Při hledání řešení, jak podpořit potenciál cirkulární ekonomiky v České republice, jak překonat legislativní bariéry a zároveň podpořit mezioborovou spolupráci, může jako příklad dobré praxe posloužit inovativní přístup z Nizozemska. Již několik let země úspěšně uvádí do praxe cirkulární projekty díky dobrovolným dohodám, známým také pod názvem Green Deals (zelené dohody).

Green Deals je nizozemský vládní program založený v říjnu 2011 jako společná iniciativa ministerstva ekonomiky a ministerstva infrastruktury a životního prostředí. Green Deals umožňuje poskytování efektivní pomoci organizacím, které zajímavými projekty usilují o zelený a udržitelný růst, ale kterým také překáží legislativa k úspěšné implementaci a diseminaci. Musí se však vždy jednat o řešení problému, který není možné vyřešit na základě již platné legislativy nebo všeobecně známých pravidel. K dnešnímu dni bylo v Nizozemsku uzavřeno přes 220 Green Deals, do kterých se zapojilo přes 1500 organizací. Více ZDE

ELEKTROZAŘÍZENÍM z domácností (EEZ) nazýváme použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný ELEKTRODPAD od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání. O elektrozařízení pocházející z domácností se jedná vždy, je-li elektrozařízení možné použít jak v domácnostech, tak i jinými konečnými uživateli.

Toto elektrozařízení lze odevzdat v místě zpětného odběru jako výrobek, tedy nikoliv jako odpad.  

Zpětným odběrem elektrozařízení se rozumí odebírání použitých elektrozařízení pocházejících z domácností od konečných uživatelů bez nároku na úplatu v místě zpětného odběru (místo určené výrobcem) nebo v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení posledním prodejcem či v jeho bezprostřední blízkosti.

Provozovatel sběrného dvora (SD), jehož součástí je i místo zpětného odběru, toto EEZ neeviduje, protože se nejedná o odpad a nepřijímá se do zařízení SD. Kolektivní systém je povinen vést evidenci, ale ne pod kódy nakládání s odpadem. Tato evidence se vede až při předání do zařízení na zpracování odpadu, kde se EEZ teprve stává odpadem. 

Odděleným sběremelektroodpadu se rozumí odebírání použitých elektrozařízení nepocházejících z domácností od konečných uživatelů v místě odděleného sběru (místo určené výrobcem). Za místa odděleného sběru lze označit tedy pouze taková, kde jejich zřizovatelem je výrobce, resp. kolektivní systém, a zároveň disponují souhlasem podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech pro sběr elektroodpadů (např. sběrný dvůr, který má uzavřenou smlouvu s výrobcem nebo kolektivním systémem o zřízení místa odděleného sběru).

Ustanovení § 37k odst. 5: Zbavit se elektrozařízení pocházejícího z domácností nebo elektroodpadu smí jeho držitel jen jeho předáním zpracovateli podle ustanovení § 37l nebo na místo zpětného odběru nebo odděleného sběru. Konečný uživatel se smí zbavit elektrozařízení pocházejícího z domácností také jeho předáním poslednímu prodejci. Zpětně odebraná elektrozařízení a odděleně sebraný elektroodpad musí být předány pouze zpracovateli podle ustanovení § 37l. Jiné osoby než zpracovatelé podle ustanovení § 37l, provozovatelé míst zpětného odběru nebo odděleného sběru a poslední prodejci nejsou oprávněny elektrozařízení pocházející z domácností a elektroodpad převzít.

Pro EEZ nepocházející z domácností, tedy elektroodpad platí, že tyto výrobky se stávají odpadem dle obecné definice zákona o odpadech a zařazují se pod katalogová čísla skupiny 16 02 dle katalogu odpadů. V zákoně je sběr těchto odpadů označen jako oddělený sběr. V rámci tohoto sběru smí být elektroodpady předány na místo odděleného sběru či přímo zpracovateli elektroodpadů.

Z tohoto vyplývá, že ve sběrných dvorech, které nejsou současně místem zpětného odběru, resp. místem odděleného sběru, nelze převzít ani elektrozařízení pocházející z domácností a ani elektroodpad*. Naopak pokud místa odděleného sběru nejsou součástí zařízení dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech (např. SD), pak nesmí být elektroodpad do těchto míst přijat, protože se jedná o odpad a ten musí být předán pouze do zařízení k tomu určených.  

*Pozn.: Výše uvedené však neplatí pro EEZ, které jsou mimo rozsah definice působnosti dílu 8 Elektrická a elektronická zařízení zákona o odpadech. Jedná se např. o odpady vzniklé při výrobě elektrozařízení, zmetky, lze sem řadit také kabely, jističe, vypínače vzniklé při demolici budov, některé elektromotory (např. z pásových dopravníků, výtahů), dále odpady, které vznikly z výrobků spadajících pod výjimky uvedené v § 37f odst. 4 (zbraně, vojenský materiál, žhavené žárovky atd.), resp. od 15. srpna 2018 rovněž v § 37f odst. 5 (velká stacionární průmyslové soustrojí, dopravní prostředky apod.) zákona o odpadech, nebo pod výjimky uvedené v příloze č. 1 vyhlášky (v názvech jednotlivých skupin elektrozařízení).

Vybrané příklady EEZ pro potřeby zařazení jsou uvedeny v příloze č. 1 materiálu MŽP „Informace k vybraným ustanovením dílu 8 (elektrická a elektronická zařízení) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a vyhlášky č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady“ a najdete je na https://www.mzp.cz/cz/pruvedce_vyrobce_elektrozarizeni.

Tato EEZ lze převzít do zařízení dle ustanovení § 14 odst. 1 pod katalogovými čísly skupiny 16 02, pokud jsou v daném zařízení povolena a není zde podmínkou zřízení místa odděleného sběru. 

Do předání zpracovateli nesmí být elektrozařízení nebo elektroodpad předmětem úpravy, využití nebo odstranění.

ELEKTROZAŘÍZENÍ:  v architektonickém studiu se rozbije v kuchyňce lednice, sporák, mikrovlnka apod., toto EEZ nesloužilo k podnikatelské činnosti a běžně se vyskytuje v domácnostech. Při předání do místa zpětného odběru (místo zpětného odběru není zařízením ke sběru odpadů dle zákona o odpadech) se nejedná o odpad, odpad vzniká až předáním do zařízení oprávněné osoby k jeho zpracování, využití nebo odstranění.  V místě zpětného odběru se od spotřebitelů odebírají použité výrobky.

ELEKTRODPAD: v potravinářském průmyslu se rozbije velké chladící zařízení, které slouží k podnikatelské činnosti. Tyto výrobky se stávají odpadem dle obecné definice zákona o odpadech a zařazují se pod katalogová  čísla  skupiny  16  02  dle  katalogu  odpadů, nicméně musí být předány do místa odděleného sběru

Zdroj:

• zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech

• vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi

• https://www.mzp.cz/cz/pruvedce_vyrobce_elektrozarizeni

Ing. Jitka Lochovská
společnost INISOFT s.r.o.

Na představenstvu společnosti byl 20. března jmenován k 1. dubnu 2018 generálním ředitelem Jan Moudrý (49), dosavadní finanční ředitel. Jan Moudrý je absolventem Fakulty výrobně-ekonomické Vysoké školy ekonomické v Praze a v Kovohutích pracuje od roku 2001. Současně byl zvolen novým místopředsedou představenstva místo Zdeňka Kunického, který odchází do důchodu a je nyní řadovým členem tohoto statutárního orgánu. Předsedou představenstva zůstává Michal Oktavián Gürtler.

Novou finanční ředitelkou je Lenka Menšíková, která se vrátila jako finanční manažerka do společnosti začátkem ledna letošního roku. V Kovohutích dříve působila 15 let od roku 1997 hlavně jako vedoucí controllingu a obchodní manažerka divize Drahé kovy. Je absolventkou Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze.

Ředitelem divize Recyklace olova se místo odcházejícího Zdeňka Kunického stal Karel Oliva (54), dosud působící jako ředitel logistiky, a také člen představenstva. Je absolventem Fakulty chemicko-inženýrské Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a zaměstnancem firmy je od roku 1986. Vedle logistiky byl v letech 2003-2011 také pověřeným ředitelem divize Drahé kovy.

Kovohutě Příbram jsou významným zaměstnavatelem regionu, zpracovatelem odpadů s obsahem olova a cínu (zejména olověných autobaterií), výrobcem olova, jeho slitin a dalších výrobků (pájky – včetně bezolovnatých, střelivo, plechy, atd.) a dále zpracovatelem odpadů s obsahem drahých kovů (zlato, stříbro, palladium, platina, rhodium) a odpadů elektrických a elektronických zařízení (elektroodpadu) vč. osvětlovacích zařízení, což jsou svítidla a světelné zdroje (zářivky, úsporky, výbojky; dále také klasické žárovky) a další odpady s obsahem rtuti (rtuťové teploměry).

Jeden z nejstarších českých kolektivních systému pro sběr a recyklaci elektroodpadu, Retela, je na prodej. Majitel firmy, Elektrotechnická asociace ČR (EIA), loni v červenci inzerátem vyzval zájemce k předložení nabídek. Podle dostupných informací postoupili dva z uchazečů do druhého kola, výběrové řízení zatím neskončilo. Údajně hrozí, že nový vlastník vybrané příspěvky nemusí použít na recyklaci odpadu, zákon ho k tomu nenutí. Ministerstvo s tím ale nesouhlasí. Více ZDE
 

EU vyčlení na vývoj nových technologií pro snižování emisí skleníkových plynů přes deset miliard eur. Záměr navazuje na dosavadní podobný program NER300, z něhož získalo podporu 1,7 miliardy eur celkem 35 nízkouhlíkových projektů. V Česku ale z programu neskončil ani cent.

Evropská unie vyčlení na vývoj nových technologií pro snižování emisí skleníkových plynů přes deset miliard eur. Peníze na to vezme z aukcí 450 milionů emisních povolenek, které úředníci vloží po roce 2020 do takzvaného inovačního fondu. Tento balík bude navazovat na dosavadní podobný program NER300, z něhož získalo podporu 1,7 miliardy eur celkem 35 nízkouhlíkových projektů. V Česku ale z programu neskončil ani cent.

Peníze z chystaného inovačního fondu, který bude fungovat po roce 2020, by už ale do Česka dotéct mohly. Záležet bude na tom, jestli se v tuzemsku někdo bude chtít do inovativních nízkouhlíkových technologií pustit. „Členské státy nemají v inovačním fondu předem určený podíl pro své projekty, nicméně bude kladen důraz na jejich geografickou vyváženost. Při hodnocení projektů se bude zohledňovat například potenciál snížení emisí či širší aplikovatelnost dané technologie,“ vysvětluje Jan Tůma, vedoucí oddělení obchodování s emisemi na ministerstvu životního prostředí.

Dotace z inovačního fondu by měla pokrýt až 60 procent z investičních nákladů. Zájemci budou podávat žádosti o podporu určené národní instituci, která je pak předá k vyhodnocení do Bruselu. Detaily se upřesní během letošního roku.

Inovační fond má umožnit vědcům a firmám, aby například prototypy svých zařízení vyzkoušeli v praxi a následně je mohli začít prodávat na trhu. Studie společnosti Climate and Strategy Partners ovšem upozorňuje, že zpravidla trvá deset let, než se z prototypu stane komerčně využitelná technologie. „Fond by měl umožnit, aby se raná technologie dostala na trh v příštích patnácti letech,“ tvrdí experti z Climate and Strategy Partners. Řeč je například o technologiích pro výrobu oceli s výrazně nižšími emisemi, oddělování a ukládaní CO2 ze spalování fosilních paliv nebo výrobu syntetických paliv pomocí energie z obnovitelných zdrojů. Projekty podpořené z programu NER300 však tak ambiciózní nebyly. Rakouský záměr na stavbu horského větrného parku získal dotaci 11 milionů eur na ověření technologií nutných pro fungování elektráren ve velkých nadmořských výškách. V Itálii EU podpořila 28 miliony eur stavbu závodu na výrobu biopaliv druhé generace z rostlinných zbytků. Portugalci zase staví s podporou osm milionů eur testovací solární koncentrační elektrárnu s výkonem 20 megawattů.

Zdroj: E15, Jan Stuchlík

Společnost Karlovarské minerální vody na začátku letošního ledna znovu otevřela téma vratných PET lahví. Informovala o založení pracovní skupiny, která má zjistit, zda se v Česku v současné době, tj. při již zavedeném a zaběhnutém systému třídění plastů do žlutých kontejnerů, vyplatí PET lahve zálohovat. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že zálohování by mohlo dostat PET lahve z ulic i z přírody, nejsou přínosy této případné změny vůbec jednoznačné. V minulých letech se tento koncept již několikrát zkoumal, ale výsledky nejsou rozhodně černobílé. Aktuální stanovisko Ministerstva životního prostředí k této problematice shrnuje vedoucí oddělení zpětného odběru z odboru odpadů ministerstva Ladislav Trylč v rozhovoru, jehož části jsou převzaté z jeho vyjádření pro časopis Moderní obec.

Jak se na zavedení zálohového systému PET lahví dívá MŽP?
MŽP jednoznačně nepodporuje zavedení zálohového systému tak, jak byl nedávno v hrubých rysech představen na tiskové konferenci společnosti Karlovarských minerálních vod, která pověřila experty z Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) a Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze zjistit, za jakých okolností by se vyplatily zálohované PET lahve. Dle takto nastaveného záměru mají být PET lahve vyjmuty ze současného systému třídění plastů a zařazeny do samostatného odpadového toku. PET lahve by se vykupovaly v obchodech a následně by byly recyklovány k materiálovému využití. MŽP by takový zálohový systém na PET lahve vítalo pouze v případě, že by došlo k přechodu z jednocestných lahví na opakovaně použitelné, tzn. že by vykupované PET lahve nebyly odpadem, ale znovu plnitelným obalem. Takovýto systém by byl sice také spojen s celou řadou problémů, ale současně by byl mnohem přínosnější pro životní prostředí. Zvažovaný záměr na zálohování PET lahví však počítá s PET lahvemi jednocestnými, nemá tedy jít o přechod na opakovaně použitelné obaly.

Co všechno by bylo potřeba při zavedení systému vzít v úvahu?
Tak zásadní změna by se týkala mnoha subjektů. Namátkou: Prodejny potravin (nápojů) by nově musely vykupovat obaly. Jde o významné investice zejména do výkupní techniky, provedení stavebních úprav, zvýšily by se i provozní náklady a požadavky na personál.

Distributoři by museli změnit logistiku při dopravě prázdných obalů, patrně by muselo dojít i k úpravě z důvodu hygienických předpisů, aby mohly být společně přepravovány potraviny a odpady pocházející od spotřebitelů (použité PET lahve). Výrobcům by vznikly náklady spojené s tiskem nových etiket, které by musely obsahovat bezpečnostní znaky tak, aby u zálohového systému nemohlo dojít k jeho zneužití (vrácení záloh za PET lahve, kde záloha nebyla uhrazena, zamezení opakovaného vyplacení zálohy za jednu PET lahev, ochrana před falzifikací štítků atp.). Spotřebitelům by se významně zkomplikovala situace – vzniklo by nové donáškové místo pro zbavování se obalů od nápojů, museli by změnit zažité návyky – PET lahve by nebylo možné sešlapávat.

Co by zavedení systému znamenalo dál?

Mezi nejčastěji uváděné přínosy zálohového systému PET lahví patří zvýšení míry recyklace plastu. Problémem ale je, že zvýšení míry recyklace tohoto plastu by mohlo být vykoupeno snížením míry recyklace jiných plastů z tříděného sběru. Češi jsou na současný způsob zvyklí, ostatně učili se to téměř 20 let; víme, že čím blíže v docházkové vzdálenosti je žlutý kontejner, tím vyšší je míra recyklace. Jenže v případě zavedení vratných PET lahví by lidem odpadl jeden z hlavních důvodů chodit k barevným kontejnerům tak často jako dosud. Lidé si vždy zvyknou na určitý komfort, a to platí i u komfortu při třídění odpadů, tím, že příslušné kontejnery mají blízko. Takový komfort pak neradi opouští, a pokud budou muset PET lahve doma samostatně skladovat, navíc nepoškozené a nesešlápnuté (aby zůstal čitelný kód na etiketě), a pak odpad dopravovat do obchodu, může být jejich reakce značně nepředvídatelná až negativní. Existuje tedy významné neodhadnutelné riziko, co by se stalo se současným systémem a jaký vliv by to mělo celkově na třídění plastů. PET lahve by sice občané do obchodů nosili, ale o to méně by pak odnášeli jiné odpady do barevných kontejnerů.

Existují už nějaké studie, které se v ČR na toto téma zpracovávaly? K jakým došly závěrům?

Možnosti zavedení zálohového systému na PET lahve a plechovky v minulosti MŽP již posuzovalo a nechalo si vypracovat několik analýz k takovým záměrům, ale jednoznačně z nich nevyplynuly významné přínosy pro životní prostředí, a to s ohledem na dobře fungující tuzemský systém tříděného sběru odpadů. Kromě toho existuje celá řada dalších rizik či externích vlivů spojených se zavedením záloh, jejichž potenciální dopad se většinou obtížně zjišťuje.

Přesto, jaké by mělo zavedení vratného systému dopady?

Dopad na spotřebitele – jak bylo uvedeno, pro spotřebitele by zálohování PET lahví znamenalo významné zkomplikování a změnu současného způsobu třídění odpadů. Současný funkční systém by se rozmělnil a pro občany znepřehlednil. Cena za zavedení zálohového systému by se pak bezpochyby také promítla do zvýšení ceny za samotné nápoje.

Zálohovat PET lahve má i své ekonomické nevýhody a rizika. Současný systém třídění odpadů prostřednictvím barevných kontejnerů je založen na ručním dotřiďování odpadů. PET lahve tvoří lukrativní komoditu na trhu, ze které mají dotřiďovací linky významný zisk z prodeje. Vyvedením PET lahví do jiného odpadového toku se změní ekonomika těchto zařízení a bude nezbytné jejich činnost kompenzovat, aby byla zachována současná úroveň dotřiďování odpadů. To by zřejmě nebylo možné bez zvýšení ceny za odpadové služby i samotné výrobky, což by mělo dopad na obce i na samotné občany.

Co by to znamenalo pro obce?

Vytříděné obaly jsou nyní zdrojem finančních prostředků pro obce, které za jednotlivé komodity dostávají peníze od státem autorizované obalové společnosti. Zálohový systém PET lahví by tak postihl především obce, pro které by znamenal výpadek významné části finančních prostředků využívaných právě pro systém třídění na jejich území. Obce by se pak musely rozhodnout, zda zachovají sběrné kontejnery na plasty, anebo jejich počty zredukují. Jakékoliv snížení množství sběrných nádob v ulicích by vedlo ke snížení vytříděných odpadů od občanů. Pokud jde přímo o ekonomické aspekty zavedení zálohového systému, tak ty hodnotila studie „Ekonomická analýza zamýšleného systému zálohování nápojových obalů v České republice“, realizovaná IEEP v r. 2008. Podle jejích závěrů by v tehdejších cenách stálo zavedení záměru cca 2 až 3 miliardy korun. Záleží na řadě aspektů – výši zálohy, povinnosti pokrytí obchodů automaty, systému distribuce prázdných obalů atd.

Máte informace o tom, jak, kde a s jakými výsledky jsou tyto zálohové systémy rozšířeny v Evropě? Jak se osvědčují?

Zálohování PET lahví není v Evropě vzácností. Většinou však vznikalo v době, kdy neexistovaly jiné systémy sběru PET lahví. Jediným příkladem, kdy byl systém zaveden již v době funkčního systému kontejnerového sběru odpadů z obalů, je Německo. Zkušenosti se zálohovými systémy, které fungují v zahraničí, však nemůžeme jednoznačně naroubovat do českého prostředí, neboť každá země má svá specifika. Například ve Švédsku je roční produkce nápojových PET obalů zhruba poloviční oproti České republice, navíc zde obchody nemají povinnost vykupovat zálohované nápojové obaly, které samy prodávají, ale nabízejí tuto možnost spotřebitelům pouze formou dobrovolné služby. Ministerstvo proto počká na výsledky analýzy k zavedení zálohového systému a jsme připraveni o tématu dále diskutovat.

Zdroj: Zpravodaj Ministerstva životního prostředí, č. 1 / březen 2018 (Téma: Dost bylo plastu - ke stažení ZDE)

Registr záměrů (RoI), který obsahuje informace o chemických látkách, u kterých se předpokládá navržení harmonizované klasifikace a označování (CLH), identifikace jako látky vzbuzující mimořádné obavy (SVHC látky), nebo návrhy na omezení používání, byl restrukturován. Tato změna usnadní uživatelům nalezení informací o předpokládaných budoucích regulacích těchto chemických látek.

Smyslem registru záměrů je, aby zainteresované strany byly včas informovány, pro které chemické látky se plánuje zpracování dokumentace k:

• harmonizované klasifikaci a označování,

• identifikaci jako SVHC látky a nebo

• omezování používání chemických látek

a předpokládané datum předložení příslušné dokumentace agentuře ECHA. Tím se poskytuje třetím stranám delší časový prostor na přípravu komentářů/připomínek v příslušném procesu.

V nové verzi registru záměrů jsou informace o chemických látkách uvedeny ve třech různých seznamech, které se váží k příslušným regulatorním procesům. Odkazem na nově přidaný sloupec “Status“ uživatel bude schopen vysledovat v jaké fázi postupu je daný proces.

V seznamech bude nyní status informace rozšířen tak, aby pokryl všechny stupně regulatorního procesu od podání záměru až po publikování informace o zařazení chemické látky, např. v případě CLH o zařazení do přílohy VI nařízení CLP. V nejbližší době budou obdobně rozšířeny informace pro SVHC látky a omezení používání chemických látek.

Další informace z ECHA: Registr záměrů

Zdroj: MPO

V úterý 3. 4. 2018 skončilo období pro splnění ohlašovacích povinností agendy ovzduší, IRZ a odpadů (roční zprávy) prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) za rok 2017.

K 3. 4. 2018 bylo do systému ISPOP zasláno hlášení Souhrnné provozní evidence (F_OVZ_SPE) za 17 572 provozoven. Poplatkové přiznání (F_OVZ_POPL) bylo ohlášeno za 459 provozoven. Oznámení o počtu systémů požární ochrany a hasicích přístrojů s halony, množství v nich obsažených halonů (F_OVZ_PO) bylo podáno za 10 subjektů, Zpráva o množství fluorovaných skleníkových plynů a regulovaných látek (F_OVZ_RL) byla odeslána do ISPOP za 66 subjektů.

Hlášení do Integrovaného registru znečišťování (F_IRZ) bylo zasláno za 2 798 provozoven.

Roční zprávu výrobce a akreditovaného zástupce vybraných vozidel (F_ODPRZ_VOZ) zaslalo 25 subjektů, Roční zprávu o plnění povinnosti zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu (F_ODPRZ_EL) podalo 54 subjektů, Roční zprávu o plnění povinnosti zpětného odběru baterií a akumulátorů (F_ODPRZ_BAT) zaslalo 181 subjektů a Roční zprávu o plnění povinnosti zpětného odběru pneumatik (F_ODPRZ_PNEU) podalo 129 subjektů.

Zdroj: CENIA

Obnovitelné zdroje energie hrají významnou roli pro všechny účastníky trhu s elektřinou, včetně zákazníků, kteří na obnovitelné zdroje přispívají. U některých druhů OZE je stále velký potenciál pro rozvoj, ale něco to bude stát. Nejen o tom, jak Česká republika naplní cíle v OZE do roku 2030, debatovali účastníci diskusního setkání Institutu pro veřejnou diskusi (IVD) v pražském hotelu Marriott.

Obnovitelné zdroje dostávají v Evropě i v České republice stále větší podporu, což podle ředitele odboru elektroenergetiky Ministerstva průmyslu a obchodu Ladislava Havla ukazuje, že Česká republika jde správnou cestou. I po roce 2020 bude platit, že tato podpora musí být slučitelná se systémem podpory v celé Evropské unii. „Stát by měl stanovit transparentní, jednoduchá a realizovatelná pravidla pro podporu obnovitelných zdrojů energie. Neočekáváme, že by se tato pravidla po roce 2020 výrazně měnila,“ uvedl Ladislav Havel. Jedním z cílů pracovní skupiny Ministerstva průmyslu a obchodu, která se zabývá novelou zákona o podporovaných zdrojích energie, je zajištění přiměřenosti podpory. V novele bude také zakotven princip aukcí na výši státní podpory pro obnovitelné zdroje, přičemž se jako transparentní a aplikovatelný jeví německý vzor.

Místopředseda představenstva energetické skupiny Tomáš Pleskač zdůraznil potřebu přiměřenosti podpory obnovitelných zdrojů a legislativní připravenosti. Odhadl, že vývoj po roce 2020 nebude zcela kontinuální. „Nikdo dnes nepracuje na rozsáhlém developmentu a nic nenasvědčuje tomu, že by po roce 2020 měly vzniknout nějaké velké projekty. Bude to spíše než kontinuální proces zřejmě otázkou poslední pětiletky 2025-2030,“ prohlásil Tomáš Pleskač. Zároveň upozornil na přetrvávající negativní povědomí o obnovitelných zdrojích, přičemž je potřeba toto vnímání široké veřejnosti změnit.

Obnovitelné zdroje jsou dnes zároveň obrovskou investiční příležitostí, v rámci Evropské unie vzniká zhruba 100 projektů ročně. V současnosti jsou atraktivními trhy především Maďarsko a Polsko. „Je to velmi atraktivní nástroj, kam je možné investovat. Výnosy se v rámci Evropské unie liší, především v důsledku zásahů do regulatoriky. Průměrně se nicméně jedná o výnosnost 6 až 9 %, přičemž je od roku 2010 víceméně pořád na stejné úrovni,“ vysvětlil Jan Brázda, partner v oddělení Poradenských služeb společnosti PwC Česká republika.

Celkový vývoj možností fungování energetiky ve střednědobém horizontu zhodnotil energetický expert EGÚ Brno Michal Macenauer, podle kterého obnovitelné zdroje energie nemají potenciál plně nahradit klasické zdroje. To se podle jeho slov při postupném odstavování klasických zdrojů nevyhnutelně projeví. „Česká republika bude potřebovat nové zdroje. Obnovitelné zdroje energie vítáme a doporučujeme, je to určitě lepší cesta než leckdy nesmyslné úsporné strategie, ale OZE nebude nikdy představovat v České republice více než padesát procent spotřebované energie,“ řekl Michal Macenauer. Podle jeho analýzy bude nejpozději do roku 2031 česká energetická soustava nedostatečná.

Na zvyšující se spotřebu elektrické energie v souvislosti se silnou robotizací, tedy s věcí, s níž příliš analýz nepočítá, upozornil František Hrdlička z energetické sekce Hospodářské komory ČR. „Hospodářská komora určitě podporuje obnovitelné zdroje, ale zároveň zdůrazňuje bezpečnost a přijatelnou cenu energie pro hospodářství,“ doplnil v panelové diskusi František Hrdlička. Základním parametrem, na základě kterého by se měla vytvářet koncepce obnovitelných zdrojů energie, by mělo být porovnání denního diagramu spotřeby energie v létě a v zimě.

Podle Štěpána Chalupy, předsedy Komory OZE, by již měla konečně skončit diskuse o tom, jestli je Česká republika schopna docílit energetické soběstačnosti z vlastních zdrojů a soustředit se na to, aby byla energeticky soběstačná Evropa jako celek. Podporovat obnovitelné zdroje energie je podle něj potřeba v první řadě z těch nejvyšších politických míst. „Je třeba začít na nejvyšší úrovni, vláda, premiér, ministr, ti by měli OZE podporovat, uvádět, že šetří zdraví a pomáhá plnit závazky v otázce ochrany klimatu. Je třeba, aby k tématu vláda přistoupila pozitivně,“ doplnil Štěpán Chalupa.

Emise skleníkových plynů v Evropské unii se loni poprvé za sedm let zvýšily. Hlavním důvodem je růst průmyslové výroby. Vyplývá to z úterní zprávy Evropské komise, kterou interpretovali analytici pro agenturu Reuters.

Emise společností spadajících pod systém obchodování s emisemi, mimo aerolinek, v loňském roce dosáhly 1,756 miliardy tun ekvivalentu oxidu uhličitého, což je o 0,3 procenta více než v předcházejícím roce.

Emise energetického sektoru se sice snížily o jedno procento, emise průmyslových podniků však stouply o 1,8 procenta.

Emise leteckého sektoru stouply o 13,3 procenta na 61,5 milionu tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Sektor musí hlásit emise ze všech letů, které začínají nebo končí na území unie.

Systém obchodování s emisemi pokrývá asi 12 tisíc elektráren, továren a leteckých společností a reguluje přibližně 45 procent produkce skleníkových plynů v Evropské unii.

Tento systém pak stanovuje limity celkového množství skleníkových plynů, které mohou být emitovány sektory v jeho působnosti, a zároveň umožňuje podnikům získat nebo zakoupit emisní povolenky, s nimiž lze podle potřeby obchodovat.

Zdroj: ČTK

Ve čtvrtek, dne 12. dubna 2018 se uskuteční 10.seminář cyklu „Prevence katastrof– ochrana obyvatel a životního prostředí“ a to na téma: „Šíření varování před katastrofami – jsme dobře připraveni?“.  Seminář společně pořádají Český spolek pro péči o životní prostředí a Český národní výbor pro omezování nebezpečí katastrof. Program semináře se soustředí na současný stav systému varování katastrofami a na aktuální změny v nastavení operačních systémů pro distribuce výstrah v rámci složek IHS v České republice.

Kontakt:

• spolekzp@csvts.cz

• Ing. Libuše Deylová

• libuse.deylova@volny.cz

• tel.: 724 911 879

Pozvánka s programem a přihláška:

• pozvánka a program (PDF, 211 KB)

• přihlašovací fotmulář (DOCX, 19 KB)

V řadě evropských zemí bezproblémově funguje systém zálohování PET lahví i plechovek. Navíc má recyklační průmysl v porovnání s ostatními plasty o PET lahve největší zájem. O tom, že by zálohování mohlo být zavedeno i v Česku, ale nechce ministerstvo životního prostředí (MŽP) slyšet. Projekt, který má vyhodnotit a zefektivnit systém sběru a recyklace PET lahví, představily nedávno Karlovarské minerální vody, Institut Cirkulární Ekonomiky (Incien) a Fakulta technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha. Více ZDE

Koncem dubna by se mohla sejít meziresortní expertní skupina k hlubinnému úložišti vyhořelého jaderného paliva. Nově by v ní měli být i zástupci obcí, jichž se daná věc týká. To je výsledek jednání ministra průmyslu a obchodu Tomáše Hünera se starosty obcí v lokalitách vytipovaných pro umístění úložiště. V brzké době z Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) odejde dopis na ministerstva a další organizace, které na základě vládního usnesení tvoří meziresortní expertní skupinu. Prvního jednání pracovního týmu by se chtěl zúčastnit i ministr Tomáš Hüner.

„Dnešní setkání vnímám hlavně jako znovuobnovení důvěry mezi státem a obcemi, které jsou na seznamu vytipovaných lokalit. Starostové si dnes opakovaně stěžovali, že v posledních letech vnímali kroky ze strany státu jako příliš autoritativní a ne vždy příliš dobře vykomunikované. I to by jejich účast v expertní skupině mohla změnit. Dohoda je důležitá, stejně jako fakt, že Česká republika potřebuje hlubinné úložiště radioaktivního odpadu a vyhořelého jaderného paliva,“ říká ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner a dodává: „Počet vytipovaných lokalit pro hlubinné úložiště by se měl ze stávajících devíti letos snížit na čtyři, v roce 2022 pak na dvě a v roce 2025 by měla být stanovena hlavní a záložní lokalita. Současný harmonogram dále počítá s tím, že by výstavba měla začít v roce 2055 a o deset let později by úložiště mělo být uvedeno do provozu.“

„Předpokládáme, že návrh čtyř lokalit vládě předložíme letos v listopadu nebo v prosinci,“ říká ředitel Správy úložišť radiaoktivních odpadů (SÚRAO) Jiří Slovák a dodává: „Veškerou dokumentaci, abychom lokality porovnali podle jednotných kritérií, bychom měli mít připravenou v polovině letošního roku. Pak lokality posoudí speciální expertní komise zřízená SÚRAEM a bude stanoveno pořadí, které předložíme vládě. Klíčová kritéria budou bezpečnost a technická proveditelnost, v potaz se bude samozřejmě brát i veřejné mínění.“

Stát chce informovanost obcí a veřejnosti nadále posilovat. Proto MPO a SÚRAO navrhují vznik občanských kontrolních komisí v každé z lokalit, kde se bude na projektu úložiště nadále pracovat. Zvažovanými lokalitami pro stavbu úložiště jsou Čertovka na pomezí Ústeckého a Plzeňského kraje, Březový potok poblíž Horažďovic v Plzeňském kraji, Magdaléna na Táborsku, Čihadlo na Jindřichohradecku, Hrádek na Jihlavsku, Horka na Třebíčsku a Kraví Hora na Žďársku. Geologický výzkum byl zahájen také v okolí obou tuzemských jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně. Za průzkum obce dostávají příspěvek od cca 800 000 do 4 milionů korun. Výše záleží na tom, jakou částí průzkumné území zasahuje do katastru obce.

Ministerstvo životního prostředí by se chtělo domluvit s provozovateli restaurací a občerstvení v nákupních centrech na omezení plastového nádobí a brček. Připravilo proto kampaň Dost bylo plastu a jedná s obchodními společnostmi o uzavření dohod, které by měly vést ke snížení spotřeby plastových výrobků. Novinářům to dnes řekl ministr v demisi Richard Brabec.

První dohodu by podle něj ministerstvo s majiteli restaurací mohlo uzavřít v následujících měsících. Chce docílit toho, aby si zákazníci mohli za plastové nádobí zvolit alternativu, za kterou by nemuseli platit nic navíc.

"Oslovili jsme mnoho provozovatelů, se kterými nyní probíhají jednání. Jsou to různí provozovatelé rychlého občerstvení, firmy, které provozují jídelní koutky ve velkých obchodních řetězcích, ale i železniční a autobusoví dopravci, kteří jednorázové plastové nádobí a obaly také používají," řekl Brabec.

Plasty by se podle něj mohly nahradit jinými materiály, jako je například porcelán, nebo nádobí na zálohu. Kromě toho by obchodníci mohli dávat slevu zákazníkům, kteří si kávu s sebou nechají dát do vlastního hrnku, myslí si ministr.

Podle něj je velmi pravděpodobné, že brzo přijde i nějaká regulace z Evropské unie, a bylo by proto výhodné se dohodnout na určitých pravidlech už předtím. Podotkl, že podobně to bylo i s plastovými taškami, které od začátku roku nemohou obchodníci dávat lidem k nákupu zdarma. Nové pravidlo zavedla novela zákona o obalech, která má v návaznosti na předpisy Evropské unie omezit objem plastového odpadu.

Omezení plastového nádobí může být podle Brabce pro obchodníky ekonomicky zajímavé a zároveň by to bylo vyjádřením jejich společenské odpovědnosti. Zdůraznil, že podle odhadů se za rok v Česku spotřebuje až 20.000 tun plastového nádobí. Třeba kelímek z kombinace plastu a papíru přitom nelze recyklovat a většinou končí na skládce. V přírodě se rozkládá několik desítek let.

Zdroj: ČTK