Hlavním účelem těchto zpráv je předložit informace o stavu plnění nástrojů Státní energetické koncepce ČR v souladu s jejím hlavním posláním, kterým je zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR. Státní energetická koncepce ČR je vrcholovým strategickým dokumentem vyjadřujícím cíle státu v energetickém hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje, včetně ochrany životního prostředí.

Dokument:

ČR patří ve skládkování komunálních odpadů mezi zaostalé země. Skládkuje 45 % odpadů, průměr EU je přitom 26%. Základním předpokladem pro dosažení většího materiálového a energetického využívání odpadů je zvýšení poplatku za ukládání odpadů na skládku, což se osvědčilo v mnoha zemích, včetně sousedního Polska. V ČR se však už 10 let nezvýšil a patří k nejnižším v Evropě. Musí se zvýšit poplatek alespoň na trojnásobek a celkově motivace pro investice do potřebné infrastruktury, takový je závěr 2. česko-polské konference na téma využití komunálního odpadu.

„Zkušenosti z Polska jsou jasným důkazem, že zvýšení skládkovacího poplatku 2x během tří let nikoho nepoložilo, naopak v kombinaci s dotacemi bylo motivující pro vznik třídících linek a navazujících zařízení pro materiálové a energetické využití odpadů. Na skládkách tak končí méně komunálních odpadů, jsou více využívány v kompostárnách, recyklačních procesech apod. V ČR však chybí dlouhodobá strategie a legislativní jistota v oblasti nakládání s odpady,“ uvedl Michal Kříž ze společnosti AQUATEST, která konferenci v Olomouci organizovala.

Odborníci a významné subjekty v odpadovém hospodářství se na konferenci shodli na tom, že dobře nastartovaný systém třídění a recyklace se v ČR prakticky zastavil v roce 2009. Ekonomické nástroje státu namířené ve prospěch životního prostředí a vycházející z principů dobrého hospodáře se zabrzdily. Investice se nevyplácí, odpadové hospodářství proto stagnuje. Pokud se nezmění stávající systém, evropský cíl skládkovat jen 10% komunálních odpadů Česko nedosáhne.

 „Když je skládkování nejlevnějším způsobem likvidace odpadů, nemotivuje to města, obce a podnikatelské subjekty k jiným směrům a nerozvíjí se moderní technologie a infrastruktura ve využívání odpadů. Máme v Polsku také problémy, musíme například dotáhnout energetické využívání odpadů, ale diskusi o zvýšení poplatků máme už několik let za sebou,“ doplnil Andrzej Krzyśków z polské firmy ProGeo.

V ČR je poplatek za ukládání odpadů na skládku stále 500 Kč za tunu (cca 20 Eur), podobně nízký má např. Rumunsko a Litva (cca 27 Eur), v Polsku je 64 Eur, v Rakousku 87 Eur. Poplatek ale není jediným nástrojem, motivující faktory a legislativa se může v jednotlivých zemích lišit.

Není pochyb, že vybudování chybějící odpadové infrastruktury v ČR bude stát miliardy korun. Jedná se o velké investice s dlouhodobou návratností a rizika jsou zatím příliš velká, protože nastavení pravidel nakládání s odpady není jasné a chybí nový zákon o odpadech. Nových projektů je naprosté minimum, vliv na to má i často neoprávněný odpor veřejnosti. Jedním ze závěrů konference je tedy nutnost systému a předvídatelné legislativy, která nebude omezovat jednotlivé způsoby a technologie nakládání s odpady ani tržní principy. Nová zařízení musí být ekonomicky smysluplná, aby firmy i obce neměly obavy pouštět se do moderních technologií.

„My jsme se rozhodli postavit multipalivové zařízení v Karviné a Přerově, které bude umět energeticky využít část nerecyklovatelných odpadů (TAP). Musíme potvrdit, že se jedná o technologie za více než miliardu korun a není zatím jasné, jak bude trh fungovat. Ale my nemůžeme čekat, potřebujeme modernizovat naše zdroje a tuto cestu považujeme za společensky odpovědnou. Proto naše zařízení budou multipalivová, kromě TAP budou umět spalovat také biomasu, případně uhlí,“ potvrzuje Marcel Vrátný, technický ředitel společnosti Veolia energie ČR.

Také zástupce SFŽP na konferenci potvrdil, že mezi záměry podpořenými z Operačního programu Životní prostředí převažují projekty na sběr a třídění odpadů a nedaří se prosadit tzv. koncovky, tedy zařízení na energetické nebo materiálové využití odpadů. Za posledních deset let bylo vybudováno pouze jedno moderní zařízení na energetické využívání odpadů (ZEVO) a to v Chotíkově u Plzně. Stávající kapacita čtyř ZEVO v ČR tak aktuálně představuje jen 13,5 % z celkové produkce komunálních odpadů v ČR. Přičemž cílem ČR, jak uvedl zástupce Ministerstva životního prostředí, je energeticky využívat 25% odpadů.

Pod průměrem EU je ČR v energetickém využívání, tak v recyklaci odpadů. „Do roku 2025 bychom měli zvýšit úroveň recyklace komunálních odpadů ze současných 38% na nejméně na 55 % a v roce 2035 na 65% celkové hmotnosti komunálních odpadů, tyto cíle jsou zařazeny také do návrhu nového zákona o odpadech, který se teď projednává,“ připomněl Jan Maršák z Ministerstva životního prostředí. Na konferenci také zaznělo, že bychom neměli zklamat všechny ty obyvatele ČR, kteří poctivě doma třídí odpady a snaží se chovat zodpovědně. Naší morální povinností je dotáhnout nakládání s odpady do smysluplného, fungujícího a ekonomicky přijatelného systému.

Na konferenci vystoupily i další významné subjekty v odpadovém hospodářství a energetice z ČR, Polska a nově také Slovenska, např. slovenská asociace APOH a firmy EKO-KOM, OZO Ostrava, SAKO Brno, SGS ČR, Sutco Polska, Fortum, EC Zabrze a další. Nechyběli ani zástupci měst a obcí, svůj pohled na odpadovou problematiku představilo například město Olomouc a polské město Bialsko-Biala. Cílem konference byla především výměna zkušeností a dobrých praktik při řešení problematiky nakládání s komunálními odpady, a to s ohledem na naplňování cílů EU. Součástí konference byly ve druhém dni exkurze v Polsku a České republice, zaměřené na moderní zařízení pro nakládání s komunálními odpady.

Sládci pivovaru v Čížové uvařili ERKO, vůbec první české pivo ze superčisté recyklované vody. Tu pro tento účel upravili experti ze společnosti Veolia z vyčištěné odpadní vody pražské čistírny odpadních vod. Uvařilo se celkem 15 hektolitrů světlého ležáku.

„Věděli jsme, že něco podobného udělali jednou nebo dvakrát ve světě, a nenašli jsme jediný důvod, proč to nevyzkoušet i u nás. Výsledek předčil naše očekávání. Pivo z recyklované a následně upravené vody od toho klasického prostě nepoznáte,“ popisuje vznik nápadu a jeho finální výsledek sládek pivovaru v Čížové Martin Hrubeš. „Opět se nám potvrdilo, že i v tak klasickém oboru, jakým pivovarnictví jistě je, najde uplatnění neuvěřitelné množství nápadů a inovací,“ dodává Olaf Koerner, vlastník a zakladatel Pivovaru Čížová.

V pivovaru vzniklo celkem 15 hektolitrů světlého spodně kvašeného nefiltrovaného a nepasterizovaného ležáku. Vyčištěná voda z čistírny odpadních vod v Praze byla po odebrání upravena sofistikovanou kombinací membránových technologií, zakončených reverzní osmózou a úpravou na aktivním uhlí v mobilní kontejnerové jednotce úpravy vody společnosti Memsep ze skupiny Veolia. „Řada velkých pivovarnických skupin, se kterými spolupracujeme, již dávno k úpravě vody využívá membránové technologie a snaží se maximálně standardizovat kvalitu vzniklého piva nezávisle na zdroji využívané vody. Zpravidla se jedná o membránové technologie ultrafiltrace a reverzní osmózy s návaznou úpravou tvrdosti přesně na pivovarem požadovanou hodnotu stejně, jako jsme to udělali s kolegy z partnerského Pivovaru Čížová,“ shrnuje technickou stránku věci obchodní ředitel skupiny Veolia Ondřej Beneš. „Nápad na využití odpadní vody je skvělý. Pomůže nám jasně demonstrovat technologickou vyspělost českého vodárenství, prezentovat principy oběhového hospodářství v praxi a odstranit často pouze mentální bariéry v používání recyklovaných produktů, se kterými se ale setkáváme každý den,“ dodává Beneš.

Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) vyzval včera vládu, sněmovnu a Senát k doplnění zálohování nápojových PET lahví a plechovek do nově vznikající odpadové legislativy. Projednávaný zákon nepočítá s plošným zavedením záloh, ale nezakazuje, aby se pro ně jednotlivě rozhodli výrobci. Připomínkové řízení k novému zákonu bylo ukončeno na začátku května, během následujících měsíců by ministerstvo životního prostředí mělo zákon poslat k projednání do sněmovny. K INCIEN se ve výzvě přidaly Hnutí Duha, Arnika, Greenpeace, Zachraň jídlo a další organizace. Více ZDE

Čtěte také:

Výzva k zavedení zálohování nápojových PET lahví a plechovek

Zdroj: ČT24

Je z hlediska životního prostředí šetrnější komunální odpad spálit ve spalovně, nebo uložit na skládce? A jak je to s energetickým využíváním odpadů v České republice? Nejen o tom, ale třeba také o potřebě seznamovat s novými trendy v oblasti využívání odpadů jako energetického i materiálového zdroje debatovali účastníci diskusního setkání Institutu pro veřejnou diskusi (IVD).

Podle Soni Jonášové z Institutu Cirkulární Ekonomiky mají principy cirkulární ekonomiky velmi dlouhou historii a mají význam nejen pro ekologii, ale také pro byznys. Už Baťa ve Zlíně vyráběl linoleum z odpadů při výrobě obuvi. Podobné postupy je podle ní třeba využívat ve větší míře ve firmách i dnes. Je to otázka efektivního využívání všech přírodních zdrojů. Česká republika se svými zdroji totiž podle jejích slov zachází nehospodárně. „Cirkulární ekonomika už dávno není jen o odpadech. Jde už o samotné nastavení procesů, zásadní je změna byznys modelů,“ uvedla Soňa Jonášová. Vedlejší energetické produkty vzniklé spalováním jako jsou popílek, struska nebo energosádrovec produkované v řádu milionů tun, mají vhodné využití ve stavebnictví. V zahraničí se s každým kilogramem zachází jako s cenným materiálem. Jde rovněž o využívání materiálových toků v rámci měst, kde by se místo skládkování měl materiál vracet do ekonomiky. Jistým problémem podle Jonášové zůstává, že český zákazník zatím většinou nechce výrobky z recyklátů, ačkoli v západní Evropě je tomu právě naopak.

Pavel Donát z ČEZ Energetické produkty na konferenci připomněl v prosinci 2015 Evropskou komisí přijatý balíček opatření k cirkulární ekonomice, jehož cílem je v maximální míře využít všechny suroviny, výrobky a odpady, a zvýšit tak úspory energie a snížit emise skleníkových plynů. Uvedl, že skupina ČEZ v České republice produkuje 7,6 milionů tun popílku, přičemž Čína ho vyprodukuje ročně 600 milionů tun. „Největší využití popílku je při výrobě cementu, betonu, při výstavbě liniových staveb. Je prokázané, že jeho použití nemá negativní vliv na lidské zdraví ani životní prostředí,“ řekl Pavel Donát. Dnes už se navíc bez energetických produktů v podstatě není možné obejít. Popílek zdokonaluje vlastnosti stavebních výrobků, neustále zlepšuje vlastnosti použitého betonu například v hrázi Orlické přehrady. Jeho přidáním se na přehradě také ušetřilo 60 tisíc tun cementu. Pavel Donát zmínil, že ČEZ provádí v rámci své činnosti rovněž recyklace například keramických izolátorů i transformátorových olejů.

Na energetické využití odpadů jako součásti cirkulární ekonomiky se zaměřil Michal Šyc z Akademie věd ČR. Upozornil, že více než polovina odpadů je dnes skládkována a pouze 10 % energeticky využívána. Energetické využívání odpadů má řadu pozitivních dopadů, oproti fosilním palivům znamená pokles emisí oxidu uhličitého. Skládkování navíc představuje pětinu celosvětového množství emisí metanu, který je rovněž skleníkovým plynem. Zařízení pro energetické využití odpadů snižuje rovněž množství dioxinů. V Evropě je využití vzniklé škváry ve stavebnictví běžnou záležitostí, stejně jako využití kovů, kterých škvára obsahuje 5 až 15 %, což představuje značný potenciál. „Snažíme se ve spolupráci z Ministerstvem životního prostředí zajistit využívání škváry jako podkladové vrstvy pro liniové stavby, což v západní Evropě funguje už desítky let,“ přiblížil konkrétní kroky Michal Šyc. Komunálního odpadu se v České republice produkuje 5,6 milionů tun, přičemž potenciál pro energetické využití je 25 %, tedy zhruba 1,6 milionů tun.

Hlavní možnosti úspor z pohledu cirkulární ekonomiky představil Milan Barot z ČEZ ESCO. Jedná se o zvyšování účinnosti přeměny nebo využití energie, zamezení úniku energie do prostředí, regulace spotřeby na optimální požadované parametry, zpětné získávání a využití odpadní energie a využití druhotných surovin pro výrobu energie. Připomenul, že ČEZ ESCO se pro své klienty zabezpečuje zvyšování energetické účinnosti, snižování ztrát a zpětné získávání odpadní energie. K tomu společnost nabízí systémy zajišťující efektivnější nakládání s komoditami, kam patří například výstavba energetických zařízení. „Typickým příkladem zvýšení účinnosti využití energie je výměna osvětlení. Renovací osvětlení ve výrobních halách je možné dosáhnout poklesu spotřeby elektrické energie o 80 %. Dále například snížení nákladů na výrobu tepla se stává už i konkurenční výhodou,“ uvedl Milan Barot. Podle jeho zkušeností je možné dosáhnout také velice zajímavých ročních úspor decentralizací výroby a odstraněním nepotřebných rozvodů tepla. Představil také systémy individuální regulace teploty (IRC), které umožňují zajistit efektivní stav vytápění jednotlivých místností uvnitř budovy. V současnosti jich v České republice využívá zhruba 400 institucí.

V rámci následující panelové diskuse vystoupil Ladislav Trylč z Ministerstva životního prostředí. „Ministerstvo životního prostředí mnoho let bojuje s předsudky s využitím odpadů. Bojuje také s názory různých ekologistů, kteří stále opakují třiďte odpad, třiďte odpad,“ uvedl Ladislav Trylč. Ministerstvo se aktuálně snaží implementovat balíček týkající se odpadového hospodářství do českého právního systému. Skládkařská lobby je nicméně podle jeho slov obrovská. Zajistit to, aby skládkování nebylo nejlevnější variantou nakládání s odpady, je problém. Ministerstvo se potýká se zájmovými sdruženími, jejichž cílem je skládkovat co nejdéle. Trylč zdůraznil, že se Ministerstvo životního prostředí bude snažit skládkování dále využitelných odpadů zastavit.

Zdeněk Vlček ze Skupiny ÚJV během diskuse upozornil na problém trhu, který je podle jeho slov zborcený dotacemi a různými výjimkami. Vyjádřil naději, že se kolegům z Ministerstva životního prostředí podaří prosadit takové zákony, které by tomu zamezovaly. Podle Vlčka hraje významnou roli při posuzování energetického využívání odpadů i lidský faktor. „Ano, spalovnu postavte, ale ne mně za barákem, to je často slyšet. Je problém takovou stavbu prosadit a zrealizovat,“ přiblížil konkrétní situaci Zdeněk Vlček. Přitom existují technologie, které negativní prvky při spalování minimalizují. Jejich skutečný dopad na životní prostředí v porovnání s hořícími skládkami, k nimž jen v případě těch legálních registrují hasiči v České republice několik stovek výjezdů ročně, je nesrovnatelný.

Diskusní panel svým pohledem na problematiku uzavřel Vladimír Kočí z Vysoké školy chemicko-technologické. „Cirkulární ekonomika není cíl, je to nástroj, který nám má pomáhat. Musí přinášet environmentální benefit,“ uvedl Vladimír Kočí. Podle něj jsou známé příklady, kdy recyklace za každou cenu dokonce zhoršuje dopad na životní prostředí. Recyklát zároveň neznamená, že je vždy nutně ekologický, jde především o jeho správné využití. Klíčovou věcí je podle Kočího předcházení vzniku odpadů. V závěru doplnil, že také vzrůstá potřeba společností komunikovat environmentální parametry svých výrobků směrem ke svým zákazníkům. Environmentální parametry jsou podle jeho zkušeností již běžnou součástí výběrových řízení při velkých tendrech. Energetika je v tomto ohledu klíčová, protože jde také o to, od koho firma odebírá energii a suroviny. Pokud bude energetika ekologičtější, bude to mít dopad i na konkurenceschopnost jejích odběratelů.

Diskusní cyklus Energetická bezpečnost ČR pořádá Institut pro veřejnou diskusi (IVD) ve spolupráci s týdeníkem Ekonom a Hospodářskými novinami. Partnery diskusního setkání jsou Institut cirkulární ekonomiky, Skupina ÚJV, Ústav chemických procesů AV ČR, Akademie věd ČR a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze.

Česko zná vítězné projekty třetího ročníku Cen SDGs 2019, unikátního ocenění za naplňování Cílů udržitelného rozvoje OSN. Ceny byly předány pod hlavičkou Asociace společenské odpovědnosti ve čtvrtek 30. května 2019 na slavnostním galavečeru v Černínském paláci v Praze na Ministerstvu zahraničních věcí.

Vize Cen SDGs je postavena na globálním závazku k naplňování Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) od OSN. Společného plánu pro lepší svět, ke kterému se zavázaly všechny členské státy OSN včetně Česka. Letošní třetí ročník ocenění se nesl v duchu výjimečných nápadů s unikátním dopadem do různých oblastí, které mění svět k lepšímu. Vítěze z celkem 213 přihlášených projektů vybírala odborná porota. O nejlepších v kategoriích Byznys a Veřejné sféra navíc rozhodlo 3 782 hlasů ve veřejném hlasování.

„Odborná porota má každým rokem s výběrem nejlepších těžší práci. Nejen to značí, že se udržitelnost v Česku pomalu přehoupla ze škatulky „neznámé“ nebo „jen pro pozitivní PR“ do zcela nové dimenze, která vnímá svět v mnohem širších souvislostech a přináší s sebou konkrétní promyšlené aktivity s reálným dopadem na společnost,“ uvedla v úvodu Lucie Mádlová, zakladatelka a ředitelka Asociace společenské odpovědnosti, která Ceny SDGs pořádá.

Cenu pro Absolutního vítěze ročníku 2019 si odnesl projekt GINA System. Softwarová mapová technologie od Gina Software pomáhá propojit záchranáře, dobrovolníky a další potřebné složky při pomoci na místech v náročném terénu, jaké jsou například v krizových oblastech při přírodních katastrofách.

„SDGs mají v naší zahraniční politice, která je tradičně založena na hodnotách humanismu, demokracie a lidských práv, své důležité místo. Cíle udržitelného rozvoje jsou obrazem světa, o který usilujeme,“ uvedl ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, jehož resort je partnerem Cen SDGs 2019, stejně jako Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR a Česká rozvojová agentura.

Novinkou letošního ročníku bylo ocenění za Rovnost mužů a žen. Cenu za projekt, který prosazuje rovné postavení žen a mužů ve společnosti, si odnesli autoři projektu Mavimi. Mavimi pomocí webové aplikace propojuje ženy na mateřské se zaměstnavateli, kteří jsou ochotni vyjít matkám vstříc a nabídnou jim potřebnou pracovní flexibilitu.

Linku rovnosti mužů a žen otevřela večer při své keynote řeči Majken Gilmartin, spoluzakladatelka světového fotbalového turnaje pro ženy-aktivistky Global Goals World Cup, který Asociace společenské odpovědnosti letos poprvé hostila v Česku. Finále se konalo den před slavnostním předáváním Cen SDGs 2019 ve středu 29. května na Václavském náměstí v Praze. Hru za lepší svět si zahrálo na 150 amatérských hráček z 18 různých týmů z celé republiky.

V kategorii Byznys ve veřejném hlasování zvítězil projekt Buď Safe Online, který vytvořili bezpečnostní experti z Avastu ve spolupráci s influencerem Jirkou Králem. Projekt učí děti a studenty, jak se bezpečně pohybovat na internetu, ať už jde o zabezpečené připojení nebo chránění osobních údajů. Bezmála polovina dětí ve věku 9-12 let totiž uvádí, že si po internetu píší s lidmi, které nikdy neviděly, 56 % dětí v tomto věku se připojuje k nebezpečným sítím.

Vítězem veřejného hlasování v kategorii Veřejná sféra se stala Česká federace potravinových bank s povinným darováním v praxi. To vstoupilo v platnost v roce 2018 novelou zákona o potravinách. Potravinové banky, které jsou největším bojovníkem proti plýtvání potravinami v Česku, mobilizovaly všechny své síly a intenzivně svážejí potraviny a pomáhají obchodníkům v nastavení darovacích procesů.

Cenu v kategorii Zahraniční rozvojová spolupráce České rozvojové agentury převzal Jaromír Novák s projektem Moje MORINGA. V Etiopii se zaměřuje na odpovědný obchod se sušenými a drcenými listy tamního stromu moringa oleifera, který je mimořádnou superpotravinou. Tým školí místní farmáře a pomáhá jim dosáhnout na evropský trh.

Laureátem kategorie Mladý leader, jejíž parterem je Forbes Česko, se stal 17letý Ondřej Gonzor, který se svými spolužáky založil aplikaci Pochopim.to. Ta pomáhá učitelům získávat důležitou zpětnou vazbu tak, aby byly hodiny ve školách pro žáky přínosnější a aby na druhé straně kantor věděl, na co se má příště zaměřit a v čem se případně zlepšit.

Cenu odborné poroty za Reporting podle SDGs si odnesl Vodafone, který ve svém nefinančním reportu jasně prokazuje, jak lze naplňovat SDGs, které jsou relevantní pro byznys.

Udržitelné trofeje pro vítěze vyrobilo studio Conscious & Craft. Společně s mezinárodní knihovnou inovativních materiálů vybrali sedm materiálů budoucnosti. Jednotlivé trofeje tak byly vyrobeny např. ze stavebního materiálu z rýžových slupek, recyklovaného textilu nebo experimentálních surovin z vaječných skořápek. Trofeje zároveň doplnily již tradiční betonové medaile ve tvaru SDGs, o které se opět postarali v Gravelli.

Galavečerem Cen SDGs 2019, který se nesl v duchu udržitelného eventu, provázel moderátor, herec a SDG ambasador Lukáš Hejlík. V průběhu večera zahrál duraty z autorské desky My Home Tomáš Kačo, klavírista a skladatel, který se ze samouka vypracoval mezi nejlepší jazzové studenty na prestižní Berklee College v Bostonu a vyprodal newyorskou Carnegie Hall.

V Národním technickém muzeu v Praze byly vyhlášeny výsledky literárně recyklační soutěže s názvem s Rýmy jsou šprýmy aneb příběhy vysloužilého elektra. Do soutěže se zapojilo 548 škol, z kterých přišlo 696 literárních prací. Žáci a studenti měli za úkol zapojit svou fantazii a pokusit se vcítit do kůže staré ledničky, pračky, vysavače či mobilu a napsat o tom povídku, pohádku, deníček nebo třeba básničku. Cílem bylo dětem připomenout význam recyklace elektrospotřebičů a předcházení vzniku odpadů. Vyhlašovatelem byl školní vzdělávací program Recyklohraní aneb Ukliďme si svět ve spolupráci se společností Elektrowin. Partnerem bylo Národní technické muzeum v Praze.

Soutěžilo se ve třech kategoriích: 1. stupeň základní školy, 2. stupeň základní školy a střední školy. Odborná porota ve složení spisovatel David Laňka, ředitelka Recyklohraní Hana Ansorgová, kurátorka Národního technického muzea v Praze Lucie Střechová a zástupci společnosti Elektrowin Jan Marxt a Taťána Modlová měli velmi náročný úkol – vybrat z 696 došlých prací 3 nejzdařilejší v každé kategorii. Slavnostní vyhlášení moderoval herec Petr Vacek.

„Bylo těžké z těch skoro sedmi stovek prací vybrat ty nejpovedenější, protože většina z nich byla opravdu zajímavá, vtipná a s nápaditou pointou. Jsem rád, že jsem na to nebyl sám, a že jsme se v naší porotě při výběru krásně doplňovali. Hlavně mě těší, že jsme kreativní cestou dětem připomněli, že recyklace je ta správná cesta, jak dát starým spotřebičům šanci na nový život,“ říká Jan Marxt ze společnosti Elektrowin, který byl zároveň členem poroty soutěže.

Po slavnostním předání ocenění proběhl ještě kulatý stůl se školáky a studenty, jehož hlavním tématem byly opět staré elektrospotřebiče. A protože se vše odehrávalo v technickém muzeu, řeč při něm byla zejména o tom, co dělat s použitým spotřebičem, když doslouží. „S dětmi jsme rozebírali i to, co musí splňovat starý elektrospotřebič, aby se mohl stát muzejním exponátem. A jak je třeba správně postupovat, když by někdo chtěl takový spotřebič nabídnout do muzea. Potěšilo nás, že žáci a studenti měli velmi slušný přehled,“ říká Lucie Střechová, kurátorka sbírky technika v domácnosti a textilní průmysl, Národní technické muzeum v Praze.

„Jsme rádi, že vedle oceněných žáků a studentů, jsme mohli udělat malou radost všem, kteří nám své práce poslali,“ říká Hana Ansorgová, ředitelka Recyklohraní, a dodává: „Takový je princip projektu Recyklohraní. Školy, které jsou aktivní a zapojují se do plnění našich úkolů, od nás získávají body na školní konta. Za ně si pak mohou objednat odměny – například knihy, hry nebo školní a sportovní pomůcky. Stejně tak tomu bylo i v případě soutěže s Rýmy jsou šprýmy.“

Vedle diplomů, volných vstupů do Národního technického muzea v Praze a sladké odměny, si ocenění žáci a studenti převzali také knihy věnované vydavatelstvím Albatros Media. Ke zvláštním cenám ještě knihy od spisovatele Davida Laňky a výběr z produkce Národního technického muzea v Praze.

Výsledky soutěže:

Kategorie: Základní škola – 1. stupeň

1. místo a Zvláštní cena porotce Davida Laňky: Ondrej Loffler, 4. třída

Základní škola a Mateřská škola Jívová, okres Olomouc

Název práce: Deník upovídané ledničky

2. místo: Filip Háček, 5. třida

Základní škola a Mateřská škola Lužná

Název práce: Povídka O Luksíkovi

3. místo: Tatiana Kupková, 4. třida

Základní škola a Mateřská škola Rohle

Název práce: Příběhy lampičky Máničky

Kategorie: Základní škola – 2. stupeň

1. místo: Sára Kántorová, 9. A

Základní škola Hodonín, U Červených domků 40

Název práce: U elektra dítě stálo

2. místo: Karolína Tomicová, 6. C

Masarykova Základní škola a mateřská škola Hnojník 120

Název práce: O jednom starém fénu

3. místo: Kristýna Jašková, 6. A

Základní škola Týnec nad Sázavou, Komenského 265

Název práce: Balada o repasovaném topinkovači

Kategorie: Střední škola

1. místo a Zvláštní cena Národního technického muzea: Martin Mlečka 1.C

Gymnázium Brno, Elgartova 3

Název práce: O loupežníku Oldřichovi

2. místo: Veronika Lukšíková, CRO2

Střední škola gastronomie, oděvnictví a služeb, Frýdek-Místek

Název práce: Feník

3. místo: Ivona Sekaninová, 3.A

TRIVIS – Střední škola veřejnoprávní Prostějov, s.r.o.

Název práce: Bílý fén

Děkujeme za podporu: Vyhlašovatelem a organizátorem soutěže byl školní vzdělávací program Recyklohraní aneb Ukliďme si svět ve spolupráci se společností Elektrowin. Partnerem bylo Národní technické muzeum v Praze. Knihy jako odměny do soutěže věnovalo vydavatelství Albatros Media.

Vzhledem k vývoji počasí po čtyřech letech opět topí část tepláren až do závěru května, kdy podle vyhlášky definitivně končí topná sezóna. Letos se končí s topením o více než měsíc později než vloni, kdy byla topná sezona mimořádně krátká a teplárny ve většině republiky ukončily vytápění už v polovině dubna.

Přestože se v letošní topné sezóně topilo průměrně o 22 dnů více než při té minulé, byla klimaticky jen o 1,8 % chladnější. Při loňské topné sezoně od září 2017 do května 2018 byl počet denostupňů 3 702 °D, letos se zvýšil na 3 767 °D. Máme tak za sebou čtvrtou nejteplejší zimu poslední dekády, která byla zakončena nejchladnějším květnem desetiletí s teplotou 10,9 °C (podle průměrných denních teplot z měřících stanic do 700 m nadmořské výšky). Květnový průměr dekády je přitom 13,2 °C. V porovnání s loňským květnem s teplotou 16,5 °C, byl ten letošní chladnější dokonce o 5,6 °C.

„Výsledky zimy opět ovlivnilo teplé počasí. Chladnější než v minulé zimě byly letos vedle května pouze leden a duben. V ostatních měsících se teploty pohybovaly nad dlouhodobým teplotním průměrem,“ říká Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR. Porovnáme-li prvních pět měsíců roku od ledna do května i tady jde zatím o čtvrtý nejteplejší začátek roku posledního desetiletí, který byl i mírně teplejší než dlouhodobý Normál z let 1971 až 2000. „Jelikož se zálohy nastavují zpravidla podle delšího teplotního průměru, nemusí se domácnosti obávat, že chladný květen výrazně zvýšil letošní náklady na vytápění. O jejich celkové výši za letošek rozhodne až počasí od září do prosince,“ dodává Martin Hájek.

Podle květnových teplot se v poslední dekádě končilo s vytápěním průměrně 19. května. Topení až do konce května ale není nijak výjimečné. Stalo se to v letech 2013 a 2014 s týdenním přerušením vytápění ve druhé polovině měsíce. V roce 2015 se dokonce topilo nepřetržitě až do konce května, podobně jako letos. Po skončení topné sezony budou teplárny provádět pravidelnou údržbu, opravy a revize technologií, zdrojů i tepelných sítí tak, aby od začátku září byly opět připraveny na další topnou sezonu.

Slovenská vláda ve středu schválila návrh zákona, který zavádí zálohování PET lahví a plechovek s nápoji od roku 2022. Slovensko chce tímto opatřením dosáhnout až 95procentní recyklace nápojových obalů, v současnosti je to jen 60 procent. Vratná záloha za PET láhev bude 12 centů (tři koruny) a za plechovku deset centů (2,60 koruny). Více ZDE

Často slýcháme, že jsme výborní třídiči odpadu. Dokonce téměř nejlepší v Evropě. Je sice pravdou, že se nám podařilo vybudovat systém, ve kterém vracíme do oběhu obdivuhodná čísla. Ve skutečnosti se nám ale spíše daří dlouhá léta zaměňovat pojmy, což vede k tomu, že si pleteme třídění a recyklaci. A přitom jsou nové odpadové cíle stanoveny striktně k pojmu recyklace a ta jde mnohem dál než je odložení vytříděných odpadů do barevných popelnic. Popere se Česko s novou výzvou? A jaká je vlastně skutečná míra recyklace? Více ZDE

Ve dnech 22. a 23. července 2019 se v Dakaru koná regionální konference na vysoké úrovni o oběhovém hospodářství. Konference se zaměřuje na: zelený růst a zelená pracovní místa, odpadové hospodářství, vodu, venkov a udržitelné finance. Účast je bezplatná. Účastníci si hradí výdaje spojené s ubytováním a cestou. Zájemci se registrují do 21. června ZDE.

Již po páté se letos na přelomu května a června koná Evropský týden udržitelného rozvoje. Ten chce upozornit na rozmanitost udržitelného rozvoje i množství aktivit, které probíhají v českých městech a obcích. Ministerstvo životního prostředí se zapojí s promítáním filmu Co se nenosí a diskuzí o udržitelné módě, která proběhne v neděli 2. června v 17 hodin v prostorech Centra pro architekturu a městské plánování (CAMP).

Dokumentární film Co se nenosí odkrývá současnou realitu módního průmyslu. Klasická módní nadprodukce je dlouhodobě neudržitelná, jelikož hazarduje se zdravím a životy lidí a neúměrně plýtvá zdroji celé planety. Proto se v médiích stále častěji objevují pojmy jako slow fashion, upcycling či udržitelná móda.

Je ale možné, aby móda v dnešní době fungovala udržitelným způsobem? Lze slibům obchodních domů o udržitelnosti věřit? A jak můžeme jako jednotlivci ovlivnit módní průmysl a zmírnit jeho dopady na planetu a klima?

Na tyto otázky se pokusíme najít odpověď s hosty, kteří se o změnu systému snaží, Lenkou Vackovou, módní návrhářkou, která se dlouhodobě věnuje upcyclingu a udržitelné módě, a Alvinem Korčákem, dlouhodobým propagátorem minimalismu.

Vstup na akci je zdarma. Místo si rezervujte prosím zde.

Během týdne od 30. května do 5. června se bude konat mnoho dalších přednášek, diskuzí, exkurzí, výstav či sousedských setkání. Pozvánky na všechny akce najdete na webu www.tydenudrzitelnosti.cz. Zde si zároveň můžete do Evropského týdne udržitelného rozvoje zaregistrovat vlastní akci.

ECHA vyzývá zainteresované strany k veřejné konzultaci k návrhům harmonizované klasifikace a označování v termínu do 5. července 2019 (zveřejněno ECHA 6. 5. 2019). ECHA zahájila veřejnou konzultaci k návrhu harmonizované klasifikace a označování pro následující chemické látky:

• 2-(2-methoxyethoxy)ethanol (EC 203-906-6; CAS 111-77-3). Nizozemí navrhuje zpřísnit současnou harmonizovanou klasifikaci látky na toxická pro reprodukci 1B (dříve Repr.2);

• pyridine-2-thiol 1-oxide, sodium salt; pyrithione sodium; sodium pyrithione (EC 223-296-5, 240-062-8; CAS 3811-73-2, 15922-78-8). Je to účinná látka, která se používá hlavně v biocidních přípravcích jako konzervační a dezinfekční prostředek;

• Látka nemá harmonizovanou klasifikaci v příloze VI nařízení CLP. Švédsko navrhuje klasifikovat látku jako: výbušnina, hořlavá, samovolně reagující, samozápalná, samozahřívající se, při styku s vodou uvolňuje hořlavý plyn, oxidující, korozivní pro kovy, akutně toxická, žíravá/dráždivá pro kůži, vážně poškozuje/dráždí oči, senzibilizující kůži, mutagenní, karcinogenní, toxická pro reprodukci, toxická pro specifické cílové orgány a nebezpečná pro vodní prostředí;

• methyl methacrylate methyl 2-methylprop-2-enoate; methyl 2-methylpropenoate (EC 201-297-1, CAS 80-62-6). Francie navrhuje k současné harmonizované klasifikaci přidat třídu nebezpečnosti senzibilizace dýchacích cest.

Dne 23. 5. 2019 se v budově MPO konal workshop s cílem seznámit společnosti s povinnostmi, které jim vyplývají z nařízení REACH v oblasti povolování SVHC látek.

Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci se společností ReachSpektrum, s.r.o. připravilo workshop na téma implementace požadavků na chemické látky vzbuzující mimořádné obavy (látky SVHC) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006.

Cílem workshopu, kterého se zúčastnilo 75 zástupců firem a organizací, bylo zvýšit informovanost výrobců, dovozců a následných uživatelů v oblasti povolování SVHC látek. Během semináře i v jeho závěru přednášející odpovídali na celou řadu konkrétních dotazů.

Všem účastníkům akce děkujeme za účast. Prezentace k jednotlivým tématům naleznete v příloze této aktuality.

Ke stažení:

Nejlidnatější australský stát Nový Jižní Wales se svou metropolí Sydney nyní poprvé po deseti letech přijal opatření k omezení spotřeby vody. Důvodem je vleklé sucho, v jehož důsledku jsou nádrže zaplněné jen z 50 procent, informovala agentura Reuters.

Východní pobřeží Austrálie se už dva roky potýká s podprůměrnými srážkami, což ničí zemědělskou produkci a vyvolává politické diskuse o dopadech klimatických změn.

Vláda státu Nový Jižní Wales dnes oznámila první vlnu opatření, která zahrnují mimo jiné zákaz zalévat trávníky a zahrady v době mezi 10:00 a 16:00. V případě neuposlechnutí nařízení hrozí občanům pokuta až 220 dolarů, firmám až 550 dolarů.

Od 1. června rovněž vstoupí v platnost zákaz kropení tvrdých povrchů, jako jsou například příjezdové cesty. Automobily, karavany, čluny či budovy lze mýt pouze s použitím kbelíku s vodou či hadicemi a zařízeními, která šetří vodu. Pro napuštění nového bazénu o objemu více než 10.000 litrů bude zapotřebí zvláštní povolení.

Nový Jižní Wales, který je domovem asi třetiny z 25 milionů obyvatel Austrálie, naposledy přistoupil k omezení spotřeby vody v roce 2009.

Státní ministryně vodních zdrojů Melinda Paveyová uvedla, že nejnovější předpověď meteorologů očekávající pokračování suchého a horkého počasí přiměla vládu jednat. “Meteorologický úřad předpovídá na období od června do srpna nadále podprůměrné srážky a vyšší teploty,” prohlásila Paveyová.

Zatímco v dubnu 2017 byla hladina vody v nádržích ve státě Nový Jižní Wales v průměru na 90 procentech, nyní se pohybuje těsně nad 50 procenty.

Zdroj: ČTK

Prudký pokles kapacity výroby elektřiny z jádra ohrozí plnění klimatických cílů a bezpečnost dodávek elektřiny. Rozvinuté země by proto měly najít způsoby, jak prodloužit životnost svých jaderných reaktorů. Uvedla to Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Jádro je nyní druhým největším zdrojem nízkouhlíkové elektřiny, za vodními elektrárnami. Do roku 2040 mají být vyřazeny z provozu dvě třetiny jaderné kapacity.

Na celosvětové výrobě elektřiny se jádro podílí asi deseti procenty. Jaderné elektrárny v USA a v Evropě jsou ale v průměru více než 35 let staré a mnoho ze 452 reaktorů se má ve světě zavřít. Levný plyn a přísnější požadavky na bezpečnost totiž způsobily, že jaderné elektrárny se stávají ekonomicky nevýhodné.

"Beze změn politiky mohou rozvinuté země do roku 2025 přijít o 25 procent své jaderné kapacity a do roku 2040 až o dvě třetiny," upozorňuje IEA ve své první velké zprávě o jaderné elektřině za dvě desetiletí.

Za posledních 20 let se v rozvinutých zemích zvýšila kapacita větrných a solárních elektráren o 580 gigawattů (GW). Podíl čistých zdrojů na výrobě elektřiny loni činil 36 procent, což je podle IEA navzdory růstu kapacity větrných a solárních elektráren zhruba stejný podíl jako před 20 lety právě kvůli poklesu kapacity jaderných elektráren.

Aby se vykompenzoval očekávaný pokles kapacity jaderných elektráren v příštích dvou desetiletích, měly by investice do obnovitelných zdrojů vzrůst pětinásobně. To by bylo nejen velmi nákladné, ale narazilo by to i na odpor veřejnosti a vyžádalo si to velké investice do přenosových sítí, podotýká IEA.

Ředitel IEA Fatih Birol uvedl, že agentura nežádá země, které se rozhodly opustit jadernou energetiku, aby své rozhodnutí přehodnotily. Země, které chtějí s výrobou energie z jádra pokračovat, by toho však měly udělat víc pro podporu tohoto odvětví. Nízkouhlíková povaha jaderné energie a její úloha v energetické bezpečnosti nejsou podle něj dostatečné oceňovány u současných jaderných elektráren, aby mohly fungovat se ziskem, zatímco nové jaderné projekty se potýkají s překročením plánovaných nákladů.

Bez zásahů, které by poskytly větší podporou jaderné energii, budou celosvětové snahy o přechod na systém čistších zdrojů energie výrazně těžší, poznamenal Birol. Obnovitelné zdroje jsou sice důležité pro splnění cílů udržitelnosti, bude však mimořádně obtížné dosáhnout těchto cílů bez jádra.

Ředitel IEA pro energetické trhy Keisuke Sadamori uvedl, že výstavba nových větrných a solárních elektráren je dražší než prodloužení životnosti současných jaderných reaktorů. Náklady na prodloužení životnosti vycházejí na 500 milionů až jednu miliardu USD (11,5 miliardy až 23,1 miliardy Kč) na jeden GW.

U mnoha amerických reaktorů již byla životnost prodloužena ze 40 na 60 let. Francouzská společnost EDF, která je největším provozovatelem jaderných elektráren na světě, také usiluje o prodloužení životnosti reaktorů, uvedla agentura Reuters.

Zdroj: ČTK