhozených nápojových obalů vnímají i Slováci. Více než 92 % si myslí, že systém záloh pomohl snížit počet PET lahví a plechovek pohozených v přírodě. A potvrzují to i konkrétní data společnosti ENVI-PAK[1]. „Zatímco před zavedením záloh v létě roku 2020 tvořily ve vysbíraném odpadu plechovky 20,5 % a PET lahve 15 %, po zavedení systému záloh na podzim roku 2022 to bylo jen 3,8 % plechovek a 5,3 % PET lahví a letos v létě (2023) už pouze 2,2 % plechovek a 3,2 % PET lahví,“ přibližuje čísla z analýzy společnosti ENVI-PAK Kristýna Havligerová.

Průzkum byl proveden na Slovensku na vzorku 1009 respondentů. Sběr dat byl realizován v červenci 2023 prostřednictvím aplikace Instant Research agentury Ipsos.

Invazní nepůvodní druhy představují velkou globální hrozbu pro přírodu, ekonomiku, potravinovou bezpečnost a lidské zdraví. Sehrály klíčovou roli v 60 % dokumentovaných případů vymírání rostlin a živočichů a roční náklady s nimi spojené dosahují 423 miliard dolarů. Mezivládní platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) včera vydala Hodnotící zprávu o invazních nepůvodních druzích a jejich kontrole. Dokument poskytuje rozhodovacím orgánům souhrnné informace o současném stavu biologických invazí a nástrojích, které mohou šíření invazních druhů omezit. Zprávu připravilo 86 odborníků ze 49 zemí světa a za Českou republiku se na ní podíleli Petr Pyšek a Jan Pergl z Botanického ústavu AV ČR.

Mezivládní platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) již v roce 2019 uvedla, že invazní nepůvodní druhy jsou jednou z pěti hlavních přímých příčin celosvětového úbytku biologické rozmanitosti. Hrozba, kterou představují, je však často podceňována a přehlížena.  Včera proto představila Hodnotící zprávu o invazních nepůvodních druzích a jejich kontrole (dále jen „Zpráva“), ve které vládám poskytuje vědecky podložené důkazy, nástroje a možnosti, jak se vypořádat s problémy, které biologické invaze způsobují.  

„Hodnotící zpráva o invazních nepůvodních druzích a jejich kontrole je zcela zásadní dokument, který umožní rozhodovacím orgánům po celém světě porozumět současnému stavu a trendům v šíření invazních nepůvodních druhů, příčinám jejich výskytu a dopadům na invadované ekosystémy. Tyto informace mohou státy využít k politickému řešení problémů, jež invazní druhy představují,“ říká spoluautor zprávy Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR a dodává: „Existující opatření jsou nedostatečná, 80 % zemí světa má ve svých národních plánech v oblasti biologické rozmanitosti stanoveny cíle týkající se invazních druhů, ale pouze 17 % zemí má národní zákony nebo předpisy, které tuto problematiku konkrétně řeší. To zvyšuje riziko šíření invazních druhů nejen pro danou zemi, ale i pro sousední státy. V ČR je situace relativně dobrá, máme novelu zákona o ochraně přírody z předloňského roku, pomohlo by ale přijetí národního seznamu invazních druhů. Evidujeme přes 1500 nepůvodních rostlin, okolo 80 obratlovců a 700 bezobratlých – zdaleka všechny sice nejsou invazní, ale přesto jsou to varovná čísla.“

Zpráva uvádí, že v důsledku rozmanitých projevů lidské činnosti po celém světě zdomácnělo více než 37 000 nepůvodních druhů, z toho je přes 3 500 invazních. Tento počet je zcela jistě podhodnocený, protože z řady oblastí chybějí přesné informace, a nadále velmi rychle vzrůstá. Celosvětově nejrozšířenější invazní rostlinou je vodní hyacint (Pontederia crassipes), suchozemský keř libora proměnlivá (Lantana camara), mezi živočichy krysa obecná (Rattus rattus). V České republice patří mezi nejrozšířenější invazní rostliny netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), celík kanadský (Solidago canadensis) nebo trnovník akát (Robinia pseudoacacia), mnohé druhy, jako pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), se však rychle šíří.

Autoři zprávy zdůrazňují, že všechny nepůvodní druhy nejsou invazní; jedná se pouze o ty, které v území, do kterého byly člověkem zavlečeny, zdomácněly, rozšířily se a mají negativní dopady na přírodu a často i na člověka. Za invazní považujeme přibližně 6 % rostlin, 22 % bezobratlých, 14 % obratlovců a 11 % mikrobů z celkového počtu nepůvodních druhů v dané skupině. Velkému riziku jsou vystaveni zejména lidé na přírodě nejvíce závislí jako původní obyvatelé a místní komunity. Přitom na územích spravovaných původními obyvateli se vyskytuje více než 2 300 invazních druhů.

Zpráva, kterou v sobotu v německém Bonnu schválili zástupci 143 členských států IPBES a na které pracovalo po více než čtyři roky 86 odborníků ze 49 zemí dále uvádí, že v roce 2019 přesáhly celosvětové ekonomické náklady na invazní nepůvodní druhy 423 miliard dolarů ročně, přičemž od roku 1970 v každém desetiletí vzrostly nejméně čtyřikrát. Dokument čerpá z více než 13 000 odkazů odrážejících rozsah existujících znalostí o invazních druzích, včetně vědeckých článků, vládních zpráv a znalostí domorodých a místních obyvatel.

Přestože mnoho nepůvodních druhů bylo v minulosti introdukováno záměrně kvůli předpokládanému přínosu pro lidi, zpráva IPBES konstatuje, že negativní dopady těch, které se staly invazními, jsou pro přírodu a lidi obrovské. Na celosvětovém vymírání živočichů a rostlin se invazní druhy podílely jako hlavní faktor v 60 % případů a v 16 % případů byly dokonce jedinou příčinou extinkce původního druhu. Je doloženo, že nejméně 218 invazních druhů bylo zodpovědných za více než 1 200 lokálních extinkcí. Nejedná se však pouze o vymírání, zpráva dokumentuje, že 85 % invazí má negativní dopad na původní ekosystémy. Příkladem jsou například bobr kanadský (Castor canadensis) nebo ústřice velká (Magallana gigas), kteří ovlivňují fungování celých ekosystémů tím, že přeměňují stanoviště. V téměř 80 % případů působí invazní druhy škody lidem – poškozují zdroje obživy a mají negativní dopad na kvalitu života, např. v podobě nemocí, jako jsou malárie, zika a západonilská horečka, které šíří invazní druhy komárů.

Celosvětový nárůst invazních nepůvodních druhů a jejich negativních dopadů lze očekávat i v budoucnosti; přispívá k tomu zrychlující se globální ekonomika, intenzivnější využívání půdy a moří, změna klimatu i demografické změny.

Šíření invazních druhů a jejich dopadům lze předcházet. „Pro naprostou většinu druhů a situací existují cílená opatření, která skutečně fungují; jejich vhodnost a účinnost závisí na místních podmínkách. Nejúčinnějším způsobem, jak zamezit šíření, je prevence – zde se jedná zejména o kontroly dovozu na hranicích, díky kterým se podařilo omezit např. šíření invazní kněžice mramorované v Austrálii. U druhů, které se již do země dostaly, je vhodné omezování šíření, vymýcení, či pravidelná kontrola, ale také zvyšování odolnosti ekosystémů vůči budoucím invazním druhům. V České republice například vzděláváme zadavatele managementu invazních druhů tak, aby likvidace byla efektivní,“ říká spoluautor zprávy Jan Pergl z Botanického ústavu AV ČR.

Autoři vidí nejdůležitějších poselství zprávy v tom, že pokrok v boji proti invazním nepůvodním druhům je  dosažitelný prostřednictvím integrovaného přístupu, který zohledňuje konkrétní souvislosti a zapojuje různá odvětví společnosti. „Bezprostřední naléhavost problému biologických invazí, které způsobují rozsáhlé a rostoucí škody přírodě i lidem, činí tuto zprávu nesmírně cennou a aktuální," uvedla Dr. Anne Larigauderie, výkonná tajemnice IPBES. „Vlády celého světa se v prosinci loňského roku v rámci nového Kunming-Montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost dohodly, že do roku 2030 sníží zavlékání a zdomácňování prioritních invazních druhů nejméně o 50 %. To je zásadní, ale zároveň velmi ambiciózní závazek. Zpráva IPBES o invazních nepůvodních druzích poskytuje důkazy, nástroje a možnosti, které mohou tento závazek učinit splnitelnějším."

Klíčové statistiky a fakta ze zprávy

Druhy:

• >37 000: nepůvodní druhy zdomácnělé v některé oblasti světa;

• 200: nové nepůvodní druhy zaznamenané každý rok;

• >3 500: celosvětově zaznamenané invazní nepůvodní druhy

• podíl invazních druhů z celkového počtu nepůvodních druhů: rostliny 6 % (1 061 druhů), bezobratlí 22 % (1852), obratlovců 14 % (461), mikrobi 11 % (141)

• 37 %: procento z celkového počtu známých zdomácnělých nepůvodních druhů,  zaznamenané od roku 1970

• 36 %: předpokládaný nárůst počtu nepůvodních druhů do roku 2050 ve srovnání s rokem 2005 za předpokladu, že budou pokračovat dosavadní trendy v příčinách jejiech výskytu;

• >35 %: podíl nepůvodních sladkovodních ryb ve Středozemním moři, které pocházejí z akvakultury.

Dopady:

• 34 %: podíl dopadů invazí registrovaných v Americe (31 % v Evropě a střední Asii, 25 % Asie a Tichomoří; 7 % Afrika);

• 75 % zaznamenaných dopadů připadá na souš (většinou v lesích mírného a boreálního pásma, v lesních porostech a v obdělávaných oblastech), 14 % na sladkovodní ekosystémy, 10 % na moře

• 60 %: podíl celosvětových případů vymírání původních rostlin a živočichů, k nimž přispěly invazní nepůvodní druhy;

• 16 %: podíl zaznamenaných celosvětových případů vymírání, jež invazní druhy způsobily jako jediný faktor

• 1 215: počet případů lokálního vymření původních druhů způsobených 218 invazními nepůvodními druhy (32,4 % bezobratlí, 50,9 % obratlovci, 15,4 % rostliny, 1,2 % mikrobi);

• 27 %: dopady invazních nepůvodních druhů na původní druhy prostřednictvím změn vlastností ekosystému (24 % prostřednictvím mezidruhové konkurence; 18 % prostřednictvím predace; 12 % prostřednictvím herbivorie);

• 90 %: podíl případů vymírání na ostrovech připisovaných zejména invazním nepůvodním druhům;

• 423 miliard USD: odhadované roční ekonomické náklady biologických invazí, 2019;

• 92 %: podíl ekonomických nákladů na biologické invaze připisovaný invazním nepůvodním druhům, které snižují přínos přírody pro lidi a dobrou kvalitu života (zbývajících 8 % nákladů souvisí s managementm biologických invazí);

• >2 300: invazní nepůvodní druhy zdokumentované na pozemcích spravovaných, využívaných, či vlastněných domorodými obyvateli;

• 4×: nárůst ekonomických nákladů na biologické invaze v každém desetiletí od roku 1970.

Politika a řízení:

• 80 % (156 ze 196): země s cíli v národních strategiích a akčních plánech v oblasti biologické rozmanitosti pro management biologických invazí;

• >200 %: nárůst počtu zemí s národními seznamy invazních druhů, včetně databází, za posledních deset let (196 zemí v roce 2022);

• 83 %: země bez specifických vnitrostátních právních předpisů nebo nařízení týkajících se invazních nepůvodních druhů;

• 88 %: úspěšnost eradikačních programů (celkem 1 550) prováděných na 998 ostrovech;

• 60 %: míra úspěšnosti programů biologické kontroly invazních nepůvodních rostlin a bezobratlých živočichů.