Ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková v úterý vyhlásila už 3. ročník celostátní soutěže Přeměna odpadů na zdroje 2019. Soutěž potrvá do března, vyhlášení výsledků a oceňování vítězů se uskuteční v první polovině června 2019 v Senátu Parlamentu České republiky. Podle ministryně si Ministerstvo průmyslu a obchodu velmi dobře uvědomuje význam zpracování odpadů pro český průmysl, a snaží se to implementovat i do strategických dokumentů, jako je Surovinová politika a Politika druhotných surovin ČR. Cílem soutěže, kterou organizuje Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, je nejen osvěta, ale i prezentace příkladů z praxe úspěšných českých firem, které v oběhovém hospodářství nalezly svou podnikatelskou příležitost. Z odpadních materiálů získávají suroviny pro vlastní výrobu a jsou se svými výrobky na trhu úspěšní. Další informace o soutěži ZDE

Tato vyhláška v § 7 uvádí:

§ 7

Požadavky na odběr vzorků a metody rozboru

(1) Nestanoví-li tato vyhláška jinak, postupuje se při odběru vzorku pitné nebo teplé vody podle metod obsažených v českých technických normách.⁸⁾

⁸) Například ČSN ISO 5667-5 Jakost vod. Odběr vzorků, část 5: Návod pro odběr vzorků pitné vody z úpraven vody a z vodovodních sítí. ČSN EN ISO 5667-3 Jakost vod. Odběr vzorků, část 3: Pokyny pro konzervaci vzorků a manipulaci s nimi. ČSN ISO 5667-14 Jakost vod. Odběr vzorků, část 14: Pokyny k zabezpečení jakosti odběru vzorků vod a manipulace s nimi.

(2) Odběr vzorků pitné vody pro stanovení mikrobiologických ukazatelů se provádí podle tabulky 1 ČSN EN ISO 19458 (757801) Jakost vod – Odběr vzorků pro mikrobiologickou analýzu, a to podle účelu vzorkování „b" – z kohoutku, jedná-li se o odběr u spotřebitele, nebo podle účelu vzorkování „a“ – z rozvodného potrubí, jedná-li se o odběr na výstupu z úpravny nebo v rámci distribuční sítě zejména z vodojemů a v odůvodněném případě z hydrantů. Oba odběry zahrnují odstranění všech připojených zařízení a dezinfekci kohoutku nebo výtokového ventilu, účel vzorkování „a“ navíc zahrnuje propláchnutí kohoutku před odběrem.

Při odběru vzorků pro mikrobiologickou analýzu je tedy potřeba postupovat dle tabulky 1 ČSN EN ISO 19458. Tato norma uvádí:

SOVAK ČR je přesvědčen, že:

• požadavky obou norem (ČSN ISO 5667-5 a ČSN EN ISO 19458) nejsou v rozporu;

• novější ČSN ISO 5667-5 se na starší ČSN EN ISO 19458 na několika místech odkazuje;

• při odběru vzorku pro mikrobiologickou analýzu se v praxi běžně provádí desinfekce kohoutku ostřikem desinfekčním roztokem většinou na bázi lihu, a tedy je nutné provést „krátkodobý proplach“ vzorku za účelem odstranění vlivu desinfekčního činidla v souladu s požadavkem ČSN EN ISO 19 458 (kap. 4.4.1.4);

• každá laboratoř příp. odběrová skupina si musí verifikovat časový interval, za který se odstraní používané dezinfekční činidlo.

Problematikou verifikace proplachu resp. doby nutného proplachu, aby došlo k odstranění zbytků desinfekčního prostředku, se v současné době zabývá laboratoř Pražských vodovodů a kanalizací, a.s.

Dle dosud získaných výsledků lze konstatovat, že k odstranění vlivu desinfekčního roztoku (DESPREJ) dochází po 2–3 minutách odtočení (zásadním parametrem pro vyhodnocení je parametr TOC ve vytékající vodě). Tedy se jedná o zhruba stejnou dobu odtočení, kterou uvádí ČSN ISO 5667-5 Jakost vod. Odběr vzorků, část 5: Návod pro odběr vzorků pitné vody z úpraven vody a z vodovodních sítí, odrážka 6.4 Vodovodní kohoutky.

SOVAK ČR je toho názoru, že si každá laboratoř, resp. odběrová skupina musí provést vlastní validaci, přičemž obvyklá doba odtočení bude 2–3 minuty dle místních podmínek a způsobu dezinfekce odběrového kohoutku.

SOVAK ČR konstatuje, že verifikací proplachu za účelem odstranění desinfekčního prostředku se dobereme zhruba stejného postupu, který uvádí ČSN ISO 5667-5 Jakost vod. Odběr vzorků, část 5: Návod pro odběr vzorků pitné vody z úpraven vody a z vodovodních sítí, dle které se prováděly odběry před novelou vyhlášky č. 252/2004 Sb. Výjimku budou tvořit pouze dlouhé a komplikované vnitřní rozvody, kde nedojde tímto způsobem k dostatečnému proplachu rozvodného potrubí.

Ing. Oldřich Vlasák
ředitel SOVAK ČR

V Evropě je třeba vytvořit trh s recyklovanými materiály. Přispět k tomu musí Evropská unie i národní státy jak osvětou, tak tlakem na minimalizaci skládkování či podporou používání výrobků z recyklovaných materiálů, shodli se účastníci Mezinárodního kulatého stolu k oběhovému hospodářství, který pořádal Svaz průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s evropskou asociací BusinessEurope na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu.

Evropský Balíček oběhového hospodářství schválený letos na jaře požaduje po České republice, aby modernizovala technologickou základnu celého nakládání s odpady. Například u recyklace se potřebné investice v řadě případů vyplatí jen tehdy, když se vytvoří robustní trh s recyklovanými materiály, shodli se účastníci Mezinárodního kulatého stolu k oběhovému hospodářství, který pořádal Svaz průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s evropskou asociací BusinessEurope na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu.

Jedním z hlavních opatření, které se v okolních státech osvědčilo, bylo omezení skládkování recyklovatelného a jinak, například energeticky, využitelného odpadu. Svaz průmyslu považuje skládkování za přežitý způsob nakládání s odpady. Plýtvá se tak cennými materiály a energiemi. Například v Nizozemsku přechod na oběhovou ekonomiku bude znamenat úsporu primárních surovin ve výši 7,3 miliard eur za rok. Nový byznys podpoří vznik 54 tisíc nových pracovních míst, zaznělo mimo jiné na kulatém stole.

„V oblasti komunálních odpadů u nás recyklační průmysl prakticky neexistuje. V oběhovém hospodářství přitom vidíme i obchodní příležitost pro tuzemské firmy. Proto by měla být co nejdříve a co nejlépe připravena příslušná legislativa, která by vytvořila vhodné investiční prostředí v této oblasti. Podporujeme proto návrh ministerstva životního prostředí na navýšení skládkovacího poplatku,“  říká  Petr Jonák, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Zvýšit poplatky za skládkování chce také slovenská vláda. V Rakousku se na skládky už několik let neukládá žádný komunální odpad, co by neprošel předchozí úpravou. „Jak rozjet trh s recyklovanými materiály? Jedním z opatření je minimalizovat skládkování. Jsou lepší způsoby, jak využít odpady. Evropská komise a národní vlády mohou usnadnit vytvoření trhu pro oběhové hospodářství tím, že zvýší povědomí veřejnosti i firem, zlepší přístup k financování a poskytne firmám vhodné pobídky,“ dodává evropskou zkušenost Leon de Graaf z BusinessEurope.

Vláda by měla pomoci recyklačnímu průmyslu i dalšími kroky. „Recyklační byznys potřebuje odběratele recyklovaného materiálu. Stát by měl stimulovat trh s recyklovanými materiály, například daňově nebo podpůrnými programy pro využívání výrobků s podílem recyklátů,“ tvrdí Michal Stieber z Veolia Česká republika.

Klíčová budou pro Česko nová pravidla, která schválily členské státy na úrovni Evropské unie. „Oběhové hospodářství je pro Evropskou komisi priorita. Požadavky na větší opravitelnost výrobků, jejich opětovnou použitelnost a recyklovatelnost materiálů už promítáme do pravidel EcoDesignu. Trh s produkty z recyklovaných materiálů by měly podpořit i státy v systému veřejných zakázek,“ vysvětluje Hugo Schally z generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise. Dobré příklady praxe z evropských zemí ukazují, že pro plnění cílů oběhového hospodářství je třeba zapojit všechny stakeholdery, včetně osvětových, vzdělávacích a inovačních aktivit.

Ministerstvo životního prostředí už pracuje na převodu unijních cílů a pravidel do tuzemských zákonů. „MŽP ještě letos předloží návrhy nového zákona o odpadech, zákona o výrobcích s ukončenou životností a novelu zákona o odpadech. Platit budou od července 2020,“ uvádí Jan Maršák z ministerstva životního prostředí.

Svaz průmyslu a dopravy ČR se dlouhodobě věnuje odpadové legislativě a podporuje moderní oběhové hospodářství s postupným omezováním skládkování. Předcházení odpadů nebo jejich ekonomicky smysluplné využití je prioritou Svazu i jeho členské základny. Dlouhodobě se ztotožňuje s principy oběhového hospodářství a podporuje smysluplné nastavení legislativního rámce. Ten by měl být v souladu s hierarchií nakládání s odpady a zároveň odpovídat reálným možnostem české ekonomiky.

Evropský parlament se vyslovil pro přísnější snížení emisí oxidu uhličitého u nových aut, než jaké navrhovala Evropská komise (EK). Europoslanci zvedli ruku pro návrh, podle kterého od roku 2030 nově vyrobená auta budou muset vypouštět o 40 procent CO2 méně, než stanoví norma pro rok 2021. EK navrhovala 30 procent. Dnešní hlasování určilo postoj europarlamentu pro vyjednávání s členskými státy EU, proto je možné, že konečná podoba limitů kvůli kompromisu ještě dozná změn.

Europoslanci se dnes nakonec rozhodli pro variantu, která u osobních aut a lehkých užitkových vozů počítá pro roky 2025 a 2030 ve srovnání s rokem 2021 se snížením o 20, respektive o 40 procent. Návrh Evropský parlament schválil poměrem hlasů 389 proti 239.

Podle současných pravidel nesmí nově vyrobené vozidlo v roce 2021 produkovat více než 95 gramů oxidu uhličitého na kilometr. Tato hodnota ještě bude podle nové metodiky přepočítána, proto návrhy EK i Evropského parlamentu neuvádějí gramy, ale procenta.

Snížení o 40 procent od roku 2030 je více, než je postoj České republiky. "Budeme sledovat českou pozici, tak jak vykrystalizovala v posledních dnech a hodinách. Ta hovoří o 35 procentech," řekl ČTK ještě před hlasováním europoslanec Pavel Poc (ČSSD).

Jeho kolega z ODS Evžen Tošenovský upozornil, že požadavky na snížení emisí ignorují situaci na trhu i technologické možnosti. "Poškodíme automobilky, které jen v České republice tvoří na 400.000 pracovních míst, a životnímu prostředí nepomůžeme," uvedl.

Kritický názor na přísnější limity má také europoslankyně Dita Charanzová (ANO). Věří, že se se státy EU podaří najít kompromis, aby byl dopad na průmysl co nejmenší.

"Stanovení limitu na emise CO2 z automobilů a dodávek musí reflektovat jak potřebu reagovat na klimatické změny, tak i možnosti automobilového sektoru, který nejen v České republice, ale i v celé EU zajišťuje tisíce pracovních míst," uvedl europoslanec Stanislav Polčák (STAN). Dodal, že potřebný je konkrétní, avšak dosažitelný cíl, který v konečném důsledku přispěje jak ke snížení škodlivých emisí, tak i k dalšímu rozvoji špičkových evropských automobilových technologií.

Podle europoslance Luďka Niedermayera (TOP 09) je třeba hledět více do budoucnosti s cílem udělat vše pro to, aby Evropa byla místem inovací a určovala trendy v moderních a ekologických technologiích. "Proto myslím, že rozumná míra ambice unijních cílů je něco, co automobilovému průmyslu v Evropě nakonec pomůže," uvedl.

Stejně jako poslanci nemají jednotný názor na limity ani členské země. Německo, které má velký automobilový průmysl, z obav před hospodářskými dopady podpořilo návrh EK. Naopak Francie vyzývá k odvážnějším cílům.

Na 9. října je v Lucemburku plánována schůzka ministrů životního prostředí, kde se bude o společném postoji jednat. Portál EURACTIV uvedl, že rakouské předsednictví EU plánuje navrhnout limit 35 procent, což se shoduje s českým názorem.

Schválený návrh europarlamentu počítá s tím, že výrobci za neplnění limitů budou do rozpočtu EU odvádět pokuty. Tyto finance poslouží k přeškolování pracovníků zasažených změnami v automobilovém sektoru. Europoslanci rovněž chtějí, aby se zvýšil podíl prodeje elektromobilů a hybridních vozů tak, aby v roce 2025 činil 20 procent a o pět let později 35 procent.

"Asi nejhorší na celém zpřísnění emisních limitů je, že jsou stanovovány arbitrárně bez hluboké a technicky podložené diskuse s odvětvím, které patří mezi ekonomické pilíře hlavních evropských ekonomik. Musíme se připravit, že za dekádu bude v Evropě úplně jiný automobilový průmysl - z pohledu velikosti, struktury a produktů," řekl ČTK automobilový expert z EY Petr Knap.

České automobilky varují, že přísnější emisní požadavky mohou v Česku podvázat ekonomický růst a konkurenceschopnost a ohrozit pracovní místa.

Zdroj: ČTK

Návštěvníci běžeckého závodu Nature Run v Liberci si v neděli budou moci poprvé vyzkoušet automat na vracení plastových lahví. Veřejnosti bude představena také nová lahev minerální vody Mattoni vyrobená s padesátiprocentním podílem recyklovaného PETu (tzv. rPET). V tiskové zprávě to uvedly Karlovarské minerální vody (KMV).

Automaty na vracení použitých PET lahví jsou běžné například v Německu. Principy a význam zálohového systému na PET lahve vysvětlí návštěvníkům na místě infografiky. Zálohovým systémem lze podle KMV získávat dostatečné množství kvalitně vytříděných použitých lahví, což je nezbytnou podmínkou pro výrobu nových lahví s podílem recyklovaného PETu.

"Nová lahev Mattoni Eco se nyní vyrábí s padesátiprocentním podílem rPETu, na její výrobu se tedy spotřebuje o 50 procent panenského PET materiálu méně a také se efektivně využije materiál vzniklý recyklací použitých PET lahví," vysvětlil generální ředitel KMV Alessandro Pasquale.

KMV ve spolupráci s Institutem cirkulární ekonomiky (INCIEN) a Fakultou technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze iniciovaly v lednu založení pracovní skupiny Zálohujme. Jedním z jejích výstupů má být studie, jež navrhne právě možnosti zálohového systému.

"V třídění odpadu patří Češi k nejlepším v Evropě. Z celkového množství PET lahví uvedených na trh se jich po vytřídění a recyklaci využije různým způsobem asi 66 procent. Musíme ale posílit oběh a opětovné využití materiálu na lokální úrovni. To v praxi znamená nastavení spolupráce mezi domácími výrobci i odpadovými a recyklačními firmami tak, aby se na pultech obchodů začaly co nejdříve objevovat výrobky v obalech, které obsahují co největší podíl recyklátu, ideálně z obalů prodaných v ČR," uvedla ředitelka INCIEN Soňa Jonášová.

Zdroj: ČTK

Dne  30. 09. 2018 byly na webových stránkách https://www.irz.cz zveřejněny údaje ohlášené do Integrovaného registru znečišťování životního prostředí (IRZ). IRZ je veřejně přístupná databáze provozoven, za které je ohlašováno vyprodukované množství látek, jež překročily prahovou hodnotu.

V IRZ jsou sledovány tři druhy úniků a 2 druhy přenosů látek. Jedná se o úniky do ovzduší, do vody a do půdy, a o přenosy látek v odpadních vodách a v odpadech. Sledované látky mohou mít negativní vliv na ekosystémy a lidské zdraví a je nutné je důsledně monitorovat. Celkově je sledováno 93 látek (více na https://www1.cenia.cz/www/node/496).

Hlášení za předchozí kalendářní rok mohli ohlašovatelé zasílat do IRZ nejpozději do 31. 03. 2018. Za ohlašovací rok 2017 podalo hlášení celkem 2 823 provozoven, z toho 2 753 hlášení bylo nadlimitních, tzn., že alespoň v jednom údaji překračovala prahovou hodnotu. Nejvíce nadlimitních hlášení bylo zaznamenáno ve Středočeském kraji.

Mezi úniky do ovzduší jsou zastoupeny látky, které mají značný vliv na lidské zdraví a životní prostředí a které ohlásila většina ohlašovatelů. Jedná se o oxidy dusíku (NOx/NO2), oxidy uhlíku (CO/CO2) a amoniak (NH3).  Za oxidy dusíku byly nejvyšší hodnoty na jednotku plochy zaznamenány v okresech Most, Mělník, Teplice, Pardubice a Ostrava-město. Jejich zvýšená produkce souvisí s charakterem činností, při kterých vznikají. Jedná se především o výrobu, přenos a rozvod elektřiny a výrobu a rozvod tepla (podíl cca 70 % na celkových ohlášených únicích). V případě emisí CO je jejich hlavním zdrojem v rámci provozoven hlásících do IRZ metalurgie železa (podíl 87,6 %), u emisí skleníkového plynu CO2 se jedná, podobně jako u NOx, o spalování fosilních paliv při výrobě elektřiny a tepla. Největším zdrojem emisí amoniaku je zemědělství, konkrétně živočišná výroba (chov prasat, drůbeže a mléčného skotu), která se podílela na celkových ohlášených únicích NH3 do ovzduší 87,2 %.

Zdroj: CENIA

V novém zářijovém Věstníku MŽP najdete mj. Metodický návod odboru odpadů MŽP pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi nebo Sdělení odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence MŽP o zveřejnění aktuálního Seznamu odborně způsobilých osob dle § 6 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Přehled obsahu:

V roce 2017 Česká republika vyprodukovala 34,5 milionů tun všech odpadů, z toho 1,5 milionu tun odpadů nebezpečných. Na jednoho obyvatele ČR tak ročně připadá produkce 3 259 kg všech druhů odpadů. Odpady obecně dokáže ČR využívat. Z 34,5 milionů tun všech odpadů bylo využito 84 %, z toho 80,5 % materiálově a 3,6 % energeticky. Na skládkách skončilo 9,8 % ze všech odpadů.

Komunální odpady
V roce 2017 tvořil podíl komunálních odpadů na celkové produkci odpadů 16,5 %. Obyvatelé ČR jich v roce 2017 vyprodukovali 5,69 milionů tun, to je o 80 tisíc tun více než v roce 2016. Každý občan ČR tedy v průměru ročně vyprodukuje 537 kg komunálního odpadu.

V roce 2017 bylo v ČR z komunálních odpadů využito  37,5 % materiálově (recyklace a kompostování) a 12 % energeticky (přeměna na teplo nebo elektrickou energii v ZEVO – lidově spalovnách).

Na skládkách vloni bohužel opět skončilo 45,4 % komunálních odpadů, což je o 0,5 % více než v roce 2016.  V černých popelnicích, a tudíž i na skládkách, ale oproti roku 2016 ubylo o téměř 10 % bioodpadu, a to díky zavedení povinného sběru bioodpadu v obcích v roce 2015. „Nová legislativní povinnost určitě pomohla, další odklon bioodpadu ze skládek očekáváme poté, co bude vyhláškou zavedena povinnost třídit bioodpad v obcích celoročně. To začne s příchodem jara příštího roku,“ upozorňuje Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů MŽP. 

V meziročním srovnání i z dlouhodobého trendu produkce a nakládání s odpady v jednotlivých letech vyplývá, že pokud ČR nepřijme novou prorecyklační legislativu v oblasti nakládání s odpady, není možné, aby skládkování samo o sobě klesalo.

Vysokou mírou ukládání odpadů na skládky a zvýhodňováním skládkování odpadů přichází ČR o cenné druhotné suroviny, o rozvoj recyklačního průmyslu, o inovativní technologie a v neposlední řadě i o nová pracovní místa.

ČR je dnes však na hranici jakéhokoliv dalšího snižování skládkování se současnou, od roku 2009 nezměněnou výší skládkovacího poplatku. Výše skládkovacího poplatku v ČR patří v celé EU k těm nejnižším, přestože je prokázáno ve státech okolo nás, že zvýšení skládkovacího poplatku má přímý vliv na zvýšení recyklace odpadů v jednotlivých zemích. Od roku 2012 u nás zvýšení poplatku za skládkování požaduje Evropská komise, na problém s nízkým skládkovacím poplatkem upozornila letos vládu i OECD.  „Nová legislativa všechny předpoklady pro zvýšení recyklace a odklon od skládkování mít bude,“ říká Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů. V nové legislativě, kterou MŽP připravuje, budou zavedeny recyklační motivační nástroje, které obcím umožní platit nadále stejné poplatky za ukládání odpadů na skládky jako dnes, ale bez změny přístupu k nakládání s odpadem to jistě nepůjde.  Zodpovědné a chytré obce, které překročí stanovenou úroveň třídění odpadů vedoucí k jejich následné recyklaci, nebudou zvyšováním poplatků za ukládání odpadů na skládky vůbec dotčeny.

Další informace:

Produkce všech odpadů a komunálních odpadů za rok 2017 zde.

Indikátory odpadového hospodářství 2017 zde.

SPČR se seznámil s návrhem vyhlášky a shledal, že návrh zavádí mnoho nejasných pojmů. Proto žádáme o upřesnění nejasností, které můžou vést k různým výkladům a vnášet nejistotu do právního řádu. Stanovisko naleznete ZDE

Zvýšený zájem o téma vody a sucha vede (nejen) v poslední době k celé řadě zcela zavádějících informací, jimiž je bombardována laická veřejnost. Mýty o vodě se přitom týkají šetření s vodou, konzumace vody, opatření na zadržování vody v krajině i zásob vody na planetě. Téměř v každé zprávě týkající se sucha a zajištění zásob pitné vody v budoucnosti se například můžeme dočíst, že vody na Zemi ubývá. Není to ale pravda. Více ZDE

Zdroj: Reflex.cz

Obavy ze zvýšení nákladů na odpadové hospodářství obcí a měst, tedy obavy, které rády podporují společnosti asociované v České asociaci odpadového hospodářství (ČAOH), vyplývají z neznalosti a nepochopení navrhovaných změn.

Současný ředitel České asociace oběhového hospodářství (ČAObH) Miloš Kužvart komentuje otevřený dopis poslance Evropského parlamentu Stanislava Polčáka, předsedy Sdružení místních samospráv ČR (SMS ČR), ve věci odpadového hospodářství.

Úvodem je třeba některé informace v otevřeném dopise, datovaném 10. 9. 2018, uvést na správnou míru:

Již 4 roky je uzákoněn počínaje rokem 2024 nikoli „…zákaz skládkování komunálních odpadů…“, ale přesné znění odstavce 7, par. 21 Zákona č. 185/2001 Sb. O odpadech je: „Na skládky je od roku 2024 zakázáno ukládat směsný komunální odpad a recyklovatelné a využitelné odpady stanovené prováděcím předpisem.“ Čili nejde o zákaz skládkování komunálních odpadů, ale směsných komunálních odpadů a dále využitelných a recyklovatelných odpadů. V detailu bývá skryt ďábel – právě ta „směs“ – kdy tam bývá leccos materiálově či energeticky využitelného - je důležitá a souvisí s tolik potřebnou transformací nakládání s odpady v České republice.

V dopise se uvádí, že „přísnější cíle znamenají citelně vyšší náklady": Tato obava vyplývá z nepochopení situace, kdy nízký skládkovací poplatek znamená, že jsme se stali jakýmsi skanzenem skládkování, kdy nám jako státu (a jeho ekonomice) se nedaří využívat materiálový a energetický potenciál nejen u směsných komunálních odpadů. Čili moderní nakládání s odpady povede v souhrnu k finančním úsporám

Další citát: „Větší odpovědnost by měli převzít producenti obalů a upotřebených výrobků.“ Ale to se autor otevřeného dopisu vlamuje do otevřených dveří, vždyť co jiného je již na Evropské úrovni přijato - tzv. EPR – Extended Producer Responsibility, kdy právě zmíněné vícenáklady, způsobené pracnějším a tedy i nákladnějším zacházením (rozuměj využíváním odpadů - nejen odpady zahrabat kdesi do jámy) budou hradit producenti obalů či výrobků.

A proto..

Hájit zájmy obcí a měst, aby nebyly vystaveny i nadále (finančnímu) diktátu svozových a skládkovacích firem, je cílem plánovaných změn v odpadovém hospodářství. Výsledek bude přesně opačný, nežli má pan poslanec Polčák obavu: jde o to dohnat obrovskou časovou a finanční ztrátu nás všech, způsobenou stagnací skládkovacího poplatku (od roku 2009 se nezměnil). Jsme v Evropské unii raritou.

To, co se za těch 9 let změnilo, je nárůst ceny práce na třídících linkách a v provozech úpraven a zpracování odpadů. A co se investic týká: většina bude pocházet ze soukromých zdrojů, protože moderní firmy díky navrhovanému právnímu rámci a přijatým cílům např. v oblasti recyklace budou profitovat z ochrany životního prostředí budoucích generací. A pro samotné obce budou zde zavedeny finanční stimuly (nazývané zatím „Recyklační sleva pro obce“, my to nazýváme „vratka pro obce“).

Aktivitu poslance Evropského parlamentu JUDr. Polčáka vítáme, pokud bude pokračovat i po komunálních volbách v České republice. Vždyť pro prosazení podpory využití výrobků z recyklovaných surovin bude třeba prosadit snížení úrovně DPH na 0 – 5 % (toto je doporučení Evropské komise), ale tento potřebný ekonomický stimul je v ČR zatím neprosaditelný. Zároveň zavedení povinného 25 % využití recyklované suroviny v nových výrobcích také napomůže rozvoji této oblasti.

Že se starostové ve Sdružení místních samospráv ČR zajímají o oblast nakládání s odpady je logické a legitimní: přijetím výše popsaných změn v odpadovém hospodářství se prodlouží (díky v budoucnu mnohem menšímu skládkování) provoz stávajících skládek odpadů, nebude tedy ve výhledu minimálně 10 let třeba výstavba nových skládek. Obce nebudou vystaveny tlaku na výstavbu nových těchto zařízení, která však znamenají v delším horizontu tikající ekologickou bombu. A nově zaváděný systém oběhového hospodářství díky efektivnější administrativě také zamezí tak častým podvodům v této oblasti.

V závěru dopisu se poslanec Polčák ptá vlády, předsedů výborů a jednotlivých stran: „Jste pro nastavení národní legislativy v intencích legislativy evropské, anebo podporujete přísnější nastavení cílů, které znamená vyšší náklady obcí a měst?“

Odpověď na otázku pana poslance by podle Miloše Kužvarta měla znít:

Ministerstvem životního prostředí České republiky navrhované změny národní odpadové legislativy vycházejí ze stavu odpadového hospodářství v České republice, jsou založeny na podrobných analýzách trendů, prognóze vývoje finančních toků a proto je zřejmé, že nepovedou k vyšším nákladům obcí a měst. Navrhované změny mají plnou podporu České asociace oběhového hospodářství, a celé řady dalších asociací a sdružení. Nechtějme zůstat v oblasti nakládání s odpady skládkařským skanzenem Evropy. Naopak, snižme dovoz primárních surovin a energií pro národní hospodářství, chovejme se jako opravdoví hospodáři i s ohledem na příští generace.

Zdroj: ČAObH

Nakládání se zdravotními a veterinárními odpady je úzce specializovaná oblast s velmi širokou základnou. Nemocnice, polikliniky, domovy pro seniory, domovy a ústavy sociálních služeb, hospicy i jednotlivé ordinace praktických lékařů. Pojďme se dotknout této problematiky z různých úhlů a podívat se na povinnosti, ale i možnosti nakládání s těmito odpady.
 

Legislativa

Odpady obecně, včetně zdravotnických a veterinárních, řeší zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady. Nejvíce se pak odpady ze zdravotnictví zabývá vyhláška č. 306/2012 Sb. o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

Nesmíme zapomenout ani na metodiku, kterou vytvořil Státní zdravotní ústav (SZÚ) jako zpracovatel pro zadavatele Technologické agentury České republiky (TAČR). Garantem této metodiky bylo Ministerstvo životního prostředí – s datem vydání v prosinci 2016 https://www.mzp.cz/cz/nakladani_s_odpady_zdravotnictvi.
 

Evidence, ohlašování

Zdravotnická zařízení produkují odpady, a proto musí vést průběžnou evidenci odpadů. Pokud přesáhnou zákonné limity v produkci a nakládání s odpady (100 kg nebezpečných (N) nebo 100 t ostatních (O) odpadů), musí elektronicky podávat Roční hlášení do systému ISPOP.

Zařazování odpadů

Jako poměrně častý problém vnímám u těchto původců mnohdy zbytečné zařazování odpadů do kategorie N. V ČR tak vzniká ve zdravotnictví více nebezpečných odpadů, než v jiných státech EU. Principy zařazování odpadů jsou však obdobné. Jako důvod tohoto zařazování slýchávám velmi často: „Raději zvolím kategorii nebezpečný odpad (NO), abych byl krytý, co kdyby kategorii ostatní odpad (OO) někdo rozporoval“. Přitom velká produkce odpadů, například inkontinentních pomůcek u neinfekčních pacientů, přímo vybízí k zařazení pod katalogové číslo
18 01 04.

Jejich zařazení pod kategorii N je často dáno i jinými důvody, například špatně nastaveným systémem předání odpadu oprávněné osobě. I časový rámec je jedním z důležitých hledisek. Odpad, který dlouho leží ve shromažďovacím místě, se nafukuje a páchne. Tím je dáno, že jej raději každý hned klasifikuje jako nebezpečný. Legislativa ale stanoví, že pokud mám nebezpečný odpad ze zdravotnictví zařazený pod katalogovým číslem 18 01 03*, potom bez chladícího prostoru smí být shromažďován max. 3 dny. Delší doba shromažďování (více jak 4 dny, max. jeden měsíc), je možná pouze při teplotách pod 8 °C. Z logiky věci je potom správné, když se odpady, které nejsou chlazené, odváží v pravidelných svozech např. „pondělí – středa – pátek“, kdy je zajištěna časová prodleva max. 3 dny. Původce neporuší zákonné ustanovení. U odpadů, které jsou zatížené právě rozkladem, nafukováním apod. jsou tři dny hraniční, nebo je potřeba využít chladících prostor.

Průběžnou evidenci doporučuji vést při každém předání odpadu oprávněné osobě, ale vyhláška připouští i jednou měsíčně se sumárním množstvím, pokud se jedná o stejný odpad předávaný od stejného původce stále stejné oprávněné osobě.

V některých případech, především u praktických lékařů, funguje služba zákazníkům, kdy laboratoře, které sváží od lékařů vzorky, jsou zároveň oprávněnou osobou a recipročně, na základě dohody o předání vzorků (využití konkrétní laboratoře), odeberou od lékaře odpad, vybaví jej novými nádobami a vedou za něho jeho evidenci. Pokud lékaři vznikne povinnost podat Roční hlášení o produkci a nakládání s odpady do ISPOP, potom i toto zajistí. To mi přijde jako skvělé zabezpečení těchto povinností pro lékaře.

Pronajaté prostory

Dalším problémem při nakládání se zdravotnickými odpady je jejich předání a převzetí v prostorách, které má původce odpadů v pronájmu. Může se jednat o celá zdravotnická oddělení v nemocnici nebo ordinace různých lékařů ve společných objektech s možností společného shromažďování odpadů spolu s pronajímatelem. Například nemocnice pronajímají své prostory dalším komerčním firmám, mimo jiné i lékařům se soukromou praxí, a v rámci toho převezmou jejich odpad spolu se svým do společných prostor. To z pohledu zákona o odpadech není u odpadů ze zdravotnictví přípustné, pokud pronajímatel takového objektu není zároveň oprávněnou osobou.

Produkce nebo svoz zdravotnických odpadů

Neméně problémovou situací je případ jedné nemocnice, která má své ambulance pod stejným IČO mimo svůj areál. Jsou to její zdravotnická střediska v obcích. Od nich přebírá odpad do svých shromažďovacích míst v areálu nemocnice, ale nevede evidenci o tomto předání/převzetí. Odpad vykazuje jako vlastní produkci přímo v nemocnici. To není správně. Přitom předání odpadů mezi provozovnami jednoho subjektu (jednoho IČO) je povolené a eviduje se s využitím kódů nakládání A00 – AN3 v evidenci provozovny původce (ambulance) a B00 – BN3 v evidenci příjemce (nemocnice). Je ale důležité, aby ten, kdo přebírá nebezpečné odpady z jiných provozoven (v našem případě nemocnice), měl vydaný souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady (do 100 t/rok od úřadu obce s rozšířenou působností, nad 100 t/rok od příslušného krajského úřadu). K tomuto souhlasu se mohou vázat i další povolení a vyjádření.

Rovněž platí, že pokud by se takové přijaté odpady upravovaly, potom se již jedná o zařízení ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o odpadech č. 185/2001 Sb.

Úprava zdravotnických odpadů

Existují firmy, které nabízí technologická zařízení na zpracování a úpravu odpadů ze zdravotnictví. Takové stroje jsou jistě přínosné, ale před jejich pořízením uvažujte v co nejširším kontextu a ve všech souvislostech. Přínosem může být minimalizace objemu odpadu, snížení nebo odstranění nebezpečných vlastností, ale otázkou je i cena a splnění všech souvisejících povinností.

Například zařízení společnosti SIEMENS, která nabízí CONVERTER – drtič odpadů – https://www.siemens.cz/press/siemens-uvedl-do-provozu-unikatni-zarizeni-pro-likvidaci-infekcniho-odpadu-tzv-converter.

Podle dokumentace k tomuto zařízení je výstupem úpravy nebezpečných odpadů palivo o výhřevnosti hnědého uhlí. Získání paliva tímto způsobem je podmíněno minimálně legislativním souladem podle zákona o ochraně ovzduší a navazujícími prováděcími předpisy. Po takové úpravě nebezpečných odpadů tak získáme pouze upravený odpad. Pokud by se měl stát takový odpad palivem, muselo by takové palivo projít zkouškami a certifikací. To není tak úplně snadné.

Opět platí, že pokud bychom upravovali odpady, které nevznikly v naší provozovně, muselo by se již jednat o zařízení provozované se souhlasem příslušného krajského úřadu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

U stroje, ve kterém se drtí odpad, bychom předpokládali přítomnost např. infekčního agnes. Jistě dochází k uvolňování plynu a par do okolí (materiál je vlhký a musí vysychat). Jak je toto řešeno, není z dokumentace zřejmé. I na to je ale nutné dát pozor.

Obecně lze konstatovat, že i když SZÚ vydá k určité technologii nebo k zařízení kladné posudky, jsou prakticky vždy pouze na tu část, která se děje uvnitř stroje ve smyslu prokázání odstranění infekce z materiálu. Zajímejte se ale i o to, jak a kudy se odvádí technologické toky v průběhu úpravy, nebo jestli je odstranění patogenů v účinnosti 100 % a nemůže se nově kultivovat.

Druhým strojem, který mě v poslední době zaujal a o kterém bych se krátce zmínil, je MEDIVAK MV6, https://www.k6.cz/detail/Medivak-MV6-%E2%80%93-NOVINKA!!!_74/. Považuji ho za velice chytrý, účinný z pohledu minimalizace objemu odpadů, odstranění nežádaného nafukování pytlů hnilobou obsahu apod. Opět je ale nutné investici za jeho pořízení zvažovat v širších souvislostech.

Výrobce tvrdí, že po úpravě nebezpečného odpadu vznikne odpad kategorie ostatní. Tuto informaci však může dodat pouze ten, kdo je oprávněn provést hodnocení o vyjmutí nebezpečných vlastností odpadů. S tím jsou spojeny další náklady. Výrobce totiž dodává pouze hodnocení účinnosti stroje a to není dostačující.

Stále platí, že nebezpečné odpady, které vzniknou na jiné provozovně nebo jinému původci, mohu v zařízení upravovat pouze se souhlasem příslušného krajského úřadu vydaného ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Výstupem ze zařízení je stále upravený odpad, se kterým musím nadále nakládat jako s odpadem, tedy předat ho pouze oprávněné osobě.

Pokud stroj využiji pro úpravu vlastních odpadů z kategorie ostatní (např. již zmíněné inkontinentní pomůcky), pak zařízení splní to, co nabízí.

Do celkové investice je nutné zahrnout nejen pořizovací cenu stroje, ale i cenu za materiál (desinfekce a hlavně pytle) a náklady spojené např. s vydáním osvědčení o vyjmutí nebezpečných odpadů, které může vystavit pouze pověřená osoba (vyhláška č. 94/2016 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů).

Kromě výše uvedených a za určitých podmínek velmi vhodných a užitečných strojů k úpravě nebo odstranění odpadů ze zdravotnictví, existují ale i takové, jejichž pořízení úplně nedoporučujeme. Jedním takovým strojem je tzv. Macerátor. Slouží k odstranění inkontinentních pomůcek, plen apod. Tento přístroj inkontinentní pomůcky rozdrtí, rozemele, rozmělní a následně vypustí do kanalizační sítě. Taková úprava zdravotnických odpadů je zakázaná zákonem o odpadech, zákonem o vodách i zákonem o vodovodech a kanalizacích.  Společné sdělení jednotlivých odborů MŽP k tomuto způsobu úpravy odpadů ze zdravotnictví naleznete na internetové adrese https://www.mzp.cz/cz/nakladani_s_inkontinencnimi_pomuckami_sdeleni.

Pokud Vás tento článek zaujal a potřebujete znát odpovědi na své otázky v oblasti odpadového hospodářství nebo jiných složek životního prostředí, kontaktujte nás (www.inisoft.cz).

Jsme připraveni navštívit přímo Váš podnik a provést rychlý strukturovaný audit s vazbou praxe na dodržování legislativy všech složek ŽP.

Pomoci vám můžeme také se zavedením systému kvality (QMS) dle ČSN EN 9001:2016 a systém řízení environmentu (EMS) dle normy ČSN EN ISO 14001:2016, tedy vypracujeme dokumentaci a zavedeme postupy dle norem. Provádíme interní audity systému kvality a systému řízení environmentu a umíme řešit neshody, které vyplynou ze zprávy z posouzení systémů.

Umíme pro Vás realizovat individuální školení sestavené na míru. Můžete se také zúčastnit některého z našich komerčních školení (www.inisoft.cz/skoleni).

Ing. Václav Kuncl
INISOFT s.r.o.

Evropský parlament bude 3. října 2018 hlasovat o své pozici k návrhu nařízení o snižování emisí CO₂ z aut a lehkých užitkových vozidel. Předložený návrh Evropské komise je jedním z kroků k naplňování požadavků Pařížské dohody, potažmo cíle Unie - přechodu k nízkouhlíkové, bezpečné a konkurenceschopné ekonomice. Podle Komise by návrh měl pomoci naplnit rámec EU 2030 pro klima a energii, jehož cílem je snížení emisí skleníkových plynů o 40 % v porovnání s rokem 1990.

Konec skládkování komunálního odpadu, zakrytí a rekultivace stávajících skládek a výsypek, to je téma mezinárodního skládkového workshopu o skládkování, který se uskuteční na Technické univerzitě v Liberci ve dnech 15. a 16. listopadu 2018.

Odborné přednášky se budou věnovat naléhavým tématům, jako je například likvidace speciálních odpadů, voda na skládkách a haldách, měřící technika a testovací zařízení ke dlouhodobé kontrole skládek a testování jejich těsnosti nebo alternativní způsoby zakrytí výsypek…atd. Na programu jsou také přednášky týkající se evropského práva a jeho prosazování na národní úrovni či legislativní změny v oblasti skládkování odpadů na úrovni EU a ČR.

Čeští, němečtí a další odborníci budou diskutovat mimo jiné o využití geotextilií a geosyntetických materiálů ve skládkovém hospodářství, představeny budou modely sanací odkališt a důlních vod a způsoby čištění skládkových výluhů kombinovanou membránovou technologií s použitím biologických systémů předčištění.

Účast na workshopu je pro lidi z programového území zdarma Zájemci se mohou přihlásit do 26. října emailem zaslaným na adresu:  zedekl2007@gmail.com .  Do předmětu prosím uveďte: ”Skládkový workshop Li-Zi 2018 – přihláška“.   Více informací včetně programu na: https://skladky.tul.cz/skladky18/index.php/cs/index.html

Liberecká univerzita workshop pořádá společně s Vysokou školou V Žitavě/ Zhořelci v rámci Mezinárodního vzdělávacího projektu - udržitelné a efektivní využívání zdrojů. Projekt podporuje Evropská unie prostřednictvím Programu spolupráce Česká republika- Svobodný stát Sasko 2014-2020 - číslo projektu 100246598.

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) vypracovala návrh databáze předmětů obsahujících nebezpečné chemické látky uvedené v Kandidátském seznamu podle rámcové směrnice o odpadech.

Výzva k podání podnětů a připomínek k návrhu databáze předmětů obsahujících nebezpečné chemické látky uvedené v Kandidátském seznamu podle rámcové směrnice o odpadech.

Agentura ECHA má za úkol vytvořit novou databázi o přítomnosti látek z Kandidátského seznamu v předmětech. Tento úkol vyplývá z revidované rámcové směrnice o odpadech, která nabyla účinnosti v červenci 2018. Databáze je určena podnikatelským subjektům zpracovávajícím odpady a recyklované materiály.  Na požádání bude přístup do této databáze umožněn i spotřebitelům. Hlavním cílem projektu je posílení komunikace v dodavatelském řetězci, kdy v souladu s nařízením REACH podniky musí komunikovat v dodavatelském řetězci a o přítomnosti látek z Kandidátského seznamu informovat agenturu ECHA.

Databáze bude obsahovat informace předložené společnostmi, které vyrábějí, dovážejí nebo uvádějí na trh předměty, které obsahují látky zařazené na Kandidátský seznam. Společnosti budou mít povinnost předkládat tyto informace pro předměty, které uvedou na trh od 5. ledna 2021.

Agentura ECHA vypracovala návrh scénáře této databáze a tento návrh bude konzultovat se zúčastněnými stranami. Výsledky této výzvy budou prezentovány a projednány na workshopu v Helsinkách ve dnech 22. - 23. října 2018. Na obdržené podněty a připomínky nebudou poskytovány individuální odpovědi.

Podněty a připomínky předkládejte nejpozději do úterý 9. října 2018 formou odpovědí na otázky uvedené ZDE.

Šestnáct evropských firem a výzkumných institucí se spojilo na poli cirkulární ekonomiky, aby společně hledaly způsoby, jak využít odpadní materiály, které vznikají během výroby fotovoltaických panelů. Jedním z výsledků, který jejich dosavadní spolupráce přinesla, je výroba solárních článků složených z 95 % z recyklovaných materiálů – skla, kovů, polovodičů a polymerů. Jejich účinnost je stejná jako u článků nových. Více ZDE

Zdroj: https://www.obnovitelne.cz

Dovolujeme si Vás pozvat na XXII. ročník konference „Nové trendy v čistírenství“, která se bude konat 13. listopadu 2018 v Kulturním domě v Soběslavi. Dopolední blok se bude věnovat opětovnému využití odpadních vod, odpolední zas průmyslovým odpadním vodám a kalům. Další informace ZDE

Obce, kraje a další subjekty mohou od října čerpat z Operačního programu Životní prostředí 350 milionů korun na dokonalejší varovné systémy před povodněmi a na zabezpečení nestabilních svahů. Lépe tak zvýší ochranu obyvatel i jejich majetku. Státní podniky a příspěvkové organizace pak mohou čerpat z 50 milionové alokace na zpracování podkladů pro stanovení záplavových území nebo na vybudování či modernizaci systémů předpovědní povodňové služby.

Nové dotace z Operačního programu Životní prostředí zajistí lepší ochranu před výkyvy počasí, přispějí k přesnějšímu předvídání povodní a pomohou předejít nebezpečným sesuvům. Ministerstvo životního prostředí dá k dispozici ve třech výzvách celkem 400 milionů korun z evropských fondů.

„Sice aktuálně řešíme sucho, povodně jsou ale jen druhá strana jedné mince, pod kterou se skrývá klimatická změna, která se projevuje extrémními výkyvy počasí. Suchem vyschlá půda, krajina i města navíc daleko hůře absorbují vodu, takže i už mírnější přívalové deště mohou způsobovat lokální povodně a citelné škody,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec. „Protipovodňová opatření podporujeme kontinuálně a dlouhodobě. Nové dotační výzvy jsou dalším příspěvkem do systému lepší ochrany obyvatel a jejich majetku,“ doplňuje ministr Brabec.

Lokální ochrana před povodní i sesuvy

Obce, kraje a další zájemci mohou ode dneška podat projekty zaměřené na zpracování podkladů pro vymezení území ohrožených povodní nebo přípravu digitálních povodňových plánů. Dotace získají na vybudování nebo rozšíření protipovodňových výstražných systémů na lokální úrovni. Zároveň rezort pomůže se sanací svahových nestabilit, jako jsou sesuvy půdy či řícení skal.

„Varovné systémy mohou obce a města vybudovat jen tehdy, pokud mají současně vypracovaný či aktualizovaný digitální povodňový plán. Celý systém pak funguje tak, že díky výstražnému systému obdrží starosta obce varovnou zprávu o překročení limitní hodnoty srážky či vzestupu hladiny a díky povodňovému plánu vyhodnotí nastalou situaci. Rozhlasem či sirénou poté občany upozorní na hrozící nebezpečí,“ vysvětluje ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman s tím, že k tomuto zdánlivě jednoduchému postupu je nezbytné proškolení členů povodňových komisí. Ti se musí naučit data správně vyhodnocovat, rychle pracovat s povodňovým plánem a včas podat klíčové informace v případném hlášení.

Nebezpečí pro občany představují i skalní svahy, ze kterých se vlivem přívalových dešťů mohou uvolňovat nestabilní bloky. Tuto zkušenost má například město Smržovka na Liberecku, kde skalní svah ohrožoval v blízkosti stojící mateřskou školku. „Svah byl nebezpečný nejen pro školku, ale také pro sousední nemovitost. Museli jsme to rychle řešit, a proto jsme využili dotace poskytované Ministerstvem životního prostředí. Časově to vyšlo a finance nám přišly velmi vhod,“ říká starosta Smržovky Marek Hotovec.

Povodňová prevence pro ČR

Operační program Životní prostředí pomáhá s protipovodňovou ochranou nejen na místní úrovni, ale i na té celostátní. O dotaci se v tomto případě mohou ucházet Český hydrometeorologický ústav či správci povodí. Příspěvek získají na zpracování analýz odtokových poměrů a přípravu podkladů pro stanovení záplavových území nebo map povodňového ohrožení. Podporu získají i projekty zaměřené na vybudování nebo zefektivnění výstražných či hlásných povodňových systémů řešených na celostátní úrovni.

„Všechny projekty mohou být realizovány až s 85 % dotační podporou. Výjimku tvoří pouze projekty zaměřené na vybudování varovných systémů, kde může být dotace maximálně 70 %,“ upřesňuje Petr Valdman. V případě sanace svahů je však nezbytná řádná analýza narušeného území a jeho zařazení do Registru svahových nestabilit.

Žádosti o dotace bude Státní fond životního prostředí ČR přijímat od 1. října do 20. prosince 2018.

Dokumenty k výzvám:

Výzva 101: Stabilizování a sanace svahových nestabilit