Jak může rozvoj lithiové ekonomiky pomoci rozvoji české ekonomiky a českým firmám? Jak případnou těžbu lithia vnímají dotčené krušnohorské obce? Kdo nese zodpovědnost za povolování průzkumů těžby a je vhodné měnit legislativu? Účast v panelu přijali:  RNDr. Karel Breiter, DSc. (vědecký pracovník Geologický ústav AV ČR), RNDr. Jaromír Starý, Ph.D. (odb. nerostných surovin Č. geologická služba), Dr. Ing. Petr Welser (Geomet), Jan Rovenský (Greenpaece), Ing. Petr Pípal (starosta města Dubí), Ing. Martin Kloz, CSc. (bývalý poradce premiéra Bohuslava Sobotky). Debata Zvonečníku a MDA proběhla 7. února 2018 v Lidovém domě. Výstupy z debaty, videozáznamy vystoupení a prezentace panelistů najdete ZDE.

Na základě žádosti Evropské komise začala agentura ECHA připravovat návrhy na omezení oxo-plastů a záměrně přidávaných částic mikroplastů do všech druhu výrobků pro spotřebitelské nebo profesionální použití.

Evropská komise požádala ECHA o přípravu návrhů omezení použití oxo-plastů a záměrně přidávaných částic mikroplastů (zařazením do přílohy XVII nařízení REACH). Tyto činnosti podporují strategii Evropské komise pro plasty v oběhovém hospodářství, která byla publikována 16.  ledna 2018.

Ze současných poznatků vyplývá, že částice mikroplastů, které jsou záměrně přidávány do výrobků určených pro spotřebitele a k profesionálnímu použití (kosmetika, detergenty a barvy), představují určitá rizika pro životní prostředí a lidské zdraví. Ke kontaminaci životního prostředí přispívají také mikročástice uvolňované rozkladem oxo-plastů.

V průběhu přípravy těchto dvou návrhů na omezení použití zveřejní ECHA na jaře 2018 výzvu adresovanou zainteresovaným stranám k poskytnutí informací, které by přispěly k hodnocení rizik a k sociálně-ekonomickému hodnocení záměrně přidávaných mikroplastů a oxo-rozložitelných plastů.

Jiné typy materiálů, ze kterých se jejich degradací mohou uvolňovat mikroplasty, jako např. textilie a koberce, nejsou požadavkem Evropské komise pokryty.

Co jsou oxo-plasty a mikroplasty?

Oxo-plasty nebo oxo-rozložitelné plasty jsou konvenční plasty, které obsahují aditiva, která podporují za určitých podmínek oxidaci materiálu. Jsou používány v aplikacích jako např. zemědělské fólie, sáčky na odpadky a nákupní tašky, k balení potravin a zakrytí skládek. Tyto výrobky se mohou rozpadnout na velmi malé částice, které potencionálně přispívají ke kontaminaci životního prostředí mikroplasty.

Mikroplasty jsou syntetické, ve vodě nerozpustné částice polymerů menší než 5 mm, které jsou považovány za zvlášť obávané pro životní prostředí. Potenciální účinek mikroplastů na životní (vodní) prostředí i lidské zdraví vyvolává obavy v členských státech Evropské unie i dále ve světě.

Další informace:

• Registr záměrů

• Sdělení výkonného ředitele ECHA k oxo-plastům

• Sdělení výkonného ředitele ECHA k částicím mikroplastů

• zákazy podle nařízení REACH

• vysvětlení k nařízení REACH: zákazy látek - jak se připravují? – ECHA Newsletter June 2013, issue 3

• Odpady z plastů: Evropská strategie k ochraně planety, obyvatel EU a posílení průmyslových odvětví – European Commission press release (16 January 2018)

• Strategie plastů Evropské komise

• Záměrně přidávané mikroplasty do výrobků – Final report of the study conducted by Amec Foster Wheeler Environment & Infrastructure UK Limited in October 2017 on behalf of the European Commission

• Studie s doplňujícími informacemi určenými pro studii o dopadech používání "oxo-plastů" na životní prostředí – Final report of the study conducted by Eunomia

• Přítomnost mikroplastů a nanoplastů v potravinách, se zvláštním zaměřením na potraviny z mořských plodů – scientific opinion of EFSA’s Panel on Contaminants in the Food Chain (CONTAM)

Zdroj: MPO

Dne 14. listopadu 2018 se uskuteční konference Evropského inovačního partnerství pro suroviny, která se zaměří na téma surovin pro nízkouhlíkové a oběhové hospodářství a pokryje také další relevantní oblasti jako například hodnotový řetězec baterií, využití lesní biomasy a druhotné suroviny pro energeticky náročná odvětví průmyslu. Konference se uskuteční během Týdne surovin, ten proběhne v Bruselu ve dnech 12. – 16. listopadu 2018.

Novinkou letošního ročníku TVIP 2018 (www.TVIP.cz), který proběhne 6. – 8. března 2018 v Hustopečích u Brna, je speciální část zaměřená na radioaktivní odpady (RAO). Na téma budou hovořit odborníci ze Správy úložišť radioaktivních odpadů, ÚJV Řež nebo Centra výzkumu Řež. Sekce na téma radioaktivních odpadů proběhne první den konference (6. března). V rámci programu proběhne následující den i odborná exkurze do jaderné elektrárny Dukovany.

Zástupci Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) představí mnohaleté zkušenosti s ukládání radioaktivních odpadů v podmínkách ČR.  V ČR jsou radioaktivní odpady ukládány přes půl století v úložišti Richard u Litoměřic. K ukládání se zde využívá nepatrná část bývalého podzemního dolu na těžbu vápence, využívaného v období 2. světové války jako podzemní továrna, s kódovým označením Richard.

Ročně je zde ukládáno něco mezi 350 až 500 sudy o objemu 200 l zpevněných radioaktivních odpadů z průmyslu, zdravotnictví a výzkumu. Úložiště je v nesaturovaném prostředí přístupné štolou a disponuje velmi robustními bariérami několika desítek metrů mocných nepropustných slínovců, zabezpečujících uložené odpady proti jejich úniku na povrch, ale i proti kontaminaci podzemních vod. Svými bezpečnostními parametry lze toto úložiště právem pokládat za jedno z nejbezpečnějších ve světě. I přesto by úložiště mělo v příštích 5 letech projít zásadní modernizací tak, aby sloužilo minimálně do roku 2050.

Přednášku doplní i praktické zkušenosti z provozu Podzemního Výzkumného Pracoviště Bukova sloužící pro demonstraci bezpečnosti a proveditelnosti úložného systému hlubinného úložiště. Pracoviště se nachází v hloubce 550 m pod povrchem a využívá infrastrukturu bývalého uranového dolu Rožná I.

Posluchače určitě zaujme téma hledání lokality pro vybudování nového hlubinného úložiště pro přímé uložení vyhořelého jaderného paliva. Konkrétně SÚRAO představí Akční plán výběru lokality hlubinného úložiště v ČR reprezentující metodiku jaká data, jakými potupy a jakými nástroji bude posuzování lokalit probíhat. Do roku 2022 by měly být vybrány dvě kandidátní lokality, z nichž bude v roce 2025 vybrána lokalita finální a záložní. Nyní je předběžně vytipováno 9 lokalit a do konce letošního roku se předpokládá zúžení výběru na 4 lokality. Výběr je realizován v etapách postupným zpřesňováním geologických parametrů lokality a tomu odpovídajícímu zpřesňování projektového řešení úložiště a bezpečnostních rozborů, prokazujících jeho bezpečnost v řádu stovek tisíc let. Lokality jsou hodnoceny rovněž z hlediska dopadů na životní prostředí a socioekonomických hledisek.

Příprava hlubinného úložiště radioaktivních odpadu a vyhořelého jaderného paliva je obecně velmi složitý komplex činností, který zahrnuje stovky analýz, testů, simulací a dlouhodobých výzkumů prováděných in-situ i v laboratorních podmínkách. Jedním z klíčových odborných partnerů v tomto procesu je ÚJV Řež, a. s. Do portfolia činnosti divize Radioaktivní odpady a vyřazování, spadá řada činností jako je například nakládání s institucionálními RAO, kdy v ČR zpracovává a upravuje téměř 95 % těchto odpadů. Odborná a výzkumná činnost se mj. zaměřuje na studium dlouhodobého chování materiálů ukládacího obalového souboru, studium transportních vlastností hornin a migraci radionuklidů, ale i na transport vyhořelého jaderného paliva z výzkumných reaktorů v celosvětovém měřítku.

To že téma radioaktivních odpadů je nadnárodní, dokazuje mimo jiné účast zástupců z Jadrovej a vyraďovacej spoločnosti (JAVYS, a.s.), kteří představí své zkušenosti s provozem Bohunického spracovateľského centra (BSC RAO). Jeho nosnou činností je provoz zpracovatelské linky na bezpečné zpracování velmi nízko a nízkoaktivního kapalného a pevného radioaktivního odpadu do formy splňující požadavky na konečné uložení.

Zástupci Centra výzkumu Řež s.r.o. budou například prezentovat technologie oxidačního spalování v roztavené soli. Ta byla ověřena pro využití při zneškodňování radioaktivně kontaminovaných iontoměničů. V rámci příspěvku bude prezentováno porovnání jednostupňové a dvoustupňové technologie, zhodnocení vlivu změn rozměrů zařízení na probíhající pochody a potenciální využití této technologie.

Kompletní program a další informace čtěte na www.tvip.cz.

Evropská komise se za měsíc bude znovu zabývat nedostatky v ochraně čistého ovzduší, které zjistila u České republiky a dalších osmi členských států EU. Tyto země tak mají v daném období čas zjednat nápravu, než proti nim komise zahájí právní kroky.

Kromě České republiky je kritika namířena také proti Německu, Španělsku, Francii, Itálii, Maďarsku, Rumunsku, Slovensku a Británii. Komise se chce žalobě u soudu vyhnout a raději přimět po dobrém dané země splnit limity, které se samy zavázaly dodržovat. Cíle měly dosáhnout už v letech 2005 a 2010. Limity se týkají klíčových znečišťujících látek, jako je oxid dusičitý (NO2) či prachové částice.

„Všechny dotčené členské státy poskytly dodatečné informace, které hodláme vyhodnotit, a v polovině března se k této záležitosti vrátíme,“ sdělila dnes podle agentury AFP mluvčí komise. Navzdory opakovaným varováním ze strany komise dosud tyto země neplnily požadované normy.

Komise hodlá zahájit závěrečnou fázi právního řízení proti daným zemím, tedy postoupení záležitosti Soudnímu dvoru EU, „pokud nebudou předloženy další věrohodná, včasná a účinná opatření“.

Odhaduje se, že znečištění ovzduší je v EU odpovědné za více než 400 tisíc předčasných úmrtí ročně.

V Česku jsou místně - a to jen na třech místech v zemi - překračovány denní limity pro koncentrace oxidu dusíku, který pochází nejčastěji z automobilové dopravy a velké energetiky, a limity na koncentrace prachových částic (PM10), které v ČR do ovzduší vypouštějí nejvíce lokální topeniště.

Související článek:

Zástupci MŽP jednali v Bruselu o kvalitě ovzduší (30.1.2018)

Zdroj: ČTK

V moči, a tím i v komunálních odpadních vodách, se vyskytuje řada látek či jejich metabolity, kterým je lidská populace exponována a které jsou v těle metabolizovány, jako např. zákonné drogy a léčiva, kofein, nikotin, ethanol, potravinové a environmentální kontaminanty, ale i specifické biomarkery, které mohou přinášet informace o zdravotním stavu monitorovaného obyvatelstva. Příspěvek nastiňuje možnosti využití epidemiologického přístupu k analýze komunálních odpadních vod k monitoringu životního stylu obyvatelstva, stravovacích návyků, dopadů stavu životního prostředí na člověka, hodnocení zdravotního stavu populace a sledování spotřeby nezákonných drog a dalších látek v monitorované populaci. Článek čtěte v novém VTEI ZDE, kde najdete i rozhovor s ředitelem odboru ochrany vod na Ministerstvu životního prostředí Mgr. Lukášem Zárubou - rozhovor ZDE.

Obsah nového VTEI:

• Variabilita odezvy vybraných hydrologických modelů na typické průběhy krátkodobých srážek

• Kategorizace povodí IV. řádu pro potřeby srážko-odtokového modelování

• Webové služby pro poskytování návrhových srážek

• Vývoj podzemního odtoku z části Českomoravské vrchoviny

• Rozhovor s Mgr. Lukášem Zárubou ředitelem odboru ochrany vod na Ministerstvu životního prostředí

• Vícedílný a divácky úspěšný seriál České televize „Vltava v obrazech“

Městský soud v Praze zrušil v minulém týdnu podstatnou část Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Praha – CZ01, vydaného Ministerstvem životního prostředí v květnu roku 2016. Ačkoliv hlavní město Praha nebylo přímým účastníkem soudního sporu, celou situaci pozorně monitoruje a v činnostech směřujících ke zlepšení ovzduší na svém území bude pokračovat.

Program zlepšování kvality ovzduší vydaný na základě zákona č. 201/2012  představuje základní koncepční dokument vymezující opatření pro dosažení příznivého stavu ovzduší v imisně nejvíce zatížených lokalitách České republiky. Hlavní město Praha dosud nemá k dispozici písemné odůvodnění rozsudku soudu. Z obdobného zrušujícího verdiktu Nejvyššího správního soudu ve vztahu k Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek však usuzuje, že důvodem zrušení části programu byla nedostatečná konkrétnost stanovených opatření, zejména s ohledem na vyčíslení očekávaného přínosu jednotlivých opatření ke zlepšení kvality ovzduší a sestavení časového plánu provádění opatření tak, aby bylo možné průběžně kontrolovat jejich plnění. „Pevně věříme, že Ministerstvo životního prostředí v krátkém časovém horizontu vytýkané vady programu napraví a jeho aktualizovanou verzi znovu vydá,“ uvedla radní hl. m. Prahy pro oblast životního prostředí Jana Plamínková.

Hlavní město bude kontinuálně pokračovat v plnění činností směřujících ke zlepšení kvality ovzduší na území města, a to bez ohledu na skutečnost, že požadavek realizace některých opatření není v současné době právně závazný. Vlastní cíle programu, tedy dosáhnout ve výhledovém horizontu stavu, kdy na území metropole nebudou překračovány imisní limity stanovené zákonem o ochraně ovzduší pro jednotlivé znečišťující látky, nebyly soudem zpochybněny a Praha bude aktivně usilovat o jejich naplnění.

„Zároveň analyzujeme i možnost zavádět další opatření ke zlepšení stavu kvality ovzduší, která samotný program ani před jeho částečným zrušením nezahrnoval. V běhu je pilotní projekt vyhodnocení vozového parku na území hlavní města Prahy na základě měření ultrajemných částic vypouštěných z výfuků, jenž má mimo jiné za cíl určit podíl provozovaných vozidel s demontovaným filtrem pevných částic. Rozpracováno je rovněž i zavedení regulace silniční motorové dopravy v době trvání smogové situace a chceme se zaměřit i na znečištění ovzduší provozem lodní dopravy,“ sdělila radní Jana Plamínková a dodala:  „V těchto aktivitách chceme i nadále pokračovat. Jak ukazují dostupné výsledky měření kvality ovzduší, dochází, i díky dlouhodobé aplikaci řady opatření ze strany hlavního města Prahy, k postupnému zlepšování stavu ovzduší na území města.“

Průzkum je realizován Odborem podnikatelského prostředí a vnitřního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky (MPO ČR). Cílem je získat náměty a návrhy od všech zainteresovaných subjektů, které se problematice Společenské odpovědnosti organizací (CSR) intenzivně věnují. Výstupy z této veřejné konzultace budou využity pro přípravu „nového akčního plánu společenské odpovědnosti organizací v České republice", který Ministerstvo průmyslu a obchodu bude předkládat vládě ČR do 30. září 2018 na základě Usnesení vlády ČR ze dne 25. ledna 2016 č. 49. Průzkum ZDE

Čtěte také:

On-line reporting společenské odpovědnosti organizací (CSR)
 

Na 1. března je plánováno vyhlášení další výzvy na prevenci vzniku odpadů v rámci Operačního programu Životní prostředí (OPŽP). Plánovaná výzva bude navazovat na výzvu č. 68 z loňského roku, lze tedy očekávat dotace na podporu domácích kompostérů, budování sběrné sítě kontejnerů na textil, zavádění systému „door-to-door“, center pro opětovné použití výrobků nebo systémů pro opětovné použití výrobků. Cílovou skupinou výzvy představují kraje, města a obce, města a pověřené obce, původci odpadu a podnikatelské subjekty. Celkově je na výzvu alokováno kolem 588 mil. Kč. Projekty bude možné podávat od 3. 4. 2018 do 31. 7. 2018.

Dále na 1. března je plánovaná výzva v prioritní ose č.2 tj. Kvalita ovzduší ve specifickém cíli 2.3 Zlepšit systém sledování, hodnocení a předpovídání vývoje kvality ovzduší a souvisejících meteorologických aspektů. Cílovou skupinou je veřejný sektor.

Mohlo by Vás zajímat - Krajská setkání: Odborníci ze Státního fondu životního prostředí ČR představí dotace, které mohou obce a města čerpat z Operačního programu Životní prostředí nebo z Národního programu Životní prostředí. Věnovat se budou také zvýhodněným půjčkám od SFŽP ČR. Další informace ZDE

CENIA, česká informační agentura životního prostředí, jež v ČR administruje program EMAS, se stala partnerem projektu ENHANCE (EMAS as a Nest to Help And Nurture the Circular Economy) na podporu a rozšíření programu EMAS (Eco Management and Audit Scheme). Cílem projektu je odvrátit evropský negativní trend klesajícího zájmu organizací o registraci v programu EMAS. Hlavním výstupem pro ČR bude vytvoření Národního akčního plánu pro EMAS.

EMAS je jedním z dobrovolných nástrojů ochrany životního protředí, který nabízí organizacím možnost snadno, veřejně a důvěryhodně deklarovat, že při produkci výrobků či poskytování služeb zvažují své dopady na životní prostředí. Garantem a odpovědným orgánem programu EMAS v ČR je Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Administraci programu a agendu s ním spojenou zajišťuje CENIA.

Přesto, že program EMAS je v ČR zaveden a podporován již od roku 1998, jsou výchozí pozice ČR i dlouhodobý trend vývoje a celkového počtu registrací EMAS za posledních 10 let ve srovnání s vybranými státy Evropy nelichotivé. V současné době je na území ČR pouze 24 firem, organizací a podniků s EMAS a zájem o nové registrace je prakticky nulový.

Na opačném konci pomyslného žebříčku registrací EMAS je Itálie, která je jednou ze zemí s nejvyšším počtem registrací EMAS v EU (878 registrovaných organizací z celkových 2 331 v roce 2017). Evropský trend však naznačuje celkově klesající zájem o EMAS, kdy v posledních několika letech (zejména 2013 – 2014) počet certifikovaných organizací EMAS klesá.

ENHANCE – EMAS jako podpora dobrých řešení

Projekt ENHANCE byl spuštěn začátkem loňského roku za účasti dalších pěti partnerů ze čtyř evropských zemí (Itálie, Španělsko, Rakousko a Estonsko). Zaměřuje se na mezinárodní spolupráci a přenos příkladů dobré praxe v rámci celé EU.

Důvodem pro zahájení projektu je především malý počet registrovaných organizací v ČR a klesající zájem o EMAS, který vyplývá z nedostatečné reakce a podpory udržitelného podnikání ze strany trhu i veřejných orgánů, a také nízkého povědomí veřejnosti. Projekt reaguje i na současné trendy v preferencích spotřebitelů, kteří stále více vyžadují informace o environmentální výkonnosti organizace.

Aktuálně je projekt ve fázi hodnocení a výběru nástrojů na podporu EMAS, které figurují v národních i regionálních politikách všech zapojených států. Během workshopů, kterých se v ČR zúčastnilo 29 expertů z různých firem a organizací, bylo vybráno 5 nejužitečnějších regulačních opatření – příkladů dobré praxe.

Jako nejlepší osvědčený postup byl vyhodnocen dotační program MŽP a MPO, který finančně podpořil organizace, jež se rozhodly zavést EMAS. Dotace byly využity na příspěvek na úhradu nákladů spojených se získáním certifikace ISO 14 001, resp. validace EMAS, a to až do výše 50 % vzniklých nákladů.

Druhé nejlépe hodnocené opatření se vztahuje na žadatele o integrované povolení. V § 20b zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci je stanoveno, že ČIŽP při plánování kontrol má brát v úvahu environmentální rizika provozu zařízení, přičemž musí posoudit účast provozovatele zařízení v EMAS nebo jiném systému environmentálního řízení. Návazná vyhláška č. 288/2013 Sb., umožňuje nahradit popis způsobu environmentálního řízení předložením certifikátu ISO 14 001 nebo registrace EMAS.

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, umožňuje využít EMAS jako kritérium technické kvalifikace (§ 79 a § 80). Dále jsou v rámci nadlimitního režimu definována zákonem možná kritéria kvality (§ 116) využitelná při hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti, kde zákon zmiňuje i environmentální aspekty produktů a služeb. Zavedením systému environmentálního řízení lze tak získat v rámci hodnocení nabídky body navíc oproti uchazečům bez ověřeného systému EMAS či ISO 14 001.

Z hlediska nároků na finanční zajištění podnikatelské činnosti a povinností plynoucích z provozu určitých zařízení lze výhody plynoucí z registrace EMAS najít i v zákoně č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Ten zvýhodňuje organizace registrované v EMAS z pohledu finančního zajištění preventivních nebo nápravných opatření (§ 14) a dále jim umožňuje provádět pouze základní hodnocení rizik v souladu s nařízením vlády č. 295/2011 Sb. (§ 3).

Celý článek, který vyšel v časopise Odpadové fórum, čtěte ZDE

Na informačních stránkách Evropské unie se v únoru objevila krátká zpráva o tom, že Evropská komise (EK) oficiálně vypustila 1. února návrh revize Směrnice o pitné vodě s deklarovaným cílem zlepšit kvalitu pitné vody a poskytnout veřejnosti lepší informovanost v této oblasti. Při zdůvodnění návrhu se opírá o zastaralost textu směrnice 98/83/EC a potřebu změn v důsledku vyhodnocení REFIT (Regulatory Fitness and Performance Programme), zároveň v reakci na požadavky první úspěšné evropské občanské iniciativy „Right2Water" směrem k transparentnosti poskytování vodohospodářských služeb a konečně i v návaznosti na plnění závazků trvale udržitelného rozvoje. EK nyní vyzývá všechny dotčené subjekty ke sdílení názorů na návrh na svých stránkách, a to do 29. března 2018. Poté bude s časovým odstupem návrh předložen k projednání a schválení Evropskému parlamentu a Radě EU tzv. spolurozhodovacím procesem dle článku 294 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Ministerstvo zemědělství zveřejnilo informace k požadavkům na jakost vody k úpravě na vodu pitnou, provádění odběrů a rozborů vzorků surové vody a předávání výsledků v elektronické podobě krajskému úřadu a příslušnému správci povodí s termínem do 31. 3. 2018 vyplývající ze zákona o vodovodech a kanalizacích. Novelizace vyhlášky č. 428/2001 Sb. upravuje předávání výsledků a jejich předávání nově i ČHMÚ. Ke vkládání výsledků do databáze spravované ČHMÚ se bude využívat elektronická aplikace, která bude zveřejněna na internetových stránkách ČHMÚ. V návaznosti na jednání se SOVAK ČR byl termín pro předání výsledků o jakosti surové vody za rok 2017 prodloužen do 30. 9. 2018. Bližší informace jsou dostupné na webu MZe ZDE.

Zdroj: SOVAK ČR

V Radioknize si můžete poslechnout pětidílnou četbu z knihy norského antropologa Thomase Hyllanda Eriksena Odpady. Vnímání toho, co je a není odpad, se v průběhu věků proměňuje. Stejně tak prochází změnami nakládání s odpadky. Co naši předkové dělali odpradávna, přestalo fungovat a lidstvo se dnes znova učí, jak odpad efektivně využívat a vnímat ho jako zdroj k dalšímu použití a nikoli jako problém, který je třeba zakopat hluboko pod zem nebo nasypat do řeky či oceánu.

Všichni se shodují, že lidstvo vyhazuje příliš mnoho věcí. Přitom odpadky v popelnicích tvoří jen zlomek veškerého odpadu, který produkujeme. Vyhazování je průvodním jevem konzumní společnosti a důkazem, že v naší společnosti je lidská práce příliš drahá a suroviny naopak velmi levné. Hitem dnešní doby je recyklace, ale některé věci zkrátka jinam než na skládku uložit nejde, nebo se to nevyplatí.

(Pokud se vám přehrávač audia nenačítá, tak prosím využijte odkaz ZDE)

Zdroj: Rozhlas.cz

Komise přijala de 16. ledna evropskou strategii pro nakládání s plasty, Nová strategie by měla položit základ oběhového hospodářství v oblasti plastů a podpořit investice na cestě k němu. Nová strategie má za cíl chránit životní prostředí před znečištěním plastovým odpadem, podpoří růst a inovace. Podle nových plánů budou veškeré plastové obaly na trhu EU do roku 2030 recyklovatelné. Bude omezeno používání plastů na jedno použití a bude zakázáno úmyslné používání mikroplastů. Strategie je součástí přechodu k oběhovému hospodářství. Dále se dočtete o předběžné dohodě ohledně sdílení úsilí v oblasti snižování emisí mimo EU ETS, OZE dosáhly v roce 2016 17% podílu na celkové spotřebě energie a že CEF odsouhlasil finance pro výstavbu energetické infrastruktury.

Strategie pro plasty byla připravena v duchu balíku týkajícího se oběhového hospodářství z prosince 2015. Přijatá strategie pro plasty má ambici změnit způsob, jakým se výrobky v EU navrhují, vyrábějí, používají a recyklují. Cílem je chránit životní prostředí a zároveň položit základy nové ekonomice plastů, ve které se při navrhování a výrobě budou plně respektovat požadavky na opětovné využití, opravy a recyklaci plastů a ve které se budou vyvíjet udržitelnější materiály.

V Evropě se každoročně vygeneruje 25 mil. tun plastového odpadu, ale k recyklaci se ho shromáždí méně než 30 %. Po celém světě tvoří plasty 85 % odpadků na plážích. A plasty se dokonce ve formě mikroplastů, jejichž účinky pro zdraví jsou zatím neznámé, dostávají ve vzduchu, vodě a potravinách až do plic a na stůl lidí.

Klíčové a sporné body

V rámci nové strategie chce EU:

• Zvýšit ziskovost recyklace pro podniky: Dle strategie mají být vypracována nová pravidla pro obaly, aby se zlepšila recyklovatelnost plastů, které jsou na trhu, a zvýšila poptávka po recyklovaných plastových materiálech. Díky většímu počtu nasbíraného plastu by v celé EU mělo vzniknout více kvalitních a větších recyklačních zařízení spolu s lepším a standardizovaným systémem pro oddělený sběr a třídění odpadu. Odhadem se tím ušetří přibližně 100 € na tunu shromážděného materiálu.

• Omezit plastový odpad: Evropská legislativa již v několika členských státech vedla k omezení používání plastových tašek. Nové plány se nyní zaměří na další plasty na jedno použití a na rybolovná zařízení. Rozhodne se o rozsahu nových celoevropských pravidel, která budou na základě konzultace se zúčastněnými stranami a příslušných poznatků navržena v roce 2018. Komise také přijme opatření, kterými se omezí používání mikroplastů ve výrobcích, a určí se, jak se budou označovat biologicky rozložitelné a kompostovatelné plasty.

• Zamezit znečišťování na mořích: Nové předpisy o přístavních zařízeních pro příjem odpadu, které Komise přijala spolu se strategií, se budou zabývat odpadem v mořích pocházejícím ze zdrojů souvisejících s mořem. Cílem je, aby odpad vytvořený na lodích nebo shromážděný na moři v moři nezůstal, ale aby se vrátil na pevninu, kde se s ním náležitým způsobem naloží. Předpisy obsahují i opatření na snížení administrativní zátěže pro přístavy, lodě a příslušné orgány.

• Podpořit investice a inovace: Komise orgánům členských států a evropským podnikům doporučí, jak co nejvíce snížit množství plastového odpadu přímo u zdroje. Zvýší se podpora inovací, v jejímž rámci bude poskytnuto další financování ve výši 100 mil. € na rozvoj inteligentnějších a recyklovatelnějších plastových materiálů, účinnější recyklační procesy a vyhledávání a odstraňování nebezpečných látek a kontaminantů z recyklovaných plastů.

EU bude rovněž spolupracovat s partnery z celého světa na hledání globálních řešení a vypracování nových mezinárodních norem.

Spolu se strategií pro plasty přijala Komise rámec pro sledování, který sestává ze souboru 10 klíčových ukazatelů zaměřených na jednotlivé fáze cyklu. Ukazatele budou měřit dosažený pokrok na cestě k přechodu na oběhové hospodářství na úrovni EU i na úrovni jednotlivých států.

Předpokládaný další vývoj

Nově navržená směrnice o přístavních zařízeních pro příjem odpadu bude předložena ke schválení EP a Radě. Podle požadavků na zlepšování právní úpravy předloží Komise během roku 2018 návrh týkající se plastů na jedno použití. Komise rovněž zahájí práci na revizi směrnice o obalech a obalových odpadech a připraví pokyny týkající se odděleného sběru a třídění odpadu, které budou vydány v roce 2019.

Snižování emisí mimo EU ETS:

Coreper 17. 1. 2018 podpořil předběžnou dohodu ohledně nařízení o sdílení úsilí, jíž bylo v prosinci 2017 dosaženo mezi estonským předsednictvím a EP. Komise předložila v červenci 2016 2 návrhy týkající se odvětví, na která se nevztahuje systém obchodování s emisemi, a to návrh o sdílení úsilí a návrh o LULUCF. Vzhledem k provázanosti obou návrhů probíhala jednání souběžně. Nařízení o sdílení úsilí má zajistit, aby bylo v odvětvích, na něž se vztahuje sdílení úsilí, včetně stavebnictví, zemědělství (jiné emise než CO2), nakládání s odpady a doprava (kromě letecké a mezinárodní námořní dopravy), dosaženo do roku 2030 cíle 30% snížení emisí oproti úrovním z roku 2005, který je stanoven pro odvětví stojící mimo systém ETS. Každý členský stát bude muset splnit závazný roční cíl snižování emisí pro období 2021-2030. Tyto cíle jsou vypočítány na základě HDP na obyvatele v rozmezí od 0 % do 40 % pod úrovněmi z roku 2005. Vytvoří se bezpečnostní rezerva o objemu celkem 105 mil. tun ekvivalentu CO2, jež bude dostupná v roce 2032. Jejím cílem je pomoci těm členským státům, které my mohly mít obtíže s dosažením svých cílů pro rok 2030, navzdory tomu, že své cíle pro stávající období 2013–2020 překročily. Země si také budou moci roční emisní příděly v rámci období 2021–2030 vkládat, vypůjčovat si a převádět mezi sebou či z jednoho roku na jiný. Předběžně dohodnuté znění bude nyní postoupeno EP. Jakmile bude tento legislativní akt schválen EP a následně formálně přijat Radou, bude zveřejněn v Úředním věstníku EU a vstoupí v platnost 20 dnů po zveřejnění.

OZE dosáhly v roce 2016 17% podílu na celkové spotřebě energie

Eurostat 25. 1. 2018 zveřejnil souhrn kompletních dat o podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě energie v roce 2016. Podle těchto dat stoupl podíl OZE na celkové finální spotřebě energie na 17 %, o 0,3 procentního bodu oproti roku 2015. Největší podíl OZE na spotřebě zaznamenalo Švédsko (53,9 %), následované Finskem, Lotyšskem či Rakouskem. Výsledná data rovněž ukazují, že by se mělo podařit dosáhnout celounijního cíle podílu 20 % v roce 2020. Pro splnění tohoto cíle na evropské úrovni byly stanoveny rovněž konkrétní cíle pro jednotlivé členské státy, z nichž většina své cíle už splnila (včetně například ČR), nebo je na cestě k jejich splnění. Problém s plněním cílů má však zejména Francie, Nizozemsko, Lucembursko a také Makedonie. Z různých odvětví se obnovitelným zdrojům nejvíce daří v elektroenergetice, kde OZE v roce 2016 pokryly 29,6 % spotřeby. Nejdůležitějším zdrojem zůstala vodní energie (36,9 %), čím dále větší podíl ale získávají i větrné (31,8 %) a fotovoltaické (11,6 %) elektrárny. V ČR v roce 2016 dosáhl podíl OZE na výrobě lektřiny 13,6 %, což je mimochodem méně než v roce 2014 i 2015. V odvětví vytápění a chlazení dosáhl podíl OZE 19,1 %, oproti 18,7 % v předchozím roce. Jedině v tomto odvětví se v ČR daří už od roku 2013 překonávat unijní průměr, v roce 2016 bylo dosaženo hodnoty 19,9 %, navíc zde nebyl zaznamenán meziroční pokles jako ve výrobě elektřiny nebo v dopravě. V odvětví dopravy narostl podíl OZE z 6,6 % v roce 2015 na 7,1 v následujícím roce, ČR zaznamenala mírný pokles z 6,5 % na 6,4 %. S ohledem na pomalý pokrok je tak otázkou, zda budou členské státy schopny splnit cíl 10% podílu v tomto odvětví v roce 2020 (tato hodnota platí jak na unijní úrovni, tak i pro jednotlivé členské státy).

CEF odsouhlasil finance pro výstavbu energetické infrastruktury

Koordinační výbor CEF (Nástroje pro propojení Evropy) 25. 1. 2018 schválil návrh Komise na investice z prostředků tohoto fondu do projektů v oblasti budování energetické infrastruktury. Jedná se o projekty z tzv. seznamu projektů společného zájmu (PCI), které mají podpořit rozvoj jak plynové, tak elektrické infrastruktury na úrovni celé EU, v rámci CEF bylo na tuto činnost pro období 2014–2020 vyčleněno až 5 miliard eur. Na návrh Komise bylo tentokrát podpořeno 17 projektů celkovou částkou 873 milonů eur. Převážná část prostředků byla věnována na projekty v elektroenergetice (680 mionů eur), a většina z prostředků rovněž směřovala na konstrukční práce (723 milonů), zbytek pak na plánovací činnost. Většinu z prostředků obdržel jediný projekt, a to vybudování elektrického propojení mezi Francií a Španělskem, jež CEF podpořil 578 miliony eur. Kromě to ho směřovaly prostředky na posílení přenosové kapacity elektrické sítě mezi severem a jihem Německa, v Česku pak finance obdrží ČEPS na finalizaci projektové dokumentace nového vedení Vítkov – Přeštice na Karlovarsku (1,3 milionu eur) a také NET4GAS na plánování přestavby kompresní stanice Břeclav (269 tisíc eur).

Ministerstvo životního prostředí aktualizovalo na webu věnovaném IRZ v části Látky v IRZ informace o jednotlivých látkách, za které se ohlašuje do IRZ. V současné době se ohlašovací povinností týká 93 látek v únicích do ovzduší, vody a půdy a v přenosech v odpadních vodách a odpadech. Informace jsou prozatím k dispozici pouze v pdf souborech.

Kromě aktualizace vzhledu těchto tzv. Karet látek došlo i k opravě, přidání či odebrání odkazů. Nemělo by tedy docházet k tomu, že je nějaký z uvedených odkazů neplatný. Patrně největším benefitem je přidání dvou grafů, z nichž jeden vyjadřuje v grafické podobě množství ohlašovatelů za danou látku v příslušných únicích/přenosech za posledních 5 let (nyní tedy v letech 2012 až 2016). Druhý graf, a to za stejné časové období, zachycuje množství ohlašované látky za příslušný únik/přenos. Rozsáhlým způsobem rovněž byla revidována kapitola se standardními větami o nebezpečnosti (H-vět) a seznam pokynů pro bezpečné zacházení (P-vět), které nahradily již nepoužívaný systém R- a S-vět.

Zdroj: MŽP

Ombudsmanka a její zástupce se při své činnosti opakovaně setkávají se snahou obcházet zákonné požadavky na posuzování vlivu stavebních záměrů na životní prostředí. Obvyklou metodou obcházení zákonných požadavků je schvalování stavebních záměrů po jednotlivých částech.

S takovým případem se na ombudsmanku obrátili stěžovatelé, v jejichž blízkosti vyrůstá bytový komplex. Stěžovatelé napadli sdělení příslušného magistrátu, že se jedná o podlimitní záměr a proto nepodléhá zjišťovacímu řízení. Šetření jejich podezření potvrdilo.

Jednalo se o hodnocení předloženého oznámení záměru výstavby bytových domů ve smyslu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon EIA). Stěžovatelé namítli, že dochází k obcházení právní úpravy. Poukazovali na zpracované dokumenty, v nichž je počítáno s etapizací projektu (v první etapě 313 bytů a 362 parkovacích míst, spolu s další etapou pak více než 500 bytů a tedy více než 500 parkovacích stání). Zdůraznili také existenci usnesení rady městské části, v němž se požaduje, aby obě etapy byly posuzovány společně.

Stěžovatelům se nejednalo o zamezení jakékoli výstavby v okolí, ale o věcné posouzení dopadů, jaké developerem zamýšlená stavba bude mít na život v jejich čtvrti, například z hlediska dopravy, zásobování a dalších služeb, které nejsou dimenzovány pro takový nárůst obyvatel.

Šetření zástupce ombudsmanky potvrdilo, že magistrát pochybil. Zástupce především konstatoval, že i dle údajů v oznámení developera (plocha řešeného území činí 51 499 m²) podléhal projekt minimálně zjišťovacímu řízení. Současně zdůraznil, že záměr je třeba posuzovat jako celek a nesmí docházet k jeho dělení za účelem vyhýbání se procesům dle zákona EIA. Například tím, že předmětem oznámení bude jen určitá část záměru tak, aby nepřekročila stanovené limity.

Magistrát vydáním svého sdělení toleroval postupy developera spočívající v předložení pouze první etapy výstavby zamýšleného bytového souboru. Z úřední činnosti mu však muselo být známo, že jde o záměr neúplný. Veřejnosti a samosprávám developerem prezentovaná fakta ohledně záměru (vizualizace, smlouva o rozvoji území uzavřená s městskou částí) nasvědčovaly jeho snaze o komplexní zástavbu celého území.

Magistrát pochybení připustil a uznal, že měl před vydáním svého sdělení k záměru důkladněji zkoumat další okolnosti, zejména skutečnou plochu záměru. K podobným závěrům dospělo také magistrátu nadřízené Ministerstvo životního prostředí. To konstatovalo, že obě etapy výstavby spolu úzce souvisely a ze zákona je nezbytné vyhodnotit vlivy všech souvisejících záměrů dohromady.