Tisková konference SOVAK ČR Posezení nad vodou se věnovala aktuálním tématům vodohospodářského oboru a vystoupili na ní Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR a Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR. Hlavní témata: Výše plateb za vodné a stočné v roce 2019 – meziroční porovnání, trendy, podrobná grafická prezentace, aktuální informace k odlehčovacím komorám a křest Příručky provozovatele čistírny odpadních vod.
V roce 2019 průměrná výše plateb za vodné a stočné vzroste o 3,2 %
V České republice se v roce 2019 bude průměrná výše plateb za vodné a stočné pohybovat v rozmezí 88–90 Kč za m3. Vyplývá to z údajů členů Sdružení oboru vodovodů a kanalizací, z.s. (SOVAK ČR). Z podrobné analýzy stanovených cen pro letošní rok z 13 krajských a více než 30 okresních měst lze konstatovat, že průměrné navýšení oproti roku 2018 činí 3,2 %. Za hlavní faktor tohoto meziročního navýšení lze označit inflaci, která se podle údajů České národní banky v roce 2018 pohybovala na úrovni 2,1 % a i podle prognóz pro letošní rok míra inflace neklesne pod tuto hranici. „Případné vyšší nárůsty byly v některých případech vyvolány především čerpáním dotací a podmínkou čerpání ze strany Operačního programu Životní prostředí na finanční udržitelnost realizovaných projektů výstavby a rekonstrukce vodohospodářské infrastruktury,“ říká Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR. Mezi další faktory nepříznivě ovlivňující výši plateb za vodné a stočné lze označit především výrazné meziroční skokové navýšení cen energií, dále pak růst cen chemikálií či provozního materiálu nutného k zajištění řádné funkce vodohospodářské infrastruktury. Vzhledem k aktuální situaci na trhu práce pak jednotlivé vodárenské společnosti musely přistoupit k navýšení mzdových prostředků pro udržení svých zaměstnanců a bezproblémové zajištění dodávek pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod. I přes tyto objektivní faktory ovlivňující cenu vody pro letošní rok v některých lokalitách došlo jen k nepatrnému navýšení plateb za vodné a stočné, či ke zvýšení vůbec nebylo přistoupeno. Stejnou cenu tak jako v roce 2018 zaplatí za vodu například obyvatelé Rokycan, Kladna, Mělníka, či Rychnova nad Kněžnou. Jen k nepatrnému navýšení dochází pak v Ústeckém a Libereckém kraji, Českých Budějovicích, či Táboře.
Z aktuálních údajů Ministerstva zemědělství (MZe) také vyplývá, že v roce 2017 činila celková suma prostředků určených na opravu, obnovu a budování nové infrastruktury cca 14 mld. Kč, což představovalo téměř 39% podíl v platbách za vodné a stočné. „Za potěšující lze označit skutečnost, že objem těchto prostředků u odpovědných vlastníků veřejných vodovodů a kanalizací každoročně roste a tvoří největší nákladovou položku při kalkulacích výše plateb za vodné a stočné,“ říká Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR. Výjimkou jsou podle aktuálních informací MZe některé menší lokality s uměle udržovanými nízkými cenami, které jsou často dosahovány právě z důvodu tvorby minimálních prostředků na obnovu či dotacemi z rozpočtů obcí.
SOVAK ČR v souvislosti s problematikou „cen vody“ musí upozornit na skutečnost, že vodné a stočné není „platbou za vodu“, jak je mnohdy nepřesně interpretováno, ale platbou za službu spočívající v neomezených dodávkách kvalitní pitné vody až k samotnému spotřebiteli a odvádění a čištění odpadních vod od spotřebitele. Samotný zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích definuje vodné jako „úplatu za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním“, stočné pak definuje jako „úplatu za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodňováním odpadních vod“. Zajištění této služby pak s sebou nese řadu fixních nákladů nesouvisejících se skutečným objemem dodaných pitných vod či produkovaných vod odpadních, které se podle místních podmínek a velikosti zásobovaného území pohybují na úrovni cca 70 % celkových nákladů.
SOVAK ČR rovněž považuje za neobjektivní porovnávat jednotlivé provozovatele a vlastníky vodohospodářské infrastruktury čistě a pouze podle výše plateb za vodné a stočné vyjádřené v Kč za m3. Srovnání, založené výhradně na jednotkové ceně, nezahrnuje podíl fixní složky, či objem prostředků na opravy a obnovu, který se zásadně v lokalitách liší, např. v Praze už přesahuje 3 % z hodnoty majetku, zatímco v některých případech je to jen necelé jedno procento. Toto srovnání rovněž nemůže zohlednit místní podmínky, velikost spravovaného území, objem dodávaných pitných vod a odváděných odpadních vod. Bez zohlednění všech výše uvedených kritérií je takový výsledek cenového srovnání značně neobjektivní a vede k nesprávným závěrům. SOVAK ČR v této souvislosti uvítal spuštění aplikace Ministerstva zemědělství: Webová prezentace dat VaK, která je dostupná na adrese https://bit.do/MZE-VAK, která umožňuje porovnat jednotlivé ceny vody co do struktury nákladů napříč celou Českou republikou a která výrazně přispívá k vyšší transparentnosti oboru vodovodů a kanalizací. „Každý občan České republiky si tak může rychle ověřit, jak jednotlivé provozní společnosti hospodaří s vybranými platbami za vodné a stočné,“ říká Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR. „Jednotlivá města a obce se pak už nemohou alibisticky schovávat za neadekvátně nastavenou cenou vody, neboť lze velmi snadno dohledat, zda příliš nízká cena není dosažena obecními dotacemi do ztrátového hospodaření či zanedbávání investic do oprav a obnovy vodohospodářské infrastruktury,“ dodává Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.
SOVAK ČR by také rád připomněl, že stanovení konkrétní výše plateb za vodné a stočné není libovolné. Výpočet ceny pro vodné a stočné se v ČR řídí zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, a vyhláškou č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon o cenách. Vzhledem k charakteru poskytovaných služeb jsou dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod v ČR zařazeny na seznam s regulovanými cenami. Cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství je Ministerstvo financí, které zvolilo, vzhledem k diferencovaným místním podmínkám, formu věcného usměrňování cen včetně omezení maximální výše přiměřené návratnosti vloženého majetku. Do takto regulované ceny lze dále promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň podle zvláštních právních předpisů.
Regulace je stanovena cenovým rozhodnutím v každoročně vydávaném Cenovém věstníku Ministerstva financí, včetně detailů o tom, co nelze zahrnout do ceny (tzv. neoprávněné náklady). Vlastní výpočet ceny pro vodné stočné na dané období (většinou kalendářní rok) se jako kalkulace a vyúčtování provádí podle příloh č. 19 a 19a vyhlášky č. 428/2001 Sb., která je prováděcím předpisem k zákonu č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. O kontrolu nad správností kalkulací i vyúčtování se stará Ministerstvo financí a jeho specializovaný odbor kontroly, dále jednotlivé místně příslušné finanční ředitelství i Specializovaný finanční úřad. Paralelně probíhá kontrola správnosti i shody s kalkulací s požadavky vyhlášky ze strany Ministerstva zemědělství, které dále porovnává údaje proti souboru vybraných údajů provozní a majetkové evidence. Toto ministerstvo zpracovává a publikuje v souhrnné zprávě na svých stránkách ročně detailní porovnání kalkulací cen pro vodné a stočné v ČR.
V souvislosti s aktuální výší plateb za vodné a stočné je nutné upozornit na probíhající jednání v Poslanecké sněmovně o daňovém balíčku, který mimo jiné obsahuje pozitivní návrh přeřadit vodné a stočné z první snížené sazby 15 % do druhé snížené sazby 10 %. SOVAK ČR tento krok vítá a konstatuje, že při uvažované výši vodného a stočného na úrovni 88 Kč za m3 včetně DPH činí aktuální DPH 11,48 Kč. Pokud by skutečně došlo ke snížení DPH na 10 %, pak by se snížily platby za vodné a stočné o téměř 4 Kč za m3. „O tuto částku lze po schválení odpovědnými orgány vodárenských společností a zpravidla i zastupitelstvy jednotlivých měst a obcí snížit výši plateb za vodné a stočné pro koncového zákazníka,“ říká ředitel SOVAK ČR Ing. Oldřich Vlasák. „Do budoucna se pak především pro ty vlastníky vodohospodářské infrastruktury, jejichž dosavadní cenová politika neumožnuje generování dostatečné sumy prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury, otevírá částečně prostor pro zvýšení investic bez nutnosti razantního navýšení plateb za vodné a stočné,“ uzavírá Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.
Od 1. 1. 2019 dochází k historické změně v oblasti odvodňování urbanizovaného území
Na území dnešní České republiky se počátky odvodnění urbanizovaného území, tak jak je známe ze současnosti, datují až do poloviny 19. století. Více než 150letá koncepce odvodnění měst a obcí spočívá v budování systémů jednotných kanalizací, které slouží k odvádění srážkových a odpadních vod na čistírny odpadních vod (ČOV) a dále pak do vodotečí. Teprve ve druhé polovině minulého století se sice začaly budovat i oddílné kanalizační systémy odvádějící srážkové a odpadní vody z urbanizovaného území separátně, vzhledem k historickému vývoji však systémy jednotné kanalizace převažují i v současné době. Přestože systémy jednotných kanalizací jsou budovány s hydraulickou kapacitou schopnou odvádět i srážkové vody, není možné odvádět a čistit veškeré srážkové vody. Z tohoto důvodů jsou jednotné kanalizace a čistírny odpadních vod vybaveny odlehčovacími komorami, které zajišťují ochranu těchto objektů před poškozením a vyřazením z činnosti v důsledku hydraulického přetížení. Vody odlehčované z jednotlivých odlehčovacích objektů za dešťových událostí, které splňují požadavky návrhových výpočtů při výstavbě kanalizací a čistíren odpadních vod, nepovažoval zákon č. 254/2001 Sb. (vodní zákon) až do konce roku 2018 za vody odpadní.
Hlavním důvodem této úpravy byla skutečnost, že návrh odlehčovacích objektů zajišťuje minimální látkové znečištění odlehčovaných vod, zaručené zejména dostatečným poměrem ředění. Převod těchto naředěných vod na městské čistírny odpadních vod postrádá smysl, protože návrh a technologie ČOV nejsou primárně určeny pro nárazové čištění velkých objemů nízko znečištěných vod. Proto také nemá smysl takové vody na ČOV přivádět a je možné je odlehčovat před čištěním přímo do vodního útvaru. V odlehčované vodě ve svém objemu tvoří vody z kanalizace jen malou část z odlehčovaných vod a ve srážkami naředěném stavu nepředstavují významné ohrožení vodních útvarů. V této souvislosti SOVAK ČR upozorňuje na významný pokles spotřeby pitné vody v České republice za posledních 25 let, a tím i produkci odpadních vod. Naopak to, že jsou na městských ČOV čištěny srážkové vody splachující povrch v urbanizovaném území, dokud není dosaženo předepsaného ředění vod odpadních, je významným příspěvkem jednotných kanalizací pro udržení dobrého stavu vodních útvarů. V této souvislosti je také vhodné připomenout, že například v roce 2017 bylo na ČOV v České republice vyčištěno celkem 299,7 mil. m3 odpadních vod z domácností a 384,1 mil. m3 vod srážkových!
SOVAK ČR dlouhodobě upozorňuje na vysoký objem srážkových vod natékajících do jednotných kanalizací a odváděných na ČOV. „Sucho z posledních let nám připomnělo, jak nevhodně hospodaříme se srážkovými vodami,“ říká ředitel SOVAK ČR Ing. Oldřich Vlasák a dodává: „Namísto abychom spadlé srážky v co nejvyšší míře zadrželi v krajině, děláme vše pro to, abychom je co nejrychleji odvedli přes jednotné kanalizace a ČOV do vodotečí a mimo naše území.“ Na nevhodně nastavený systém poukazuje i předseda Ing. Miloslav Vostrý: „Zákon o vodovodech a kanalizacích stanovuje možnost vybírat za srážkové vody nateklé do jednotné kanalizace stočné. Zároveň ale stanovuje velké množství výjimek, na které se tato povinnost nevztahuje, mezi nimi například plochy silnic, dálnic, či nemovitostí určených k trvalému bydlení.“ Díky existenci celé řady výjimek pak vybrané subjekty nemají jakýkoliv důvod řešit spadlé srážky na svých pozemcích, což například potvrzuje i nezájem obcí o dotační titul SFŽP „Dešťovka pro obce“. „Kdykoliv otevřeme otázku výjimek ze zpoplatnění odvádění srážkových vod do jednotné kanalizace, ihned je nám oponováno, že chceme zpoplatnit déšť. Je ale konečně potřeba vzít na vědomí, že odvádění a čištění srážkových vod s sebou nese nezanedbatelné náklady, vede k dlouhodobému odvodňování našeho území a ve výjimečných případech přináší i problémy při jejich odlehčování do vodotečí. V dlouhodobém časovém horizontu bychom naopak rádi dosáhli stavu, aby do jednotných kanalizačních soustav bylo odváděno jen naprosté minimum srážek spadlých na území ČR,“ říká Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.
Novela vodního zákona, která nabyla účinnosti od 1. 1. 2019 však považuje takto odlehčované vody za vody odpadní, se všemi právními důsledky, které z tohoto zákona vyplývají. Vypouštění srážkových vod (nově definovaných jako vody odpadní) z odlehčovacích komor mají sice ze zákona dánu výjimku z povinnosti získat na toto nakládání s odpadními vodami platné povolení, ale od 1. 1. 2023 se na ně bude vztahovat povinnost platit poplatky za vypouštěné znečištění v případě, kdy tyto odlehčovací komory nebudou plnit příslušné technické požadavky stanovené zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a prováděcí vyhláškou č. 428/2001 Sb. Provozovatelé a vlastníci odlehčovacích komor tak mají necelé čtyři roky na provedení řádné evidence a kontrolu technického stavu . Při počtu cca 6 500 odlehčovacích komor v České republice se tak jedná o značný objem práce s dosud nevyčíslenými vyvolanými investičními náklady.
Za daleko problematičtější lze však považovat aktuální vývoj ohledně odlehčovacích komor umístěných přímo na ČOV. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) totiž přišlo s výkladem, kdy ustanovení vodního zákona o výjimce z nutnosti získat platné povolení k vypouštění odpadních vod definované v § 8, odstavci 3, písmeno g: „k vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor, chránících stoky jednotné kanalizace před hydraulickým přetížením, do vod povrchových,“ se na tyto odlehčovací komory podle MŽP nevztahuje. MŽP s tímto výkladem oficiálně seznámilo odbornou veřejnost necelý měsíc před vstupem účinnosti novely vodního zákona. Provozovatelé ČOV tak byli ze dne na den postaveni před nutnost ihned v roce 2019 požádat příslušné vodoprávní úřady o povolení k nakládání s odpadními vodami. A to i přesto, že k tomuto kroku nemají všechny potřebné údaje, které vyžaduje nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o vypouštění odpadních vod do vod povrchových, především údaje o objemu a složení takto vypouštěných srážkových/odpadních vod. I přes absenci nutných podkladů pro naplnění zákonných povinností většina provozovatelů hned zkraje roku 2019 podala žádosti o příslušná povolení, které jsou jim ale vodoprávními úřady pro tyto chybějící údaje postupně vraceny zpět k doplnění. V současné době tak v podstatě není možné naplnit literu zákona. Další vývoj bude záležet na postoji vodoprávních úřadů a jejich nadřízeného orgánu MŽP, jednotlivých správců Povodí či Státního fondu životního prostředí ČR, který je nově příjemcem poplatků za vypouštěné znečištění.
I kdyby se vyřešil administrativní problém se získáním povolení, čeká vlastníky a provozovatele odlehčovacích komor umístěných na ČOV ještě jeden mnohem závažnější úkol, a to zajistit měření objemu a složení odlehčovaných vod. V současné době je jen naprosté minimum (Praha, Brno) odlehčovacích komor na ČOV technicky zařízeno na splnění uvedených podmínek. Pro celou řadu dalších lokalit je tak nutné v nejbližší době zajistit příslušné stavební a technické úpravy odlehčovacích komor, což v mnoha případech bude vzhledem k charakteru vybudovaných odlehčovacích komor velice komplikované, ne-li nemožné. SOVAK ČR si nechal zpracovat od předních projekčních kanceláří základní kalkulace pro zajištění měření objemu a složení odpadních vod pro vzorové případy, které se pohybují v rozmezí 1 až 3 mil. korun bez DPH. Při počtu více jak 500 ČOV s kapacitou nad 2 000 ekvivalentních obyvatel, na které MŽP cílí, a skutečnosti že řada ČOV má vícero odlehčovacích komor či výustí, se jedná o vyvolané investiční náklady minimálně ve vyšších stovkách mil. korun.
SOVAK ČR považuje dělení odlehčovacích komor na stokové síti a na ČOV podle MŽP za nesystémové, právně vadné a hlavně nemající žádný dopad na zvýšení ochrany povrchových vod v České republice. „Řada ČOV čistí srážkové vody alespoň na mechanickém stupni a následně jsou tak do recipientu vypouštěny v daleko vyšší kvalitě, než by k tomu docházelo při odlehčení na stokové síti,“ říká ředitel SOVAK ČR Ing. Oldřich Vlasák a dodává: „Vyvolané investiční náklady na zajištění požadavku na měření objemu a složení odlehčovaných vod v konečném důsledku do budoucna zaplatí koncoví zákazníci v platbách za stočné.“ SOVAK ČR považuje problematiku vlivu odlehčovaných vod na vodní toky za významnou. „Nezastíráme, že v některých ojedinělých případech nemusí odlehčovací komora plnit řádně svou funkci,“ říká Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR. „I z tohoto důvodu jsme jako oborové sdružení podpořili vznik technické normy ČSN 75 6262 Odlehčovací komory, která řeší problematiku odlehčování vod na jednotné kanalizaci komplexně a pro řadu našich členů by naplnění požadavků stanovených normou znamenalo velkou finanční, technickou i provozní výzvu. Právě její přijetí MŽP dlouhodobě blokuje. Jsme ale přesvědčeni, že tudy by se obor vodovodů a kanalizací měl vydat. Je lépe investovat prostředky tam, kde se to ukáže jako potřebné, ne plošně investovat do zajištění provozních dat podle požadavků MŽP, které kromě administrativního vykázání nepřinese žádné zlepšení stavu životního prostředí,“ uzavírá předseda představenstva SOVAK ČR Ing. Miloslav Vostrý.
Dokument ke stažení:
