Konference Odpad zdrojem, kterou pátým rokem pořádá Institut cirkulární ekonomiky, letos ve spolupráci se sesterskou organizací CIRA Advisory, představila kromě pražského cirkulárního skenu a nového projektu ProRegiony.cz především aktuální téma odpovědného veřejného zadávání, ve kterém se jednotlivé výstupy propojovaly.

Na konferenci Odpad zdrojem podepsal Institut Cirkulární Ekonomiky spolu s předsedou České rady pro šetrné budovy Karlem Fronkem první Memorandum o cirkulárním veřejném zadávání, které má motivovat firmy a obce k zahrnování udržitelnějších požadavků do veřejných i soukromých tendrů. Vzhledem k pátému výročí se letošní ročník také zabýval bilancováním posledních pěti let a tím, kam se cirkulární ekonomika v regionech posunula.

„Naše snaha se nyní posunuje od snahy řešit současné odpadové hospodářství v České republice k předcházení vzniku odpadu systémovým způsobem, a to skrze aplikaci cirkulární ekonomiky do veřejných zakázek. Cílem memoranda je sloučit podporovatele této myšlenky, a zároveň organizace, které tyto principy začnou uvádět do každodenní praxe,“ říká Soňa Jonášová, která vznik memoranda iniciovala.

Motivaci k podepsání memoranda vysvětluje předseda České rady pro šetrné budovy Karel Fronk: „Téma zodpovědného zadávání veřejných zakázek je zásadní. Několik pracovních skupin v rámci České rady pro šetrné budovy se zaměřuje na cirkulární ekonomiku, vnější a vnitřní prostředí i uhlíkovou stopu. Z každé z pracovních skupin se snažíme produkovat příklady dobré praxe. Za memorandem stojíme, tím pádem máte v zádech zhruba 300 firem, které mají stovky až tisíce subdodavatelů, které ovlivňují. Takže je zde velký potenciál to kaskádovitě šířit v zájmu zodpovědného zadávání.“

Veřejné zakázky pomohou naplnit cíle Green Deal
Zahrnutí cirkulárních požadavků do veřejného zadávání je důležitým krokem pro naplňování Evropské zelené dohody, která ve svých ambiciózních cílech počítá s uhlíkovou neutralitou do roku 2050, přičemž s polovinou snížení emisí by měla pomoci právě cirkulární ekonomika. „Díky cirkulárnímu zadávání můžeme zásadně změnit svět veřejných zakázek a nasměrovat svět kolem nás k větší udržitelnosti,“ říká k memorandu Pavel Kroupa z advokátní kanceláře KROUPAHELÁN, která na akci mimo jiné představila publikaci Jak na cirkulární veřejné zakázky, na které pracovala společně s Institutem Cirkulární Ekonomiky.

„Veřejné zakázky mají velký potenciál pozitivně ovlivnit naplňování cílů dohody Green Deal. Žijeme totiž v době, kdy výrobky z druhotných surovin ještě nemají takový odbyt, jaký by mohly mít. Skrze veřejné zakázky by mohl odbyt narůstat a dokázat, že výrobky z druhotných surovin jsou lepší, levnější a efektivnější než výrobky z primárních surovin. Podobný dopad mohou mít na všechny další aspekty, které zelená dohoda upravuje,“ doplnil k významu odpovědného veřejného zadávání environmentální právník Filip Hloušek ze společnosti Deloitte.

 

Pokutu 3,5 milionu korun uložili inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Hradce Králové právnické osobě, společnosti FCC HP, s.r.o., za porušení zákona o integrované prevenci a omezování znečištění. Společnost používala ve svém zařízení, na skládce nebezpečných odpadů v Lodíně, výrobky z odpadů, aniž by tato činnost byla schválena provozním řádem zařízení nebo integrovaným povolením.

Společnost postupovala v rozporu s platnou legislativou, když od ledna 2016 do dubna 2019 používala jako materiál k technickému zabezpečení skládky Lodín pět druhů certifikovaných výrobků z odpadů, přičemž tato činnost nebyla povolena. V daném období se jednalo o cca 95 880 tun certifikovaných výrobků z odpadů, kdy některé z nich byly navíc používány v rozporu s udělenou certifikací.

„Odpady, které se na skládky přijímají za účelem technického zabezpečení, se běžně používají například k překryvu nově uložených odpadů, aby se zabránilo jejich úletům, nebo k tvorbě obvodových nebo dělicích hrázek mezi jednotlivými sektory skládky. V daném případě se ale nejednalo o výrobky, ale o odpady, které byly díky jejich certifikaci pouze vyvedeny mimo režim zákona o odpadech. Tento fakt umocňovala i skutečnost, že společnost za „nákup“ těchto výrobků dostávala od jejich dodavatelů zaplaceno, což se naprosto vymykalo běžné obchodní praxi,“ řekl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Množství výrobků použitých k technickému zabezpečení skládky navíc nebylo započítáváno do hranice 20 procent celkové hmotnosti odpadů uložených na skládku v daném kalendářním roce, které mohou být dle zákona o odpadech osvobozeny od poplatku za ukládání odpadů. Při překročení tohoto množství je nutné odvádět poplatek za uložení odpadu a tvořit finanční rezervu pro rekultivaci a asanaci skládky. „Společností FCC HP, s.r.o. tak nebyla při používání těchto výrobků na skládce v Lodíně vytvářena finanční rezerva, ani vybírány poplatky,“ uvedl Trávníček.

Společnost FCC HP, s.r.o. se proti rozhodnutí ČIŽP odvolala k Ministerstvu životního prostředí. To ale její odvolání zamítlo a sankce 3,5 milionu korun nabyla 18. června 2020 právní moci.

Náměstek primátora Petr Hlubuček představil na pondělním zasedání Rady hl. m. Prahy Implementační plán Strategie adaptace hl. m. Prahy na změnu klimatu na roky 2020 až 2024. Ten shrnuje nejdůležitější cíle v boji proti negativním projevům klimatických změn jako jsou vysoké teploty, nerovnoměrné rozložení srážek či vznik městského tepelného ostrova. Do přípravy koncepčního dokumentu se kromě odboru ochrany prostředí pražského magistrátu zapojily i městské části a organizace s majetkovou účastí města. Nedílnou součástí Implementačního plánu je zásobník 207 plánovaných projektů. Městská rada schválením materiálu podpořila záměry, které mají za cíl zvýšit kvalitu života obyvatel hlavního města.

„Předkládáme ucelenou vizi přizpůsobení se zhoršeným klimatickým podmínkám na území hlavního města. Každý z 207 navrhovaných projektů má přispět k tomu, aby se zvýšila kvalita života Pražanů. Logicky navazujeme na podobný implementační plán předchozích let. Z něj se nám podařilo úplně či částečně realizovat 41 projektů z celkového počtu 48. To pokládám za velký úspěch,“ zhodnotil dosavadní snahy magistrátu náměstek primátora pro životní prostředí Petr Hlubuček.

Novým aspektem adaptační strategie na příští čtyři roky je vytvoření tzv. živého zásobníku projektů. V podstatě jde o databázi projektů a návrhů, ve které má každý přiřazenou vlastní projektovou kartu, která obsahuje detaily a informace o realizaci. Na přípravě zásobníku se podílely dotčené odbory magistrátu v čele s odborem ochrany prostředí, odborem bezpečnosti a odborem hospodaření s majetkem. Na výsledné podobě se podílely i úřady městských částí a řada organizací s majetkovou účastí města (např. Pražská vodohospodářská společnost, Technologie HMP, nebo Výstaviště Praha).

„Synergie s tolika subjekty fungovala skvěle. Výsledek je díky intenzivní spolupráci skutečně detailním dokumentem, který vychází ze znalostí zástupců konkrétních městských částí, i odborných expertiz zástupců specializovaných institucí,“ pochvaluje si spolupráci s partnery náměstek Hlubuček a dodává: „Nastavili jsme i mantinely pravidelného monitoringu situace. Jednou ročně proběhne analýza všech projektů a toho, jak se na nich pokročilo a jaké jsou jejich přínosy. Počítáme se tím, že při průběžném posuzování mohou být některé projekty ze zásobníku vyřazeny a nové zase zařazeny.“ Právě odbor ochrany prostředí MHMP je podle návrhu hlavním garantem monitorovací činnosti a každoročních aktualizací živého zásobníku projektů i samotné adaptační strategie.

Náklady na realizaci do zásobníku nyní zařazených projektů jsou zhruba 3,5 miliardy korun, 162 milionů by mělo být vynaloženo na vytvoření záměrů. Z celkové předpokládané částky je již přes 2,5 miliardy korun alokováno v rozpočtech realizátorů.

Magistrát v podobě akčního plánu k adaptační strategii získává cenný nástroj pro obranu proti klimatickým změnám. Ty jsou považovány za jednu z nejzávažnějších globálních hrozeb současnosti. Odborníci s obavami sledují negativní trendy, jako například zvyšující se průměrnou roční teplotu a s ní spojené epizody extrémního sucha a veder, a naopak období typická intenzivními přívalovými dešti. Plánované projekty mají vést ke zvýšení obranyschopnosti Prahy. Ta se stejně jako každé jiné velkoměsto vyznačuje vysokým podílem urbanizovaných a zastavěných ploch. Zároveň se může chlubit dostatkem městské zeleně (65 procent celkové rozlohy) a vodních ploch (290 ha). Tato čísla by měla být do budoucna ještě vyšší, jelikož významná většina plánovaných projektů spadá právě do kategorie tzv. modrozelené infrastruktury.
Magistrát chce prostřednictvím adaptační strategie naplňovat stanovené cíle v těchto oblastech:

1. Boj proti extrémním vedrům a efektu tzv. městského tepelného ostrova:

Meteorologové v posledních letech evidují nárůst počtu tropických dní, vyznačujících se teplotou přesahující 30 stupňů. Tento trend může mít potenciálně fatální důsledky na život i zdraví obyvatelstva. Přičitatelné tomuto jevu jsou však i ekonomické ztráty, způsobené sníženou efektivitou práce, či možné kolize dopravy v důsledku zhoršené koncentrace řidičů. Extrémní teploty představují závažný problém i pro údržbu městské zeleně. V podmínkách velkoměst jako je Praha hraje roli fenomén tzv. městského tepelného ostrova. Zastavěné plochy v centru města totiž podle dosavadních výzkumů udržují teplotu třeba i o 8 stupňů vyšší, než zeleň v okrajových částech Prahy.

Spolehlivým nástrojem pro naplňování těchto cílů jsou zejména revitalizace sadů, vnitrobloků, výstavba mlžítek a pítek, dále výsadba nových stromů, rekonstrukce parků, náměstí a nábřeží, či osev luk. Předpokladem je důsledný monitoring mikroklimatických podmínek a jejich změn.

2. Boj proti přívalovým dešťům, povodním a extrémnímu suchu:

Rozložení srážek se radikálně mění. Výrazně narůstá roční počet dnů beze srážek. To se negativně projevuje vysycháním vodních toků, půdy, mokřadů, studní i pramenů. V existenčním riziku se taky ocitají celé vodní ekosystémy bohaté na floru a faunu. Zároveň stoupá spotřeba vody pro účely zavlažování městské zeleně, zemědělské i nezemědělské půdy. Opačný extrém v podobě epizod přívalových dešťů zase vede ke zničujícím bleskovým a přívalovým povodním. Adaptační strategie předpokládá výstavbu nových retenčních a akumulačních nádrží, či nových systémů protipovodňové ochrany. Počítá i s revitalizací řek, údolních niv a potoků, zřizováním dalších studen, nebo zaváděním opatření pro zlepšení propustnosti krajiny, a přeměny nepropustných povrchů v propustné.

3. Adaptace budov a snižování energetické náročnosti:

Cílem těchto opatření by měla být udržitelná a klimaticky šetrná metropole, která klade důraz na využívání alternativních zdrojů energií. V tomto směru Praha plánuje řadu projektů tzv. šedé infrastruktury, které mají vést k dosažení energetických úspor na budovách hlavního města. Nedílnou součástí této vize je i zavádění řešení tradičně řazených do konceptu smart cities. Metropole by tak v budoucnu mohla být svědkem instalace prvních inteligentních budov, nebo zvyšujícího se počtu civilních solárních, vodních či větrných elektráren. V této oblasti jsou plánovány projekty např. instalace zelených vegetačních střech, zateplení stěn budov, vytápění pomocí tepelných čerpadel nebo instalace fotovoltaických panelů.

4. Připravenost krizového řízení:

Tato opatření sledují stěžejní cíl – bezpečnost metropole a jejích obyvatel v důsledku přírodních katastrof. Pro tyto případy musí vedení města zajistit především fungování technické infrastruktury, a zároveň efektivně nastavit interní procesy pro zvládání krizových situací. Z logiky věci se Prahy týkají především povodňové hrozby. Jedná se o oblast převážně teoretickou a analytickou, proto v jejím rámci má docházet hlavně k přípravě koncepčních materiálů a operativních analýz. Pro tuto oblast jsou tedy klíčovým prvkem právě důmyslnější a efektivnější řešení protipovodňových opatření. S tím úzce souvisí i důsledné mapování studen na území hlavního města. Adaptační strategie počítá, že dojde k vypracování analýz a studií ve vztahu k povodňovým rizikům.

5. Podpora environmentálního vzdělávání, monitoringu a výzkumné činnosti:

Myšlenkou všech navrhovaných projektů je zlepšení kvality života v Praze. Popularizace s nimi souvisejících témat a zodpovědná komunikace s veřejností je proto neodmyslitelným cílem a předpokladem úspěšné realizace. Vzdělávací projekty mají sloužit především k zvýšení zájmu obyvatel o témata související s ideály udržitelné metropole, a nabídnout možnosti, jak se každý jednotlivec může aktivně zapojit.

V tomto směru Praha počítá s další podporou enviromentální výchovy. Město by na tuto oblast chtělo klást zvýšený důraz, a povýšit tak tzv. EVVO na oblast výuky, která je neodmyslitelnou součástí systému vzdělávání 21. století.

Specifickou formou této aktivity je i organizace celorepublikových soutěží, za které zmiňme například již etablovanou soutěž realizovaných adaptačních projektů a opatření Adapterra Awards, kterou Praha podporuje.

Od července 2021 by měl v Česku platit zákaz uvádění plastových vatových tyčinek, příborů, talířů nebo brček na trh. Doprodej zásob bude možný, úplný zákaz uvádění do oběhu by měl začít platit nejpozději o rok později. Týká se vybraných jednorázových plastových výrobků včetně těch z bioplastu a též všech výrobků z oxo-rozložitelných plastů. Novinářům nový zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí představil ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Předpis chce resort dát do meziresortního připomínkového řízení tento týden.

Zákon převádí do české legislativy evropskou směrnici. Kromě zmíněných výrobků nebudou moci být uváděny na trh nádoby na potraviny a nápoje a kelímky z expandovaného polystyrenu. Oxo-rozložitelné plasty obsahují přísady, které prostřednictvím oxidace rozkládají plast na mikroplasty. Ne však beze zbytku, a mikročásti se pak stávají součástí potravinového řetězce živočichů.

Podle odhadů ministerstva se v Česku ročně prodá zhruba 300 milionů plastových brček, 20 milionů talířů, 60 milionů příborů, 40 milionů nádob na jídlo a 40 milionů kelímků z expandovaného polystyrenu.

Zákon zavádí i další povinnosti a požadavky pro výrobce. Od července 2024 budou muset u nádob na nápoje z plastu či kompozitních materiálů do objemu tří litrů připevnit uzávěr nebo víčko k nádobě. Týká se to i tetrapakových obalů na mléko nebo džusy. Zároveň se členské státy EU dříve dohodly, že do roku 2029 by mělo být recyklováno devět desetin plastových lahví. Do roku 2025 se budou muset takové lahve vyrábět alespoň se čtvrtinovým použitím recyklovaného plastu, do roku 2030 by měl tento podíl vzrůst na 30 procent.

V druhé polovině příštího roku by měla podle návrhu začít platit povinnost informovat spotřebitele, že výrobek je z plastu a jak s ním zacházet ve chvíli, kdy se stane odpadem. Značení nebude vyžadováno u obalů s povrchem menším než deset centimetrů čtverečních. Týkat se bude hygienických vložek, tamponů a jejich aplikátorů, vlhčených ubrousků, tabákových výrobků s filtry či nápojových kelímků. Evropská komise podle Brabce vydá pokyny pro jednotnou podobu značení, dosud se tak ale nestalo.

Výrobci budou také povinni působit na změnu chování uživatelů, snížit spotřeba by se měla u nádob na potraviny či nápojových kelímků. Cíle zatím Evropská komise nestanovila, od roku 2023 budou ale členské státy muset reportovat množství spotřebovaných výrobků.

Zákon dále zavádí povinnost výrobcům finančně se podílet na úklidu odpadů prostřednictvím smluv s obcemi a také podílet se na jejich nákladech na úklid odpadu odloženého mimo určená místa. Pro producenty tabákových výrobků bude povinnost platit od roku 2023, vlhčených ubrousků nebo balonků se to bude týkat o rok později. Už nyní se rozšířená odpovědnost výrobce vztahuje třeba na nádoby na potraviny nebo nápoje do tří litrů, nápojové kelímky či lehké plastové tašky.

Výrobci budou muset od července 2021 také informovat spotřebitele o dostupnosti alternativ a recyklaci výrobků a o tom, jak správně nakládat s odpady. Týkat se to bude nádob na potraviny a nápoje do tří litrů, sáčků a obalů na potraviny k okamžité spotřebě, nápojových kelímků, plastových tašek, vlhčených ubrousků, tabákových výrobků s filtry nebo hygienických vložek a tamponů.

Kontrolovat dodržování povinností daných zákonem by podle návrhu ministerstva měly Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, krajské hygienické stanice či Česká inspekce životního prostředí.

Česká republika, podobně jako ostatní EU státy, musí do roku 2030 recyklovat nebo materiálově využívat 60 % komunálních odpadů, o pět let později o dalších 5 % více. Jedním z hnacích motorů vyšší recyklace je nepochybně zelené nakupování. Ministerstvo životního prostředí je proto podpoří bonifikací výrobků z recyklovaných materiálů v rámci svých dotačních programů, ale také propojením byznysu a státní správy díky nové platformě na ministerských stránkách udržitelného rozvoje.

Od roku 2021, kdy začne nové programové období v rámci EU fondů, zavede ministerstvo finanční bonus (vyšší dotace) poskytovaný z Operačního programu Životní prostředí na vybrané produkty (např. retenční nádrže, kompostéry, zatravňovací dlaždice), které budou obsahovat určitý podíl recyklovaných plastů.

„Detaily bonifikace se aktuálně připravují, pravidla musíme také nejdříve nechat schválit Evropskou komisí, ale už nyní je jasné, že pro přidělení bonusu bude podmínkou reálný nákup produktů s podílem recyklátu. Díky bonifikaci chceme vytvořit poptávku na trhu s určitými konkrétními výrobky, u nichž víme, že kvalitní recyklované produkty již existují. Vyšší poptávka zvýší jejich dostupnost a sníží jejich cenu. Pro rozjezd určitého segmentu zeleného nakupování to může být dost zásadní,“ uvedl dnes ministr životního prostředí Richard Brabec.

S ostatními rezorty ministerstvo také diskutuje o dalších odvětvích, kde existují dostupné zelené alternativy k běžným výrobkům, a mohly by častěji poptávat v rámci veřejných zakázek realizovaných státní správou. Nabízejí se především oblasti jako je výstavba silnic a dálnic či železnic a využití plastů na protihlukové stěny ad.

Pro veřejné zelené zakázky připravilo MŽP už v roce 2017 sadu metodik, které při nákupech umožňují zohledňovat environmentální parametry a stanovují tyto parametry přímo včetně hodnot, nebo poskytují alespoň návod, jakým způsobem mohou být environmentální parametry zohledněny. Zejména u složitějších řešení je totiž nutné vždy posoudit individuální podmínky.

Otázka udržitelného rozvoje, kam nepochybně patří i zelené nakupování, není však pouze záležitostí státu, ale každého z nás. Cílem Ministerstva životního prostředí je proto zapojit soukromé subjekty, veřejnou sféru i jednotlivce do tzv. dobrovolných závazků k udržitelnému rozvoji.

V současné době se Ministerstvo životního prostředí také zaměřuje na osvětu. Aktuálně připravuje spuštění platformy #nakupujemeodpovědně, jejímž cílem je motivovat zejména soukromé subjekty a subjekty veřejné správy k upřednostňování nákupu takových produktů či služeb, které mají co nejméně negativní dopad na životní prostředí. Mezi hodnotící kritéria udržitelného nakupování patří energetická náročnost výroby, recyklovatelnost výrobků, uhlíková stopa, transportní vzdálenost aj. Pro lepší orientaci mezi nabídkou výrobků i služeb na trhu už dnes slouží tzv. ekoznačka[3] na obalu daného produktu, která je zárukou, že se jedná o výrobek šetrný k životnímu prostředí.

Zapojit se do odpovědného nakupování navíc může každý, protože šetrné nakupování spočívá např. i v nakupování lokálních či recyklovaných produktů, využívání služeb šetrných k životnímu prostředí, zapojování sociálních podniků ad.

„Odpovědné nákupy firem, veřejné správy i jednotlivců bude možné od 20. září 2020, kdy začíná Evropský týden udržitelného rozvoje, zaregistrovat jako závazek na webu. Každý zaregistrovaný závazek bude mít po roce povinnost reportovat, jak se mu dařilo odpovědný nákup realizovat a jaké výzvy ho v budoucnu čekají. Platforma tak bude upozorňovat na příklady dobré praxe, ale i na výzvy či problémy, kterým různé subjekty čelí. Může se tak stát dobrým zdrojem informací pro státní správu, která by se měla snažit legislativní nebo administrativní problémy spojené se zeleným nakupováním odbourávat,“  uzavírá Anna Pasková, ředitelka odboru politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje MŽP.

V areálu pražské Ústřední čistírny odpadních vod (ÚČOV) vznikne zařízení na výrobu plynu bioCNG. Pilotní projekt by měl začít fungovat v příštím roce. Zařízení by mělo být schopno vyrábět ročně až 600 tun bioCNG. Na dotaz ČTK to řekl ředitel Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) Petr Mrkos. Přesné náklady zatím nejsou definitivně známy. Investorem stavby je městská firma Pražská vodohospodářská společnost (PVS). Většinovým vlastníkem PVK je Veolia a menšinovým hlavní město. PVK se v metropoli stará o distribuci vody.

"Počítáme s tím, že příští rok by měl být zahájen zkušební provoz pilotní jednotky. Nyní probíhá příprava projektové dokumentace a stavebního povolení," řekl Mrkos.

Pilotní provoz připravuje PVK kvůli otestování technologie, která má být v zařízení využita. V plynu v čistírně je asi 60 procent metanu. Rovněž v něm je například i CO2, křemičité sloučeniny nebo vodík. Podíl metanu je třeba zvýšit na úroveň 94 procenta.

"Počítáme s tím, že v rámci pilotní jednotky se vyzkouší třístupňová membránová technologie. Potřebujeme vědět, že si poradí s křemičitanovými sloučeninami a nebude se zanášet, proto se dělá nejdřív pilotní projekt, který pak bude rozšířen na celé plynové hospodářství ÚČOV," řekl Mrkos.

V čistírně je již nyní plyn zpracováván, avšak je z něj vyráběna elektřina. Plyn se sbírá z vyhnívacích nádrží, čistí a následně putuje do tzv. kogeneračních jednotek, kde je z něj vyráběna elektřina. Ročně jsou zpracovány miliony metrů krychlových. Podle Mrkose bude výroba bioCNG efektivnější než výroba elektřiny.

PVK rovněž představily nový automobil na čištění kanalizace od sedimentů, který je poháněn právě bioCNG. Ročně spotřebuje asi osm tun zmíněného plynu a mělo by ušetřit přibližně deset tun CO2, které nebudou vypuštěny do ovzduší. PVK v budoucnu plánuje nákup dalších těchto vozů.

ÚČOV na Císařském ostrově slouží od roku 1966. V 80. a 90. letech byla rekonstruována, přičemž se navýšila její kapacita. Město do areálu investovalo v posledních letech přes šest miliard korun, kdy postavilo novou vodní linku a v plánu je rekonstrukce staré.

PVK zásobují vodou zhruba 1,32 milionu obyvatel Prahy a 208.000 obyvatel Středočeského kraje. Délka vodovodní sítě včetně přípojek dosahuje 4415 kilometrů a délka kanalizační sítě včetně přípojek 4720 kilometrů.

Od července do října 2019 provedli inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Havlíčkova Brodu kontroly klimatizací a chlazení v 21 prodejnách společnosti LIDL Česká republika v.o.s. Zjistili, že firma nezajistila kontroly těsnosti prostřednictvím certifikované osoby a to v termínu nejméně jednou za 6 nebo za 12 měsíců od předchozí kontroly. Navíc nepředala na vyžádání inspektorům záznamy. Ti jí za porušení zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech uložili pokutu 240 tisíc korun.

„Společnost LIDL porušila povinnost stanovenou nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) o fluorovaných skleníkových plynech. Téměř ve všech kontrolovaných prodejnách jsou na venkovních zdech, resp. na střeše prodejny provozovány klimatizační jednotky s náplněmi chladiva. Celkem u 80 aplikací byly kontroly těsnosti provedeny v rozporu s evropským nařízením, podle kterého musí provozovatel mimo jiného u předepsaných aplikací chlazení zajistit kontrolu těsnosti nejméně jednou za 6 nebo za 12 měsíců. Záznamy o kontrolách má pak povinnost vést nejméně pět let,“ řekl Jan Panský, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Havlíčkově Brodě.

Provádění kontrol těsnosti v termínech stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady je jednou ze základních povinností provozovatelů aplikací stacionárních klimatizačních zařízení s náplní chladiva. Jejich smyslem je předcházení úniků sledovaných fluorovaných plynů (FP) do ovzduší. Případnou zjištěnou netěsnost je potom třeba co nejdříve prostřednictvím oprávněné osoby opravit a následnou kontrolou těsnosti ověřit účinnost opravy, což představuje prevenci negativních dopadů vnášení FP do venkovního ovzduší, které negativně přispívají k porušení klimatického systému Země.

Firma se proti rozhodnutí ČIŽP neodvolala a pokuta 240 tisíc korun nabyla 28. března 2020 právní moci.

Výzva je určena převážně malým a středním podnikům a dále pak na projekty velkých podniků s významným pozitivním dopadem na životní prostředí, tedy se zaměřením na nízkouhlíkové hospodářství a na odolnost vůči změně klimatu (kód intervence 065).

Resp. na projekty, jejichž hlavním účelem v programu Potenciál je přímá spolupráce mezi velkým podnikem a malým a středním podnikem na konkrétním projektu výzkumu a vývoje (kód intervence 063). Příjem žádostí o podporu bude probíhat od 4. září 2020 do 23. listopadu 2020.

Cílem výzvy je podpora zavádění a zvyšování počtu společností s infrastrukturou pro vlastní výzkum, vývoj a inovační aktivity.

Firmy mohou získat podporu na založení nebo rozvoj center průmyslového výzkumu, vývoje a inovací spočívající v novostavbách a technickém zhodnocení budov a v pořízení strojů/zařízení a jiného vybavení centra nezbytného pro zajištění aktivit tohoto centra.

Zájemci o dotaci se mohou obracet na zprostředkující subjekt pro dotační programy podpory – Agenturu pro podnikání a inovace, která pomáhá žadatelům s přípravou žádostí a s administrací vlastního projektu a která spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu provádí hodnocení a výběr projektů.

Podrobnosti k výzvě jsou k dispozici ZDE.

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Oblastního inspektorátu v Praze uložili společnosti META Servis, s.r.o. pokutu 300 tisíc korun. Firma v letech 2016 až 2018 převzala v pískovně Kosoř v okrese Praha - západ do svého vlastnictví přes 3,5 tisíce tun různých druhů odpadů, aniž by k tomu byla oprávněna. Tím porušila zákon o odpadech. 

Společnost META Servis, s.r.o. původně v pískovně v Kosoři provozovala stacionární zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu, na základě souhlasu vydaného Krajským úřadem Středočeského kraje v roce 2011. „Po čtyřech letech provozování byl ale souhlas s účinností k 19. únoru 2016 zrušen. Od tohoto data tak měla firma veškerou činnost související s provozem zařízení přerušit. To se ale nestalo a proto jsme jí za to v lednu 2017 uložili pravomocnou pokutu 150 tisíc korun,“ řekl Václav Beroušek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Praha. 

Vzhledem ke skutečnostem, že společnost pokračovala ve svém protiprávním jednání i po pozbytí souhlasu k provozu zařízení a dokonce i po postihu ČIŽP v roce 2017, a také proto, že přijímala odpady do mobilního zařízení, do kterého je přejímat nemohla, zahájili s ní inspektoři přestupkové řízení. To vyústilo v uložení pokuty 300 tisíc korun za porušení zákona o odpadech. 

„Firma v období od prosince 2016 do září 2018 převzala odpady vždy nejprve do svého mobilního zařízení a teprve následně vykazovala jejich využití jako odpady využité na povrchu terénu. Pro tuto činnost oficiálně a neoprávněně využívala pouze mobilní zařízení a odpady vykazovala a ohlašovala do Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP),“ uvedl Beroušek. 

Společnost META Servis s.r.o. proti příkazu vydanému ČIŽP nepodala odpor a pokuta 300 tisíc korun nabyla 21. března právní moci.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany vod v Ústí nad Labem uložili pokutu 120 tisíc korun společnosti Mondi Štětí a.s., která v katastrálním území Štětí provozuje papírnu. Firma porušila vodní zákon, když v červenci 2019 neučinila při zacházení se závadnými látkami taková opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod. Konkrétně vypustila cca 50 litrů odpadní vody s obsahem ropné látky (minerálního oleje).

Na místě úniku 19. července 2019 sice firma zajistila ihned instalaci norné stěny, ale vzhledem k její nedokonalé těsnosti docházelo k pozvolnému úniku ropné látky, a došlo tak ke znečištění Labe. Skvrnu zlikvidovali až pracovníci povodí Labe a.s. ve zdrži VD Roudnice nad Labem.

"V souvislosti s výše uvedeným jsme provedli u provozovatele kontrolu a zjistili, že incident byl společností prošetřen, ale příčina události, únik oleje do areálové dešťové kanalizace a následně do toku Labe, nebyla zjištěna,“ řekl Pavel Grund, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ústí nad Labem.Ke kontrolním zjištěním nepodal obviněný žádné námitky. ČIŽP následně zahájila s obviněným řízení o přestupku, firma svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí nevyužila.

„Při stanovení výše pokuty mluví v neprospěch společnosti skutečnost, že přestupek byl spáchán na významném vodním toku Labe, a to opakovaně. Za stejné provinění jsme mu už v červnu 2019 uložili pokutu 60 tisíc korun. Ani v jednom případě se nepodařilo zjistit příčinu incidentu,“ uvedl Grund.

Ropné uhlovodíky jsou látky závadné vodám, jejich škodlivost a nebezpečí pro vodu je dána jak toxicitou resp. ekotoxicitou, tak především tím, že významně ovlivňují její senzorické vlastnosti chuť a zápach.

Společnost se proti rozhodnutí o pokutě neodvolala, sankce 30. května 2020 nabyla právní moci.

 

SP ČR vnímá předložený návrh vyhlášky jako problémový, protože máme za to, že se předkladatel nezabýval otázkou realizovatelnosti navrhovaných opatření, protože splnění řady povinností, ukládaných předloženým materiálem, není možné z technických důvodů uskutečnit do nabytí účinnosti tohoto zákona. Dle našeho názoru je třeba Návrh vyhlášky dopracovat dle připomínek níže. Stanovisko naleznet ZDE

Tradiční papírové cenovky s cenou se z obchodů pomalu vytrácejí. Ty digitální se totiž osvědčili a postupně je nahrazují. Po rozsáhlém testování v jedenácti prodejnách na několika místech v republice je Albert od dubna rozšířil na celkem čtyřicet pět obchodů převážně v Praze a Brně. Digitální displej pomáhá šetřit přírodu, jelikož šetří papír, ale také usnadňuje práci prodavačům a zákazníkům poskytuje více informací o produktu.

Obchody Albert začaly elektronické cenovky jako technologickou novinku testovat loni v srpnu v hypermarketu na Nových Butovicích. „Pilotní projekt potvrdil správnost naší cesty. Displeje řídíme centrálně, zaměstnancům tak odpadá nepříjemná část práce spojená s trháním papírových cenovek a jejich roznášením po prodejní ploše. Digitální cenovky nám umožňují šetřit nezanedbatelné množství papíru,“ hodnotí Tomáš Kořínek, manažer projektu digitálních cenovek prodejen Albert.

Díky pozitivním zkušenostem rozšířil Albert koncem loňského roku digitální cenovky do dalších deseti obchodů a v průběhu května až července přibyly v dalších více než třiceti. „Zákazníci se s nimi tak mohou setkat už v každé sedmé prodejně. Zavádíme je hlavně v odděleních s čerstvým sortimentem, kde je řada legislativních požadavků na údaje uvedené na cenovkách, a kde usnadní rychlé nastavení slev v průběhu dne, jako to děláme například poslední dvě hodiny před zavřením u pečiva. Celkem již využíváme v prodejnách více než 280 000 elektronických cenovek,“ upřesňuje Tomáš Kořínek. „Díky elektronickým cenovkám ročně ušetříme na 45 prodejnách celkem 8 tun papíru za rok. To představuje 1,6 milionů listů formátu A4,“ doplňuje.

Digitální displeje představují pro zákazníky nový způsob získávání informací. Kromě ceny se dočtou další podrobnosti, například zemi původu, jakost nebo logo. Slouží tak i ke zjednodušení nákupu pro zákazníky. „V Albertu chceme s digitálními cenovkami dál pracovat a rozvíjet jejich uplatnění. Nabízí se například možnosti lepší navigace zákazníků. Zajímavé ovšem je, že díky technologii věrně odpovídající papíru si spousta zákazníků ani neuvědomuje, že si čte cenu z elektronických cenovek,“ doplňuje Tomáš Kořínek.

 

Česká republika se od září připojuje k více než 80 organizacím, 60 hubům a 400 partnerům Společnosti pro znalosti a inovace v oblasti klimatu (Climate-KIC) Evropského institutu pro inovace a technologie (EIT).

Organizace Climate-KIC již v Evropě podpořila více než 1 600 start-upů, pomohla přivést na trh 560 produktů a služeb a přerozdělila více než 4 miliardy eur na projekty ochrany klimatu. Hlavním cílem pro Česko je propojit konkrétní tuzemské projekty s celoevropskými iniciativami a otevřít tak cestu financování, sdílení zkušeností a jednoduššímu plnění celoevropských strategií v inovativním prostředí středoevropského regionu.

“V Česku vzniká množství nápadů a technologií, které mohou pomoci s přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku. Jsme špičkami v 3D tisku, vývoji umělé inteligence, vznikají zde i skvělé projekty pro lepší fungování obnovitelných zdrojů energie. Pro jejich autory jsou ale struktury Evropské unie a návazná grantová schémata obtížněji uchopitelná. Climate-KIC jim evropské struktury přiblíží, propojí s dalšími podobnými projekty v Evropě, nebo poradí ohledně získání dotací,” představuje hlavní cíl projektu jeho koordinátor Pavel Zedníček.

Organizace Climate-KIC už funguje ve všech sedmadvaceti státech Evropské unie. Česká republika a Slovensko jsou posledními členskými státy EU, do kterých vstupuje. Soustředí se na pět hlavních programů – vzdělávání, podnikání, vývoj a inovace, transformační kapitál a ukázky systémových změn v regionech, konkrétně toho chce dosáhnout skrze projekty Deep demonstrations. Na ty se chce Climate-KIC soustředit také v Česku.

„Program Deep Demonstrations je určený zejména pro ty, kteří mají v rukou prostředky ke změně systému. Starostové, vládní představitelé, hlavy států i komunitní či firemní lídři mohou program využít k vytváření a testování inovativních řešení vedoucích ke klimatické neutralitě měst. Jedním z nich, kde program již probíhá, je například polský Krakov. S těmito aktivitami by chtěl Climate-KIC začít také u nás,“ komentuje aktivity Climate-KIC Pavel Zedníček.

Důležitou součástí aktivit Climate-KIC je také financování. Nepůjde přitom pouze o standardní přerozdělování evropských peněz. “Chceme nastartovat spolupráci s bankami a investory, zjistit, kde jsou bariéry ve financování start-upů s projekty na ochranu klimatu,” uvádí Zedníček.

Climate-KIC bude v Česku organizován skrze Institut Cirkulární Ekonomiky a síť start-upových akcelerátorů Impact Hub. Záštitu nad projektem drží také Hlavní město Praha, České vysoké učení technické a Nano Energies. Hlavní rolí strategických partnerů Climate-KIC bude předkládat jednotlivé problémy, se kterými se v Česku na úrovni samospráv a soukromého sektoru potýkají. Na základě analýzy pak předloží konkrétních programy, se kterými dokáže celoevropská síť Climate-KIC Českou republiku podpořit.

 

Státní fond životního prostředí (SFŽP) zveřejnil aktualizaci harmonogramu výzev pro rok 2020. Aktuální verzi dokumentu je možné si stáhnout ZDE.

Evropská komise zveřejnila k připomínkování počáteční posouzení dopadů (Inception Impact Assessments) k Prohlášení o environmentální výkonnosti výrobků a podniků K iniciativě bude později následovat veřejná konzultace v podobě dotazníku

V rámci této iniciativy budou muset společnosti zdůvodnit svá prohlášení/tvrzení o tzv. environmentální stopě svých výrobků/služeb, a to pomocí standardních metod jejich kvantifikace.

Účelem je zajistit, aby tato prohlášení byla spolehlivá, srovnatelná a ověřitelná v celé EU a zabránilo se tak tzv. ‘greenwashing’  neboli “lakování na zeleno“ (společnosti vytvářejí falešný dojem o dopadu jejich činností na životní prostředí). To by mělo pomoci kupujícím a investorům činit ekologičtější rozhodnutí a zvýšit důvěru spotřebitelů v ekoznačky a informace o dopadu výrobku na životní prostředí.

Dokument ke stažení:

Systém EU pro obchodování s emisemi – aktualizovaná pravidla pro leteckou dopravu

Evropská komise zveřejnila počáteční posouzení dopadů (Inception Impact Assessments) k Systému EU pro obchodování s emisemi – aktualizovaná pravidla pro leteckou dopravu). K iniciativě bude později následovat veřejná konzultace v podobě dotazníku.

Tato iniciativa je součástí širšího balíčku právních předpisů v rámci Zelené dohody pro Evropu. Spočívá v návrhu úpravy systému EU pro obchodování s emisemi tak:

• aby se realizoval program kompenzace a snižování emisí oxidu uhličitého v mezinárodním civilním letectví (CORSIA) v souladu s cíli EU v oblasti klimatu do roku 2030,

• aby se zvýšil podíl povolenek dražených v rámci systému pro provozovatele letadel a přispívalo se tak k dalšímu snižování emisí skleníkových plynů.

Zájem o cirkulární ekonomiku v době po koronavirové krizi neutichnul, naopak se ještě zvýšil. Mnohé firmy se nenechávají odradit aktuální situací a řeší nové možnosti pro udržitelnější provoz. Jednou z variant, jak by mohly firmy do budoucna fungovat, je koncept cirkulárních kanceláří. O co se jedná?

Je to kancelář, která reflektuje udržitelné principy, je ohleduplná k životnímu prostředí, snižuje produkci odpadu a energie. Dosáh-nout toho není složité, je potřeba zaměřit se na vnímání pracovního prostředí komplexně a změnit jednotlivé procesy od tisku dokumentů, přes úklidové práce, využití odpadů, energie, vody apod. a jak se ukazuje na pří-kladech z praxe, zavést tyto zásady mohou malé firmy i velké korporace.

Proč mít cirkulární kancelář?

Podle statistik stráví člověk v kanceláři průměrně 1936 hodin ročně, často si ale ani neuvědomí, jak svým každodenním fungováním ovlivňuje životní prostředí. Nevnímá, kolik vyprodukuje odpadu, kolik spotřebuje energie a kancelářského materiálu. A právě tyto aspekty řeší cirkulární kancelář, jejímž cílem je optimalizovat provoz a aplikovat principy udržitelnosti a cirkulární ekonomiky do pracovního prostředí. Současně ale také firmě ušetřit peníze.

“Vizí budoucnosti je nejen dobře třídit odpad, ale rovnou předcházet jeho vzniku a začít také lépe pracovat s energiemi a se zdroji. Při zavádění cirkulárních kanceláří do firem je tedy nezbytné nejdříve zanaly-zovat materiálové a energetické toky, které odhalí, na co se zaměřit. Na základě toho je možné nastavit efek-tivní a udržitelné řešení, které firma následně aplikuje do svých procesů,” vysvětluje Laura Mitroliosová, jedna ze zakladatelek CIRA Advisory, která se specializuje na poradenství v cirkulární ekonomice. “Do přeměny pracovního prostředí se mohou zapojit i zaměstnanci a přicházet se svými nápady. Díky tomu se cítí být do celého procesu více vtažení a sami postupně začnou přemýšlet cirkulárně, a to se odráží nejen v jejich pracovním, ale i soukromém životě,” doplňuje Mitroliosová.

Jak to funguje v praxi
K tomu, aby kancelář fungovala opravdu cirkulárně, vede několik kroků. Mezi ty základní patří třídění odpadu. Aby bylo efektivní, je nezbytné zrušit samostatně stojící koše na směsný odpad a koše určené k třídění umístit přímo do kanceláří. Důvod je jednoduchý – vzdálenost. “Ukázalo se, že vzdálenost ke koši hraje klíčovou roli. Pokud mají zaměstnanci koše na tříděný odpad přímo ve své kanceláři, jejich ochota třídit je mnohem vyšší, než když koše stojí na chodbě,” objasňuje Mitroliosová.

Kromě samotného třídění je samozřejmě možné i vzniku odpadu efektivně předcházet a nepoužívat zbytečné věci na jedno použití. Tam se řadí například flipcharty, jednorázové nádobí nebo papírové ubrousky na záchodech. Každá z těchto věcí má adekvátní znovupoužitelnou alternativu. Zaměřit se lze i na optimalizaci tisku, čímž firma ušetří papír a také peníze. Vhodné je v tomto případě zavést oboustranný černobílý tisk na recyklovaný certifikovaný papír. Co se týče vody a energií, dopo-ručuje se umístit na kohoutky úsporné perlátory a na záchody šetrné splachovací zařízení.

Nenechte si ujít:

Množství odpadu dokáže překvapit
Cirkulární kanceláře rozhodně nejsou jen pouhým konceptem, ale už projektem fungujícím v praxi. Projevil o ně zájem například kancelářský komplex Spielberk Office CTP v Brně, kdy společně s odborníky z Institutu Cirkulární Ekonomiky provedli v loňském roce pilotní projekt, kdy analyzovali odpad a materiálové toky v budo-vách s pěti tisíci zaměstnanci. Překvapující pro firmu bylo, že 1/3 směsného odpadu tvořily papírové ručníky používané na toaletách, po výměně za vysoušeče rukou tak firma každoročně vyprodukuje o 100 tun odpadu méně a ušetří půl milionu korun. Cirkulární kanceláře jsou vhodné ale také pro menší projekty.

“V současné době realizujeme v Praze projekt v Domově s pečovatelskou službou Sulická, kde se nepřetržitě starají o klienty převážně s mentálním postižením. Z pohledu změny provozu se zde zaměřujeme na všechny oblasti, tedy na odpady, gastro, energetiku a vodu, kde cílem je optimalizovat vše tak, aby došlo ke snížení produkce odpadů a k úspoře všech zdrojů. S tím pak půjdou ruku v ruce i významné finanční úspory,” uzavírá jedním z aktuálních projektů Mitroliosová. 

CIRA Advisory s.r.o. je poradenská a konzultační společnost zaměřující se na oblast cirkulární ekonomiky napříč všemi ekonomickými segmenty od zemědělství či odpadového hospodářství až po inovativní cesty zahrnující výho-dy digitálních technologií. Jejím cílem je pomoci firmám, obcím a dalším institucím přejít z lineárního principu fun-gování na cirkulární. Vytváří cesty, které propojují byznys s přírodou. CIRAA pomáhá vkládat do podnikání firem cirkulární a udržitelné principy,  je průvodcem jak pro malé firmy, tak velké nadnárodní společnosti. Současně nas-tavuje efektivní komunikační strategii jak uvnitř firmy, tak směrem k široké i odborné veřejnosti a vytváří účinný „networking“. Více informací najdete na www.ciraa.eu