Značné procento on-line obchodů prodává v Evropské unii zboží, které nesplňuje bezpečnostní normy, požadavky na odvod DPH ani povinnosti na ochranu životního prostředí. Dochází k rozsáhlým daňovým únikům v rámci on-line prodeje, které jdou z velké části dopouštějí vlastníci e-shopů. Masivně je porušována Směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních.

Průzkum zaměřený na shodu výrobků prodávaných on-line se standardy směrnice odhalil, že valná většina z nich nevyhovuje. On-line prodejci, kteří se vyhýbají úhradě nákladů na sběr a zpracování odpadu, tak narušují tržní prostředí. 

Situaci je třeba řešit ve spolupráci s on-line prodejci a úpravou legislativy na úrovni EU i členských států. Shodli se na tom v Bruselu odborníci na říjnovém setkání, které se zaměřilo na problematiku obcházení zákonných povinností ze strany on-line prodejců.

Nedostatky se vyskytují na všech frontách

Namátkové kontrolní nákupy odhalily u řady výrobků prodávaných on-line vážná bezpečnostní rizika. Podle Asociace osvětlovacího průmyslu (LIA) nemůže být řešením vadné výrobky pouze stahovat z trhu: jsou zapotřebí legislativní změny ve spojení s využíváním účinnějších nástrojů dohledu nad trhem.

Dochází také k rozsáhlým daňovým únikům v rámci on-line prodeje, které jdou z velké části na vrub vlastníkům e-shopů. Legislativa by je měla přimět k zodpovědnosti, což se již v některých členských státech děje. Například ve Španělsku díky zákonu o obalech a v Německu prostřednictvím nových povinností e-shopů pro odvod DPH.

Na frak dostává i životní prostředí. Masivně je porušována Směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Průzkum zaměřený na shodu výrobků prodávaných on-line se standardy směrnice odhalil, že valná většina z nich nevyhovuje. „54 % elektrických zařízení, 76 % LED žárovek a 88 % fitness hodinek nebylo v souladu se směrnicí,“ shrnuje Zuzana Adamcová, ze společnosti EKOLAMP, která je členem evropské asociace EucoLight. Studii realizovala asociace WEEE Scheme Forum.

Tržní prostředí je v důsledku značně pokřivené

Získané důkazy z kontrolních nákupů jasně ukazují, že se při on-line prodeji nedodržuje směrnice o odpadech. „Obchodníci v kamenných obchodech přitom již řadu let kontrolují, jestli jimi prodávané výrobky vyhovují. On-line prodejci by mohli – a měli – dělat totéž. Neexistuje omluva pro vědomé napomáhání prodeji produktů, které porušují zákon," říká Nigel Harvey, ředitel asociace Recolight a viceprezident asociace EucoLight.

Na značný rozsah problému poukazuje fakt, že v některých členských zemích se on-line prodeje podílejí na vyprodukovaném odpadu 20–30 procenty. On-line prodejci, kteří se vyhýbají úhradě nákladů na sběr a zpracování odpadu, tak narušují tržní prostředí.

„Poctiví výrobci, často tuzemské společnosti, jejichž výrobky normám vyhovují, musí čelit vyšším nákladům, a proto jsou méně konkurenceschopné," varuje Monika Romenska z asociace EXPRA.

K řešení nerovných podmínek, porušování norem a prodeji nebezpečných výrobků je třeba přistupovat v několika rovinách: „První je spolupracovat s podniky na prevenci porušování předpisů a nikoliv jen trh kontrolovat. Druhou je využívání vhodných nástrojů sledování on-line prodeje produktů a následně provádět kontroly. Třetí je zlepšení spolupráce mezi dohledovými orgány v rámci celé EU,“ uzavírá Hans Ingels, zástupce Evropské komise, který má na starosti ekonomický růst.

I když se Češi rádi chválí, jak dobře třídí, skutečnost je taková, že skoro polovina domácího odpadu se vozí na skládky za město. Během příštích 17 let ho tam má končit jen desetina, naplánovala EU. Je pravděpodobné, že si za čistší prostředí připlatíme. Karty má teď v rukou ministerstvo životního prostředí a odpadářské firmy netrpělivě vyčkávají, jaká nastaví pravidla. Více ZDE

Slovensko zahájilo přípravy na zavedení systému zálohování plastových lahví a plechovek s nápoji, od kterého si slibuje omezení množství odpadu, řekl to ministr životního prostředí László Sólymos. V regionu střední Evropy zálohování PET lahví a plechovek zatím nezavedla žádná země.

„Plastový odpad představuje pro přírodu velkou zátěž. Záplava plastu je záležitostí, s níž se musíme poprat. Zálohování je nejlepším způsobem (řešení),“ uvedl ministr. Přesný termín spuštění systému ale ministerstvo nestanovilo, změny příslušných zákonů chce zahájit v příštím roce.

Ministerstvo počítá s tím, že vratná záloha by činila 12 eurocentů (3,10 Kč) za PET láhev a deset eurocentů (2,80 Kč) za plechovku. Podobný systém vratných obalů v zemi funguje už léta u části skleněných lahví.

"Zavedení zálohování má své plusy i mínusy. Mínusy jsou vyčíslitelné. Naproti tomu přínosy pro životní prostředí a pro náš každodenní život jsou nevyčíslitelné hodnoty. Právě proto jsme rozhodli o zavedení záloh na území Slovenska," vyhlásil dnes místopředseda vlády a ministr životního prostředí László Sólymos.

Sólymos řekl, že ročně je na slovenský trh uvedena miliarda PET lahví a že z toho se v rámci stávajícího systému separovaného sběru podaří vysbírat 60 procent. Zálohování, které v současnosti funguje v osmi zemích EU, by tento podíl mělo zvýšit na více než 90 procent.

Po zavedení nových pravidel by PET lahve a plechovky byly označeny kódem, na jehož základě by nápojové obaly podléhaly vratné záloze. Systém vybírání a vyplácení záloh bude podle návrhu centralizovaný a provoz budou mít na starosti výrobci obalů a prodejci. Někteří představitelé sektoru maloobchodu v minulosti zálohování odmítali, podle ministra se ale nyní nadnárodní obchodní sítě stavějí k projektu kladně.

Vstupní náklady na zálohování nápojových obalů včetně nákupu techniky ministerstvo odhadlo na 80 milionů eur (2,1 miliardy korun), provozní náklady na pět milionů eur (přes 129 milionů korun) ročně.

Další informace - studie zálohování:

• Skutočná cena zálohy (štúdia)

• Skutočná cena zálohy (technická príloha)

• Dáta k tabuľkám a grafom (.xls)

• Model zálohového systému (.xls)

• Infografika

• László Sólymos: Sme rozhodnutí zaviesť zálohovanie PET fliaš a plechoviek

Ozonová vrstva se zotavuje z vlivu nebezpečných látek, které zejména od konce 70. let minulého století způsobovaly její úbytek. Vyplývá to ze zprávy OSN, která byla dnes zveřejněna na vědecké konferenci v ekvádorské metropoli Quitu. Vrstva ozonu by podle zprávy měla být na severní polokouli kompletní ve 30. letech, na jižní do poloviny nynějšího století. Díra nad Antarktidou by měla zmizet do roku 2060.

Do vyhledávače je od zveřejnění údajů ohlášených za rok 2017 nově začleněna rovněž položka oxid uhličitý (CO2) bez spalování biomasy. Oproti ostatním položkám ohlašovaným do IRZ se jedná o velmi specifickou informaci. Aby bylo možné ji lépe odlišit od standardně ohlašovaných položek, je zvýrazněna v seznamu s vyhledanými údaji kurzívou. Položka oxid uhličitý (CO2) bez spalování biomasy je podmnožinou standardního oxidu uhličitého (CO2) a měla by znázorňovat podíl úniků CO2 ze spalování biomasy a ze spalování ostatních paliv.

Sdělení splňuje závazek, který Komise učinila v loňském roce, když s členskými státy pracovala na kritériích identifikace endokrinních disruptorů v oblastech pesticidů a biocidů. Zabývá se obavami Evropského parlamentu a Rady a navazuje na sedmý akční program pro životní prostředí.

Karmenu Vella, komisař pro životní prostředí, námořní záležitosti a rybolov, prohlásil: „Toto sdělení potvrzuje, že Komise bere problematiku endokrinních disruptorů velmi vážně a hodlá pokračovat ve svém úsilí o to, aby byli lidé i životní prostředí těmto chemickým látkám vystaveni co nejméně.“

„Naše nová strategie potvrzuje, že jsme odhodláni řešit problematiku endokrinních disruptorů komplexně a konzistentně v širším měřítku. Jsem rád, že navazujeme na práci, která již byla odvedena při stanovování kritérií endokrinních disruptorů v rámci nařízení o pesticidech a biocidech, při němž se vycházelo z definice Světové zdravotnické organizace,“ zdůraznil komisař pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenis Andriukaitis.

Elżbieta Bieńkovska, komisařka pro vnitřní trh a průmysl, uvedla: „Díky našim komplexním právním předpisům v oblasti chemických látek a kosmetických přípravků se nám už podařilo výrazně snížit expozici našich občanů endokrinním disruptorům a dalším škodlivým látkám. Dnes jsme učinili další krok, abychom tato rizika snížili na co nejmenší míru a zajistili lidem bezpečí.“

Komise aktualizuje svůj přístup pro nadcházející roky a vychází přitom z nabytých znalostí, zkušeností a výsledků, jichž bylo dosaženo za dvacet let od přijetí strategie Společenství týkající se endokrinních disruptorů.

Strategický přístup EU k endokrinním disruptorům bude i nadále striktně vycházet z vědeckých poznatků a z uplatňování zásady předběžné opatrnosti. Zaměří se na:

• co největší snížení naší celkové expozice endokrinním disruptorům, přičemž zvláštní pozornost se bude věnovat důležitým životním obdobím, jako je těhotenství a puberta,
• urychlení rozvoje komplexní výzkumné základny, jež poslouží k účinnému rozhodování orientovanému na budoucí vývoj v souvislosti s programem Horizont Evropa. Bude se vycházet ze stávajícího výzkumu a zvláštní pozornost se bude věnovat oblastem, v nichž máme znalostní mezery, 
• podporu aktivního dialogu, v němž se budou moci vyjádřit a spolupracovat všechny zúčastněné strany. Komise bude v této souvislosti každoročně organizovat fórum o problematice endokrinních disruptorů a zvýší svou podporu příslušných mezinárodních organizací.

Komise provede vůbec poprvé komplexní prověření právních předpisů použitelných v oblasti endokrinních disruptorů, a to prostřednictvím kontroly účelnosti právních předpisů, jež bude vycházet z již shromážděných a analyzovaných údajů. Aniž by se zpochybňoval obecný přístup, který EU zaujímá k regulaci chemických látek a jenž vychází z vědeckých poznatků, tato kontrola bude zahrnovat hodnocení, zda stávající právní předpisy plní své cíle, kterými je ochrana lidského zdraví a životního prostředí. Zmíněná kontrola bude zahrnovat také veřejnou konzultaci.

Ve sdělení, jež bylo dnes přijato, se rovněž uvádí, jaké iniciativy Komise v současnosti zvažuje, aby zajistila plné využití stávajících politik týkajících se endokrinních disruptorů. Patří sem identifikace endokrinních disruptorů, lepší komunikace v dodavatelském řetězci za použití bezpečnostních listů, jež jsou stanoveny v nařízení REACH, a využití vědeckých hodnocení endokrinních disruptorů v rámci dalších regulačních opatření.

Souvislosti

Endokrinní disruptory jsou chemické látky, které narušují činnost hormonálního systému a v důsledku toho negativně ovlivňují zdraví lidí a zvířat.

Od 90. let 20. století vzbuzují endokrinní disruptory stále větší obavy. Po přijetí usnesení Evropského parlamentu o endokrinních disruptorech v roce 1998 přijala Komise v prosinci 1999 strategii Společenství týkající se endokrinních disruptorů, která se od té doby realizuje prostřednictvím opatření v oblasti výzkumu, regulace a mezinárodní spolupráce.

Evropská unie výzkum endokrinních disruptorů již velmi výrazně podporuje. V rámci různých rámcových programů pro výzkum a inovace poskytla více než 50 projektům financování převyšující 150 milionů EUR. Dalších 52 milionů EUR bylo v rámci programu Horizont 2020 přiděleno na projekty týkající se zkušebních a screeningových metod.

Unie přijala rovněž přísná regulační opatření na ochranu občanů a životního prostřední před vlivem endokrinních disruptorů na základě vědeckých hodnocení a v souladu s různými požadavky stanovenými v příslušných právních předpisech. Zvláštní ustanovení týkající se toho, jak nakládat s endokrinními disruptory, byla například zařazena do právních předpisů o pesticidech a biocidech, chemických látkách obecně (nařízení REACH ), zdravotnických prostředcích a vodě. Látky s vlastnostmi narušujícími činnost endokrinního systému byly dále předmětem jednotlivých regulačních opatření v oblasti materiálů určených pro styk s potravinami, kosmetických přípravků, hraček a ochrany zaměstnanců na pracovišti, jako je tomu i u jiných nebezpečných chemických látek. V důsledku těchto kroků byla řada látek s vlastnostmi narušujícími činnost endokrinního systému zakázána nebo byla expozice těmto látkám minimalizována na co nejnižší technicky a prakticky proveditelnou mez.

Komise rovněž podporuje práci příslušných mezinárodních organizací, především Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v oblasti zkušebních metod, a provádí dvoustranné výměny s mezinárodními partnery.

Co podle vás lze považovat za nejzásadnější hybnou sílu, která by pomyslné cirkulární kolo stabilně a udržitelně roztočila? Na tuto otázku se tentokrát ptala redakce časopisu Odpadové fórum v aktuálním vydání (anotaci nového čísla čtěte ZDE).

Na otázku odpovídali: Soňa Jonášová (ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky), Zbyněk Kozel (ředitel EKO-KOM), Miloš Kužvart (výkonný ředitel ČAObH), Jaroslav Tymich (president ACPP), Petr Havelka (výkonný ředitel ČAOH), Ivo Kropáček (odpadový expert Hnutí DUHA), Bohuslav Čížek (ředitel Sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy ČR), Martin Veverka (senior konzultant pro dotační poradenství společnosti EY), Jaroslav Vodáček (senior konzultant pro sektor odpadového hospodářství společnosti EY), Zdeněk Bočan (ředitel oddělení využívání odpadů AVE CZ odpadové hospodářství) a Alessandro Pasquale (generální ředitel Karlovarské minerální vody).

Soňa Jonášová: Recyklace není klíčová, ekodesign hraje prim

Je zcela nezbytné, abychom přestali považovat recyklaci za klíčový prvek cirkulární ekonomiky. Ta je až jednou z předposledních možností. Celý systém
cirkulární ekonomiky stojí na přechodu k obnovitelným zdrojům. Největší pozornost by měla být věnována ekodesignu výrobků tak, aby byly opravitelné, modulární nebo již vyrobeny z druhotných surovin, a aby po celou dobu jejich životního cyklu docházelo k jejich maximálnímu využití. Například díky přechodu od vlastnictví k pronájmu, je-li to možné.

Stabilní kolo cirkulární ekonomiky bude v pohybu ve chvíli, kdy ze své optiky zcela vymažeme možnost skládkování a začneme již dnes nakupovat cirkulární produkty. Jen ve veřejných výběrových řízeních se protáčí miliardy eur a přechod z cenového aspektu jako jediného indikátoru pro rozhodnutí například na obsah druhotných surovin, sociální aspekty či preference služeb namísto dodeje produktů je aktivita, která se o cirkulární ekonomiku může postarat taktéž.

Stejný princip jako u veřejných výběrových řízeních také můžeme aplikovat v každodenním životě. Rozhodujeme každou korunou. Hybnou silou pro cirkulární aktivity je ale odpoutání se z přístupu, kde hledáme benefity jen pro sebe, svoji firmu a nejbližší okolí a začínáme pohlížet na dopady našich aktivit komplexně. Dalo by se i říci holisticky a skutečně nás zajímá, jak můžeme přispět k pozitivní změně. Zde je klíčová mezioborová spolupráce, která se nám u našich projektů i partnerských firem ukazuje právě jako klíčová. Díky ochotě hledat cesty synergických vztahů a procesů tak například nová česká technologie Hydal, která vyrábí bioplasty, našla uplatnění v kosmetice, i když po ní byla obrovská poptávka v obalářství. Díky této cestě tak v budoucnu můžeme na pole vyvážet kaly bez mikroplastů.

Zbyňek Kozel: Upravme proces certifikace výrobků

ČR má velmi kvalitní sběrnou síť na tříděný odpad, kterou občané hojně využívají. Na rozdíl od řady jiných států tedy vyřešila klíčový prvek cirkulární ekonomiky, tedy separaci odpadu u zdroje.

Na druhé straně pokulhává v samotném využití již separovaného odpadu, tedy v účinnosti třídiček, které ze svého ekonomického hlediska dotřiďují pouze takové složky odpadu, které je výhodnější prodat, než skládkovat. Vzhledem k tomu, že ČR má jedno z nejlevnějších skládkování v EU, je tak účinnost třídiček, konkurujících si na trhu, omezena ekonomicky. Tento problém je poměrně snadno řešitelný – navýšením skládkovacího poplatku, tedy daně ze skládkování. Jde o krok politicky nepopulární, ale k roztočení „cirkulárního kola“ nezbytný.

Další brzdou, která brání roztočení kola recyklace je stávající certifikační proces výrobků. V současnosti jsou produkty s obsahem recyklátu certifikačními orgány většinou znevýhodňovány oproti výrobkům z primárních surovin. Jde o tradiční přístup, kdy materiál pocházející z odpadu je a priori považován za nečistý a tedy hygienicky či kvalitativně rizikový. Nechceme-li, aby nejrůznější certifikace byly brzdou cirkulární ekonomiky, musíme je uzpůsobit tak, aby se v jejich procesu přímo počítalo s recyklovanými materiály, jako s plnohodnotnými surovinami, bez předsudků. To je bohužel problém celé EU a ČR jej nemůže řešit sama.

Skeptický jsem v otázce státní podpory na použití recyklátu ve výrobcích formou snížené DPH nebo formou veřejných zakázek. ČR je součástí jednotného trhu EU a nemůže nikdy nastavit pravidla tak, aby se taková podpora vztahovala na použití recyklátu z českého odpadu. Navíc je obsah recyklátu obtížně kontrolovatelný. Snadno bychom mohli vytvořit prostor pro nejrůznější podvodná jednání a případně ze svých peněz podporovat recyklaci cizího odpadu. Je lépe ponechat tuto věc trhu.

V mnoha případech, přestože jsou náklady na výrobu recyklovaných výrobků vyšší, než u běžných produktů, si v obchodech výrobky s podílem recyklátu nacházejí své kupce již nyní a tento trend bude jistě pokračovat. Pokud se zvýší cena skládkování, zvýší se produkce druhotných surovin a tím klesne jejich cena. Konkurenceschopnost výrobků z těchto surovin se pak na trhu ještě zvýší. Potenciál je také ve veřejném sektoru, kde je uplatnění pro výrobky z recyklátu velmi široké. Spočívá zejména ve změně myšlení při zadávání veřejných zakázek, kde jsou často vyžadovány tradiční materiály již v samotné specifikaci zakázky.

Miloš Kužvart: Bez politické vůle a odhodlání to nepůjde

Tou opravdu nejzásadnější hybnou silou je politická vůle a odhodlání prosadit výraznou změnu, odstranit to, co překáží udržitelnému rozvoji ČR v oblasti nakládání s odpady: odstranit „Český odpadářský Dinopark“. A díky tomu dodržet termín roku 2024 (zákaz ukládat SKO a recyklovatelné a využitelné odpady) a také do roku 2024 významně navýšit skládkovací poplatek až na 2000 Kč/tunu.

Proč „Odpadářský Dinopark“: skládkařská lobby v ČR zavinila zaostávání ve vybavení moderními technologiemi na třídění, úpravu a využití druhotných surovin. Prostě se v tom nevyplácelo dlouhá léta investovat.

Za těch deset let stagnace skládkovacího poplatku na nízké úrovni (20 Euro/tunu oproti průměru zemí EU 60 Eur/tunu) jsme se stali skanzenem Evropy. Nenechme se mýlit současnými slovními proklamacemi skládkařských lobbistů. Jen na Fondu na rekultivace stávajících povolených skládek je deficit 15 mld. Kč. Je to podnikání na úkor příštích generací, na úkor nás všech již nyní.

Co pro tuto tak potřebnou změnu můžeme udělat? MŽP musí začít propagovat, co moderní nakládání s odpady bude znamenat ekonomicky, jak na tom jednotlivé subjekty budou benefitovat. Ale k tomu se musí MŽP zbavit resortismu, začít spolupracovat hlavně s MPO a s MZe. A ve věci ekonomických pobídek, aby se výrobky z recyklátů staly atraktivní, musí začít spolupracovat s Ministerstvem financí. Prostě pomoci přeměně odpadů na zdroje, nejen se soustředit na již nezpochybnitelný nárůst skládkovacího poplatku. Jiná cesta ze strany současné vlády neexistuje.

A pro Českou asociaci oběhového hospodářství to znamená vysvětlovat, argumentovat, přesvědčovat…

Jaroslav Tymich: Hybnou silou je správné nastavení ekonomického prostředí

Obecně platí, že jakákoli významná změna společenského chápání se nedá vynutit jen příkazy, zákazy nebo administrativními kroky. Je to vždy dlouhodobější proces, který musí být v souladu se zájmy občanů, komunit i průmyslu a podnikatelů. Oběhové hospodářství, které je nadřazeno prosté recyklaci, potřebuje svůj čas a „peníze“ (investice).

Cirkulární kolo, použiju-li název z otázky, se v papírenském průmyslu točí už desítky let. Neustále se zdokonalují procesy recirkulace vod (voda, která odtéká po vyčištění zpět do toků, je kvalitnější než při odběru), dále se 100% využívá dřevo, které je primární surovinou pro výrobu a zejména roste procento recyklace použitého papíru a lepenky jako druhotné suroviny pro výrobu.

Je to zejména proto, že papír jako materiál je vícenásobně recyklovatelný a výroba papíru z použitého papíru a lepenky je z pohledu specifických výrobků levnější a s menšími dopady na životní prostředí. Např. v Česku dosahujeme již úrovně 90% recyklace použitých papírových obalů a téměř 70% recyklace všech druhů papíru, což je porovnatelné z nejvyspělejšími státy světa.

Těchto výsledků by se nedosáhlo, kdyby lidé, občané, komunity ale i stát nepodporoval sběr a třídění. To se děje, takže je třeba si dát jen pozor, aby zejména stát a komunity nepřicházely v dobré víře s novými sociálně inženýrskými pokusy (např. smíšený sběr), které mohou být brzdou „cirkulárního kola“ v papírenském průmyslu.

Z pohledu recyklace papíru a lepenky je tahounem z přirozených důvodů papírenský průmysl, což je příklad, kdy „prostý byznys“, jak je zmíněno v úvodním komentáři, může být hlavní hybnou silou jednoho druhu recyklace. Podobné hodnocení lze asi provést i u skla, kovů, některých plastů a dalších materiálů nebo skupin výrobků.

Na druhou stranu o výši recyklace rozhodují i způsoby sběru, třídění a úpravy, které se řídí zejména ekonomickými a finančními možnostmi příslušných trhů. A tady je role státu, aby nastavil podmínky tak, aby se vyplatilo třídit a recyklovat a ne např. skládkovat.

Jednoduchou odpověď na výše uvedenou otázku nelze dát, ale já bych odpověděl asi takto: nejzásadnější hybnou silou pro roztočení a udržení chodu pomyslného cirkulárního kola je správné nastavení ekonomického prostředí tak, aby bylo v zájmu občanů, komunit i průmyslu (podnikatelů) sbírat, třídit a vyrábět nové výrobky. A za druhé je to osvěta, výchova a vzdělávání všech skupin obyvatelstva.

Petr Havelka: Klíčová je poptávka

Pokud nechceme v odpovědi slyšet stále opakovaná účelová klišé (např. že vše spasí hlavně násobně navýšené poplatky) a podíváme se na to selským rozumem, pak odpověď je jasná a lze ji dokonce zjednodušit do jednoho slova. Klíčovým slovem je POPTÁVKA.

Je to logické. Druhotných surovin jsou spousty. Světový trh je jimi aktuálně přesycen. Navíc hranice pro obchod s nimi jsou otevřené, takže na vstupu do recyklace objektivně ani problém být nemůže. V ČR se sice můžeme z různých důvodů chtít přesvědčovat o opaku, ale pokud se nad tím skutečně zamyslíme, málokdo by mohl tato fakta rozporovat. Pokud chceme slyšet pravdu, říkám poptávka a myslím tím samozřejmě poptávku po recyklovaných výrobcích.

Nejzásadnější hybnou silou, která udrží roztočená kola recyklace snad ani nemůže být nic jiného. Když se podíváme do světa, na země s největšími recyklačními kapacitami, je zřejmé, že právě poptávka je hlavním a nejúčinnějším motorem. A jak zajistíme vyšší poptávku po recyklovaných výrobcích? No tak, že je učiníme pro spotřebitele, či zákazníka,zajímavější, lákavější, apod.

Dle sociologických průzkumů se spotřebitel většinově při nakupování rozhoduje cenou. To také asi nikoho nepřekvapí. Pokud tedy chceme pomoci recyklačním firmám navýšit výrobní kapacity, není účinnější cesta, než jim pomoci s odbytem jejich výrobků. A pokud je jedním (nikoli jediným) z důležitých prvků prodeje cena, pak snižme zdanění těchto výrobků z druhotných surovin, abychom je zvýhodnili oproti výrobkům z primárních surovin.

Recyklačním firmám můžeme také snížit zdanění práce v jejich průmyslu. Zde je velký prostor. A pokud stát chce jít příkladem, a měl by, může výrazně navýšit nákupy recyklovaných výrobků v rámci veřejných zakázek, namísto výrobků z primárních surovin. Zvýší se tak poptávka po recyklovaných výrobcích, stejně jako po druhotných surovinách. Pak by nikoho ani nenapadlo dávat je na skládky nebo do spaloven. Budou totiž hodnotné, bude po nich poptávka.

Cirkulární kolo by se potom logicky mohlo samovolně točit dále. Výše uvedené nástroje pro podporu recyklace navrhuje ČAOH, spolu s dalšími důležitými opatřeními, v již zveřejněném Desateru moderního OH. Věříme, že se jejich prosazení podaří. Jsem optimista, neboť stále větší počet politiků chápe, že toto je praktická a funkční cesta.

Ivo Kropáček: Nastartovat skutečnou recyklaci mohou především ekonomické nástroje.

Konkrétně půjde o mix ekonomických nástrojů:

• Nesmí se vyplácet produkovat směsné odpady určené jedině ke spálení nebo skládkování. Takže je nutné reformovat a zvýšit daň ze skládkování a zavést daň ze spalování směsných komunálních odpadů. Skládková daň by měla obsahovat recyklační slevu, aby obce byly motivovány odpady kvalitně třídit a motivovat domácnosti. Domácnost, která třídí musí platit za odpad méně, než ta která netřídí.

• Vytříděné odpady musíme kvalitněji dotřídit na dotřiďovacích linkách používajících nejlepší dostupné technologie, ne ruce levné pracovní síly.

• Recyklační firmy dokážou vytříděné odpady recyklovat, ale potřebují výrobky udat na trhu. Zde musí zasáhnout stát: když může být v nižší kategorii DPH točené pivo, proč by tam nemohly být výrobky z recyklátů? Stát musí také zelenými zakázkami zajistit, aby protihlukové zábrany, kabelové žlaby a podobné vybavení nakupoval pouze z recyklátů. Pomohla by také Evropskou komisí navrhovaná daň z přírodních surovin, který by měla zdražit používání přírodních materiálů a zvýhodnit používání recyklátů.

Hnutí DUHA je přesvědčeno, že tento mix ekonomických nástrojů roztočí kolo oběhového hospodářství i v ČR.

Bohuslav Čížek: Recyklační průmysl u nás prakticky neexistuje

V Evropě je třeba vytvořit trh s recyklovanými materiály. Přispět k tomu musí Evropská unie i národní státy jak osvětou, tak tlakem na minimalizaci skládkování či podporou používání výrobků z recyklovaných materiálů. Na tom se shodli i účastníci Mezinárodního kulatého stolu k oběhovému hospodářství, který pořádal Svaz průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s evropskou asociací BusinessEurope na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu.

Evropský Balíček oběhového hospodářství schválený letos na jaře požaduje po České republice, aby modernizovala technologickou základnu celého nakládání s odpady. Například u recyklace se potřebné investice v řadě případů vyplatí jen tehdy, když se vytvoří robustní trh s recyklovanými materiály. Ten musí být podpořen takovým navýšením poplatků za ukládání na skládky směsného komunálního odpadu, aby se zajistila konkurenceschopnost vyšších pater odpadové hierarchie, jako je například energetické a materiálové využití odpadů.

Neméně důležité je i nastavení termínu, od kdy bude zakázáno skládkování směsného komunálního odpadu v ČR. Už ho má nastavený většina zemí EU na západ i na východ od nás. V oblasti komunálních odpadů u nás recyklační průmysl prakticky neexistuje a tyto ekonomické nástroje spolu s dalšími motivačními nástroji zajistí rozjezd trhu s recyklovanými materiály v ČR. Důležité je proto, aby se co nejkvalitněji projednaly připravované zákony o odpadech, obalech a výrobcích s ukončenou životností a přijaly se tak, abychom mohli trh nastartovat co nejdříve.

Jaroslav Vodáček, Martin Veverka: Využívání druhotných surovin musí být rentabilní

Stabilní a chytrá regulace s funkčním principem „znečišťovatel platí“, která je efektivně vymáhána a kdy:

• Musí fungovat ekonomická stimulace původců být environmentálně šetrní (tedy předcházet vzniku odpadů a nakládat s odpady v souladu s hierarchií nakládání s odpady) bez výjimek, které narušují princip „znečišťovatel platí“.

• Předpisy musí být srozumitelné, dlouhodobě stabilní bez nesystémových výjimek.

• Pravidla jsou efektivně vymáhána.

• Cílem regulace musí být stabilní a udržitelná cirkulární ekonomika, nikoliv snaha o plnění recyklačních cílů. Konkrétně se musí hledět na poměr množství odpadu na začátku procesu a kvalitu a množství výrobku na konci.

• Akceptace slova „udržitelnost“ ve všech tvarech v odborné i laické veřejnosti.

• Přiměřená prezentace inovativních přístupů a příkladů dobré praxe a osvětové kampaně, jako například iniciativa #dostbyloplastu, s níž přišlo MŽP.

• Definovat srozumitelně a jednoznačně end-of-waste kritéria pro co nejvíce materiálů, což významně sníží administrativní zátěž u jednotlivých subjektů nakládajících a obchodujících s materiály (surovinami).

Cirkulární ekonomika je evolucí lineární ekonomiky, kdy hodnoty v podobě kvalitního životního prostředí a ochrany zdrojů stojí za to, abychom na ně nasměrovali naši pozornost a naše dostupné prostředky k uzavření cyklu.

Klíčový je dále odbyt výrobků z recyklátů. Pro výrobce musí být rentabilní využívat druhotné suroviny, které nejsou v současné době recyklovány pro vysokou finanční náročnost. Podporu odbytu mohou zajistit regulatorní zásahy určené k podpoře využití recyklátu, jako je například povinný obsah recyklátu v určených výrobcích.

Dále musí být kladen důraz na zefektivnění metod sběru a využití odpadních materiálů, což povede ke snížení nákladů na výrobu recyklátu. Pokud recyklát nebude cenově dostupnější, než primární surovina, a současně nebude mít stejnou kvalitu, nebude pro takový recyklát a výrobek z recyklátu přirozený odbyt a nedojde k uzavření lineárního hospodářství v oběhové hospodářství.

Co je současně důležité, tak je nezapomínat na staré závazky. Konkrétně to znamená nezapomínat například na závazek snížení ukládání BRKO (do 2020 na 35 %), přičemž podíl BRKO ukládaných na skládky vzhledem k roku 1995 byl v roce 2017 62,11 %.

Zdeněk Bočan: Pojďme myslet na budoucnost

Odpadům (stejně jako fotbalu) rozumí kde kdo. Pro všechny je mantrou třídění – to je prý lék na všechny problémy odpadového hospodářství.

Bylo by ale bláhové se domnívat, že třídění všechno vyřeší. Čínské probuzení bylo pro Evropu tvrdé. Ukázalo se, jak jsme si všichni „lhali“ do kapsy. Pokud nejsou hned za všemi třídicími linkami recyklační zařízení, která odpady ihned zpracují a vyrobí z nich nové výrobky, nemá to smysl.

Navíc se začalo opět vážně hovořit o zavedení systému vratných PET lahví. To je pro systém třídění velmi špatná cesta. Je potřeba si uvědomit, že ve žluté popelnici tvoří PET lahve sotva 40 % obsahu, zbytek jsou různé fólie a další plastové odpady. Pokud budou občané nosit PET lahve na místa výkupu, nebudou mít třídicí linky dostatek odpadů na dotřídění. Tím se dostanou do velkých problémů ty třídicí linky, které byly postaveny z dotačních programů. Nebudou splňovat podmínky dotace o množství vytříděných odpadů, a začne docházet k velkým problémům s vracením dotací a případným uzavíráním některých zařízení. A kdo pak dotřídí těch zbývajících 60 % odpadů ze žlutých popelnic?

Pokud se podíváme na další odpady, u nichž bychom se zabývali úpravou, pak se domnívám, že na řadě jsou kaly z čistíren odpadních vod. Jejich potenciál na využití je obrovský. Dnes jsou ukládány buď na skládku, nebo na zemědělskou půdu. To je věc, která se mně vůbec nelíbí. Kaly obsahují spoustu látek, které na pole prostě takto surově uložit nepatří. Měli bychom se v rámci cirkulární ekonomiky zabývat možnostmi získání fosforu z kalů a řešit jejich energetický potenciál.

Hlavním úkolem je především důkladné využívání všech možností pro to, aby odpadů vznikalo co nejméně, abychom se skutečně zabývali předcházením vzniku odpadů. Abychom naši poptávku po zboží uzpůsobili tak, aby se výrobcům nevyplatilo vyrábět tak obrovské množství výrobků dopředu, anebo vůbec. Tam může výrazně pomoci každý z nás.

Pojďme se také více zabývat recyklací, např. stavebních odpadů, a využívat je hojně tam, kde dnes stále používáme přírodní materiály, které bychom si měli schovat na horší časy. Pojďme více využívat velké množství průmyslových odpadů z automobilového průmyslu jako TAP a chránit fosilní paliva.

V těchto dnech slavíme krásných 100 let naší republiky. Postavme se k naší dnešní nebývalé prosperitě s pokorou a pojďme myslet na naše děti a budoucnost, aby měli naši potomci za dalších 100 let co slavit. Věřím, že to zvládneme.

Alessandro Pasquale: Hybnou silou je průmysl

Takovou hybnou silou je podle mne v prvé řadě sám průmysl, který podpoří vznik podmínek pro to, aby mohl pracovat s uzavřeným tokem materiálu. Vnímáme to tak i v Karlovarských minerálních vodách a vyvíjíme v tom smyslu řadu aktivit.

Všechny nápojové obaly používané v průmyslu balených vod jsou plně recyklovatelné a mají vysokou hodnotu i po použití. Konkrétně PET lahví se v ČR ročně uvede na trh zhruba 60 000 tun, tříděním od obyvatel se jich podaří získat zpět pouze cca 66 %.

Z oběhu se tak bez nového využití každoročně ztrácí cenný PET materiál v hodnotě až stovek milionů korun, máme tedy ještě velký prostor ke zlepšení. Přitom největší smysl dává uzavřít cirkulární smyčku v rámci jednoho státu, tzn. PET lahve vyrobené v ČR zde i recyklovat a vyrobit z nich nové lahve pro český trh. Tím se zbavíme i negativního dopadu přílišného transportu.

Nezapomínejme ani na záměry EU, aby od roku 2025 PET lahve obsahovaly minimálně 25% podíl rPETu (tedy recyklovaného PETu). K využití rPETu pro výrobu nových lahví je třeba čistý a vysoce kvalitní materiál v tzv. „food grade“ kvalitě, na potravinový obal jsou přísné požadavky.

Bohužel, v ČR žádná zpracovatelská firma zatím takový rPET nevyrábí (byť kapacit na zpracování PET je tu dost). Mezi hlavní příčiny patří nedostatečná kvalita PET lahví získaných prostřednictvím žlutých kontejnerů tříděného odpadu.

Depozitní systém, díky kterému řada evropských států dosahuje až 90% míry návratnosti PET lahví, by byl ideálním řešením i pro naši zemi. Jeho zavedení by nám poskytlo recyklovatelný PET té správné kvality, který by se mohl vracet zpět do oběhu. Karlovarské minerální vody proto iniciovaly vznik skupiny, která seriózně zkoumá, zda tento systém může fungovat i v České republice.

Ačkoli na Ministerstvu zemědělství (MZe) již řadu let pracuje odbor dohlížející na tvorbu cen vody i zdrojů na obnovu vodohospodářského majetku, Ministerstvo životního prostředí (MŽP) opakovaně navrhuje vznik nového regulačního orgánu, který by měl oblast vodohospodářství regulovat. Jak ale zdůraznil v rozhovoru pro portál Naše voda na právě probíhající konferenci „Provoz vodovodů a kanalizací“ v brněnském hotelu Voroněž odborný referent a dlouholetý čelní představitel MZe v oblasti vodního hospodářství Pavel Punčochář, nová instituce by byla zcela nadbytečná. Více čtěte ZDE

Čtěte také:

• Výzvou pro obor vodohospodářství je také osvěta veřejnosti

• Konference SOVAK ČR řeší aktuální výzvy oboru vodovodů a kanalizací

Sněmovní výbor pro životní prostředí dnes doporučil Sněmovně schválit beze změny vládní návrh, který upravuje postavení nestátních neziskových organizací v zákoně o předcházení ekologické újmě. V reakci na výtky Evropské komise by měl nově zákon výslovně stanovit, že o zahájení řízení rozhodne úřad na žádost například neziskové organizace založené za účelem ochrany životního prostředí. Komise tvrdí, že Česko příslušnou evropskou směrnici nezapracovalo do českého zákona správně.

"Obava, že novela by mohla poskytovat nevládním organizacím nástroje k blokování výstavby v České republice, je lichá," řekla členům výboru náměstkyně ministerstva životního prostředí Berenika Peštová. Poznamenala, že v tuzemsku nebyl dosud zaznamenán žádný případ takové ekologické újmy, který by si vyžádal uložení nápravných opatření podle tohoto zákona.

Obavy z nárůstu moci neziskových organizací vyjádřil hlavně poslanec ODS Jan Zahradník. Podle něj se z nich dělá jakýsi prokurátor.

Žádost o zahájení řízení bude moci podle navrhovaného znění podat fyzická nebo právnická osoba, která je ekologickou újmou dotčena nebo je u ní takové dotčení pravděpodobné. Nově má být výslovně uvedeno, že o něj bude moci požádat i právnická osoba, která není založena za účelem podnikání a jejímž hlavním cílem je ochrana životního prostředí.

Výbor nepodpořil ani jeden ze dvou pozměňovacích návrhů, které vznesla jeho předsedkyně Dana Balcarová. První měl rozšířit působnost zákona o nové chráněné druhy. Druhý měl směřovat k ochraně půdy, aby v případě jejího znečištění například při havárii ukládal viníkům povinnosti při zlepšení její kvality. Ministerstvo s oběma návrhy vyslovilo nesouhlas.

Vodohospodářská ročenka „Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2017“ se zažitým názvem Modrá zpráva je jedním ze zásadních materiálů, které Ministerstvo zemědělství každoročně publikuje. Jejím hlavním cílem je seznámit čtenáře s přehledem činností souvisejících s vodním hospodářstvím v roce 2017, s trendy vývoje i dosaženými změnami. Poprvé je zde uvedena informace o monitoringu specifických látek (rezidua pesticidních látek, léčiv, hormonálních přípravků a dalších) v povrchových vodách, který provádí laboratoře státních podniků Povodí.

Dokument ke stažení:

Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2017 (PDF, 15 MB)

Pravomocnou pokutu 580 tisíc korun uložili inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oblastního inspektorátu Olomouc společnosti MAKOVEC a.s., která se zabývá výrobou masa a uzenin, tepelně opracovaných i neopracovaných masných výrobků. Společnost v období od roku 2015 do března 2017 uvedla na trh řádově desítky tun papírových a plastových obalů. Při tomto jednání ale porušila celkem tři ustanovení zákona o obalech, k čemuž inspekce přihlédla i při stanovení výše sankce.

 „Obviněný uvedl na trh významné množství, řádově desítky tun, papírových i plastových obalů, pro které neplnil povinnost zajistit využití odpadů z obalů v rozsahu stanoveném zákonem. Přihlédli jsme také k tomu, že se společnost MAKOVEC a.s. dopouštěla protiprávního jednání dlouhodobě, řádově roky,“ řekl Radek Pallós, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Olomouci. Dalším důležitým hlediskem podle jeho slov bylo, že ostatní subjekty, které se zabývají obdobnou činností a tuto zákonnou povinnost plní, by byly v rámci konkurence znevýhodněny. „Toto bylo základní hledisko při stanovení výše pokuty. Odvodili jsme ji na základě nákladů, které musí vynaložit subjekt, který se zabývá prodejem baleného zboží a plní povinnosti při nakládání s odpady z obalů v souladu se zákonem o obalech,“ vysvětlil Pallós.

 Přitěžující okolností pro inspektory byla také skutečnost, že nezapsáním se do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů, se ztrácí identifikovatelnost a kontrolovatelnost povinných osob podle zákona o obalech. V samém důsledku tohoto jednání je pak znemožněna i kontrola plnění dalších povinností vyplývajících ze zmíněného zákona. „Vzali jsme v úvahu také to, že nesplnění zákonné povinnosti pro ohlášení údajů je v rozporu se žádoucím pořádkem ve státní správě, protože údaje z evidence o obalech uvedených na trh jsou důležitým podkladem pro Ministerstvo životního prostředí, které zpracovává a vede souhrnnou evidenci,“ uvedl Pallós.

 Společnost MAKOVEC a.s. se proti pokutě odvolala, Ministerstvo životního prostředí to však  zamítlo a rozhodnutí ČIŽP potvrdilo.

Dne 31 10. 2018 zahájila ECHA veřejnou konzultaci k návrhům harmonizované klasifikace a označování 3 chemických látek, které dosud nemají harmonizovanou klasifikaci nebezpečných vlastností:

• Emamectin benzoate (ISO); (4’’R)-4’’-deoxy-4’’-(methylamino)avermectin B1 benzoate (EC -; CAS 155569-91-8).

• Trinexapac-ethyl (ISO); ethyl 4-[cyclopropyl(hydroxy)methylene]-3,5-dioxocyclohexanecarboxylate; ethyl (1RS, 4EZ)-4-[cyclopropyl(hydroxy)methylene]-3,5-dioxocyclohexanecarboxylate (EC -; CAS 95266-40-3).

• [S-(Z,E)]-5-(1-hydroxy-2,6,6-trimethyl-4-oxocyclohex-2-en-1-yl)-3-methylpenta-2,4-dienoic acid; S-abscisic acid (EC 244-319-5; CAS 21293-29-8).

K jednotlivým návrhům se lze vyjádřit prostřednictvím elektronického formuláře uvedeného na webových stránkách ECHA v tabulce (sloupci detaily) sekce veřejné konzultace/předchozí konzultace týkající se harmonizované klasifikace a označování v termínu:

do 11. ledna 2018. Připomínky budou následně publikovány na webových stránkách ECHA.

Zdroj: MPO

Valná hromada Pražských služeb (PSAS) dnes projednala a schválila vytěsnění drobných akcionářů, tzv. squeez-out. Přinutí tak minoritní akcionáře k odprodeji asi tří procent akcií společnosti Praze. Město se tak stane jediným vlastníkem společnosti. Jakmile bude město jediným vlastníkem, bude moci zakázky týkající se komunálního odpadu či úklidu zadávat přímo PSAS bez výběrového řízení.

Podle dokumentu předloženého valné hromadě při tzv. squeez-outu město zaplatí 2928 korun za jednu zaknihovanou akcii na jméno o jmenovité hodnotě 1000 korun. Částku 1172 korun potom vydá za jednu zaknihovanou akcii na jméno o jmenovité hodnotě 400 korun. Cenu akcií si nechalo město stanovit odborným posudkem. Přechod akcií se nevztahuje na akcie společnosti o jmenovité hodnotě milion korun, protože všech 600 těchto akcií je ve vlastnictví Prahy, tedy hlavního akcionáře.

Praha letos v září získala povolení České národní banky, že může od minoritních vlastníků tímto způsobem akcie vykoupit. Jakmile bude město jediným vlastníkem, bude moci zakázky týkající se komunálního odpadu či úklidu zadávat přímo PSAS bez výběrového řízení. K tomu, aby se tak mohlo stát, musí ještě PSAS mít rozdělen poměr zakázek tak, že minimálně 80 procent z nich budou tvořit zakázky od města.

PSAS na základě desetileté zakázky od magistrátu z roku 2015 zajišťují svoz a zpracování odpadu pro zhruba dvě třetiny metropole. Zbytek zajišťuje právě Křetínského AVE CZ a její subdodavatelé. Čistý zisk PSAS loni činil 123,3 milionu korun.

Francie jako první na světě letos v říjnu zavedla normu o cirkulární ekonomice, která má bránit plýtvání a motivovat k recyklaci výrobků. V zemi existuje ministerstvo ekologické proměny, na jaře příštího roku je v plánu rozsáhlá legislativa k cirkulární ekonomice a mnohé francouzské firmy se vydaly tímto směrem. Tématu se věnuje také kulatý stůl s názvem Cirkulární ekonomika: cesta k efektivnímu a udržitelnému byznys modelu, jež v rámci Týdne Francie organizuje Francouzsko-česká obchodní komora s cílem ukázat, jaké příležitosti přináší cirkulární ekonomika a představit inspirativní projekty firem, které se tímto směrem vydaly. Pozvánka ZDE