Veletrhy Ecomondo a Key Energy jsou mezinárodními veletrhy zaměřeny na zelenou ekonomiku, opětovné využití materiálů a surovin a jedná se o hlavní veletrh v oboru green economy a circular economy pro oblast evropského Středomoří.

PROČ SE ZÚČASTNIT VELETRHU ECOMONDO A KEY ENERGY?

Veletrh pojí čtyři makro sektory oběhového a ekologického hospodářství: Odpady a zdroje; Voda (integrovaný vodní cyklus), bio-ekonomika a hydrogeologie.

Jedná se o místo setkání vědy, asociací a podniků, jsou naplánovány bohaté programy a diskuze o možnostech integrace nových technologií. Mezi partnery veletrhu patří Evropská komise, OECD a další přední mezinárodní organizace, spolu s Conai, ITA - italskou obchodní agenturou, ARERA, italským konsorciem bioplynu, italským konsorciem kompaktorů, vodní aliancí, Národní rada pro výzkum, ENEA, ISPRA, Fise Unicircular, Fise Assoambiente, Nadace pro udržitelný rozvoj, Utilitalia, italské ministerstvo pro životní prostředí a ministerstvo pro hospodářský rozvoj, Confagricoltura, Federalimentare, Federchimica, Assobioplastiche, Legambiente a národní technologické klastry jsou tedy nejen oficiálními partnery, ale tvoří také hodnotový řetězec konferencí na veletrhu.
 

BEZPEČNOST NA VELETRHU:

Výstavní a veřejné prostory budou zajištěny v rámci projektu #safebusiness IEG (https://www.iegexpo.it/en/safebusiness), který je naplánován tak, aby zajistil, že každá část veletrhu bude bezpečná pro vystavovatele, návštěvníky a zaměstnance.

POZVÁNKA:

Jako obchodní Komora nabízíme možnost ZDARMA navštívit veletrh v případě, že jste zástupci firem z řad nákupčích, inženýrů a projektantů, dovozců, distributorů a dodavatelů, jako i pro zástupce měst, obcí a krajů, termín přihlášek je do 31.8.2020.

I tento rok nabízíme dvě možnosti účasti:

Pro jednotlivce:

Vybraným zájemcům pro dobu konaní veletrhu zdarma zajistíme*:

• Ubytování se snídaní v hotelu na 3 noci pro jednoho zástupce firmy

• Transfer letiště Bologna/Rimini/Ancona – hotel - letiště

• Transfery hotel-veletrh-hotel

• Vstupenky a katalog veletrhu

• Podmínkou je zrealizovat alespoň 10 schůzek B2B s vystavovateli, které si naplánujete sami, pouze s firmami, které Vás opravdu zajímají.

• Tlumočení pro B2B obchodní schůzky v případě, že nemluvíte anglicky nebo italsky

• Obědy na veletrhu

*Pozn.: nabídka nezahrnuje dopravu do/z Itálie a platí pro 1 osobu za firmu.

PŘIHLÁŠKA: https://buyers.iegexpo.it/ric20/en/step0?agente=790321

Delegace:

Kromě možnosti částečně hrazené účasti v rámci delegace nákupčích, máme také možnost nabídnout zvýhodněnou účast pro skupiny návštěvníků z řad odborné veřejnosti:

Může se jednat o členy asociace či jiné firmy z oboru, minimální počet osob je 10. Pro každého člena této skupiny můžeme nabídnout:

• Příspěvek až do výše 100 EUR na osobu na hotelový pobyt (rezervovaný výhradně prostřednictvím partnerské agentury Adria Congrex).

• Transfery z letiště na veletrh a zpět; Transfery z hotelu na veletrh a zpět

• Vstup zdarma a uvítání organizátory na veletrhu

• Možnost zorganizování návštěv do italských závodů/firem v provincii Rimini, možnosti naleznete zde: https://ha.gruppohera.it/plants/guided_tours/082.html

Omezení plýtvání jídlem, změna spotřebitelských návyků, ale i celkové přehodnocení přístupu společnosti k potravinám. To jsou jen některé z návrhů odborníků, jak docílit udržitelného potravinového systému v zemích Evropské unie. Na akutní potřebu proměny způsobu výroby a distribuce potravin v rámci EU upozorňuje aktuální zpráva vědecké poradní skupiny Evropské komise SAPEA (Science Advice for Policy by European Academies), jejíž členem je i Akademie věd ČR.

Produkce potravin je zodpovědná zhruba za třetinu celosvětových emisí skleníkových plynů. A roční náklady na plýtvání jídlem dosahují stovky miliard eur. I kvůli tomu je podle autorů zprávy nutné od základů změnit dosavadní přístup obyvatel starého kontinentu k hospodaření s potravinami.

Jejich udržitelná produkce patří podle odborníků k nejvýznamnějším výzvám lidstva v jednadvacátém století. V Evropě, kde žije většina obyvatel v relativním nadbytku, to však na první pohled nemusí být zřejmé.

„Neuvědomujeme si totiž, že produkce potravin velmi zatěžuje životní prostředí a že v současné podobě je trvale neudržitelná. Zpráva komise mi dává naději, že na evropské úrovni bude této problematice konečně věnována taková pozornost, jakou si zaslouží,“ komentuje vznik dokumentu Jaroslav Doležel z Ústavu experimentální botaniky AV ČR, koordinátor programu Potraviny pro budoucnost, který podporuje Akademie věd ČR v rámci své Strategie AV21.

Potravinový systém budoucnosti

„Potraviny představují velmi komplexní systém, v rámci kterého se prolínají sociální, ekonomické a ekologické aspekty,“ říká socioekonomický geograf Peter Jackson z univerzity v britském Sheffieldu, předseda multidisciplinární pracovní skupiny představitelů evropských akademií věd, která dokument vypracovala.

„Organizace OSN pro výživu a zemědělství odhaduje, že roční finanční náklady na plýtvání potravinami činí devět set miliard eur v ekonomických nákladech a dalších osm set miliard v sociálních nákladech. To je důvod, proč ‚business as usual‘ již není možný,“ vysvětluje vědec.

Více než dvou set stránková zpráva SAPEA, jejíž vznik si vyžádal sbor eurokomisařů, podle něj není pouhým upozorněním na problémy, které dnešní veřejnost již začíná vnímat, ale poskytuje řadu praktických příkladů, jak lze na udržitelnější a spravedlivější způsoby nakládání s potravinami v Evropě přejít. Patří mezi ně například omezení plýtvání jídlem, změna spotřebitelských návyků, ale i celková proměna přístupu společnosti k potravinám.

Přechod na takový model musí být podle vědců koordinován na lokální i mezinárodní úrovni a musí zahrnout zemědělství i rybolov. Za klíčové způsoby podnícení změny považují autoři zprávy zdanění a právní předpisy.

Se změnami můžeme začít hned

Dokument s názvem Udržitelný potravinový systém pro Evropskou unii, který se detailně věnuje zejména společenským aspektům této proměny, nyní putuje k Evropské komisi a bude podkladem pro její novou strategii s názvem Farm to Fork strategy for a sustainable food system.

Podle Jaroslava Doležela ale můžeme mnoho věcí začít měnit hned. Například rostlinnou výrobu, kterou ekonomika a současná podoba dotací motivují k pěstování monokultur několika plodin na velkých plochách, což má za následek zhoršování kvality půdy, její erozi, omezenou schopnost zadržovat vodu a také ztrátu biodiverzity.

„Podobně je možné snížit ztráty při cestě potravin od producenta ke spotřebiteli, omezit plýtvání potravinami a lépe využívat biologický odpad. Je také nutné vyšlechtit a pěstovat plodiny odolné vůči chorobám a škůdcům, a omezit tak používání toxických pesticidů,“ vypočítává vědec a doplňuje, že všem těmto oblastem se program Potraviny pro budoucnost věnuje (více se o něm dočtete také v časopise A/ Věda a výzkum 3/2017).

Unikátní propojení evropských akademiků

Na projektu SAPEA, v rámci kterého zpráva o udržitelném potravinovém systému pro EU vznikla, se podílí přes sto akademií věd a učených společností z více než čtyřicet zemí Evropy, včetně Akademie věd ČR.

SAPEA je součástí poradního orgánu při Evropské komisi SAM (Scientific Advice Mechanism) a sdružuje několik evropských akademických federací: ALLEA, Academia Europaea, EASAC, Euro-CASE a FEAM. Zahrnuje tedy jak technické obory a přírodní či lékařské vědy, tak vědy humanitní a společenské.

Cílem projektu je zprostředkovávat nejnovější vědecké poznatky ve formě, která bude použitelná pro rozhodování nejvyšších politických činitelů na evropské úrovni.

Autor: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Od května 2019 do letošního dubna prošlo poloautomatickou třídicí linkou 486, 8 tun kovových obalů svezených z celé Prahy. Největší devizou linky Pražských služeb je schopnost automatické separace železných a neželezných kovů.

Mezi ty neželezné patří například hliník, měď nebo zinek. Jejich třídění mají na starost dva separátory. „Plechovky se do linky dostávají násypkou umístěnou vně linky. Odtud pokračují pásovým dopravníkem k permanentnímu magnetu, ten zachytí železné obaly. Neželezný odpad naopak pokračuje k separátorům pracujícím na principu vířivých proudů. V poslední fázi je vytříděný odpad nabalíkován lisem,“ popisuje tiskový mluvčí Radim Mana fungování poloautomatické linky.

Do komplexního systému třídění komunálního odpadu byl sběr kovových obalů zařazen v srpnu 2016. V prvních měsících po spuštění Pražané odevzdali 21 tun kovových obalů. Loni pracovníci Pražských služeb v areálu Pod Šancemi zpracovali 421 tun kovových obalů.

„Optikou odpovědného nakládání s odpady je nežádoucí, aby plechovky a další kovový odpad končily v nádobách na komunální odpad. Třídění a následná recyklace kovů snižuje environmentální zátěž a spadá do konceptu pražské cirkulární ekonomiky. Ta k odpadům přistupuje jako ke zdroji surovin, jež jsou používány v dlouhodobých cyklech. Hlavní město Praha postupně rozšiřuje počet šedých nádob, kterých meziročně přibylo tři sta sedmdesát,“ říká náměstek primátora Petr Hlubuček.

Doposavad platilo, že šedé kontejnery byly pod největším náporem v létě a v závěru roku. Například loni v červnu pražské svozové společnosti svezly 34, 6 tun a 41,18 tun kovový obalů. V srpnu následoval neobvyklý pokles na 27, 74 tun. Svozové společnost jej vysvětlují velkým počtem dovolených. Rekordní byl závěr roku. V prosinci a listopadu Pražané vyhodili 85, 32 tun kovových obalů.

Ani jedno z uvedených čísel však neobstojí před statistikami z prvních čtyř měsíců letošního roku. Pražské služby, AVE, IPODEC a Komwag doposavad svezly 194,59 tun kovových obalů. „V březnu naše linka v areálu Pod Šancemi zpracovala 46, 08 tun kovových obalů a v dubnu to bylo dokonce 56, 87 tun,“ vyzdvihuje dva rekordní měsíce Mana.

Do separačních nádob nepatří tlakové obaly od kosmetiky a cestovních vařičů, neboť hrozí jejich vznícení. Do kontejneru nepatří ani staré hasicí přístroje, nádoby od motorových olejů, benzinu, barev a dalších chemických nebo nebezpečných látek. „V případě pochybností Pražanům pomohou informační štítky nalepené na každém kontejneru,“ dodává závěrem Radim Mana z Pražských služeb.

Pražské služby prosí občany, aby plechovky i konzervy před vyhozením sešlapávali a zmenšili tak jejich objem. Svozová firma také apeluje na to, aby kovové obaly nebyly vyhazovány v igelitových sáčcích. Plastové či jiné sáčky a tašky znesnadňují správné třídění na lince.

 

K širšímu využití dešťové a šedé vody v budovách je třeba nejdříve odstranit administrativní bariéry, poté posílit ekonomickou motivaci a nakonec zavést i určitou zákonnou povinnost pro nové stavby. Shodli se na tom zástupci členů Šance pro budovy a ministr životního prostředí Richard Brabec u kulatého stolu.

Při adaptaci na klimatickou změnu se musí stavební průmysl zaměřit i na hospodaření s vodou. „Šance pro budovy připravila návrhy na legislativní a ekonomickou podporu nakládání s dešťovou a šedou vodou v budovách. Tyto návrhy jsme dnes prodiskutovali s ministrem Brabcem a jsem rád, že jsme se u většiny z nich dohodli na jejich prosazení,“ říká ředitel Šance pro budovy Petr Holub.

Bariéry, které brání stavebníkům užívat v budovách šedou a dešťovou vodu

Především chybí definice užitkové vody v legislativě. „Není jasné, co lze považovat za užitkovou vodou a pro jaké účely ji lze využít. Jedná se o dešťovou vodu nebo šedou vodu ze sprch a umyvadel. Tu lze po určitých hygienických úpravách používat na splachování záchodů, na závlahu nebo na praní,“ dodává ředitel Holub.

Aliance navrhuje do zákona o ochraně veřejného zdraví a příslušné vyhlášky zavést definici užitkové vody a parametry, které musí splňovat. Chce také stanovit účely, pro které může být využita.

Ministr Brabec k tomu doplňuje: „S Ministerstvem zdravotnictví jsme se dohodli, že se problematika užitkové vody promítne do zákona o veřejném zdraví společně s transpozicí směrnice o jakosti vody pro lidskou spotřebu, tu by Evropa měla schválit v polovině letošního roku. MŽP ještě letos zároveň zadá studii k recyklaci šedých vod v ČR v sídlech, která zmapuje právní a technickou připravenost ČR na recyklaci šedých vod a zároveň navrhne dokumenty, které je k tomu zapotřebí přijmout.“

Vytvořit ekonomickou motivaci, aby se investorům šetrné zacházení s vodou vyplatilo

Projekty na úsporu energie nebo zvyšování kvality pracovního prostředí se ekonomicky vyplatí. Ale u systému šetrného hospodaření s vodou není úspora tak výrazná a projekt má větší přínos pro okolí než pro vlastníka budovy.

„Řešením je odstranění výjimky ze zpoplatnění odtoku dešťové vody do kanalizace z bytových domů v zákoně o vodovodech a kanalizacích. Šance pro budovy proto navrhuje, aby v případech, kde je úspora vody potřebná, tedy zejména ve městech, byla výjimka pro rezidenční budovy zrušena. Nejdříve pro novostavby, později i pro ostatní bytové domy. Zároveň ti, kteří využívají systémy na zadržování vody, by měli platit menší stočné,“ uvádí dále ředitel Holub.

Aliance také navrhuje podpořit investice do těchto řešení pro všechny typy budov. Programy lze financovat z národních prostředků (např. programu Nová zelená úsporám pro obytné budovy) nebo evropských fondů (z OPŽP pro veřejné budovy, z budoucího programu OP TAK pro podnikatelské budovy).

Co by pomohlo hned, je zavedení druhé snížené sazby DPH pro investice do úspory vody a energie.

“Finanční motivace MŽP k hospodaření s dešťovou nebo šedou vodou v budovách je rok od roku zajímavější. Vedeme ji po dvou liniích, jak pro domácnosti z NZÚ a Dešťovky, tak na veřejné budovy v majetku obcí, krajů i dalších veřejnoprávních subjektů. Pro ně máme v aktuálně otevřené výzvě Velké Dešťovky jednu miliardu korun a výši poskytované dotace 85 %. V NZÚ využilo od roku 2017 podpory na projekty se zelenými střechami na 200 žadatelů, nyní očekáváme, že zájem ještě poroste. Od poloviny letošního května jsme totiž zvedli výši dotace z 500 Kč/m2 na 800 Kč/m2 zelených střech. Do budoucna chceme nastavit systém podpor z OPŽP 2021+, NZÚ 2021+ a Modernizačního fondu tak, aby ocenil domyšlené projekty, maximálně šetrné k životnímu prostředí. Tak například čím propracovanější bude renovace budovy včetně blízkého okolí, energetických úspor, využití srážkových, případně šedých vod, zakomponování OZE i zeleně do vnitrobloku, tím vyšší by měla být poskytovaná podpora, a vše skrze jednu podanou žádost,” nastínil ministr Brabec.

Víme, že v rezidenčních i komerčních budovách jde na splachování 30 až 40 % vody. Toto množství je možné pomocí dešťové a šedé vody uspořit.

Zavedení povinnosti pro stavebníky v určitých případech

Zejména by měli stavebníci mít povinnost dodržet hierarchii hospodaření s dešťovou vodou u novostaveb, případně větších renovací stávajících budov, jak to MŽP navrhlo s účinností od roku 2021 do novely vodního zákona (§ 5). Ministr Brabec pokračuje: “Zahrnuli jsme tam požadavek na efektivní využití srážkové vody při nové výstavbě, změnách stávajících staveb a při územním plánování tak, aby se v prvé řadě preferovala akumulace srážkové vody a její následné využití, popřípadě její vsakování na pozemku či výpar. Teprve pokud stavebník prokáže, že to objektivně nelze realizovat, může být povolen regulovaný odtok “dešťovky” z pozemku.”

Tento návrh je spolu s novelou vodního zákona aktuálně diskutován na půdě parlamentu a také připraven i do nového stavebního zákona.

Dále Šance pro budovy navrhuje, aby se pro obce připravil metodický návod, jak si mohou ve svých územních plánech stanovit pravidla pro hospodaření s vodou v budovách na svém území, včetně možné povinnosti vegetačních střech či fasád pro některé typy budov, zejména novostaveb.

„Když se odstraněním bariér, ekonomickou motivací a místními pravidly přispěje k rozšíření nové technologie, lze do budoucna zavést plošnou povinnost, např. nutnou instalaci zelené střechy pro novostavby v urbanizovaném prostředí nebo na zemědělské půdě od určité plochy střechy, nebo alespoň zajistit připravenost staveb správným dimenzováním její statické únosnosti,“ podotýká ředitel Holub.

Zelené střechy zpomalí odtok vody z území, ochladí a zpříjemní klima v budově a jejím okolí.

Legislativní a ekonomická opatření je také vhodné doplnit informační kampaní o problémech změn klimatu a změně klimatu vodního cyklu a možných řešeních pro jednotlivé typy budov.

Nezisková organizace Institut cirkulární ekonomiky oslavila v květnu páté narozeniny. Kromě oslavy nastává v INCIEN několik změn. Nejvýznamnější je ta, že se část činností přesouvá pod nově vzniklou poradenskou společnost CIRA Advisory s.r.o. INCIEN se začne více zaměřovat na vzdělávání a výzkum v oblasti cirkulární ekonomiky na úrovni makroekonomické, CIRAA se postará o naplňování principů cirkulární ekonomiky v praxi, tedy na mikroekonomické úrovni.

Když INCIEN vznikal, jeho cílem bylo přinést téma cirkulární ekonomiky do Česka, a to jak odborné, tak široké veřejnosti. Tento cíl se naplnil. „Díky desítkám demonstračních a následně zcela běžně fungujících projektů dost možná i přeplnil,“ hodnotí uplynulých pět let fungování Soňa Jonášová, která INCIEN zakládala. „A tak se kromě kanceláře naplnily i naše lidské kapacity a přišel čas na změnu. Jak to bývá běžné pro buňky, když nazraje čas, nastane dělení. A to se děje právě teď,“ popisuje Jonášová důvody k rozdělení INCIEN.

Jaké změny čekají INCIEN?

Cílem INCIEN je stát se expertním centrem pro oblast cirkulární ekonomiky, proto svoji činnost teď zaměří na výzkumnou činnost na národní a regionální úrovni. „Chceme hlavně měřit skutečné proudění jednotlivých materiálových toků a naplnit tak naše motto, které nás provází už od začátku: Pro svět, kde odpad je zdrojem,“ nastiňuje budoucí fungování Soňa Jonášová.

Vize INCIENu pro následujících pět let možné shrnout takto:
1. Být expertním centrem pro cirkulární ekonomiku v České republice.
2. Pracovat na zdvojnásobení míry využívání druhotných surovin.
3. V rámci aktivit Cirkulární akademie zajistit širokou osvětu tématu cirkulární ekonomiky, které do roku 2025 bude znát 80 % široké veřejnosti.
4. Pracovat na tom, aby se z České republiky stal cirkulární hotspot nabízející znalostní i technologická řešení na globální úrovni.

INCIEN má za sebou desítky úspěšných projektů, které mohou sloužit jako příklady dobré praxe. Jejich uvedení v život už teď bude stát na nově vzniklé organizaci CIRA Advisory s.r.o. Ta od INCIEN převezme odborné know-how získané z výzkumů na pilotních projektech a v partnerství s obcemi i firmami jej bude uvádět do praxe. Zaštítí taky organizaci seminářů, konferencí a další osvětovou činnost, která je velkou součástí šíření myšlenek cirkulární ekonomiky. Tím převezme břemeno z ramen odborníků z INCIEN. „V posledním roce jsme si uvědomili, že zájem o cirkulární ekonomiku je tak velký, že už nestíháme vyhovět všem. Kvůli tomu jsme se začali ocitat v pozici, kdy jsme dělali projekty, do kterých se nám moc nechtělo, a to nám ubíralo čas a energii na to podstatné. Rozdělením činností na INCIEN a CIRA Advisory se každý z nás bude moci zaměřit na to, v čem je nejlepší, a cirkulární ekonomika se u nás bude moci rozvíjet efektivním způsobem,“ vysvětluje Ivana Hekerle, která přechází z INCIEN do CIRAA. Bude se zde věnovat produkt developmentu a strategiím v oblasti komunikace zaměřených na oblast cirkulární ekonomiky. Jako motto a misi si CIRAA dala nelehký úkol: Vytvářet synergie mezi byznysem a přírodou.

Čemu se CIRAA věnuje?
1. Strategické poradenství v oblasti cirkulární ekonomiky na všech stupních výrobního procesu i poskytování služeb.
2. Zajištění kvalitního PR dané organizace a pomoc s navázáním strategických kontaktů ve vytipovaných oblastech.
3. Realizace cirkulárních skenů na úrovni firem i samospráv.
4. Konkrétní projekty typu Cirkulární kanceláře či Cirkulární kavárny (jedná se o projekty, které v rámci demonstračních, testovacích a metodických fází realizuje INCIEN, nicméně v oblastech multiplikace si jejich výkon přebírá CIRAA).

Více informací o tom, jak bude INCIEN fungovat, si můžete přečíst v tomto průvodci. Více o CIRA Advisory s.r.o se dozvíte na jejím webu ZDE.

 

Nestlé plánuje ve svých závodech v České a Slovenské republice ušetřit až 20 tun plastů. U vybraných tradičních cukrovinek dojde k redukci kombinovaného obalu, nebo k jeho ztenčení či výměně plastu za papír. Obalový materiál bude upraven také u výrobků společnosti dovážených ze zahraničí. V rámci importních produktů je plánovaná úspora až 30 tun plastů ročně. Nestlé tímto krokem pokračuje v naplnění své vize budoucnosti bez odpadů.

“Možná se nyní zdá, že otázka udržitelnosti v aktuální situaci ztratila na důležitosti. Opak je ale pravdou. Nestlé nadále pokračuje ve svých závazcích směrem k lepší budoucnosti. Pro tento rok jsme se zaměřili na úsporu užitých plastů v obalech našich produktů na českém i slovenském trhu. V praxi to znamená, že dojde například k odstranění plastových folií ze skupinového balení Lentilek a Anticolu či redukci kombinovaných obalů u Maggi Nápadů. Kromě těchto změň také na stále více obalech nově spotřebitelé najdou jednoduchý návod, do jakého kontejneru patří“ říká Vratislav Janda, ředitel pro korporátní záležitosti Nestlé.

Ve výrobních závodech Zora, Sfinx, Prievidza a Krupka mají plánované úpravy obalového materiálu zajistit úsporu více než 20 tun plastů za rok. Konkrétně například u Lentilek nahrazením plastového víčka papírem se ušetří až 2,6 tun polyetylenu ročně. Zjednodušením materiálu obalu JOJO Potěšení dojde k lepší recyklovatelnosti. V závodě Zora v Olomouci společnost testuje úsporu více než 6 tun polypropylenu ztenčením obalu tyčinky Margot z 50 na 40 micronů. V Krupce, kde se vyrábějí vegetariánské a veganské pokrmy Garden Gourmet, bude nově redukována strečová folie kolem palet, což přinese úsporu až 9 tun plastů. U značek Maggi a Chef vyráběných v Prievidzi pro restaurace došlo ke zjednodušení a zmenšení obalů. I v oblasti kombinovaných obalů dochází k úpravám. Příkladem jsou oblíbené Maggi Nápady.

Odměrka i víčko z rostlinného materiálu

Změny v obalových materiálech jsou plánovány i u výrobků Nestlé, které pocházejí ze zahraničí a jsou dostupné i na českém trhu. Jedním z nich je značka krmiva pro zvířata Purina, u které došlo k nahrazení nerecyklovatelného kombinovaného obalu plastovým obalem z polyetylenu, jež je snadno recyklovatelný. V oblasti kojenecké výživy, se chystá značka BEBA nahradit dosavadní víčko a odměrku těmi z obnovitelného rostlinného materiálu. NESCAFÉ Dolce Gusto startuje vlastní systém na sběr, třídění a recyklaci plastových kapslí. A Nespresso v minulých dnech oznámilo vývoj nových kapslí z recyklovaného hliníku (až 80% podíl recyklátu). V rámci importních výrobků je plánovaná celková roční úspora až 30 tun plastů.

Bezobalový prodej NESCAFÉ ve Švýcarsku

Naplnění vize budoucnosti bez odpadů je cílem Nestlé i v zahraničí. Jedním z konceptů je také bezobalový prodej. Ve spolupráci se start-upem MIWA společnost nedávno umístila do vybraných obchodů ve Švýcarsku opakovaně použitelné a znovu naplnitelné zásobníky krmiva pro kočky Purina a rozpustnou kávu NESCAFÉ, ze kterých si můžou spotřebitelé dávkovat výrobky do vlastních nádob. Cílem pilotního projektu je omezit výrobu obalů na jedno použití.

 

Společnost Heineken Česká republika, a. s. provozovala „Pivovar Krušovice“ v rozporu s integrovaným povolením. V něm jsou stanoveny emisní limity pro vypouštění odpadních vod po dobu zkušebního provozu čistírny odpadních vod (ČOV). Ty firma podle vzorku odebraném na odtoku z ČOV a analyzovaném akreditovanou laboratoří Povodí Vltavy několikanásobně překročila. Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Prahy jí za to uložili pokutu 120 tisíc korun.

Na základě obdržených výsledků rozborů vypouštěných odpadních vodprovedli inspektoři ČIŽP v listopadu 2019 kontrolu ČOV pivovaru zaměřenou na plnění povinností při nakládání s odpadními vodami stanovenýchv integrovaném povolení. To pro provoz zařízení vydal Krajský úřad Středočeského kraje.

Na ČOV pivovaru jsou přiváděny technologické vody z výroby a dále splaškové vody z pivovaru a z obce Krušovice. „Při stanovení výše pokuty jsme přihlédli k nepříznivým výsledkům odebraných vzorků. Ve všech šesti ukazatelích byla hodnota maximálního limitu mnohonásobně překročena. Limitní hodnoty v povolení k vypouštění přečištěných odpadních vod jsou stanoveny tak, aby byl tok ochráněn,“ řekl Václav Beroušek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Praze.V neprospěch obviněného byla i skutečnost, že odtok z ČOV je zaústěn do Krušovického potoka, který ústí do Červeného potoka, a ten patří mezi tzv. kaprové vody. Tedy vody vyžadující vyšší stupeň ochrany.

Společnost se proti rozhodnutí neodvolala, sankce 14. března 2020 nabyla právní moci.

Na zabezpečení výdajů na opatření nitrátové směrnice bude potřeba 752 milionů korun. Uvádí to Strategie financování směrnice o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (nitrátová směrnice), kterou dnes schválila vláda. Uvedený odhad zahrnuje náklady spojené s údržbou a obnovou skladovacích prostor ve výši 229 milionů korun a nově vzniklé náklady na vybudování nových skladovacích kapacit nutných k dodržení požadavku nitrátové směrnice ve výši 523 milionů korun.

„Náklady na údržbu stávajících skladovacích prostor jsou běžně hrazeny ze soukromých zdrojů. Finanční prostředky na výstavbu nových i náhradu již nevyhovujících skladů je možné čerpat s padesátiprocentní dotací z Programu rozvoje venkova,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Na financování celkových investičních nákladů na zavedení směrnice by se měl stejně jako v předchozím období zhruba z poloviny podílet soukromý sektor.

Odpovědné hospodaření se statkovými hnojivy je základem pro správné hospodaření se živinami a organickými látkami. Skladovací kapacity na minimálně šestiměsíční produkci kejdy umožní v jarním období aplikovat větší objemy hnojiva s vyšší účinností dusíku, a tedy s nižšími ztrátami vyplavením dusičnanů, než při podzimní aplikaci. Investice do technologií skladování a využívání statkových hnojiv i ustájení zvířat jsou důležité z hlediska ochrany ovzduší, na které je možné využít nejlepší dostupné technologie v oblasti redukce emisí amoniaku a metanu. Lze proto uvažovat i o podpoře z operačního programu na ochranu životního prostředí.

Materiál dále obsahuje aktualizovaný odhad neinvestičních nákladů 30,5 mil. Kč za rok. Jde o náklady na splnění administrativních a technických požadavků nitrátové směrnice (náklady spojené s kontrolou plnění, monitoringem a vyhodnocením akčního programu, monitoringem jakosti vod, revizemi zranitelných oblastí) apod.

Do letošního rozpočtu ministerstva životního prostředí přibudou dvě miliardy na financování vodohospodářských projektů obcí. Odsouhlasila to na dnešním zasedání vláda. Další tři miliardy má ministerstvo přislíbené pro příští rok. Kabinet dnes také odsouhlasil navýšení rozpočtu ministerstva zemědělství na letošek o miliardu na opatření pro boj se suchem a povodněmi. Ministerstvo životního prostředí díky navýšení rozpočtu podpoří až několik set nových vodohospodářských projektů obcí dotacemi ve výši 63,75 procenta. Prostředky aktuálního Operačního programu Životní prostředí, jež byly vyčleněny na oblast vodovodů a kanalizací, byly vyčerpány už loni. Rozpočet ministerstva životního prostředí na letošní rok původně činil zhruba 16 miliard korun včetně evropských dotací.

Téměř polovina bytů (49 %), které byly v posledních sedmi letech dokončeny v bytových domech, byla připojena na soustavy zásobování teplem. Z centrálního zdroje tepla v domě má zajištěno vytápění 43 % bytů a jen 8 % bytů v bytových domech postavených v letech 2013 až 2019 má zdroj tepla v bytě.  Zájem o připojení na dálkové vytápění roste.
Vyplývá to z dat Českého statistického úřadu, který sleduje počty dokončených bytů podle způsobu vytápění už od roku 2000. Za posledních 7 let tak bylo z 61 tisíc bytů v novostavbách bytových domů na soustavy zásobování teplem připojeno bezmála 30 tisíc bytů. Na soustavy zásobování teplem se připojují i nové rodinné domky. Těch bylo od roku 2013 dohromady 543 a za celou dobu sledování od roku 2000 pak celkem 1432.

„Připojení na soustavu zásobování teplem je v posledních letech nejčastějším způsobem zajištění tepelné pohody v bytech nových bytových domů. Jejich energetická náročnost neustále klesá. Předpovědi, že se moderní budovy s nízkou spotřebou tepla na vytápění nebudou na soustavy zásobování teplem připojovat, se nepotvrdily,“ uvedl ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek. V kategorii bytových domů totiž podle šetření ČSÚ převažují domy s energetickou třídou B velmi úsporné (80 %) a výrazně narostl podíl mimořádně úsporných bytových domů třídy A, ve které bylo vloni dokončeno 751 bytů v 52 bytových domech, což je 6% podíl.

Trend podílu připojování bytových domů na soustavy zásobování teplem se v posledních letech zvyšuje. Zatímco na začátku tisíciletí byl podíl bytů v bytových domech napojených na soustavy zásobování teplem kolem 40 %, v posledních letech se podíl bytů připojených na dálkové vytápění pohybuje už kolem hranice 50 %.

„Zájem investorů o dálkové vytápění v Praze je stále velký. Mají-li v dosahu naši teplárenskou síť, využívají možnost odebírat tepelnou energii. V ceně tak mají všechny výhody v podobě kompletního servisu a návazných služeb. Silným argumentem jsou nulové dodatečné náklady na údržbu a revize, a především pak zlepšování ovzduší ve městě,“ potvrdil Tomáš Sluka, obchodní ředitel Pražské teplárenské, která na Pražskou teplárenskou soustavu standardně  každoročně připojuje 2500 až 3000 bytů v novostavbách bytových domů.

„O teplo s plným komfortem je i v Brně dlouhodobě zájem a to nejen z řad bytové výstavby. V posledních letech se na naši soustavu zásobování teplem v Brně napojily také administrativní budovy, například areály Vlněna či DORN, nebo obchodní centra, konkrétně třeba OC Kavkaz, ale také budovy s menším odběrem jako jsou například mateřské školy a podobně,“ dodal Petr Fajmon generální ředitel Tepláren Brno.

Mezi přednosti dálkového vytápění patří stabilita dodávek, pohodlí, úspory, ekologie, tedy komplexní služba zákazníkům. Soustavy zásobování teplem splňují všechny požadavky na jednoduchý, pohodlný a dostupný způsob vytápění. Je ekonomicky přijatelný, bezpečný, šetrný k životnímu prostředí a také lokální. Pozitivní vliv na stabilitu dodávek tepla z tepláren má vedle připojování nových odběratelů i rozšiřování tepelných rozvodných sítí a jejich modernizace. Jen vloni vyměnili teplárny rekordních 31 kilometrů parovodů efektivnějšími horkovody. Od roku 2015 to pak bylo celkem již 100 kilometrů nových horkovodů.

Podíl bytů, kterým v bytových domech zajišťuje vytápění zdroj přímo v domě, se od roku 2000 zvýšil jen mírně. Naopak dlouhodobě klesající tendenci má podíl bytů, které jsou vytápěny lokálními zdroji přímo v bytě. Ještě na začátku tisíciletí to byla téměř čtvrtina (24 %) nových bytů v bytových domech. V posledních pěti letech to bylo vždy pod 10 procent a vloni dokonce už jen 6,4 %.

(Zdroj grafů: Český statistický úřad, grafika a dopočty: Teplárenské sdružení České republiky)

 

Nová spalovenská linka v areálu SAKO Brno, jejíž záměr schválila Rada města Brna, dosáhne vedle úspory energie také výrazné šetrnosti z hlediska nakládání s vodou, neboť SAKO Brno přichází s unikátním konceptem kondenzace vodních par pomocí kondenzátoru spalin.

Každý směsný komunální odpad obsahuje 20-40 % vody z celkové hmotnosti odpadu. V současnosti ve všech energetických provozech v České republice odchází tato voda, která se v procesu spalování přemění ve vodní páru, komínem nevyužitá do ovzduší.  „Připravované zařízení vygeneruje za den provozu přibližně 170 tisíc litrů vody. Toto množství vody by pokrylo spotřebu vody 730 domácností. Vzhledem k aktuálním problémům se suchem hledáme cesty a inovace, vedoucí k nižší spotřebě vody. V SAKO se snažíme odpovědným přístupem šetřit cenné suroviny důležité pro náš život,“ uvedl Filip Leder, předseda představenstva společnosti SAKO Brno.

Úspora vody je jednou z mnoha výhod, které výstavba třetího kotle přinese. Díky navýšení zpracovatelské kapacity o 60 % se zvýší dodávky tepla a elektřiny vyrobené z alternativního zdroje energie. „Využívání odpadů v ZEVO je aktuálně nejefektivnějším řešením, jak naložit s materiálově nevyužitelným odpadem s ohledem na šetření neobnovitelných zdrojů,“ doplnil Filip Leder.  Energeticky využitý odpad v plánovaném třetím kotli reprezentuje dodatečnou úsporu ekvivalentního množství emisí CO2 na celkové úrovni 157 000 tun ročně. Dokončení projektu a zahájení provozu nové linky je plánováno na rok 2024. Kapacita ZEVO SAKO bude navržena na produkci nerecyklovatelného odpadu Jihomoravského kraje. „Ne všechny jihomoravské obce a subjekty do této chvíle projevily zájem o spolupráci, proto je aktuálně volná kapacita rezervována i subjektům ze sousedních krajů. Aktivně jednáme o budoucí spolupráci se všemi producenty odpadu, abychom kapacitu třetího zdroje naplnili.“ uzavřel Filip Leder.

 

Evropská komise a Evropská vesmírná agentura dnes spustily novou platformu s názvem RACE, která bude sloužit pro sledování environmentálních změn v souvislosti s krizí způsobenou šířením koronaviru. Využívat k tomu bude program Copernicus, a díky datům ze satelitů bude měřit dopad současné krize na životní prostředí po obnovení ekonomické činnosti. Nástroj bude především sledovat kvalitu ovzduší a vody, ale i další parametry související s vlivem dopravy, průmyslové a ekonomické činnosti a dalšími aktivitami

Ve Sbírce předpisů ČR vyšla Vyhláška č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov. Vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje: nákladově optimální úroveň požadavků na energetickou náročnost pro nové budovy, větší změny dokončených budov, jiné než větší změny dokončených budov a pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie, metodu výpočtu energetické náročnosti budovy, vzor posouzení technické, ekonomické a ekologické proveditelnosti alternativních systémů dodávek energie, vzor stanovení doporučených opatření pro snížení energetické náročnosti budovy, vzor a obsah průkazu a způsob jeho zpracování a umístění průkazu v budově.
 

Společnost FONTICULUS, spol. s r. o., která vyrábí ovocné destiláty, porušila povinnosti stanovené vodním zákonem. Ve své provozovně v Hrobicích ve Starém Hradišti nakládala se závadnými látkami, přičemž neučinila opatření proti jejich úniku do povrchových a podzemních vod. U skladovacích nádrží neprovedla zkoušky těsnosti a pro svoji provozovnu neměla vypracovaný a schválený havarijní plán. Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Hradce Králové jí za to uložili pokutu sto tisíc korun.

V říjnu 2019 provedli inspektoři ČIŽP kontrolu výše uvedené provozovny. „Zjistili jsme, že firma skladovala v jednoplášťových nádržích na venkovní ploše 135 m3 ovocného kvasu a 60 m3 kvasného rafinovaného lihu uvnitř provozní budovy, u kterých neprovedla zkoušky těsnosti. Ty neprovedla ani u venkovní zemní jímky. Navíc neměla pro svoji provozovnu vypracovaný havarijní plán,“ řekl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Proti pokutě se společnost FONTICULUS neodvolala a rozhodnutí je od 11. března pravomocné.

Společnost FIKOV Metal s. r. o., provozovatel zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů – autovraků v Lovosicích, porušil povinnosti dané zákonem o odpadech. Provozoval toto zařízení v rozporu se souhlasem k provozu a s provozním řádem. Navíc za  rok 2016 nepodal povinné hlášení, přestože autovraky v daném roce do zařízení přijímal, v roce 2017 nebylo hlášení úplné. Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Ústí nad Labem mu uložili pokutu 350 tisíc korun.

Kontrolu autovrakoviště provedli inspektoři na přelomu roku 2018/2019. „Zjistili jsme, že firma v letech 2016 a 2017 nedodržela stanovenou roční kapacitu 150 kusů přijatých autovraků. V roce 2016 jich přijala 1012 kusů a v roce 2017 dokonce 1630 kusů. S autovraky bylo nakládáno mimo místa stanovená v souhlasu k provozování zařízení, některé z nich obsahovaly provozní náplně, na což ukazovaly i skvrny vsáklé do betonového povrchu. Firma totiž pod autovraky neumístila vany ani žádné jiné prostředky zabraňující únikům provozních kapalin do okolního prostředí. Nebyly dodrženy ani povolené počty nezpracovaných autovraků umístěných na plochách stanovených ke skladování autovraků,“ řekl Pavel Grund, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Ústí nad Labem.

Provozovatel dále porušil provozní řád, když nezajistil autovraky před odcizením či znehodnocením. Na Silvestra 2018 zjistila Městská policie Lovosice přestupek v provozu na pozemní komunikaci spáchaný autovrakem, který byl ale 20. 12. 2018 předán k ekologické likvidaci do zařízení společnosti FIKOV Metal s.r.o. Policie šetřením zjistila, že daný autovrak odvezl ze zařízení zaměstnanec společnosti.

„Při stanovení výše pokuty jsme přihlédli k tomu, že podnikatelský subjekt, který nedodržuje zákon o odpadech, je oproti jiným subjektům dodržujících platnou legislativu značně finančně zvýhodněn, což není společensky přijatelné. Navíc jde o porušení zákona o odpadech u subjektu, jehož předmětem podnikání je dlouhodobě nakládání s odpady (obviněný provozuje mj. zařízení ke sběru a výkupu odpadů),“ uvedl Grund.

Proti uložené pokutě se společnost FIKOV Metal s.r.o. odvolala k MŽP. To ale rozhodnutí ČIŽP potvrdilo v plném rozsahu a sankce 19. března 2020 nabyla právní moci.

Pandemie koronaviru může urychlit potřebná politická rozhodnutí, pokud jde o snižování spotřeby energií, lepší využívání obnovitelných zdrojů a hledání účinných řešení. Shodují se na tom oslovení čeští odborníci. Investice do zelené energetiky mohou snížit spotřebu energie a uspořit firmám i veřejnému sektoru náklady na energie, ale zároveň zvýšit energetickou soběstačnost a zanechat Zemi čistší pro další generace. Rakouský příklad ukazuje, že právě těžké časy je možné využít pro nastartování projektů renovace budov, výměny fosilních topných systémů, masivnější podporu instalací solárních elektráren a baterií pro domácnosti nebo pro pohodlnější veřejnou dopravu.

Jedna z nejvyšších energetických náročností v Evropské unii. Nadprůměrná spotřeba energie na obyvatele. Podprůměrné využívání energie z obnovitelných zdrojů, nedostatečný kompletní právní a institucionální rámec pro podporu projektů pro jejich využívání. Nedostatečná energetická účinnost jako brzda pro vyšší konkurenceschopnost.

To jsou slabiny, které má v energetické politice Česká republika, a Evropská komise by uvítala, aby s nimi země něco udělala. V aktuálních hospodářských doporučeních, která předložila unijní exekutiva na konci května jednotlivým členským státům na základě jejich vlastních podkladů, proto klade důraz na českou ekologickou transformaci. Její podstatou mají být „zelené investice,” čili tok finančních prostředků do „čisté energie.” Efekt tohoto nasměrování, zdůrazňuje komise, nepocítí pouze kvalita životního prostředí, nýbrž celá ekonomika. Na tento obecný přínos, se ostatně aktuální doporučení – v souvislosti s pandemií koronaviru a se snahou oživit udržitelný růst – zaměřují přednostně.

O možnostech a úskalích, která Česko na předpokládané „zelené cestě” čekají, hovoří programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák a ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslav Čížek.

Zelené investice se s oblibou označují za důležitý investiční nástroj, který může pomoci hospodářskému oživení a navíc zanechá životní prostředí čistší pro příští generace. Proč se to tvrdí?

Sedlák: Jde o podporu renovace budov, efektivnější průmyslové výroby a budování nových obnovitelných zdrojů energie, hlavně solárních a větrných elektráren. Všechna tato řešení pomáhají snižovat spotřebu fosilních paliv a posilovat naši energetickou nezávislost. Zelené investice přinesou nová pracovní místa a prostředky zůstanou v lokální ekonomice. Jednou ranou porazíme propad ekonomiky po stop-stavu v důsledku pandemie covid-19 klimatickou změnu.

Čížek: Z čistě ekonomického hlediska nemá smysl označovat investice jako zelené a nezelené. Každá investice by měla mít návratnost, a tedy přispívat k růstu. Pokud zlepšuje i životní prostředí, pak je to velké pozitivum, které přispívá k dlouhodobé udržitelnosti. Už dnes firmy investují do technologií, které snižují míru znečišťování, ať již kvůli povinnostem a standardům vyplývajícím z regulace, nebo vlastním záměrům a filozofií. Ochrana životního prostředí je součástí společenské odpovědnosti mnoha firem. Rozdělovat investice na zelené a nezelené nemusí odrážet ekonomickou realitu, a neměla by je takto rozdělovat ani regulace.

Může renovace budov sloužit jako prostředek pro oživení stavebnictví?

Sedlák: Renovace budov spočívá v kombinaci zateplení, výměny oken za kvalitní s izolačními skly, přidání rekuperace a optimalizaci zdrojů tepla. Následně lze budovu doplnit o vlastní obnovitelné zdroje energie – například střešní solární elektrárnu nebo o opatření, které pomohou proti letnímu přehřívání – typicky zelená střecha. Všechna tato opatření přinášejí pracovní místa ve stavebnictví i technologických a projekčních firmách. Uživatelé budovy uspoří na výdajích za energii.

Čížek: Analýza ministerstva průmyslu a obchodu před časem ukázala, že jen zhruba 200 z celkových téměř 800 vládních budov v Česku splňuje požadavky na energetickou náročnost. Zmíněná energetická renovace by jednak pomohla stavebnictví a zároveň šetřila veřejné prostředky, což je ideální kombinace. Zkušenosti máme v sektoru energetických služeb, který se zaměřuje na chytrá energetická řešení. Modernizovat se dají i památkově chráněné objekty. Projekt v Národním divadle například za 10 let ušetřil energii za 93 milionů korun.

Investice do energetické účinnosti mají za úkol snížit spotřebu energií. Mluví se rovněž o tom, že mohou být účinným nástrojem v boji se suchem. Jak daleko je v tomto směru Česká republika a které další kroky považujete za naléhavé?

Sedlák: Česku se nedaří potenciál zvyšování energetické účinnosti budov dlouhodobě využít. Funguje zde úspěšný program Nová zelená úsporám pro domácnosti, ale další příležitosti nám unikají v průmyslu nebo vládních budovách. Pokud bychom renovovali právě vládní budovy, přineslo by to úsporu pro státní kasu ve výši 500 milionů korun ročně.

Každý projekt, který pomáhá redukovat spotřebu fosilních paliv, je zároveň součásti řešení změn klimatu, a tedy přispívá k boji se suchem. Součástí renovace budov však mohou být také zelené střechy nebo fasády, které pomohou snížit tepelné zatížení měst, tzv. tepelné ostrovy. To pomůže nejen uživatelům budovy, ale také lidem v jejím okolí během parných letních dnů.

Čížek: České republice se nevede plnit cíl energetické účinnosti podle článku 7 směrnice o energetické účinnosti. Ke zlepšení tohoto stavu je potřeba udělat několik kroků – efektivně nastavit programy podpory, například OP PIK, OPŽP, Modernizační fond. Dále se zaměřit na informovanost obyvatel a spustit informační kampaň. Tím se vytvoří z energetické účinnosti celospolečenské téma. Musí se také změnit pohled státu, např. k daňovým opatřením, a zajistit vstřícný přístup k dobrovolným dohodám o úsporách energie.

Jak už jsem zmínil, nechci dělit investice na zelené a nezelené. Pokud si ale řekneme, že mezi klíčové otázky patří otázka sucha či nakládání s vodou, pak rozhodně ano. I zde se firmy snaží investovat do nových zařízení a snižují odběry vody. Na druhou stranu nemáme vyřešený udržitelný systém financování vodního hospodářství.

Svaz moderní energetiky, Národní centrum úspor energie a Šance pro budovy čerstvě vydaly vlastní doporučení vládě s názvem Kroky, které pomohou oživit ekonomiku investicemi do zdravých budov a moderní energetiky. Uvádí se v ní pět opatření, jmenovitě:

- zajistit dostatečné prostředky pro investice do programů energeticky úsporných renovací budov a pro zajištění kvalitní projektové přípravy,

- podpořit vysoce úsporné novostavby s kvalitním vnitřním prostředím a adaptované na změny klimatu,

- připravit masivní program energetické renovace vládních budov,

- uvedení technologií a materiálů pro využití obnovitelných zdrojů energie, energetického řízení budov a úspor energie a jejich instalace do 10procentní snížené sazby DPH,

- podpora pro čisté či nízkoemisní zdroje v dodávce elektřiny či v teplárenství.

Jaké je jejich pořadí z hlediska naléhavosti?

Sedlák: Všechna navržená opatření jsou důležitá. Vedle potřeby využít potenciál úspor energie bych podtrhl potřebu restartovat rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku. Nové projekty solárních nebo větrných elektráren nepřibývají potřebným tempem. V posledních letech nás v meziročním nárůstu zelené energetiky předběhlo i uhelné Polsko. Navrhujeme, aby Česko otevřelo prostor pro zavedení technologicky neutrálních aukcí. Vláda může každý rok vypsat poptávané objemy například nových solárních nebo větrných elektráren. Soutěž mezi dodavateli bude mít pozitivní efekt na snižování nákladů elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Čížek: Obecně by každá investice měla mít přínos, jinak by nebyla investicí. I my podporujeme investice směrem k úsporám energie či do technologií, které jejich spotřebu snižují. Zároveň s tím ale musí být jasné reálné možnosti, včetně jasné deklarace, kdo a z čeho tyto investice přímo či nepřímo zaplatí.

Evropská komise považuje Česko za dlouhodobě vysoce energeticky náročnou ekonomiku. Součástí těchto rad je i koordinace s dalšími evropskými státy. Jak jsme na tom z hlediska evropské součinnosti?

Sedlák: Aktuálně se zdá, za česká vláda začíná opět podporovat Zelenou dohodu pro Evropu. Jde o klíčovou strategii, která má do poloviny století udělat z Evropy první klimaticky neutrální kontinent na světě. Evropa také přichází se Zeleným plánem oživení po pandemii koronaviru, který přináší 750 miliard eur formou grantů a půjček právě na projekty v oblasti udržitelného rozvoje. Byla by škoda, pokud by Česko zůstalo na fosilní periferii unie a tuto příležitost nevyužilo. Negativní postoj k potřebnému řešení klimatické změny by ohrozil český průmysl i domácnosti. Česká vláda se může inspirovat třeba Francií, která vedle jaderné energetiky intenzivně buduje obnovitelné zdroje.

Čížek: Vyšší energetická náročnost v tuzemsku je dána strukturou ekonomiky a průmyslu. V přepočtu na stejnou strukturu ekonomiku v paritě kupní síly dosahuje Česko podobné náročnosti jako Německo. EK stále tvrdí, že nikoho nenechá stranou či doporučuje koordinaci. Je ale třeba brát v úvahu reálné možnosti jednotlivých států. Každý má jiné přírodní podmínky, strukturu ekonomiky či startovací pozici. Určitě se musíme koordinovat s ostatními státy a zamezit divergenci naší ekonomiky. Jen politické cíle a hesla, aniž by se zohlednily podmínky jednotlivých státu, mohou vést k poškození naší ekonomiky na úkor druhých, a to nechceme.

Domácí podíl využívání obnovitelných zdrojů na tzv. energetickém koláči je kolem 15 procent, což je pod průměrem EU (18 procent v roce 2018) a od roku 2014 stagnuje. Proč ta stagnace? Kam bychom se mohli v tomto ukazateli ideálně posunout?

Sedlák: Stagnace nedává smysl. Solární panely lze dnes pořídit až osmkrát levněji než před 10 lety. Potřebujeme ovšem ambiciózní plán, který pomůže restartovat zelenou energetiku v Česku na moderních základech. Mezi opatřeními jde o kombinaci už zmíněných aukcí nových kapacit a přímé smlouvy o nákupu elektřiny (PPA) mezi provozovatelem větrného parku a průmyslovým podnikem. Investiční podpora by se pak měla intenzivně naměřit na budování energetických komunit, posilování energetické soběstačnosti domácností a firem. Vlastní výroba solární elektřiny může domácnosti uspořit v průměru 12 tisíc korun ročně. Firmám nabízí také částečnou optimalizaci nákladů za energii.

Čížek: Každý členský stát má jiné podmínky pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE). Cíl České republiky v oblasti OZE byl diskutován ve Vnitrostátním plánu ČR (vládou schválen v lednu 2020) a stanoven na 22 % v roce 2030. Stagnace je způsobena růstem spotřeby elektřiny a zastavením podpory pro OZE. Podporu OZE formou aukcí řeší novela zákona o Podporovaných zdrojích energie.

Evropská komise Česku rovněž vytýká, že dosud nezavedlo kompletní právní a institucionální rámec pro podporu projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. O co by mělo jít, jak by měl tento model vypadat?

Sedlák: Problém českého prostředí ve vztahu k obnovitelným zdrojům je neustálá potřeba vlád řešit minulost. Částky, které jsou do podpory obnovitelných zdrojů, nejsou samozřejmě malé, ale za chybu nemohou dané technologie nebo investoři, ale bývalé vlády. Je třeba se dívat do budoucnosti a využít evropské impulsy k lepšímu nastavení dalšího rozvoje nejen solárních a větrných elektráren, ale třeba také bioplynových stanic využívajících biologicky rozložitelný odpad. Evropská pravidla umožňují podporu velkých projektů obnovitelných zdrojů na tržní bázi. Zmíněné aukce pro solární elektrárny fungují úspěšně v Německu od roku 2015, v Polsku od roku 2016. Postupně je zavedlo také Maďarsko nebo Slovensko.

Čížek: Rámec pro podporu projektů OZE řeší zákon o Podporovaných zdrojích energie, který s několika rozpory schválila vláda. Jedním z nich je diskriminační vyjmutí fotovoltaických elektráren. Aukce by měly být technologicky neutrální a jednotlivé zdroje by měly prokázat, že ekonomicky dokáží soutěžit s ostatními. Zákon by neměl vylučovat některé technologie. Právní rámec narušuje rozdílné stanovení přípustné návratnosti u existujících zdrojů OZE a opět diskriminace fotovoltaických elektráren.

Jednou z možností ke snižování energetické náročnosti a ekologické udržitelnosti mají být investice do inteligentních systémů budov. O co přesně jde?

Sedlák: V budovách prožijeme drtivou většinu našich životů. Práce, osobní život i kulturní nebo gastronomické zážitky probíhají právě tam. Proto je důležité myslet na to, v jak kvalitním prostředí náš čas trávíme. Ty nejchytřejší domy si poradí s hlídáním přísunu čerstvého vzduchu, zajistí optimální teplotu a vhodné osvětlení podle aktuálních činností. Inteligentní automatizované systémy pak přináší ekonomiku do spotřeby energie a vody. Mozkem chytrého domu je centrální systém správy budovy (Building Management System, BMS), který koordinuje vše potřebné: od zajištění čerstvého vzduchu a požadované teploty v místnostech po zabezpečení vstupních profilů. Novou doménou moderních chytrých budov se stávají systémy, které umí optimalizovat využití místní energie například ze solárních panelů na střeše, tepelných čerpadel či kogenerační jednotky.

Čížek: Energetické modernizace směřují k chytrým budovám. Klíčová je automatizace – systém jednoduše myslí za vás. Řídicí systém může pracovat s předpovědí počasí, ví, kolik je v budově lidí, automaticky nastavuje teplotu nebo vlhkost a kontroluje úroveň CO2. Když se jedna strana fasády nachází ve stínu, tak může přirozeně chladit část budovy, na kterou svítí slunce a opačně. Tyto systémy nejsou drahé a je možné je zavést jak ve starších budovách, tak je přirozeně implementovat v těch nových. Budovy používáme desítky let, takže je nutné přemýšlet nejen o počáteční investici, ale o provozu během celého životního cyklu.

Může mít současná pandemie nějaký „urychlovací efekt” na výše popsané aspekty, nebo čekáte, že se tyto snahy spíše přibrzdí?

Sedlák: Bude-li česká vláda naslouchat vnějším hlasům, které doporučují investovat do projektů s vysokou přidanou hodnotou, vyjdeme z krize vítězně. Naši ekonomiku zmodernizujeme, posílíme digitální řešení a snížíme spotřebu fosilních paliv. Právě krize může akcelerovat investice do potřebných opatření, neboť zvyšování energetické účinnosti ekonomiky a moderní energetika s sebou přináší pracovní místa a posiluje lokální firmy.

V přístupu k restartu ekonomiky se můžeme inspirovat vítězem restartu ekonomiky, v sousedním Rakousku. Tamní ministryně pro energetiku a infrastrukturu využila krizi pro nastartování projektů renovace budov, výměny fosilních topných systémů, masivnější podporu instalací solárních elektráren a baterií pro domácnosti nebo pohodlnější veřejnou dopravu. Nejde jen o centrálně rozdávané peníze. Rakouská vláda přišla také s balíčkem 200 milionů EUR pro obce, které mohou použit na projekty v oblasti ochrany klimatu.

Čížek: Urychlovací efekt bude určitě politický. Zároveň je třeba si uvědomit, že minimálně rok 2020 bude pro firmy složitý, protože jim vypadly zakázky, zisky a vzrostla nejistota, tedy klíčové aspekty pro investiční aktivitu. Bude tak reálně obtížnější investovat ve větším rozsahu. Cíle EU by toto měly vzít objektivně v úvahu.