Dne 12. 2. 2019 byla pod záštitou MPO ustanovena Technická pracovní skupina (TPS) pro revizi dokumentu BREF „Kovárny a slévárny“(BREF SF). Původní dokument BREF pro tato průmyslová zařízení je z roku 2005. Revidovaný dokument BREF se bude v České republice řádově týkat asi sta provozů s Integrovaným povolením pro tavení a slévání železných i neželezných kovů. V současnosti tato TPS připravuje pro evropskou kancelář IPPC v Seville (EIPPCB) prvé podklady, které se týkají zmapování slévárenského průmyslu v České republice jako celku. Celková doba trvání revize je plánována ze strany EIPPCB do roku 2023. Podrobnější informace je možno získat na adrese drastakova@mpo.cz.

Americké ministerstvo energetiky schválilo projekt v hodnotě 15 miliard dolarů (340 miliard korun) na výzkum a vývoj recyklace lithium-iontových baterií. Odůvodňuje to národní bezpečností, zejména kvůli sporům s Čínou, jež je ve výrobě a druhotném zpracování akumulátorů napřed. Spojené státy chtějí touto iniciativou snížit závislost země na dovozu lithia, kobaltu, niklu a grafitu. Více ZDE

Zdroj: EURO

Stále více firem hledá cesty jak při potravinářské výrobě zpracovat všechny zbytky. To co dříve někteří považovali za odpad, se dnes snaží maximálně využít. Ze zbytků při výrobě vína tak vzniká za pomoci technologických postupů zpracovaných vědci z Mendelovy univerzity v Brně například hroznová mouka, z které se pak pečou sušenky. Odborníci hledají i možnosti zpracování pivovarského mláta.

„Pivovarské mláto obsahuje velké množství vlákniny a další důležité látky, takže ho lze využít i jinak než jako krmení hospodářských zvířat, což je stále způsob, který převažuje," uvedla Viera Šottníková z Ústavu technologie potravin (AF) Mendelovy univerzity v Brně. Odborníci z univerzity se v rámci projektu Centra kompetence TAČR v současné době zabývají otázkou možného využití mláta v potravinářství. Mláto jsou tuhé zbytky po filtraci sladiny. Při uvaření 100 litrů piva vznikne asi 20 kg mláta. Pivovarské mláto představuje 85 % vedlejších produktů z pivovarnického průmyslu.

„Mláto je velmi vhodnou variantou k obohacení potravin o minerální látky zinek, měď, selen, hořčík, vlákninu, bílkoviny včetně esenciálních aminokyselin, které si lidský organismus nedokáže sám vytvořit. Vláknina je nestravitelná část rostlinné potravy, která pomáhá pohybu potravy trávicí soustavou, vstřebává vodu a váže na sebe některé látky z potravy, jako například cholesterol," uvedla Šottníková, podle které je význam vlákniny stále podceňován. Její nedostatek v lidském těle přitom může být poměrně nebezpečný. Naopak pravidelným a dostatečným příjmem vlákniny je šance snížit riziko některých závažných onemocnění. Vědci z Mendelovy univerzity v Brně chtějí namleté mláto přidávat do pšeničné mouky a péci z něj sušenky a rohlíky nebo ho přidávat do jogurtů.

Podle Šottníkové se původními odpady při potravinářské výrobě zabývá stále více firem. Mláto se vozilo například na pole jako hnojivo, což souviselo s obecným poklesem chovů hospodářských zvířat. „Situace se mění v posledních letech, kdy do firem přichází mladí lidé s novým myšlením. Tuto generaci více zajímá sepjetí s přírodou," uvedla Šottníková. Tento postoj ve stylu „zero waste" je ale podle ní náročný a vyžaduje i investice.

Jednou z firem, která jde tímto směrem a využívá i užitných vzorů zpracovaných vědci Mendelovy univerzity v Brně, je Víno Sýkora z Čejkovic na Hodonínsku. „Naše spolupráce začala projektem kalifornských žížal, které dokážou rostlinné zbytky přeměnit na velmi kvalitní humus, kterým vznikají další pozitivní složky pro ochranu révy vinné před parazity a plísněmi," uvedl generální ředitel společnosti Víno Sýkora Michal Bureš. Firma následně začala vyrábět ze zbytků z vinice olej a z této produkce zbyl další přebytek, konkrétně pokrutina jako odpad z lisování.

„Zvažovali jsme, že by pokrutinu dostávala zvířata, ale po rozboru vzorků jsme došli k závěru, že by to byla věčná škoda," uvedl Bureš. Z rozemleté pokrutiny firma díky užitnému vzoru univerzity, dělá mouku, která je bezlepková a obsahuje velké množství vlákniny. Výsledkem jsou sušenky a tyčinky k vínu. „Prakticky všechno z vinařské produkce se dá v potravinářství ještě dál upotřebit, jedinou výjimkou jsou třapiny," dodala Šottníková.

Domácnosti a firmy v loňském roce sebraly a předaly k recyklaci 719 tun světelných zdrojů. „Sebrané množství představuje téměř pět milionů kompaktních a lineárních zářivek, výbojek a LED světelných zdrojů,“ bilancuje loňské výsledky sběru Zuzana Adamcová, zástupkyně kolektivního systému EKOLAMP, který zajišťuje zpětný odběr a recyklaci vysloužilých světelných zdrojů a svítidel. 

V sebraných 719 tunách světelných zdrojů je odhadem 24 kilogramů rtuti. „Takové množství by teoreticky mohlo ve volné přírodě znečistit vodu v objemu téměř dvou slapských přehrad či 76 Máchových jezer,“ dodává Zuzana Adamcová.

Přesto, že lidé o nutnosti recyklace úsporek vědí, v loňském průzkumu se 33 procent respondentů přiznalo, že vyhodí vysloužilé kompaktní zářivky či LED žárovky do popelnice s ostatním odpadem.

Zejména kompaktní zářivky nepatří do běžného odpadu, protože obsahují malé množství rtuti, která musí být bezpečně odebrána. „Většinu dalších surovin, jako například kovy, sklo a plasty, lze znovu využít. Recyklací je totiž možné využít až 95 % materiálu obsaženého ve světelných zdrojích,“ shrnuje Zuzana Adamcová.

V domácnostech je 68 milionů světelných zdrojů

Světelných zdrojů v domácnostech přibývá. V jedné domácnosti jich je v průměru 16 kusů. Celkem mají lidé doma téměř 68,4 milionu světelných zdrojů, což je o více než čtvrt milionu větší počet než loni (viz graf vlevo). Vyplývá to z průzkumu společnosti EKOLAMP*.

Největší dynamiku růstu každoročně o více než 10 procent zaznamenávají LED světelné zdroje, které technologicky dozrály a jejichž ceny jsou pro domácnosti mnohem dostupnější.

Nově by měly domácnosti recyklovat i svítidla, tedy například vysloužilé lampy a lustry

Novinkou letošního roku je povinnost domácností odevzdávat k recyklaci nejen vyřazené úsporné světelné zdroje, ale také svítidla. „Svítidlo je elektrický spotřebič, který upevňuje a napájí světelný zdroj. Svítidlo může mít podobu stolní lampy, lustru nebo závěsného či nástěnného svítidla,“ vysvětluje Zuzana Adamcová.

Povinnost ekologicky likvidovat svítidla měly doposud jen firmy. „Do konce minulého roku se k recyklaci odevzdávala jen svítidla z průmyslu a dalších komerčních prostor. To se však od letošního roku změnilo. Nyní je potřeba odnést na sběrné místo i všechna vysloužilá svítidla z domácností. Pokud doslouží, měla by se odevzdat na sběrný dvůr mezi elektroodpad,“ dodává Zuzana Adamcová.

Sběrná místa jsou přístupná všem, je jich přes 4400

Předat světelné zdroje k recyklaci je možné prostřednictvím více než 4400 sběrných míst. „Vysloužilé kompaktní zářivky lze odevzdat ve sběrných dvorech, obchodech s elektrem či u prodejců světelných zdrojů. Malé sběrné nádoby jsou také rozmístěny velmi často v supermarketech i nákupních centrech, na obecních a městských úřadech,“ shrnuje Zuzana Adamcová. Nejbližší sběrné místo je možné dohledat na www.ekolamp.cz.

Spotřebitelé mohou zjistit nejbližší sběrné místo také pomocí aplikace „Kam s ní?“, kterou si mohou zdarma stáhnout do mobilního telefonu nebo tabletu. Kromě mapy sběrných míst aplikace navíc obsahuje popis jednotlivých druhů světelných zdrojů a kvíz na procvičení znalostí. Aplikace je dostupná pro zařízení s operačním systémem Android a iOS.

POZNÁMKA: Výzkum letos pro společnost EKOLAMP provedla výzkumná agentura Markent formou interview mezi 1241 respondenty ve věku od 18 do 64 let z celé České republiky

Každý den brázdí dálnice a silnice kamiony – ať už prázdné, nebo naložené různým zbožím určeným pro spotřebitele. Počet těchto jízd mezi výrobci, jejich distributory a supermarkety by se mohl omezit, kdyby více firem využívalo pronájem přepravních palet. „V současnosti ujedou kamiony nejméně 30 procent kilometrů naprázdno, což je velmi neefektivní,“ řekl v rozhovoru s HN Juan José Freijo, globální ředitel udržitelnosti v mezinárodní logistické společnosti Brambles.

Naráží tím na takzvaný paletový pooling – pronájem palet, který šetří výrobcům a dalším firmám z dodavatelského řetězce náklady spojené s nákupem palet a jejich správou. Díky systému jejich sdílení je možné zredukovat množství kilometrů najetých kamiony. Výrobci, kteří si palety kupují, musí přepravní firmě obvykle zaplatit nejen za cestu k zákazníkovi, ale i nazpět. U pronajaté palety platí jen jednu cestu a dál se už o palety nestarají. Palety tak neputují dlouhé vzdálenosti zpět k výrobcům.

Brambles zaměstnává na pěti kontinentech 12 tisíc lidí. V Česku pronájem palet nabízí prostřednictvím své dceřiné firmy CHEP. Její modrou barvou natřené dřevěné palety si půjčují nadnárodní koncerny jako Nestlé a Henkel, ale i české společnosti Budějovický Budvar nebo Kofola.

Pronájem palet je v logistice nezpochybnitelným trendem. Roste o něj zájem i v České republice, kde podleodhadůtvoří15procentvšech distribučních toků v oblasti maloobchodního zboží. V západní Evropě je to podle Freija více než 50 procentaondoufá,žesetentopodíl v budoucnu zvýší na 80 až 90 procent. Pro rozšíření pronájmu palet jenutnádobrádopravníinfrastruktura. Do systému se musí zapojit všechny účastníci – výrobci, dodavatelé a řetězce, což je podle Freija nejtěžší zkoordinovat.

V praxi to funguje tak, že CHEP zajišťuje přepravu palet se zbožím mezi obchodníky a jejich dodavateli. Firma se stará i o údržbu palet, a když je nějaká poškozená, tak ji opraví. Její palety by měly vydržet déle než ty běžné, které výrobci, poté co doslouží, vyhodí.

Vlastnictví palet je podle Freija neefektivní například pro firmy, které produkují sezonní zboží, jako je zmrzlina nebo hračky. Špičku v přepravě mají v létě a před Vánocemi, po zbývající část roku je pro palety malé využití.

Španěl Freijo vystoupil na nedávném Retail Summitu v Praze s příspěvkem, že udržitelnost už dávno není jen o recyklaci, ale že se do popředí dostává cirkulární ekonomika. „Patříme mezi úspěšný obchodní model cirkulární ekonomiky, který funguje globálně,“ říká Freijo.

Podstatou oběhového hospodářství je hospodárnější nakládání se zdroji, a tím pádem minimalizace odpadu. Dochází tím i ke snížení závislosti na primárních surovinách. Podle Freija sice evropská legislativa pomáhá přechodu k oběhovému hospodářství, řada firem už ale v tomto směru podniká kroky sama od sebe.

Potvrzuje to i průzkum z loňského října mezi více než 300 top manažery z celého světa, který minulý měsíc zveřejnil časopis Newsweek. Třicet procent z oslovených manažerů uvedlo, že jejich společnost má strategii cirkulární ekonomiky, a více než tři čtvrtiny z nich plánují přijmout opatření, aby se jejich výrobky, procesy nebo obchodní modely staly v příštích pěti letech více cirkulární.

„V minulosti byla udržitelnost vnímána jako něco idealistického, co šlo proti byznysu, to už ale dnes neplatí,“ říká Freijo s tím, že už i investoři vidí potenciál větších zisků ve firmách, které programy udržitelnosti zavádějí. Sdílené podnikání není jen o společnostech, jako je Uber. Obrovský potenciál je v sektoru rychloobrátkového zboží, které se často přepravuje.

Vedle ekonomických přínosů má pronájem palet pozitivní vliv na životní prostředí. Společnost Brambles uvádí, že její sdílené palety, bedny a kontejnery ušetřily ve fiskálním roce 2018 celkem 1,7 milionu stromů, 2,6 milionu tun emisí CO2 a 1,4 milionu tun pevného odpadu.

Zdroj: Hospodářské noviny

Evropská unie i široká veřejnost řeší plasty a jejich dopad na životní prostředí. V Česku byla představena studie mapující možnosti zavedení systému vratných nápojových obalů. Studie pracovní skupiny Zálohujme nastartovala veřejnou diskuzi.

Ne všichni však mají zájem na otevřené a faktické diskuzi. Problematika jednorázových plastů je již dlouho v hledáčku Evropské unie i médií. Živě se diskutuje o možném zavedení zálohového systému na PET lahve a plechovky. Bohužel, ne všechny diskuze jsou vedeny upřímným zájmem o otevřenost a transparentnost.

Organizace Spotřebitelské fórum, která se na svém webu představuje jako otevřená nezisková platforma pro komunikaci mezi občany, občanskými sdruženími, firmami a státem, uspořádala dnes v Praze kulatý stůl na téma „Zálohování PET lahví (nejen) očima spotřebitele“. Na kterém hodlali diskutovat o studiích možného zavedení zálohového systému zpracovaných skupinou Zálohujme. Je smutné, že i přes několikeré urgence, Spotřebitelské fórum zabránilo účasti zástupcům Karlovarských minerálních vod, jež jsou iniciátorem pracovní skupiny Zálohujme.

Manipulativní přístup organizátorů nás skutečně mrzí. Věříme, že i přesto bude diskuze v budoucnu co nejobjektivnější. Jen vzájemnou spoluprací a otevřeností můžeme dosáhnout zavedení nejlepšího řešení pro podporu oběhového hospodářství a nakládání s nápojovými obaly.

Zdroj: Karlovarské minerální vody, a.s.

ECHA aktualizovala webové formáty žádostí o povolení a zpráv o přezkumu látek vzbuzujících mimořádné obavy, zařazených do přílohy XIV nařízení REACH.

Formáty jsou kompatibilní s aktualizovanými formáty stanovisek, vydávaných vědeckými výbory ECHA. Poskytnou žadatelům o povolení návod, jak prezentovat své analýzy alternativ a socioekonomické analýzy, když žádají o pokračování v používání chemické látky vzbuzující mimořádné obavy (SVHC). Aktualizované formáty budou povinné jak u žádostí o povolení, tak u zpráv o přezkumu od 1.  června 2019.

Aktualizované formáty jsou dostupné pro expoziční scénáře zprávy o chemické bezpečnosti, analýzy alternativ a kombinované verze analýz alternativ a socio-ekonomické analýzy.

Během přechodného období, které potrvá do 31. 05. 2019, by měli žadatelé o povolení použít ještě původní formáty žádostí o povolení a zpráv o přezkumu budou-li je zasílat během února – května 2019.

ECHA doporučuje žadatelům o povolení, aby se s novými formáty, seznámili co nejdříve a zahrnuli do svých žádostí, je-li to možné, specifické sekce (např. sumární tabulky).

Nejzazší lhůta pro předložení žádosti o povolení pro chemické látky ethoxylovaný oktyl a nonylfenoly je 4. červenec 2019.

Pro usnadnění použití nových formátů žádostí o povolení týkajících se těchto dvou výše uvedených chemických látek ECHA výjimečně otevře zasílací okno, které bude otevřeno od 20. června 2019 do 4. července 2019.

Aktualizované formáty mají za cíl zprůhlednit a zefektivnit proces povolování a urychlit rozhodování o žádostech o povolení i zprávách o přezkumu.

Další informace

• Formáty žádosti o povolení

• Formáty stanovisek RAC a SEAC (verze 2) [PDF][EN]

Česko získá z Fondů Evropského hospodářského prostoru (EHP) a Norska ve třetím programovém období do roku 2024 dalších zhruba pět miliard korun. Od roku 2004 z nich dosud získalo více než šest miliard. Třetí programové období bylo dnes oficiálně zahájeno v pražském Planetáriu. Zástupci jednotlivých zemí navíc podepsali dohody o programech Kultura a Životní prostředí.

"Ve třetím programovém období budou podpořeny projekty zaměřené především na výzkum, ochranu životního prostředí, kulturní dědictví a spolupráci v kultuře, veřejné zdraví, vzdělávání a spolupráci v justici. Důraz bude kladen na lidská práva, začlenění Romů a rozvoj občanské společnosti," uvedla náměstkyně ministryně financí Lenka Dupáková.

Od roku 2004 Fondy EHP a Norska podpořily v Česku zhruba tisícovku projektů. Šlo například o lepší služby v nemocnicích, opravené památky nebo ochranu životního prostředí. "Jsem také rád, že sdílíme základní hodnoty, na kterých jsou fondy postaveny. Tedy respekt k lidským právům a důležitost mezilidské tolerance," doplnil norský velvyslanec Robert Kvile.

Příjemci mohou čerpat dotace z 11 programů. Největší podíl ve třetím programovém období půjde na programy Životní prostředí a Výzkum, po 18 procentech. Následují Kultura (17 procent), Lidská práva (11 procent) a Zdraví (osm procent).

Prostřednictvím Fondů EHP a Norska přispívají Island, Lichtenštejnsko a Norsko ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru a k posilování spolupráce s 15 evropskými státy. Příjemci finanční podpory jsou země střední, východní a jižní Evropy.

Česká republika je příjemcem těchto fondů od roku 2004, kdy vstoupila do Evropské unie a tím také do Evropského hospodářského prostoru (EHP). V prvním a druhém programovém období přišlo do Česka asi šest miliard korun. Aktuálně je Česká republika pátým největším příjemcem, a to po Polsku, Rumunsku, Maďarsku a Bulharsku.

Další informace:

• web: www.fondyEHP.cz, www.norskefondy.cz

Dne 12. 2. 2019 schválilo plenární zasedání Evropského parlamentu návrh nařízení o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody. Zpravodajem byl italský europoslanec Simon Bonafè. Schválený text je významným krokem k naplňování cílů Evropské komise v oblasti oběhového hospodářství a nyní putuje na schválení Radě EU.

V rámci hlasování byla akceptována i řada pozměňovacích návrhů, které velmi kladně ovlivnily přijatelnost a aplikovatelnost předloženého návrhu. Zde je možné zdůraznit i významnou roli českých zástupců v Evropském parlamentu v samotném procesu, jmenovitě europoslance RNDr. Pavla Poce, který prosazoval kompromisní řešení namísto stanovování nových bariér pro znovuvyužití vody.

V textu jsou nyní logicky vrstveny principy kontrolních bodů a sledovaných veličin vstupů, procesu úpravy i výstupů vč. povinného zpracování a dodržování požadavků rizikové analýzy. Právě posouzení rizik vychází z již známých principů, zavedených mimo jiné i novelou směrnice o pitné vodě, transponovanou v ČR v roce 2017 novelou zákona o ochraně veřejného zdraví. Aplikace tohoto přístupu umožňuje řídit ovlivnitelná rizika, zvýšit informovanost veřejnosti a konečně i zabránit případnému využití recyklované vody v případech, kdy by mohlo hrozit jakékoliv nebezpečí.

Evropský parlament tak následoval Evropský výbor regionů, který již v prosinci loňského roku schválil vlastní stanovisko k předloženému návrhu Evropské komise. Českému zástupci v Evropském výboru regionů a zároveň zpravodaji stanoviska k návrhu nařízení Ing. Oldřichu Vlasákovi se povedlo zapracovat spravedlivější dělení odpovědnosti za bezpečné znovyužívání vyčištěných odpadních vod nejen na producenty (provozovatele ČOV), ale i na následné uživatele těchto vod. Evropský výbor regionů se rovněž přiklonil k myšlence rozšířit platnost tohoto nařízení nejen na oblast zemědělství, ale i při zavlažování městské zeleně.

Další fází schvalovacího procesu je projednání předloženého nařízení v Evropské radě. V této souvislosti je potřeba připomenout, že zvolená forma Nařízení Evropského parlamentu a Rady platí po schválení v zemích EU přímo, bez nutnosti implementovat toto nařízení do národní legislativy.

Recyklace vod je světový fenomén

• Na kongresu IWA v Tokiu přednesl profesor Drewes z Mnichovské Technické univerzity, stávající předseda Skupiny specialistů IWA "Water Reuse" velice zajímavou přednášku o recyklaci vod. Přednáška se zabývá nejnovějšími trendy v opětovném využívání odpadních vod, tentokrát pro nepřímé i přímé využití pro zásobování pitnou vodu. Přednáška je dostupná ke shlédnutí ZDE.

• Prof. Drewes se problematice recyklace vod věnuje dlouhodobě, v České republice na toto téma hovořil v listopadu 2016  na Ústavu technologie vody a prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, více ZDE.

Ing. Filip Wanner, Ph.D.

SOVAK ČR

Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LL.M.

člen představenstva SOVAK ČR

Zdroj: SOVAK ČR

Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo novou metodiku pro posuzování výjimek z emisních limitů pro velká spalovací zařízení.[1] Ta má krajským úřadům poskytnout vodítko při rozhodování o výjimkách z emisních limitů spojených s nejlepšími dostupnými technikami (tzv. Best Available Techniques – BAT) zejména pro velké uhelné elektrárny.

Znečištění ovzduší je jedním z nejvýznamnějších problémů životního prostředí, emise z průmyslových zdrojů jsou proto na evropské úrovni regulovány směrnicí o průmyslových emisích. Na základě této směrnice Evropská komise schvaluje tzv. závěry o nejlepších dostupných technikách (také „závěry o BAT“), které stanoví závazné emisní limity spojené s BAT.

V srpnu 2017 Evropská komise schválila závěry o BAT pro velká spalovací zařízení. Od té doby běží čtyřletá lhůta, během které se jednotliví provozovatelé, na něž nová úprava dopadne, mají možnost na novou regulaci připravit.[2] Od srpna 2021 mají jen tři možnosti:

• plnit přísnější emisní limity,

• ukončit provoz či jej podstatně omezit,[3] nebo

• mít krajským úřadem schválenou výjimku.

Kdy může krajský úřad udělit výjimku? Základní podmínkou pro udělení výjimky je nedosažení emisních limitů z důvodu zeměpisné polohy daného zařízení nebo místních podmínek životního prostředí nebo zvláštní technické charakteristiky daného zařízení.[4] Pokud je tato výjimka splněna, úřady musí provést posouzení nákladů a přínosů (ne)udělení výjimky – podle zákona lze výjimku z emisních limitů spojených s BAT udělit „pouze pokud odborné posouzení předložené provozovatelem prokáže, že:

• v jeho důsledku nedojde k závažnému znečištění životního prostředí,

• celkově bude dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí

• a že by dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v závěrech o nejlepších dostupných technikách vedlo k nákladům, jejichž výše by nebyla přiměřená přínosům pro životní prostředí.“

Z právní úpravy vyplývá, že krajské úřady musí při rozhodování o výjimkách z emisních limitů zvážit řadu faktorů, zejména vlivy na životní prostředí. Jako pomůcka při tomto rozhodování slouží úřadům jednak obecná metodika z roku 2014,[5] ale hlavně její doplnění pro velká spalovací zařízení, zveřejněné v prosinci 2018, kterému se věnuje tento článek.

Kterých zařízení se metodika týká?

Metodika se týká pouze rozhodování o výjimkách z emisních limitů spojených s BAT pro velká spalovací zařízení. Jedná se o následující zařízení a činnosti:

• spalování paliv v zařízeních o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více,

• zplyňování černého uhlí nebo jiných paliv (uhlí, plyn, biomasa, kapalná paliva, ale i vedlejší produkty průmyslové výroby) o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 20 MW a více,

• odstranění nebo využití odpadu v zařízeních na spoluspalování odpadu při kapacitě větší než 3 t/h (nebo 10 t/den v případě nebezpečného odpadu), pokud k této činnosti dochází ve spalovacích zdrojích kategorie 1.1)

Kompletní seznam těchto zdrojů je dostupný na portálu Ministerstva životního prostředí k integrované prevenci. Jedná se o zdroje z kategorií 1.1, 1.4 a 5.2.[6]

Co je v metodice nového?

Metodika zpřesňuje a rozvádí zákonné požadavky, z nichž některé zatím nebyly v pokynech Ministerstva životního prostředí řešeny. Zaprvé metodika velmi usnadňuje vyjádření dopadů jednotlivých scénářů (scénář splnění limitů v závěrech o BAT a scénář při udělení výjimky) na životní prostředí. Přesně popisuje postup výpočtu emisí pro jednotlivé scénáře v tunách za rok na základě emisních koncentrací a průměrného objemu odpadních plynů. Dále dává metodika úřadům podrobnější návod, jak posuzovat dopady udělení výjimky na místní kvalitu ovzduší.

Metodika také přidává konkrétní kritéria pro ekonomické posouzení obou scénářů. Provozovatel je povinen předložit průměrné náklady na redukci jedné tuny polutantu pro oba scénáře. Metodika potom přesně stanoví, jaké náklady jsou pro který polutant ještě přiměřené (a lze po provozovateli legitimně vyžadovat jejich investici), a jaké nikoli. Údaje o přiměřenosti nákladů byly získány na základě studie, kterou si nechalo zpracovat Ministerstvo životního prostředí.

V neposlední řadě metodika uvádí zcela nové kritérium pro posouzení – referenční náklady. Cílem tohoto kritéria je zvážit akceptovatelnost nákladů z širšího pohledu než porovnání v rámci odvětví – zahrnuje škody, které 1 tuna polutantu způsobí na lidském zdraví a životním prostředí. Jde o náklady, které zpravidla nesou veřejné rozpočty či jednotlivci, tzv. externality. Metodika opět uvádí konkrétní hodnoty, jaké jsou externality při vypuštění 1 tuny konkrétního polutantu – tyto hodnoty lze porovnávat s náklady na zamezení 1 tuny polutantu pro oba scénáře a dovodit tak nákladovou (ne)přiměřenost. Metodika pracuje s hodnotami specificky vypočítanými pro jednotlivé polutanty a pro jednotlivé země EU Evropskou agenturou pro životní prostředí (European Environmental Agency – EEA).[7]

Jaké jsou důvody pro úplné zamítnutí žádosti o výjimku?

Je podstatné, že na výjimku z emisních limitů provozovatel nemá nárok. Krajský úřad tedy může po zhodnocení faktorů podle metodiky dospět k závěru, že výjimku neudělí. Zároveň metodika uvádí dva konkrétní případy, kdy nelze výjimku udělit nikdy, a to pokud:

• udělením výjimky z emisních limitů dojde v okolní obytné zástavbě ke zhoršení imisní situace pro daný polutant oproti stávajícímu stavu. V krajním případě dojde k neplnění standardu kvality životního prostředí pro relevantní polutant (tj. překročení imisního limitu), který byl doposud v daném místě plněn.

• v obytné zástavbě v okolí zařízení v době podání žádosti dochází k neplnění standardu kvality životního prostředí (překročení imisního limitu) pro daný polutant. Scénář BAT by na základě rozptylové studie umožňoval jeho plnění. Zároveň scénář s výjimkou z pohledu standardu kvality životního prostředí nepřináší žádné zlepšení.

V těchto případech je krajský úřad povinen žádost o výjimku vrátit k dalšímu přepracování nebo odmítnout.

Jak metodika usnadňuje interpretaci jednotlivých kritérií pro rozhodování?

Metodika popisuje způsob hodnocení jednotlivých kritérií (emisní významnost, imisní významnost, nákladovost, externality, atd.) v podrobném interpretačním návodu. Jednotlivá kritéria mohou být hodnocena negativně (proti udělení výjimky), neutrálně, nebo pozitivně (pro udělení výjimky). Takto vyhodnoceným kritériím potom metodika připisuje různou váhu, která je uvedena v tabulce v závěru dokumentu. Velký význam metodika přikládá zejména emisní a imisní významnosti znečištění ovzduší z daného zdroje.

Rozlišuje metodika mezi teplárnami a kondenzačními výrobnami elektřiny?

Velká spalovací zařízení můžeme rozdělit do dvou skupin, první jsou zaměřená pouze na kondenzační výrobu elektřiny. Druhou skupinu tvoří teplárenská zařízení, která využívají kogeneraci – kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, takže jejich účinnost je vyšší. Konkrétně se za teplárnu podle metodiky i podle evropské směrnice považuje zařízení, které dodává nejméně 50 % užitného tepla do veřejné sítě dálkového vytápění podobě páry či horké vody.[8]

Zákon ani směrnice v oblasti výjimek mezi teplárnami a ostatními zařízeními nerozlišují. Metodika obecně také ne, výjimkou je pouze v kritérium emisní významnosti, kde se hodnotí, do jaké míry požadovaná výjimka překračuje limit stanovený v závěrech o BAT. Pokud provozovatel žádá o výjimku, která překročí emisní limit o více než 5 %, toto kritérium je hodnoceno negativně (proti udělení výjimky). Limit emisní významnosti je pro teplárny zvýšen – hodnocení je negativní až v případě, že výjimka překročí stanovený limit o 10 % a více.

Zvýhodnění tepláren, které však zákon nepředpokládá, je zřejmě odůvodněno jejich významem pro udržení systému centrálního zásobování teplem. Na druhou stranu se však teplárny bohužel často nachází v hustě obydlených oblastech, kde mají jejich emise vyšší dopady na zdraví obyvatel, proto by u nich bylo žádoucí vyžadovat přísné dodržování emisních limitů a především uvažovat o přechodu od uhlí k jiným palivům.

Jaké podklady musí provozovatel spolu s žádostí o výjimku předložit?

Spolu se žádostí o změnu integrovaného povolení, jejíž součástí je žádost o výjimku z emisních limitů, je třeba předložit:

• Odborné posouzení, které má prokázat splnění zákonných podmínek pro udělení výjimky (zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí, cost-benefit analýza, atd.),

• Rozptylovou studii, která je podkladem pro posouzení kvality ovzduší v cílové oblasti,

• Výpočet nákladovosti pro jednotlivé scénáře – (ne)udělení výjimky, údaje uvedené v tomto výpočtu musí být podloženy cenovými nabídkami nebo odbornou literaturou.

Co metodika neupravuje?

Metodika se vztahuje pouze na oxidy dusíku (NOx), oxid siřičitý (SO2) a tuhé znečišťující látky (TZL), nevztahuje se tedy na ostatní polutanty, které jsou v závěrech o BAT regulovány, a lze pro ně rovněž žádat o výjimku. Konkrétně jde zejména o amoniak (NH3), rtuť (Hg), fluoridy a chloridy. Pro tyto polutanty má metodika pouze informativní a podpůrný charakter, zejména s ohledem na absenci relevantních sektorových dat, aplikovatelných na národní úrovni, ve vlastním materiálu. Zároveň se metodika netýká nových zařízení – tedy zařízení, která obdržela první povolení k provozu až po zveřejnění závěrů o BAT (tj. po 17. 8. 2019).

Lze podle metodiky udělit výjimku z emisních limitů do vody?

Nelze. Česká právní úprava (zákon č. 254/2001 Sb., o vodách) udělování výjimek z limitů pro vypouštění odpadních vod neumožňuje. Závěry o BAT upravují emisní limity pro odpadní vody z čištění spalin, limity se vztahují na celkový organický uhlík, chemickou spotřebu uhlíku, celkové nerozpuštěné látky, fluorid, sloučeniny síry a těžké kovy.

Jaké další změny se chystají v legislativě ohledně výjimek z BAT?

Na základě usnesení výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny[9] byla ustanovena pracovní skupina k vyhodnocení potenciálního omezení výjimek z aplikace BAT pro velká spalovací zařízení. V rámci skupiny probíhají jednání o možné změně legislativy v oblasti výjimek z BAT, zejména o možném omezení možnosti žádat o výjimku pro největší zdroje znečištění.[10]

Autor: Mgr. Laura Haiselová, Frank Bold

[1] Dostupné z: https://www.mzp.cz/ippc/ippc4.nsf/b8b42dbc0c8637bac125773c0021a91e/22001c6610fa3e7bc1258368003e885c?OpenDocument

[2] Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442 ze dne 31. července 2017, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro velká spalovací zařízení. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32017D1442

[3] Mírnější emisní limity se aplikují na zařízení, která jsou v provozu méně než 1500 hodin ročně.

[4] Vyplývá to ze  směrnice o průmyslových emisích, kterou transponuje zákon o integrované prevenci - Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování, o integrovaném registru znečišťování.

[5] Metodický dokument k problematice ekonomického hodnocení dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a odborného posouzení, publikován prostřednictvím informačního systému integrované prevence 15. 4. 2014. Dostupné z: https://www.mzp.cz/www/ippc4.nsf/%24%24OpenDominoDocument.xsp?documentId=22134527269287A8C1257C9A0033A5CF&action=openDocument

[6] Jejich seznam je dostupný z: https://www.mzp.cz/ippc/ippc4.nsf/seznamy.xsp

[7] Dostupné z: https://www.eea.europa.eu/publications/costs-of-air-pollution-2008-2012

[8] Viz čl. 35 směrnice č. 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích, podíl vyráběného tepla je vyjádřen klouzavým průměrem za období pěti let. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32010L0075

[9] Výbor Poslanecké sněmovny pro životní prostředí, 7. schůze ze dne 28. března 2018.

[10] Pro více informací viz např. prezentaci č. 1 „Aktuální informace v oblasti legislativy a metodiky a novinky z EU“, 28. 11. 2018. Dostupné z: Aktuální informace v oblasti legislativy a metodiky a novinky z EU

Přestože od poslední novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí [1] uběhl více než rok, přetrvávají při výkladu některých jeho ustanovení mezi krajskými úřady pochopitelné nejasnosti. Ministerstvo životního prostředí proto v říjnu roku 2018 vydalo novou metodiku [2] za účelem osvětlit nejčastější problémy, na něž krajské úřady při aplikaci tohoto zákona narážejí. Jednou ze zmiňovaných otázek je, jak mají krajské úřady přistupovat k dotazům oznamovatelů, zda bude vliv jejich záměru na životní prostředí posuzován automaticky, nebo nejprve postačí provedení zjišťovacího řízení (dále jen “vyjádření v pochybnostech”).[3] Jak se s touto otázkou vypořádala předmětná metodika? Jaký je účel vyjádření v pochybnostech a co z toho plyne pro praxi krajských úřadů?

Nová povinnost pro krajské úřady

Povinnost krajských úřadů osvětlit oznamovatelům případné důvodné pochybnosti, do které skupiny bude jejich záměr spadat, je relativně novou záležitostí, jež před novelou zákona o posuzování vlivů na životní prostředí spadala plně mezi kompetence Ministerstva životního prostředí.[4] Nyní se však oznamovatelé musejí v drtivé většině případů v souladu s principem subsidiarity obracet přímo na krajské úřady,[5] a to dokonce i u záměrů, jejichž následné posuzování jinak patří do gesce Ministerstva životního prostředí. Krajský úřad je poté povinen v zákonné lhůtě 15 dnů oznamovateli vyjádření poskytnout.

Vyjádření v pochybnostech nenahrazuje zjišťovací řízení

Přestože metodika Ministerstva životního prostředí hovoří pouze o procesních aspektech vyjádření v pochybnostech, považujeme za důležité ve stručnosti zrekapitulovat význam předmětného ustanovení. Účelem vyjádření krajského úřadu není samotné posouzení vlivů záměru na životní prostředí ani provedení jakéhosi kvazi-zjišťovacího řízení nýbrž pouze odstranění důvodných pochybností oznamovatele o zařazení záměru.

Oznamovatel sám totiž nemusí mít v této oblasti odbornou znalost, například nemusí disponovat všemi krajskému úřadu dostupnými údaji o přesné rozloze předmětného území, není si jistý správností komplikovaného výpočtu ovlivňujícím zařazení daného záměru anebo narazí na jiné nejasnosti týkající se odborného a technického charakteru záměru, s nimiž má krajský úřad na rozdíl od oznamovatele dlouholeté zkušenosti.

Odpověď úřadu na dotaz oznamovatele se zakládá jen na posouzení věcně-technických parametrů záměru a je v zásadě dvojí:

• Pro záměr bude provedena EIA.

• Pro záměr bude provedeno zjišťovací řízení. V závislosti na jeho výsledku bude, nebo nebude provedena EIA.

Účelem vyjádření v pochybnostech tedy není materiální, tedy obsahové posouzení záměru. To by de facto nahrazovalo postup předepsaný zákonem až pro fázi zjišťovacího řízení.[6], ovšem v netransparentní a nepřezkoumatelné variantě [7].

Projde-li totiž záměr alespoň zjišťovacím řízením, je jeho výsledkem v případě vyloučení negativních vlivů na životní prostředí rozhodnutí zveřejněné ve formě veřejné vyhlášky, proti níž se může dotčená veřejnost bránit podáním odvolání. Pokud je však vliv na životní prostředí vyloučen již výše uvedeným vyjádřením, nemá dotčená veřejnost možnost se proti takovému postupu nijak bránit a často se o něm ani vůbec nedozví. Taková situace odporuje právní zásadě co nejvyšší informovanosti veřejnosti o záležitostech s potenciálem negativně ovlivnit životní prostředí.[8] Netransparentní postup úřadů ve věci podaných vyjádření je také v rozporu s právně závaznými principy dobré správy, které jsou vyjádřeny v Listině základních práv a svobod[9] a úvodních ustanoveních správního řádu.[10]

V pochybnostech ve prospěch přírody

Přestože z teoretického hlediska se řešení problému může jevit jednoduše, každodenní praxe krajských úřadů mnohdy přináší hraniční případy, kdy nemusí být ve fázi vyjádření v pochybnosti jednoznačně jasné, zda podle věcně-technických kritérií záměr spadá alespoň do kategorie podlimitního záměru, u nějž je nutné zjišťovací řízení provést, anebo by provádění takového řízení v daném případě bylo nadbytečné. Obecně lze říct, že v nejednoznačných případech musí být, v souladu se zásadou in dubio pro natura (v pochybostech jednat ve prospěch přírody), zjišťovací řízení provedeno. V souladu se zásadou transparentní veřejné správy také doporučujeme výsledná vyjádření úřadu vždy zveřejňovat a vyvrátit tak případné dohady veřejnosti o vlivech daného záměru na životní prostředí.  

V případě pochybností se může krajského úřadu dotázat také obec

Z metodiky dále vyplývá, že se na krajský úřad s žádostí o vyjádření v pochybnostech může obrátit také osoba odlišná od oznamovatele. Takovou osobou bude typicky obec nacházející se na území daného kraje, případně veřejnost zabývající se ochranou životního prostředí anebo jiný správní orgán. Krajský úřad přitom z obsahového hlediska dotaz vyřeší stejně jako v případě dotazu oznamovatele. Z formálního hlediska je doporučeno postupovat podle správního řádu, jako by se jednalo o podání. Pokud by krajský úřad v rámci postupu případ považoval za příliš složitý, může požádat o pomoc Ministerstvo životního prostředí.[11]

Autor: Mgr. Eliška Beranová, Frank Bold

[1] Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů.

[2] Metodický výklad vybraných bodů přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí a souvisejících ustanovení ze dne 1. října 2018, č. j. MZP/2018/710/3250.

[3] Jedná se o dotaz podle § 23 odst. 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

[4] Předmětná novela je účinná ode dne 1.11.2017.

[5] To neplatí ve věcně nejkomplikovanějších případech, konkrétně jedná-li se o změnu záměru, ke kterému Ministerstvo životního prostředí provedlo jíž dříve zjišťovací řízení s tím, že záměr bude podléhat EIA anebo proběhl celý proces EIA a oznamovatel chce vědět, zda bude předmětem EIA i změna tohoto záměru; dále v případech, kdy se může jednat o potenciální přeshraniční posuzování záměru; nebo jedná-li se o odůvodněný, zvlášť složitý případ a ministerstvu byla postoupena žádost o vyjádření orgánem kraje spolu s jeho stanoviskem, případně pokud vyjádření orgánu kraje důvodné pochybnosti oznamovatele neodstranilo.

[6] § 7 a násl. zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

[7] Vyjádření krajského úřadu má právní formu takzvaného jiného správního úkonu podle části čtvrté správního řádu (§ 154 a násl. správního řádu) a podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 3 As 38/2007-81 nemůže být předmětem soudního přezkumu.

[8] Viz například čl. 5 odst. 2 Aarhuské úmluvy, čl. 6 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí

[9] Článek 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

[10] § 4 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

[11]Metodický výklad vybraných bodů přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí a souvisejících ustanovení ze dne 1. října 2018, č. j. MZP/2018/710/3250, str. 18.

 Str. 18.

Aktualizace Úvodních pokynů k  nařízení CLP (verze 3.0, leden 2019) obsahuje řadu změn, jednak změny vyplývající z přizpůsobení technickým pokrokům/ATPs a jednak byly z textu Pokynů vyčleněny neplatné informace. V kostce se jedná zejména o tyto změny:

• ukončení přechodného období pro označování směsí podle směrnice 1999/45/ES;

• zapracování 9 – 12. přizpůsobení technickému pokroku;

• odstraněny překonané a zastaralé informace;

• aktualizován seznam zkratek a slovník pojmů;

• přečíslovány kapitoly a dal.

Aktualizovaný dokument byl zveřejněn zatím pouze v anglickém jazyce.

Další informace:

• Úvodní pokyny k nařízení CLP/Introductory Guidance on the CLP Regulation [EN]

ECHA -  The European Chemicals Agency/Evropská agentura pro chemické látky

CLP - Regulation (EC) No 1272/2008 of the European Parliament and of the Council on classification, labelling and packaging of substances and mixtures/Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 amending and repealing Directives 67/548/EEC and 1999/45/EC, and amending Regulation (EC) No 1907/2006

REACH - Regulation (EC) no 1907/2006 of the European Parliament and of the Council concerning the Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals (REACH), establishing a European Chemicals Agency/Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky

ATP - Adaptation to Technical progress/přizpůsobení technickému pokroku

ECHA - The European Chemicals Agency/Evropská agentura pro chemické látky

ECHA zhodnotila rizika pro lidské zdraví i životní prostředí u záměrně přidávaných mikroplastů a dospěla k závěru, že celounijní omezení bude oprávněné. Bude-li návrh přijatý, mohlo by být výsledkem omezeného používání, snížení emisí mikroplastů přibližně o 400 tis tun v horizontu 20 let.

Z hodnocení ECHA také vyplývá, že záměrně přidávané mikroplasty se akumulují v suchozemském ekosystému, protože se částice mikroplastů koncentrují v čistírenských kalech, které jsou často používány jako hnojiva. Mnohem menší část těchto mikroplastů se uvolňuje přímo do vodního prostředí.

Perzistence a potenciál pro nezvratné nepříznivé účinky nebo bioakumulaci mikroplastů jsou příčinou obav. Jednou vypuštěné mohou být v životním prostředí extrémně persistentní po dobu tisíců let a je prakticky nemožné je odstranit. V současné době není možné určit dopad takové dlouhodobé expozice na životního prostředí.

Dostupné údaje o účincích jsou omezené, zvlášť pro suchozemský ekosystém, což ztěžuje hodnocení rizik. V důsledku svých malých rozměrů mikroplasty a nanoplasty – ještě menší částice, které se vytvářejí další degradací mikroplastů, mohou být snadno spolknuty a tím vstoupit do potravního řetězce. Potenciální účinky na lidské zdraví nejsou stále ještě prozkoumány.

Celkově lze konstatovat, že použití mikroplastů ve výrobcích u nichž dochází k uvolňování do životního prostředí, není náležitě kontrolováno.

ECHA navrhla omezení na záměrné přidávání mikroplastů do výrobků, ze kterých se mikroplasty mohou nevyhnutelně uvolňovat do životního prostředí.

Definice mikroplastů je široká, pokrývá malé, typicky mikroskopické (méně než 5 mm) částice syntetických polymerů, které jsou resistentní vůči (bio)degradaci.

Rozsah působnosti zahrnuje široké spektrum použití ve spotřebitelských i profesionálních produktech v řadě odvětví výrobků, včetně kosmetických přípravků, detergentů a výrobků pro údržbu, barev a nátěrových hmot, konstrukčních materiálů a léčivých přípravků i různých výrobků používaných v zemědělství a zahradnictví a v odvětví ropy a zemního plynu.

ECHA vyhodnotila socioekonomický dopad navrhovaného omezení a je si vědoma, že omezení pravděpodobně povede k rozdílným nákladům v závislosti na typu dotčeného výrobku. Nicméně se očekává, že omezení bude nákladově efektivní ve všech odvětvích, včetně zemědělství, které bylo identifikováno jako největší zdroj záměrně dodávaných mikroplastů.

Několik členských států již zavedlo zákazy používání mikroplastů v určitých typech výrobků, převážně ve smývatelných kosmetických přípravcích.

Návrh na omezení mikroplastů ECHA zveřejnila ve stejnou dobu jako návrh na omezení pro formaldehyd a siloxany D4, D5 a D6.

Další informace:

• Návrh omezení pro mikroplasty [EN]

• Žhavé téma - mikroplasty [CS]

• Formaldehyd návrh na omezení [EN]

• D4, D5 and D6 - návrh na omezení [EN]

• Problémy s mikroplasty (video) [EN]

• Řízení o omezení [CS]

Zdroj: MPO

Jihočeský kraj spolu s Českými Budějovicemi zvažují možnost stavby spalovny odpadu. Mohla by stát v blízkosti Českých Budějovic. Kraj a statutární město si chce nechat udělat studii na projekt, jehož odhadovaná cena se pohybuje v řádech jedné až dvou miliard korun. Novinářům to včera řekli českobudějovický primátor Jiří Svoboda (ANO) a jihočeská hejtmanka Ivana Stráská (ČSSD).

Spalovna by měla likvidovat odpad pro celý kraj. Od roku 2030 výrazně zdraží poplatky za skládky komunálního směsného odpadu. Svoboda proto uvedl, že České Budějovice už v minulosti prověřovaly možnosti, jak postupovat. "Můžeme to i po roce 2030 skládkovat, ale stálo by to tolik peněz, že by to většinu domácností ve městě zruinovalo. Další možná varianta je odvážet odpad k likvidaci do jiné spalovny. Ale se započtením nákladů na dopravu se to ukázalo ekonomicky srovnatelné s první variantou. Nejefektivnější se proto jeví zpracování a likvidace odpadu v místě, kde se produkuje," řekl Svoboda.

Podle něj by bylo logické, aby zařízení na likvidaci odpadu stálo přímo v Českých Budějovicích nebo v blízkosti města. "Jedná se o střed kraje, proto to má své opodstatnění," řekl. Provoz spalovny se podle něj vyplatí v momentě, kdy bude likvidovat ročně přibližně 120.000 tun odpadu. Jihočeský kraj vytvoří přibližně 150.000 až 170.000 tun směsného komunálního odpadu za rok. "Jen České Budějovice produkují 60.000 tun," uvedl.

Stráská uvedla, že spalovny v současnosti splňují potřebné ekologické parametry, a jsou proto šetrné k životnímu prostředí. "Důležité je, toto řešení je pro celý kraj, a proto chceme postupovat s městem České Budějovice v tomto projektu společně," řekla.