Na skládce u Litvínova na Mostecku jsou stále tisíce sudů s nebezpečným styrenem. Kontroloři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) ho objevili na skládce Celio v létě 2021. Stavební povolení ke stavbě betonového sarkofágu firma Celio zatím nedostala. Pracuje se i s variantou uložení těchto odpadů do mobilních ocelových kontejnerů. Kolem navážky je plot a místo neustále sleduje policie. Více ZDE

Když vyjede cisterna s odpady, láhev s kyselinou nebo paleta sprejů, je to víc než jen běžný transport. Za každou takovou přepravou se skrývá přísná legislativa, pečlivé značení, povinné školení, a nově i přímá inspekční pravomoc státu. Na květnové konferenci Odpady v podnikové ekologii zazněla přednáška bezpečnostního poradce Ing. Tadeáše Narovce, DiS., která shrnula klíčové změny v oblasti přepravy nebezpečných věcí podle dohody ADR. Ať už jste odpovědnou osobou, provozovatelem vozidla, nebo nakládáte barely v depu, rok 2025 přináší důležité novinky, které by vám rozhodně neměly uniknout.

ADR, neboli Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, je mezinárodní právní rámec, který vznikl pod záštitou Evropské hospodářské komise OSN (UNECE) již v roce 1957. Jejím hlavním cílem je zajistit bezpečnost lidí, majetku a životního prostředí při přepravě chemikálií, výbušnin, hořlavin, toxických nebo radioaktivních látek, a v neposlední řadě také nebezpečných odpadů.

ADR upravuje nejen to, co a jak smí být přepravováno, ale i povinnosti osob a firem, způsob označování zásilek, školení personálu, vybavení vozidel a dokumentaci. Dohoda je průběžně aktualizována – každé sudé roky vstupuje v platnost nová verze s úpravami, které reagují na technologický pokrok, zkušenosti z praxe i nové hrozby.

V praxi se pod ADR režim dostávají nejen klasicky chápané nebezpečné chemikálie, ale také běžně využívané suroviny, které se v určité koncentraci stávají rizikové: kyselina sírová v náhradních dílech pro baterie, aceton nebo ředidla ve stavebních a úklidových firmách, aerosoly a tlakové nádoby (včetně sprejů a hasicích přístrojů), nemrznoucí kapaliny obsahující nebezpečné složky, odpady z laboratoří, zubních ordinací, lakoven nebo servisů.

Firmy mnohdy netuší, že přepravují „ADR náklad“. Příkladem může být autoservis, který odváží použité oleje, rozpouštědla a filtry – kombinace těchto odpadů snadno překročí limity pro podlimitní přepravu a vyžaduje nejen označení vozidla oranžovou tabulkou, ale i řidiče s platným školením a bezpečnostním poradcem.

Kdo je součástí přepravy?

Podle kapitoly 1.3 ADR musí být školeni všichni, kdo se podílejí na přepravě nebezpečných věcí – nejen řidiči, ale i nakládači, baliči, plniči či osoby odpovědné za vykládku. Povinné školení zahrnuje všeobecnou, specifickou i bezpečnostní část. Zaměstnanci nesmí vykonávat činnosti, na které nejsou proškoleni, ledaže by byli pod přímým dohledem kvalifikované osoby. Školení není jednorázové – pravidelná obnova je nezbytná a její dokumentace musí být archivována po dobu stanovenou právními předpisy. Při nástupu do nového zaměstnání se školení přezkoumávají.

Bezpečnostní poradce – povinnost, která není formalita

Každý podnik, který nebezpečné věci přepravuje, plní, balí, nakládá či vykládá, musí mít jmenovaného bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí (DGSA). Tato osoba má za úkol minimalizovat rizika vůči lidem, majetku i životnímu prostředí. Výjimkou jsou jen podniky, které přepravují nebezpečné látky v množstvích nižších než limity uvedené v 1.1.3.6 ADR (např. do 20 kg/l pro přepravní kategorii 1, do 1 000 kg/l pro kategorii 3). Poradce každoročně připravuje výroční zprávu o činnostech podniku v oblasti přepravy nebezpečných věcí, kterou je nutné uchovávat minimálně po dobu pěti let. Zpráva je k dispozici i pro případné kontroly ze strany veřejné správy.

Zásadní novinka od července 2025: Nový inspekční úřad

Jednou z nejzásadnějších změn, která vstoupí v platnost od 1. července 2025, je vznik samostatné Inspekce silniční dopravy, která nahradí dosavadní Centrum služeb pro silniční dopravu (fungující dosud pod asistencí Policie ČR). Tento nový úřad přináší celou řadu důležitých změn:

• Bude mít vlastní pravomoc kontrolovat, zastavovat vozidla a udělovat sankce.
• Bude moci odebírat doklady a registrační značky.
• Disponovat bude 22 vozidly mobilních expertních jednotek (MEJ) a dalšími čtyřmi mobilními STK.
• Očekává se 6–10 kontrol na jedno vozidlo denně.
• Pro firmy přepravující odpady to znamená nutnost mít „ADR papíry“ v naprostém pořádku – a připravené kdykoli k předložení.

ADR už není jen o přepravci

Přednáška Ing. Narovce připomněla, že odpovědnost za přepravu nebezpečných věcí je kolektivní – netýká se jen řidiče, ale celé sítě osob, které s odpady přicházejí do styku. Nové institucionální změny zvyšují tlak na formální i praktické zvládnutí ADR agendy. Klíčovým faktorem zůstává kvalitní a průběžné školení, přesná evidence a aktivní role bezpečnostního poradce. A také připravenost na to, že kontrola může přijít kdykoli – a tentokrát už nikoli „s asistencí“, ale s razítkem nového inspekčního úřadu.

Konferenci Odpady v podnikové ekologii pořádal Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o. a jeho odborný portál ENVIprofi.cz. Akce opět nabídla pestrý program plný praktických informací z firemní praxe i legislativních novinek. 

Už nyní se můžete těšit na listopadový jubilejní 10. ročník konference: Povinnosti v podnikové ekologii, kde během dvou dnů opět získáte obrovské množství praktických informací. Podrobnosti ke konferenci najdete ZDE.

Rozhodnutí Ústavního soudu z března 2025 představuje zásadní milník v oblasti odpadového hospodářství a právního státu. Soud zrušil ustanovení zákona o odpadech, které zpětně odpouštělo povinnost platit poplatky za odpady využité k technickému zabezpečení skládek. Tato norma byla označena za protiústavní, protože porušovala zákaz retroaktivity a vytvářela nerovnost mezi provozovateli skládek – zvýhodnila ty, kteří své zákonné povinnosti ignorovali, na úkor těch, kteří je plnili řádně.

Kontroverzní ustanovení se do zákona dostalo netransparentně – prostřednictvím pozměňovacího návrhu poslanců Staňka a Zahradníka – a to až v pozdní fázi legislativního procesu. Navzdory upozornění Senátu a nesouhlasu tehdejšího ministra životního prostředí byl zákon nakonec schválen a podepsán prezidentem. Kritici tehdy hovořili o „odpadovém zlatém dole“ a výhodách pro vybrané podnikatelské subjekty.

Celý případ má i výrazný finanční rozměr. Město Čáslav evidovalo pohledávku přes 600 milionů korun vůči společnosti AVE CZ, zatímco Státní fond životního prostředí mohl přijít o dalších více než 800 milionů. Díky rozhodnutí Ústavního soudu se nyní tyto částky mohou začít znovu vymáhat.

Senát, který v roce 2020 podal ústavní stížnost, upozornil také na environmentální dopady – zrušením poplatků se snížily prostředky na rekultivaci skládek, čímž došlo k zásahu do práva na příznivé životní prostředí. Ústavní soud tento argument potvrdil a označil upřednostnění ekonomických zájmů provozovatelů skládek za svévolné a neodůvodněné.

Rozsudek má tak nejen přímé právní a finanční dopady, ale i hlubší význam – potvrzuje, že pravidla platí pro všechny stejně a že zákonodárci nesmí vytvářet výjimky, které zpětně legitimizují protiprávní jednání. Pro obce i stát to znamená novou příležitost domoci se spravedlnosti a získat zpět miliardové částky, které jim byly dosud odpírány.

Další informace se dočtete v článku Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní v květnovém čísle časopisu Odpadové fórum. Předplatné ZDE

Obsah Odpadové fórum č. 5/2025 - téma sběr a svoz odpadu:

• Jaké investiční příležitosti skrývá Keňa v oblasti odpadového a vodního hospodářství?

• Dědictví konzumu: Evropa a USA mění Afriku v popelnici

• Rizika spojená s recyklací plastů: Výzvy pro zdraví, životní prostředí i legislativu

• Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní

• Analýza vybraných odpadových toků v ČR

• Oběhové hospodářství: 8 cest, jak získat podporu na technologie, recyklaci i redesign výrobků

• Praha míří k bezodpadové budoucnosti – pomáhají jí technologie i data

• Chytré systémy pro odpadové hospodářství: Jak RFID a vážení mění pravidla hry

• Podaří se českým obcím dosáhnout třídicího cíle pro rok 2025?

• Polemika: Překročí Česko svůj vlastní skládkovací stín?

• Bohové nemusí být šílení: Uchopí Česko inovativní přístup k podpoře cirkulární ekonomiky?

• Recyklace autovraků na rozcestí: Příležitost pro průmysl, nebo další alibi pro nečinnost?

• Strategická ložiska manganu a lithia v ČR ožívají s podporou Evropské komise a Evropské banky pro obnovu a rozvoj

• Vzdělávání pro cirkulární budoucnost: Jak budujeme udržitelné návyky už na prvním stupni

• Startuje nový ročník sběrové soutěže pro Zelené firmy. Loni podniky odevzdaly rekordních 773 tun elektroodpadu

• Clean Industrial Deal z pohledu chemického průmyslu

Česká republika připravuje úpravu právních předpisů v oblasti ochrany zdraví při práci v reakci na dvě nové evropské směrnice. První z nich, směrnice (EU) 2024/869, zavádí zpřísněné limitní hodnoty pro expozici olovu a jeho sloučeninám i pro diisokyanáty. U olova dochází ke snížení jak limitu v pracovním ovzduší, tak biologické hodnoty v krvi pracovníků. V případě diisokyanátů stanovuje směrnice poprvé na evropské úrovni hygienické limity, které jsou přísnější než dosavadní české normy.

Nová evropská legislativa reaguje na rostoucí důkazy o škodlivých účincích určitých chemických látek na lidské zdraví. Směrnice 2024/869 se zaměřuje na ochranu zaměstnanců před látkami klasifikovanými jako karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci. Cílem je zamezit dlouhodobé expozici těmto látkám, které mohou vést k vážným onemocněním, včetně poruch plodnosti či rakoviny.

Druhá směrnice, (EU) 2023/2668, reaguje na stále přetrvávající problém azbestu. Tento materiál je sice v EU zakázán, ale stále je přítomen v mnoha budovách. Nová pravidla zpřísňují hygienický limit pro azbest v pracovním ovzduší a ukládají povinnost pravidelného školení zaměstnanců firem, které s azbestem pracují – například při demolicích nebo rekonstrukcích. Školení bude doloženo oficiálním osvědčením.

Na základě výše zmíněných směrnic musí Česká republika transponovat nová pravidla do národní legislativy. To bude zahrnovat úpravu hygienických limitů v pracovním ovzduší, posílení metod měření azbestu a zavedení školení s certifikací pro pracovníky přicházející do kontaktu s azbestem. Cílem těchto kroků je posílit prevenci nemocí z povolání a dlouhodobě ochránit zdraví zaměstnanců vystavených nebezpečným látkám.

Dokument ke stažení:

• Materiál

• Důvodová-zpráva

• Platné-znění

Skupina ČEZ zahajuje v Mělníku výstavbu největšího paroplynového teplárenského zdroje v České republice, čímž pokračuje v dekarbonizaci českého teplárenství. Projekt zahrnuje výstavbu až tří paroplynových jednotek s celkovým elektrickým výkonem téměř 1200 MWe, které budou připraveny i na budoucí využití vodíku. První jednotka s výkonem 266 MWe a tepelným výkonem 183 MWt má být uvedena do provozu v roce 2029 a bude dodávat teplo pro přibližně 230 tisíc domácností v Praze, Mělníku a Neratovicích. 

Součástí projektu je také zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO), jehož zkušební provoz se plánuje na přelomu let 2027/2028. První stavební práce by měly vypuknout již letos v létě. Půjde zejména o zřízení zařízení staveniště pro potřeby zhotovitele a demolice stávajících objektů, které uvolní místo nové stavbě. 

V loňském roce byla do provozu uvedena fotovoltaická elektrárna o instalovaném výkonu 7,3 MWp umístěná na bývalé skládce uhlí. Mezi další doplňkové technologie, s jejichž přípravou se v rámci transformace lokality počítá, patří například plynová kotelna, elektrokotle, akumulace tepla či bateriový systém na ukládání elektřiny. 

Celkové investice přesáhnou 50 miliard korun, přičemž více než polovina bude pokryta z Modernizačního fondu EU.

Polovina českých firem pozastavila své aktivity směrem k podávání pravidelných zpráv o udržitelnosti v environmentálních, sociálních a správních tématech (ESG). Reagovaly tak na dubnový odklad uplatňování dvou evropských směrnic, které po firmách v EU požadují, aby zmírňovaly dopady svého podnikání na životní prostředí a společnost, nyní čekají na další vývoj situace. Průzkum zároveň ukázal, že dvě třetiny firem dosud vydaly na přípravu ESG zpráv přes půl milionu korun. Odklad, po kterém volal zejména průmyslový sektor, je součástí snahy Evropské komise posílit konkurenceschopnost unijní ekonomiky snížením byrokratické zátěže. Informace vyplývá z průzkumu poradenské společnosti Deloitte.

Recyklace plastů je často vnímána jako jednoznačné řešení problému plastového znečištění. Jenže realita je mnohem složitější. Plasty nejsou homogenní materiál – liší se složením, strukturou i množstvím chemických přísad. To výrazně komplikuje jejich recyklaci a otevírá dveře zdravotním i ekologickým rizikům.

Opakované zpracování plastového odpadu může vést k hromadění toxických látek, které se zpětně dostávají do běžného spotřebního zboží. Patří sem například ftaláty, zpomalovače hoření nebo těžké kovy, jež se mohou objevit v recyklovaných hračkách, kuchyňském náčiní nebo obalech. Tyto látky často unikají běžné kontrole a zůstávají mimo dohled regulačních úřadů.

Snahy o rozvoj cirkulární ekonomiky tak narážejí na zásadní dilema: čím více recyklujeme, tím větší je riziko, že do oběhu vracíme materiály se zdravotně nebezpečnými vlastnostmi. Tato hrozba je zvlášť znepokojující u plastů používaných v citlivých výrobcích, jako jsou hračky nebo obaly na potraviny.

Velkou výzvou jsou také kompozitní obaly, které kombinují různé typy plastů a aditiv. Jejich recyklace je technologicky složitá a často ekonomicky nevýhodná. Výsledkem je, že velká část takového odpadu končí ve spalovnách nebo na skládkách, kde znovu zatěžuje životní prostředí.

Evropská unie se snaží problém řešit zpřísněním legislativy. Nové nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) zavádí ambiciózní cíle pro podíl recyklovaných materiálů v nových výrobcích a podporuje opětovné použití. Přesto zůstávají mezery – například v jednotném systému kontroly kvality recyklátů napříč členskými státy.

Další slabinou systému je vývoz plastového odpadu do zemí mimo EU, kde často chybí technologie pro bezpečné zpracování. Tím se environmentální zátěž pouze přesouvá jinam – do oblastí, kde jsou zdravotní a ekologické standardy výrazně nižší.

Odborníci proto zdůrazňují, že řešení musí začít už u samotného návrhu plastových výrobků. Klíčem je ekodesign – tedy vývoj materiálů a produktů, které budou snadno recyklovatelné a zároveň bezpečné. Cílem je uzavřený cyklus bez toxických látek.

Často se mluví o tzv. chemické recyklaci jako o moderním řešení. I ta však naráží na limity – vysoké náklady, náročnost na energie a riziko úniku nebezpečných látek. Bez transparentnosti a kontroly nelze zaručit, že chemická recyklace skutečně přispěje k ochraně zdraví a klimatu.

Významnou roli mohou sehrát nástroje jako digitální pasy produktů nebo databáze složení, které umožní sledovat, co recyklujeme. Takové systémy jsou však zatím v plenkách. Bez nich recyklace připomíná hru na slepou bábu.

Závěrem platí jednoduchá pravda: recyklace plastů má smysl jen tehdy, pokud je bezpečná. Důraz musí být kladen nejen na objem, ale především na kvalitu. Bez snížení celkové spotřeby plastů, omezení jednorázových výrobků a důsledné regulace složení materiálů se z recyklace může stát pohodlný způsob, jak problémy pouze maskovat – místo toho, aby je skutečně řešila.

Celý článek Nikola Jelíneka na téma Rizika spojená s recyklací plastů: Výzvy pro zdraví, životní prostředí i legislativu, najdete v květnovém čísle časopisu Odpadové fórum. Předplatné ZDE

Obsah Odpadové fórum č. 5/2025 - téma sběr a svoz odpadu:

• Jaké investiční příležitosti skrývá Keňa v oblasti odpadového a vodního hospodářství?

• Dědictví konzumu: Evropa a USA mění Afriku v popelnici

• Rizika spojená s recyklací plastů: Výzvy pro zdraví, životní prostředí i legislativu

• Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní

• Analýza vybraných odpadových toků v ČR

• Oběhové hospodářství: 8 cest, jak získat podporu na technologie, recyklaci i redesign výrobků

• Praha míří k bezodpadové budoucnosti – pomáhají jí technologie i data

• Chytré systémy pro odpadové hospodářství: Jak RFID a vážení mění pravidla hry

• Podaří se českým obcím dosáhnout třídicího cíle pro rok 2025?

• Polemika: Překročí Česko svůj vlastní skládkovací stín?

• Bohové nemusí být šílení: Uchopí Česko inovativní přístup k podpoře cirkulární ekonomiky?

• Recyklace autovraků na rozcestí: Příležitost pro průmysl, nebo další alibi pro nečinnost?

• Strategická ložiska manganu a lithia v ČR ožívají s podporou Evropské komise a Evropské banky pro obnovu a rozvoj

• Vzdělávání pro cirkulární budoucnost: Jak budujeme udržitelné návyky už na prvním stupni

• Startuje nový ročník sběrové soutěže pro Zelené firmy. Loni podniky odevzdaly rekordních 773 tun elektroodpadu

• Clean Industrial Deal z pohledu chemického průmyslu

Zelené úvěry, ESG hodnocení, nefinanční skóre, udržitelnost v dodavatelských řetězcích – to všechno dnes patří do slovníku bank. A firmy si zvykají na to, že pokud chtějí lepší úvěrové podmínky nebo vůbec přístup k financím, musejí dodat informace, které dříve nikdo nevyžadoval: uhlíkovou stopu, plán dekarbonizace, míru recyklace, sociální dopady apod..

Banky mezitím zveřejňují vlastní nefinanční reporty – například Komerční banka ve své nejnovější zprávě ukazuje, na co se bude ESG hledáček soustředit v roce 2025. Chce více informací, detailnější analýzy, větší transparenci. To je legitimní – ale má to háček: sběr a poskytování těchto dat něco stojí.

Malé a střední firmy, které zatím nepodléhají přímým požadavkům směrnice CSRD, jsou najednou pod tlakem „měkké regulace“: banky i velcí odběratelé po nich chtějí ESG informace dřív, než jim to přikáže zákon. Často bez kompenzace. A právě zde vyvstává zásadní otázka: Kdo platí za data, která generují hodnotu pro někoho jiného?

Nefinanční reporting není jen položka na papíře. Vyžaduje čas, know-how, IT systémy, někdy i externí sporadenské služby. Pokud banky tato data využívají k řízení vlastních rizik, tvorbě vlastních produktů nebo lepší image, měly by zvážit férový přístup: poskytnutá data = přímá nebo nepřímá odměna.

Téma „data justice“ (spravedlnost v přístupu k datům) se zatím řeší hlavně v souvislosti s platformami a technologickými firmami. Možná je čas ho otevřít i ve světě financí. Pokud jsou data novou ropou, není v pořádku, aby těžba byla povinná – a zadarmo – pro všechny mimo těžaře.

Související:

Zelené úvěry či kyberbezpečnost. Komerční banka v novém reportu ukazuje, na co se zaměří

Ruská federace zahájila oficiální spor u Světové obchodní organizace (WTO) proti Evropské unii kvůli mechanismům, které Unie zavedla v rámci své klimatické politiky: konkrétně uhlíkovému clu CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism) a systému emisního obchodování ETS.

Podle Ruska tato opatření porušují pravidla mezinárodního obchodu, protože diskriminují dovoz z třetích zemí a vytvářejí nepřímé obchodní bariéry. CBAM, jehož cílem je srovnat uhlíkové náklady domácí a zahraniční výroby, se z ruského pohledu stává protekcionistickým nástrojem, který znevýhodňuje mimoevropské producenty, zejména v sektorech s vysokými emisemi, jako je ocel, hliník, cement či hnojiva.

Stížnost přichází v kontextu, kdy EU plánuje ostrý start CBAM od roku 2026, přičemž přechodná fáze běží již od října 2023. Rusko argumentuje, že opatření jsou nepřiměřená, netransparentní a selektivní, a že systém obchodování s emisními povolenkami ETS má de facto dopad i na nečlenské země, čímž extrateritoriálně zasahuje do jejich ekonomiky.

Spor by se mohl stát precedentním případem, který určí, jak daleko mohou země zajít v ochraně klimatu, aniž by narušily volný obchod. WTO bude muset posoudit, zda je ochrana klimatu legitimním důvodem pro zavedení obchodních omezení, a zda je současná podoba CBAM v souladu s pravidly multilaterálního obchodního systému.

Související:

• WTO – DS639: Rusko proti EU (19. 5. 2025)

• Ekolist.cz – Rusko si stěžuje na evropská uhlíková cla (20. 5. 2025)

Energetická skupina ČEZ výrazně zredukovala své plány na rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Zatímco v roce 2010 plánovala do roku 2020 postavit až 1 500 MW v obnovitelných zdrojích, nyní se její ambice smrskly na pouhých 300 MW. Nejvíce seškrtán byl rozvoj větrné energetiky – z původně plánovaných 1 000 MW zůstává jen 100 MW.

Důvodem je podle ČEZ zejména nejistota v české legislativě a nestabilní podpora OZE, která firmě ztěžuje dlouhodobé plánování. Ve výsledku tak firma zaměřuje své investice spíše na rozvoj jaderné energetiky a modernizaci velkých spalovacích zdrojů, včetně uhelných.

Analytici a ekologické organizace kritizují tento posun jako zpátečnický a odporující evropským trendům, kdy většina států sází na decentralizaci a rozvoj čistých technologií. Podle nich se ČEZ stále drží modelu velkých, centralizovaných elektráren a ztrácí kontakt s realitou transformující se evropské energetiky. Více na denikreferendum.cz ZDE.

Prezident Petr Pavel varoval, že odklad nebo zmražení výstavby nových bloků v Dukovanech může vést k nedostatku elektrické energie a miliardovým škodám. Upozornil, že bez zajištění dostatku elektřiny za přijatelné ceny nebude možný další hospodářský růst. Kritizoval také neaktualizovanou energetickou koncepci Česka, která nereflektuje závazky přechodu od fosilních paliv, a označil digitalizaci stavebního řízení za "blamáž", která způsobila chaos mezi firmami. Více na iDnes.cz ZDE.

Skládka u Nasavrk na Chrudimsku stojí na vrcholu kopce, odkud vítr igelity odnáší do krajiny. Firma AVE CZ, která chce nyní skládku rozšířit, slibuje zlepšení a nasadila účinnější sítě. Místní ale slibům nevěří a protestují. Ekologové mluví o chybné dokumentaci a hrozí žalobou. O osudu skládky má rozhodnout kraj. Více ZDE

Zdroj: iDNES.cz

Evropská organizace Construction Products Europe vydala praktickou příručku k novému nařízení o stavebních výrobcích (CPR 2024), která má pomoci výrobcům, dovozcům, distributorům i technické veřejnosti lépe porozumět novým pravidlům jednotného trhu. Nařízení EU 2024/3110 přináší zásadní změny v oblasti uvádění stavebních výrobků na trh – včetně důrazu na digitální dokumentaci, ekologický výkon a požadavky oběhového hospodářství. 

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO) na tuto příručku upozorňuje na svém webu, kde zároveň doporučuje její prostudování jako pomocný (nikoli právně závazný) materiál. Příručku lze získat prostřednictvím formuláře na oficiálním webu Construction Products Europe - Získat příručku (EN). Pro sektor stavebnictví i environmentálně zaměřené firmy jde o důležitý krok – nové nařízení totiž propojuje technickou bezpečnost s udržitelností a digitalizací.

Přírodní vodík, také známý jako bílý nebo zlatý vodík vznikající geologickými procesy, ukrytý v nitru planety by mohl představovat revoluci v energetice. Francouzští vědci hlásí rozsáhlé zásoby, které by při současné spotřebě vydržely až 170 tisíc let – a to bez uhlíkové stopy. Oproti klasické výrobě vodíku, která je nákladná a ekologicky náročná, má těžba přírodního vodíku obrovský potenciál: může nahradit tzv. šedý vodík a eliminovat až 130 milionů tun CO₂ ročně. Pokud se těžba osvědčí i ekonomicky, může jít o zásadní zlom v přechodu na nízkoemisní hospodářství. Článek otevírá klíčovou otázku: Stane se vodík „novou ropou“ cirkulární ekonomiky? Více ZDE

Vývoz odpadu z Evropy a Severní Ameriky do afrických zemí je dlouhodobě přehlíženým, avšak velmi závažným problémem, který přerůstá rámec ekologické zátěže a nabývá rozměrů globální nespravedlnosti. I přes existenci mezinárodních dohod, jako je Basilejská úmluva, proudí do Afriky každoročně více než 30 milionů tun odpadu – často maskovaného jako použité zboží, recyklovatelný materiál nebo humanitární dar.

Velká část tohoto odpadu tvoří elektronika, textil a plastové výrobky. Místní infrastruktura v zemích jako Keňa či Ghana přitom není schopna s těmito materiály bezpečně nakládat. Výsledkem je přetížení skládek, kontaminace životního prostředí a závažné zdravotní dopady na obyvatele žijící v jejich okolí.

Extrémním příkladem je skládka Agbogbloshie v ghanské Akkře – přezdívaná „elektronický hřbitov světa“. Staré monitory, lednice nebo počítače jsou zde ručně rozebírány a páleny bez jakéhokoli ochranného vybavení. Děti, které se procesu účastní, mají podle studií trojnásobně vyšší hladinu olova v krvi oproti doporučeným normám. Místní ekosystémy jsou navíc zasaženy těžkými kovy a toxickými sloučeninami, které se šíří půdou i vodou.

Podobně alarmující je situace na textilní skládce Dandora v Nairobi. Do Keni ročně míří desítky milionů kilogramů oblečení – často nekvalitního, poškozeného nebo nového, avšak neprodejného. Místní obyvatelé oblečení z těchto zásilek přezdívají „šaty mrtvých bílých mužů“, protože si nedokáží vysvětlit, proč by někdo v takovém stavu daroval něco živý. Textilie ze syntetických vláken přispívají k mikroplastovému znečištění a jejich spalování zhoršuje kvalitu ovzduší.

Pro mnohé však tato činnost představuje hlavní zdroj obživy – až 6 000 lidí v Nairobi je ekonomicky závislých na třídění a prodeji odpadu. Tato realita komplikuje regulaci neformálního odpadového hospodářství. Jakékoli zásahy bez nabídky alternativního zaměstnání narážejí na odpor a neschopnost systémově problém řešit.

Kritiku si zaslouží i nadnárodní společnosti, které místo ekologické recyklace exportují odpad mimo OECD. Investigativní novináři sledovali pomocí air tagů, jak textil z charitativních kontejnerů končí na skládkách v Keni, přestože měl být ekologicky zpracován. Tento „odpadový byznys“ přináší miliardové zisky a současně přenáší environmentální rizika na nejzranitelnější oblasti planety.

Evropská unie sice v roce 2025 přijala nová pravidla pro omezování vývozu odpadu, zejména plastů a textilu, skutečný dopad však závisí na důsledném vymáhání v praxi. Bez zapojení soukromého sektoru, posílení kontrolních mechanismů a investic do recyklačních kapacit nelze očekávat výrazné zlepšení.

Dopady nekontrolovaného vývozu odpadu se přitom netýkají pouze Afriky. Mikroplasty, toxické látky a znečištění atmosféry se šíří napříč kontinenty, pronikají do oceánů a ohrožují globální ekosystém. Environmentální problém se tak stává i otázkou globální etiky a solidarity.

Celý článek Frederiky Klčové, který zdůrazňuje, že skutečná změna musí vzejít nejen z legislativy, ale i z odpovědnosti firem a spotřebitelů. Afrika nemůže být výstupním kanálem pro konzumní model rozvinutého světa. Bez systémové změny výroby, spotřeby i recyklace bude odpadová krize dále eskalovat – a dotýkat se všech, najdete v květnovém čísle časopisu Odpadové fórum. Předplatné ZDE

Obsah Odpadové fórum č. 5/2025 - téma sběr a svoz odpadu:

• Jaké investiční příležitosti skrývá Keňa v oblasti odpadového a vodního hospodářství?

• Dědictví konzumu: Evropa a USA mění Afriku v popelnici

• Rizika spojená s recyklací plastů: Výzvy pro zdraví, životní prostředí i legislativu

• Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní

• Analýza vybraných odpadových toků v ČR

• Oběhové hospodářství: 8 cest, jak získat podporu na technologie, recyklaci i redesign výrobků

• Praha míří k bezodpadové budoucnosti – pomáhají jí technologie i data

• Chytré systémy pro odpadové hospodářství: Jak RFID a vážení mění pravidla hry

• Podaří se českým obcím dosáhnout třídicího cíle pro rok 2025?

• Polemika: Překročí Česko svůj vlastní skládkovací stín?

• Bohové nemusí být šílení: Uchopí Česko inovativní přístup k podpoře cirkulární ekonomiky?

• Recyklace autovraků na rozcestí: Příležitost pro průmysl, nebo další alibi pro nečinnost?

• Strategická ložiska manganu a lithia v ČR ožívají s podporou Evropské komise a Evropské banky pro obnovu a rozvoj

• Vzdělávání pro cirkulární budoucnost: Jak budujeme udržitelné návyky už na prvním stupni

• Startuje nový ročník sběrové soutěže pro Zelené firmy. Loni podniky odevzdaly rekordních 773 tun elektroodpadu

• Clean Industrial Deal z pohledu chemického průmyslu