Nedaří se ve vaší obci postavit kanalizaci a čistírnu odpadních vod? Řešením může být soustava domovních čistíren. S financováním pomůže dotační titul Ministerstva životního prostředí. Z prostředků Státního fondu životního prostředí ČR nabízí obcím na zlepšení kvality vod 200 milionů korun. Soustava domovních čistíren (DČOV) je cestou v případech, kdy není možné kvůli terénu, vysokým nákladům nebo technickým důvodům vybudovat klasickou čistírnu odpadních vod. O dotace požádají od 2. března obce, čistírny pak instalují přímo v domácnostech.

„Předchozí výzvy na DČOV trhaly rekordy, obce si peníze rozebraly čtyři měsíce před stanoveným termínem. Obce mají o čištění odpadních vod obrovský zájem, je to velice efektivní a ekonomické řešení, které pomůže tam, kde náklady nebo technické podmínky výstavbu velké ČOV neumožní. Ke kanalizaci u nás není připojeno stále více než 1,5 milionu lidí a tomu mj. odpovídá i nedostatečná kvalita povrchových vod v ČR, což chceme změnit. Podpora DČOV v obcích je dalším z řady kroků, kterými se snažíme zlepšit životní prostředí v malých a nízkorozpočtových obcích a zároveň aktivně reagovat na hrozbu sucha,“ uvádí ministr životního prostředí Richard Brabec. A dodává, že do předchozích dvou výzev poslalo své projekty na šest desítek obcí. Za 240 milionů tak vznikne více než dva tisíc domovních čistíren pro téměř deset tisíc obyvatel.

Na decentralizované čistění odpadních vod vsadili například v obci Starkoč na Kutnohorsku. Obec loni v létě zkolaudovala jednačtyřicet DČOV propojených do sítě, připravuje se dalších dvacet čistíren. Starkoči soustava přináší potřebné odkanalizování a nižší náklady oproti vybudování klasické čistírny a kanalizace, která by v členité obci nedávala ekonomický smysl. Kromě čisté vody a nižších nákladů pro občany přináší soustava další velký benefit v tom, že vyčištěná voda zůstává na místě a neodtéká pryč. „V době sucha je to velký bonus. Člověk toho může využít. Já osobně používám přečištěnou šedou vodu na zalévání stromů, květin a trávníku,“ popisuje starosta obce Jan Jiskra.

Soustavy moderních domovních čistíren se ukázaly jako cenově efektivní a ekologicky přijatelná alternativa ke starým netěsným jímkám či septikům, které bývají velkým zdrojem znečištění podzemních i povrchových vod. Výhodou domovních čistíren je navíc i vysoká účinnost bez nutnosti následného dočištění. To, že soustava domovních čistíren může při správném provozování bezproblémově fungovat a zároveň plnit parametry na vyčištěnou odpadní vodu, prokázala i odborná studie Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka provedená v loňském roce. V ní byl vyhodnocen provoz DČOV ve třech lokalitách, ve kterých byly podpořené čistírny již v provozu. 

Nová dotační výzva má velmi podobné podmínky jako ty předchozí. Rezort přispěje na vybudování soustavy domovních čistíren odpadních vod u rodinných či bytových domů do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel. Soustava musí přitom odkanalizovat minimálně 30 procent z celkového počtu obyvatel v dané části obce či města. Výše příspěvku je odstupňována podle kapacity jedné čistírny od 100 do 240 tisíc korun.

„V předchozích výzvách se investiční náklady projektů pohybovaly od 400 tisíc do 20 milionů korun, dotace z nich může obcím pokrýt až 80 procent,“ upřesňuje ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman a dodává: „Do způsobilých výdajů, ze kterých se vypočítává výsledná výše příspěvku, mohou žadatelé zahrnout náklady na přípravu projektu, nákup čistíren, jejich instalaci a související stavební práce, stejně jako technologie pro nepřetržitý monitoring systému či proškolení obsluhy.“

Žádosti o podporu přijímá SFŽP ČR od 2. března 2020 do 30. června 2021, případně do vyčerpání alokace. Podpořené projekty musí být zrealizovány nejpozději do konce roku 2024.

Další informace:

• více informací o programu najdete ZDE

• Výzva č. 12/2019

V únoru 2020 bude dle předběžného harmonogramu vyhlášena společná mezinárodní výzva AquaticPollutants Call 2020. Cílem ERA-NET cofundu AquaticPollutants je prostřednictvím společné výzvy podpořit mezinárodní projekty zaměřené na výzkum rizik zapříčiněných znečištěním a patogeny ve vodních zdrojích, kterým je vystaveno lidské zdraví, stejně tak jako životní prostředí. Účelem bude analyzovat rozšíření těchto nečistot a patogenů a popsat jejich vliv při průniku do ekosystémů a hromadění v potravinovém řetězci. V konečném důsledku tak výzva umožní vytvořit strategie a technologie, které by mohly pomoci zabránit tomuto šíření. Výzva je určena pro výzkumné a inovační projekty, které zavádí integrované a mezioborové přístupy ke zvládnutí daných rizik. Lhůta pro příjem návrhů projektů potrvá do 16. dubna 2020. Více ZDE

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Oblastního inspektorátu v Českých Budějovicích uložili dvě pokuty v celkové výši 285 750 korun společnosti “GNOSIS“ spol. s.r.o. se sídlem v Praze. Firma při provozování Hotelu Alpská vyhlídka v Bučině u Kvildy a Penzionu Hájenka na Knížecích Pláních několikrát porušila vodní zákon, a to na území druhé zóny Národního parku Šumava.

První pokutu ve výši 85 750 korun inspektoři uložili společnosti “GNOSIS“ za to, že pro provoz Penzionu Hájenka odebírala bez povolení vodoprávního úřadu  podzemní vodu z vrtané studny. Vodu používala v restauraci i v ubytovací části. „Od ledna 2018 do září 2019, kdy jsme tam byli na neohlášené kontrole, odebrala dle našeho výpočtu neoprávněně celkem 1225 metrů krychlových podzemní vody,“ uvedl Vladimír Jiráček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Českých Budějovicích. Pokuta byla stanovena v zákonné sazbě 70 korun za každý metr krychlový nezákonně odebrané podzemní vody.

Další pokutu 200 tisíc korun dostala firma za vypouštění odpadních vod do vod povrchových bez platného povolení, a to jak z Penzionu Hájenka, tak z Hotelu Alpská vyhlídka. „Z čistírny odpadních vod Hotelu Alpská vyhlídka byly odpadní vody nelegálně vypouštěny od konce března do srpna 2018 do levostranného přítoku Čertova potoka. Z čistírny odpadních vod Penzionu Hájenka bylo nelegálně vypouštěno od ledna 2018 do září 2019, a to do bezejmenného přítoku Vltavského potoka. Navíc jsme zjistili, že čistírna Penzionu Hájenka byla provozována v rozporu se schváleným řádem. Nebyl například čištěn česlicový koš, který byl v době kontroly zaplněn toaletními potřebami. Každé vybočení z optimálních technologických parametrů přitom znamená snížení čistícího účinku čistírny,“ řekl Jiráček.

Při kontrole Hotelu Alpská vyhlídka navíc inspektoři zjistili nakládání se závadnými látkami bez schváleného havarijního plánu. Šlo o lehký topný olej skladovaný v pěti nádržích, každá o kapacitě tisíc litrů. Provozovatel ho používá k vytápění. „V době kontroly nebyl zpracován havarijní plán pro nakládání s touto závadnou látkou schválený vodoprávním úřadem. Pokud tento plán chybí, zvyšuje se riziko, že případná havárie nebude řešena dostatečně rychle a efektivně. Celý areál hotelu se přitom nachází na svažitém terénu, kde dochází k rychlému úniku kapalných látek. Navíc je objekt v Národním parku Šumava, takže snaha eliminovat havárii jakéhokoli  rozsahu by měla být nejvyšší prioritou provozovatele hotelu,“ komentoval Jiráček.

Ani proti jedné z pokut se firma “GNOSIS“ neodvolala, obě sankce jsou pravomocné.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Českých Budějovicích uložili pokutu 200 tisíc korun společnosti AGPI, a.s. Ze střediska firmy ACHS Milevsko – Staňkov v Sepekově unikaly látky s vysokým obsahem amoniakálního dusíku do Milevského potoka. Příčinou byla nedostatečná opatření při zacházení se závadnými látkami, čímž firma poškodila životní prostředí a porušila vodní zákon.

V červenci 2019 provedli inspektoři ČIŽP kontrolu střediska ACHS Milevsko – Staňkov, která se zabývá skladováním a manipulací s hnojivy. Důvodem byla laboratorní zjištěníorganického a amoniakálního znečištění v Milevském potoce. Na několika místech zjistili v areálové kanalizaci vodu zapáchající po amoniaku, která byla nejen v kanalizaci uvnitř areálu, ale i mimo něj v jímce lapolu (tj. v dosazovací – dočišťovací nádrži) a na odtoku z jímky lapolu.

„U všech odebraných vzorků vody byly prokázány vysoké koncentrace amoniakálního dusíku, který unikal do zatrubněné kanalizace. Tím společnost negativně ovlivnila kvalitu povrchových vod v Milevském potoce, což mělo za následek i úhyn ryb v rybníku Tovaryš u Sepekova,“ řekl Vladimír Jiráček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Českých Budějovicích.

Zacházením se závadnými látkami dochází k ohrožení životního prostředí, které může následně vést až k jeho poškození, v tomto případě ke kontaminaci povrchových vod. Při určení výše pokuty, která může být podle zákona až jeden milion korun, přihlédli inspektoři k aktivnímu přístupu společnosti AGPI. Ta projevila okamžitou snahu o zajištění neškodné likvidace závadných látek v nejbližším možném období. Odstranila je z dešťové kanalizace i dosazovací nádrže a nechala vyčistit a opravit čistírnu odpadních vod.

Společnost se proti rozhodnutí o pokutě neodvolala, sankce 18. prosince 2019 nabyla právní moci.

Během čtyř měsíců postavila firma Eveco Brno v teplárenské společnosti C-Energy v Plané nad Lužnicí na 1200 metrech čtverečních jednotku na energetické využití odpadu. Zařízení za 52 milionů je vůbec první svého druhu v republice. Výhradním dodavatelem materiálu pro spalování bude společnost Rumpold. Jak sdělil ředitel pro jihočeskou oblast Petr Adensam, půjde především o plastový odpad, o který není na trhu zájem a nelze jej recyklovat. Více ZDE
 

Obce na Pelhřimovsku připravují od roku 2021 změnu ve třídění a svážení odpadu. Nádoby na tříděný odpad bude mít k dispozici každá z asi 10.000 domácností. Vybavit je nádobami vyjde Dobrovolný svazek obcí Sompo přibližně na 30 milionů korun. Svazek si slibuje snížení objemu komunálního odpadu, jehož ukládání na skládky podraží. Řekl to Jan Brožek, předseda svazku a starosta Černovic na Pelhřimovsku.

Systém podle něho už vyzkoušela města na Zlínsku nebo Hodonínsku. "Nejsme žádní inovátoři, jen doháníme vlak. Na Vysočině ale stejný systém funguje asi jen v Chotěboři," řekl Brožek. Svazek z Operačního programu životní prostředí dostane asi 28 milionů korun, celkové náklady jsou okolo 33 milionů. Většina peněz padne na nákup 30.000 nádob o objemu 240 litrů. Jejich dodavatele určí výběrové řízení. Svazek by je měl mít v létě, kdy je začne bezplatně zapůjčovat lidem. "Pak budeme ladit nové nastavení svozových linek tak, abychom mohli od 1. ledna 2021 začít svážet v novém režimu," řekl Brožek.

Lidem má usnadnit třídění, už nebudou muset ke vzdálenějším kontejnerovým stáním. Kontejnery z ulic obcí ale nezmizí, budou sloužit například rekreantům, kteří na popelnice u domu nárok mít nebudou.

Každý rodinný dům ve více než stovce obcí sdružených ve svazku bude mít k dispozici nádobu na plasty, papír a bioodpad. Směsný odpad se bude vyvážet jednou za 14 dní. "Pokud se systém osvědčí, myslím si, že jsme schopni přejít na ještě nižší frekvenci svozu," řekl Brožek.

Svazek měsíčně vyprodukuje okolo 1000 tun směsného odpadu. Vytříděného papíru, skla a plastu je asi 250 tun. Tuna uložená na skládku stojí 500 korun. Tato cena podle Brožka postupně poroste až k 1800 korunám. Náklady s likvidací odpadu spojené vyčíslil svazek na 685 korun na obyvatele.

Jednotlivé obce ale mají schválenou různou výši, kterou svým občanům účtují. V Horní Cerekvi je to 700 korun na osobu. "My jsme to v Černovicích vyřešili radikálně, cenu jsme zvedli na 800 na občana a osvobodili jsme děti," řekl Brožek.

Hlavní úsporu by podle něho mohl představovat tříděný bioodpad, který je těžký, takže při uložení na skládku drahý. Přitom ho lze snadno kompostovat. Kompostárnu mají některé obce. Svazek jedná i se soukromými zemědělci, kteří by mohli bioodpad likvidovat.

Svoz odpadu zajišťuje akciová společnost Sompo vlastněná obcemi. K dispozici má skládku v Hrádku u Pacova. Akciová společnost neměla nárok na dotace, tak loni založily obce ještě svazek obcí, ten na dotaci dosáhl.

V Mělníku vznikne tento rok v areálu technických služeb centrum pro opětovné užití výrobků a materiálů. Bude v hale, kterou nechá postavit město. Lidé v něm budou moci odevzdat i sehnat například nábytek nebo knihy a staré časopisy. Na stavbu je vypsaný tendr. Město musí centrum provozovat kvůli dotačním podmínkách minimálně pět let, evropská dotace pokryje většinu z předpokládaných nákladů, které mají dosáhnout zhruba sedm milionů korun. Re-use centrum vede k nižší produkci odpadu, protože věci, které by jinak skončily v kontejneru nebo na sběrném dvoře, ještě mohou někomu posloužit.

Nově navrhovaná odpadová legislativa jde podle Ministerstva životního prostředí vstříc cirkulární ekonomice. Zatím však končí téměř polovina komunálního odpadu na skládkách a vše nasvědčuje tomu, že se tento stav v dohledné době nezmění.

V platné legislativě je stanoven termín razantního omezení skládkování na rok 2024. Nová legislativa jej však posouvá na rok 2030 s tím, že ze strany skládkových a svozových společností je cítit tlak na další posun do roku 2035.

„Skládkování komunálního odpadu do 21. století nepatří. Současné kapacity pro energetické využití komunálního odpadu je potřeba zdvojnásobit. Z odpadu odkloněného ze skládek by se dalo vyrobit teplo pro 135 tisíc domácností, což je celé Brno, a nahradit 500 tisíc tun uhlí v teplárnách. Významně bychom snížili emise skleníkových plynů z tepláren i ze skládek,“ vypočítává přínosy předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Tomáš Drápela.

Stále platí, že energetické využití odpadů může být pro teplárny příležitostí, jak částečně nahradit environmentálně nešetrné uhlí, případně další paliva. Ze strany tepláren je o odpad zájem. Projekty na vybudování ZEVO existují i přes nemalé množství zásadních překážek.

„V odpadovém hospodářství nám ujíždí vlak. Nový zákon o odpadech musí vytvořit rozumné ekonomické prostředí pro investice do využití komunálního odpadu, který dnes končí na skládkách, jinak se dopředu nepohneme,“ říká Tomáš Drápela a doplňuje: „Energetické využití odpadu není nepřítelem recyklace, ale jejím doplňkem, který nahradí skládkování. To je přístup vyspělých západních zemí, ke kterému se plně hlásíme. Už žádné rozšiřování skládek komunálního odpadu!“

V posledních letech se na konferencích Dny teplárenství a energetiky těší bloky věnované odpadům velmi silnému zájmu. Ani letošní ročník zřejmě nebude výjimkou. I letos zazní v přednáškách a následných diskuzích hlasy zástupců MŽP, MPO, Svazu měst a obcí ČR a samozřejmě těch, kterých se odpadová legislativa týká bezprostředně. Tedy zástupcům skládkových společností a teplárenství.

„Diskutovat se bude především o novém zákonu a jeho dopadu na praxi. Určitě proběhnou polemiky nad navrhovaným postupným navýšením skládkovacího poplatku, termínu ukončení skládkovní, a v neposlední řadě o velmi diskutabilním institutu třídící slevy. Ta je českým unikátem a zdá se, že bude v následujících letech velmi ovlivňovat chování obcí a jejich odpadového hospodářství,“ uzavírá ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek.

Již 26. ročník konference s doprovodnou výstavou Dny teplárenství a energetiky se tradičně uskuteční v Kongresovém, výstavním a společenském centru ALDIS v Hradci Králové ve dnech 28. – 29. dubna 2020. Pořadatelem je Teplárenské sdružení ČR, konferenci organizuje společnost Exponex.

Dny teplárenství a energetiky 2020

Termín: 28.-29. duben 2020

Místo: Kongresové, výstavní a společenské centrum ALDIS v Hradci Králové

 

Pořadatel:

Teplárenské sdružení České republiky

Partyzánská 1/7, 170 00 Praha 7

 

Organizátor:

Exponex s.r.o.

Janouškova 2015/1a, 613 00 Brno

      

Zastoupení pro jednání s médii:

Denisa Ranochová, tel.: 608 445 255, e-mail: denisa@ranochova.cz

 

Manažer konference:

Mirka Kunčáková, tel.: 602 728 448, e-mail: mkuncakova@exponex.cz

V loňském roce investovali provozovatelé tepláren do ekologizace provozů snižující emise další více než 2 miliardy korun. Od roku 2013 si modernizační investice v teplárenství vyžádaly již přes 23 miliard korun a budou pokračovat. Emise oxidu siřičitého a prachu z tepláren díky tomu klesly mezi lety 2013 a 2018 o více než polovinu, emise oxidů dusíku pak o 37 %.

„Celkové investice teplárenských společností do snížení emisí od roku 2013 již přesáhly 23 miliard korun a výrazně se projevily na snížení emisí,“ komentuje aktuální statistická data z tepláren, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR, předseda výkonné rady Tomáš Drápela a pokračuje: „Naplnil se náš odhad před 5 lety, že teplárny budou potřebovat přes 20 miliard na splnění přísných ekologických limitů podle směrnice o průmyslových emisích.“  Ty začnou platit od poloviny letošního roku. V roce 2021 dojde k dalšímu zpřísnění emisních limitů a provozovatelé tepláren budou muset používat nejlepší dostupné technologie. Pro střední a menší teplárenské zdroje s tepelným příkonem do 200 MW platí přechodné období do konce roku 2022.

Výsledkem miliardových investic tepláren je zásadní snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší. V případě oxidů dusíku klesly emise v roce 2018 oproti roku 2013 o 37 %, v případě prachu a oxidu siřičitého dokonce o 51 %.

„Modernizace tepláren bude pokračovat až do roku 2022, kdy končí přechodné období pro některé střední a menší teplárny. Paradoxně budou muset dodatečné investice provést i některé již ekologizované velké teplárny, které provedly investice jako první. V průběhu období pro jejich modernizaci se totiž dále zpřísnily emisní požadavky na nejlepší dostupné technologie tedy BAT z anglického Best Available Techniques,“ vysvětluje Tomáš Drápela.

Podíl tepláren na celkových emisích prachu je dnes již minimální, větší podíl než celá energetika má i zemědělství s lesnictvím. Emisím prachu jasně dominují lokální topeniště, jejichž emise navíc rostou. Podle ČHMÚ v roce 2014 lokální topeniště vypustily 29 480 tun prachu a v roce 2017 dokonce 29 680 tun prachu, tedy 55 krát více než teplárny, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR. Ty přitom zásobují teplem 1,3 milionu bytů. To je dvakrát více než domácností, které využívají lokální topeniště na pevná paliva, těch je cca 630 000. Emise prachu na jednu vytápěnou domácnost jsou u lokálních topenišť na pevná paliva až 100 krát větší než v případě domácností připojených na uhelné teplárny.

Paradoxně mnohem čistší teplárenské zdroje musí platit emisní poplatky, zatímco lokálních topenišť se tato povinnost netýká. Stát tak ekonomicky podporuje ekologicky méně vhodné způsoby vytápění.

„Naprosto dominantním původcem jemných prachových částic PM2,5 jsou u nás stále lokální topeniště, tedy domovní kotle, kamna a jiné zdroje spalující pevná paliva (uhlí nebo dřevo). V roce 2017  vypustily domácnosti z lokálních topenišť přes 74 % emisí jemného prachu, to je dvacetkrát více než celý sektor veřejné energetiky a výroby tepla, který se na nich podílel 3,5 %. Podíl domácích topenišť na emisích rakovinotvorného benzo(a)pyrénu činil dokonce 98 %,“ upozorňuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.

Byt v bytovém domě připojeném na uhelnou teplárnu s BAT technologií „vypustí“ za rok do ovzduší 0,1 kg prachu. Při vytápění ekologicky nejméně vhodným prohořívacím kotlem na pevná paliva vypustí rodinný domek (a je jedno, zda se v něm topí uhlím nebo dřevem) za rok do ovzduší i při provozování v optimálním topném režimu minimálně 65 kg prachu. Při nedokonalém spalování a použití „nevhodných“ paliv to však podle Energetického výzkumného centra v Ostravě může být i přes 300 kg ročně. To je ekvivalent množství prachu z 3000 domácností napojených na uhelnou ekologizovanou teplárnu, tedy více než osmitisícové město, například Třeboň, Příbor nebo Semily.

Ve Sbírce předpisů vyšla novela zákona č.1/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Odkaz na návrh zákona a důvodovou zprávu na webu Poslanecké sněmovny, Sněmovní tisk č. 483/0. Datum účinnosti je stanoveno na 1. ledna 2021.

Na rekonstrukci páteřních vodovodů a propojování vodovodních soustav dá stát v příštích dvou letech bezmála půl miliardy korun. Ministerstvo zemědělství proto vytvoří samostatný dotační program pro vlastníky vodárenské infrastruktury. Peníze mají sloužit ke zmírnění následků lokálního sucha.

Ministerstvo provedlo revizi stávajících propojení vodárenských soustav. Z této revize mimo jiné vyplývá, že v příštích letech bude takto nutné investovat zhruba 20 miliard korun.

V současnosti mají vlastníci vodovodní infrastruktury připraveno sedm projektů v celkové hodnotě zhruba 700 milionů korun. Tyto projekty mají platné stavební povolení, nebo u nich běží stavební řízení, a proto je možné je dokončit v následujících dvou letech, uvedlo ministerstvo.

"Tato opatření jsou však nákladná, a ne vždy je jejich realizace v zájmu všech vlastníků páteřní vodárenské infrastruktury," uvedl Toman. Pokud by je vlastníci měli vybudovat bez státní podpory, mohlo by to v některých případech znamenat zvýšení ceny vody pro spotřebitele.

Ministerstvo zemědělství proto navrhlo vládě dotační program pro tyto akce. Předpokládaná výše dotace je maximálně 70 procent z celkové ceny.

Podle údajů z loňského července dalo ministerstvo zemědělství v posledních čtyřech letech na opatření proti suchu 29,4 miliardy korun. Většinou z peněz Evropské unie.

Přístup státu k boji s důsledky sucha kritizoval loni na podzim Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). V Česku podle něj chybí zásadní opatření pro boj se suchem, stejně jako potřebná právní úprava. Podle kontrolorů také nejsou současné dotační programy na řešení problematiky sucha připraveny a ministerstva nové nezavedla, výjimkou je pouze program Dešťovka. Ministerstva zemědělství a životního prostředí, kterých se kritika NKÚ týkala, se závěry kontroly nesouhlasila.

Elektrárna Chvaletice využije na odstraňování prachových částic ze spalin látkové filtry. Technologie se osvědčila v Teplárně Kladno, která loni přešla do vlastnictví skupiny Sev.en Energy, uvedl v tiskové zprávě mediální zástupce společnosti Sev.en EC Petr Dušek. Snížení emisí prachových částic pomocí elektrostatických odlučovačů, instalovaných před časem, nebylo ve Chvaleticích dostatečné.

"Realizace projektu nevedla k očekávaným výsledkům, což byl i jeden z důvodů vypovězení smlouvy s dodavatelem," uvedl generální ředitel Elektrárny Chvaletice Václav Matys.

Technologie látkových filtrů podle něj zajistí splnění nových evropských limitů pro emise tuhých látek. Pomůže také snížení emisí vybraných ostatních škodlivin, například rtuti.

Látkový filtr je rozdělen do několika komor, které se cyklicky zařazují do proudu spalin. Když se komora zanese prachem, uzavře se a pomocí protiproudého rázu se vyčistí stlačeným vzduchem. Odloučené částice potom putují do skladovacích sil k odvozu.

Kvůli vysoké výrobě a nedostatečným výsledkům dosavadního systému omezování emisí prachových částic musela Elektrárna Chvaletice ke konci loňského roku podle Duška požádat o výměnu emisních stropů. Na výměně části emisních stropů se dohodla se třemi energetickými zařízeními, Elektrárnou Opatovice, Teplárnou Komořany a Plzeňskou teplárnou. Tento krok nijak nezvýší celkové množství emisí v ovzduší a je zcela v souladu s českou legislativou. Rozptylová studie přiložená k žádosti o změnu integrovaného povolení navíc potvrzuje, že imisní dopad nebude mít vliv na životní prostředí. Krajský úřad v Pardubicích žádosti o změnu integrovaného povolení v prosinci vyhověl.

Provozovatel elektrárny, společnost Sev.en EC, vloni také požádal o výjimku z limitů ochrany ovzduší, aby mohl vypouštět ročně 303 kilogramů rtuti a 337 tun oxidů dusíku nad limit, který začne v Evropě platit od srpna 2021. Elektrárna uvedla, že k dosažení nově požadovaných limitů oxidů dusíku by byla nutná další investice 1,4 miliardy korun. Podíl elektrárny na celkových imisích oxidů dusíku by se přitom podle jejího vyjádření snížil jen nepatrně. Krajský úřad v Pardubicích výjimku vydal, ministerstvo životního prostředí ale jeho rozhodnutí zrušilo a vrátilo k novému projednání, obsahovalo podle něj věcné i procesní vady. Kvůli námitce systémové podjatosti bude o věci rozhodovat krajský úřad v Olomouci.

Elektrárna Chvaletice je nejmladší hnědouhelnou elektrárnou v zemi, v provozu je od roku 1979. Instalovaný výkon činí 820 megawattů, minoritně vyrábí také teplo pro Trnávku a Chvaletice. Společnost Severní energetická (Sev.en) elektrárnu koupila od společnosti ČEZ v roce 2013 za 4,12 miliardy korun.

Zpráva přináší jak souhrnné tak i podrobné informace o zásobách, těžbě a využití uhlí v České republice v roce 2017. Nabízí porovnání s rokem 2010 a je doplněna o názorné tabulky a grafy.

V České republice se dobývá černé i hnědé uhlí a vyrábí se koks. V roce 2010 byla produkce uhlí 55,2 mil. tun a následkem postupného útlumu těžby bylo v roce 2017 vytěženo o 20 % méně, tj. 44,2 mil. tun uhlí a v následujícím roce 43,7 mil. tun.

Výroba koksu není restrikcemi těžby ovlivněna, a proto se jeho roční produkce pohybuje okolo 2,5 mil. tun.

Hnědouhelné brikety se vyráběly do roku 2010.

Dokument ke stažení:

Předkládaná statistická zpráva obsahuje finální data o hrubé výrobě elektřiny a dodávkách tepla podle jednotlivých paliv a bilanci dodávek elektřiny a tepla do jednotlivých sektorů národního hospodářství v letech 2010–2018.

Statistické údaje publikované v této zprávě jsou připraveny v metodice Eurostatu tak, aby byla zajištěna plná kompatibilita dat s materiály Evropské komise. Tato data jsou následně podkladem pro Souhrnnou energetickou bilanci ČR (SEB).

Zdrojem dat jsou statistiky Ministerstva průmyslu a obchodu, Energetického regulačního úřadu a Českého statistického úřadu.
 

Dokument ke stažení: