Pokud předložíte registrační dokumentaci ještě do konce března, obdržíte rozhodnutí agentury ECHA o registraci do tří týdnů. Při předložení v dubnu nebo v květnu, může trvat až 3 měsíce, než rozhodnutí ECHA dostanete.

Společnosti, které předloží svoji registrační dokumentaci do konce března, obdrží od agentury ECHA rozhodnutí o její úplnosti do 21 dnů od data podání. U dokumentací předložených později může být termín vyrozumění žadatele o registraci až koncem srpna 2018. Tato doba je stanovena nařízením REACH, aby měla ECHA dostatek času ke zpracování vysokého počtu registrací podaných koncem lhůty tj. 31. května 2018.

Před předložením dokumentace je nutné spustit nástroj pro ověření v aplikaci IUCLID jak v datovém souboru, tak i v dokumentaci ke zjištění, zda jsou poskytnuty všechny požadované informace. Pokud nebudou zjištěny nedostatky, lze dokumentaci předložit. To však neznamená, že dokumentace je kompletní. Zaměstnanci agentury ECHA mohou ručně zkontrolovat některé části dokumentace a tyto kontroly úplnosti nemusí být shodné s nástrojem pro ověření. Proto doporučujeme seznámit se blíže s těmito manuálními kontrolami.

Hlavní žadatelé o registraci by měli dokumentaci předložit s dostatečným časovým předstihem, aby i ostatní členové společného podání měli do 31. května 2018 dostatek času pro předložení dokumentace týkající se konkrétní společnosti.

Portál REACH-IT je od 16. března 2018 k dispozici pro předkládání registrační dokumentace 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Může být uzavřen v pondělí ráno od 7:00 do 10:00 hodin helsinského času kvůli plánované údržbě. Helpdesk agentury ECHA bude k dispozici vždy během pracovní doby ECHA.

Další informace:

• REACH 2018 webové stránky

• Od předložení k rozhodnutí

• Informace o ručním ověření při kontrole úplnosti (v českém jazyce)

Zdroj: MPO

Noční obloha bez hvězd, nepřetržitě osvětlená města a komunikace, zmatená zvířata, spánkové poruchy a zvýšené riziko rakovinotvorných nádorů. To jsou jen některé příklady podob a negativních důsledků ztráty přirozené tmy, kterou nám vzala současná, technicky vyspělá doba. Vláda dnes schválila v pořadí druhý materiál z dílny MŽP, který má přispět ke zmírnění tzv. světelného znečištění v ČR. První dokument pro vládu problematiku komplexně problematiku popsal, nyní přichází materiál s konkrétními rezortními úkoly i termíny jejich plnění.

„Nově by se např. technické parametry správného osvětlování měly zahrnovat do dotačních titulů na výměnu veřejného osvětlení, bude nutné zabývat se světelnou zátěží způsobenou dopravní infrastrukturou nebo zvýšit povědomí o škodlivém vlivu modré složky světla na naše zdraví,“ vysvětluje ministr životního prostředí Richard Brabec.

Světelné znečištění pochází v podstatě ze tří zdrojů. Za prvé svítí se zbytečně moc, to znamená bez úpravy silné intenzity v čase, kdy lidé spí. V druhém případě používáme lampy s nevhodným směrem světelného záření, které se rozlévá k nebi, do volné krajiny nebo do oken spících. A za třetí používáme světlo s nevhodným zabarvením a intenzitou v nevhodnou dobu, zjednodušeně řečeno si ničíme zdraví užíváním telefonů a počítačů vyzařujících modrou složku světla v nočních hodinách. Některé evropské státy už světelné plýtvání upravily vyhláškami i zákony. ČR tuto problematiku historicky nijak komplexně neřešila, až do loňské zimy. Mezirezortní skupina, kterou inicioval před rokem ministr Brabec, uchopila problematiku světelného znečištění a jeho dopadů na lidské zdraví, životní prostředí, bezpečnost nebo ekonomiku a připravila první konkrétní kroky, jak omezení světelného znečištění řešit. Ty dnes schválila vláda a jednotlivé rezorty tak začnou plnit konkrétní opatření.

MPO a MŽP: Finanční injekce pro šetrné veřejné osvětlení

Obce a města často používají nevhodné, příliš silné, ale přitom málo účinné osvětlení. Zbytečně tak podle odhadů prosvítíme až dvě miliardy korun ročně. Řešením by byla výměna starých lamp za nové. Nové moderní lampy mají v sobě spoustu „vychytávek“ – dokážou nejen svítit dolů, mít správnou teplotu světla, ale také zhasínat, když v prostoru není pohyb, nebo nastavit řízení toho světla online. MPO spolu s MŽP proto chystají na výměny cílené dotační programy. Za peníze by obce mohly nakoupit nové lampy, které budou šetřit energii, životní prostředí i zdraví lidí.

Ministerstvo průmyslu a obchodu v rámci programu EFEKT připraví nové dotační výzvy na výměny veřejného osvětlení v obcích, které zveřejní již ve druhé polovině roku 2018. Výzvy kromě požadavků na energetické úspory zahrnou i technické požadavky na instalaci takových svítidel, která snižují světelné znečištění. Dotační výzvy v rámci Národního programu životní prostředí pro obce v CHKO a v národních parcích pak vypíše ještě letos Ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo průmyslu a obchodu také zastřešuje činnost Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, který spolu s Českou agenturou pro standardizaci zkoumá možnost úprav již existujících norem definujících osvětlení ve veřejných prostorech. Do budoucna by normy měly zohledňovat i parametry pro snížení světelného znečištění.

MŽP: Ochrana před světelným znečištěním se promítne do procesu EIA

Změn by se mohla dočkat i metodika pro posuzování vlivu staveb na životní prostředí. Nově by posudkáři mohli pracovat i se světelným smogem. Ministerstvo životního prostředí, které má proces posuzování vlivů na životní prostředí na starosti, proto prověří možnost úpravy metodického pokynu pro posudkáře, tedy dle zákona autorizované osoby, zahrnující i vliv záměrů na přírodu světelným znečištěním. Kromě toho zadá MŽP výzkumný projekt řešící vliv světelného znečištění na druhy, společenstva a ekosystémy. Pro další rozhodování v omezování světelného znečištění ve vztahu k živé přírodě je totiž třeba mít k dispozici tzv. tvrdá data..   

MV: Noční klid – příliš nehlučte a příliš nesviťte

V noci máme právo nebýt rušeni hlukem i světlem. Ministerstvo vnitra identifikovalo jako možnou kompetenci obcí regulovat světelné znečištění na svém území formou přestupku rušení nočního klidu. Ještě během tohoto roku se zavázalo zapracovat do svého “metodického doporučení k činnosti územních samosprávných celků” do pasáže upravující místní záležitosti veřejného pořádku informaci o možnosti posouzení některých způsobů obtěžování světlem jako rušení nočního klidu. A obce si pak případné světelné přestupky budou moci řešit samy. V případě, že obtěžování světlem bude posouzeno jako rušení nočního klidu, bude možné pachateli uložit pokutu do výše deseti tisíc korun.

MZd: Lidé musí vědět, že jim noci na internetu škodí

Snažíme se držet krok s dobou, ale málokomu dochází, že si nočním surfováním po internetu na počítači nebo telefonu ničíme zdraví. A co potom naše děti, které usínají s telefonem v ruce? Víme například, že si můžeme na přístrojích zapnout funkci „nočního režimu/night shift“, které tlumí modré světlo? Ještě letos se proto Ministerstvo zdravotnictví zaměří na informační kampaň o škodlivosti modré složky světla na lidské zdraví, zejména na tzv. cirkadiální rytmy (biorytmy). Může docházet i k narušení spánkového rytmu, což se projevuje obtížným usínáním, u těžkých spánkových deprivací se dokonce mohou dostavit halucinace, paranoia nebo jiné psychické problémy. Opakované narušování temné fáze noci světlem zvyšuje významným způsobem riziko vzniku tzv. civilizačních chorob, jako jsou psychiatrická onemocnění včetně depresí, spánkové poruchy a poruchy paměti, kardiovaskulární nemoci, inzulínová rezistence nebo obezita a zejména různé formy karcinomů. Problematice světelného znečištění se proto nově na podnět MŽP začal zabývat i Národní ústav pro duševní zdraví.

MMR: Nové stavby v dobrém světle

Nově stavěné budovy by měly naplňovat parametry pro zdraví a životní prostředí šetrného osvětlení. Ministerstvo pro místní rozvoj jako gestor stavebního práva a zároveň instituce zastřešující stavební úřady chce umožnit těmto úřadům stanovovat podmínky správného osvětlování při povolovacích procesech pro nové stavby. Kompetence stavebních úřadů pro zahrnutí technických podmínek pro osvětlování v povolovacích procesech v současnosti v zákoně zakotvená není, proto při právní úpravě stavebního práva zahrne Ministerstvo pro místní rozvoj technické požadavky na správné osvětlování (resp. barva světla určená teplotou chromatičnosti, směřování světelného toku) do příslušné vyhlášky.

MD: Doprava nechce svítit pánu bohu do oken

Ministerstvo dopravy do konce roku zmapuje, jak osvětlené dálniční křižovatky, železniční tratě nebo seřaďovací nádraží emitují nadbytečné světlo, resp. způsobují světelné znečištění, a na základě toho navrhne opatření tak, aby se nově stavěné železniční uzly nebo výměna osvětlení na křižovatkách realizovaly vzhledem ke snížení světelného znečištění správně. Na základě analýz Centra dopravního výzkumu plánuje MD vyhodnotit, na kterých místech je světelná zátěž způsobená dopravní infrastrukturou nejzávažnější, a návazně navrhnout preventivní technická a organizační opatření.

Předmětem projektu je inventarizace a základní zhodnocení kontaminovaných a potenciálně kontaminovaných míst na území České republiky. Výstupem bude celostátní databáze, v níž bude mít každé místo, resp. lokalita, svůj záznam, který bude obsahovat informace o dané lokalitě a její hodnocení z hlediska charakteru dalšího postupu a naléhavosti řešení podle toho, jaké riziko představuje lokalita pro lidské zdraví a životní prostředí. Více ZDE

Ministerstvo financí navrhuje nižší DPH na vodné, stočné a stravovací i odborné služby. Podle návrhu ministerstva vedeného, který byl již předložen do připomínkového řízení, by se měla u vybraných položek snížit sazba daně z přidané hodnoty z 21 nebo 15 na 10 procent. Cílem novely je podle ministerstva reálné snížení i ceny vodného a stočného pro konečného spotřebitele. Navržené změny jsou předkládány jako součást novely zákona o evidenci tržeb. Účinnost změn je navázána na spuštění poslední fáze EET.

Výčet zboží a služeb, pro něž se navrhuje druhá snížená sazba daně (10 %):

• úprava a rozvod vody prostřednictvím sítí (vodné)

• odvádění a čištění odpadních vod včetně ostatních služeb souvisejících s těmito činnostmi (stočné),

• služby čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech

• služby mytí oken prováděné v domácnostech

• drobné opravy obuvi a kožených výrobků

• drobné opravy a úpravy oděvů a textilních výrobků převážně pro domácnost

• drobné opravy jízdních kol

• kadeřnické, kosmetické a podobné služby

• řezané květiny

Zdroj: iHNED.cz

Spotřeba pitné vody v jaderných a klasických elektrárnách ČEZ, a. s., loni opět meziročně klesla – o 3 procenta. Ve srovnání s rokem 2001 dokonce o inspirujících 61 %. Ve srovnání se stavem před 17 lety se podařilo v klasických elektrárnách zredukovat také spotřebu povrchové technologické vody (o 3,8 %) a spotřebu podzemní vody (o 75,2 %).

Celkem 350 tisíc m³ pitné vody odebraly v roce 2017 výrobní provozy klasických elektráren společnosti ČEZ, a. s. Ve srovnání s  918 tisíci m³ v roce 2001 jde o více než 62% pokles. V jaderných provozech se během 17 let snížila spotřeba pitné vody o 59,6 %. Celkově dosáhla loni spotřeba pitné vody v klasických a jaderných elektrárnách ČEZ výše 568,1 tisíci m³ (o 3 % méně než v roce 2016). Ve srovnání s 1,45 milionu m³ z roku 2001 se tak jedná o 61% úsporu životně důležité tekutiny. Za snížením spotřeby stojí jak průběžná modernizace provozů, tak i soubor přijatých úsporných opatření.

Spotřeba povrchové (technologické) vody v jaderných a klasických elektrárnách klesla od roku 2001 o 3,8 %, z 153,6 milionu m³ na 147,8 milionu m³. Spotřeba podzemní vody v  klasických elektrárnách se od roku 2001 snížila o významných 75,2 %, z 390,1 tisíc m³ na loňských 96 tisíc m³_.

Desítky akcí spojených s oslavami Světového dne vody připravují plošně po celé zemi vodohospodáři v ČR. Zájemci tak budou moci navštívit například běžně nepřístupné prostory přehradních nádrží nebo laboratoře a areály vodohospodářských společností a dozvědět se celou řadu zajímavých údajů o vodě, její distribuci, čištění a kvalitě.

Význam vody pro každodenní život si naše společnost stále nedostatečně uvědomuje, protože neustále žijeme ve vodním blahobytu, a to v každém směru. Potřeba zachovat dostatečné množství zdrojů vody v dobré kvalitě každoročně nabývá na významu i v ČR, především v souvislosti se stále četnějšími extrémními projevy počasí. „Voda by proto měla být předmětem nejvyššího veřejného zájmu,“ zdůrazňuje předseda představenstva Svazu vodního hospodářství ČR Petr Kubala. Zatím tomu tak ale není, což se projevuje tím, že naše krajina nedokáže díky chování člověka v ní dostatečně zadržovat vodu a lidé opakovaně staví svá sídla nebo komerční stavby v záplavových oblastech. „Vodu musíme chránit a nakládat s ní tak obezřetně, abychom jí mohli my i další generace účelně a efektivně využívat pro lidskou potřebu jako vodu pitnou i pro přírodu, zemědělství, energetiku a pro další nezbytné účely. I naše děti se budou přece potřebovat napít. Bez vody to totiž nepůjde,“ dodává Kubala.

V současné době se přitom aktualizují Plány rozvoje vodovodů a kanalizací v rámci jednotlivých krajů, což je povinnost daná zákonem. „Apelujeme na to, aby kraje k těmto dokumentům přistupovali zodpovědně a vyčlenily také ve svých rozvojových plánech dostatek prostředků k investicím do vodohospodářských sítí,“ podotýká ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) Oldřich Vlasák. To se přitom v dostatečné míře neděje, jak opakovaně prokázalo šetření Ministerstva zemědělství sledující nákladovost vodohospodářských služeb a tvorbu finančních prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury (benchmarking). Podle SOVAK ČR i díky tomu síť vodovodů a kanalizací stárne, což je problém především u menších společností, které prostředky na nutnou obnovu nedokáží vytvářet.

Velké rezervy má naše země především při zadržování vody v krajině. Ta by mohla podle výpočtů Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd zadržet ročně o téměř 2,5 miliardy kubíků vody více, než je toho schopna v současné době.

Světový den vody se koná každoročně jako připomenutí významu vody a potřeby udržitelného nakládání s vodními zdroji. Tato tradice byla zahájena v roce 1993, kdy byl Valným shromážděním Organizace spojených národů 22. březen vyhlášen Světovým dnem vody. Mottem letošního Světového dne vody 2018 je „Nature for water“.

Přehled doprovodných akcí ke Světovému dni vody probíhající plošně po celém území ČR naleznou zájemci na stránkách SOVAK ČR (www.sovak.cz) nebo na zpravodajském portálu Naše voda (www.nase-voda.cz).

Tvorba nových zákonů i novelizace těch současných vždy přináší příležitost pro vznik pozměňovacích návrhů a přílepků všeho druhu. Řada z nich je přínosná, některé jsou zbytečné a občas se najde i nebezpečný exemplář. Do posledně jmenované kategorie spadá také pozměňovací návrh poslance Jana Schillera (hnutí ANO), který se snaží doplnit novelu vodního zákona o zákaz likvidace průmyslových odpadních vod v komunálních čističkách. Za zdánlivě bezproblémovým návrhem se ale skrývá ohrožení existence tisíců firem bez jakéhokoli ekonomického či ekologického opodstatnění. Více ZDE

Zdroj: iHNED.cz

Ekologické zpracování kalů z lagun Ostramo bude zajišťovat zpracovatelská část Sokolovské uhelné ve Vřesové. Ta je, jako jediná v České republice, schopna zajistit jejich další využití bez dopadu na životní prostředí formou unikátní technologie pro tlakové zplyňování. 

“Jde o jediné zařízení svého druhu v České republice,” potvrzuje Jiří Pöpperl, předseda představenstva Sokolovské uhelné. Zatímco ve většině případů se dnes odpady v Česku likvidují formou spalování, tlaková plynárna tento proces umí ekologicky nahradit. Dokáže totiž přeměnit ropné kaly na energetický plyn, který se následně využívá pro pohon turbín nedaleké paroplynové elektrárny.

“Samotné zplyňování probíhá za vysokých teplot a tlaků v generátorech, ze kterých jsou dva výstupy,” vysvětluje proces Pöpperl. “Tím prvním je surový energetický plyn, tím druhým škvára. Zatímco škvára se dále zpracovává na stavební materiál, samotný plyn míří k dalšímu čištění na technologii Rectisol.”

Ze surového energetického plynu jsou v technologii Rectisol odstraněny nežádoucí příměsi, jako je sirovodík nebo amoniak. Teprve poté míří vyčištěný plyn do paroplynové elektrárny. Ta byla ve Vřesové vybudována v letech 1995 až 1996 a slouží k vyrovnávání energetické přenosové soustavy. Má instalovaný výkon 400 MW, dokáže najet do plného provozu během pouhých několika minut (uhelné elektrárny najíždí v řádu hodin, jaderné v řádu dní) a je jedním z nejmodernějších a zároveň nejčistších velkých zdrojů v České republice i Evropě. 

Ani příměsi, které byly z energetického plynu v technologii Rectisol odstraněny, nekončí jako odpad. Jsou zpracovány v další z technologií, která je označována jako WSA. Ta umí na základě oxidační reakce a následného katalytického procesu ze sirovodíku vyrobit vysoce kvalitní kyselinu sírovou s koncentrací až 97 procent, která je dále využívána například v chemickém průmyslu. Odstraněný amoniak se využívá jednak jako činidlo v procesu snižování obsahu kysličníků dusíku ve spalinách z kotlů nedaleké teplárny, a také jako obchodní produkt, který je následně využitelný například pro výrobu zemědělských hnojiv.

Celý technologický komplex, jehož vybudování stálo několik miliard korun, pak je naprostým unikátem v celorepublikovém měřítku. V minulosti se již při zpracování odpadů jednoznačně osvědčil, když byly v zařízení bez sebemenších problémů zlikvidovány dehtové kaly z nádrže Nové Chalupy u Vřesové.

“Tlaková plynárna a navazující technologie jsou jako jediné schopny zpracovat podobný materiál s minimálním dopadem na životní prostředí, na rozdíl třeba od klasických spaloven, o skládkování ani nemluvě,” dodává Pöpperl. Stejně jako kaly z Nových Chalup nebo Ostravy by v budoucnosti mohly ve Vřesové zplyňovat i další podobnou historickou zátěž. Tou je zhruba 13 tisíc tun dehtových kalů uložených v blízkosti města Chodov u Karlových Varů, které už roky obtěžují v létě značným zápachem obyvatele města. 

Jak kaly z Chodova, tak ty z Ostravy jsou ekologickou zátěží z dob bývalého Československa, které ve své době zcela ignorovalo vliv tehdejšího průmyslu na životní prostředí. Současná vláda se k odpovědnosti za jejich likvidaci hlásí. Protože jde o ekologické opatření, na samotné zplyňování kalů ve Vřesové musel být zpracován nejen projekt s integrovaným povolením, ale vše muselo projít i velmi složitým posuzováním vlivu na životní prostředí. V rámci povolovacího řízení, které probíhalo už od loňského listopadu, pak stát oslovil i dotčená města a obce. 

Pro samotnou přepravu materiálu byla zvolena, jako nejbezpečnější, železnice a uzavřené kontejnery. Materiál bude vstupovat do technologie generátorovny prostřednictvím příjmového terminálu a samostatných dopravních cest. Materiál tedy nebude nikde skládkován a půjde přímo ke zpracování. Zařízení je navíc vybaveno odsáváním, takže se mimo technologii nedostane nejen samotný kal, ale dokonce ani vzduch z přepravních kontejnerů.

Supervizory zplyňování kalů ve Vřesové pak jsou Ministerstvo životního prostředí ČR i Česká inspekce životního prostředí. V průběhu jejich zpracování bude probíhat ve Vřesové i monitoring emisí.

Likvidaci kalů zajišťuje společnost AVE CZ, která už má připraveno pro převoz do Vřesové prvních 13 tisíc tun kalů. Z lagun má být postupně vyvezeno k likvidaci 91 tisíc tun kalů.

Ministr průmyslu a obchodu předkládá vládě návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií z důvodu zrušení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie implementované v zákoně a z důvodu nápravy nepřesné transpozice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov. Předkládaný materiál obsahuje následující zásadní změny v oblastech: Energetická náročnost budov a povinnost zpracovat průkaz energetické náročnosti, Energetické štítky a ekodesign, Oblast energetického auditu a Udělování oprávnění energetických specialistů ke zpracování průkazu energetické náročnosti budov, energetického auditu a energetického posudku a k provádění kontrol provozovaných kotlů a rozvodů tepelné energie a provádění kontrol klimatizačních systémů. Termín připomínek je stanoven na 19. dubna. Podrobnosti ZDE

V poslední době probíhá poměrně živá diskuze kolem budoucího nakládání s čistírenskými kaly, vyvolaná vydáním některých vyhlášek.

 Nová vyhláška č. 437/2016 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a změně vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady) [1] není žádným zákazem aplikace čistírenských kalů na zemědělskou půdu.

Spolu s vyhláškou č. 237/2017 Sb. ze dne 28. července 2017 [2], kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění pozdějších předpisů, se prostřednictvím těchto dvou vyhlášek především aplikují standardní mikrobiologické požadavky, aby bylo minimalizováno zdravotní riziko pro lidi i riziko pro životní prostředí. Obě vyhlášky tak zahrnují dlouhodobě platné mikrobiologické zásady, které se odvozují pro čistírenské kaly od původního Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (https://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/predpisy-es-eu/Legislativa-EU_x2001-2005_narizeni-2002-1774.html), byť se toto nařízení přímo na čistírenské kaly nevztahuje, ale bylo v EU jakýmsi normativem pro zabezečení hygienických standardů pro nakládání zdravotně závadnými odpady. Je logické, že čistírenské kaly nemohou mít méně přísné mikrobiologické limity, než je tomu pro vedlejší produkty živočišného původu. Zvláštní pozornosti zasluhuje Nařízení komise (ES) č. 208/2006 ze dne 7. února 2006, kterým se měnily přílohy VI a VIII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, pokud jde o normy zpracování pro zařízení na výrobu bioplynu a kompostování a požadavky na hnůj. (https://www.mzp.cz/ris/ais-risdb-ec-table.nsf/FB0CB62304CFD716C12571C60042D803/$file/32006R1192.pdf). Zde najdeme hlavní zásady plně aplikované v řadě zemí pro čistírenské kaly v rámci správné praxe: 

a) Zbytky rozkladu a kompost musí být v zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování manipulovány a uskladněny tak, aby se zabránilo rekontaminaci.

b) Pokud jde o mikrobiologické zabezpečení, tak nařízení stanovuje, že reprezentativní vzorky odebrané ze zbytků rozkladu nebo kompostu v průběhu nebo ihned po zpracování v zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování musí za účelem sledování zpracování splňovat tyto normy (přesné znění v Nařízení):

Escherichia coli: n = 5, c = 1, m = 1 000, M = 5 000 in 1 g; nebo
Enterococaceae: n = 5, c = 1, m = 1 000, M = 5 000 in 1 g; a
Salmonella: absence in 25 g: n = 5; c = 0; m = 0; M = 0
kde:
n = počet vzorků, které mají být otestovány;
m = prahová hodnota počtu bakterií; výsledek je považován za uspokojující, pokud počet bakterií ve všech vzorcích není vyšší než m;
M = maximální hodnota počtu bakterií; výsledek je považován za neuspokojující, pokud počet bakterií
v jednom nebo více vzorcích je roven nebo vyšší než M a
c = počet vzorků, jejichž bakteriální počet smí být v rozmezí mezi m a M, přičemž vzorek je ještě stále
považován za přípustný, pokud je bakteriální počet ostatních vzorků roven m nebo nižší.

Nacházíme zde prakticky stejné hodnoty mikrobiologických kritérií pro upravený kal pro aplikaci na zemědělské půdě, jaké byly použity ve vyhlášce č. 437/2016 Sb., resp. pro o stanovení požadavků na hnojiva ve vyhlášce č. 237/2017 Sb.    

Zmiňme ještě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu), které provedlo celou řadu formulačních vyjasnění s ohledem na nový stupeň poznání. (https://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/predpisy-es-eu/Legislativa-EU_x2006-2010_narizeni-2009-1069.html). Mikrobiologické požadavky zůstaly ponechány beze změn. Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Vyhláška č. 437/2016 Sb. musela být přijata, neboť jsme byli jednou z posledních zemí, které nenaplňovaly doporučení EU roku 2010 [3] požadovat v nových národních a mezinárodních předpisech a normativech uplatnění přísnějších mikrobiologických limitů (tzv. Enhanced nebo Class A) s cílem výrazně snížit jakékoli riziko vzniku nemoci vyplývající z používání čistírenských kalů v zemědělské praxi nebo při jiném využití. Úprava se provedla tím nejjednodušším způsobem tak, že ruší možnost využívání kalu kategorie II k 1.1.2020. Kategirie II má totiž tak měkké hodnoty, že jí vyhoví ve většině případů i neupravený čistírenský kal z hlediska mikrobiologických parametrů. Vyhláška dále upřesňuje technické podmínky pro použití kalů. Je potřeba zdůraznit, že technologie pro dosažení hodnot kategorie I jsou běžné a používají se i u nás. Takže aktuálně nám Brusel nic nenařizuje ani nezakázal, už nám to doporučil a chtěl po nás dávno.  

Požadavek přísnější hygienizace kalu při jeho zpracování je prvním impulzem k zásadním změnám legislativy kalů v ČR. V návaznosti na letošní předpokládané přijetí nové EU směrnice o hnojivech, která se bude týkat tzv. certifikovaných hnojiv [4], které bude jedině možné používat pro kultivaci potravinářských produktů vstupujících na trhy EU, lze očekávat další změny nakládání s čistírenskými kaly s ohledem na zjištěné vysoké obsahy mikropolutantů (endokrinní disruptory, zbytky léků, těžké kovy, mikroplasty, drogy, biocidy, hormony, látky narušující činnost žláz s vnitřní sekrecí atd).  Pravděpodobně bude nastaven směr k energetickému nebo materiálovému (zdroj fosforu) využití čistírenských kalů v rámci oběhového hospodářství. Velmi vážný skutečný stav z hlediska splnění mikrobiálních ukazatelů kalů na českých ČOV ukázala i studie kvality čistírenských kalů v ČR „Optimalizace nakládání s kaly z komunálních čistíren odpadních vod“ [5]. 50 % vzorků nesplnilo v některém parametru limity kategorie II (problematické jsou zejména termotolerantní koliformní bakterie), 44 % z nich nesplňovalo kategorii II ani v parametru enterokoky (22 % ze všech vzorků).

1. Vyhláška č. 437/2016 Sb. o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a změně vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady  
2. Vyhláška č. 237/2017 Sb. ze dne 28. července 2017, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění vyhlášky č. 401/2004 Sb., vyhlášky č. 209/2005 Sb., vyhlášky č. 271/2009Sb. a vyhlášky č. 131/2014 Sb.
3. European Commission (2010) Working document sludge and biowaste, 21 September 2010, Brussels, 13 p., Annex 1: comparison of member states requirements relating to the use of sewage sludge in agriculture,
4. Optimalizace nakládání s kaly z komunálních čistíren odpadních vod (2015) ECO trend Research centre s.r.o., 2015 (dostupné na https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/projekty_po8_opzp_2007_2013/$FILE/OODP-Oddil_II_Hodnotici_cast-20160810.pdf )  
5. Proposal for a Regulation on the making available on the market of CE marked fertilising products and amending Regulations (EC) No 1069/2009 and (EC) No 1107/2009, zveřejněno 17.3. 2016 (https://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/15949)

Ing. Miroslav Kos, CSc., MBA
SMP CZ, a.s., ÚTŘ skupiny SMP
e-mail: kos@smp.cz

Čtěte také:

Reakce: Zákaz využití kalů v zemědělství od 2020 nenařizuje Brusel

Zákaz využití kalů v zemědělství od 2020 nenařizuje Brusel

Městská společnost SAKO Brno plánuje postavit za 1,7 miliardy korun třetí kotel pro spalování odpadu s kapacitou 110.000 tun ročně. Novinářům to dnes řekl primátorův náměstek Martin Ander. Podle něj nebudou končit tisíce tun zbylého odpadu po vytřídění na skládce, ale v kotli, který vyrobí levné teplo a elektřinu pro brněnské domácnosti. Podle plánů by měl být kotel zprovozněný v roce 2023.

Radní Brna dnes doporučili zastupitelstvu souhlasit s výstavbou. Stejnou kapacitu už mají dva stávající kotle. Spalují odpad, který se po vytřídění nedá jinak využít. Tři kotle budou mít celkem kapacitu až 330.000 tun. "Z toho lze za rok vyrobit 1,3 milionu gigajoule tepla a 40

.000 megawattů elektrické energie," řekl Ander. V souladu s krajskými celostátním plánem odpadového hospodářství by tak brněnská spalovna využila zbylý odpad od obyvatel Jihomoravského a Olomouckého kraje a také z Vysočiny.Nové zařízení má být v areálu SAKO v Jedovnické uli

ci a bude mít nejmodernější technologii pro čištění spalin tak, aby splňovalo zpřísněné normy pro snižování znečištění ovzduší. Podle Andera se ročně v kraji ukládá a zasypává zeminou až 190.000 tun směsného komunálního odpadu.Společnost SAKO se tak připravuje na postupné naplnění dlouhodobě sledovaného plánu České republiky snížit neekologické skládkování odpadu, které nahradí zvýšená recyklace odpadu a posílení energetického využívání zbytkového odpadu k výrobě tepla a elektřiny pro domácnosti.

Podle Andera je společnost připravená financovat akci bez dotací. "Návratnost investice je 16 let," dodal Ander.

Zdroj: ČTK

Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) zveřejnila na svém webu postoj Sdružení místních samospráv ČR k novelizaci zákona o odpadech. Pro časopis Odpady aktuálně shrnulo SMS ČR svůj komentář i k dopisu oborobých svazů (ČAOH, SVPS a SKS) na obce a města. Další podrobnosti čtěte ZDE

Rakousko spustilo novou kampaň a její cíl je jednoznačný – skoncovat v celé Evropě s jadernou energií. Opodstatnění tohoto kroku opřelo o čísla, která ukazují jen samé plusy. Podle odborníků to však může být zavádějící. A šéfka českého jaderného dozoru Dana Drábová nevidí do budoucna jinou cestu než stále využívat všechny zdroje energie. Podle ní je to zatím jen hezký sen, že bychom byli schopni zajistit většinu energetických potřeb z obnovitelných zdrojů, uvedla v rozhovoru pro web ČT24.cz - více ZDE

Zdroj: ČT24.cz

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Ostravě uložili pokuty v celkové výši 500 tisíc korun dvěma firmám z Frýdecko-Místecka za nelegální nakládání s odpadem ze stavby motokárového areálu v Třinci.

První pokutu ve výši 200 tisíc korun dostala společnost Lesostavby Frýdek-Místek a.s., která motokárový areál stavěla. Část odpadu, který při stavbě vznikl, totiž nepředala osobě oprávněné k jeho převzetí dle zákona o odpadech. „Jednalo se celkem o 48 545 tun zeminy a kamení, které firma Lesostavby Frýdek-Místek nelegálně předala společnosti Rekultivace-Recyklace s.r.o. Druhá jmenovaná firma však k přijetí odpadů nebyla oprávněna. Firma Lesostavby Frýdek-Místek tak jako původce odpadů nesplnila svou základní povinnost ověřit si, zda odpady předává společnosti, která k tomu má oprávnění,“ vysvětlil Karel Kozubek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ostravě.

Pokutu však dostala i společnost Rekultivace-Recyklace, která tyto odpady přijala, ačkoli k tomu neměla zákonné oprávnění. „Navíc všech bezmála 50 tisíc tun odpadních zemin a kamení nelegálně uložila na pozemky ve Stonavě, které k nakládání s odpady nebyly určené. Za tato pochybení jsme jí uložili pokutu 300 tisíc korun,“ dodal Kozubek.

Obě firmy se proti pokutám odvolaly. Ani jedna z nich však neuspěla. Ministerstvo životního prostředí odvolání zamítlo a obě sankce v plné výši potvrdilo.

„Nezákonné nakládání s výkopovými zeminami a kamením je relativně častým pochybením, se kterým se inspektoři při kontrolách setkávají. Řada subjektů podnikajících ve stavebnictví bohužel stále nerespektuje, že předávání zemin se řídí jasnými zákonnými pravidly, které je třeba dodržovat, aby nedocházelo k ohrožování životního prostředí,“ konstatoval Erik Geuss, ředitel ČIŽP.

Vyjádření společnosti Rekultivace-Recyklace s.r.o.

Není pravdou, že společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. přijala na jaře 2016 odpad od společnosti Lesostavby Frýdek-Místek a. s., aniž by k tomu byla oprávněna. Společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. objednala u společnosti Lesostavby Frýdek-Místek a. s. zeminu jako vedlejší produkt (nikoli jako odpad) za účelem jejího dalšího využití. S uložením pokuty společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. nesouhlasí, má za to, že nedošlo k porušení právních předpisů z její strany a domáhá se zrušení uložené pokuty rozkladem podaným ministrovi životního prostředí. Záležitost dosud není ukončena, proto se společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. nebude k této věci dále vyjadřovat.

Čistý zisk Skupiny ČEZ v roce 2017 vzrostl o 30 % na 19,0 mld. Kč, zejména díky úspěšnému prodeji akcií MOL a nárůstu výroby jaderných elektráren o 4 TWh. Provozní zisk před odpisy (EBITDA) dosáhl výše 53,9 mld. Kč. Meziroční pokles o 7 % v podstatě odpovídá poklesu realizačních cen vyrobené elektřiny. Pozitivní efekt vyšší výroby v jaderných elektrárnách a přínos nových OZE a ESCO akvizic byl eliminován vyššími náklady na emisní povolenky pro výrobu z tradičních zdrojů a narovnáním nevyfakturované elektřiny v roce 2016.

Provozní výnosy dosáhly 201,9 mld. Kč a meziročně klesly o 1 %. Výroba elektřiny z tradičních zdrojů meziročně stoupla o 2 % na 60,9 TWh. Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů (tj. z větrných, fotovoltaických a malých vodních elektráren) vzrostla meziročně o 25 %. Prodej zemního plynu koncovým zákazníkům meziročně narostl o 21 %. Skupina ČEZ výrazně posiluje i v oblasti nové energetiky, provozní výnosy z ESCO aktivit vzrostly o 118 % na 7,4 mld. Kč.

Provozní zisk před odpisy (EBITDA) meziročně klesl o 4,2 mld. Kč, což je dáno zejména poklesem realizačních cen vyrobené elektřiny (-4,3 mld. Kč), narovnáním nevyfakturované elektřiny v roce 2016 a distribučními korekčními faktory (-1,7 mld. Kč), růstem nákladů na emisní povolenky (-0,9 mld. Kč) a vyššími náklady na péči o výrobní zařízení (-0,6 mld. Kč). Pozitivně naopak působil růst výroby z tradičních zdrojů (+2,5 mld. Kč) a nové akvizice v oblasti OZE a ESCO (+0,7 mld. Kč).

 „Rok 2017 byl pro Skupinu ČEZ úspěšný jak z pohledu dosaženého zisku, tak z pohledu plnění strategických cílů. Cíle na úrovni provozního i čistého zisku jsme překonali o téměř 2 mld. Kč. Získali jsme povolení k dlouhodobému provozu pro zbývající tři ze čtyř bloků Jaderné elektrárny Dukovany. Celému procesu předcházely nejen tisíce analýz a kontrol, ale také roky průběžných modernizací.

Zařazením nového nadkritického uhelného bloku Ledvice byl dokončen největší investiční projekt české energetiky posledního desetiletí ‒ komplexní obnova hlavních pánevních hnědouhelných elektráren Tušimice, Prunéřov, Ledvice a výstavba paroplynové elektrárny v Počeradech. Zásadně jsme posílili v oblasti nové energetiky. Nejvýznamnější akvizicí Skupiny ČEZ v roce 2017 byla akvizice německé společnosti Elevion, která patří k největším poskytovatelům komplexních energetických služeb (ESCO služeb) v zemi a prostřednictvím které získala Skupina ČEZ více než 1 800 odborníků, roční tržby cca 8 mld. Kč a zejména klíčovou základnu pro působení na dynamicky rostoucím ESCO trhu v Německu. V oblasti OZE vstoupila Skupina ČEZ na francouzský trh a dále posílila v Německu, kde instalovaná kapacita vzrostla na 133,5 MW,“ uvedl předseda představenstva a generální ředitel Daniel Beneš.

„Skupina ČEZ očekává v roce 2018 provozní zisk před odpisy (EBITDA) na úrovni 51 - 53 mld. Kč a očištěný čistý zisk ve výši 12 – 14 mld. Kč. S ohledem na významné jednorázové vlivy v roce 2017 se reálně jedná o mírný meziroční nárůst. K vysokému čistému zisku v roce 2017 přispěly zejména tyto faktory: ukončení vlastnictví akcií MOL (+4,5 mld. Kč), prodej nemovitostí v Praze (+1,1 mld. Kč), zisk z obchodování s komoditami nad rámec ročního cíle (+1,0 mld. Kč), ocenění zelených certifikátů pro rumunské větrné parky - přidělených v minulosti - v návaznosti na pozitivní změnu regulace (+0,8 mld. Kč), dohoda o narovnání se společností Sokolovská uhelná (+0,7 mld. Kč) a mimosoudní dohoda s bulharskou státní společností NEK (+0,4 mld. Kč),“ uvedl místopředseda představenstva a ředitel divize finance Martin Novák.

Spotřeba elektřiny na distribučním území společnosti ČEZ Distribuce vzrostla meziročně o 2,4 %, po klimatickém a kalendářním očištění o 3,1 %.

Jednou ze základních potřeb člověka je přístup ke kvalitní, zdravotně nezávadné pitné vodě. Nejen z těchto důvodů byla v České republice vybudována rozsáhlá vodohospodářská infrastruktura čítající v současné době cca 78 000 km vodovodních sítí, 47 000 km kanalizačních sítí, přes 3 700 úpraven vod a necelých 3 100 čistíren odpadních vod (bez čistíren domovních) v aktuální hodnotě přes 1 bilion korun. Systém zásobování pitnou vodou z veřejných vodovodů dnes využívá 94,4 % obyvatel České republiky, 84,7 % obyvatel pak žije v domech napojených na veřejnou kanalizaci. Provoz, údržba a obnova takto rozsáhlé vodohospodářské infrastruktury je tak v současné době vysoce komplexní činností s přesahem do mnoha odvětví a oborů, které má řadu pravidel vycházejících z platných zákonů, nařízení vlády, vyhlášek, či samotné provozní praxe. Na druhé straně skutečnost, že s vodou z veřejných vodovodů přichází denně do styku prakticky každý, vytváří široký prostor pro nedorozumění a případné konflikty. Řada zákonitostí o fungování zásobování obyvatel pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod totiž nejsou bez hlubší znalosti této problematiky na první pohled patrné a v některých případech jsou i v rozporu s obecně zažitými představami a očekáváními o fungování oboru vodovodů a kanalizací. Ať už z obecné neznalosti či naopak sledováním vlastních parciálních zájmů a cílů vybraných jedinců tak vzniká prostor pro šíření řady domněnek, polopravd, mýtů a v některých případech vysloveně lží o fungování oboru. Z těchto důvodů se tento příspěvek zaměřil na 10 nejčastějších mýtů o českém vodárenství a na jejich vysvětlení na základě veřejně dostupných údajů a faktů.

1. Česká voda je ve vlastnictví zahraničních společností

V České republice je vodárenská infrastruktura v naprosté většině vlastněna a plně kontrolována městy a obcemi buď přímo či nepřímo prostřednictvím jejich svazků či vodohospodářských společností. Města a obce tak mají plnou kontrolu nejen nad infrastrukturou, ale i rozhodují, kdo a jak bude zajišťovat samotný provoz této infrastruktury. V neposlední řadě je to právě vlastník, kdo schvaluje konečnou výši plateb za vodné a stočné pro koncového spotřebitele.

2. Voda je drahá

Litr kvalitní pitné vody z veřejných vodovodů při započtení nákladů na její následné vyčištění po jejím použití stojí necelých 0,09 Kč, tedy 9 haléřů! Při průměrné spotřebě 88 l na osobu a den tak náklady na osobu činí necelých 8 Kč za den, cca 240 Kč na měsíc a necelých 2 900 Kč na rok. Ze zpráv Českého statistického úřadu „Vydání a spotřeba domácností statistiky rodinných účtů“ vyplývá, že v roce 2016 činil průměrný roční náklad domácnosti za vodné a stočné přepočtený na osobu 1,24 % z celkových čistých příjmů domácnosti a poklesl oproti dvěma předchozím letům, kdy byla na úrovni 1,26 %. Ze srovnání s ostatními síťovými službami podléhající regulaci je rovněž patrné, že domácnosti v ČR zaplatí za vodné a stočné třetinu výdajů za elektrickou energii a zhruba polovinu toho, co za dodávky plynu, teplo či mobilní telefon.

3. Voda zdražila více jak stonásobně

Velmi nízká cena vody pro obyvatele před rokem 1989, jejíž výše byla nastavena již v roce 1953, byla vykoupena výrazně vyššími cenami (cca 8x) pro firemní sektor a taktéž masivními státními dotacemi (přes 2 mld. tehdejších Kčs) na provoz ztrátového hospodaření státních vodárenských podniků. Cena vody tak v roce 1989 neodpovídala ani tehdejším ekonomickým reáliím. Je také nutné si uvědomit, že od roku 1989 se výrazně zvýšila jak kvalita dodávané pitné vody, tak především úroveň vypouštěných vyčištěných odpadních vod. Před rokem 1989 řada i krajských měst měla naprosto nevyhovující úroveň čištění odpadních vod, či je nečistila vůbec. Nelze tak hovořit o 100x zdražení vody, protože úroveň a požadavky na obor vodovodů a kanalizací dnes a před rokem 1989 jsou naprosto nesrovnatelné.

4. Přestože šetříme s vodou, její cena roste

V současné době až 80 % veškerých nákladů spojených s výrobou a distribucí pitné vody, jakož i s odváděním a čištěním odpadních vod není přímo odvislých od množství vyrobené pitné vody či vyčištěných odpadních vod. Mezi největší nákladové položky zahrnuté v platbách za vodné a stočné dnes jednoznačně patří náklady spojené s opravou, údržbou a obnovou vodohospodářské infrastruktury, které dosahuje i přes 40 % z ceny vody. Také náklady spojené s připojením vodovodu, jeho osazením technologiemi, měřením a údržbou do srovnatelných objektů jsou stejné, je-li spotřeba vody v jednom z nich například desetkrát nižší než v druhém. Rovněž řada provozních nákladů (materiál, chemikálie, energie) odvisí od množství spotřebované vody jen nepřímo. Dále se do rostoucích cen za vodu promítají stále přísnější požadavky na kvalitu pitných vod, vyčištěných odpadních vod, jakož i ostatních odpadních produktů (čistírenské kaly). Velice nepříznivě se rovněž do cen promítá zhoršování kvality surové vody pro výrobu vody pitné (biologické oživení, pesticidy) a zvyšování cen za odběr povrchových vod.

5. Vodárny od státu levně nakoupí vodu a draze ji přeprodají občanům

Vodárenské společnosti jsou často vyobrazovány jako pouhopouzí (pře)prodejci vody. Společenská úloha provozovatelů vodohospodářské infrastruktury ale spočívá především v poskytování služeb spojených s neomezenými dodávkami pitné vody a odváděním a čištěním odpadních vod. Tato služba je pak všemi zákazníky konzumována ve stejném rozsahu, bez ohledu na skutečné množství pitné vody odebrané z veřejných vodovodů a odpadních vod vypouštěných do veřejné kanalizace. Zúžení celé problematiky výroby a distribuce pitné vody tak aby byly splněny veškeré zákonné povinnosti a koncový odběratel byl zásobován 24 hodin/7dní v týdnu/365 dní v roce na termín pouhé přeprodávání vody je značně zavádějící. S trochou nadsázky rozdíl mezi státem a jimi vlastněnými podniky povodí prodávanou surovou vodou a vodárnami vyrobenou a distribuovanou pitnou vodou je asi takový, jako mezi pytlem osiva pšenice ve skladu a čerstvě upečeným chlebem na jídelním stole.

6. Provozní (oddílný) model je zestátněním nákladů a privatizací zisků

Vlastník i provozovatel vodohospodářské infrastruktury nese každý svůj díl nákladů i zisků, přičemž v případě zodpovědně nastavené výše plateb za vodné a stočné má vlastník zpravidla násobně vyšší příjmy než provozovatel. Příkladem může být rozdělení zisku mezi vlastníka a provozovatele v Táborské aglomeraci, kdy na vlastníka připadá zisk ve výši 63,1 % z celkových úplných nákladů, na provozovatele pak pouhých 2,2 % z úplných vlastních nákladů.

7. Kdyby nebyl provozní model, veškerý zisk by mohl jít do obnovy infrastruktury

Provozní zisk slouží jednak k úhradě skutečně vynaložených nákladů, které ale z pohledu zákona o cenách a cenového výměru nejsou uznatelné. Ze zisku je také nutné obnovovat a rozvíjet rovněž provozní, ne pouze infrastrukturní majetek. Provozní zisk pak slouží jako i jako odměna za nesení všech provozních rizik a zajištění nákladově efektivního provozu, který při adekvátně nastavené ceně vody bude vytvářet dostatečné prostředky na obnovu a rozvoj infrastruktury. V případě, že si vlastník bude svůj majetek rovněž provozovat, bude muset mít, tudíž i obnovovat a rozvíjet také provozní majetek. Jen a výhradně ze zisku je také možné hradit zavádění veškerých inovací, které povedou jak ke zvýšení poskytovaných služeb zákazníkům, tak i snížení provozních nákladů.

8. Z vodáren odcházejí miliardy zisků do zahraničí

Odvádění miliard zisků do zahraničí je prázdný pojem bez zvážení toho, že prvně tyto miliardy byly investovány a doposud zdaleka nebyly splaceny – nejviditelnějším případem je Praha. Každým rokem je z vybraného vodného a stočného převedeno soukromými společnostmi do investic kolem 7 mld. Kč a více jak 3 mld. Kč je vloženo provozovateli přímo do oprav. Zisk v oddílném modelu odráží přenos rizik na provozovatele, jeho schopnost dosahovat provozních úspor a v neposlední řadě mu zajištuje zdroje pro další rozvoj služeb jako například 3. generace systémů řízení jako je SWiM v Praze či nových zákaznických služeb (mobilní odečty, automatizovaný SMS systém, 24 hodinová služba call centra, e-faktury, pojištění škod v domácnostech způsobených únikem vody a mnoho dalších). Zároveň je nutné si uvědomit, že tržby provozovatelů vodohospodářské infrastruktury nejsou tvořeny ze 100 % z plateb za vodné a stočné. Každá větší společnost kromě provozování vodovodů a kanalizací provozuje a rozvíjí i řadu svých vedlejších činností, jako jsou například laboratorní služby, servisní služby na vnitřní vodovodní a kanalizační síti ve vlastnictví jednotlivých odběratelů, projekční služby, provádění inženýrských a stavebních služeb, provádění oprav, údržby a revize el. zařízení a mnoho dalších činností. V některých společnostech tržby (a následně i dosažený zisk) z této ostatní činnosti, která nepodléhá regulaci, činí až 50 % z celkových tržeb provozovatelů vodovodů a kanalizací!

9. Do obnovy vodohospodářské infrastruktury se neinvestuje

V roce 2016 činil objem prostředků z vybraného vodného a stočného směřujících do oprav a obnovy vodohospodářské infrastruktury přes 13,7 mld. Kč, z toho 1,7 mld. Kč odpisy a prostředky obnovy infrastrukturního majetku, 3,7 mld. Kč opravy infrastrukturního majetku, 8,3 mld. Kč nájem infrastrukturního majetku. Kumulovaná výše prostředků na obnovu mezi lety 2010-2016 pak činila téměř 81 mld. Kč. Z těchto údajů vyplývá, že průměrná míra obnovy infrastruktury v České republice se pohybuje na úrovni 1,3-1,4 % za rok, přičemž na řadě lokalitách je roční tempo obnovy výrazně vyšší (Praha 3,3 %, Plzeň 3,3 %, Brno 2,8 %, České Budějovice 2,3 %). Roční tempo obnovy vodohospodářské infrastruktury je tak v České republice vyšší, než i v řadě vyspělejších evropských států. Jak ale poukazuje benchmarking Ministerstva zemědělství, řada malých obcí ve snaze udržet cenu vody co nejníže generují nedostatečné nebo dokonce žádné prostředky na obnovu, čímž si zakládají na velký problém do budoucna. Přesto je ale potěšující, že celková suma prostředků určených na opravu a obnovu vodohospodářské infrastruktury v České republice má meziroční rostoucí tendenci.

10. Máme vysoké ztráty vody

V České republice se průměrná výše ztrát vody v roce 2016 pohybovala na úrovni 15,4 %, přičemž řada aglomerací je dnes výrazně pod touto hodnotou (Praha 14,2 %, Brno 9,8 %, Ostrava 12,7 %, Mladá Boleslav 11,2 %, Přerov 9 %). V mnoha případech další výrazný pokles ztrát vody není dosažitelný s ohledem na porovnání míry efektivity takto vynaložených prostředků s možnými dosaženými úsporami. Obzvláště ve větších městech je pak obnova infrastruktury vedoucí ke snížení úniků spojena s mnohaletou přípravou celkové rekonstrukce komunikací a veškerých sítí v ní uložených. V porovnání s ostatními evropskými zeměmi pak Česká republika patří k lepšímu evropskému průměru, když řada ekonomicky silnějších států se potýká s výrazně vyššími ztrátami vody jako například Belgie, Španělsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Švédsko či Velká Británie.

Výše uvedený výčet nejčastějších mýtů o českém vodárenství a jejich vysvětlení dává jen základní pohled na reálné fungování oboru vodovodů a kanalizací v České republice, které je i v porovnání s řadou evropských zemí na mnohem vyšší úrovni, než jak je často na veřejnosti prezentován. Do budoucna nás i tak čeká řada výzev a změn směrem k dalšímu zlepšování kvality poskytovaných služeb. Tyto změny však musí vycházet ze skutečných, reálnými daty podložených faktů a potřeb oboru, nikoliv na základě domněnek či mýtů. V opačném případě nejenom že nebudeme schopni posunout obor směrem k dalšímu zlepšení, ale ohrozíme i stávající kvalitu a úroveň poskytovaných služeb v oboru, kterou jsme až dosud tak pracně, dlouhodobě a systematicky budovali.

Ing. Filip Wanner, Ph.D.

odborný asistent Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s. (SOVAK ČR)

wanner@sovak.cz