Žijeme v bizarním světě. Když se má u nás stavět zařízení pro energetické využití odpadu, lidově spalovna, která bude vyrábět elektřinu a teplo, které nahradí fosilní paliva a s jejich spalováním spojené emise a současně výrazně sníží objem zbytkového směsného odpadu, část veřejnosti obvykle bije na poplach. Když ale v průměru každý den hoří v ČR tři skládky odpadu, z nichž se do ovzduší valí mraky dusivého kouře, tuny prachu a nejrůznější jedovaté škodliviny, kupodivu se žádné protesty nekonají a uvedené skupiny ekologicky angažovaných občanů mlčí jako zařezané.

Na webových stránkách projektu EVO Komořany, jako reakce na nedávný požár skládky odpadu u Mostu, střídá obrázek moderního zařízení pro energetické využití odpadu (ve zkratce ZEVO) foto hasiče, který kropí proudem vody kouřem zahalenou hořící haldu komunálních odpadů na skládce s otázkou: „Muselo to zajít tak daleko?“ A slušelo by se ještě dodat: Jak daleko jsme se za 131 let posunuli od nerudovského dilematu nad starou slámou ze slamníku: „Kam s ním?“ … s odpadem. Ani Jan Neruda ovšem nemohl tušit, jak dlouho bude jeho otázka u nás stále živá…

Jak by asi dnes popisoval hořící odpadové peklo na severu? … Pálení v krku, slzení očí a ohořelé cáry papíru a igelitu poletující ve vzduchu. Obří požár skládky trápil na konci prázdnin obyvatele Mostu. Plameny šlehaly desítky metrů vysoko a kouřový mrak se valil směrem na sever. Ústečtí hasiči likvidovali požár skládky v Růžodolu po celé tři dny. Ač obyvatelé okolních měst nesměli větrat, podle opakovaných měření hasičů se ukázalo, že údajně do ovzduší žádné škodliviny neunikly a ovzduší na Mostecku neovlivnily. Na krátkou dobu byly sice vyšší koncentrace polétavého prachu v Lomu na Mostecku, ale v této lokalitě jde přece o docela běžnou věc. Zajímavé je, že z německé strany Krušných hor naopak přišly alarmující zprávy hovořící o tom, že tam naměřili více než dvacetinásobné zvýšení koncentrací benzenu, což atakovalo hranici povoleného imisního limitu. Nezvratně potvrdit, že to byl benzen od nás, však nemůžeme, jelikož hodinové koncentrace benzenu české horské stanice zatím neměří…

Podle požárních statistik skládky odpadů zahoří třikrát denně. Většinou to postihne oblast velikosti obýváku, tedy v řádu několika metrů. Téměř každý měsíc hasiči evidují požár skládky, kde bylo ohnisko v řádu desítek metrů. A minimálně jednou do roka se objeví pořádný požár, kdy velikost hořící plochy skládky přesahuje rozměry fotbalového hřiště, tedy stovky metrů. Hlavně o nich se dozvíme ze zpráv. Letos jsme mohli sledovat boj hasičů s plameny na velké skládce u Mostu, vloni na skládkách na Berounsku a u Čáslavi, kde hořela skládka odpadů i v roce 2015.

Požáry skládek se většinou řadí mezi požáry velkého plošného rozsahu, kdy dochází k hoření uloženého materiálu po povrchu i k hoření podpovrchovému. Požární zásah na skládce je obvykle časově náročný a je třeba nasadit velký počet sil a prostředků. Z hlediska spotřeby pohonných hmot, nákladů na obnovu techniky a mzdových nákladů na činnost příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR i jednotek dobrovolných hasičů jsou takové zásahy velmi nákladné. Přestože podle jejich oficiálních měření při hoření skládek žádné škodliviny do ovzduší obvykle neunikají, zasahují hasiči na skládkách často „v plné polní“ s dýchacími přístroji. Zejména v letních vedrech jim tuhle práci určitě nikdo nezávidí.

Příčiny vzniku požárů skládek se většinou vůbec nezjišťují, neboť na skládkách hoří dále „nevyužitelný“ odpad. Vzniklá škoda je tedy zdánlivě nulová a uchráněné hodnoty rovněž. Těžko vyčíslitelný je vliv požárů skládek na zdraví lidí a životní prostředí a ani se mu systematicky nikdo nevěnuje. Provozovatelé skládek nemají povinnost je monitorovat, například pomocí termokamer, aby se případný požár podchytil v raném stadiu, než se rozšíří. Jde často o mimořádné události velkého rozsahu, u nichž je třeba posuzovat vliv zplodin hoření na životní prostředí i kvalitu vod vytékajících ze skládky a hledat vhodná opatření, aby se negativní vlivy na životní prostředí omezily. Z provedených měření se však většinou veřejnost dozví, že žádné škodliviny do ovzduší neunikly?! Je to dáno tím, že koncentrace škodlivin se zpravidla měří v určité vzdálenosti od požáru mimo vlastní kouřovou vlečku. To je asi stejně smysluplné, jako měřit emise z teplárenského provozu u paty komína zvenčí.

V odborném hodnocení požárů skládek tuhých odpadů se však dočteme, že jsou charakteristické skrytými cestami šíření požáru, nedokonalým hořením při omezeném přístupu vzduchu a vznikem toxických zplodin hoření a silným vývinem kouře. Pro jednotky je hašení komplikováno obtížnou přístupností k místu požáru, nejsou zde zásahové cesty, hrozí poškození požární techniky, nebezpečí propadnutí, v okolí místa zásahu zpravidla nejsou přírodní vodní zdroje a účinnost hasiv je malá vzhledem k nedostupnosti ohniska požáru a různorodosti hořících materiálů (plasty). Hašení požáru je zdlouhavé a trvá až několik dnů s velkým nebezpečím, že začne hořet znovu.

Jak uvádí mluvčí středočeských hasičů Jaroslav Gabriel, jde o chronický problém všech skládek, protože popelářské vozy mohou snadno přivézt zbytky něčeho žhavého nebo látky, které se v hromadě odpadů samy vznítí. Přestože by v popelnicích neměla končit řada materiálů, podle hasičů na skládkách hoří všechno možné, a to plasty, polystyrén nebo kovy, které nemají v komunálu co dělat. Samotné použití hasicích prostředků vyvolává na skládkách další rizika, protože může docházet k vyluhování různých nebezpečných látek a kontaminaci půdy i podzemních vod.

Statistika počtu požárů skládek odpadu a odpadních produktů v letech 2006 až 2015

Ze statistik Hasičského záchranného sboru: V desetiletí 2006 až 2015 došlo k 11 998 požárům skládek a odpadních produktů. Ročně průměrně vyjížděli hasiči k 420 požárům (35 %) zajištěných skládek odpadu a k 780 požárům (65 %) nepovolených, tedy černých skládek.

Ani třídění odpadů však není samospasitelné a má své limity. Skutečnost, že až čtvrtina lidí důsledně odpady netřídí a osmina je nikdy třídit ani nebude, prostě nezměníme. I v těch „nejzelenějších“ státech se počítá minimálně se 100 až 150 kilogramy odpadu na občana, který nelze využít materiálově, ale energeticky ano. Jakmile se však u nás začne zvažovat jako řešení pro využití zbytkového směsného odpadu energetické využití, první v řadě protiargumentů je názor, že spalovny odpadů by mohly znečistit ovzduší, brání efektivnějšímu využití druhotných surovin, sníží recyklaci a podobně. U hořících skládek komunálního odpadu, u nichž jsou výše uvedené negativní dopady jasně prokazatelné, to ale nevadí.

Přitom realita je taková, že čištění spalin u spaloven odpadu patří k nejdokonalejším technologiím a limity škodlivin jsou u nich nejpřísnější. V civilizovaném světě platí, že směsný odpad zbavený druhotných surovin, nebezpečných složek a biomateriálu se energeticky využívá. Tam, kde byly postaveny spalovny odpadu, nedošlo k výraznějšímu poklesu využití druhotných surovin, tedy jejich třídění a následné recyklaci. Spíše naopak, o čemž svědčí i to, že země na západě Evropy a ve Skandinávii, které jako první začaly odpad energeticky využívat, už považují za standard zákaz skládkování využitelného odpadu. Jak dlouho ještě budeme v ČR mlčky trpět hořící skládky a bránit výstavbě účinných moderních technologií?

Zdroj: časopis Teplárenského sdružení ČR - 3T Teplo Technika Teplárenství (č.5/2017)

Autor: Pavel Kaufmann

Množství oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře bylo loni rekordně vysoké. Oznámila to dnes Světová meteorologická organizace (WMO), která je agenturou OSN. Koncentrace skleníkového plynu, který je považován za hlavní příčinu globálního oteplování, podle WMO v roce 2016 rostla o 50 procent rychleji, než byl průměr v předchozím desetiletí. Za prudký nárůst koncentrace CO2 v atmosféře může lidská aktivita a také klimatický jev El Niňo, uvedla WMO ve své výroční zprávě, která byla dnes zveřejněna v Ženevě.

"Naposledy Země zažila srovnatelnou úroveň CO2 před třemi až pěti miliony let. Teplota byla oproti dnešku o dva až tři stupně Celsia vyšší a hladina moře o deset až 20 metrů vyšší (kvůli tání ledových příkrovů)," uvedla organizace.

Kromě lidské činnosti měl na růstu koncentrace CO2 podíl také tehdy silný klimatický jev El Niňo. Ten nastává co čtyři až pět let a projevuje se růstem teploty Tichého oceánu, který vyvolává sucha a jinde zase silné srážky. Rostliny a stromy kvůli suchu absorbují méně CO2.

"V roce 2015 činila koncentrace CO2 v atmosféře 400 ppm (částic na jeden milion), v roce 2016 to bylo 403,3 ppm," uvedla WMO. To je podle ní 145 procent množství CO2 v předindustriálním období, tedy před rokem 1750.

Generální tajemník organizace Petteri Taalas varoval, že pokud státy rychle nesníží emise skleníkových plynů, zvlášť CO2, do konce století hrozí "nebezpečný nárůst teploty", který daleko přesáhne cíle pařížské klimatické dohody. Ta si klade za cíl udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia v porovnání s teplotou v předindustriálním období. "Budoucí generace zdědí daleko méně pohostinnou planetu," dodal Taalas.

Šéf Programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) řekl agentuře AFP, že podle něj není času nazbyt. "Čísla nelžou. Naše emise jsou pořád příliš vysoké a tento trend je třeba zvrátit. Máme k dispozici mnohá řešení, jak čelit této výzvě. Chybí jen politická vůle," dodal.

Zdroj: ČTK

Ministerstvo průmyslu a obchodu a Českomoravská záruční a rozvojová banka se dohodly na rozšíření programu Záruka 2015 – 2023. Pro mimopražské malé podnikatele ze zpracovatelského průmyslu, IT, výzkumu, vývoje a dalších služeb začaly platit stejné podmínky jako pro ty z hlavního města. ČMZRB se zároveň bude moci od 1. listopadu zaručit také za investiční úvěry středních podnikatelů. Objem poskytnutých záruk by se tak mohl zvýšit až o 2,4 mld. Kč ročně.

Národní program Záruka 2015 – 2023 byl spuštěn v únoru 2015. Od té doby (do konce 3. Q 2017) bylo malým podnikatelům poskytnuto téměř 5 900 záruk v celkovém objemu přes 12,8 miliardy Kč. Převážnou část tvoří záruky k provozním úvěrům, kterých je dvakrát více než záruk investičních. Dosáhnout na ně ale doposud mohli pouze malí podnikatelé v Praze a jen malá část mimo tento region. Většina z nich totiž působí v nepodporovaných oblastech, jako je např. zpracovatelský průmysl, informační technologie, výzkum a vývoj a další služby.

ČMZRB proto usilovala o rozšíření tohoto programu tak, aby mimopražští podnikatelé měli tytéž možnosti, jako ti z hlavního města. A aby mohla poskytovat záruky k investičním úvěrům také středním podnikatelům. „Zájem o rozšíření programu jsme pociťovali jak ze strany samotných podnikatelů, tak od našich partnerů – komerčních bank, AMSP, HK ČR nebo Svazu průmyslu,“ uvádí Jiří Jirásek, předseda představenstva a generální ředitel ČMZRB, a dodává: „Odhadujeme, že by po rozšíření programu mohlo dojít k celkovému nárůstu objemu poskytnutých záruk až o 200 milionů měsíčně, resp. 2,4 miliardy korun ročně.“

„Malé a střední podniky jsou hnací silou  naší ekonomiky, růstu, inovací i konkurenceschopnosti a představují významného zaměstnavatele. Naším cílem je proto usnadnit jim cestu k získání bankovních úvěrů, díky nimž pak mohou realizovat své podnikatelské projekty. Rozšíření programu Záruka 2015 – 2023 je jednou z cest, jak tohoto cíle dosáhnout,“ doplňuje ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček.

Program Záruka 2015 – 2023 je vedle národních zdrojů financován také prostředky Evropského investičního fondu z programu COSME, tzn. prostředky z tzv. Junckerova balíčku, a to cca z 50 %. Do konce roku 2018 tak může z Junckerova balíčku celkově zaručit úvěry v objemu 15 mld. Kč. „Na rozšíření programu Záruka, k němuž dojde 1. listopadu, jsme plně připraveni,“ uzavírá Jiří Jirásek.

Podělte se o svůj projekt z oblasti oběhového hospodářství či upozorněte na problémy z praxe na www.circulary.eu tak, aby i hlas českého průmyslu byl vyslyšen.

V současné době se na evropské úrovni nastavují základní parametry oběhového hospodářství, které budou dopadat na průmysl. Svaz průmyslu a obchodu ČR podporuje v souladu s principy oběhového hospodářství intenzivní využívání druhotných surovin jako náhrady za primární zdroje, které vnímá jako příležitost, neboť členské firmy mohou participovat na zpracovatelském, recyklačním, a jiných průmyslech.

Průmyslová platforma oběhového hospodářství představuje webový prostor zřízený BusinessEurope a jejími národními členy včetně Svazu průmyslu a dopravy ČR, který přispívá k informovanosti o agendě oběhového hospodářství. Jejím cílem je přinášet nové příklady inovativních způsobů, jakými průmysl přispívá k principům oběhového hospodářství v Evropě. Současně upozorňuje na výzvy regulačního i neregulačního charakteru, jimž podniky neustále čelí. Vzniká tak na evropské úrovni základna pro sdílení kontaktů mezi firmami, příkladů dobré praxe či k obhajobě zájmů byznysu.

Brožuru zdůrazňující základní informace a přínosy této platformy naleznete zde. Díky Svazu průmyslu a dopravy ČR je dostupná i její česká verze.

Zdroj: SPČR

Od roku 2024 bude platit zákaz skládkování směsného odpadu. Sdružení Arnika proto vydalo příručku, která obcím radí, jak postupovat. Obce mnohdy nevědí, jak obyvatele přimět k třídění odpadu.

V ČR vyprodukuje každý člověk za rok průměrně 300 kilogramů komunálního odpadu, z toho zhruba 200 kilogramů je směsný odpad. V Rakousku a Německu je toto číslo o stovku nižší.

"Češi ročně vytřídí přibližně 30 procent odpadů. Produkci směsného komunálního odpadu lze snížit, protože tento odpad obsahuje významné množství využitelných surovin. Pro obce je proto ekonomicky výhodnější podpořit třídění surovin než platit vyšší náklady na likvidaci odpadu," uvedl Milan Havel z Arniky.

Od roku 2024 bude platit úplný zákaz skládkování směsného odpadu. Počítá s tím i návrh zákona o odpadech, který připravilo ministerstvo životního prostředí. Zákazu bude předcházet zvýšení poplatků za skládkování, které zaplatí původce odpadu, což je u komunálního odpadu obec.

V odpadech, které ročně vyhodí jedna domácnost, je přibližně 50 kilogramů bioodpadů, 40 kilogramů papíru, 30 kilogramů plastů, 20 kilogramů skla, deset kilogramů kovů, deset kilogramů textilu a tři kilogramy nápojových kartonů. Po jejich vytřídění by se množství směsného odpadu významně snížilo.

"Obce mohou snížení směsného komunálního odpadu dosáhnout pomocí například provázaného systému plateb za svoz podle množství, dostatku nádob na recyklovaný odpad a jednoduchými metodami od podpory domácího nebo komunitního kompostování, snížení produkce bioodpadů z údržby zeleně, až po snížení objemu reklamních materiálů v poštovních schránkách a podpory pití nebalené vody," uvedl Havel.

Tyto metody používají i obce, které letos uspěly v soutěži Odpadový Oskar 2017. Nejlepšího výsledku dosáhla Horní Brusnice z Královéhradeckého kraje s produkcí 34,5 kilogramu směsného odpadu na osobu a rok.

Dokument ke stažení:

OH_obci_prirucka_1.pdf

Plánovaná účinnost tzv. protierozní vyhlášky se odkládá na polovinu příštího roku. Důvodem jsou rozpory mezi ministerstvem zemědělství a resortem životního prostředí (MŽP).

podle předpisu by mělo být od roku 2025 v ochranném režimu 45 procent zemědělské půdy. Protierozní vyhlášku označoval ministr životního prostředí Richard Brabec za jednu svých priorit. Do roku 2021 by měla být podle vyhlášky zajištěna ochrana 25 procent ohrožené půdy, v následujících pěti letech 35 procent. Od roku 2025 by měla vyhláška zajistit ochranu 45 procent výměry zemědělské půdy.

"Trváme na tom, že s tím nesouhlasíme, je to nepřipravené, neprovázané na zemědělské registry, obce by měly z našeho pohledu příliš velké pravomoci," sdělil mluvčí Agrární komory ČR Jiří Felčárek. Erozní události by se podle něj měly řešit individuálně. "Považujeme to s ohledem na další členské země za diskriminační ze strany státu," dodal.

"Působnost protierozní vyhlášky bude vztažena na veškerou zemědělskou půdu v ČR, současně v principu pracuje pouze s přípustnou ztrátou zemědělské půdy. Samotný způsob zajištění této ochrany, například změna organizace obdělávání či agrotechnických opatření, ale vyhláška nechává svobodně na samotných zemědělcích," uvedla již dříve Dominika Pospíšilová za MŽP.

Podle údajů ministerstva zemědělství je vodní erozí v ČR ohroženo až 60 procent zemědělské půdy, v ohrožených až nejohroženějších kategoriích je přibližně 35 procent území. V Česku je zemědělská půda na 54 procentech výměry země. "Ztráta půdy je v měřítcích délky lidského života neobnovitelná a obtížně vyčíslitelná, bereme-li v úvahu, že dvou až třícentimetrová vrstva půdy vzniká za příznivých podmínek průměrně 100 až 1000 let," napsalo již dříve ministerstvo.

Zdroj: ČTK

Belgičtí vědci propočítali ekologičnost celého životního cyklu vozu s elektromotorem i spalovacím motorem.

Elektrické automobily jsou automobilkami propagovány jako nejekologičtější způsob osobní dopravy, řada kritiků elektromobility se však snaží tato fakta vyvracet. Poukazují na ekologicky náročný způsob výroby baterií i na fakt, že velká část elektrické energie stále pochází z fosilních zdrojů.

Tuto kritiku nyní vyvrátila belgická univerzita VUB, která se zaměřila na celý životní cyklus vozů z hlediska ekologie. Právě elektromobily z analýzy vyšly vítězně: VUB poukazuje na to, že ani lepší efektivita vznětových a zážehových motorů na elektrická vozidla nestačí. Univerzita porovnávala ekologičnost celého životního cyklu automobilů v různých zemích, protože se napříč EU liší využívání obnovitelných zdrojů energie, jež následně ovlivňují „čistotu jízdy“ elektromobilu v praxi.

Například v Polsku, kde stále závisí výroba elektřiny na uhlí, vyprodukuje elektromobil o čtvrtinu emisí méně než dieselový vůz, a to i se započtením
celé výroby. Ve Švédsku, jehož elektrická soustava naopak využívá obnovitelných zdrojů, elektromobily vyprodukují o 85 procent emisí méně. „I pro zemi, jako je Polsko mají elektrická auta význam,“ uvedl pro britský Guardian Yoann Le Petit z thinktanku T&E, který se na analýze podílel.

Z dokumentu také vyplývá, že celosvětově by měl provoz elektroaut v roce 2030 dosahovat poloviční zátěže ve srovnání se spalovacími motory. Od tohoto roku budou rovněž platit emisní limity, které letos v listopadu potvrdí EU unie.

Zdroj: E15

Změny klimatu a s tím související tání ledovců a oteplování moří ohrožují celé lidstvo, varují desítky let vědci z celého světa. Podle nejnovější studie vědců z Francie a Švýcarska však na tom planeta může být ještě hůř, než si lidé doposud mysleli. Její autoři totiž zpochybňují způsob, jak vědci v minulosti měřili teplotu moře. Ta tak může růst rychleji, než se předpokládalo. Informoval o tom britský deník The Independent. Více ZDE

Zdroj: https://www.info.cz

Pro veřejnost se otevírá Infocentrum v ZEVO Plzeň a to od 28. října 2017, dále pak každou sobotu od 9:00 hodin - 16:30 hodin. Exkurze budou prováděny v časových úsecích od 9:00 hod. – 10:30 hod., 11:00 hod. – 12:30 hod., 13:00 hod. – 14:30 hod. a poslední od 15:00 hod. – 16:30 hod. K dispozici návštěvníkům budou krátké filmy, videomapping (kamerové záběry provozu s mluveným komentářem) na 3D modelu a dále multidotykový stůl s výukovými hrami určenými především pro děti a mládež. Další informace a možnost rezervace termínů pro zájemce o exkurzi najdete ZDE

Havířov a Karviná řeší problém se směsným komunálním odpadem, který od roku 2024 už nebude možné bez úpravy ukládat na skládky. Města se proto spojila se skupinou Veolia, která vyrábí teplo pro region a zabývá se i nakládáním s odpady. Spolupráci potvrdili v Havířově formou memoranda. Prostřednictvím pracovních skupin začnou připravovat projekt, jehož cílem je zajistit efektivní a ekologické využití odpadů a zároveň zabránit nekontrolovatelnému růstu plateb pro obyvatele.

Havířov a Karviná vyprodukují ročně zhruba 24.200 tun směsného komunálního odpadu, 7.700 tun velkoobjemového komunálního odpadu a 2.600 tun separovaného komunálního odpadu (papír, plast, sklo). Celosvětovým trendem je odpady v co největší míře využít a Havířov i Karviná chtějí patřit mezi zdejší lídry. Aby však bylo možné odpady efektivně a ekologicky využít, je potřeba vybudovat třídící zařízení na směsný komunální odpad a dotřídění druhotných surovin.

Obě města motivují své občany ke třídění odpadů a stále přidávají možnosti, jak třídit, to však do budoucna nestačí. "V současné době v našem regionu nemáme komplexní řešení pro nakládání s odpady, které by odpovídalo budoucím povinnostem měst a obcí. Chceme být připraveni a včas vybudovat potřebné technologie a tím ochránit obyvatele před vysokými platbami za likvidaci odpadu," uvedla havířovská primátorka Jana Feberová.

"Jsme si vědomi toho, že skládkování v takové míře, jako je dnes, už nebude možné. Musíme se tedy včas postarat o to, abychom našli šetrné a ekologické řešení třídění a likvidace odpadu a vyhověli tak nové legislativě. Proto musíme najít způsob, jak zbytkové odpady využít ku prospěchu všech. Logicky se nabízí spolupráce s Veolií, která vyrábí teplo pro Karvinou i Havířov," doplnil primátor Karviné Tomáš Hanzel.

"Jsme připraveni městům efektivně pomoci s problémem komunálních odpadů. V rámci aktualizace našich koncepcí a ekologizace teplárenských zařízení plánujeme využití tuhého alternativního paliva, vzniklého z komunálních a ostatních odpadů, na našich zařízeních," řekl Josef Novák, člen představenstva společnosti VEOLIA ČESKÁ REPUBLIKA a generální ředitel Veolia Energie ČR. "Technologie pro úpravu směsných komunálních odpadů za účelem výroby tuhého alternativního paliva by měla být společná pro více měst a měla by stát co nejblíže energetické koncovce. Tak se dá předejít další zbytečné dopravní zátěži, ke které by docházelo v případě, že by každé město budovalo zařízení vlastní," dodal Milan Chromík, ředitel společnosti Veolia Využití odpadů ČR. Konkrétní umístění a celkové řešení však vzejde až z dalších jednání a analýz.

Memorandum schválila zastupitelstva obou měst. Po podpisu vzniknou pracovní skupiny, které budou společně hledat nejvhodnější řešení a technologie ve prospěch obyvatel regionu. Finálním výstupem bude společné stanovisko, které shrne závěry a možnosti další spolupráce mezi smluvními stranami. K projektu se mohou přidat i další města a obce či podnikatelské subjekty, což by mohlo přinést další zefektivnění projektu.

Související:

Ceny za odpadky porostou. Havířov a Karviná chtějí lépe třídit (iDNES.cz, 27.10.2017)

Považujeme ze strany Ministerstva životního prostředí za nezbytné upozornit na chybu v publikované odpovědi na dotaz v Odpadovém fóru č. 6/2017 (pravidelná rubrika Pod Lupou). Dotaz se týkal možnosti dovážet odpadní vodu pocházející z biodegradační plochy ze Slovenska do České republiky. Autor odpověděl, že nedohledal v českém právním řádu žádný důvod, proč by se odpadní vody z jiného státu Evropské unie nemohly dovážet k vyčištění do České republiky, protože dovoz odpadních vod vodní zákon neřeší a z působnosti zákona o odpadech jsou odpadní vody vyloučeny.

Odpověď  je  nesprávná, protože nevychází z účinné právní úpravy. Správná odpověď by měla znít: Pokud odpadní voda naplní definici odpadu, vztahují se na její přepravu ze Slovenska do České republiky pravidla pro přeshraniční přepravu odpadů. Z dotazu není zřejmé,  jak  by  chtěl  tazatel s odpadní vodou v České republice nakládat, proto není možné říci, zda je možné takovou přepravu uskutečnit.

Chyba spočívá v opomenutí dva roky staré novelizace zákona o odpadech zákonem č. 223/2015 Sb. Tímto zákonem reagovala Česká republika na výtky Evropské komise vztahujících se k nedostatečnému provedení transpozice rámcové směrnice o odpadech z roku 2008 do českého právní  řádu. Jedna z výtek směřovala rovněž na existenci úplného vyloučení odpadních vod z působnosti zákona o odpadech. S účinností od 1. října 2015 tak došlo, mimo jiné, ke změně § 2 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech a odpadní vody nejsou vyloučeny z působnosti zákona o odpadech zcela, ale pouze v rozsahu, v jakém se na ně vztahují jiné právní předpisy. To, že přeshraniční  přepravu odpadních vod vodní zákon neupravuje, tedy neznamená,  že  není  nijak regulována a  tedy v principu povolena. Naopak to znamená, že na přeshraniční přepravu odpadních vod naplňujících definici odpadu, přičemž podle našeho názoru odpadní voda uvedená v dotazu definici odpadu naplňuje, je nezbytné aplikovat zákon o odpadech a nařízení o přepravě odpadů. Z toho dále vyplývá, že například přeprava odpadních vod k zneškodnění v čistírně odpadních vod je zakázána. Zákon o odpadech totiž v § 54 odst. 2 zakazuje přepravu odpadů do České republiky za účelem odstranění s výjimkou odpadů vzniklých v sousedních státech v důsledku živelních pohrom nebo za stavu nouze.

Mimo výše uvedené bychom rovněž rádi vyjasnili v odpovědi zmíněnou problematiku Katalogu odpadů (autor uvádí, že Katalog odpadů je v rozporu se zákonem o odpadech). Na okraj uvádíme, že vyhláška č. 381/2001 Sb. byla s účinností od dubna 2016 zrušena a katalog odpadů je od té doby vymezen ve vyhlášce č. 93/2016 Sb.  Na způsobu  používání katalogu a zařazování odpadů se ovšem nic podstatného nezměnilo. To, na co chceme upozornit,  se  týká  vztahu katalogu  odpadů  a zákona o  odpadech. Zásadní je skutečnost,  že  Katalog  odpadů neurčuje to, zda je něco odpadem či nikoliv,  jedná  se pouze o seznam, do kterého lze  zařadit  jednotlivé  věci naplňující  definici  odpadu. Z  této  povahy  nemůže  být v  rozporu se zákonem o odpadech, i kdyby v něm uvedenou položku nebylo možné využít. Je ovšem pravda, že někdy se s dotazem, zda je nějaká věc vždy odpadem jenom proto, že je uvedena v katalogu odpadů, setkáváme. Skutečně tomu tak není. Nicméně bychom chtěli autora, který se obával  takového  pochybení  na straně správních orgánů, ubezpečit, že se téměř vždy jednalo o dotaz ze strany původců odpadu, kteří se s odpadovými předpisy setkali poprvé. S obdobným pochybením na straně představitelů kontrolních orgánů se nesetkáváme.

Autor: Mgr. Štěpán Jakl, odbor odpadů Ministerstva životního prostředí

Zdroj: Odpadové fórum 10/2017

Související článek:

Dovoz odpadních vod (23.8.2017)

Rezort životního prostředí nabízí zcela nový typ finanční podpory. Jde o výhodné půjčky dotované z EU fondů. Ministerstvo životního prostředí poskytuje tuto alternativní formu podpory ke standardním dotacím, zprostředkovává je Státní fond životního prostředí ČR. V pilotní výzvě je na zvýhodněné půjčky určené na projekty snižující environmentální rizika vyhrazeno 480 milionů korun z Operačního programu Životní prostředí, dalších 343 milionů k tomu nabízí ze svých zdrojů ve formě dotací SFŽP ČR.

Zvýhodněné půjčky patří mezi tzv. inovativní finanční nástroje (IFN), které mají po roce 2020, tedy v dalším programovém období, postupně nahrazovat dosavadní čistě dotační podporu z evropských zdrojů. Jako pilotní projekt je MŽP zavádí ale již nyní. V nově vyhlašované výzvě jsou finance ve formě půjčky určeny ke snížení průmyslového znečištění a na rekonstrukci provozů představujících pro životní prostředí ekologické riziko.

Půjčky lze využít pouze na konkrétní projekty (ze specifického cíle 3.5 Operačního programu Životní prostředí) zaměřené na nejlepší technologie k omezení emisí znečišťujících životní prostředí. Financované mohou být například projekty jako průmyslové čističky odpadních vod, chladicí zařízení u zimních stadionů nebo provozy, kde se používají, vyrábí či skladují nebezpečné chemické látky. Jde o projekty zvláště v těch oblastech, v nichž nejsou dostupné úvěry na výměnu a modernizaci zařízení či technologií pro větší bezpečnost průmyslových provozů, a zejména v případech, pokud jde o návratné investice.

Půjčka může tvořit z celkových způsobilých výdajů (CZV) minimálně 35 % a maximálně 100 %, takže žadatel může pokrýt půjčkou i všechny způsobilé výdaje svého projektu. Tím mu odpadne náročné shánění financí na nepokrytou část výdajů. Možností a kombinací je ale více. Žadatelé mohou například spojit půjčku a dotaci ze SFŽP ČR, ta ale může činit maximálně 25 % z CZV a zároveň o ni nelze požádat samostatně, bez kombinace s půjčkou z OPŽP. Žadatelé navíc mohou namixovat výši půjčky a výši dotace podle vlastních potřeb až do stanovených stropů pro každou z nich. Kombinace půjčky a dotace ale nikdy nemůže překročit 100 procent celkových způsobilých výdajů vynaložených na projekt, přičemž se zde zohledňují i limity veřejné podpory. Doba splatnosti půjčky je plánována až na 10 let. Tento způsob financování jistě využijí zejména obce, města či průmyslové podniky s nedostatkem vlastních investičních prostředků na projekty, které jdou obtížně financovat tradičními bankovními produkty a nejsou a ani nebudou pro ně k dispozici přímé dotace z EU.

„Je více než jasné, že nastává postupný odklon od evropských dotací v tom smyslu, v jakém je dosud známe. Evropská komise klade stále větší důraz na zavádění jiných, oproti standardním dotacím efektivnějších a dlouhodobě udržitelných forem finanční podpory. Zatímco klasické dotace představují jednorázové, nevratné finanční injekce omezenému okruhu příjemců, inovativní finanční nástroje umožňují využívat evropské prostředky opakovaně i pro další subjekty, které by na prostředky z EU jinak nedosáhly,“ vysvětluje Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR. IFN předpokládají navíc kombinaci různých forem podpory z veřejných a soukromých zdrojů, konkrétně v případě aktuální pilotní výzvy č. 1/2017 IFN výhodnou kombinaci půjčky a dotace.

„Nespornou výhodou nového finančního nástroje je pak nulový úrok po dobu realizace projektu a nízká fixní úroková sazba ve výši 0,45 procent po celou dobu splácení, která činí maximálně 10 let. Nabízíme ale i možnost odkladu splátek, a to až o 14 měsíců po ukončení fyzické realizace projektu, a poté o další až 2 roky v rámci maximální doby splácení, přičemž předčasné splacení půjčky, nebo naopak odložení splátek, není svázáno s žádnými dalšími poplatky či sankcemi,“ doplňuje Petr Valdman.

Ve stávajícím programovém období měly možnost čerpat evropské dotace na snižování environmentálních rizik pouze města, obce a veřejnoprávní subjekty. Zájem předčil více než šestinásobně alokovanou finanční částku 60 milionů korun. „Státní fond životního prostředí ČR zaevidoval celkem 25 projektů s požadavkem na téměř 400 milionů korun. S Evropskou komisí jsme vyjednali navýšení alokace na 140 milionů, přesto řada potřebných projektů zůstala bez podpory,“ informuje Petr Valdman. Nyní mají poprvé příležitost využít prostředky z evropských fondů i soukromé společnosti a škála podporovaných projektů se ještě rozrůstá.

Státní fond životního prostředí ČR má také bohaté a dlouholeté zkušenosti s poskytováním zvýhodněných půjček ze svých vlastních rozpočtových zdrojů. Dosud poskytl půjčky na realizaci ekologických projektů v celkovém objemu 17,4 miliardy korun.

Žádosti do pilotní výzvy č. 1/2017 IFN je možné podávat od 16. října 2017 do 29. června 2018, nebo do vyčerpání alokované částky. Žádosti o IFN půjčku i doplňkovou dotaci se podávají elektronicky prostřednictvím elektronického formuláře IFN Bene-Fill, který je přístupný přes webové stránky www.opzp.cz a www.sfzp.cz. K dispozici je zde také kalkulačka, na které se dá spočítat možná výše celkové veřejné podpory (kombinace půjčky a dotace). Žádosti se vyřizují průběžně, v pořadí, v jakém byly na Fond doručeny.

Dokument ke stažení:

• Příloha č. 1 - Kritéria vyhodnocení úvěrové způsobilosti žadatele [ pdf, 87.2 KB ]

• Příloha č. 2 - Ekonomické podklady [ pdf, 174.7 KB ]

• Příloha č. 3 - Pokyny k veřejné podpoře [ pdf, 86.4 KB ]

• Příloha č. 4 - Prohlášení o bezdlužnosti [ rtf, 97.9 KB ]

• Výzva č. 1/2017 - Inovativní finanční nástroje [ pdf, 986.5 KB ]

   

Začíná zimní sezona a s tím i povinnost mít na autě nasazené zimní obutí. Většina řidičů se tak v následujících dnech chystá do servisu, kde jim auto přezují a zkontrolují stav letní sady pneumatik po sezoně. Pokud jsou pneumatiky sjeté nebo poškozené, čeká motoristu nejen nákup nových, ale i likvidace těch starých. Pneumatiky by v žádném případě neměly skončit v popelnici, kontejnerech na tříděný odpad nebo pohozené na veřejném prostranství.

Na pneumatiky se vztahuje zákonná povinnost o zpětném odběru. Ta se týká výrobců, distributorů i koncových prodejců. Odložení starých a ojetých pneumatik v některém z pražských sběrných dvorů je pro řidiče alternativním řešením. „Dle platné legislativy je to výrobek, na který se vztahuje povinnost zajištění zpětného odběru. A pneuservisy či bazary by k odběru pneumatik měly být vybaveny. Sběrné dvory jsou jednou z alternativních možností, jak se správně zbavit vysloužilých pneumatik. Sběrné dvory pneumatiky odebírají v režimu odpadů a při odevzdání je potřeba uhradit drobný poplatek,“ vysvětluje mluvčí Pražských služeb Radim Mana.

Pneumatiky rozhodně do popelnic nepatří

Pražané jsou v odevzdávání pneumatik nejvíce aktivní během měsíců, kdy dochází k jejich povinné výměně. „Naše statistiky jasně ukazují, že nejvíce starých pneumatik je odevzdáno v říjnu a listopadu. Při druhé roční obměně obutí patří mezi silné měsíce duben a květen“, doplňuje statistiky Mana.

Od roku 2013 až do letošního září pracovníci Pražských služeb sebrali na sběrných dvorech více než 453 tun vysloužilých pneumatik. Dalších 849 tun bylo odevzdáno za totožné období ve sběrných dvorech ostatních provozovatelů. Odevzdané pneumatiky dále putují k dalšímu zpracování a recyklaci. „Pražské služby provozují sedm sběrných dvorů, kde je možné staré pneumatiky odevzdat. Odložení jedné pneumatiky z osobního automobilu v našem sběrném dvoře přijde na třicet korun bez DPH,“ řekl mluvčí Pražských služeb Radim Mana. Ceny v ostatních sběrných dvorech se v rámci metropole mohou lišit. Podle magistrátu záleží na konkrétním provozovateli. Částky se obvykle pohybují v rozmezí 25–100 Kč za kus.

Sbírají se pneumatiky z osobních i nákladních aut

Recyklace a ekologická likvidace pneumatik je úkolem specializované firmy. Pražské služby proto neevidují typy jednotlivých pneumatik. „Obecně lze říci, že převažuje obutí osobních a užitkových aut s maximální hmotností do 3500 kilogramů,“ dodal závěrem Radim Mana.

Jak se sebrané pneumatiky využívají?

Dle sdělení provozovatelů sběrných dvorů jsou pneumatiky z převážné většiny materiálově využity ve stavebnictví nebo také používány jako technické zabezpečení skládek odpadů.

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) chce více mluvit do přípravy vodárenské a vodohospodářské legislativy. Stalo se proto členem Hospodářské komory ČR, řekli včera na setkání s novináři předseda představenstva sdružení František Barák. Společenství označuje některé normy státní správy za vytvořené od stolu bez znalosti praxe.

"Do nynějška jsme reagovali, až když jsme se k materiálům dostali," řekl Barák. Do budoucna by chtěl, aby se i skrze komoru na jejich připomínky hledělo více a dříve, než bude legislativa připravená.

V minulosti se sdružení například střetlo s ministerstvem životního prostředí při přípravě dotačního programu Dešťovka, ale také kvůli zpřísňování požadavků na odstraňování dusíku a fosforu z odpadních vod.

Právě využitelnost fosforu v zemědělství díky odpadním kalům bude do budoucna pro sdružení důležitým tématem. Musí se podle něj připravit programy na vysoušení a tepelný rozklad kalů, aby se daly dále využívat v zemědělství. Evropská komise zvažuje úplný zákaz využívání samotných čistírenských kalů na hnojení zemědělské půdy.

Sdružení také podepsalo memorandum o spolupráci s Asociací pro vodu ČR. Asociace by měla sdružení dodávat spíše akademické informace a snažit se o osvětu, dohromady se pak chtějí snažit o osvětu ve školství, aby se oživil zájem o obor.

Zdroj: ČTK