Komise představila konkrétní kroky k zajištění financování udržitelného růstu ekonomiky, navrhla omezit či úplně zakázat užívání plastů na jedno použití a přijala nová pravidla pro nakládání s odpady a recyklaci.

Členské státy ve složení Rady 22. 5. 2018 schválily jako součást širší politiky EU v oblasti oběhového hospodářství soubor opatření s cílem přizpůsobit právní předpisy EU o odpadech budoucímu vývoji. Nová pravidla by měla přispět k předcházení vzniku odpadů, a pokud to není možné, k podstatnému zvýšení recyklace komunálního odpadu a obalových odpadů. Členské státy budou povinny zvýšit opětovné použití a recyklaci komunálního odpadu a splnit přitom tyto cíle: do 2025 55 %, do 2030 60 % a do 2035 65 %. Právní předpisy vymezují také konkrétní cíle pro recyklaci jednotlivých obalů. Postupně se bude ustupovat od skládkování a bude se podporovat využívání ekonomických nástrojů, např. systém rozšířené odpovědnosti výrobce. Nové právní předpisy mají posílit „hierarchii způsobů nakládání s odpady“, tj. vyžadují, aby členské státy přijaly zvláštní opatření, která místo ukládání odpadu na skládku a jeho spalování upřednostňují předcházení vzniku odpadů, opětovné použití a recyklaci, čímž se oběhové hospodářství má stát skutečností. Komise přijala balík týkající se oběhového hospodářství v prosinci 2015. Coreper schválil finální dohodu s EP v únoru 2018. Tímto je legislativní proces u konce, nová pravidla vstoupí v platnost 20 dní po vyhlášení v Úředním věstníku EU.

Jednorázové plasty

Komise 28. 5. 2018 navrhla nová unijní pravidla pro 10 druhů jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také pro ztracená a opuštěná lovná zařízení.

Obecně jestliže existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, má být prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. U produktů, které nelze snadno nahradit, se návrh zaměřuje na jejich omezení prostřednictvím snižování spotřeby v jednotlivých státech, požadavků na design a označování a povinností výrobců ohledně nakládání s odpady / odklízení odpadků.

Zákaz by se měl vztahovat na plastové vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka a tyčky k balonkům, které by měly být vyrobeny výlučně z udržitelnějších materiálů. Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty mají na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě. Členské státy by měly omezit používání plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků. Mohly by například stanovit vnitrostátní cíle pro snižování spotřeby, poskytovat v místě prodeje alternativní produkty nebo zajistit, aby plastové výrobky na jedno použití nebyly nabízeny bezplatně.

Výrobci plastových produktů by se měli podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními, pokud jde o nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek), nápojové obaly a kelímky, tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky), vlhčené ubrousky, balonky a lehké plastové tašky. Měli by také obdržet pobídky k vývoji méně znečišťujících alternativ k těmto produktům.

Některé produkty by měly mít jasné a standardizované označení, které obsahuje informace o tom, jak se má odpad odstraňovat, o negativním dopadu výrobků na životní prostředí a o přítomnosti plastů v nich. Jedná se o hygienické vložky, vlhčené ubrousky a balonky.

Členské státy by měly být povinny do roku 2025 zajistit sběr 90 % jednorázových plastových lahví od nápojů, a to např. prostřednictvím systémů vratných záloh. Členské státy by také měly zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití a rybolovných zařízení a také o dostupných systémech pro opětovné použití a možnostech nakládání s odpady ze všech těchto výrobků.

Pokud jde o lovná zařízení, která tvoří 27 % všech odpadků na plážích, hodlá Komise doplnit stávající rámec politiky zavedením systémů odpovědnosti pro výrobce lovných zařízení, která obsahují plasty. Výrobci těchto zařízení by měli být povinni hradit náklady na sběr odpadu z přístavních zařízení pro příjem odpadu, jeho přepravu a zpracování. Měli by rovněž nést náklady na osvětová opatření.

Financování udržitelného růstu

Komise 24. 5. 2018 představila první konkrétní opatření, která znásobují roli finančního sektoru EU ve snaze o ekologičtější a čistší ekonomiku, jež je zároveň udržitelná a konkurenceschopná.

EU se při schvalování Pařížské dohody o změně klimatu a Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 zavázala k plnění cíle v podobě udržitelnější ekonomiky a společnosti, k nimž patří mimo jiné snížení emisí skleníkových plynů o 40 %. EU už v tomto směru se blíží dosažení výsledků, a to díky rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, energetické unii, akčnímu plánu pro oběhové hospodářství a provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030.

Avšak stávající úroveň investic není dostatečná pro podporu environmentálně udržitelného hospodářského systému. Pro zajištění chybějících investic ve výši přibližně 180 mld. € ročně, jež by měli vést k dosažení cílů EU schválených v Pařížské dohodě, je zapotřebí do udržitelných investic přesměrovat také soukromý kapitál. Prvním krokem Komise byl akční plán o financování udržitelného růstu z března 2018, který vycházel ze závěrečné zprávy z ledna 2018, kterou vypracovala skupina odborníků na vysoké úrovni pro udržitelné finance zřízená Komisí v roce 2016. Poté Komise uspořádala konferenci na vysoké úrovni, na níž se diskutovalo o tom, jak nejlépe strategii pro udržitelné financování uvést do praxe.

V rámci nových pravidel by měla být definována kritéria určující, zda je určitá ekonomická činnost z environmentálního hlediska udržitelná, díky čemuž bude moci do udržitelných aktivit proudit více investic. Tento harmonizovaný celounijní klasifikační systém - taxonomie - by měl pomoci investorům, kteří mnohdy postrádají dostatek informací o tom, co je ekologické a co nikoliv. Všechny finanční subjekty spravující investice jménem svých klientů či příjemců je budou muset informovat o tom, jaký vliv mají jejich aktivity na životní prostředí.

Díky navrhovanému nařízení by měl být způsob, jakým institucionální investoři (správci aktiv, pojišťovny, penzijní fondy či finanční poradci) začleňují do svých investičních rozhodovacích procesů environmentální, sociální a správní kritéria, jasný a konzistentní. Přesné požadavky stanoví akty v přenesené pravomoci, které Komise chce přijmout v pozdější fázi. Kromě toho správci aktiv a institucionální investoři by měly muset prokázat, že jsou jejich investice v souladu s cíli v oblasti environmentální, sociální a správní, a doložit, jak své povinnosti plní.

Komise již zahájila konzultace, aby zjistila, jak co nejlépe zahrnout environmentální, sociální a správní kritéria do poradenských služeb, jež investiční podniky a distributoři pojištění nabízí svým klientům. Účelem je změnit akty v přenesené pravomoci týkající se směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID II) a směrnici o distribuci pojištění. Při posuzování investičního produktu a toho, zda splňuje požadavky jejich klienta, by podniky podle navrhovaných pravidel také měli zvažovat preference klienta ohledně udržitelnosti. Udržitelné investice by se tak měly otevřít širší škále investorů.

V Česku směřujeme k chronickým problémům se zásobováním vodou. Ve světě je jí nedostatek a z toho vyplývající neúroda mohou způsobit cenový šok podobný tomu, který odstartoval arabské jaro a tamní sociální bouře a občanské války. Geolog a klimatolog Václav Cílek tvrdí, že politiku doteď destabilizovali politici a války, ale nyní narážíme na materiální dno. Tím je dostupnost vody, potravin a energií. Nejhrozivější situaci vidí v Pákistánu, kde prodávat heroin není tak lukrativní jako prodávat vodu. Organizovaný zločin s ilegálními vodovody podchytává současnou vodovodní síť a díky propojení s policií a politiky vytvořil spiknutí, jehož obětí jsou nejchudší lidé. Více ZDE

Bezpečnost, proveditelnost a vliv na životní prostředí. Kritéria pro výběr lokality, kde by mělo vzniknout hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva. Nejen o nich jednala meziresortní pracovní skupina, kterou svolal ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner. Na pracovní setkání pozval také starosty obcí, jichž se daná věc týká. Počet lokalit vytipovaných pro úložiště se má do konce tohoto roku ze stávajících devíti nejdříve snížit na čtyři. Až nakonec v roce 2025 zůstanou lokality dvě: finální a záložní.

„V zájmu všech, koho se hlubinné úložiště týká, samozřejmě je mít k dispozici dostatek informací. Obce tak mají na základě dnešního jednání konkrétně vyspecifikovat, zda a jaké informace jim chybí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Správa úložišť radioaktivních odpadů zase připravit podklady včetně odpovědí,“ říká ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner a dodává: „Dokumentace pro rozhodnutí o zúžení lokalit  pro hlubinné úložiště by měla být obcím k dispozici letos v srpnu, vyjadřovat se k nim budou moct dostatečně dlouhou dobu - až do konce listopadu.“ 

V současné době Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) z daných lokalit vytipovaných pro hlubinné úložiště  vyhodnocuje data získaná při geologických průzkumech. „Realizujeme také průzkumy veřejného mínění, které budou sloužit jako doplňkové informace vládě k odsouhlasení zúžení výběru ze stávajících devíti vytipovaných lokalit na čtyři. Návrh máme kabinetu předložit do konce tohoto roku,“ říká ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů Jiří Slovák a dodává: „Do řízení obce průběžně zapojujeme, dělali jsme to tak dosud, konaly se například veřejné diskuse a chceme v tom nadále pokračovat.“

Mezi zvažované lokality pro stavbu úložiště patří Čertovka na pomezí Ústeckého a Plzeňského kraje, Březový potok poblíž Horažďovic v Plzeňském kraji, Magdaléna na Táborsku, Čihadlo na Jindřichohradecku, Hrádek na Jihlavsku, Horka na Třebíčsku a Kraví Hora na Žďársku. Dodatečně byly také přidány lokality v okolí obou tuzemských jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně. Úložiště má v České republice vzniknout do roku 2065, jde o jeden ze zásadních předpokladů dostavby jaderných bloků. Dnes se vyhořelé palivo ukládá do meziskladů v Temelíně a Dukovanech.
 

Aby se tak stalo, je potřeba správně volit použité stavební materiály. Cirkulární ekonomika klade důraz na šetření primárních zdrojů a upřednostňuje využívání recyklátů, materiálů z obnovitelných zdrojů nebo opětovné využívání vybraných stavebních prvků ze starých staveb. Součástí principu udržitelnosti je minimalizace spotřeby energie na výrobu a dopravu materiálů. Při volbě materiálů tak záleží na tom, jak efektivní a energeticky náročný je proces výroby materiálů a výrobků ze surovin. Výrobci by měli vyvíjet tlak na snižování energetické náročnosti výroby i na maximální recyklaci odpadů z ní. Využití šetrných a obnovitelných materiálů se musí vyplatit, tj. recyklace stavebních materiálů musí být vždy ekonomická. Více z Workshopu na téma Cirkulární ekonomika ve stavebnictví, který uspořádala Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) čtěte ZDE

Irsko, stejně jako Francie, také podniklo výrazné, nezanedbatelné kroky na vypořádání se s plastovou epidemií. Daň uvalená v roce 2002 na plastové sáčky a tašky inspirovala zavedení podobných schémat na celém světě. Její zavedení inspirovalo mnohé podobné iniciativy na světě a poukázalo na skutečnou příčinu současné krize: plast, který byl po dlouhé roky rozdáván zadarmo. V irských číslech to znamenalo, že 15procentní daň, v roce 2007 zvýšená na 22 procent, se postarala o to, že počet spotřebovaných plastových tašek se snížil z 350 na „pouhých“ 14 na osobu v roce 2012. Finanční zisk, který daň přinesla, byl využit na podporu nakládání s odpadem, prevenci jeho zbytečného a  nadměrného vytváření a další environmentální aktivity.

Celý článek čtěte v nové PRIORITě. Ta se věnuje i zasedání Monitorovacího výboru OPŽP, novým výzvám na posílení biodiverzity a přirozených funkcí krajiny, zeleňe v sídlech a zajištění péče o území národního významu, a nebo trojrozměrného tisku a jeho vlivu na životní prostředí. Nové číslo stahujte ZDE.

Pokud chce Evropa do poloviny století významně snížit své uhlíkové emise, neobejde se bez výrazné elektrizace. Podle studie EURELECTRIC by měl podíl elektřiny na spotřebě při středním scénáři stoupnout z dnešních zhruba 22 na 48 %. Nejambicióznější verze pak počítá s až 60 %. Nejvíce se to projeví v dopravě, ale rovněž v oblasti výrobního průmyslu, rezidenčního bydlení a v komerčních realitách. EURELECTRIC očekává, že do roku 2050 poroste poptávka po elektřině ve 32 evropských zemích středním tempem 1,8 % ročně.

Tři scénáře, jak snížit evropské uhlíkové emise do roku 2050, představilo sdružení EURELECTRIC na Power Summit 2018. Ve všech hraje klíčovou roli výrazná elektrizace. Střední scénář (snížení emisí o 90 %) například předpokládá, že v polovině století stoupne podíl elektřiny na spotřebě z dnešní jedné pětiny na polovinu. Podílet se na tom má mimo jiné až 100 milionů elektrických vozidel, pro které bude k dispozici 85 milionů dobíjecích stanic. Podíl paliv spojených s emisemi CO2 se sníží na 25 procent z dnešních 67 %.

Podle EURELECTRIC je v silách Evropy do poloviny století omezit uhlíkové emise o 80 až 95 % Elektrifikace rezidenčního bydlenív porovnání s rokem 1990. Jednou z cest, jak náročné cíle splnit, představuje masivní elektrifikace v oblasti dopravy, bydlení a průmyslu.

Představená studie předpokládá, že zatímco celková spotřeba energie bude díky úsporným programům postupně klesat, poptávka po elektřině, která nahradí jiné zdroje (např. uhlí, ropu), naopak poroste. Střední scénář 90% dekarbonizace počítá se zvýšením přímé poptávky o 1,3 % ročně. Pokud se započítá i nepřímá poptávka po elektřině (např. pro výrobu vodíku, plynu a dalších syntetických paliv), činí nárůst 1,8 % ročně.

V rámci Evropy dnes již největší podíl emisí – celá čtvrtina – připadá na dopravu. Elektřina v současnosti pohání jen 1 % veškeré dopravy (především železniční), do roku 2050 by tento podíl měl ve středním scénáři stoupnout na 43 %. I ta nejméně odvážná varianta EURELECTRIC předpokládá, že na šťávu z drátů v polovině století bude jezdit 80 % osobních aut, téměř třetina nákladních vozů a 39 % autobusů. Elektrická flotila (společně s prvními letadly a loděmi) spotřebuje v závislosti na realizovaném scénáři 250-260 TWh ročně (dnes 1,5 TWh).

Významnější roli má elektřina hrát i v oblasti bydlení. Zde jsou podle EURELECTRIC největší rezervy ve vytápění – elektřinou topí jen jedna z 12 budov pro běžné bydlení, pro ohřev vody ji využívá každá desátá. Ani komerční budovy na tom nejsou o moc lépe. Podle středního plánu má elektrifikace všech budov stoupnout z dnešních 34 na 54 %. Hlavní roli podle studie bude hrát zavádění tepelných čerpadel. V případě dálkového vytápění, které hraje významnou roli i v České republice, počítá EURELECTRIC s rostoucím podílem bioplynu a vodíku.

Kompletní studii EURELECTRIC s třemi scénáři vývoje naleznet ZDE.

Místopředseda Evropské komise Jyrki Katainen a komisař pro výzkum, vědu a inovace Carlos Moedas představili na tiskové konferenci dne 7. června 2018 nový program pro výzkum a inovace na období 2021-2027. EK navrhuje pro programy Horizon Europe a Euratom rozpočet 100 mld. €. Program bude strukturován kolem tří pilířů: Otevřená věda (Open Science), Globální výzvy a průmyslová konkurenceschopnost (Global Challenges and Industrial Competitiveness) a Otevřené inovace (Open Innovation). Mezi novinky programu by měly patřit: Evropská rada pro inovace, Výzkumné a inovační mise, Otevřená věda, Nová generace Evropských partnerství a Jednodušší pravidla. Detailní informace (letáky i právní texty) naleznete ZDE.

Poslanci Evropského parlamentu probírali během svého květnového plenárního zasedání ve Štrasburku zprávu o provádění směrnice o ekodesignu. Během debaty vystoupil rovněž místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička.

“Nejprve bych chtěl pogratulovat zpravodajce Frédérique Ries. Ne kvůli tomu, že je členkou mé frakce, ale protože si myslím, že vytvořila skutečně dobrou zprávu. Samozřejmě jsem si vědom také toho, že přispěli i všichni stínoví zpravodajové,” zahájil svou řeč Pavel Telička, “myslím si, že ekodesign dokázal, že je užitečným nástrojem. Pokrok můžeme vidět u snižování spotřeby energie a samozřejmě rovněž pozitivně ovlivňuje dovoz paliva a snižování emisí.” 

Ekodesignem se rozumí soubor parametrů, které musí dodržovat dodavatel výrobků spojených se spotřebou energie, jež jsou uváděny na trh EU. Jeho záměrem je podpořit rozšíření nejúčinnějších technologií a snížit tak spotřebu energie ve fázi používání výrobku. Celých 80 procent škodlivých vlivů na životní prostředí a 90 procent nákladů výrobce vzniká právě ve fázi designu výrobku. Jelikož EU usiluje o přechod evropské ekonomiky k nízkouhlíkovému, udržitelnějšímu hospodářství, cílem směrnice o ekodesignu je zvyšování energetické účinnosti a míry ochrany životního prostředí, a to prostřednictvím harmonizovaných požadavků, které zajišťují fungování vnitřního trhu a podporují soustavné snižování celkového environmentálního dopadu výrobků spojených se spotřebou energie.

“Kritéria ekodesignu by měly být podle mého názoru ještě rozšířena. Doposud se ekodesign zaměřoval především na spotřebu energie, ale to by nemělo být jediným kritériem. Řekl bych, že se musíme soustředit na efektivitu zdrojů, a proto musíme brát v úvahu i záležitosti, jako je recyklovatelnost, modernizace, trvanlivosti i opravitelnost,” vysvětlil Telička, “zároveň by měl být rozšířen i rozsah ekodesignu. Směrnice se vztahuje na eneretické a energeticky významné výrobky. Ale co s ostatními skupinami výrobků, například s produkty informačních a kominikačních technologií, nebo s nábytkem, který tvoří velkou část na našich skládkách? Přednost by měla být dána těm skupinám výrobků, které mají největší potenciál.” Telička tak reagoval mimo jiné na fakt, že Komise odložila opatření pro informační a komunikační technologie, jako jsou mobilní a chytré telefony. Probíraná zpráva přitom upozorňuje na to, že se tyto výrobky prodávají ve velkých množstvích a jsou často nahrazovány, proto by se i na ně měla v nejbližší době vztahovat kritéria pro ekodesign.

Směrnice o ekodesignu je prospěšným nástrojem pro zlepšení energenitcké účinnosti. Tím přispívá k významnému snížení emisí skleníkových plynů, ale znamená rovněž také přínos pro úspory spotřebitelů. “Spotřebitelé také profitují, a právě to by mělo být také zdůrazňováno, ačkoliv jsme po celou dobu slyšeli, že se jedná jen o další diktát z Bruselu,” narážel Telička mimo jiné i na poplašné články třeba o zákazech výkonných vysavačů, “tato situace zároveň ukazuje, že máme stále problém s nastavením našeho smýšlení. Slyšíme to i v politických debatách, v kampaních. Myslím, že bychom měli trochu posílit naši komunikaci.”

“Složení výrobků má podle mého názoru stejný význam jako spotřeba energie, a proto by měl být ekodesign považován za součást oběhového hospodářství, a to by mělo být zdůrazněno,” uvedl v závěru své řeči Telička. To totiž výrazně přispívá k politikám EU v oblasti klimatu, energetiky a oběhového hospodářství. Cílem je snížit dopad na životní prostředí během životního cyklu výrobků spojených se spotřebou energie. Směrnice o ekodesignu ale zároveň zlepšuje fungování vnitřního trhu prostřednictvím definování společných norem pro konkrétní výrobky.

Evropská komise před pár dny představila rovněž nová pravidla pro omezení množství odpadků v mořích. Reaguje tak na množství škodlivého plastového odpadu v oceánech a mořích, které se neustále zvyšuje. Opatření se zaměří na deset druhů jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí ve světových mořích a oceánech. Mezi nimi třeba plastové vatové tyčinky, plastové příbory, talíře, brčka, míchátka, tyčky k balonkům či nápojové obaly. Tyto předměty tvoří až 70 procent odpadků v mořích. Na jednotlivé výrobky budou uplatňována rozdílná opatření. U produktů, u nichž existují cenově dostupné alternativy, bude prodej těchto plastových výrobků na jedno použití úplně zakázán.

Největší nábytkářský řetězec na světě, švédská Ikea, do roku 2020 ukončí prodej plastového zboží na jedno použití. Firma dnes oznámila, že opatření bude platit v jejích obchodech na celém světě. V budoucnu hodlá Ikea vyrábět jen takové produkty, které bude možné opravit, znovu prodat nebo recyklovat.

Švédský řetězec navázal na nedávné rozhodnutí Evropské komise (EK), která ve snaze lépe chránit životní prostředí a omezit znečištění oceánů navrhla zákaz jednorázových plastových brček, nádobí, balonků i některých dalších plastových výrobků na jedno použití.

Ikea chce podle plánu do roku 2025 vytvářet všechny své výrobky tak, aby v nich byly použity jen obnovitelné a recyklovatelné materiály. Rovněž hodlá zvýšit počet bezmasých jídel a snacků ve svých restauracích, uvedl zpravodajský server BBC.

Letošní FOR ARCH ve dnech 18. až 22. září ovládne hlavní téma Revoluce 4.0., protože oblast stavebnictví bude jednou z těch, kterých se digitalizace dotkne nejvíc. Návštěvníci se seznámí s novými trendy oboru a projdou „Cestu za komfortem“. Staňte se součástí 29. ročníku mezinárodního stavebního veletrhu a objednejte si své výstavní místo nyní, ještě s možností výběru.

Co všechno letošní FOR ARCH na výstavišti PVA EXPO PRAHA nabídne ve svém programu? Na veletrhu nebudou chybět jedničky a přední výrobci z mnoha stavebních oborů, své uplatnění zde najdou výrobci, prodejci, řemeslníci, investoři, developeři a zástupci dalších odvětví. Pro nováčky jsou připraveny zajímavé startovací balíčky.

Kromě bohatého doprovodného programu, 800 vystavovatelů a sedmi výstavních hal, především každý den veletrhu zaměřený k jinému oboru:

• úterý – DEN Digitalizace a Stavebnictví 4.0

• středa – DEN Wellness & Spa

• čtvrtek – DEN Chytré a bezpečné domácnosti

• pátek – DEN Vytápění

• sobota – DEN Stavby

Prezentujte i Vy své produkty či služby na nejnavštěvovanějším stavebním veletrhu, kam každoročně zavítá přes 80 000 návštěvníků. Více informací najdete na: www.forarch.cz.

Na Vysočině je 63 velkokapacitních kompostáren a 113 menších zařízení, které ročně zpracují méně než 150 tun biologického odpadu, vyplývá z informací krajského úřadu. Navíc fungují komunitní kompostárny, které úřad neeviduje. Podle oslovených odborníků ale není o kompost velký zájem, zemědělci ho odmítají používat, bojí se zaplevelení polí. Jeho bezpečnost a prospěšnost nyní pokusně ověřuje Školní statek Humpolec. Propagovat jeho používání chce i Zemědělská a ekologická regionální agentura (ZERA) z Náměště nad Oslavou.

V Humpolci pěstují plodiny na devíti hektarech, část z nich vyčlenili na pokus a ověřují, jak lze pěstovat jen s použitím kompostu bez dalších hnojiv a chemické ochrany. Ukázalo se, že zaplevelení je minimální. Správný způsob kompostování by měl klíčivou schopnost plevelů zničit. „Překvapilo mě, jak dobře to funguje, ale je to jen první ročník, takže z toho nemůžeme dělat velké závěry," řekl ČTK ředitel statku Jan Mácha. Bylo by podle něho vhodné ověřit výsledky i v dalších letech, protože letos je mohlo zkreslit sucho.

Kromě ověřování efektu kompostování na plevele má podle Máchy pokus sloužit i k určení ekonomické stránky používání kompostu. "Jde o to, kolik by za kompost měl zemědělec dát, nebo kolik může dát, aby to pro něj ještě bylo únosné," řekl Mácha. Pokud by měla cena odrážet skutečné náklady na kompostování, zemědělci by ji podle něho nezaplatili.

"Kompost je na Vysočině téměř neprodejný nebo se ho využívá velice málo, řekla ČTK ředitelka agentury ZERA Květuše Hejátková. Zemědělci v kraji podle ní mají díky živočišné výrobě dost hnoje, kompost nepotřebují. Přitom právě ten je vhodný mimo jiné do oblastí v ochranných pásmech pitné vody nebo chráněných krajinných oblastí, kterých je v kraji hodně. Výhodou je jeho stabilní forma dusíku, díky které se může déle skladovat a sloužit jako základní dávka živin.

Kompostárna, kterou provozuje třebíčská společnost Esko-T, ročně zpracuje asi 4000 tun biologického odpadu. Tunu kompostu, certifikovaného jako hnojivo, pak prodává za 500 korun. Podle jednatele Pavla Gregora může prozatím kompost nabízet jen 108 obcím, ze kterých biologický odpad sváží. Je to podmínka získané dotace na vybudování kompostárny, která funguje od roku 2015 a stála asi 15 milionů korun.

Významní světoví odborníci na monitorování životního prostředí dnes začnou v Praze diskutovat o současném stavu evropského programu Copernicus, který slouží k družicovému sledování zemského povrchu. Dvoudenní fórum se zaměří na možnosti využití dat ze satelitů Sentinel, na výstupy ze senzorů umístěných na povrchu Země a také na aplikace, ve kterých je možné informace z tohoto systému v Česku využít.

Program Copernicus zřídila Evropská komise hlavně kvůli sledování stavu životního prostředí a bezpečnosti. Získává data z družic Sentinel 1- 5 a částečně i z některých dalších satelitů. Má i pozemskou část, kterou tvoří síť měřících zařízení na povrchu Země, ve vodě a ve vzduchu. Tato zařízení jsou umístěná v různých zemích EU a jejich data slouží k ověření a rozšíření toho, co se dá zjistit z družic.

Informace slouží vládám členských států k plánování politiky například v oblasti životního prostředí, ale i zemědělství nebo dopravy. Díky družicím lze sledovat využití krajiny, výstavbu budov, dopravní sítě, ale také vytvářet digitální modely terénu nebo ortofotomapy povrchu. Část získaných dat se týká i změny klimatu, například sledování hladiny moří nebo tání ledovců. Využívat je mohou i zástupci veřejné správy a soukromého sektoru, a to bezplatně.

Program vznikl po roce 2000, Česko se do něj zapojilo až v roce 2006. Název Copernicus má program až od roku 2012, předtím se označoval zkratkou GMES (Global Monitoring for Environment and Security). Jeho první družice zamířila na oběžnou dráhu v roce 2014. V Česku program řídí Národní sekretariát GEO/Copernicus, ve kterém jsou zástupci ministerstev životního prostředí, dopravy, školství a také lidé z Českého hydrometeorologického ústavu a z agentury Cenia.

Zdroj: ČTK

Jihlava s více než 50 tisíci obyvateli své odpadové hospodářství dlouhodobě a koncepčně rozvíjí. V roce 2017 se v Jihlavě na 1 obyvatele vytřídilo 54 kg papíru, plastů a skla, směsného odpadu se vyvezlo pouze 140 kg na obyvatele. Ke snížení produkce směsného odpadu v Jihlavě došlo po zavedení motivačních slev ke třídění, rozšířením sběru biologicky rozložitelných odpadů, plošným snížením frekvence svozu popelnic od rodinných domů jednou za 14 dní. Na skvělých výsledcích má vliv i podpora malých živnostníků ke třídění. Město o odpadovém hospodářství velmi pečlivě informuje obyvatele na svém webu www.odpadyjihlavy.cz, kde nejen radí, co a jak třídit, informuje také o nákladech systému a plánech na další rozvoj. Město tak vybojovalo titul Odpadový oskar.

Tápete ve spoustě značek a přívlastků, které používají firmy, aby proklamovaly svůj přístup k životnímu prostředí nebo ke svému okolí? Které společnosti reálně něco „dobrého“ dělají a které využívají označení spíš jen pro vlastní marketing? Zajímá vás, jak se chová váš oblíbený výrobce nebo třeba potenciální zaměstnavatel? Je ekologický podnik automaticky taky udržitelný? Připravili jsme mini slovníček, který vám pomůže tyto dotazy zodpovědět a zorientovat se v základních názvech.

Zodpovědná a společensky odpovědná firma

Pokud se jakákoliv společnost prezentuje jako zodpovědná nebo použije pro své označení příbuzné tvary tohoto pojmenování, znamená to, že v rámci svého podnikání myslí na své okolí. V této zodpovědnosti však není zahrnuto pouze hledisko životního prostředí, ale taky komunitní aktivity a péče o lidi, kteří mají s podnikem co dočinění, ať už přímo nebo nepřímo. V angličtině se tento způsob chování označuje jako CSR neboli Corporate Social Responsibility a jak už název napovídá, vystihuje jej úvaha nad tím, jaké má podnikání společenské či sociální dopady. Příkladem firemního CSR mohou být třeba projekty podporující trvalou udržitelnost, diverzitu pracovních týmů, zapojení zaměstnanců do řešení společenských problémů, snižování negativního dopadu činností firmy na životní prostředí, ale i klasická filantropie nebo transparentní reportování. V České republice existuje několik různých ocenění, jež mohou firmy s nejlepším CSR získat, nicméně nejedná se o žádnou oficiální certifikaci či značku.

Ekologická firma

Ekologická je taková společnost, která běží v souladu s ochranou životního prostředí. Nejčastěji jsou pro ni typické investice do úspor energie s efektivním využitím zdrojů či aktivity s pozitivním dopadem na přírodu. Hlavním cílem je přitom hlavně omezit znečišťování a škody na přírodním dědictví vlastní aktivitou, případně je ještě zušlechťovat. Firma se tak může označit za ekologickou, když realizuje projekty, které jdou zmíněným myšlenkám naproti. Na jednom pólu pak jsou třeba obchodníci s biopotravinami, na druhém zase firmy, které uvádějí v praktický život nové a vědecké nápady pro správné a účelné zacházení s odpady.  Z pohledu řízení firmy existují ekologické normy, které musí podnik splňovat (respektive měl by, aby jej nemohla Česká inspekce životního prostředí pokutovat), a takové, které fungují spíše formou doporučení. Nicméně neexistují jasná kritéria, která by na škále určovala, která společnost ekologická je a která už není. Svou ohleduplnost k životnímu prostředí deklarují podniky spíše různými dílčími certifikáty. Ty se týkají nejčastěji konkrétních výrobků či služeb, takže se pak mohou pochlubit třeba získáním uznávaného označení „ekologicky šetrného výrobku/služby“ či takzvaného „ecolabelu“. Známek je však mnohem více a udělují je různé instituce, které k tomu mají oprávnění. Odvíjí se třeba taky od fairtrade výroby nebo produktů ekologického zemědělství.

Zelená firma

Zelená firma je společnost, která se dobrovolně zapojila do projektu sběru elektroodpadu v České republice. Jedná se, na rozdíl od předchozích zmíněných přívlastků, o konkrétní certifikát, který může podnik nebo instituce předložit, a tím prokázat ekologické smýšlení i to, že myslí na své zaměstnance. Osvědčení totiž mohou získat jen ti, kdo reálně podpoří myšlenku efektivního a snadného vytřídění a recyklace starých a nepožívaných elektrozařízení i dalšího elektroodpadu. Podpora lpí hlavně v tom, že zaměstnavatelé umístí na pracovišti speciální sběrné kontejnery na elektroodpad, a motivují zaměstnance k jejich využití. Tyto sběrné nádoby přitom autor projektu - kolektivní systém REMA -  zprostředkovává bezplatně a následně jejich obsah odveze a nechá zrecyklovat. Přídomkem „Zelená firma“ se může v současné době pochlubit v České republice už více než 2090 firem.

Udržitelná firma

Udržitelné podnikání má firmám zajistit konkurenceschopnost i v okolnostech úbytku přírodních zdrojů, které jsou mnohdy k výrobě jejich produktů nebo zajištění služeb potřebné. Udržitelná řešení jsou tak nejčastěji postavená na využívání méně zdrojů, a tedy na úsporách, a na nových technologiích nebo materiálech. To je však pouze jedna z dimenzí. Mezi základní pilíře udržitelného rozvoje patří kromě ekologických a ekonomických přínosů také přínosy sociální. Za udržitelnou tak můžeme označit firmu, která využívá environmentální, socio-kulturní i ekonomické zdroje země tak, aby byla zajištěna její kontinualita, tedy aby prosperovala a rozvíjela se. Tyto zdroje však zároveň musí zůstat bezproblémově využitelné i pro budoucí generace. Udržitelné firmy proto dnes nejčastěji přicházejí s inovativními nápady, využívají třeba maximálně recyklovatelných materiálů nebo doplňkových přírodních zdrojů energie, které nezatěžují životní prostředí ani společnost. Tyto nápady však nejsou jednorázové, důležitý je potenciál dlouhodobého fungování. 

Silná poptávka po recyklovaných plastech vznikne jedině tehdy, pokud budou konkrétní závazná pravidla doprovázená ekonomickými opatřeními k překlenutí cenového rozdílu, který poškozuje odbyt recyklovaných plastů. Zvyšování sběru plastových lahví prostřednictvím systému zálohování lahví nebo rozšířené odpovědnosti výrobce (ERP) je velmi důležité, ale nebude stačit k vytvoření pevné evropské poptávky po recyklovaných materiálech. Proto naléhavě Evropská federace pro nakládání s odpady a službami pro ochranu životního prostředí (FEAD) vyzývá představitele EU, aby v konečné verzi přijaté směrnice stanovili předpoklad, že Komise do roku 2025 předloží návrh týkající se závazného množství recyklovaného materiálu ve vybraných produktech. Níže uvádíme celou tiskovou zprávu Federace.

Evropská federace pro nakládání s odpady a službami pro ochranu životního prostředí (FEAD) vítá návrh Komise návrh týkající se plastů na jedno použití, jehož cílem je snížit jejich vliv na životní prostředí.

Naše odvětví to považuje za další krok k dosažení více oběhového hospodářství. Soukromý průmysl nakládání s odpadem a surovinami hraje klíčovou úlohu při dosahování pokroku v tomto směru a to svými aktivitami, tedy sběrem, tříděním, zpracováním odpadů a nakonec výrobou vysoce kvalitních recyklovaných materiálů a zelené energie pro evropské výrobce a spotřebitele. Je však zapotřebí ještě silnějšího vedení ze strany představitelů EU, aby byl vytvořen správný právní rámec a tržní signály. Potřebné investice do budování oběhového hospodářství, vytváření nových pracovních míst v Evropě a zároveň zvýšení odolnosti a efektivnosti naší ekonomiky, to vše budou firmy plnit pouze tehdy, pokud to bude ekonomicky dostatečně viditelné.

Členové FEAD proto hluboce litují, že se do legislativního návrhu nedostal závazek stanovit právně závazné návrhy týkající se recyklovaných materiálů ve vybraných produktech.

President FEAD Jean-Marc Boursier: “Na úrovni EU budou zapotřebí velké investice na inovace a rozšíření kapacity sběru tříděného odpadu, třídění a recyklace (podle odhadů Komise čtyřnásobek roku 2015). Naše odvětví je připraveno uskutečnit potřebné investice, pokud budou existovat legislativní opatření, která zajistí ekonomickou viditelnost významného odběru recyklovaných plastů. Většina nových „zelených“ trhů potřebuje silnou podporu, aby se nastartovala a recyklace plastů v tom není žádnou výjimkou.“

Silná poptávka po recyklovaných plastech vznikne jedině tehdy, pokud budou konkrétní závazná pravidla doprovázená ekonomickými opatřeními k překlenutí cenového rozdílu, který poškozuje odbyt recyklovaných plastů. Zvyšování sběru plastových lahví prostřednictvím systému zálohování lahví nebo rozšířené odpovědnosti výrobce (ERP) je velmi důležité, ale nebude stačit k vytvoření pevné evropské poptávky po recyklovaných materiálech.

Proto naléhavě vyzýváme představitele EU, aby v konečné verzi přijaté směrnice stanovili předpoklad, že Komise do roku 2025 předloží návrh týkající se závazného množství recyklovaného materiálu ve vybraných produktech.

FEAD je Evropská federace pro nakládání s odpady a službami pro ochranu životního prostředí. Členové FEAD jsou národní asociace pro nakládání s odpady z 19 členských zemí EU, Norska a Srbska. Mají přibližně 60% podíl na trhu s odpadem z domácností a zpracovávají více než 75% průmyslových a komerčních odpadů v Evropě. Jejich celkový roční obrat činí přibližně 75 miliard EUR. FEAD zastupuje asi 3000 společností s aktivitami ve všech formách nakládání s odpady. Tyto společnosti zaměstnávají více než 32 0000 lidí, kteří provozují přibližně 2400 středisek pro recyklaci a třídění, 1100 závodů na kompostování, 260 spaloven odpadů a 900 řízených skládek. Hrají důležitou roli při hledání lepších ekologických řešení problémů při nakládáním s odpady.

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení odpadového hospodářství v Ústí nad Labem uložili pokutu 400 tisíc korun společnosti DEMONTEX CV s.r.o. Firma prováděla pro obec úpravy a údržby místních komunikací v Boleboři-Orasíně na Chomutovsku a používala k tomu odpady.

„Společnost DEMONTEX CV takto v letech 2016 a 2017 nelegálně upravila celkem 15 kilometrů místních komunikací v Orasíně a okolí. Použila k tomu struskové kamenivo, tedy odpad z hutnictví železa. Dopustila se tak porušení zákona o odpadech,“ uvedl Jaroslav Vacek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ústí nad Labem.

Firma se proti pokutě uložené inspektory ČIŽP odvolala, Ministerstvo životního prostředí však odvolání zamítlo a sankci potvrdilo v plném rozsahu.

Po odvysílání včerejší reportáže ve Zprávách FTV Prima ke spalovně v Rybitví zveřejňujeme přepis celého včerejšího telefonického vyjádření MŽP pro TV Prima. Televize se totiž v reportáži vůbec nezabývala podstatnými skutečnostmi celého případu, ani se je nijak nesnažila divákovi vysvětlit. K vyjádření pro TV Prima i v reakci na zprávy v dnešních denících zveřejňujeme doplňující informace.

Přepis vyjádření pro TV Prima:

V žádném případě není pravda, že by nyní došlo k povolení modernizace spalovny nebo i k přiblížení se něčeho takového. V roce 2010 vydalo MŽP nesouhlasné stanovisko EIA k záměru modernizace a obnovy provozu spalovny v Rybitví. V roce 2016 MŽP toto nesouhlasné stanovisko potvrdilo a zezávaznilo, neboť závaznost stanoviska po nás požaduje evropská legislativa. Proti nově vydanému nesouhlasnému stanovisku MŽP se ale společnost AVE odvolala. Rozkladová komise ministra životního prostředí doporučila, aby vydané, nově závazné, nesouhlasné stanovisko MŽP z roku 2016 ke spalovně ministr zrušil a vrátil úředníkům MŽP s tím, aby toto stanovisko vydali znovu, protože podle rozkladové komise nejsou stanovisko a jeho obsah dostatečně odůvodněné tak, aby argumentace stanoviska obstála v případných soudních sporech. Zjednodušeně řečeno, aby MŽP mohlo vydat znovu závazné nesouhlasné stanovisko, musí ho znovu, náležitě a především precizněji odůvodnit a zabývat se i podrobným odůvodněním argumentů původního nesouhlasného stanoviska z roku 2010. V žádném případě neplatí, že by nyní došlo k povolení modernizace spalovny nebo i k přiblížení se něčeho takového.

K vyjádření pro TV Prima i v reakci na zprávy v dnešních denících zveřejňujeme doplňující informace:

Do situace okolo spalovny v Pardubicích vstoupila změna legislativy, na kterou navazují současné kroky MŽP i ministra Brabce, a které je nutné v právním státě respektovat.

Na úvod je potřeba zdůraznit, že posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) je odborným procesem, který má jasná, zákonem daná pravidla a není možné tento proces ovlivňovat nijak politicky. Ministr životního prostředí do procesu vstupuje pouze z pozice odvolacího správního orgánu. V takovém případě se ministr životního prostředí Richard Brabec vždy řídil a řídí doporučením svého poradního orgánu - Rozkladové komise ministra.

V roce 2010 vydalo MŽP nesouhlasné stanovisko EIA k záměru modernizace a obnovy provozu spalovny v Rybitví. V roce 2016 MŽP toto nesouhlasné stanovisko potvrdilo a zezávaznilo (závaznost stanoviska je nově požadována na základě změny legislativy dle požadavků EU z roku 2015.) Proti nesouhlasnému stanovisku MŽP se však společnost AVE odvolala k ministrovi životního prostředí (jako nadřízenému správnímu orgánu).

Rozkladová komise ministra životního prostředí, která je složena z renomovaných právních kapacit nezávislých institucí, ministrovi životního prostředí doporučila, aby stanovisko MŽP z roku 2016 ke spalovně zrušil, protože argumentace obsažená ve stanovisku by neobstála v případných soudních sporech. Právě právní závadnost stanoviska by pak mohla kvůli soudním sporům prodlužovat nejistotu pardubických občanů ještě mnoho let. Z těchto důvodů musí MŽP závazné stanovisko vydat znovu a podrobněji a precizněji ho odůvodnit, a zabývat se i argumenty původního nesouhlasného stanoviska (z roku 2010). Jedině tak by pak mohlo nesouhlasné stanovisko obstát před případným soudem (pokud by se chtěla v budoucnu společnost AVE soudit s MŽP).

V žádném případě neplatí, že by nyní krokem ministra životního prostředí Richarda Brabce došlo k povolení modernizace spalovny nebo i k přiblížení se něčeho takového. Nyní je nadále v platnosti nesouhlasné stanovisko EIA z roku 2010, není závazné a společnost AVE ho nijak nemůže využít k uplatnění v dalších povolovacích procesech. Není to tak, že by MŽP nyní stálo před vydáním souhlasného stanoviska EIA. MŽP nemůže stanovisko z roku 2010 změnit, musí ho ale potvrdit a toto potvrzení řádně zargumentovat. Krok ministra životního prostředí tak směřuje k tomu, aby nesouhlasné stanovisko MŽP bylo bez právních vad a občané Pardubic nemuseli v budoucnu kvůli soudním sporům žít v nejistotě.

Čtěte také:

Pardubice odmítají obnovení spalovny odpadu, ministrovi pošlou odvolání (6.6.2018)

Jak efektivně dokážeme v Česku využívat odpady? Potvrzuje se trend, že budeme více třídit? Na tyto otázky se ptala redaktorka ČT senátorky Jitka Seitlové. Záznam rozhovoru vznikl v souvislosti se seminářem na téma odpadů, který v Senátu proběhl 31. května. Záznam rozhovoru ZDE