Státní fond životního prostředí ČR žádá všechny příjemce dotací z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP), aby průběžně a bez zbytečných odkladů podávali Zprávy o realizaci spolu se Žádostmi o platby (dále jen „ZoR a ŽoP“) u projektů s již vydaným Rozhodnutím o poskytnutí dotace/Rozhodnutím o poskytnutí dotace (změna).

Termíny pro podání ZoR a ŽoP:

•  Projekty s termínem ukončení stavebních a realizačních prací do 31. 10. 2019 → podání ZoR a ŽoP nejpozději do 15. 11. 2019,

•  Projekty, které budou financovat významnější částky ještě během listopadu 2019 → podání ZoR a ŽoP nejpozději do 2. 12. 2019.

Vzhledem k časové náročnosti procesu kontroly upozorňujeme, že rychlá administrace je možná pouze u bezchybných ZoR a ŽoP. Aby nedocházelo k pozastavení administrace z důvodu případných nedostatků, a tímto k neproplacení v letošním roce, je na www.opzp.cz zveřejněna příručka, která poradí příjemcům, jak správně vyplnit ZoR a ŽoP.

• Jak správně vyplnit zprávu o realizaci, žádost o platbu, žádost o změnu a zprávu o udržitelnosti (stáhnout)

Nejčastější chyby prodlužující administraci ZoR a ŽoP:

• chybně zadané částky neodpovídající fakturám,

• investiční a neinvestiční výdaje nastavené v rozporu s vydaným právním aktem,

• neuvedení variabilního symbolu/čísla faktury ŽoP na soupisce dokladu v IS KP14+,

• chybně zadané úhrady jednotlivých faktur,

• chybějící nebo chybně vyplněné bankovní účty příjemce a fakturujících dodavatelů v MS 2014+.

Příjemce podpory předkládá ZoR a ŽoP elektronicky prostřednictvím IS KP14+ v souladu s Finančním plánem projektu, který je před rozpracováním ZoR a ŽoP třeba upravit pomocí Žádosti o změnu. Předpokládaný termín podání ŽoP uvedený ve Finančním plánu musí být v rozmezí 30 kalendářních dní od data skutečného podání ŽoP.

V případě, že příjemce do ŽoP zahrne neuhrazené nebo částečně uhrazené faktury, je povinen nejpozději do 10 pracovních dnů od data poskytnutí podpory uhradit faktury (tj. z dotace  OPŽP, případné půjčky SFŽP a podílu vlastních zdrojů) a neprodleně doložit bankovními výpisy finančnímu manažerovi projektu.

Upozorňujeme příjemce podpory, že neprofinancování naplánovaných prostředků na rok 2019 může výrazně zbrzdit administraci plateb projektu v roce 2020.

Potřebujete vybudovat či posílit vodohospodářskou infrastrukturu, řešíte nedostatek vody a jiné negativní dopady sucha na život lidí ve své obci? Státní fond životního prostředí ČR uvolní v brzké době další prostředky na výstavbu vodovodů, kanalizací a čistíren. A nejen to. Na semináři zjistíte, jaké další dotační možnosti obcím nabízí z národních i evropských zdrojů.

Vše o dotacích na vodu a boj se suchem. Tak by mohl znít podtitul bezplatného semináře pořádaného Státním fondem životního prostředí ČR. Účastníci se budou moci seznámit s připravovanými i běžícími dotačními tituly rezortu životního prostředí vyhrazenými právě na řešení nedostatku a kvality pitné vody na území měst a obcí.

Na programu budou podrobnosti k chystané finanční podpoře výstavby a modernizace vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod. Odborníci Fondu představí dotační program na efektivní hospodaření s dešťovou vodou a posílení zdrojů pitné vody. Dále seznámí účastníky s unikátním dotačním programem na výsadbu komunitní zeleně, s chystanými dotacemi z Norských fondů a s novým elektronickým systémem AIS SFŽP pro podávání žádostí.

Seminář proběhne 8. 10. v Třebíči, 10. 10. v Prostějově, 15. 10. v Roudnici nad Labem a 16. 10. ve Strakonicích. Pro registrované je zdarma a je vhodný zejména pro starosty, zástupce měst a obcí nebo zpracovatele projektů a projektových žádostí z celé České republiky.

Registrace na www.unni-konference.cz.

Dokument ke stažení:

Pozvánka

Nově navržená zonace se člení na čtyři zóny a z toho zaujímá přírodní zóna 18 975 ha (27,7 % území NP), zóna přírodě blízká 16 739 ha (24,6 % území NP), zóna soustředěné péče o přírodu cca 31 842 ha (46,5 % území NP) a zóna kulturní krajiny 799 ha (1,2 % území NP).

V souladu se zmocňovacím ustanovením § 18 odst. 5 zákona je součástí navržené zonace rovněž vymezení území arondovaných podle s § 18 odst. 3 zákona. Toto ustanovení umožňuje do jednotlivých zón ochrany přírody zařadit i jednotlivá území do maximální souvislé plochy 5 ha, která nesplňují charakteristiku zón podle § 18 odst. 1 zákona a neslouží k dosažení cíle zóny národního parku, ale jejich zařazení je nezbytné z důvodů udržení celistvosti plochy segmentu zóny; arondovaná území mohou tvořit maximálně jednu desetinu plochy segmentu zóny. Celkem bylo podle daného ustanovení arondováno 401 dílčích ploch o celkové rozloze 149 ha.

Dokument ke stažení:

Odůvodnění

Materiál

Předkládací zpráva

Evropské komise (EK) rozhodla o provedení revize referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technikách (dokument BREF) „Keramický průmysl“ (Ceramic Manufacturing Industry - CER), který byl vydán v srpnu 2007. Tento dokument byl vypracován k činnosti podle přílohy I zákona o integrované prevenci 3.5.Výroba keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu o výrobní kapacitě větší než 75 t za den, nebo o kapacitě pece větší než 4 m3 a s hustotou vsázky větší než 300 kg/m3 na pec, a je možno se s ním seznámit na webových stránkách: https://www.mpo.cz/ippc/bref/.

V současné době provádí Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) aktivaci Technické pracovní skupiny (TPS) „Keramika“. Byli osloveni provozovatelé, kteří mají Integrované povolení pro činnost 3.5 podle Přílohy I zákona o integrované prevenci a odborníci, kteří se zabývají činnostmi uvedenými v dokumentu BREF, např. výroba krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu. EIPPCB zaslala koncem září 2019 výzvu členům TWG CER k vyplnění dotazníků pro stanovení počáteční pozice zařízení EU v oblasti keramického průmyslu. Je možno se aktivně zapojit do procesu revize dokumentu BREF a svými znalostmi přispět k úspěchu revize, pak je možno použít e-mailové adresy pracovníků MPO: Ing. Tomáš Král - kralt@mpo.cz nebo RNDr. Marcela Blahutová – blahutova@mpo.cz.

Zdroj: MPO

Česká pirátská strana si pod taktovkou poslance Františka Elfmarka nechala agenturou Perfect Crowd zpracovat výzkum mapující postoje české veřejnosti k oběhovému hospodářství. Průzkum byl zaměřen především na podíl českých domácností, které třídí odpad. Dále rovněž na robustním vzorku populace ověřuje, které typy odpadů a v jaké míře jsou tříděny. Důležité bylo i detekovat názor české veřejnosti na způsob nakládání s odpady a také změřit znalost přístupu k Zero-Waste.

„Průzkum jsme si nechali udělat, protože jsme chtěli znát názor široké veřejnosti. Z výzkumu jsme především zjistili, že zvyk třídit odpad je v ČR velice rozšířen, i když možnosti třídění všech komodit využívá menší část respondentů. Podle očekávání je nejčastějším typem tříděného odpadu plast, který třídí 92 procent cílové skupiny. Následuje papír s 87 procenty a sklo s 81 procenty. Další sledované typy tříděného odpadu, jako jsou kovy, biologický odpad, oleje, se třídí výrazně méně. Ukázalo se, že plasty a papír třídí ve věku 18–64 let zhruba devět z deseti našich občanů. Naopak výzvou do budoucna určitě bude zlepšit třídění biologického odpadu,”  říká František Elfmark.

Průzkum rovněž řešil problematiku zálohování PET lahví. Podle více než poloviny cílové populace by se odpad z PET lahví měl řešit zálohováním, čtvrtině vyhovuje stávající systém sešlápnutí a vhození do žlutého kontejneru. Pětina by pak byla pro zákaz nebo omezení PET lahví. Jako způsob nakládání s odpady upřednostňuje dotázaná skupina recyklaci (57 procent). Čtvrtina si pak myslí, že nejlepší je odpadu předcházet – omezit využívání určitých, především obalových, materiálů. Spalování uvedla desetina a skládkování 4 procenta. Přičemž z průzkumu vyplynulo, že ti, kteří třídí prakticky vše, častěji uvedli předcházení vzniku odpadů (30 procent). Naopak skládkování častěji uvedli ti, kteří odpad netřídí (15 procent).

Zero-Waste přístup, který předchází vzniku odpadu, nezná (slyšeli o něm poprvé) 58 procent dotázaných. Na druhé straně se stal tento přístup alespoň částečně součástí životů 6 procent dotázaných – typicky lidé s vyšším vzděláním z měst.

Celý výzkum si můžete přečíst na webu www.obehovehospodarstvi.eu, který Piráti k problematice oběhového hospodářství vytvořili.

Rada Energetického regulačního úřadu (ERÚ) schválila cenové rozhodnutí č. 3/2019, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie. Nové sazby podpory začnou platit od 1. ledna 2020 a pro většinu nepalivových obnovitelných zdrojů energie včetně fotovoltaických elektráren předpokládají mírný růst. Naopak podpory elektřiny vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET) ve výrobnách nad 5 MW Rada ERÚ meziročně výrazně snížila.

„Rozhodnutí Rady ERÚ považuji za nekompetentní, Rada zřejmě nezná své zákonné povinnosti, neví, jaká jsou pravidla veřejné podpory ani jak funguje systém emisního obchodování. To vše se mohli dozvědět, kdyby si na setkání s vedením Teplárenského sdružení ČR našli čas dříve než 4. října. Rada ERÚ tímto postupem prohloubila diskriminaci na trhu v neprospěch soustav zásobování teplem a převzala odpovědnost za růst cen tepla pro domácnosti v příštím roce,“ uvedl v reakci na vydané cenové rozhodnutí předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Tomáš Drápela.

Meziroční snížení podpory elektřiny z vysokoúčinné KVET nad 5 MW bylo navrženo v návrhu cenového rozhodnutí, které ERÚ zaslal do veřejné konzultace v srpnu. Teplárenské sdružení ČR, Hospodářská komora ČR i Svaz průmyslu a dopravy ČR a řada tepláren předložily ERÚ argumenty, proč by měla být podpora s ohledem na růst nákladů naopak zvýšena. ERÚ však tyto připomínky neakceptoval. Ve vypořádání připomínek ERÚ uvedl, že Zvýšení provozní podpory s cílem eliminovat nárůst ceny emisní povolenky by představovalo kontraproduktivní opatření vůči cílům EU ETS. Zohlednění nákladů na emisní povolenky do podpory na elektřinu z KVET není podle názoru ERÚ v souladu s pravidly poskytování veřejné podpory a může tak představovat nedovolenou státní podporu.

Ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek k tomu řekl: „Energetický regulační úřad není k posuzování veřejné podpory kompetentní, navíc veřejná podpora elektřiny z vysokoúčinné KVET byla úspěšně notifikována Evropské komisi s tím, že bude pravidelně upravována v závislosti na vývoji provozních nákladů a cen elektřiny. Systém emisního obchodování je založen na celoevropském stropu emisí, jehož dosažení podpora elektřiny z KVET v Česku nijak neohrožuje. Naopak, z hlediska ochrany klimatu je žádoucí, aby byly z provozu nejprve vyřazovány uhelné elektrárny s nízkou účinností a až jako poslední kogenerační teplárny, které mají oproti elektrárnám výrazně vyšší celkovou účinnost.“

Energetický regulační úřad v tiskové zprávě také uvedl, že bude ve spolupráci se všemi zainteresovanými orgány státní správy hledat systémové řešení. I kdyby se nějaké našlo, jeho zavedení bude trvat velmi dlouho a mezi tím mohou některé soustavy zaniknout. Výrobu elektřiny a tepla ve výrobnách KVET nad 5 MW výrazně zatěžují náklady na nákup povolenek, jejichž průměrná cena vzrostla od roku 2017 téměř pětkrát. Výroba elektřiny v teplárnách je tak paradoxně ve srovnání s individuální výrobou tepla výrazně znevýhodňována.

„Lidé pocítí rozhodování Rady ERÚ nejen na svých peněženkách, ale časem také na průduškách, pokud se soustavy zásobování teplem, do jejichž ekologizace bylo v posledních letech investováno přes 21 miliard korun, začnou rozpadat. Vůbec nechápu postup Rady, protože návrh státního rozpočtu na rok 2020 reflektuje výši podpory KVET ve stejné výši jako na rok 2019, což ERÚ nerozporovalo. Evokuje to tak ve mně myšlenku, že jde o osobní vyřizování účtů mezi dnešním vedením ERÚ s odvolaným vedením.“ dodal předseda výkonné rady Drápela.

Řada států EU včetně sousedního Německa, Polska a Slovenska podporuje v souladu s legislativou EU elektřinu z vysokoúčinné KVET vyrobenou z fosilních paliv. Důvodem je snížení emisí klasických znečišťujících látek i emisí oxidu uhličitého ve srovnání s oddělenou výroby elektřiny v elektrárnách a tepla v domovních kotelnách. Podpora elektřiny z vysokoúčinné KVET představuje v ČR necelá 4 % celkových nákladů na podporu podporovaných zdrojů energie. Na soustavy zásobování teplem jsou v ČR připojeny přibližně 4 miliony lidí.

Vývoj nákladů tepláren na nákup povolenek na emise skleníkových plynů

* Odhady. Průměrná cena povolenky podle průzkumu Reuters z 12. 7. 2019 ve výši 26,4 Euro v roce 2019 a 34,37 Euro v roce 2020. Průměrné ceny povolenky za rok 2017 a 2018 – zdroj ERÚ.

Zdroj: Vlastní výpočty Teplárenského sdružení ČR na základě veřejně přístupných informací o spotřebě povolenek, jejich bezplatně přiděleném množství a vývoji tržní ceny povolenky.

Související:

ERÚ vydal cenové rozhodnutí pro podporované zdroje energie (TZ ERU, 30.9.2019)

S blížícím se koncem roku jsou postupně uvolňovány souhrnné zprávy jednotlivých ministerstev či zodpovědných organizací hodnotící vodní hospodářství a obor vodovodů a kanalizací v ČR za rok 2018. SOVAK ČR k vybraným dosud známým údajům přináší následující komentář.

V roce 2018 bylo pro potřeby výroby pitné vody odebráno celkem 625,1 mil. m3 surové vody, z toho 326,0 mil. m3 bylo odebráno z povrchových zdrojů a 299,1 mil. m3 z podzemních zdrojů. Podíl podzemních vod na celkovém objemu odebraných vod činil 47,85 %, povrchových pak 52,15 %. V této souvislosti je vhodné připomenout, že v roce 2013 podíl podzemních vod činil 49,09 % a od té doby podíl podzemních vod na odběru pro výrobu pitné vody meziročně setrvalé klesá. Tuto skutečnost lze přičíst především přetrvávajícímu suchu a zaklesávání hladiny podzemních vod na území ČR. Nenaplňují se tak proklamace Ministerstva životního prostředí, které při poslední novelizaci vodního zákona obhajovalo navrhované navýšení poplatků za odběr podzemních vod z důvodu jejich přednostních odběrů ze strany vodárenských společností.

V roce 2018 bylo vyrobeno 609,7 mil. m3 pitné vody, do vodárenských sítí pak bylo dodáno 601,5 mil. m3. Celkový objem vyrobené pitné vody je tak od roku 2013 prakticky konstantní. Jednotlivým domácnostem napojeným na veřejný vodovod byla dodána a fakturována pitná voda v celkovém objemu 327,8 mil. m3, spotřeba pitné vody v domácnosti činila v přepočtu na osobu a den 89,2 litru. Od roku 2013 došlo k navýšení spotřeby o 2 litry na osobu a den, což lze přičíst především vyšší míře využívání pitné vody z veřejných vodovodů v domácnostech, které disponují i individuálním zdrojem vody (studna). Zkušenosti z posledních let totiž jednoznačně ukazují, že v obdobích sucha roste význam napojení na veřejný vodovod, neboť představují spolehlivější dodávku pitné vody než individuální zdroje.

Jedním ze základních ukazatelů stavu vodohospodářské infrastruktury jsou ztráty vody. V roce 2018 dosáhly ztráty vody v trubní síti objemu 95 mil. m3, oproti roku 2017 tak bylo ušetřeno 2,8 mil. m3, což při výše uvedené průměrné spotřebě představuje roční spotřebu pitné vody 86 000 obyvatel ČR! Snižování ztrát vody v trubní síti je tak zdaleka nákladově nejefektivnějším a nejúčinnějším nástrojem zmírňování negativních následků sucha a nedostatku vody. Z celkového objemu dodaných pitných vod představovaly ztráty vody podíl 15,8 %. Pokračuje tak pravidelné meziroční snižování ztrát vody, v tomto parametru ČR snese nejpřísnější srovnání s vyspělými zeměmi po celém světě. V řadě měst ČR jsou dosahovány ztráty ještě výrazně nižší, například v Praze 13,5 %, Brně 9,2 % či Ostravě 11,3 %. V této souvislosti je nutné připomenout i význam koncových uživatelů (majitelů nemovitostí napojených na veřejný vodovod) na vykazovaných ztrátách vody. Podle zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích je vlastníkem vodovodní přípojky vlastník pozemku či připojené nemovitosti, neprokáže-li se opak. Fakturační měřidlo, kterým se zaznamenává objem dodané pitné vody a zprostředkovaně tedy i ztráty vody ve vodovodní síti však v řadě případů není umístěn na rozhraní vodovodního řadu a přípojky, ale až po několika metrech samotné přípojky. Vykazované ztráty vody tak v sobě zahrnují i ztráty vody z těchto přípojek, které ovšem vlastník a provozovatel vodovodních řadů nemůže nijak ovlivnit.

Základní, ale ne jedinou podmínkou snižování ztrát vody v trubní síti jsou investice do oprav, rekonstrukcí a obnovy vodohospodářské infrastruktury. V roce 2018 bylo v platbách za vodné a stočné vygenerováno přes 14,3 mld. Kč určených na opravu a obnovu infrastruktury, což činilo podíl 38,3 % z průměrné souhrnné výše vodného a stočného. V současné době tak tyto prostředky tvoří největší nákladovou položku, která je do plateb za vodné a stočné pro koncové odběratele zahrnována. Za pozitivní lze také označit i skutečnost, že souhrnná výše těchto prostředků každý rok roste, když od roku 2010 byla v platbách za vodné a stočné vygenerována částka určená na opravu a obnovu infrastruktury v souhrnné výši 109,1 mld. Kč. Přes tento pozitivní vývoj je ale nutné vzít v potaz i situaci v případě řady zejména nejmenších měst a obcí ČR, které v mnoha případech netvoří prostředky na budoucí obnovu v potřebné výši, jak ostatně poukazuje i Ministerstvo zemědělství ve svých Zprávách z Benchmarkingu VaK.

Také kvalita dodávané pitné vody je nadále velmi vysoká. Ze sítí veřejných vodovodů 4 086 zásobovaných oblastí bylo v roce 2018 provedeno 33 192 odběrů, jejichž rozborem bylo získáno a do databáze IS PiVo vloženo 1 062 395 hodnot jakosti pitné vody. Limity zdravotně významných ukazatelů limitovaných nejvyšší mezní hodnotou (NMH) byly překročeny v 1 668 případech. Četnost nedodržení limitních hodnot klesá s rostoucím počtem zásobovaných obyvatel. V případě NMH z 0,62 % v nejmenších oblastech zásobujících do 1 000 obyvatel na 0,01 % v oblastech zásobujících více než 100 000 obyvatel. Z oblastí zásobujících více jak 5 000 obyvatel bylo získáno celkem 134 657 hodnot zdravotně významných ukazatelů jakosti pitné vody limitovaných NMH, z čehož tyto limity byly překročeny v 89 případech (z toho 49 jsou pesticidní látky), což představuje 0,07 % četnost nedodržení limitních hodnot. Z oblastí zásobujících do 5 000 obyvatel bylo získáno 361 940 zpracovaných výsledků ukazatelů s NMH, z čehož bylo v 1 579 případech nalezeno překročení NMH (z toho v 530 případech se jednalo o pesticidní látky), což představuje 0,44 % nedodržení limitních hodnot. Uvedené hodnoty odpovídají výsledkům za rok 2017. Výskyt pesticidních látek překračujících limitní hodnotu 0,1 μg/l tak i nadále představuje nečastější důvod nedodržení ukazatelů jakosti pitné vody limitovaných NMH pro oblasti zásobujících více jak 5 000 obyvatel. Vodárenské společnosti na tento bohužel již setrvalý stav reagují postupnou úpravou a doplněním technologie úpravy pitné vody, především zařazením filtrace přes aktivní uhlí. Podle údajů SOVAK ČR si tyto úpravy doposud vyžádaly investice ve výši 430 mil. Kč bez DPH, další projekty v souhrnné výši více jak 1,7 mld. Kč bez DPH jsou ve fázi přípravy či realizace.

Z uvedených dat je zřejmé, že základní úloha oboru vodovodů a kanalizací v ČR, tedy neomezené dodávky kvalitní pitné vody koncovým odběratelům, je naplňována. Přes některé poplašné zprávy v médiích o nedobrém stavu oboru VaK v ČR lze v mnoha parametrech sledovat výrazné kontinuální zlepšení. Velkým rizikem změny tohoto pozitivního trendu mohou být neuvážené zásahy do fungujícího systému, které by vycházely namísto objektivních skutečností z nepodložených a nepravdivých tvrzení.

 

Ing. Oldřich Vlasák
ředitel SOVAK ČR

Za technickou správnost odpovídá: Ing. Filip Wanner, Ph.D.
 

Zatímco zhruba 90 % větrné elektrárny může být recyklováno, u jejich vrtulí je to horší. Obrovské a těžko manipulovatelné rotory recyklovat nejdou a nezbývá než je skládkovat, což zabírá mnoho místa. Jak s nimi nakládat, řeší rovněž v USA, kde by v příštích 20 letech mělo přibýt až 720 tisíc tun vrtulí z těchto elektráren - jako odpad. Více ZDE

V polovině října chce ministerstvo životního prostředí (MŽP) opět předložit vládním legislativcům návrh nových odpadových zákonů. Legislativní rada vlády (LRV) vrátila úřadu všechny jejich čtyři části k přepracování. Návrhy zákonů upravují mimo jiné nakládání s odpady, obaly a vybranými výrobky s ukončenou životností. Kritizuje je ale řada odborníků, svazy i nevládní organizace. Balíček odpadových zákonů by MŽP mělo podle plánu předložit vládě na podzim letošního roku, začít platit by měly od 1. ledna 2021, řekl ČTK Ondřej Charvát z tiskového oddělení.

"Předložené odpadové zákony dopracováváme podle připomínek Legislativní rady vlády tak, aby mohly být schváleny, tedy podle diskuse na plénu a návrhu stanovisek pro LRV. Následně budou znovu legislativní radě předloženy. Předpokládáme na plénu 17. října," uvedl Charvát.

Současný návrh zákona o odpadech mimo jiné počítá s postupným navyšováním poplatku za skládkování využitelného odpadu. Zatímco uplynulých deset let se poplatek 500 korun za tunu neměnil, nově by měl v roce 2030 dosáhnout 1850 korun za tunu. Umožňoval by v roce 2035 skládkování pouze deseti procent komunálního odpadu. Obce budou podle návrhu moct nově motivovat občana k třídění například systémem "Zaplať, kolik vyhodíš" (PAYT).

Návrh novely zákona o obalech naopak stanovuje minimální hustotu sběrné sítě, nepočítá ale se zavedením zálohového systému na PET lahve. Odborná veřejnost je v názoru, zda zálohovat či ne, rozdělena. Rozdílně vycházejí i průzkumy veřejného mínění. Podle znalců nespočívá otázka nakládání s PET lahvemi v ochraně životního prostředí, nýbrž ve způsobu třídění a byznysu. MŽP plošné zavedení zálohového systému nepodporuje, podle úřadu by mohl nekoncepčně zasáhnout do stávajícího systému třídění odpadů v Česku.

Řada odborníků kritizovala všechny současné návrhy odpadových zákonů proto, že podle nich neřeší finální využití odpadu dle evropských cílů a oběhového hospodářství ani podporu finální recyklace. Tvrdila, že znění zákonů byla komplikovaná. Ekologům kromě nedostatečné podpory recyklace vadilo, že zákon prodlužuje dobu skládkování z roku 2024 na 2030.

Na novou odpadovou legislativu se čeká už mnoho let, jen LRV jednala o různých verzích několikrát. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) už dříve uvedl, že přípravy byly složité mimo jiné i proto, že se v zákonech střetávají protichůdné a neslučitelné zájmy mnoha subjektů, které si hlídají svůj obor.

Příští rok bude do ovzduší unikat méně prachu při zpracovávání surovin. Třinecké železárny (TŽ) v těchto dnech dokončují investiční akci, která sníží emise takzvaných fugitivních emisí, které se rozptylují do okolí.

„Jedná se o odprášení zařízení pro dopravu a zpětné zakládání vsázky pro výrobu ocelárenského aglomerátu. Nahradí stávající padesát let starý portálový naběrač na homogenizační skládce pro výrobu aglomerátu,“ vysvětluje ředitel pro investice a strategii TŽ Radek Olszar. Nový velkostroj sníží prašnost z Třineckých železáren o dalších 56 tun.

V těchto dnech probíhá postupný návoz jednotlivých dílů portálové konstrukce. V listopadu firma postaví celé zařízení na nové podvozky a v létě příštího roku spustí zkušební provoz. 1050 tun vážící stroj je vybaven skrápěcím zařízením a odsáváním prachu z jednotlivých přesypů. Stroj nového koncepčního uspořádání umožní odběr až 1 200 tun surovin za hodinu.

Jde o jeden ze dvou projektů financovaných z Operačního programu Životní prostředí s celkovými náklady přesahujícími 700 milionů korun. Ve druhém projektu jde o zařízení pro odběr a zpracování směsi pro výrobu vysokopecního aglomerátu. „Zjednodušeně řečeno jde o technologii, která přepravuje suroviny nutné k výrobě surového železa. Nově je vybavena odsáváním prachu, díky čemuž se nám podaří významně snížit objem prašných částic v okolí skladovacích prostor surovin, tedy zejména rudy,“ upřesňuje investiční ředitel.

Obě zařízení slouží ke zpracování surovin na provoze aglomerace, kde se připravuje ze surovin vsázka do vysoké pece. Do plného provozu budou uvedeny příští rok. K nejvýznamnějším investicím loňského roku patřila stavba filtrační stanice na mlýnici strusky a centrální vysávání obou aglomerací. Železárny nyní pokračují v investicích do dalších opatření, které sníží dopady průmyslové činnosti na okolí.

Ekologické investice realizované v posledních pěti letech přinesly snížení emisí prachu na historicky nejmenší objem 138 tun za rok 2018. Jde o nejmodernější zařízení svého druhu pro hutní průmysl a jsou vybaveny tkaninovými filtry, které zachytí dokonce i částice menší, než je uváděná frakce PM10.

Analýzu komunálního odpadu si dnes nechala udělat obec Ratiboř na Vsetínsku. Odborníci třídili asi půl tuny odpadu, asi polovinu z něj tvořil bioodpad. Smyslem akce bylo zjistit, co lidé vyhazují, nabídnout jim možnost třídit do pytlů již v domácnostech a snížit tak objem směsného odpadu. "Budeme zavádět pytlový svoz, chtěli jsme zjistit, na jaké komodity se zaměřit," řekl starosta Martin Žabčík.

"Zjistili jsme, že naši občané celkem dobře třídí plasty, skla tam bylo minimum. Na co se ještě zaměříme, jsou kovy, těch tam bylo také poměrně dost," uvedl starosta. Lidé podle něj dostanou pytle na třídění plastu, papíru a kovů. "Bioodpad budeme řešit zvlášť, to budeme muset ještě promyslet. Vyvézt v komunálním odpadu 50 procent bioodpadu je hodně," uvedl Žabčík. Jednou z možností je, že obec připraví další vlnu přidělování kompostérů.

Třídění do pytlů chce obec zavést zřejmě na přelomu září a října, pytle s plasty a papírem se budou svážet zřejmě jednou za dva týdny, kovy jednou za měsíc. "Bude to dobrovolné, každý občan si bude moci vyzvednout pytel na danou komoditu," uvedl Žabčík. Po roce obec projekt vyhodnotí a pokud se zvýší podíl tříděného odpadu, bude obec odměňovat ty, kteří třídí. Sníží jim poplatek za svoz odpadu, který nyní činí 450 korun.

V Ratiboři, která se letos stala Vesnicí roku Zlínského kraje, již funguje síť sběrných míst, kam mohou lidé odnášet tříděný odpad, v obci je také sběrný dvůr. V Ratiboři žije asi 1840 lidí.

Hromadu komunálního odpadu, kde byly také plasty, plechovky či papír, dnes třídila i Šárka Čejková z Institutu Cirkulární Ekonomiky. Do připravených pytlů se dávaly zvlášť různé druhy plastů, bioodpad, kovy i infekční odpad, jako jsou papírové kapesníky nebo dětské pleny.

"Většinou zjistíme, že z celé hromady je komunálního odpadu jen asi 30 procent, zbytek se dá ještě vytřídit," uvedla Čejková, která při dřívějších analýzách v jiných obcích našla v odpadu například kančí hlavu nebo kůže. "Každá obec má svoje, některá má hodně textilu, jiná stavebního odpadu, ale to může být tím, že zrovna v obci někdo staví," dodala.

Zájem měst a obcí o fyzickou analýzu odpadu stoupá, zatímco dříve jich dělali odborníci jednu či dvě do měsíce, nyní je to jedna až dvě za týden.

Zdroj: ČTK / Foto - www.facebook.com/incien.org/

V Úředním Věstníku EU vyšlo Nařízení Komise (EU) 2019/1390 ze dne 31. července 2019, kterým se přizpůsobuje technickému pokroku příloha nařízení (ES) č. 440/2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) (Text s významem pro EHP). Text ke stažení ZDE

Evropská komise včera přijala 3 doporučení, která by měla členských státům pomoci při implementaci upravené směrnice o energetické účinnosti a při přechodu na čistou energii. Doporučení obsahují detailní pokyny pro členské státy a týkají se praktické implementace povinností v oblasti energetických úspor na období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2030, revidovaných ustanovení pro měření a účtování termální energie a účinnosti v oblasti vytápění a chlazení. Členské státy musí implementovat opatření vyplývající z upravené směrnice do svých systémů do 25. 6. 2020.

Analýza spoločnosti Sensoneo umožnila zostaviť rebríček 36 členských štátov OECD podľa objemu odpadu, ktorý produkujú a spôsobu, ako s ním nakladajú. Česko sa umiestnilo v Top 15, Južná Kórea bola vyhodnotená ako krajina s najlepším prístupom k odpadu vďaka jej prepracovanému recyklačnému systému a Turecko z analýzy vyšlo najhoršie kvôli veľkému množstvu nelegálnych skládok.

Spoločnosť Sensoneo ktorej riešenia sú nasadené vo viac ako 40 krajinách sveta, vypracovala rebríček The Global Waste Index, ktorý vyhodnocuje krajiny OECD z pohľadu environmentálnych dopadov ich nakladania s odpadom.

The Global Waste Index analyzuje najbežnejšie metódy spracovania odpadu a udeľuje im pozitívne alebo negatívne body v závislosti od množstva vyprodukovaných emisií oxidu uhličitého, metánu a environmentálnej kontaminácie, ktorú daný spôsob priemerne spôsobuje. 36 krajinám tak boli udelené body podľa toho, koľko kilogramov odpadu spracovávajú nasledovnými metódami: recyklovanie, spaľovanie, skládkovanie a ilegálne skládkovanie.

Recyklácia, kedy sa odpad využíva na nové materiály, bola hodnotená ako najlepšia metóda nakladania s odpadom. Proces spaľovania, kedy sa odpad regulovane spaľuje s cieľom využiť ho ako energiu, sme považovali za oveľa pozitívnejší spôsob ako skládkovanie, tobôž nelegálne. Ďalším zohľadňujúcim kritériom bolo množstvo vyprodukovaného odpadu na obyvateľa a objem odpadu, ktorého konečná stopa nie je dohľadateľná (nazývaný tiež „nezaúčtovaný odpad“).

Spomedzi 36 krajín OECD Česko celkovo obsadilo 12. miesto. Toto pozitívne umiestnenie ovplyvnil predovšetkým priemerný ročný objem odpadu vyprodukovaný za obyvateľa – je druhý najmenší spomedzi všetkých krajín.   Naopak, z pohľadu miery recyklácie sa Česká republika umiestnila ako desiata najhoršia krajina. Pokiaľ ide o skládkovanie a spaľovanie, v týchto technikách spracovania odpadu dosahuje priemerné umiestnenia.

Nasledujúca tabuľka ukazuje 15 najlepšie hodnotených krajín: 

Pre kompletnú tabuľku s umiestnením všetkých 36 krajín, presné údaje ohľadom objemu odpadu spracovaného jednotlivými metódami  a pre informácie o zdrojoch, z ktorých sme údaje čerpali, navštívte prosím stránku Sensoneo.

• Turecko z analýzy vyšlo ako krajina s najhorším prístupom k odpadu – odpad sa nerecykluje, ani nespaľuje, a výskyt nelegálnych skládok je tu vyšší ako v ktorejkoľvek inej krajine.

• Krajinami, ktoré recyklujú najviac, sú Island (kde sa ročne zrecykluje až 366 kilogramov odpadu na obyvateľa), Nemecko a USA.

• Spojené štáty americké však “vynikajú” aj v inej kategórii – s celkovým počtom 809 kilogramov odpadu na obyvateľa ročne sú najväčším producentom odpadu spomedzi všetkých krajín. Z tohto množstva sa 280 kg recykluje, 103 kg sa spáli a 425 kg končí na skládkach.

• Naopak, najmenej odpadu produkujú Poliaci – 315 kilogramov na obyvateľa ročne. 

Zaujímavé sú aj ďalšie údaje, podľa ktorých

• Nový Zéland svoj odpad výlučne skládkuje.

• Vo Švajčiarsku zas na skládke nekončí de facto žiadny odpad a ročne sa tam zrecykluje 225 kilogramov odpadu ročne na obyvateľa.

• Dánsko spaľuje taký objem odpadu ako žiadná iná krajina: až 415 kilogramov na obvateľa.