Redakce odborného časopisu Odpadové fórum v reakci na prohlášení obchodního řetězce Lidl Česká republika, že v Česku není poptávka po křivé zelenině. Spustila rozsáhlou facebookovou anketu, aby zjistila jaký je v Česku o nevzhlednou zeleninu zájem.  97 % respondentů řeklo jednoznačně ano.

Podle Organizace pro výživu a zemědělství FAO je ročně vyhozeno 1,3 miliard tun dobrého jídla, což je téměř jedna třetina veškerého vyprodukovaného jídla. Vyhozené jídlo představuje velké ekologické i ekonomické ztráty. Padne na něj lidská práce, zbytečně se vyčerpává půda, spotřebovává se voda. Jeden z hlavních důvodů, proč se tolik jídla, které by se dalo bez problému jíst, vyhazuje, je ten, že ovoce a zelenina nesplňují požadavky z pohledu váhy, tvaru či velikosti a tak se vůbec nedostanou do prodeje.

Nevzhlednou, křivou anebo pokřivenou zeleninu a ovoce velmi úspěšně nabízí Penny Market už od roku 2016. Vlastní kampaň na prodej křivé zeleniny a ovoce Perfectly imperfect má i Tesco, anebo ji nabízí internetový prodejce potravin www.rohlik.cz. Ve srovnání s rokem 2016, se prodej křivé zeleniny zvýšil třikrát.

Nedávno se do boje s plýtváním potravinami vydal i řetězec Lidl, zatím bohužel jen ve Velké Británii*. Český Lidl on-line deníku Aktuálně.cz potvrdil, že podobnou akci zatím neplánuje, prý kvůli nedostatku zájmu ze strany zákazníků. “Vyjádření tiskové mluvčí řetězce Zuzany Holé nás opravdu zaskočilo. Mluvčí uvedla, že se řetězec při výběru zboží k prodeji řídí poptávkou zákazníků. S tímto tvrzením, jsme se, jako každoroční pořadatelé konference Předcházení vzniku odpadů, kde tématu potravinového odpadu věnujeme vždy celý den, nemohli ztotožnit. Lidl jednak nikdy neprezentoval jakékoliv výsledky svého průzkumu. Když jsme řetězec vyzvali, aby sdílel naši anktetu mezi své fanoušky, nedočkali jsme se odpovědi.” popisuje důvody spuštění rozsáhlé ankety na facebooku šéfredaktor časopisu Odpadové fórum Ing. Jiří Študent.

Otázka facebookové ankety zněla: Křivá zelenina ANO či NE? “Výsledky ankety potvrdily náš odhad, že zájem o křivou zeleninu v Česku je. Český zákazník se v 97 % vyjádřil ANO pro křivé potraviny. Ankety se účastnilo téměř 6 800 uživatelů Facebooku a sdílelo jí více jak 600 různých uživatelů a skupin. Je tak evidentní, že se Lidl ve svém vyjádření zásadně spletl a od několikanásobného Obchodníka roku bych očekával, že jako první přistoupí k zařazení pokroucené nabídky pro své zákazníky.” komentuje výsledky ankety pan Študent.

Výsledky ankety, zdroj: Facebook Odpadové fórum
 

Komentář k výsledkům ankety, problematice křivé zeleniny a jejímu samotnému pěstování připojuje ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) Ing. Soňa Jonášová:
 

V České republice se snad konečně dostáváme do doby, kdy lidé začínají různé jednostranně vypadající problémy vnímat komplexně. Iniciativa Zachraň jídlo si vybrala křivou zeleninu jako způsob, jak upozornit na to, že desítky procent produkce ovoce a zeleniny jen díky požadavkům na vzhled zůstávají na polích. To neznamená jen ztrátu cenných potravin, ale znevažuje to i usilovnou tvrdou práci, kterou zemědělství bezesporu je. Podporou využití maxima z produkce dáváme našim lokálním farmářům nejen zprávu o tom, že je pro nás důležitější kvalita než vzhled, ale současně jim dáváme i prostředky pro to, aby (snad) měli větší kapacity pro péči o dnes tak vyprahlou půdu.

Hned v druhém kroku je třeba zákazníky informovat i o tom, že není normální, abychom na regálech viděli dostatek zeleniny nesezónního charakteru celý rok. Zpohodlněli jsme, zvykli jsme si na rajčata s mozarellou i v zimě a neuvědomujeme si, že to znamená převoz zeleniny a ovoce přes celou Evropu. Myslím, že by si každý rozmyslel nákup rajčete v prosinci, kdyby viděl, jak vypadá Almerie - skleník Evropy ze satelitu. Je to plastem obalený cíp Španělska, posetý tisíci skleníky a foliovníky, kde se pěstují rajčata bez chuti a zápachu, modifikovaná tak, aby vydržela sucho i dlouhé převozy. Úsměvné pak je to, že v Almérii mimo sezonu rajče v obchodech nenajdete. Proč? „Jíme rajčata jen v sezoně. To co tu pěstujeme, jsou jen plody bez chuti a vůně pro uspokojení evropského trhu, nikdo z místních to nejí,” mi sdělili v místním supermarketu.
 

Satelitní fotografie jihošpanělského pobřeží pokrytého skleníky

Co se neprodá, musí zpátky. Do půdy.
Dalším problémem spojeným s prodejem ovoce a zeleniny v supermarketech je to, že ty, které se neprodají často končí na skládkách a ne v půdě, kam je potřeba je vracet. Zjistit, jak supermarkety s bioodpadem nakládají je docela náročný úkol. Každý supermarket na naši otázku, jestli třídí bioodpady, odpovídá poctivě ano. Když se zeptáme, kam bioodpad dále putuje, odpovědi jsou už zdrženlivější. Co slyším od managementu prodejny středního supermarketu na jihu Prahy? “Stará se nám o to odpadová firma, máme na to papíry.” V České republice je jen asi do desítky bioplynových stanic, které mohou přijímat bioodpady a i ty se mezi sebou o odpady “perou”. „Většina bioodpadů totiž pořád končí na skládkách, které mají ve svých provozních řádech povoleno ukládání bioodpadů. Zdá se Vám to jako kocourkov? Nejste od pravdy daleko. Papír snese všechno.

Kontakty:

Pro média:
Ing. Jiří Študent, šéfredaktor Odpadové fórum, 602 617 616, studentj@cemc.cz, www.odpadoveforum.cz

Na INCIEN:
Ing. Soňa Jonášová, ředitelka INCIEN, 721 041 450, sona@incien.org, www.incien.org

Další informace:

Konference Předcházení vzniku odpadů (20. - 21.9.2018)
Hlavním tématem letošní konference budou všudypřítomné plasty. Ty v souvislosti s druhou světovou válkou a následně v 50. a 60. letech způsobily revoluci v náhradě přírodních materiálů, a otevřely lidstvu dříve nepředstavitelné možnosti. Neudržitelná situace si však z pohledu ochrany životního prostředí žádá nalezení vhodných řešení mířících na jejich omezení, regulaci a opětovného využití. Dále se konference zaměří na prevenci vzniku odpadů z pohledu místních samospráv v kontextu s omezením skládkování v roce 2024, a patřičná pozornost bude druhý den opět věnována právě potravinovému odpadu. Více o konferenci si můžete přečíst na: https://predchazeniodpadu.cz/

Odpadové fórum
Odborný časopis Odpadové fórum má již dlouhou tradici.  Je vydáván od roku 2000. Tištěný náklad časopisu je 2500 výtisků. Aktuální rozsah tvoří 44 stránek věnovaných odpadovému hospodářství (tj. předcházení vzniku odpadu, nakládání s ním a jeho využívání nebo odstraňování) a komunální a průmyslové ekologii. Časopis se také věnuje širší problematice životního prostředí. To znamená i oblast ochrany ovzduší a vod, chemických látek a přípravků, EIA/SEI, IPPC, hluku a dalších oblastí souvisejících s dopady činností podniků na životní prostředí. Časopis se zaměřuje na měnící se kontext evropské politiky životního prostředí a přináší komplexní informace, sleduje vývoj legislativy, upozorňuje na povinnosti, dotační příležitosti nebo školení.

INCIEN
Institut Cirkulární Ekonomiky, z.ú., je nezisková organizace pracující na šíření myšlenky cirkulární ekonomiky (oběhového hospodářství) v České republice. INCIEN byl založen v roce 2015 a od té doby vzdělává, pořádá diskuzní večery, semináře i konference zabývající se problematikou odpadového hospodářství a cirkulární ekonomiky. Současně realizuje vlastní projekty ve spolupráci s firmami, školami, obcemi i veřejnou správou. Aktivně přenáší a aplikuje know-how v tomto oboru z ostatních evropských zemí. Cirkulární ekonomika je základním stavebním kamenem pro přechod z lineární spotřeby surovin a prosazuje vnímání odpadů jako zdroje, jenž šetří finance i životní prostředí. Více informací najdete na www.incien.org


Zdroj:
*I křivé okurky chutnají dobře. Krabice s "ošklivou" zeleninou už začal prodávat i Lidl (7. 8. 2018)
https://zpravy.aktualne.cz/finance/nakupovani/lidl-prodava-krabice-nevzhledne-zeleniny-pet-kilogramu-vyjde/r~17edc52c996211e899900cc47ab5f122/
 

Vědci v Belgii se snaží přijít s novými způsoby, jak recyklovat odpad. Z obřích skládek ho plánují dolovat a měnit v užitečné a navíc ekologické suroviny. Vzniknout může třeba kvalitnější beton, který si poradí s vysokou teplotou i s kyselým prostředím.

V Evropě je na půl milionu skládek, konkrétně v Belgii leží pohřebiště odpadu hlavně na severu země – a do budoucna se mohou stát zlatým dolem. „Z našeho pohledu jde samozřejmě o snahu přeměnit problém v příležitost,“ uvedl koordinátor Evropského konsorcia EURELCO Peter Tom Jones. 

Po vykopání bude možné hůř recyklovatelný materiál roztřídit, zahřát, a vyrobit tak mnohem užitečnější materiál. Klíčem je takzvaná termovalorizace. Jejím prostřednictvím se suť za pomoci přísad a tepla změní například na beton, který je ovšem oproti tomu běžnému mnohem kvalitnější a podle vědců připomíná vychladlou lávu.

„Chemická struktura tohoto nového betonu je zcela jiná, proto je mnohem lepší třeba pro kanalizační trubky. Více odolá kyselému prostředí, sulfátům i slané vodě,“ konstatoval doktorand Leuvenské univerzity Lukas Arnout.

Navíc je takový beton mnohem ekologičtější, tvrdí experti. Z odpadu kromě tmavých granulí vzniká i směs oxidu uhelnatého a vodíků, kterou by se v budoucnu mohlo topit nebo pohánět auta.

„Skládku dnes vnímáme jako úložiště materiálů a energie, které můžeme z odpadu získat. Říkáme tomu vylepšená těžba skládek,“ podotkl obchodní manažer společnosti Group Machiels Yves Tielemans.

Zdroj: ČT24

Stát bude dělat pouze takové pozemkové úpravy, které budou mít protierozní funkci, nebo budou zadržovat vodu v krajině. Po středečním prvním jednání národní platformy pro boj proti suchu to novinářům řekl ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD). Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU) v tom duchu upraví metodiku státních pozemkových úprav, dodal. MMR vypíše letos na podzim dotační programy za 3,2 miliardy korun. Podporované budou zejména projekty řešící záchyt dešťové vody u bytové výstavby.

Loni šly na pozemkové úpravy skoro dvě miliardy korun, meziročně o 59 procent více. Podle Tomana by se letos celková suma zvyšovat neměla. Na úpravy cest šlo loni 1,14 miliardy korun, na vodohospodářská opatření 210 milionů korun, na protierozní opatření 64 milionů korun a na návrhy. Více peněz se podle Státního pozemkového úřadu na tyto účely vynaložilo pouze v roce 2014, kdy suma přesáhla 2,1 miliardy korun.

"Do konce roku můžeme garantovat soupis hlavních problémů dnešních pozemkových úprav," dodal rektor ČZU Petr Sklenička. Podle něj dosavadní metodika akcentovala ochranu před povodněmi. "Do dneška nereagovala na sucho," dodal. Podle něj se projekty musí připravovat s dlouhodobou vizí a měly by již reagovat na postupnou klimatickou změnu.

Ministerstvo chce podle Tomana také co nejdřív sepsat všechny meliorizační systémy. "Stejně, jako meliorace můžou vodu odvádět, tak ji tam také můžou zadržovat," řekl Toman. Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) se mají všechny projekty související se suchem zrychlit. Podle něj se na nich mělo začít pracovat před 15 lety, ale ve skutečnosti se začalo před čtyřmi roky.

Jednání národní platformy na boj se suchem se dnes zúčastnili ministr Toman, ministr Brabec a ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO). Dále například ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Mark Rieder a hydrolog Bohumír Janský.

MMR vypíše dotace za 3,2 mld. Kč, podpořit chce boj se suchem

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) vypíše letos na podzim národní dotační programy za 3,2 miliardy korun. Podporovat chce zejména projekty, které řeší například záchyt dešťové vody u bytové výstavby nebo budování vsakovacích pásů při modernizaci místních komunikací. ČTK to dnes po jednání národní platformy odborníků na boj se suchem řekla ministryně Klára Dostálová (za ANO).

"Byli jsme velmi úspěšní v rámci vyjednávání státního rozpočtu. Na národní dotační programy, které jsou všechny určeny obcím, jsme nikdy neměli tolik peněz. Jde o 3,2 miliardy a nejvíce toho půjde na sportoviště, doprovodnou infrastrukturu, cestovní ruch, místní komunikace, bytovou politiku," řekla Dostálová.

Prioritně budou vzhledem k obrovské konkurenci podporovány takové projekty, které budou řešit nejen výstavbu, ale zároveň i problém se suchem. "Kdo udělá u místní komunikace vsakovací pásy, dostane například plus tři body. Jde o hodnotící kritéria," podotkla ministryně. "Stát dává dotace, může si tedy i určit podmínky, aby se naplňovaly všechny záležitosti a projekty spojené s vodou," dodala.

Kromě dotační motivační složky vnímá ministerstvo další dvě oblasti, v nichž by mohlo v této situaci pomoci. Za prvé jde o územní plánování. "Je potřeba do plánů dostat jako povinnou součást zadržování vody v krajině," řekla Dostálová.

Další oblastí je legislativa. "Navazuje to na rekodifikaci stavebního práva. Už příští týden přijdeme s návrhy rekodifikace, harmonogramem a konkrétními kroky. Jedním z nich je vytvoření národní dokumentace, jež by byla závazná pro projektování a týkala by se veřejných zájmů a strategických projektů a investic," uvedla ministryně.

Na úřadu vlády se dnes poprvé sešla národní platforma odborníků na boj se suchem, ve které jsou kromě MMR zastoupena i ministerstva životního prostředí a zemědělství. Jednání se také zúčastnili například ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Mark Rieder a hydrolog Bohumír Jánský. Koalice má v plánu scházet se minimálně jednou za dva měsíce, případně i častěji.

Místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička uspořádal v úterý 28. srpna kulatý stůl, na němž probral se zástupci ze státního, soukromého i neziskového sektoru návrh směrnice o omezení některých plastových výrobků na životní prostředí. Evropská komise ho představila v květnu tohoto roku. Telička se k němu stal stínovým zpravodajem ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku.

Cílem kulatého stolu bylo probrat především problematické body, vyslechnout si argumenty jednotlivých zainteresovaných stran a dojít ke vzájemné interakci i názorovému střetu. Z takovýchto setkání pak vznikají kompromisy a propracované argumenty, které může využít při tvorbě pozměňovacích návrhů.

“Cílem bude dokončit projednávanou směrnici do konce tohoto mandátu,” řekl v úvodu Telička, “myslím si, že je to reálné. Patří to totiž mezi tu část legislativy, na které je zájem, a to výrazný. A to i kvůli blížícím se volbám do Evropského parlamentu.” Termín pro odevzdání pozměňovacích návrhů, tedy 6. září, se navíc nezadržitelně blíží. 

V pražské kanceláři Pavla Teličky se tak v úterý sešli zástupci Ministerstva životního prostředí, Ministerstva průmyslu a obchodu, Institutu cirkulární ekonomiky, společností SUEZ a EKO-KOM, České asociace odpadového hospodářství i Hnutí Duha. Účastníci se shodovali v několika bodech, které považují v předkládané směrnici za problematické. Jedním z nich byl devadesátiprocentní cíl k recyklaci plastů do roku 2025, k jehož dosažení by bylo s největší pravděpodobností nutné zavést zálohový systém. Někteří z účastníků vyjadřovali znepokojení nad tím, že by tento druhý systém sběru mohl narušit efektivitu současného systému. 

Jako další problematickou oblast označovali účastníci zamýšlenou rozšířenou odpovědnost výrobců. Podle nich není nyní jasné, na koho by tato pravidla dopadla a kdo všechno by jimi mohl být zasažen. Minimálně by mělo dojít k většímu upřesnění toho, kdo je subjektem, na koho to dopadá a jaké budou mít takoví výrobci povinnosti. Probíralo se i několik praktických věcí - jak zajistit, aby držela víčka u flašek, nebo jak přistupovat k situaci, kdy výrobce sice začne používat papírová brčka, ale balí je do plastových sáčků.

“Myslím si, že je pozitivní, že tady dnes ani od jednoho z vás nezaznělo, že je špatně, že je tady nějaká směrnice. Jsem ale rád, že se nám podařilo rozproudit diskuzi, v rámci níž docházelo k poměrně výrazné shodě a k relativně vysoké míře pochybností u konkrétních témat,” dodal v závěru Telička.

Kdysi dominující, mezitím téměř zapomenuté a dnes znovu postupně objevované. Elektromobily před sto lety na dlouhou dobu přišly o své místo na výsluní a teprve v poslední dekádě nabrané manko dohánějí impozantními meziročními nárůsty a výstavbou veřejné dobíjecí infrastruktury.

Na samotném startu moderní individuální dopravy měl elektromobil našlápnuto mnohem lépe než jeho dodnes dominující konkurenti. V roce 1828 přišel maďarský vynálezce Ányos István Jedlik s prvním typem elektromotoru, který poháněl malý modelový vůz. O šest let později se v kovárně Thomase Davenporta v americkém Vermontu rozjel elektrický vůz kroužící na krátké elektrifikované dráze. Když v roce 1859 ukázal francouzský fyzik Gaston Planté světu funkční elektromobil s možností doplňování energie do olověných akumulátorů na jeho palubě, všechno směřovalo k happy endu.

„Doutníkový“ elektromobil Belgičana Camille Jenatzyho jako první auto světa prorazil magickou rychlostní hranici 100 km/h už v roce 1899. Ještě v prvních letech 20. století převažovaly ve vozovém parku USA elektromobily. Zřejmě první český elektromobil nezkonstruoval nikdo jiný než František Křižík už v roce 1895. Stejnosměrný elektromotor o výkonu 3,6 kW napájel olověný akumulátor se 42 články. Rakousko-uherská monarchie poznala předchůdce „dobíjecích stanic“, např. ve Vídni u restaurací, kaváren, atd. Navzdory všem těmto optimistickým stopám elektrická auta na dlouhou dobu svou věc prohrála – přičinila se o to hlavně sériová výroba Fordova modelu „T“ se spalovacím motorem a vynález elektrického startování, který nahradil těžkopádné kliky známé dnes už jen ze starých grotesek. Spolehlivost, vyšší akční rádius a nízká cena během několika let srazily elektrickou konkurenci na kolena.

 „V Československu po roce 1918 jezdilo přibližně 5500 aut všech druhů a samozřejmě i pár desítek elektromobilů, nasazovaných zejména v průmyslu, stavebnictví nebo službách. Obecně však byla sázka na elektrickou trakci v dopravě naprostou výjimkou. Přestože v meziválečné éře i později vidíme z pohledu elektromobility několik slibných momentů, cílený rozvoj přichází v podstatě až v poslední dekádě. V barvách Skupiny ČEZ dnes najdeme nejen třicítku elektromobilů ale především 116 veřejných dobíjecích stanic, z toho 58 rychlodobíjecích. Vedle toho nabízíme prostřednictvím společností ČEZ Prodej a ČEZ ESCO kompletní paletu produktů pokrývající elektromobilitu doslova od A do Z,“ říká člen představenstva a ředitel divize obchod a strategie Pavel Cyrani.

Když elektřina měla zvuk

K jednomu z prvních symbolických propojení s čistou energetikou došlo v roce 1923, kdy nákladní elektromobil spolehlivě sloužil k dopravě materiálu a technologií při výstavbě vodní elektrárny v pojizerském Spálově. Její návštěvníci ho dodnes mohou při prohlídce tohoto provozu Skupiny ČEZ vidět.

Mezi světovou špičku v oblasti elektromotorů patřil vsetínský všeuměl Josef Sousedík, vlastník více než 50 patentů z oblasti elektrotechniky a strojírenství, vynálezce elektromobilu s hybridním pohonem a také vlastenec, který za svou účast v protinacistickém odboji zaplatil cenu nejvyšší. Jeden z duchovních otců legendárního vlakového spoje konce 30. let „Slovenská strela“ vybaveného benzinoelektrickým hnacím agregátem zvolil pro svůj elektromobil vestavbu akumulátoru o kapacitě 120 amperhodin do klasického modelu Tatra 75.

To v plzeňské Škodovce stavěli skutečné elektrické vozy. Pro rozvoz piva zkonstruovali dvojici elektromobilů(3tunový a druhý s poloviční váhou), které dosahovaly maximální rychlosti 30 km/h a akční rádius činil při hospodárnější jízdě maximálně 50 km.

V první polovině 20. let 20. století nákladní elektromobil spolehlivě sloužil k dopravě materiálu a technologií při výstavbě vodní elektrárny v pojizerském Spálově

EMA má smůlu

Ještě krátce po válce se konstrukcí elektromobilů vážně zabývaly firmy ČKD a Jawa, ale kola znárodněného průmyslu už jela po jiných cestách. Pokusy o elektrická auta byly čestnou výjimkou. Reprezentantem některých smělých vizí s jepičím životem byl prototypový projekt elektromobilu EMA1, unikátního řešení vyvíjeného na přelomu 60. a 70. let odborníky ve Výzkumném ústavu elektrických strojů točivých (VÚES) v Brně. Vůz měl na tehdejší poměry velice moderním design, čtyřsedadlovou úpravu a byl určen pro městský provoz. Této koncepci odpovídala jak maximální rychlost 50 km/h tak i dojezd, který se pohyboval v rozmezí od 30 do 50 km. Rychlosti 40 km/h dokázal prototyp dosáhnout zhruba za 11 vteřin.

Motorem experimentů se na dlouhá léta staly pověstné zlaté ručičky domácích kutilů a experimentátorů. Přestavěné Trabanty, Wartburgy i vozy domácích značek ukrývaly pod svými kapotami často originální řešení a svým tvůrcům spolehlivě sloužily. Některé závodní modely české provenience se dokonce dostaly až na start kdysi populárního švýcarského okruhu Formel E v Emmenu a Jaromír Vegr tu v roce 1989 dokonce zvítězil. Svoji stopu na zdejším grand prix klání elektromobilistů zanechal i ČEZ Na startovní čáru tu nastoupila nejméně dvakrát elektromobilní verze pick-upu Škoda Favorit, která byla jinak využívána v rámci vozového parku ČEZ.

Elektrobusy s tykadly

Výjimku v masové dopravě představovala jen cílená elektrifikace hlavních železničních koridorů a také provoz trolejbusů. I když prehistorické modely u nás jezdily už mnohem dříve (České Budějovice 1909-14, České Velenice-Gmünd 1907-16), první skutečně tuzemské trolejbusy sjely v roce 1936 z výrobních linek továren Škoda, Praga a Tatra. Dne 24.4. stejného roku se rozjely první pražské trolejbusy na trati od Svatého Matěje do Střešovic. Ještě během války začaly jezdit v Plzni (1941) a ve Zlíně (1944). Velký čas trolejbusů přišel po válce. V rychlém sledu byl zahájen jejich provoz v Českých Budějovicích, Jihlavě (1948), Brně a Hradci Králové (1949) Mariánských Lázních, Ostravě, Opavě a Pardubicích (1952).

Ztrátu jistot naopak přinesla 70. léta spojená s levnou naftou. Za oběť jí padla kompletní trolejbusová síť v hlavním městě, když poslední autobusy s populárními tykadly v Praze vyjely 15. října 1972. Opačná vlna ekologizace městských doprav naopak přivedla trolejbusy do ulic Ústí nad Labem (1988), Chomutova a Jirkova (1995). V Praze se karta začíná obracet až nyní. 15. října 2017, přesně 45 let od konce trolejbusů, odstartoval metropolitní dopravní podnik zkušební provoz na trati v Prosecké ulici. Klasické elektrobusy mají výhodu autonomního provozu a jejich nástup je tedy rychlejší. Příkladem může být elektrobusová linka mezi pražskou stanicí metra Budějovická a BB Centrem na blízké Brumlovce, jejímž partnerem je také Skupina ČEZ, a která během své více než dvouleté historie přepravila přes milion a půl pasažérů.

Desetiletka růstu

Také dlouho po roce 1989 se koketování s elektromobily odehrávalo spíše v pokusné rovině. Ještě na začátku 90. let vyrobila Škoda ELCAR v Ejpovicích několik stovek elektromobilů pro vývoz, vývoj však postupně na skoro 15 let ustrnul. Ještě v roce 2006 se počet elektromobilů v ČR podle dostupných statistik pohyboval nad hranicí 20 elektromobilů. Po více než deseti letech nacházíme celý sektor v podstatně lepší kondici, aktuální více než dvě tisícovky vozů představují téměř stonásobný růst. Impozantně ale působí hlavně meziroční růsty v posledních letech v řádu desítek procent. „Zatímco v roce 2016 přibylo na tuzemských silnicích 271 elektromobilů, loni už to bylo přesně 400. A co je ještě lepší – tato hranice letos padla už na konci července, kdy se statistiky prozatím zastavily na 407 registracích,“ shrnuje Kamil Čermák, generální ředitel společnosti ČEZ ESCO, která dodává na míru šitá řešení pro elektromobilní parky ve veřejném i korporátním sektoru.

Na míru vyspělosti země z pohledu rozvoje podmínek pro elektromobilitu ukazuje i počet veřejných dobíjecích stanic a charakter pokrytí země. Česká republika měla podle ASEP ještě v roce 2011 jen 7 dobíjecích bodů, v roce 2016 už 174 a letos v dubnu 415 stanic. ČEZ přitom zůstává tahounem výstavby jak klasických, tak zejména rychlodobíjecích stanic schopných doplnit většinu kapacity baterií elektromobilu za 20-30 minut. „Pokrytí velkých měst, ale především hlavních tahů mezi nimi, zůstává jednou z hlavních podmínek dalšího rozvoje. Do roku 2020 proto chceme naši síť plošně rozšířit na zhruba 250 stanic, s převahou rychlodobíjecích typů,“ říká Pavel Cyrani. Rozšiřování množství typů elektrických aut v nabídce hlavních výrobců, vyšší dojezdy nových modelů a vyhlídky na postupné snižování cen vlivem sériové výroby dávají velkou naději, že zastoupení elektromobilů v českém vozovém parku 21. století bude více než důstojné.

Věděli jste, že…

• v roce 2018 jsou zatím nejprodávanějšími značkami v ČR Volkswagen (165), Nissan (79) a BMW (64)?

• v síti veřejných dobíjecích stanic Skupiny ČEZ zákazníci loni odebrali přes 640 tisíc kWh elektřiny, letošní objem odběrů by měl atakovat 1 milionu kWh?

• vedle výstavby veřejných dobíjecích stanic z vlastních prostředků postaví Skupina ČEZvíce než 100 rychlodobíjecích stanic podél hlavních dálničních tahů díky dvojici grantů z evropského programu CEF?

• ČEZ se již angažuje v provozu elektrobusů v Praze, Třinci neboNovém Jičíně a podílí se na přípravě i v dalších městech?

• ČEZ nabízí i produkt „Elektřina pro dobíjení“, který kombinuje výhodné ceny elektřiny pro dobíjení doma i v síti dobíjecích stanic, snižuje náklady na provoz elektromobilu a garantuje pro zákazníkovu domácnost odběr zelené elektřiny?

• pokud bychom uvažovali všech více než 2000 elektromobilů a průměrný roční nájezd 15 000 km, tak při průměrné spotřebě 15 kWh/100km bude k jejich dobíjení potřeba 4,5 mil. kWh elektřiny ročně (tj. roční spotřeba zhruba 1800 českých domácností)?

Ve snaze zavést ucelenou celosvětovou definici pojmu recyklovatelnost plastových obalů a výrobků, se prezidenti společností Plastics Recycling Europe a Association of Plastic Recyclers domluvili a vydali prohlášení o jasné globální definici. Aby obal mohl být označen za recyklovatelný, musí splňovat čtyři hlavní podmínky: Výrobek musí být vyroben z plastu, který je sbírán pro recyklaci a musí mít tržní hodnotu a/nebo být podporován legislativou, Výrobek musí být tříděn do předurčených míst pro recyklační procesy, Výrobek lze opět zpracovat/recyklovat komerčními recyklačními procesy a  Recyklovaný plast se stává surovinou pro použití při výrobě nových výrobků. Více na portálu Zajimej.se čtěte ZDE

Zdroj: Zajimej.se

V létě přitekly z Evropské unie poslední peníze na kanalizace a čistírny odpadních vod určené pro obce a jiné vlastníky vodohospodářské infrastruktury. Zájemcům, na které se v poslední výzvě Operačního programu Životní prostředí nedostalo, finančně vypomůže Státní fond životního prostředí ČR. Otevře pro ně speciální dotační výzvu v Národním programu Životní prostředí.

O prakticky poslední peníze na výstavbu čistíren a kanalizací z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) v tomto programovém období mohli starostové a vodohospodáři žádat na podzim loňského roku v 71. výzvě. Zájem o dotace byl enormní. Na Státní fond životního prostředí ČR dorazilo během tří měsíců rekordních 214 žádostí s požadavkem na 7 miliard korun, což trojnásobně překročilo vymezenou částku.

Přestože některé projekty úspěšně prošly hodnocením, z důvodu velkého zájmu už na ně v OPŽP nezbyly finanční prostředky. „Pod čarou“ tak zůstalo přes padesát žádostí. Ministr životního prostředí Richard Brabec již dřív přislíbil, že obcím, jejichž projekty byly zařazeny do zásobníku, nabídne možnost získat podporu z národních prostředků Státního fondu životního prostředí ČR. Svůj slib nyní plní a od 1. září se otevře výzva v Národním programu Životní prostředí určená přímo pro tyto úspěšné žadatele. Dotace budou moci obce čerpat za stejných podmínek jako z OPŽP.

Nová výzva, ve které je připraveno 1,7 miliardy korun, je určena pouze pro projekty, které byly podány a splnily podmínky přijatelnosti a věcného hodnocení v rámci 71. výzvy OPŽP a zároveň byly zařazeny do zásobníku projektů. Žádosti o podporu přijímá Státní fond životního prostředí ČR od 1. září do 1. října 2018.   

Další informace:

Dokumenty k výzvě č. 8/2018 z Národního programu Životní prostředí

Ministerstvo pro místní rozvoj zavedlo od října roku 2016 vzdělávací program pro veřejné zakázky. Cílem je výrazné posílení odbornosti uživatelů v oblasti veřejných zakázek, a to nejen v souvislosti s nově přijatou právní úpravou, zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Téma Environmentálně odpovědné veřejné zadávání a nákupy zazní 3.9.2018 v Praze, více ZDE

Zákaz skládkování jednak by měl definitivně zabránit stavu, kdy se materiál sice vytřídí, ale nakonec stejně skončí na skládce. Přesné datum zákazu skládkování však není tím nejdůležitějším, byť na změnu chování a zavádění nových technologií vytváří tlak, uvedl Jan Mec, generálním ředitelem společnosti Transform, a.s., Lázně Bohdaneč v rozhovoru pro nové číslo časopisu Odpadové fórum. Nechybí informace ke zprávě OECD, která uvádí, že v ČR je šest krát levnější skládkování a Česko tak jde proti odpadové hiearchii.

Jak nastartovat cirkulární ekonomiku v Česku? Touto otázkou se zabývá Anna Kárníková, analytička a manažerka, a bývalá ředitelka Odboru pro udržitelný rozvoj na Úřadu vlády ČR. Vracíme se i s Lenkou Mynářovu (NAFIGATE Corporation a.s.) k jedinečné české technologii, kde bakterie zpracovávají použitý fritovací odpadní olej a mění ho na 100% rozložitelný bioplast v přírodě.

V časti prevence vzniku odpadů najdete úžasné příspěvky k problematice plastů, mikroplastů, textilu a pochopitelně potravinám. V přehledu zpráv z domova pochopitelně nechybí informace o žhavé publikaci Cirkulární česko, kterou vydal Institut cirkulární ekonomy ani o zahájení cirkulárního Skenu v Praze.

ROZHOVOR

• Materiálová recyklace je, když se vytříděný materiál promění na konečný výrobek, Jiří Študent ml.

• Český cirkulární příběh pod taktovkou přírody, který předstihl plastový svět, Jiří Študent ml.

REPORTÁŽ

• Na cirkulární město roku aspiruje Zábřeh, kde se odpady mění ve zdroje doslova pod rukama, Soňa Jonášová, Jiří Študent

CIRKULÁRNÍ EKONOMIKA

• Možné je konat již teď, Daniel Kraft

• Door to door sběr odpadů ekonomicky, environmentálně a sociálně udržitelně, Tomáš Hlavenka, Daniela Baráková

• Pěnový polystyren a cirkulární ekonomika, František Vörös

• Na budovy je nutné se dívat jako na materiálové banky, Česká rada pro šetrné budovy, z.s.

• Miloš Kužvart oblékl dres České asociace oběhového hospodářství, Jiří Študent ml.

• OECD: Šest krát levnější skládkování v Česku jde proti odpadové hiearchii, Jiří Študent ml.

OHLASY ČTENÁŘŮ

• Jak nastartovat cirkulární ekonomiku v Česku?, Anna Kárníková

DOTAČNÍ SERVIS

• Pomohou dotace skutečné recyklaci, nebo jen vyšší míře třídění?, Martin Veverka

PŘEDCHÁZNÍ VZNIKU ODPADŮ

• Dobře zadanými veřejnými zakázkami můžete dosáhnout snížení produkce odpadů, Adam Gromnica

• Problém mikroplastů v životním prostředí a hledání řešení v EU, Hana Müllerová

• Bioplasty: příležitosti a výzvy, Vlaďka Janková

• Mikroplasty v pitné vodě, Magdalena Barešová, Lenka Čermáková, Kateřina Novotná, Lenka Pivokonská, Martin Pivokonský

• Aktivity Libereckého kraje v oblasti předcházení vzniku odpadů, Markéta Miklasová

• Firemní kultura 21, Jana Půlpánová

• Nepotřebný textil do komunálního odpadu nepatří! Jiří Študent ml.

• Renovovaná tonerová kazeta ušetří 637 gramů plastového odpadu, Pavel Hrdlička

• Plýtvání potravinami a potravinový odpad v České republice, Dana Třísková

• Potravinové odpady zdrojem, Katarína Kajánková

• Až třetina jídel končí ve školních jídelnách jako odpad, Zdenka Macháčková

• Potravinové banky a jejich role v celosvětovém hnutí zaměřeném na snížení plýtvání potravinami, Věra Doušová

• Brněnský fenomén jménem FoodBox, Iveta Matoušková

• MIWA aneb minimalizace obalů v obchodech a dodavatelském řetězci – již brzy na vlastní kůži!, Tereza Dohnalová

• Bezobalové nakupování, Pavla Švecová

PR ČLÁNEK

• Skříně na chemikálie a jiné nebezpečné látky, Pavlína Kahovcová

O cirkulárním Česku se stále vedou vášnivé diskuse. Převážná část odpadu je recyklovatelná a odpad se tak může stát surovinou, která je zdrojem pro další výrobu. Příprava nové legislativy v návaznosti na oběhový balíček k odpadovému hospodářství probíhá. V průběhu tohoto roku Ministerstvo životního prostředí začíná připravovat Strategii pro cirkulární ekonomiku, ale potřebná legislativa a stabilní prostředí pro investice prozatím chybí.

Společnosti skupiny PURUM KRAFT a.s. si však závazek přechodu k cirkulární ekonomice již daly a nečekají, až stát nastaví pravidla a parametry, protože mnohé je možné konat již teď. Například v naší společnosti Purum zastáváme principy cirkulární ekonomiky nejenom ve vlastních aktivitách, firemní kultuře a našich zařízeních, ale učíme je i významné průmyslové podniky, které jsou našimi zákazníky. Na českém a slovenském trhu tak nabízíme čistě ekologické řešení v problematice v nakládání s odpady. Vždy jsme preferovali recyklaci a materiálové využití odpadu, které jsou nejekologičtějším způsobem nakládání s odpady a jednou z hlavních cest k trvale udržitelnému rozvoji. Rád bych, aby náš přístup byl inspirací i pro ostatní společnosti.

Recyklace surovin

Provozujeme několik významných recyklačních center k využívání druhotných surovin, kde dochází k vysoké míře materiálového zhodnocení odpadů. Právě druhotné suroviny jsou klíčové pro rozběh cirkulární ekonomiky a celý proces mohou rozhýbat pouze výrobní společnosti, na jejichž produkci je navázána i vysoká produkce odpadu. Proto se do cirkulární ekonomiky snažíme zainteresovat i naše zákazníky. Zde tyto principy vedou nejenom k minimalizaci produkce odpadu, snížení zátěže na životní prostředí a šetření omezených cenných přírodních zdrojů, ale firmám přináší i ekonomické úspory a značné zisky v důsledku úspor materiálu a energie.

Opětovné využití plastů v automobilovém průmyslu

Ekologických i ekonomických úspor dosahujeme ve spolupráci s automobilovým průmyslem. V Rynolticích u Liberce odlakováváme vadně nalakované automobilové nárazníky z výrobní linky. Tento odlakovaný plast dále regranulujeme a vracíme výrobci zpátky do jeho závodu k další výrobě, například automobilových podběhů. Jedná se o uzavřený recyklační proces.

Náhrada primárních surovin ve stavbách

Druhotné suroviny mají velké uplatnění i ve stavebnictví. Jenom ke stavbě lidských obydlí je celosvětově spotřebováváno 50 % veškerých zdrojů. Součástí holdingu je stavební společnost PROFISTAV Litomyšl, a.s., která recykluje stavební materiály. Nejmodernějšími technologiemi zpracováváme cihelnou stavební suť, betonovou suť, živičné sutě či výkopovou zeminu. Recyklát poté využíváme jako stavební výrobek k terénním úpravám, rekultivacím skládek, zásypům a dalším povrchovým úpravám.

Recyklace PET materiálu i vody

Na českém trhu se každoročně uvede do oběhu na téměř 60 000 tun PET lahví. V našem zařízení v Plané nad Lužnicí použité lahve recyklujeme na tzv. PET flakes (vločky), které se v konečném důsledku objeví v dresech českých olympioniků, ve výplních zimních bund či v automobilových dílech nebo dětských plenkách. Pomyslnou cirkulární smyčku tím ale nekončíme. Během recyklace PET vznikají také mycí vody. Abychom šetřili zdroje vody a životní prostředí, provozujeme uzavřený mycí okruh. Postavili jsme si vlastní čistírnu odpadních vod s odstředivkou, která mycí vody recykluje a po vyčištění je vrací zpátky na začátek procesu.

Ilustrativní fotografie z recyklace PET plastů

Třídění a recyklace smetků

Během běžného úklidu a čištění okresního města sesbírají zametací stroje až na 600 tisíc tun odpadu ročně. Aby tento odpad nekončil na skládkách, provozuje naše společnost AQUATEST linku na odvodnění smetků z čištění komunikací, která dokáže od odpadních vod oddělit 50 % pevných smetků a dále je využít. Ze smetků jsou oddělovány jemné frakce (písek, kamení, štěrk), které jsou používány jako zásypový materiál. Zbylou tzv. nadsítnou frakci (papír, plast, kovy, dřevo a další) třídíme dál na recyklát, kompost, či jako palivo.

Recyklace ředidel

Další využití je možné najít například i pro kapalné odpady. Ve Starém Městě u Uherského Hradiště recyklujeme upotřebená ředidla a rozpouštědla pro další použití ve výrobě nátěrových hmot.

Výzkumné aktivity pro nové druhy výrobků

V objemu produkce solární energie se Česká republika řadí na třetí místo na světě po Itálii a Německu. Panely ale mají omezenou životnost a jejich recyklace se dosud dostatečně neřešila. Aby v ČR nevzniklo 200 tisíc tun solárního odpadu, až doslouží instalované fotovoltaické panely, věnujeme se ve společnosti AQUATEST a.s. už několik let také výzkumu na poli recyklace a recyklujeme až 98 % surovin obsažených v solárních panelech.

Nebezpečené odpady zdrojem

Součástí skupiny PURUM KRAFT a.s. je i společnost BOME s.r.o., která jako jediná v ČR recykluje odpadní rtuť z laboratoří, lékařských i průmyslových tlakoměrů, světelné techniky, odpadních chemikálií a dentálních odpadů. Výstupem recyklace je rtuť o čistotě 99,9995 %, která má své použití ve stomatologii, kdy jenom v EU je spotřeba 60 tun ročně, dále ve světelné technice či porozimetrii.

I energetické využití má v cirkulární ekonomice svoji roli

Uvedené příklady ilustrují, že opravdu velkou část odpadů je možné vrátit zpět do oběhu a najít pro ně další využití. Vedle nich jsou i odpady s energetickým potenciálem, které není možné účelně recyklovat, a proto se zaměřujeme na jejich energetické využití. V posledním roce jsme provedli velmi úspěšnou spalovací zkoušku čistírenských kalů jako náhradního paliva v uhelné elektrárně, jakožto pilotní projekt v rámci připravované úpravy legislativy nakládání s čistírenskými kaly. V Mníšku pod Brdy recyklujeme použité olejové filtry, čímž získáváme vyčištěný kovový recyklát a olej k energetickému využití. Stejně tak v Chotýčanech u Českých Budějovic upravujeme zdravotnické odpady na nový sterilní produkt, který splňuje požadavky jako alternativní palivo pro energetické využití a zároveň je kvalitativně rovnocennou náhradou paliva z neobnovitelných zdrojů.

Toto je příkladem a zdaleka to není vše z našeho portfolia. Všechno jsme dokázali vybudovat a provozovat i bez zákazu skládkování, který vstoupí v platnost v rámci povinné implementace principů cirkulární ekonomiky. Nefandíme skládkování, není to chytré, není to budoucnost, a když se chce, tak recyklovat a využívat odpady jde i nyní. Chystáme další projekty, třídírny odpadů a recyklační centra, výrobu alternativního paliva pro energetické využití. Potřebujeme ale chytrý, logický a pragmatický přístup k těmto záměrům a dostatečnou legislativu v oblasti cirkulární ekonomiky, recyklace a energetického využití odpadů.

Autor: Daniel Kraft, majitel a předseda představenstva PURUM KRAFT a.s. (www.purumkraft.cz)

Zdroj: Odpadové forum 9/2018

Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí vyhlásilo dvě výzvy v rámci OPŽP, které jsou zaměřené na projekty v odpadovém hospodářství. Dle aktuálního harmonogramu a našich informací jde o jedny z posledních výzev v tomto programovém období. O dotace v rámci odpadového hospodářství je tradičně velký zájem, tvrdí MŽP. Ale je tomu skutečně tak? Ano i ne.

Velký zájem bývá o dotace na pořízení sběrných nádob na tříděný odpad a dovybavení nebo výstavbu sběrných dvorů. Tyto projekty je vhodné doplnit o pořízení informačních materiálů pro vysvětlení občanům, jak správně třídit. Mezi způsobilé náklady patří i výdaje na software pro zřízení evidenčního systému, který může být základem PAYT systému. Na tyto typy projektů mohou municipality a jiné veřejné subjekty, včetně městských technických služeb získat 85% dotaci.

Pořízením svozového prostředku u projektu na sběr a třídění odpadu automaticky dojde ke snížení míry podpory na 25 %. To už tak atraktivní není. Rovněž vybudování či modernizace třídicích, dotřiďovacích, recyklačních a dalších technologických linek, a to i na nebezpečný odpad, je možné podpořit pouze 25% dotací. Pro malé a střední podniky je sice dostupná vyšší podpora, ale dotace nepřevýší 50 %. V oblasti technologií stojí spíše za zvážení menší projekt na dovybavení stávající linky, kdy díky využití režimu de minimis může být míra podpory velice zajímavá. Prostředky v režimu de minimis lze čerpat do souhrnné výše 200 000 Eur za poslední tři účetní období.

Největší příležitost v čerpání prostředků je u materiálového využití odpadů. Projektů v této oblasti je poskrovnu. Míra podpory je relativně nízká, projekty s sebou nesou zvýšení administrativní náročnosti a příprava vyžaduje mnoho času. I proto je 114. výzva vyhlášena jako průběžná. MŽP si slibuje, že stabilní podmínky výzvy a dlouhý čas na přípravu zajistí více projektů.

A co je možné podpořit? Lze pořídit jakýkoli technologický celek na recyklaci odpadů. Rovněž je možné podpořit i jen části technologie, jako jsou například lisy, drtiče, nůžky, stacionární i mobilní manipulační technika a mnoho dalších součástí recyklačních linek. V minulosti byly nejvíce podpořeny projekty na recyklaci plastů, a to včetně polystyrenu. Dále také například projekty na recyklaci papíru a dalších druhů odpadů.

Ne vždy je nutné měnit platná povolení nebo podstupovat proces EIA. V rámci dovybavení stávající technologie je možné též odstranit úzké hrdlo. I nový dopravníkový pás, úprava vsázky odpadu do technologie, drtič či jiná technologická úprava mohou stávající linku zefektivnit a zvýšit kapacitu i v rámci stávajícího integrovaného povolení.

Dále je v letošních výzvách umožněna podpora pro technologie na odvodnění čistírenských kalů pro malé ČOV do 2 000 EO. Tato oblast podpory je zacílena na adaptaci na podmínky nové kalové vyhlášky. Podpořit tak půjdou například odstředivky, kalolisy, a to i mobilní, nikoli však přímo vozidla. Toto zařízení však bude nutné provozovat v souladu se zákonem o odpadech.

V oblasti energetického využití odpadů je možné podpořit projekty například na výrobu tuhých alternativních paliv (TAP). Navazující koncové zařízení musí být provozováno v režimu zákona o odpadech. Nově je umožněno podpořit i zařízení typu MBÚ za předpokladu souladu projektů s vyhláškou č. 294/2005 Sb.

Zásadním bodem u těchto energetických projektů je najít soulad mezi veřejnou podporou a programem OPŽP. Program umožňuje podporu na relativně široké spektrum projektů, avšak je nutné najít i co nejvhodnější režim veřejné podpory, díky němuž by projekt skutečně mohl být podpořen. Pro mnohé projekty v oblasti energetického využití odpadů je možná vyšší podpora než dle regionální výjimky. Tato vyšší míra dotace se může týkat například projektůna tepelné využití kalů z ČOV, ZEVO na ostatní i nebezpečné (kromě SKO), technologie pyrolýzy, termolýzy, plazmového zplyňování a dalších technologií.

Autor: Martin Veverka, Specialista na dotace v oblasti životního prostředí, Ernst & Young, s.r.o., martin.veverka@cz.ey.com

Zdroj: Odpadové fórum 9/2018

V souvislosti s prohlubujícím se suchem a s nárůstem dopadů, které v letošním roce historicky nejteplejší jarní i letní měsíce přinesly, svolal ministr Brabec k jednání skupinu odborníků, vizionářů, vědců a vedoucích státních i nestátních institucí, aby diskutovali nad kroky státu v boji se suchem. Hlavním cílem dnešního jednání bylo najít další možnosti, jak extrémnímu suchu může stát co nejúčinněji a nejrychleji čelit. Diskuze se týkala šesti hlavních oblastí: vědy a výzkumu, zásobování obyvatelstva pitnou vodou, zemědělství a krajiny, průmyslu, nakládání s vodou ve městech a obcích a při výstavbě a související legislativy.

„Svolal jsem národní tým těch, kteří o krocích státní správy, samosprávy, ale i soukromého sektoru v boji se suchem rozhodují nebo k tomu mají co říci a považuji je za vizionáře v oblasti hydrologie, geologie a dalších odvětví. Stát musí napnout všechny síly, nesmí se překrývat různé výzkumné úkoly, státní správa musí táhnout za jeden provaz, přispět musí i samospráva nebo soukromý sektor. Je potřeba jednat rychle a společně, proto jsme dnes vytvořili Národní koalici pro boj se suchem,“ komentuje účel setkání odborníků na boj se suchem ministr životního prostředí Richard Brabec.

Dnešního jednání se zúčastnili zástupci Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství a ministerstva pro místní rozvoj v čele se svými ministry, za vědeckou sféru profesoři Janský (Univerzita Karlova), Trnka (Czechglobe) a Sklenička (Česká zemědělská univerzita). Dále zástupci Svazu měst a obcí ČR, Sdružení oboru vodovodů a kanalizací, Agrární komory, Povodí Vltavy, Svazu průmyslu, Státního fondu životního prostředí ČR, České geologické služby, Výzkumného ústavu vodohospodářského a Českého hydrometeorologického ústavu.

„Dnes jsme řešili především priority státu v boji se suchem. Prošli jsme podrobně nejenom úkoly, které probíhají v jednotlivých oblastech, ale zaměřili jsme se na jejich případné překryvy, nebo naopak bílá místa v podobě nových výzev, aktivit, které můžeme ještě udělat, ale také překážek, které musíme vyřešit. Potřebujeme nepochybně realizovat jak technická opatření v podobě vodárenských nádrží na zajištění pitné vody pro obyvatelstvo a rozvoj vodohospodářské infrastruktury, tak i přírodě blízká opatření v podobě nových vodních prvků v krajině. A také musíme chránit půdu proti erozi nebo lépe využívat vodu jak v průmyslu, ve městech a obcích, tak i v zemědělství. Zapojit se musí každý,“ pokračuje Brabec.

VÝZKUM JAKO ZÁKLAD PRO KONKRÉTNÍ PROJEKTY NEJENOM V OBCÍCH

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vedle přípravy protierozní vyhlášky, dotací na přírodě blízká opatření pro zadržení vody v krajině (jako jsou tůně, mokřady, rybníky a další krajinné prvky na zpomalení odtoku vody z polí a luk či revitalizace toků) anebo nové zdroje pitné vody v obcích pracuje na několika projektech, které jsou pro budoucnost adaptace na sucho klíčové. Mezi ně patří například vznik předpovědního systému HAMR, který nám od roku 2020 pomůže predikovat stav a vývoj sucha až na 2 měsíce dopředu. HAMR vyvíjí Výzkumný ústav vodohospodářský (VÚV) ve spolupráci s ČHMÚ, ČZÚ a CzechGlobe. „Základní aplikaci spustíme už letos, plně funkční bude pak v roce 2020, kdy by s výstupy měly pracovat komise sucha, se kterými počítá novela vodního zákona, vodoprávní úřady, kraje, ale i zemědělci, zahrádkáři, provozovatelé vodních elektráren nebo vodáci,“ uvádí ministr Brabec.

Současně s rozvojem nové aplikace HAMR se pod vedením VÚV rozběhlo už i několik projektů umělé infiltrace povrchové vody do podzemních vod, která v budoucnu může zachytit vodu v suchem postižených oblastech. „Budeme testovat, zda lze zachycenou vodu z břehů řek nebo ze srážek infiltrovat do podzemí a použít na výrobu pitné vody. Jsou to revoluční projekty, i když už odzkoušené např. v Izraeli, pomáháme tím tak trochu přírodě. Ale pokud budou projekty úspěšné, lze je pak aplikovat v obcích po celé ČR a mohou přinést miliardy litrů vody k různému využití. Výsledky prvních projektů budeme znát do roka, u dalších pak během několika málo let. Jejich aplikaci a rozšíření pak můžeme pomoci i dotačně z národních zdrojů,“ vysvětluje Brabec.

„Jde o příklad konkrétních výzkumných projektů aplikovatelných do praxe, který může v budoucnu pomoci stovkám obcí. Přesně takové konkrétní výzkumné projekty stát v oblasti boje se suchem potřebuje. Proto jsme se dnes dohodli, že založíme výzkumný klastr různých výzkumných institucí, u kterého bude stát objednávat prioritní úkoly spojené se suchem. Máme na jeho výzkum vyčleněno už dnes prvních 200 mil. Kč. Rozhodně chceme ale výzkum koordinovat, aby se nedělaly projekty do šuplíku, a aby se jednotlivé výzkumné úkoly nepřekrývaly. Ušetříme peníze a systém rozpohybujeme,“ říká ministr Brabec.

„Vedle toho jsme dnes otevřeli také téma pokračování projektu rebilance podzemních vod, který nám zatím částečně odpověděl na stav podzemních vod v těch nejhlubších geologických vrstvách. Potřebujeme se zaměřit ale také na množství vody a její obnovu ve vyšších vrstvách. Z těch právě nejčastěji obce zásobují občany pitnou vodou a my musíme mít přehled, kolik vody nám tam zbývá. S tím souvisí i důslednější monitoring odběrů podzemních vod z vrtů, který chceme vtělit do novely zákona o vodách, na které pracujeme společně s kolegy z Ministerstva zemědělství (MZe),“ dodává Brabec

ZÁSOBOVÁNÍ PITNOU VODOU

Ministerstvo zemědělství spolu s MŽP pracují na přípravě již dobře známé novely vodního zákona, která bude zaměřená na řešení problematiky sucha. Zákon má být doplněn o novou hlavu ke zvládání sucha a nedostatku vody. (více v tiskové zprávě Ministr Brabec předložil spolu s MZe vládě aktuální informace o suchu v ČR i o pomoci k jeho zvládání).

Skupina se dnes shodla na potřebě rychlé aktualizace Plánů rozvoje vodovodů a kanalizací území krajů České republiky (PRVKÚK) v gesci jednotlivých krajů a na pokračování nebo vzniku dotačních programů na přivaděče pitné vody a kritickou vodohospodářskou infrastrukturu. Plánuje se také vznik zemědělského generelu a zazněla i možná aktualizace Generelu území chráněných pro akumulaci povrchových vod.

PRŮMYSL

V oblasti průmyslové výroby dnes odborníci diskutovali o možnostech a zájmu zástupců průmyslu na šetrnějším i ekonomičtějším hospodaření s vodou. Konkrétně diskutovali o recyklaci vody, jímání a čištění šedé vody, její akumulaci a zpětném využití. Skupina se shodla hlavně na potřebě podpory malých a středních podniků. „Podle informací ze Svazu průmyslu už kolegové na Ministerstvu průmyslu a obchodu pracují na přípravě nových dotačních programů a finančních pobídek,“ oznámil dnes výsledek jednání za tuto oblast ministr Brabec.

ZEMĚDĚLSTVÍ A KRAJINA

V oblasti zemědělství je nepochybně rychle potřeba upravit systém zemědělských dotací a zvýšit ochranu půdy proti erozi. Protierozní vyhláška, kterou připravuje MŽP spolu s MZe, by mohla vstoupit v platnost už příští rok. „Vyhláška navazuje na novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, kterou jsme prosadili před 3 lety ve Sněmovně. Jejím smyslem je zajistit, že zemědělci budou na půdě hospodařit šetrně, a zajistí také vymahatelnost konkrétních opatření ke snížení erozního ohrožení,“ uvádí ministr životního prostředí Richard Brabec.

„Projednávaná protierozní vyhláška nyní zahrnuje i systém monitorování projevů eroze, se kterým její původní návrh nepočítal. Tento systém považujeme za cílený a účinný nástroj pro řešení případů, kdy nevhodným hospodařením zemědělce mohlo dojít ke vzniku eroze. Monitoringu chceme využít také pro průběžné ověřování nastavených podmínek v rámci DZES 5 a jejich případné úpravy. To může v praxi vést ke zpřísnění podmínek a rozšíření procenta pozemků, kde budou uplatňovány zpřísněné postupy užívání zemědělské půdy,“ doplňuje ministr zemědělství Toman.

Ministerstvo zemědělství navrhuje v připravované novele vodního zákona výrazně jednodušší podmínky pro stavbu malých vodních nádrží na vlastním pozemku. Rybníky do dvou hektarů s výškou hráze do 1,5 metru nově bude možné postavit tzv. na ohlášení. Jde o další z mnoha opatření pro zadržení vody v krajině.

„Chceme, aby si lidé na vlastním pozemku mohli malý rybník postavit snadněji než dosud. Jde o další z mnoha opatření, která děláme pro zadržení vody v krajině. Malé rybníky podpoří biodiverzitu, vegetaci a celkově zlepší krajinný ráz, který bude odolnější proti suchu,“ uvedl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Ministr Toman prezentoval také projekty s Českou zemědělskou univerzitou zaměřené na pozemkové úpravy. Zrychlit je potřeba také terénní úpravy a s nimi spojenou legislativu.

VYUŽÍVÁNÍ VODY VE MĚSTECH A OBCÍCH A STAVEBNÍ LEGISLATIVA

Nejenom s ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou odborníci dnes také diskutovali o možnosti změny stavební legislativy a zasakování a zadržování vody ve městech i v obcích. I budovy je potřeba adaptovat na sucho a na změnu klimatu a to právě hlavně ve městech, kde se nejčastěji kvůli husté zástavbě projevuje efekt tepelných ostrovů. „Z našeho programu Nová zelené úsporám dnes poskytujeme dotace na zelené střechy, máme program Dešťovka na pořizování nádrží na dešťovou i šedou vodu a to nejen pro fyzické osoby, ale i pro nemocnice, školy nebo úřady. U novostaveb by měla být architektura a výstavba adaptovaná na sucho a horko v dnešní době povinností,“ uvádí Brabec.

A ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová ho doplňuje: „Problematiku sucha považuji za velmi závažnou. Připravujeme metodiku, podle níž bude řešení sucha a zadržování vody v krajině povinnou součástí návrhu územního plánu. V legislativní oblasti zvažujeme zpřísnění povinnosti řešit srážkové vody přednostně zasakováním na vlastním pozemku, která je již nyní stanovena v předpisech stavebního práva. Ministerstvo pro místní rozvoj také realizuje podporu zpracování územních studií krajiny obcemi s rozšířenou působností. Tyto studie připravují mj. opatření pro zadržování vody v krajině.“

Ministerstvo pro místní rozvoj také vypíše letos na podzim národní dotační programy za 3,2 miliardy korun, které budou podporovat zejména projekty zaměřené na záchyt dešťové vody u bytové výstavby nebo budování vsakovacích pásů při modernizaci místních komunikací.

Skupina odborníků sdružených do Národní koalice pro boj se suchem by se měla podle ministra Brabce scházet nejméně jednou za dva měsíce nebo dle potřeby. „Rád bych, aby byla nejenom studnicí nápadů a inovací, ale také konzultačním a dohledovým orgánem přístupu vlády, resp. státu, k problematice sucha. Dnes jsme si v každé oblasti stanovili priority, příště si řekneme, kam jsme pokročili, nebo jestli existují nějaké překážky k plnění úkolů. Ale doufám spíše v to první,“ uzavírá ministr Brabec.

Poznámky:

Aktuální informace o tom, jak Češi vnímají sucho, najdete v publikaci Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí.

Publikace je ke stažení zde

Výrazně jednodušší podmínky pro stavbu malých vodních nádrží na vlastním pozemku navrhuje Ministerstvo zemědělství (MZe) v připravované novele vodního zákona. Rybníky do dvou hektarů s výškou hráze do 1,5 metru nově bude možné postavit tzv. na ohlášení. Jde o další z mnoha opatření pro zadržení vody v krajině.

Hlavním tématem letošní konference PVO, která se uskuteční 20.-21.9.2018 v Praze, budou všudy přítomné plasty. Ty zejména v souvislosti s druhou světovou válkou a následně v 50. a 60. letech způsobily revoluci v náhradě přírodních materiálů, a umožnily tak lidstvu dosáhnout dříve nepředstavitelných možností. Neudržitelná situace si však z pohledu ochrany životního prostředí žádá nalezení vhodných řešení mířících na jejich omezení, regulaci a opětovného využití. Dále se konference zaměří na prevenci vzniku odpadů z pohledu místních samospráv v kontextu s omezením skládkování v roce 2024, a patřičná pozornost bude opět věnována druhý den potravinovému odpadu.

Do tématiky plastů uvede posluchače do problematiky uvede František Vörös (EPS ČR), který také nastíní jakým směrem by se tato oblast měla ubírat v kontextu cirkulární ekonomiky. Strategii EU a související aktivity na omezení jednorázových plastů představí Jan Maršák (MŽP). Pavlína Kulhánková (MPO) se zaměří na podporu zpracování a využívání plastů, klíčovou oblast pro naplnění předpokladů na vyšší míru využití recyklátů. O souvisejících reálných zkušenostech s provozem třídicí linky a existujících bariérách se s posluchači podělí Petr Strankmüller (Ekodepon). Účastníci se mohou také těšit na výsledky projektu Martina Pivokonského (AV ČR) zkoumající výskyt mikroplastů v pitné vodě s velice zajímavými výsledky k dosahované účinnosti jejich odstranění na současných ČOV. Tradičně nemohou chybět ani příklady z podniků. Unikátní českou technologii měnící odpadní fritovací olej na rozložitelný bioplast (Hydal) představí Lenka Mynářová (Nafigate), a o své zkušenosti s ekodesignem při návrhu výrobků se podělí Lenka Novotná (PLASTIA s.r.o.).

Cirkulární ekonomika je fenomén současné doby, proto tento blok zaměřený na obce a na aktivity a úspěšné projekty zaměřené na prevenci a opětovného využití odpadů, nemůže řídit nikdo jiný než zástupce Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN), konkrétně Laura Mitroliosová, která uvede posluchače do tématiky s přednáškou Cirkulární město a obec jako nutnost udržitelnosti. Dva roky praktických zkušeností z města Brna shrne ve své přednášce Martin Vaněček (Magistrát města Brna). Jan Machančík (Magistrát města Jihlavy) představí recept na úspěch při nakládání odpady, ve kterém Jihlava patří k předním lídrům. Jihlava získala ocenění Křišťálová popelnice a Odpadový Oskar. Další příklady nebudou chybět ani Libereckého kraje nebo Města Jílové u Prahy.

Poslední blok se zaměří na příklady správné praxe z firemního prostředí. Jakub John (VIA ALTA) představí technologii zpracování čistírenských kalů a nízkokvalitních bioodpadů, gastroodpadů a živočišných odpadů řízenou aerobní fermentací pro následné zemědělské i energetické využití. Dále se posluchači mohou těšit na zajímavé informace k přínosům recyklace tonerů minimalizující nejen vznik odpadů, ale také negativní vlivy na lidské zdraví. Nejen o sociálních a charitativních aspektech sběru použitého textilu, ale také o připravovaném povinném sběru, pohovoří Lenka Harcubová (POTEX). Rady jak ve firmách intenzifikovat CSR aktivity a podpořit udržitelnost představí přednáška „Firemní kultura 21“ Jany Půlpánové (Envirostyl).

Druhý den bude kompletně věnován potravinovému odpadu, který vedle plastů představuje další výzvu pro dnešní společnost. Blok zahájí europoslankyně Kateřina Konečná aktuálními informacemi z Evropské Komise. Na ní naváže Věra Doušová (PB Praha) s aktuálními informacemi o dopadech novely zákona potravinách a tabákových výrobcích díky které se sice snížilo množství potravinového odpadu, ale za stavu vládou nevyřešeného financování provozu potravinových bank balancujích na hraně uzavření. Optimističtější pak jistě budou informace o připravované cirkulární kavárně na Praze 7, o prvním FoodBoxu v ČR, nebo o slovenském projektu Hungry Slovak cílící na uplatnění přebytků z veřejného stravování za výhodnější cenu prostřednictvím mobilní aplikace.

Organizátoři (CEMC) nezapomínají ani na doprovodný program. Účastníci se tak mohou těšit na ochutnávku piva uvařeného z neprodaného pečiva, nebo na živé vystoupení ke kampani #NEPETUJ. Nespotřebované jídlo bude možné odnést v dózách od společnosti IKEA. Samozřejmostí je volná návštěva veletrhu For Arch.

Termín konání: 20. – 21. 9. 2018

Místo konání: PVA Letňany (veletrh FOR ARCH), Beranových 667, 199 00 Praha 9

Partneři: AHOLD Czech Republic, a.s., ASEKOL a.s., VIA ALTA a.s., POTEX s r.o., VERB Group s.r.o. a Vratné lahve s.r.o.

Přihláška a více informací: www.predchazeniodpadu.cz